Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Josef Fischer.
Posl. J. Fischer (německy):
Slavná sněmovno! Ač jsou doby velice vážné a těžké a
národ německý je v zoufalém postavení, myslím přece, že neporuším
důstojnosti sněmovny, která ostatně již nebyla prý porušena ani
hlučnými scenami, začnu-li svoji řeč anekdotou, která lidovým
způsobem zajisté velmi případně vyznačuje finanční hospodářství
tohoto státu. Chápu se této příležitosti také proto, abych u svých
českých kolegů vzbudil pocity, jaké člověk má, když sedí v lavicích
a řečníku naprosto nerozumí. Proto vám chci tuto zmíněnou anekdotu
krátce vypravovati ve svém rodném dialektu: "Sedlák jede
do města. Na cestě sype se mu z pytle obilí. Jeho kluk volá naň
žertem a vážně: Táto, ten pytel má díru." Nemohl bych vám
vaše finanční hospodářství ani lépe charakterisovati, než slovy:
"Také váš státní pytlík má díru, a tak velkou díru, že asi
sotva bude možno ji ucpati." Ředitelé tohoto státu, ti klidně
plují na vlnách a pramálo se starají o to, blíží-li se loď ku
potopení čili nic. Aby něco zachránili, zřídili nyní úspornou
komisi a od této komise se snad očekávala spása celého finančního
hospodářství. Ta však neměla nic jiného na práci než aby učinila
ono prokleté usnesení, aby tisíce úřednických a učitelských rodin
bylo právě o vánocích dohnáno k zoufalství. Těchto pár korun,
které zde úsporná komise vymačkala z těch rodin, nepřinese vám
požehnání, a ty, kteří tento téměř ďábelský plán vyseděli, stihne
kletba mnohých rodin. Úsporná komise nebude moci zadržeti poměrů
v republice. Vidíme přece, že s daňovými penězi nakládáte způsobem
nejlehkomyslnějším, ba přímo nejlehkovážnějším, a nyní v posledních
dnech najednou přicházíme k tomu překotnému zvýšení naší koruny.
Nevím, zdali vlastní lidé tam venku neobcházejí, aby nakoupili
devisy a ze spekulace tak zase přivodili velikou katastrofu. Dnes
je již jasno, bude-li se to prováděti dále, že náš vývoz bude
úplně zadržen, a výroba ve vlastní zemi bude úplně znemožněna.
Počet nezaměstnaných vzroste a vnitřní poměry v tomto státě stanou
se ještě zmatenějšími a spletitějšími, než byly dosud.
Nepomůže nic, přicházejí-li s německé strany výstrahy, volá-li
se s německé strany na vás memento mori; tu se káže hluchým uším.
Děláte tu rozpočty vesele dále, k státnímu rozpočtu druží se dodatečný
rozpočet, miliony a miliony se jen tak hromadí, právě jako by
se našly na ulici. Úřad prováděje zákony žádá od poslední obce,
aby se v měsíci listopadu poradila a usnesla finanční komisí o
svém hospodářství a předložila je obecnímu zastupitelstvu k schválení.
Kážete malým lidem, aby pili vodu, a pánové pijí víno. Vláda se
stará velmi málo o to, aby nejdůležitější část správy, finanční
hospodářství, byla v zájmu obyvatelstva uspořádána a upravena
tak, aby nejen odpovídala zákonům... (Hluk. Výkřiky posl. Modráčka.)
Předseda (zvoní):
Prosím pana kolegu
Modráčka, aby zachoval klid.
