Předseda: Debata
je skončena. Než udělím závěrečné slovo panu zpravodaji, žádám,
aby byly přečteny pozměňovací a resoluční návrhy.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Pozměňovací návrh posl. dr. Raddy a soudr.:
Přijato budiž usnesení senátu s těmito změnami:
1. Na konci druhého odstavce budiž připojeno:
"Vláda jmenuje členy zemského správního výboru podle návrhu politických stran, jímž jest vázána. Na jednotlivé politické strany budiž vzat zřetel v poměru hlasů, které na ně připadají podle posledních voleb provedených podle poměrného zastoupení. Politické strany při provádění tohoto ustanovení zastupují poslanci a senátoři zvolení v Čechách."
2. Třetí odstavec budiž škrtnut.
Resoluční návrh posl. dr. Luschky a soudr.:
"Vláda se vybízí, aby provedla
jmenování členů zemské správní komise podle síly stran při posledních
volbách do Národního shromáždění."
Předseda: Oba tyto návrhy mají dostatečný počet podpisů a jsou předmětem jednání.
Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Z úst německých pánů řečníků bylo jako vždy, tak i při této příležitosti zdůrazňováno, že i v této věci při zamítnutí usnesení senátu jsou Němci znásilňováni. Kdybychom chtěli Němce v této věci znásilňovati, nedali bychom jim vůbec zastoupení v zemském výboru. Vláda však prohlásila, ze Němci zastoupení v zemském výboru dostanou, nemůže tedy býti o nějakém znásilňování naprosto ani v nejmenším případě řeči.
Co se týče rozšíření počtu přísedících, pánové také dovozovali, že mé vývody, že rozšiřování počtu přísedících bylo by zbytečné, jsou bezcenné, protože jest toho třeba; a já opakuji toto:
Dříve byl počet přísedících zemského výboru 8 a těchto 8 členů sboru zemských přísedících musilo vykonávati daleko větší agendu, než jest dnes, kdy velká část agendy přejata byla státní správou. Dříve byla agenda daleko širší, a proto bylo by opravdu zbytečné, rozšiřovati počet zemských přísedících a tím výlohy ještě zvětšovati.
Co se týče výroku o šetrnosti,
že prý se zde nemá šetřiti, to ovšem říká každý, kdo od státu
něco žádá, ale říká, že se má šetřiti někde jinde; to bychom se
ze začarovaného kruhu nikdy nedostali. Nemohu jinak, než setrvat
na svých původních vývodech a doporučiti slavné sněmovně, aby
usnesení senátu v této věci bylo zamítnuto. (Potlesk.)
Předseda: Míním dáti hlasovati tímto způsobem: Nejprve dám hlasovati o návrhu pana zpravodaje na přechod k dennímu pořadu, což znamená zamítnutí ve smyslu naší ústavní listiny.
Bude-li návrh pana zpravodaje zamítnut, dám hlasovati o návrhu p. posl. dr. Raddy a soudr., aby bylo přijato usnesení senátu s doplňkem k odstavci druhému čl. I. a se škrtnutím odstavce třetího téhož článku.
Jest snad nějaká námitka proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyla.)
Není jí, budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, aby usnesení senátu, týkající se zákona o zemském správním výboru pro Čechy, bylo zamítnuto a přešlo se přes ně k dennímu pořadu, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
To jest většina, návrh pana zpravodaje jest přijat a tím odpadá hlasování o návrhu p. posl. dr. Raddy a soudr.
Tím je tento odstavec vyřízen v prvém čtení.
Ke druhému čtení přikročíme ihned (Německé výkřiky: Resoluce posl. dr. Luschky!) - o té dám hlasovat potom - protože tomuto předmětu bylo přiznáno pilné řízení podle §u 55 j. ř.
Má pan zpravodaj nějakou korekturu
nebo změnu?
Zpravodaj posl. dr. Hnídek:
Nikoli.
Předseda: Není tomu tak. Kdo tedy souhlasí s usnesením právě v prvém čtení přijatým - totiž s přechodem přes usnesení senátu k dennímu pořadu, které znamená zamítnutí ve smyslu naší ústavní listiny - také ve čtení druhém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, tím jest tato
věc vyřízena ve čtení druhém. Zbývá nám ještě rozhodnouti
o resolučním návrhu p. posl. dr. Luschky a soudr. Žádám,
aby byl přečten.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Vláda se vybízí, aby provedla
jmenování členů zemské správní komise podle síly stran při posledních
volbách do Národního shromáždění.
