První typ lze povšechně charakterisovati znaky: Postavičky více méně zakrnělé, svalstvo jako naduřelé, oči zkalené, jako vodnaté; duševně projevoval se u nich silný sklon k ospalosti, váhavosti a lenivosti. I při nejsvědomitější péči, která přihlížela k jejich individualitě, zůstávaly zaostalými, nestačily svým šťastnějším družkám nebo druhům a mnohdy bylo nutno nad nimi ustavičně bdíti, aby se také čelilo jejich silnému sklonu k smyslnosti, ke zneužití pohlavních ústrojů sebeprzněním.
Když jsem se snažila dle své povinnosti poznati ovzduší, ve kterém ty děti žily, po znala jsem vždy, že jsou to děti rodin, v nichž se holdovalo alkoholu. Vyskytovaly se též případy, že celá rodina i s dětmi vyživovala se částečně - nejčastěji večer chlebem namáčeným v pivě nebo v kořalce. Na škole blovické na př., kde jsem dlouhá léta působila, nabyla jsem té zkušenosti, že děti přiškolených vůkolních obcí přinášely si k obědu skývu chleba a láhvičku s kořalkou, v poledne pak nalévaly si na chléb kořalku a jedly to. Když jsem tyto věci poznala, zakročila jsem u jednotlivých v dobrotě i po zlém, ale málo to vydalo. Konečně jsme se ve sboru učitelském zasadili o to, že jsme těm dětem začali vařiti sladovou kávu, hodně slazenou, a vedli je k tomu, aby si chléb namáčely v ní. Byly to nejvíce děti z rodin zaměstnaných u panských dvorů, které v t. zv. ratejnách záhy byly otravovány fysicky i duševně. Ty děti, slavná sněmovno, trpěly a věděla jsem, že budou po celý život trpěti za hříchy svých rodičů. Splnilo se na nich rčení: "Silný nápoj plodí slabé děti."
Druhý typ zahrnoval děti, které projevovaly často silnou podrážděnost, ve které se stávaly nelaskavými, urputnými, ba i zlomyslnými ve svém počínání k ostatním. Vzhledem k těmto dětem jsem hovořila s rodiči a hlavně matkami, které mnohdy samy pronášely žaloby na podrážděnost a zlobu svých dětí a stěžovaly si na ně, a došla jsem ku přesvědčení, že příčina tohoto zjevu je vlastně mylné domnění matky, že přivodí posílení slabého dítěte tím, když mu dá v poledne anebo i večer jednu nebo dvě sklenice piva. I tyto děti nesly hřích svých rodičů, v takovémto případě jistě hřích nevědomosti, který se však rovněž na dětech vymstí. A bolestně zajímavo bylo pozorovati, jak působí zhoubné počínáni otce pijana na mysl dětí. Hochy sváděl zlý příklad otcův k následování. Lstivým způsobem mnohdy hleděli se dostati k žádoucímu doušku a hrubost a surovost otcova v opilství zračila se v jejich mluvě a chování. U dívek hlavně a mnohdy i u hochů zase opanoval soucit s trpící matkou a dětské srdce lkalo a trpělo s matkou v letech, ve kterých mělo jásati radostí mládí! Nejednou trpělo srdce dětské i studem za potácejícího se otce, ke kterému by bylo přirozeně raději hledělo s dětinskou uctivostí, Bohem samým požadovanou.
Ve styku s lidmi nabyla jsem často smutných, přesmutných zkušeností. Slyším, jak na příklad si mladá matka sousedce stěžuje, že její nemluvňátko nespí, a slyší radu: "Tu já si dovedu pomoci. Když chci míti pokoj, dám děcku dvě, tři lžíce kořalky na noc a ono spí, jak když je do vody hodí. Zkuste to také!" Ano jsou případy, že kojící matky pijí více alkoholických nápojů v domnění, že to poslouží jejich zdraví a posílí i zdraví dětské. Zatím naopak ničí tím matky zdraví své i svých robátek. A jak často, zajisté všichni velice často býváme svědky, že rodiče si libují, jak si umí jejich synáček nebo jejich dceruška sama z láhve přihnouti. Takové zjevy dosti časté volají přímo po zákonu, který by v tom směru probouzel vědomí zodpovědnosti u dospělých vůči dětem a mladistvým.
Jest zcela jisté, v tom měl velevážený pan poslanec Anděl pravdu, že uvedený zákon, bude-li slavnou sněmovnou přijat, nebude se ihned projevovati ve svých účincích. Bude míti v prvé době víceméně jen význam uvědomovací, propagační. Toť u každého zákona první stupeň k dosažení cíle. Postupem času se však zákon vžije a ze zachovávání zákona, o který se v tomto případě jedná, vzejde v národě našem zajisté a především ochrana a posílení zdraví, dále i zmocnění i zbystření jak fysické, tak duševní výkonnosti, a hlavně také zvýšení mravnosti, a tím vším, slavná sněmovno, bude v budoucnu v mnohých případech také zabráněno rozvratu rodinného života, kterýžto rozvrat bývá zapříčiněn tolikrát sklonem k alkoholismu, který se však vyvinul proto, poněvadž mu v mládí nebylo čeleno.