Posl. J. Fischer (pokračuje): ... nýbrž aby se o ní také jednalo s plnou opravdovostí a pochopením jejího významu. - My to příště uděláme zrovna tak: až bude mluviti pan kolega Modráček, budeme se také baviti, po případě hráti při tom v karty. - Obce předkládají svůj rozpočet, když se o něm poradily a co by slyšel představený obce od okresní komise, kdyby později, bez zvláštního odůvodnění přišel ještě s obrovským dodatkem? U vlády je to něco zcela jiného. Nestačí-li již sumy, pak se sáhne k rozpočtu dodatkovému, a došlo to již tak daleko, že dodatečný rozpočet museli vlastní lidé vládě vrátiti, aby se o něm konaly nové porady a aby byl znova sestaven, čímž je dokázáno, jak se s tím jedná lehkomyslně. Při tom šetříte právě na nepravém místě. Při založení své republiky jste tvrdili, že stavíte na místo majestátu osoby majestát lidu a že tak vyjadřujete demokratickou zásadu. Nyní však vidíme, že tu nevládne majestát lidu, nýbrž opět majestát jistých lidí, kteří se seskupili, ať již se nazývají pětkou pětičlennou nebo pátnáctičlennou. To jsou ti, kteří vodí takřka za nos parlament a celou republiku, podle toho, jak se jim líbí. Jaké výlohy děláte na př. pro hlavu státu! Při tom druzí nemají do toho co mluviti. Shledávám to zvláštním, vydávají-li se pro hlavu státu 3 miliony, vynakládá-li se na udržování residence na hradě 8 milionů, vrazilo-li se na okrášlení statku Lány, z něhož se jistě vždy těšil také kníže Fürstenberg se svými přáteli, 9 milionů; a získal-li se tento statek za 25 milionů, není to pro poplatníka radostí, musí-li na daně dříti a plahočiti se a při tom slyší, že jen na takovou položku se vydává 45 milionů.
Také v ministerstvech se vesele hospodaří. Potřebuje-li ministerstvo zahraničí na 3 miliony, aby udržovalo ve všech zapadlých koutech země 265 vyslanectví a konsulátů, pak by bylo možno zajisté i zde ušetřiti mnoho tisíc z milionů korun, aby bylo celé chudé Rudohoří aspoň na jeden rok zproštěno daní, poněvadž lidé tam již nevědí, jak mají daně sehnati.
Ještě jedna položka byla mi zvláště nápadnou, že vynakládáte totiž na tak zvanou zahraniční propagandu - o té by se nám mělo jednou dostati náležitého objasnění - 50 milionů, v každém případě na to, aby se zřizovaly černé komory, jaké existují v německých krajinách, jež jsou tu k tomu, aby se porušovalo listovní tajemství, aby se podle libosti otvíraly dopisy a nenajde-li se v nich nic závadného a velezrádného, aby byly prostě ničeny.
Kdežto na tuto propagandu se vydává suma 50 milionů, nutno s tím srovnati onu částku, která se vydává na veškeré zemědělství, totiž 59 milionů. S 59 miliony chcete udržovati nejdůležitější stav, nejdůležitější výrobní odvětví v našem národním hospodářství s jeho učilišti a vyučovacími ústavy, kdežto na druhé straně přímo se vyhazují peníze při té úplně nesmyslné a neužitečné propagandě. Kdo je toho příčinou, zajisté si není naprosto vědom odpovědnosti za tvrdé daně. My nepotřebujeme naprosto našim lidem venku kázati daňovou stávku. Nebudeme naprosto potřebovati, abychom sahali k takovým prostředkům, neboť my jsme dospěli na konec své poplatní schopnosti, nemůžeme již vyhověti požadavkům v tomto směru a nejbližší doby se to zastaví úplně samo od sebe, nebude žádný exekutor s to, aby ještě sehnal peníze z vyčerpaných chudých krajin. Dnes střední rolník platí jen na daních patnácteronásobný obnos toho, co od něho požadovalo staré Rakousko; srovná-li jej však se svými příjmy, vidí, že naprosto nemůže vypočísti z toho částku patnáctinásobnou. Kde tu vezme ještě chuť ku práci, má-li jen práci a druzí její výsledek? To zmenšuje chuť k práci úplně a tímto způsobem se také produkce nezvýší.