Předseda: Kdo souhlasí s přečteným právě resolučním návrhem p. posl. dr. Luschky, prosím, aby zvedl ruku. (Německý výkřik: Sečítat!)
Žádám zapisovatele p. posl. Špatného,
aby provedl sčítání tří úseků na straně pravé. Žádám p. posl.
Tauba, aby provedl sčítání tří úseků na straně levé, a
p. zapisovatele Špatného, aby zároveň provedl sčítání na
estrádě předsednické. (Děje se.)
Předseda (zvoní): Pro resoluční návrh p. posl. dr. Luschky bylo 48, proti němu 82 hlasů. Jest tudíž návrh p. posl. dr. Luschky zamítnut.
Tím je vyřízen odstavec druhý pořadu dnešní schůze.
Teď zbývá nám ještě provésti hlasování
o prvním odstavci denního pořadu, jež bylo odloženo, totiž
ad 1. hlasování o zprávě výboru rozpočtového a zemědělského k usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 2548) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 538), kterým se doplňuje čl. II. zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 687 Sb. z. a n., jímž se ruší nebo mění některá ustanovení zákona o dani z lihu (tisk 3354).
Zpravodajové jsou páni posl. Remeš a Mašata.
Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Míním dáti hlasovati o návrhu obou výborů na přechod k dennímu pořadu, což znamená ve smyslu § 44 naší ústavní listiny zamítnutí předlohy.
Je snad nějaká námitka proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyla.)
Není, budeme tedy hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem obou výborů, aby se přešlo přes toto usnesení senátu k dennímu pořadu, což znamená zároveň zamítnutí jeho ve smyslu § 44 ústavní listiny, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, tím je návrh pp. zpravodajů na zamítnutí usnesení senátu a na přechod k dennímu pořadu přijat, a tím věc vyřízena ve čtení prvém.
Poněvadž také v této věci byla přiznána pilnost ve smyslu § 55 našeho jedn. řádu, přikročíme hned ke druhému čtení.
Mají snad pp. zpravodajové nějaké
korektury?
Zpravodaj posl. Remeš: Nikoliv.
Zpravodaj posl. Mašata: Nikoli.
Předseda: Nemají, budeme tedy hlasovati.
Kdo souhlasí s usnesením, jež bylo učiněno teď v prvém čtení, a v tom znění, jak bylo přijato, totiž přechod k dennímu pořadu, znamenající zamítnutí předlohy podle § 44 ústavní listiny, také ve čtení druhém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, tím je věc tato vyřízena ve čtení druhém v témž smyslu, jak byla vyřízena ve čtení prvém.
Zbývá nám rozhodnouti teď o resolučním návrhu, který k této věci byl podán. Je to totiž resoluce, kterou navrhují oba výbory a jež je obsažena ve zprávě výborové. Nebude tedy snad třeba ji číst. (Souhlas.) Přání toto vysloveno není, budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s resolucí k tomuto odstavci navrženou, jak je obsažena ve zprávě obou výborů, prosím, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, také resoluční návrh jest schválen a tím jest vyřízen 1. odstavec denního pořadu dnešní schůze.
Přikročíme ke 3. odstavci, jímž
jest
3. zpráva výboru ústavně - právního k usnesení senátu N. S. R. Č. o návrhu sen. Kadlčáka, Klofáče, Niessnera, dr. Soukupa a soudr. (tisk 3019) a k návrhu posl. inž. Botto, Buřívala, dr. Czecha, dr. Hrubana a soudr. (tisk 3136) na změnu zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 328 Sb. z. a n., o organisaci kanceláře sněmovny poslanecké a senátu (tisk 3348).
Zpravodajem jest p. posl. dr.
