Když bylo v proudu přihláškové řízení, podaly organisace zaměstnanců Státnímu pozemkovému úřadu nový spis, v němž opět zdůrazňují, že napětí mezi zaměstnanci je ohromné a že hledí zoufale vstříc hrozné budoucnosti, která hrozí připraviti je o zaměstnání, a vrhnouti v bídu a strádání. Zase žádná odpověď.
Dne 13. prosince 1921 byla tato věc telegraficky urgována, ale bezvýsledně.
Dne 19. prosince 1921 zajela deputace dělníků, deputátníků, zřízenců a úředníků do Českých Budějovic k obvodní úřadovně pozemkového úřadu a tlumočila tu výmluvnými slovy, v jakém rozpoložení mysli zaměstnanci jsou, a zdůraznila, nebude-li provedena snaha jednati o otázce sociální, že nelze převzíti zástupcům organisací odpovědnost za to, nevybočí-li roztrpčení lidu z mezí a nebude-li nutno obávati se nejhoršího. Odborový rada dr. Lexa slíbil, že svolá nejbližší dny, nejdéle do 14 dnů, poradu, na níž za účasti zaměstnanců bude otázka sociální probrána. K tomuto jednání dosud nedošlo, ač na přání dr. Lexy mu byly zaslány dne 20. prosince 1921 všechny opisy o podáních, učiněných pozemkovému úřadu s příslušným výkladem. Výsledek deputace u dr. Lexy byl pouze ten, že Státní pozemkový úřad prodloužil lhůtu k přihláškám pro zaměstnance do 30. prosince 1921. Ovšem, že těch přihlášek nepřišlo mnoho.
Dne 3. ledna letošního roku dostavil se předseda župní komise pro pozemkovou reformu při svazu zaměstnanců velkostatků inž. Ant. Konrád do Státního pozemkového úřadu, kde se dotazoval min. rady dr. Koudelky po osudě všech zmíněných memorand a petic a je opět urgoval. Dostalo se mu odpovědi, že náměty, jež byly uvedeny v memorandu, se bude zabývati sociální odbor právě v pozemkovém úřadě zřízený. Za tři roky existence teprve počátkem tohoto roku zřídil pozemkový úřad sociální odbor pro otázky zaměstnanců, a teprve počátkem letošního roku chce studovati otázky družstevní!
Ihned za 14 dní nato, v pondělí dne 16. ledna, přijela komise pozemkového úřadu na velkostatek Netolice-Libějice a došlo tam, jak známo, k excesům. Prohlašuji, že při tom nedošlo k žádné násilnosti. Nejenom prokazuje se to v memorandu, které podali zaměstnanci vládě, nýbrž mám informace od členů komise pozemkového úřadu, kteří tam byli a kteří rozhodně popírají, že by bylo na někoho sáhnuto. Křičeno bylo, to je pravda. Ostrá slova padla, ale není pravda, že to byl dav, nevím kde sehnaný úředníky, a opilý. To všecko jsou lži. Není pravda, že úředníci velkostatku lid štvali, naopak lid byl tak roztrpčen, že úředníci museli sami nabádati jej ke klidu a též důvěrníci dělničtí musili vystoupiti a shromáždění konejšiti, při čemž i oni utrpěli různé nepříjemnosti. Fakt je ten, že zde bylo spontánní hnutí zaměstnanců vyvoláno neomluvitelným jednáním pozemkového úřadu.
Ale zde musím učiniti i výtku úředníkům pozemkového úřadu, vlastně jen jednomu z nich - na příklad dr. Veith si počínal naprosto taktně a zachránil situaci - ale zejména inž. Koudelkovi musím vytknouti, že si nepočínal taktně a má vlastně do jisté míry vinu na tom, že tam došlo k bouři proti komisi pozemkového úřadu. Když přišla deputace k inž. Koudelkovi, jenž byl vůdcem komise pozemkového úřadu, s otázkou, co bude s otázkou sociální, tu prohlásil inž. Koudelka, že podle striktního rozkazu z pozemkového úřadu nemá deputaci přijímat a o otázce sociální jednati. Tak se jedná na velkostatku, kde 1000 lidí se bojí o existenci? Již tato slova rozčílila zaměstnance a pak i další jednání, když se vyslovili jednotliví členové komise pozemkového úřadu: každá reforma vyžaduje obětí, tak na příklad stavby železnic zničily mnoho existencí, zavedením knihtisku poškozeny byly určité vrstvy a zaměstnanci nesmí si mysleti, že se mohou pozemkovou reformou obohacovati. Kdo se chce obohacovati, pánové? Ti chudáci? Mně se zdá, že někdo jiný bude se obohacovati! Já bych nechtěl srovnávati železnice s tím způsobem pozemkové reformy, jakou provádí Viškovský. Je-li naše parcelační metoda tak moderní jako železnice, o tom je, myslím, mezi námi spor.
Ale dále! Když ředitel velkostatku Šusta upozorňoval, že lid je rozčilen a že nemůže, pakli o otázce zaměstnanců jednáno nebude, ručiti za pořádek, tu prohlásil pan inž. Koudelka: "Pánové, nenamáhejte se s uklidňováním, jen pusťte to z ruky, my si již dovedeme pomoci." A uváděl za příklad, že kdesi na Moravě setkal se pozemkový úřad s odporem zaměstnanců a stačilo 200 četníků, aby byl odpor zlomen. (Hlas: To se na Moravě nikde nestalo!) Když tedy přijde komise pozemkového úřadu na velkostatek a takové výroky tam učiní členové, o tom není pochyby, že to musí zapálit. A dojde-li k nějakému táboru a při tom k výkřikům velice obhroublým a třeba i velmi neslušným, nesmí se tomu diviti. Ba opravdu je diviti se tomu, že lid bylo možno udržet, aby se nedopustil i násilí. Tedy prosím, pánové, takhle věc se má. Tak bylo s deputací zaměstnaneckou jednáno. Dnes ti lidé jsou vyšetřováni a budou postaveni před soud, že snad rušili úřední výkon. Ale, vážení pánové, tím věc nebude odbyta, tím nebude odbyta ta hrozná otázka existence, i kdyby byli všichni zavřeni. Je potřebí jedenkráte si říci, že takto pozemková reforma se nedá a nemůže prováděti.