Ve svém státním hospodářství dospěli jste dnes šťastně ke schodku osmi miliard, avšak skoro polovici z toho pohltí v této malé republice velké vojsko. Nikdo neví, zda je takové vojenské moci třeba a k čemu ji udržujeme; každému klidně myslícímu člověku však je jasno, že bychom tyto obrovské sumy mohli jinak investovati. Ještě nesrozumitelnější však je, jak velké sumy vydáváte na francouzskou vojenskou misi. Je-li tu proto, aby vojsko cepovala, pak jste mohli k tomu užíti přece mnoha německých důstojníků nespravedlivě propuštěných; nebo je tu proto, aby velkoměstu Praze dodala mezinárodní ráz @a la Potemkin? Vydržujete-li si pařížské panstvo z luxusu, pak by už na tom nezáleželo, abyste si nechali sem přijíti několik set Senegalců a Zulukafrů, aby obraz byl ještě pestřejší.
Tomuto bernímu systému, který tvoří základnu finančního hospodářství, schází morálka, která má lidu placení daní také učiniti pochopitelným, tomu systému schází rozum, neboť by se jinak nemohlo přistupovati k takovým výdajům tak nesmyslně. Ti lidé, kteří takovým způsobem nakládají s poplatnickými penězi, patří na lavici obžalovaných, aby se zodpovídali před veřejností, poněvadž to nečiní před tím místem, které má ve státě dávati zákony. Jestliže ve státním rozpočtu stojí naproti 18 miliardám vydání jen 17 miliard příjmů, tedy vyplývá-li miliardový schodek, přece bych chtěl vlastně věděti, kde chcete opatřiti úhradu. Získati tu částku ze státní loterie není možno; či dostanete v nejbližší době úvěry, nebo chcete pokračovati v tom systému a sestavovati bilance na oko, abyste mohli říci: Máme "má dáti" a "dal" v rovnováze? Věřte mi, že je viděti do karet a tento pokračující schodek dá také vážným mužům této republiky přemyšlení. Avšak potom nevracejte se k úsporné komisi, nýbrž zmenšete svůj stav vojska, rozpusťte velkou část svých vyslanectev a poselstev, zmenšete zbytečné výlohy na zahraniční propagandu, a budete moci uvésti v soulad příjmy a vydání. Kdyby byl vzal ministr národní obrany sumu, kterou stála mobilisace, a dal ji k disposici ministrovi financí, byli byste tím mohli zaplatiti válečnou půjčku. Jaká kletba na ní spočívá, kolik existencí bylo zničeno, kolik samovražd spácháno, denně poučuje nahlédnutí do novin, avšak vy kráčíte přes mrtvoly, vy se o to nestaráte, poněvadž víte, že je válečná půjčka ponejvíce v rukách německých. Avšak tímto prostituováním válečné půjčky přivedete to tak daleko, že my se rovněž nebudeme zajímati o vaše půjčky, potud ne, pokud nevyřkne vláda slovo vážné a plné pochopení. A poněvadž půjček neupisujeme, vyčítáte nám neloyálnost a popírání státu. Pánové, od Němců dostáváte jmění a krev, co chcete více? Máme snad vysílati k nebi modlitbu za zachování republiky nebo mám ráno vstávaje říci: "Dobré jitro, republiko?" Kdybychom neměli trochu šibeničního humoru, byly by poměry čistě nesnesitelné.
Svým hospodářstvím vháníte pomalu zemědělství, obchod a průmysl do zkázy, stojíte před katastrofou, vidíte, že mezi dělnictvem svítá a se blýská, avšak to pánům nikterak nebrání, aby vládli dále, aniž by přišli k náhledu, že je nezbytně čas, aby od takového hospodářství upustili a obrátili.
V dodatečném rozpočtu je jen na výdaje pro vojsko zařazeno 224,885.891 Kč. Za tyto obrovské sumy bylo by přece možno ve smyslu presidentově, který vždy měl vřelé slovo pro humanitní ideály, vybudovati mnoho humanitních ústavů pro nešťastné a učiniti je šťastnými. Kdo kráčí pražskými ulicemi a vidí ty mrzáky, ty nezaopatřené, kteří mohou své skoro nahé údy zahaliti jen do několika hadrů, kteří připadají na obtíž veřejné péči chudinské, musí uznati, že by bylo bývalo lépe postaviti za tyto peníze chudobince a zaopatřovací ústavy. Užijte k tomu výdajů na vojsko, snad získáte potom důvěry, neboť jen důvěra k obyvatelstvu může zase důvěru vzbuditi.