Hnídek, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Kanceláře sněmovní byly organisovány dosud zákonem ze dne 15. dubna 1920, č. 328 Sb. z. a n., o organisaci kanceláří sněmovních, ale tento zákon, který je dosud v platnosti, se v praksi naprosto neosvědčil. Tehdy v ústavním výboru měli jsme na zřeteli, dát předsednictvu sněmovny v tomto ohledu dosti obsáhlou autonomii, dosti obsáhlá práva, ale zákon dopadl docela jinak. Při provádění zákona vyšlo na jevo, že pravomoc předsednictva jest velice omezena a že jest silně závislá na ministerstvu vnitra. Samo sebou se rozumí, že předsednictvo, které bylo takto závislé na ministerstvu vnitra, nemělo ovšem dosti ingerence a také dosti autority u zaměstnanců sněmovních vůbec. Ale ani ministerstvu vnitra nebyl zákon po chuti, poněvadž mělo veliké obtíže s ustanovováním a navrhováním úředníků. A potom i cesta postupu úředníků sněmovních byla neobyčejně složitá. Podle tohoto starého zákona, na př. když někdo měl být jmenován do VI. hodnostní třídy, muselo to projít nejdříve předsednictvem sněmovním, po případě obou sněmoven, presidiem ministerstva vnitra, ministerstva financí, ministerskou radou, potom kanceláří presidenta republiky a pak ten pochod byl opačný, takže to trvalo strašně dlouho.
Poněvadž tedy tento zákon se naprosto neosvědčil, bylo nutno přikročiti k tomu, aby byl novelisován, a proto v obou sněmovnách byl podán návrh novely zákona, který spočívá asi na těchto zásadách:
Předně byla zdůrazněna svrchovanost předsednictva nad sněmovními kancelářemi a pak neodvislost orgánů sněmovních na vládě. Tedy velice důležitá zásada, která konečně přijata je dnes všemi parlamenty evropskými.
Druhá zásada - a to neméně důležitá - je, že odstraňují se hodnostní třídy. Dosud ve služební pragmatice úřednické zachovávají se hodnostní třídy, zde však při jmenování úřednictva sněmovního se hodnostní třídy odstraňují, zásada to, která pravděpodobně bude uplatněna také v příští pragmatice úřednické.
Dále jest zde uplatněna zásada, že mají býti kanceláře sněmovny podřízeny předsednictvu, a to skutečně podřízeny, a ne jenom tak, jak to starý zákon ustanovoval. Dále předsednictvo sněmovny položilo důležitý požadavek, kterého vyžaduje úspěšná parlamentní služba, aby byla možná výměna sil úřednických ve sněmovně. Mohlo se totiž státi, že během času by některý úředník nebo zřízenec nevyhovoval službě sněmovní, která vyžaduje obzvláštní zručnosti a schopnosti, napětí sil a zdatnosti. Stane se na př., že příslušná síla buďto sama zde nechce zůstati anebo se neosvědčí, a tu předsednictvu dosud nebyla dána možnost, aby takováto síla byla vyměněna za jinou. V této novele zákona se tedy tato zásada vyměnitelnosti sil uplatňuje. Přirozeně, že musí při tom býti jakési spojení mezi sněmovnou a úřadem, z něhož příslušný zaměstnanec přišel. Tento styk tedy musí býti také upraven zákonem a býti stanoveno, za jakých podmínek může příslušný úředník vrátiti se do úřadu, z něhož přišel. To je čtvrtá zásada.
Další zásadou bylo také ocenění práce, kterou vykonávají úředníci sněmoven zde ve sněmovně. Je nespornou věcí, jak již jsem řekl, že služba sněmovní je neobyčejně namáhavá, vysilující, vyžadující napětí veškerých sil. Na příklad úředník sněmovní není jenom omezen službou do 2 hodin, nýbrž musí zde býti odpoledne a často pozdě do noci a do rána, takže se vyčerpává nejen duševně, nýbrž i krajně fysicky. Z toho důvodu, poněvadž úřednictvo a zaměstnanectvo sněmovní vyčerpává své síly veškeré, jak duševní, tak i tělesné, je nutno, aby toto vyčerpání bylo nějakým způsobem oceněno, a to zde v zákoně je vyjádřeno tím, že zaměstnanci mohou dostávati zvláštní přídavky sněmovní. Ale nejenom to. Když odejde na př. úředník ze služby sněmovní, může si část těchto přídavků nésti s sebou do úřadu, z něhož vyšel.
Mimo to se také na tuto stránku musí dbáti proto, poněvadž pravidelně jsou bráni do služeb sněmovních zaměstnanci co nejkvalifikovanější, nejlepší, poněvadž zde je jich nutně třeba. Kdyby zůstali ve svém původním úřadu, mohli by svojí schopností dokázati toho, že by měli mimořádný postup proti svým kolegům v úřadě, ale oni zůstali extra statum a postupují pouze časově, docela automaticky, kdežto možná, že jinak by se jim dala příležitost, aby se spíše uplatnili ve svém mateřském úřadě a tam mimořádným způsobem postupovali.