Vážení pánové, musím zde přibíti na pranýř způsob, jímž tato událost byla vylíčena "Večerem". Slyšeli jste můj výklad, který je naprosto přesný a nikdo nemůže na něm nic podstatného měniti. (Hlas: To je otázka!) Tyto informace jsem čerpal nejen od zaměstnanců, nýbrž také od členů komise a teď píše "Večer" o tomto případu:
"Spiknutí bývalé šlechty, dlouhé měsíce připravované, 18. ledna bylo první velkou šlechtickou vzpourou proti zákonům republiky." - Prosím, to byla šlechta? To byli dělníci, 1000 lidí, kteří jsou ohroženi se svými rodinami na živobytí, a list, náležející přední vládní straně, opovažuje se o těchto lidech takto psáti, o lidech, kteří nechtěli, než aby se pozemkový úřad obíral jejich otázkou! (Hlas: "28. Říjen" píše stejně o různých věcech!) To byste musel citovati. To je brutálnost nejvyššího stupně! Mohl bych čísti dále, jak se zde píše, aby se ukázala celá bezcitnost listu toho vůči lidem, jsoucím takřka v zoufalství."Večer" píše dále (čte): "Naše strana prohlašuje, že se nedá zastrašiti žádným terorem, žádným násilím, tím méně couvne před násilím, které organisuje bývalá šlechta. Všechny strany i státní autorita musí tu říci své slovo. Benešova vláda musí ukázati, nebylo-li její vstupní prohlášení o pozemkové reformě jen hluchou frází. Strany většiny musí konečně zastaviti cílevědomé útoky na pozemkovou reformu ve svých listech, protože rychlé provedení pozemkové reformy podle zákonů pozemkových je první smluvní podmínkou dnešní vládní většiny."
Chtějí snad pánové kolem "Večera"
rozbíti vládní majoritu? Ostatně to je jejich věcí a nebudu se
jim do toho míchati. Ale o tom není pochyby, že sebe větší hrozby
nemohou ničeho měniti na morálním faktu, že žádná strana této
sněmovny nesmí podati ruky, aby se pokračovalo v metodě, která
vraždí lidi, lidské existence. My všichni, a zejména to mohu říci
sám o sobě, jsme nejhorlivějšími zastanci pozemkové reformy, ale
musí se prováděti tak, aby pomáhala lidem, a ne aby je ničila.
Pozemková reforma musí se díti cestou rozumnou, a ne pomocí bajonetů,
a kdyby snad měla takovou cestou jíti, pak Netolice se všude objeví
po Čechách i na Moravě, poněvadž není možno připravovati tisíce
lidí o živobytí. (Hlas: Bez úpravy úřednické a dělnické otázky
není pozemkově reformy! - Jiný hlas: Vždyť my půdu nemáme!)
Tázal jsem se zaměstnanců, kolik lidí se hlásilo z 1015 o
půdu. Podali mně statistiku, měli to vypsáno. 154 osob! Pak jsem
se tázal: Kolik z těch 154 hlásících se o půdu má prostředky hospodářské?
Prý sotva 10%, a snad ani tolik ne. Tak se tedy věci mají. Podle
úřední statistiky jsem vypočetl, že ze zemědělského dělnictva
pouze 15% může si činiti naději, že může pozemkovou reformou státi
se malorolníkem o 5 nebo 6 ha půdy. Co s těmi ostatními? Tuto
otázku předkládám před všechny strany sněmovny a především před
strany socialistické, které obzvláště musejí dbáti, aby pozemková
reforma sloužila blahu lidu, a nikoliv škodě lidu. Je to podivná
reforma, která jedny vyhání z půdy, aby druhé tam dala, která
chce vyhnati 1000 lidí ze živobytí, aby mohla udělati ze 300 chalupníků
samostatné hospodáře. To je prostě postup nemožný, a je svrchovaný
čas, aby se poznalo, že pozemkové zákony a vedení pozemkového
úřadu musí býti zreformováno. Nežádám, že musí agrární strana
kapitulovati na celé čáře, toho jsem dalek. Otázka je neobyčejně
vážná, musí se jednati promyšleně, ale agrární strana musí si
býti vědoma toho, že nemůže býti diktátorem v republice a musí
se podříditi různým zásadám, které umožňují rozumné a moderní
provádění této reformy. Zde musí nastati rozumný kompromis, nový
program podložený zákonem prováděcím, aby prostě takovéto události
se neděly, aby lidé, kteří mají býti postiženi pozemkovou reformou,
věděli, jakou mají budoucnost před sebou a nebyli vydáni na pospas
nejistotě, nevědouce, co z nich bude za měsíc, co za rok. (Hlas:
Zákony jsou nedostatečně!) To jsem chtěl připomenouti, a prosím,
aby moje slova byla brána jako upřímně míněná, ne jako slova nějakého
straníka, nýbrž jako slova upřímného republikána a demokrata,
který chce, aby tato věc byla řešena ku prospěchu celého národa.
(Výborně! Potlesk.)