Jestliže se břemena v obcích stala nesnesitelnými, je to proto, poněvadž nehospodárnost pronikla až tam. Dnes najdete horské obce, které s přirážkami došly až na 2000%. Je nemožno opatřiti to, co neodpovědným způsobem od nás žádáte. Tím se vzbuzuje nechuť a nespokojenost. Snad je to některé straně vhod, že nastávají takové poměry, jak to však bude potom vypadati se státem a s jeho bytím v několika letech, nebude-li se takovým způsobem bráti zřetel k lidu a zvláště k venkovskému německému lidu, o tom nás zajisté poučí doba nejbližší. Podivuji se odvaze pana ministra financí, který od nás žádá tak obrovskou sumu jako dodatek k řádnému státnímu hospodářství. Je to zvláště střední a malé rolnictvo, jež zde zastupujeme, u něhož se tímto daňovým břemenem brzdí radost z povolání, čímž je podvázána výroba a ono se ponenáhlu vhání do záhuby. Ještě vězíme ve svěrací kazajce státního hospodaření obilím. Státní zástupce chrastí již s tisícikorunovým trestem za každý nevyrostlý metrický cent obilí a tu již nanovo zase jsme na obou rukách řetězem poutáni na berní galeje, abychom jako veslařští pacholci dopravili dále berní loď. Zemědělství se dusí v daních a výdajích. Tím se stává, že se majetek nevyplácí, všecka chuť k práci mizí. K čemu pracovati, když druzí z toho mají bez námahy výtěžek? K tomuto finančnímu hospodářství přistupuje ještě nešťastná obchodní a celní politika, jíž můžeme děkovati, že jsme ve státě tak daleko, že se dnes koupí ve Vídni cukr z Jávy laciněji než náš. Průmyslová odvětví sousedního Německa, která dříve odbírala české uhlí, změnila svoje výtopná zařízení a dnes zvláště při stavu naší valuty zříkají se našeho hnědého uhlí.
Státním obilním hospodářstvím vymačkali jste na rolnictvu asi 8 milionů korun.
Jak se nakládá se zemědělstvím ve velkém, tak se to jeví v malém, a z mnoha případů mně známých mohu uvésti některé, abyste si mohli udělati obrázek o blahovůli, s jakou se vychází rolníkům vstříc. Jeden rolník západočeský musil za války odevzdati starému Rakousku své koně. Při placení byl muž již na vojně a jeho ženě částka vyplacena nebyla, poněvadž neměla zmocnění, a tak se peníze vrátily poštovní spořitelně. Ten člověk měl neštěstí, že upadl do ruského zajetí, a když se po dvou letech vrátil do své otčiny, byla tato již československou a peníze tu dosud nebyly. Úřadem byl odkázán na likvidující ministerstvo války ve Vídni a to postoupilo věc tamní reparační komisi. Po dlouhé době dostalo se mu nyní před několika týdny rady, aby se diplomatickou cestou obrátil na reparační komisi v Paříži. Tak vypadá ochrana a pomoc, kterou stát poskytuje svým občanům.
Vymlouváte-li se nyní, že takové případy byly zaviněny shnilým Rakouskem, chci oznámiti podobný případ z domněle zdravé Československé republiky. Z mého užšího domova musil jeden povozník nákladů odevzdati při poslední slavné mobilisaci oba koně. Kromě tohoto povoznictví nemá jiného pramene výdělkového, aby nějak uživil svoji ženu a svých šest dětí. Za oba koně obdržel evidenční list znějící na 26.000 korun, kterýžto peníz nemá ještě dnes. Berní úřad mu poradil, aby se obrátil na zemské finanční ředitelství, u něhož jsem rovněž intervenoval, a jež dodnes nedalo odpovědi. Úspory tohoto člověka jsou ztráveny. Své zákaznictvo ztratil. Jiných koní si koupiti nemůže a nyní ten člověk přímo přišel o svoji existenci.