Bylo také snahou předsednictva tyto účinky parlamentární služby zmírniti ustanovením článku třetího, o kterém jsem se již zmínil.
Příslušná novela zákona byla předložena jak v senátu, tak v poslanecké sněmovně. Senát však předešel poslaneckou sněmovnu a vyřídil tuto novelu zákona dříve a nyní toto usnesení senátu bylo předloženo poslanecké sněmovně a dáno k projednání ústavně-právnímu výboru. Ústavně-právní výbor pojednal důkladně o usnesení senátu a, bohužel, musil zase přistoupiti k tomu, že usnesení senátu musil změniti, což vlastně znamená podle ústavy zamítnutí usnesení senátu. Navrhuje tedy slavné poslanecké sněmovně znění novely zákona poněkud změněné.
Usnesení senátu musilo býti změněno z toho důvodu, poněvadž zákon, jak vyšel ze senátu, nepamatoval na vymezení kompetence předsednictva jak sněmovny poslanecké, tak senátu, a navzájem potom nepamatoval na úředníky společné, kteří jsou v senátu a poslanecké sněmovně. To je hlavně knihovna a stenografická kancelář. Byly i jiné a jiné věci, které bylo třeba opraviti. Také - abych se zmínil ještě o jedné věci - nebylo pamatováno na úředníky, kteří jsou přijati ze služby soukromé a také ze služeb jiných státních nebo veřejných úřadů, a proto ústavněprávní výbor navrhuje některé změny tohoto zákona.
Hned v čl. I. navrhuje, aby bylo znění senátu doplněno ustanovením o úřednících a zřízencích společných, jakým způsobem mají býti ustanovováni, a tu ústavněprávní výbor navrhuje, aby úředníky společné ustanovovala obě předsednictva, jak senátu, tak posl. sněmovny společně, a navrhuje se také jakýsi jednací řád pro obě sněmovny. Je to analogické jako na př. při Stálém výboru, nebo když se sejde senát se sněmovnou dohromady, že předsedá těmto schůzím předseda posl. sněmovny. Obdobně tedy navrhuje to ústavně-právní výbor také zde.
Důkladná změna také provedena byla ve článku III., to jest článek, který oceňuje službu zaměstnanectva sněmovny poslanecké i senátu. Článek III. ustanovuje, že jestliže někdo vystoupil ze služby sněmovní do 10 let, může mu předsednictvo - zdůrazňuji to slovo "může" - může mu předsednictvo vyměřit určitou část přídavků, kterých požívá zde ve sněmovně, aby si je nesl s sebou do úřadu; slouží-li však někdo 10 let ve sněmovně, pak tento přídavek je nutností, musí mu jej přiznat, a to ve výši 40% a dále potom s postupem let určitou kvotou podle let.
Článek IV. také připojuje jenom doplňky, že úředníci společní jsou podrobeni oběma předsednictvům, senátu i posl. sněmovny, kterážto předsednictva zase jednají ve společné schůzi obdobně jako ve článku I.
Potom bylo nutno také částečně změnit článek VI. Tedy z těchto důvodů, které jsem právě uvedl, bylo změněno usnesení senátu a ústavně-právní výbor navrhuje přijetí návrhu, jak jej byl usnesl.
Připomínám ještě jednu věc, že
totiž tento zákon zachovává úplně práva legionářů, která obdrželi
zákonem ze dne 23. května 1919, č. 282, a příslušným vládním nařízením.
Prosím tedy, aby slavná posl. sněmovna schválila znění tohoto
zákona, jak navrhuje ústavně-právní výbor. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Přistoupíme k debatě. Ke slovu jsou přihlášeni "proti" p. posl. dr. Kafka, a na straně "pro" pan posl. Schweichhart.
Než udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji řečnickou lhůtu 15 minut. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Námitek není. Návrh můj jest přijat
a uděluji prvnímu řečníku "contra", panu
posl. dr. Kafkovi, slovo.
Posl. dr. Kafka (německy):
Vzdávám se ho.
Předseda: Uděluji slovo druhému řečníku, jímž jest pan posl. Schweichhart.