Slavný belgický národohospodář Emil Laveley napsal svého času: "Nejhorším nepřítelem demokracie je alkohol, neboť udržuje bídu, nevzdělanost, surovost a násilnost." - "Rozumná demokracie zapověděla by úplně výrobu a prodej tohoto jedu kromě pro účely průmyslové a léčebné."
Tak daleko a vysoko u nás ještě nejsme! a také se nejedná - a já to zdůrazňuji při navrženém zákoně o všeobecnou prohibici jako v Americe, ač tam dle svědectví lékařů příznivé výsledky prohibice se již ukázaly.
Dr. A. Zeller, vedoucí lékař v Altoně (stát Illinois) píše: "Výsledky jednoročního působení národní prohibice splňují vše, co jejich zastánci prorokovali. Kdyby se nehledělo k žádnému jinému oboru, nežli k psychiatrii, příznivé výsledky by více jak ospravedlnily zákon. Zřejmě poklesl počet alkoholního šílenství ve státních ústavech pro choromyslné." Psáno v roce 1921.
Dále všechna úřední i soukromá vědecká šetření konstatují podobný výsledek.
Dr. Horatio Pollock uveřejnil teď právě rok v lednu 1921 statistické přehledy ze 13 státních ústavů pro choromyslné, v nichž poukazuje, že počet duševních chorob vzniklých z alkoholismu klesl ze 6·4% do roku 1920 na 1·2%, hledí-li se k osobám poprvé pro alkoholní psychosu dodaným do nemocnice.
Velmi zajímavé je při tom současné pozorování Pollockovo, že stejně také ubylo duševních chorob zaviněných požíváním narkotických látek, a to z 0·6% v roce 1914 na 0·2% v roce 1920.
Tím jsou ovšem také vyvráceny hrůzostrašné historky, že lidé, jimž prohibice odňala obvyklé alkoholní nápoje, sahají teď k horším otravným látkám a že se tím zaviňují horší škody. Zajisté tak může býti v ojedinělých případech, ale celkem je prokázán opak.
V době světové války všechny válčící mocnosti poznaly, že alkohol armádu i celý národ demoralisuje, a proto sáhly k četným ochranným opatřením a zákazu pití lihovin, aby udržely zdatnost armády.
Charakteristickým je v tomto směru (Hlas: A nám dávali rum!) . . . ano, snad v poslední chvíli, než se přišlo k přímému útoku, pak ano, ale zase je to jen důkaz, že chtěli do nejvyšší míry krev zpěniti a rozvášniti je k boji až do zblbnutí. (Hlas: Proto to také vyhráli!) Tedy, račte dovoliti, slavná sněmovno, charakteristickým v tomto směru je jistě to, kterak se utěšoval dr. Dušan Makovický, tolstojovský to antimilitarista, nad těžkými ztrátami ruského vojska na frontě. Utěšoval se tím, že za půl druhého roku nepadlo tolik Rusů na vojně, kolik by jich bylo za tu dobu umřelo od alkoholu, neboť se počítá, že od vodky umírá v míru v Rusku na 3 mil. lidí. Ale k nepochopení! Až na Ameriku upouští se v jiných státech opět od zavedených ochranných prostředků, jakoby zdatnosti národů bylo třeba jen k vzájemnému vyvražďování a ne také k hospodářskému, kulturnímu a mravnímu vývoji v době míru.
Ještě jest mi se dotknouti toho, že vedle zpráv docházejících z Ameriky, o nichž se tolik bájí, že jsou proti prohibici, také docházejí zprávy, že mnohé továrny kvasného průmyslu pozměnily se v průmyslové závody jiného druhu. Tak na příklad v Chigagu pivovar "Fortuna" byl pronajat továrně na papír za roční nájemné 80 tisíc dolarů, aniž by dosavadní dělníci a úředníci přišli o práci. Velký pivovar "Hemrich" proměněn na továrnu pro výrobky čokoládové při tomtéž počtu zaměstnaných. V San Franciscu přeměněn velký pivovar nákladem 300 tisíc dolarů v továrnu na výrobu alkoholu prostých nápojů, a nejen že nebyl propuštěn dosavadní personál, nýbrž přibrán i nový, a pracuje se s větším ziskem, než dříve při výrobě alkoholních nápojů. Takových zpráv by bylo možno uvésti ještě mnoho. Zprávy ty svědčí o tom, že obavy, jakoby stát musil prohibicí přijíti o zdroj příjmů, a obavy sociální, že prohibice povede ke zbavení práce tisíců zaměstnaných, byly předčasné a zbytečné.
Ale znovu konstatuji: Návrh předložený slavné sněmovně nežádá všeobecné prohibice, žádá jen ochrany mladistvých, aby národ v nich dospěl žádoucího povznesení.