Jako se zde jednalo o majetek, chci vám poukázati ještě na smutný případ, který si vyžádal za oběť lidský život. Malorolník Vojt z Rossbachu šel do svého lesa, aby tam zabránil krádeži dříví. Český hraniční voják měl ho za podloudníka, zastřelil ho a nechal ho ležeti. V odpovědi na interpelaci pravil pan ministr národní obrany, že vojenský soud v Plzni vojáka osvobodil, poněvadž vykonával svoji službu. Rodina byla oloupena o svého živitele a dosud byly všechny nároky na náhradu škody odmítnuty. Můžete tak žádati lásku k tomuto státu?
Případů je bez konce, jež bych mohl já a moji kolegové vypravovati o znásilňování a hanobení německého lidu venkovského. Na tyto náhradní nároky nemáte peněz. Německé obce na jazykové hranici musí podstupovati hrozný boj, odnímají se jim části jejich majetku a přidělují se prostě do katastru obcím českým, aby se jim umožnilo finanční ozdravění. V tom se zvláště vyznamenává okresní hejtman v Kralovicích, který německou školu ve Hlubovce vysadil z vlastní školní budovy na dlažbu a zařídil za ni českou školu menšinovou, zatím co německá škola je nyní nastěhována ve zrušeném hostinci. V místě Chýši, v okresu žlutickém, byla pro dvě české děti z vesnice a pro 10 dětí sehnaných z okolí rovněž otevřena taková menšinová škola. Všechny právní rozklady jsou bez účinku. Vy máte své vlastní právo, které odvozujete od moci. Tu právnických základů nepotřebujete. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
My Němci v tomto státě vidíme,
že vaše ujišťování o spravedlnosti a lidskosti přece jen nejsou
pravdiva. Byl jsem vždy přesvědčen o opaku toho, co jste nám slibovali.
Nuže, nebojíme se však ani nyní vašeho řinčení šavlí. Opora myšlenky
všeslovanské shroucením Ruska padla na léta a také přeskupení
u velmocí vytvoří asi poměry, jež vám později nebudou patrně příjemné.
Německo se probudí a oživne. My těchto pout neponesme věčně, avšak
chceme vytrvati důvěřujíce své síle, a přijde hodina a přijde
den, kdy německý národ bude tvořiti jedinou bojovnou stranu a
jeden blok, na němž si vlk a hyena mohou vylámati zuby. Dnes ještě
voláme k vám: "Zadržte!" "Až sem, a ne dále!"
Německý národ je poctivý a všecko vám poctivě do haléře a feniku
splatí. Den odplaty a vykoupení přijde, třeba později, avšak přijde
přece. Všechno vám poctivě splatíme, co jste nám ve dnech útisku
učinili. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku p. posl. Zavřelovi.
Posl. Zavřel: Slavná sněmovno! Mám-li mluviti o dodatečném rozpočtu, nemohu učiniti jinak, než ohraditi se proti způsobu, lépe řečeno nezpůsobu, jakým se tento předkládá rozpočtovému výboru a plenu poslanecké sněmovny. Nekorektností, jinak nazvati to nelze, je, když napřed předloží se rozpočtovému výboru a poslanecké sněmovně rozpočet s několika miliardovým schodkem a nakonec tento nepředvídanou záplavou daňových výsledků stlačen je na pouhých 700 milionů korun.
Mohl bych směle také použíti slova "mystifikace", které by bylo v tomto případě docela přiléhajícím. Komu se má čistého vína nalíti z tajů naší finanční kuchyně, když ne zákonodárnému sboru jako činiteli nejzodpovědnějšímu? Experimenty podobného rázu mohly by přivoditi snadno nedůvěru zákonodárců vůči kalkulacím a bilancím ministerstva financí. Jak možno se dívati a posuzovati daňovou kalkulaci ministerstva financí než jako falešnou, když daně samotny přerazí počítaný a ohlašovaný výsledek skoro plnými 3 miliardami? Co tomu mají říkati naši poplatníci, a do jakého světla stavěny jsou berní referáty, kterým následkem těchto záhadných výpočtů zcela právem poplatné vrstvy mohou vytýkati protizákonné předpisování daňových a přirážkových poplatků? Fakt tento dráždí a volá přímo po nápravě. Z konečného dodatečného rozpočtu je zjevno, že finanční rovnováha, loňského roku oznámená bývalým ministrem financí kol. Englišem, neměla papírové podstaty, nýbrž pevnou stabilní základnu. Tím dostává se kol. Englišovi plného zadostučinění za všechny ty úsměšky nedůvěřivými škarohlídy na něho té doby vrhané.