(Po přestávce:) Přeje
si pan posl. Schweichhart slova?
Posl. Schweichhart (německy):
Vzdávám se ho.
Předseda: Než
udělím slovo závěrečné panu zpravodaji, žádám, aby byl přečten
resoluční návrh, podaný pány poslanci Johanisem, dr. Lukavským,
Myslivcem, Rychterou, Slavíčkem a soudr.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte): Návrh posl. Johanise, dr. Lukavského, Myslivce, Rychtery a Slavíčka k resoluci I. zákona o organisaci kancelářské sněmovny poslanecké a senátu.
Podepsaní navrhují, aby v resoluci I. za slovem "sněmovního" zbytek věty byl škrtnut a na místo to dáno bylo toto znění: "zachovávalo dosavadní postup zejména s ohledem na jazykovou způsobilost."
Zněla by tedy resoluce I. takto:
"Presidium poslanecké sněmovny se žádá, aby při ustanovování
úřednictva sněmovny zachovávalo dosavadní postup zejména s ohledem
na jazykovou způsobilost."
Předseda: K
slovu se přihlásil pan posl. Schweichhart. Uděluji mu je.
Posl. Schweichhart (německy): Slavná sněmovno! Předmět, jenž jest na denním pořadu, nemá sám o sobě přespříliš velikého významu, získává však většího významu způsobem, jakým byl projednáván. Dnes bylo již několikráte poukázáno na ty temné machinace, jež se v této sněmovně odehrály, a musíme, bohužel, konstatovati, že i při této otázce možno pozorovati jakési zákeřné otravování. Pokud jde o návrh sám, jsme ovšem pro úpravu poměrů zaměstnanců a přejeme si takové úpravy, jež by zaměstnance v každém směru uspokojila. O čem jsem chtěl promluviti, je vlastně resoluce, na které se senát velikou většinou usnesl a ke které se také právní, resp. ústavní výbor převážnou většinou připojil.
Vážení přítomní! O politických nedělích a svátcích se v tomto státě v poslední době velmi zhusta mluví o smíření a sblížení národů, kteří v tomto státě bydlí. Vzpomínám toho, že pan president Masaryk teprve ve svém novoročním poselství poukázal na úpravu jazykových poměrů a na nutnost, aby přestal každý spor a aby právní poměry byly konečně uvedeny do řádných kolejí. Uvedl výslovně belgický příklad, neboť rovnoprávnost jazyková - alespoň v Belgii je tomu tak - má se i zde přenésti do praxe. To se děje ovšem o velikých svátcích, kdežto o všedních dnech těchto zásad není dbáno, jak by jich dbáno býti mělo. Předloha, jež zde má býti přijata, je tedy spjata s resolucí, o které jsem se již zmínil, ve které se většina senátu usnesla, že při ustanovování úředníků poslanecké sněmovny a senátu má se bráti zřetel na národnostní poměry a na jazykovou způsobilost. Ústavní výbor s tím souhlasil všemi hlasy proti dvěma národnědemokratickým. Tím by byla podle všeobecně obvyklé praxe v jiných sněmovnách věc odbyta a přijetí této resoluce, jež vedena je ve smyslu smíření národů, vyřízeno. Nyní však pozorujeme zvláštní postup. Pojednou se dějí se strany některých členů předsednictva zákroky, dělá se jiná politika, než ji chce míti většina sněmovny. Je to naprosto nepochopitelné a nemožno tomu rozuměti a - jak myslím - odporuje to dobrým parlamentárním mravům, jestliže se někteří členové předsednictva ze zadu nějak pokoušejí zeslabiti pravý smysl těchto resolucí senátu a ústavního výboru a místo toho říkati, že se zachovává dosavadní postup, podle kterého se má bráti zřetel na jazykovou způsobilost. Co to znamená: jazyková schopnost? To znamená, správně řečeno, že v budoucnosti nemají právě jako nyní do sněmovny přijíti němečtí úředníci nebo zaměstnanci. Jsme vším, jen ne chauvinisty. Nám jde o to, abychom v praxi umožnili klidnou práci. Práce se nám Němcům bez toho nesmírně ztěžuje. Již jednací řád jest, jak můj zemřelý kolega Seliger řekl, smyčkou okolo krku. Nemůžeme se hnouti, nemůžeme při nejlepší vůli prakticky pracovati, vniknouti do materie předloh nebo podávati nové předlohy. To je nám Němcům, kteří v pramalé míře rozumíme druhému zemskému jazyku, nesmírně ztíženo. Byl-li panem presidentem Masarykem uveden belgický příklad, víme, že se tam předkládají nejdůležitější předlohy dvojjazyčně. Zde tomu tak není. Nevíme, co je v předlohách, jež již příštího dne ve výboru nebo v plenu budou projednávány. Nemůžeme spolupracovati, jak chceme, sedíme při poradách ve výborech a nemáme možnosti sledovati vývody. To jsou poměry, jež jsou na trvalou dobu neudržitelny. Chceme, musíme spolupracovati. Vy nám to však znemožňujete.