Ministerstvo spravedlnosti uveřejnilo nedávno přehled trestního soudnictví v Čechách. Stoupání kriminality vysvítá tu z cifer. Přečinů a zločinů bylo v roce 1915 přes 30 tisíc, - ostatní čísla neuvádím pro zkrácení - v roce 1916 přes 32 tisíc, v roce 1917 přes 53 tisíc, v roce 1918 přes 81 tisíc, v roce 1919 přes 92 tisíc a v roce 1920 přes 104 tisíce, a k tomu hlášeno ještě z roku 1919 přes 135 tisíc případů přestupků stíhaných veřejným žalobcem.
Slavná sněmovno! Zamyslíme-li se nad těmito ciframi, neměli bychom tu uchopiti se každého prostředku, který může sloužiti ke snížení toho bědného stavu? A tu bychom měli vítati zákon, který má vyvolati uvědomělou zodpovědnost nás všech vůči mládeži k ochraně její před otravou alkoholem, neboť tato otrava právě také zapříčiňuje vzrůst přestupků, přečinů ba i zločinů. Ovšem zákon sám bude vždy jen jedním z prostředků, podmíňujících zdar věci samé. I jiní činitelé musí tu spolupracovati. (Předsednictví ujal se předseda Tomášek.) Především škola a mezi školami zvláště také odborné dívčí školy rodinné a živnostenské. A mezi kursy těchto škol musí zvláště kurs pro výchovu a opatrování dětí míti v osnově statě, obírající se zhoubou otravy alkoholní, s poučováním, jak jí čeliti.
Žádáme také, aby té věci věnovala se všemožná pozornost na večerních pokračovacích školách pro dorost živnostenský a pro učně.
A co zvláště bych zdůraznila, jest, že takové školy s praktickými osnovami by měly býti také založeny pro mladistvé služebné dívky tak, aby každá paní, každá zaměstnavatelka měla povinnost svou mladistvou pomocnici v domácnosti do ní posílati - obdobně, jako mají mistři tu povinnost vůči svým učňům - aby zde ty dívky utvrzovaly se v tom, co jim škola obecná a měšťanská dala, a rozšiřovaly zde své praktické vzdělání pro život. A povinná návštěva takových škol je nutna také pro mladistvé tovární dělnice.
Dále "Osvětové svazy" mohou si tu získati zásluhu o převýchovu lidu ke střídmosti a střízlivosti. Bude to zajisté záslužnější a národu prospěšnější práce než dosavadní převýchovná činnost protináboženská. A tu jakkoliv si velice vážím měsíčníku "Vyšší národ", který má upřímnou snahu, národ náš v mravním ohledu a zdravotním povznésti, musím doznati, že když jsem v posledním právě čísle v článku p. dr. Šimsy četla slova: "Vzpomeňte, jak dusila církev veškerý pokrok po 2000 let svými názory o duši, o životě posmrtném a původu světa", přece mne jen duše zabolela, a pomyslela jsem si, jestliže z toho, že církev po 2 tisíce let svými názory hlásala, že v bytosti lidské je nesmrtelná duše, a jestliže to by snad mělo býti považováno za věc, která dusila duše a brzdila veškerý pokrok, pak ovšem, velevážené shromáždění, kdybychom byli bez duše, pak veškerá snaha naše, na vyšší stupeň se pozvednouti, jest marná, a pak také na tom nezáleží, budeme-li se dále otravovati alkoholem.
Také snahy o nový typ bydlení a žití obyvatelstva v naší republice, jak je propaguje a také otevřeným listem našemu parlamentu a pánům ministru veřejných prací, zdravotnictví a sociální péče předvádí jménem "Dobrovolného parlamentu pro sociální hygienu v Bratislavě" profesor dr. St. Růžička, budou spolupracovati na ozdravování daných poměrů.
Končím. - Jisto je, že v tisícero rodinách u nás otravují sami rodiče, namnoze neuvědomělé matky - své miláčky nápoji, které seslabují a po případě duševně i tělesně děti zmrzačují. Je jisto, že dětem je líh jedem, že tlumí jejich tělesný i duševní vývoj, dráždí jejich nervy, seslabuje sílu jejich vůle, ohrožuje jejich mravnost a u mnohých pak vzbuzuje zárodky pijáctví a tak ohrožuje celou mravní, duševní i tělesnou zdatnost národa v budoucnosti.
Jen život ve střídmosti a střízlivosti
je základem vyšších hodnot životních, a jelikož základní stanovisko
nás, kteří se hlásíme ke křesťanskému názoru životnímu, a v tomto
názoru kotví zásada střízlivosti, zásada přemáhání nízkých pudů
a návrh, o kterém se jedná, - chce k této střízlivosti nabádati
mocí zákona, prosím, aby slavná sněmovna zaujala k němu příznivé
stanovisko. (Výborně! Potlesk.)