Předpokládám zcela určitě, že s dodatečným rozpočtem v tomto znění setkáváme se letos naposledy a že příští dodatkové rozpočty sdělávati se budou podle článku IV. finančního zákona.
Jinak přirozeně každý republikán má radost, že v předloženém dodatku ke státnímu rozpočtu snižuje se značně schodek proti schodku rozpočtu minulého. Toto omezení schodku je důkazem, že přecházíme do poměrů normálních a že se konsolidujeme. Z této skutečnosti zajisté nikdo nebude míti více radosti než čeští zemědělci, kteří tíhu dosavadních poměrů nesli velmi těžce. Konstatuji-li to, pak ovšem musím stejně otevřeně doznati, že zbývá československému zemědělci ještě mnoho bolestí a mnoho příčin k nespokojenosti. Máme mnoho stížností, zejména pokud se týče státní administrativy a musíme žádati, aby byla provedena v tomto smě taková reorganisace, aby zaměstnanci státní skutečně pracovali a aby stát platil pro příště skutečnou jejich práci. Je nutno, aby stát přijímal a měl jen tolik zaměstnanců, kolik je nezbytně potřebí. Vycházíme ze zásady, že zaměstnanců má býti co nejméně, ale dobře placených a dobře pracujících. Takového stavu je možno dosíci náležitým zjednodušením úřední agendy. Zjednodušení agendy úřední přijato bude všemi občany republiky velmi sympaticky. Uvádím konkretní případy:
Doposud máme na Moravě zemský úřad stavební a zemský úřad kulturně-technický. Mimo zemský stavební úřad máme tam také státní stavební úřad. O provádění regulačních projektů se vede věčný boj mezi zemským a státním stavebním úřadem Úřad scelovací, komasační, je úřadem státním, meliorační úřad zase zemským úřadem. Při takovémto dualismu veřejné správy dochází často k nesrovnalostem a zbytečnému zpožďováni velepotřebných a veleprospěšných zemědělsko-technických projektů. Zjednodušení v tomto případě bude tedy velmi účelno. A jiných podobných případů dalo by se uvésti do nekonečna.
Zemědělství samotné jak v rozpočtu hlavním, tak i v dodatečném je jako opravdová popelka. Viděti to nejlépe z preliminovaného obnosu ministerstva zemědělství, jenž činí z 19miliardového celkového státního rozpočtu plné 2·97%. Tato skutečnost mluví za celé knihy a ukazuje velice názorně, jaké obzvláštní lásce těší se zemědělství u vlády. Zemědělci zachránili státní pokladně miliardové obnosy uplynulá tři léta dodávkami tisíců vagonů obilí hluboko pod světovou cenou dodaných, miliardami novými naplňují státní pokladnu výtěžkem z prodaného cukru, sladu atd.
Nu, a za svoji snahu a přičinění dostává se jim zpět velkolepého daru. A díváme-li se kriticky na to málo, co v ministerstvu zemědělství máme, tu vidíme, že ještě nesprávným rozdělením je vlastně podstata a význam zemědělských počinů ještě více zkomplikován.
Z předloženého rozpočtu ministerstva zemědělství je viděti, že nejpalčivější a nejpotřebnější potřeby kultury zemědělské vykazují opravdové opomenutí a odsunutí. Pravdu nám ukáží tyto tabulky:
Zemědělskému pokusnictví věnováno ministerstvem zemědělství roku 1919 415.800 korun, roku 1920 3,438.014 K, roku 1921 14,535.000 K a roku 1922 18,514.000 K.