Byl by to býval jen malý pokrok
v tom směru, kdyby předsednictvo bylo pověřeno přijetím resoluce,
aby ustanovovalo německé úředníky podle jazykového poměru. Tyto
poměry jsou neudržitelné a je to zřejmým bezprávím, že přáním
nás 72 německých poslanců v tom směru posud nebylo vyhověno. Podívejme
se na tyto věci, jak jsou! Nemáme ani jediného německého konceptního
úředníka, neřku-li ve vedoucím postavení v této sněmovně nebo
v senátě. Páni z předsednictva, kteří se velmi horlivě snaží,
aby tuto resoluci zvrátili, ovšem říkají, že zde přece jsou němečtí
úředníci, němečtí těsnopisci a tlumočníci, a nad to poukazuje
se ještě na to, že v knihovně je zaměstnána jedna německá slečna.
Jsou to úředníci, na které můžeme skutečně se dívati jako na úředníky
sněmovny v našem smyslu? Z praktických důvodů musí se vzíti němečtí
stenografové a tlumočníci, neboť věci se mají tak, že myslím,
že čeští stenografové neovládají tak dokonale německého těsnopisu,
aby mohli naše řeči sledovati. To jest požadavek praktického denního
života. Co žádáme, je však, aby tato resoluce, na které se usnesla
většina senátu a většina ústavního výboru, byla také zde ve sněmovně
přijata, a musím prohlásiti, že my němečtí sociální demokraté
pokládáme to za něco, co nelze naprosto kvalifikovati, že se se
strany několika členů předsednictva takovým způsobem dělá proti
tomu nálada. To si v budoucnosti nechceme dáti líbiti. Nechci
mluviti o Vídni. Řeknete, že ve vídeňské sněmovně bylo málo Čechů.
Avšak ve všech ministerstvech a ve všech ústředních úřadech vídeňských
sedělo hojnost a mnoho českých zaměstnanců. A to jsou ti nejlepší
lidé, které jste do tohoto československého státu převzali. Nevím,
z jakých důvodů členové předsednictva chtějí dělati náladu proti
této resoluci, zda si snad myslí, že přijetí resoluce nese s sebou
určité důsledky, že by se z toho dalo odvoditi - což dlužno jen
schvalovati - kdyby se zde měli úředníci ustanovovati podle mohutnosti
národních sil, že by se to musilo dělati i venku, že by se nemohlo
venku všechny německé úředníky nahražovati českými úředníky, ani
všechny německé úředníky odstraniti a za ně dosaditi české lidi,
kteří pracují ve smyslu vlády, totiž jsou národnostně naprosto
spolehliví. Toto počínání části předsednictva považujeme za zřejmou
urážku vůle - jak myslíme - většiny této sněmovny a ohražujeme
se zcela rozhodně proti takovému počínání. Myslíme, že by předsednictvo
mělo býti rádo, kdyby bylo kryto a mohlo zavésti poměry, aby pomocí
této resoluce alespoň z části vyrovnalo jazykové potíže. Je nám
zcela nepochopitelno, že se dělá pravý opak a právě s této strany
se práce ztěžuje. Nevíme, jaký zlý duch za tím vězí, a mohu si
jen mysliti, s které strany vítr věje. My však se zcela rozhodně
ohražujeme proti těmto machinacím a prosím vás, abyste hlasovali
pro tuto resoluci senátu a ústavního výboru. Jsem toho přesvědčení,
že tím by byl učiněn krůček k vzájemného dorozumění. (Potlesk
na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
dr. Kafka.