Produkci živočišné věnováno roku 1919 4,368.300 K, r. 1920 12,304.000 K, roku 1921 12,716.000 K a roku 1922 12,100.000 korun.
Produkci rostlinné věnováno: roku 1919 K 467.700-, roku 1920 K 2,528.500, rovku 1921 K 2,373.500, roku 1922 K 6,171.500.
Chovu koní věnováno: roku 1919 K 5,918.600, roku 1920 K 18,916.400, roku 1921 K 43,100.000, roku 1922 K 55,309.000.
Příspěvek melioračnímu fondu činil pro všechny 4 roky 15,000.000 Kč.
Z uvedeného srovnání je zřejmo, že meliorační příspěvek uváznul na mrtvém bodě. Každého roku objevuje se stejnou cifrou 15,000.000 K.
Slavná sněmovno! Částka 15,000.000 K preliminovaná pro meliorační projekty z oblasti celé Československé republiky je přímým výsměchem melioračnímu podnikání. Největší naši národohospodáři vypočetli, že účelnou, do detailu provedenou meliorací, rentabilita půdy zvedla by se o plných 120%, ale také potvrdili, že tato vysoce agrikulturní reforma, bude-li prováděna dosavadním tempem dnešním, skončena bude snad až za několik set roků.
A přece meliorace jsou podmínkou zemědělské výroby. Čím jsou parní stroj, železnice a lodi pro průmysl, tím je meliorace pro zemědělství. Upozorňuji pana ministra zemědělství na tuto do očí bijící skutečnost a žádám, aby se vynasnažil, aby v této věci učiněna byla brzy náprava.
Stojíme těsně před okamžikem, kdy uzavřena bude veliká investiční půjčka v cizině. Nuž, bude nutno, aby dobrou investiční politikou přivoděno bylo zvýšení produkce půdy, a tím umožněno, aby zemědělství mohlo učiniti republiku soběstačnou.
Této soběstačnosti je možno dosíci také správným a seriosním provedením pozemkové reformy. Pozemková reforma! Žádný problém nedal dosud tolik řečí v mladém našem státě jako právě tato vysoce delikátní reforma. Oč vlastně jde v podstatě celého tohoto podniku? Jde hlavně a jedině o to, odčiniti spáchanou křivdu na národním majetku českém v dobách pobělohorských. Odčiniti násilnou konfiskaci Habsburků českého majetku a půdy, to je nejkratší terminologie pozemkové reformy. A dlužno říci, že hned v začátcích ventilování této důležité otázky dopustili jsme se zásadní chyby, k níž nikdo nechce se dnes veřejně přiznati. Běží hlavně o českou půdu, která z českých rukou byla vyrvána, a tudíž nedopustili bychom se křivdy vůči německým svým spoluobčanům, kdybychom řekli jasně a na všechny strany srozumitelně, že tato zkonfiskovaná česká půda může přidělena býti jedině do českých rukou. To bychom však museli míti aspoň tolik odvahy, kolik jí měli v německém Rakousku, a to bohužel u nás za daných poměrů nedokážeme.
Pozemkový úřad je dnes nejnenáviděnější institucí v republice. Nadává mu kde kdo, uchazeči o půdu jsou krajně nespokojeni, majitelé latifundií, velkostatků, úředníci, zřízenci a zaměstnanci jej proklínají, politické strany, pokud nemají svých lidí v předsednictvu, jej posílají k čertu, zkrátka není nikoho v republice, kdož by mu projevil nějaké sympatie. Je jisto, že po událostech v Libějicích musí se velmi vážně zákonodárné sbory zabývati otázkou zaměstnanců na velkém v pozemkovém majetku. Bez vyřešení této otázky není vůbec pozemkové reformy. Nikam prý to nevede. Stojí pořád na jednom místě. Nu, a já zase docela otevřeně pravím: Zaplať pán bůh, že pozemkový úřad toto váhavé tempo si osvojil. Ta horká kaše zatím pěkně vychladne a vdá se čekati, že za krátko celá pozemková reforma přesunuta bude na pole zdravého rozumu, chladné rozvahy a prospěchu celého státu. Vlny demagogie uměle vybičované vysoko nad normál upadají a rozčeřená hladina se klidní. Rýsují se na obzoru kontury příšery, které jedním slovem se říká zřícení zemědělské konjunktury. Nastává vystřízlivění. Všichni ti, kteří kvapem podepisovali přihlášky o příděl půdy domnívajíce se, že ona sama bude jim přinášeti požitky bez jejich přičinění, dnes utíkají. A zdá se mi tudíž, že liknavost a nepohotovost pozemkového úřadu vlastně prospěje té veliké myšlence pozemkové reformy. Po opadnutí demagogie bude se řešiti pozemková reforma podle poznatků národohospodářských odborníků a vědců a budou se ucházet o půdu pouze ti, kteří tu matičku naši doopravdy milují a jí věrně sloužiti chtějí. Tím posílen bude střední zemědělský stav a provedená reforma bude opravdovým požehnáním pro celý osvobozený národ.
Pan president republiky ve svém novoročním poselství vyslovil přání, aby vše, co spojeno je s pozemkovou reformou, bylo odpolitisováno. Uznáváme tento požadavek za oprávněný a plně se za něj stavíme. Mluvím-li již o pozemkové reformě, musím přirozeně konstatovati, že my zemědělci nemůžeme se spokojiti se stavem, který byl vytvořen zákonem revolučního Národního shromáždění o obecním statku. Tenkráte, kdy latifundistům se ještě nevzala ani píď půdy, vzala se sedlákům, a to vesměs dobrým českým sedlákům, stará vydržená a poctivě nabytá práva na obecní statek. To je bezpráví, které se musí odčiniti a které je možno napraviti novelisací onoho nešťastného zákona a vrácením požitečných práv starousedlým rolníkům. Bylo by dobře, kdyby to lidový parlament učinil brzy a z vlastní iniciativy, poněvadž je vyloučeno, že by starousedlíci takovou konfiskaci svého poctivě nabytého majetku trvale mohli snésti.
Stát musí také dbáti toho, aby výroba zemědělská byla náležitě chráněna před cizí konkurencí. Je proto velikou chybou, útočí-li některé strany na zemědělce, kteří se domáhají při nové celní úpravě náležité ochrany. Takové ochrany musí se zemědělcům dostati nejen v zájmu spravedlnosti, nýbrž v zájmu státu, který průmyslové výrobky chrání způsobem více než dostatečným.
Má-li zemědělec lacino prodávati svoje výrobky, musí také levně vyráběti, což je možno jenom, bude-li míti levnou pracovní sílu, levné stroje, levná hnojiva, a nebude-li nucen svoje investice příliš draho platiti.
Nechci se zabývati zemědělským školstvím a pokusnictvím, o němž promluvil v řeči k hlavnímu rozpočtu důkladně kol. Bergman.
Chci se jen ještě zmíniti několika slovy o posledním kontingentu. Tu bych zejména chtěl poukázati na to, že nemůžeme býti spokojeni se snahou ministerstva zásobování, které chce vymáhati kontingenty, a to i předloňské, pokutami. Vymáhati dnes takovým způsobem kontingenty a ukládati tisícikorunové pokuty bylo by protizákonným a znamenalo by konfiskaci majetku při dnešních poměrech, kdy se řítí ceny obilí dolů, aniž by zemědělec dostával něco laciněji. My vedle toho žádáme, aby uhlí, železo, obuv, vůbec všechny průmyslové a řemeslné výrobky byly levnější. Žádáme také důrazně, aby zvýšila se výkonnost mzdové práce v zemědělství a žádáme proto, aby vláda zrušila zákonem osmihodinnou práci v zemědělství. Bez splnění tohoto postulátu nebudeme moci vyráběti levněji a nebude také možno levně prodávati zemědělské výrobky. A jestliže chceme lacino vyrábět a spokojíme-li se menším ziskem v zemědělském podnikání, pak jest ovšem žádoucno, aby státní správa šetřila na všech místech a ve všech směrech.