Posl. dr. Kafka (německy): Dámy a pánové! Opravdu nebyl bych si pomyslil, že se budu muset ujmouti slova k tomuto zákonu. Tento zákon vyrostl v ústavně právním výboru ze společné práce všech stran. Přáli jsme si vyhověti zvláštním poměrům sněmovního úřednictva. Dovolte mi zcela krátkou poznámku o tom, jak se věc vyvinula. Senát, který ostatně vykonal práci, o níž pan referent právem tvrdil, že nebyla zrovna uspokojivá co do zákonné techniky a ani co se věci týče, připojil k svému návrhu resoluci tohoto znění: "Presidium senátu se žádá, aby při ustanovování úřednictva sněmovního přihlíželo k národnostním poměrům republiky Československé a jazykové způsobilosti." Tento resoluční návrh, poněvadž resoluce senátu nestávají se jen tak beze všeho předmětem parlamentního jednání v poslanecké sněmovně, přijal jsem a podal jako resoluci ve výboru. Rozvinula se zcela krátká debata, v níž, ohražujíce se, mluvili proti páni poslanci národně-demokratické strany dr. Hajna dr. Matoušek, a v níž se dále pro tuto resoluci vyslovili dr. Meissner a pan zpravodaj, který sedí vedle mne (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!), ve smyslu senátní resoluce, ve smyslu resolučního návrhu, který jsem podal já. Při hlasování - a upozorňuji na to, že nebyla to nějaká náhodná většina, neboť byla to schůze ústavně právního výboru, při níž byl obyčejně poměr většiny k menšině jako 16: 8, bylo přítomno 24 členů - za této přítomnosti byl můj resoluční návrh přijat všemi hlasy proti dvěma. Nepřeceňoval jsem, pánové, tohoto ohromného úspěchu. Věděl jsem, že řešení národnostní otázky nemůže býti provedeno a vůbec ani započato něčím takovým. Věděl jsem také, že žádost k předsednictvu jest ještě daleka od splnění. Přes to jsem měl úplně pocit a s tímto pocitem jsem také odcházel z výboru, že přece jen většina sněmovna projevuje přání, aspoň v jistých maličkostech, opustiti nejkrajnější národnostně nesnášenlivé stanovisko.
Dnes při sněmovní schůzi rozšířila se v kuloárech zpráva, že pětka našla v polévce vlas, nebo, jak se zdá, že jiní činitelé našli v polévce vlas a že česká větši na najednou - k čemu jest již náchylná - obrátila. (Veselost na levici.) Není to, bohužel, ještě úplný obrat, ale nabyli jsme dosud zkušenosti, že poslanecká sněmovna opětně zvrátila usnesení senátu, plenum usnesení výboru, ačkoli poměry většiny zde i tam jsou tytéž. A při této změně vždycky nabude vrchu směr národně nesnášenlivý. Upozorňuji, že jsem byl odkázán na zpráv z kuloárů, když se ty věci donesly k mému sluchu, že pan zpravodaj neuznal za nutné, zpraviti mne, jakožto navrhovatele, třebas jen jediným slůvkem o tom, že se něco takového chystá. (Zpravodaj posl. dr. Hnídek: já jsem to řekl panu dr. Czechovi! - Německý výkřik: Dr. Czech není listonošem!).
Prosím, abyste si dále povšimli
tohoto postupu, který se zachovává: zpravodaj mluví o zákonu a
nezmíní se ani jediným slovem o resoluci. Zříkáme se samozřejmě
. . . . (Posl. dr. Radda [německy]: Chtěli jste nás podvésti,
chtěli jste nás ošiditi! Protože jste si netroufali říci to otevřeně!
Kdybyste to byli jen klidně řekli, byli bychom měli před vámi
aspoň úctu, takhle nemůžeme míti úcty! - Hluk.) Neměli
jsme zájmu na debatě o zákoně. A nebýti zpráv z kuloárů, nebylo
by nás ani napadlo, abychom se hlásili ke slovu. Očekávali jsme,
že zpravodaj oznámí před debatou, jak zamýšlí většina hlasovati.
Neučinil tak, ponechal si to k závěrku řeči, do chvíle, kdy nám
byla odňata možnost k tomu mluviti. Nevím, kdo tento postup zavinil,
ale upozorňuji s tohoto místa, že je to neslýchané porušení nejzákladnějšího
předpokladu parlamentní loyality a zdvořilosti. (Souhlas na
levici.)