V Podmolí na Znojemsku, kde pro nepatrný počet německých žáků byla německá škola proměněna v českou, Němci nejhorší korupcí a pěněžitými podporami svedli neuvědomělé naše lidi k tomu, že svých dětí do české školy neposílají. Provozovali nejprve školní stávku, a nyní dávají je vyučovati od potulného německého učitele, vyslaného tam od německého Kulturverbandu, jenž neštítí se největších nákladů peněžitých, aby tyto obce germanisoval.
Že český člověk, zvláště učitel menšinové školy ve zněmčeném území, není ani životem jist, to nás už nepřekvapuje. Tak na př. v Milforni u Znojma byl český učitel, Viktor Kadlec, přepaden zástupem Němců s místním starostou obce v čele a do krvava stlučen, takže se spasil s bídou rychlým útěkem. Německé noviny snažily se vylíčiti případ ve světle zcela nevinném. Že však šlo o případ velmi vážný, dokazuje rozsudek okresního soudu znojemského, kterým němečtí útočníci byli odsouzeni na 6 až 12 neděl do vězení.
Ve Vojkovicích u Židlochovic byl v únoru minulého roku dělník Krátký v noci německými surovci přepaden a tak ztýrán, že zranění svému podlehl. Podobně byl v téže obci nedávno ztýrán noční hlídač Josef Hladký proto, že posílá své děti do tamní menšinové české školy, a z obecních služeb byl propuštěn. Rovněž tak naložila německá obec s obecním pastýřem Wagnerem pro týž důvod.
Často uvádějí Němci proti českým menšinovým školám, že jsou uměle vydupávány a vyvolány pro nepatrný počet žactva. Jak vratká je tato jejich statistika, dokazuje historie české menšinové školy ve Fryšavě u Znojma.
Do té školy hlásilo se původně 12 ryze českých dětí z Fryšavy, 10 dětí z Mackovic a 8 dětí z Bravic, celkem 30. Avšak Němci hospodářským nátlakem české rodiče zatlačili tak, že se neodvážili děti do české školy posílati. Jedna rodina posílá své čtyři děti ranním vlakem přes 2 stanice do české školy v Šanově, druhá rovněž vlakem do Dolenic na Krumlovsku, takže tímto vlivem do školy fryšavské přišly pouze dvě děti místního českého živnostníka Mohncmana. Tomu však Němci napřed odňali práci, takže musil propustiti pomocníka, a neprodali ani nemocnému jeho dítěti mléka, až matka, aby uchránila holý život svých dítek, dala je zapsati do školy německé. (Hanba!) O této věci opět psaly německé noviny a ukazovaly na to, že české školy zřizují se pouze pro 2 děti, po př. že zůstávají prázdné, kdežto německé děti tísní se v přeplněných místnostech. Věc byla také loni v únoru předmětem interpelace německých poslanců. Německé farisejství předstihuje samo sebe. Nejprve hospodářským nátlakem zastraší rodiče, české děti rozeženou, potom počnou proti škole a vládě ve svých novinách agitovati a nakonec podají drzou interpelaci na českou školu bez českých žáků.
Jak málo dbají Němci ve věcech školských zákonů naší republiky, toho důkazem je hromadné otvírání poboček při německých školách v případě, kdy to zákon naprosto nedovoluje. Vrcholu v tom směru mělo býti dosaženo nedávno ve Vranovské Vsi na Znojemsku. Tam Němci žádali otevření pobočky při své jednotřídní škole, vykazujíce se počtem 68 žáků. Avšak z tohoto počtu bylo 31 dětí reklamováno jako českých - 9 skutečně bylo vyreklamováno, u ostatních se má pokračovati v úředním řízení - 4 jsou sirotci z Vídně, vydržováni Schulvereinem, a rodiče 6 dalších jsou příslušníky republiky Rakouské. Zůstává tedy 27 německých dětí, pro které Němci neostýchají se žádati zřízení nové třídy, ačkoliv zákon dovoluje zřízení pobočky teprve při 80 žácích. Při známé horlivosti referenta německé školní rady moravské byl by se málem úmysl podařil.
Podobným obcházením a nedbáním zákonů jest ustanovování zvláštních učitelů češtiny na německých školách, které minulého roku hlavně ve smíšených místech bylo prováděno, podle tvrzení německého, aby byli umístěni učitelé, kteří se stali přebytečnými po spravedlivé redukci německých škol. Ve skutečnosti však děje se tak proto, aby byli k disposici lidé, mající více volného času k protičeskému štvaní, a aby už předem byla paralisována event. touha po české škole.
Je potřebí na mnoha místech změniti stanovisko státní správy k menšinám. Na důležitých místech státních sedí lidé s obzorem vídeňským, ba přímo nepřátelé českého státu. Příklad máme hned u berní správy v Brně, kde německý úředník sedí na nejzodpovědnějším místě a předpisuje německým továrníkům daně o 200.000 K menší, než měli v době mírové, kdežto u každého malého živnostníka se daně více než zdesateronásobily. Tím ovšem připravil stát o 5,500.000 K. (Skandál!) Ve školství máme tyto kapacity také, a tu je potřebí sundati je s vysokých židlí, posaditi na nižší stoličky a dáti je na místa, kde budou neškodnými. Státní správa nesmí dávati příčiny k trpkým stížnostem a podněcovati rozhořčení všech poctivých českých občanů. Nelze se diviti rozhořčení hlavně menšinových pracovníků, když tito vidí, že státní úřady přes všechny protesty cpou do měst s českými menšinami provokující německé úřady, když na exponovaná místa dávají se lidé nespolehliví, když se mlčky přihlíží ke germanisaci dítek českých zaměstnanců, když naléhavé věci školské nechávají měsíce nevyřízeny, ale na druhé straně německým spoluobčanům jdou vstříc rychlostí až podivuhodnou.
Poukázala jsem jenom na moravské školství, kolik tu zbytečně dává Němcům, a kolik dlužen vlastnímu lidu náš stát. Kolik zbytečných středních škol vydržujeme a pro koho je německé vysoké školství u nás v republice vydržováno, poukázáno již v rozpočtové debatě. Z této debaty také jsme se dozvěděli, čeho si ještě všeho Němci přejí, ne méně než ještě jednu universitu, vysokou školu obchodní, německou akademii umění, vysokou školu zvěrolékařskou a hornickou, vysokou školu montanistickou a snad ještě skleněný zámek a zlatý důl. (Výkřiky německých poslanců.) Zde vidí ti, kteří sní o narovnání s Němci, v čem by toto narovnání spočívalo. S Němci je vyrovnání jenom jedno: vzíti jim všecko nadpráví a dáti jim jenom to, co jim podle jejich počtu u nás patří. Jen takovýmto rozhodným jednáním získáme si u nich samých cti a vážnosti, a spokojenosti u občanů českých.
Naší vládě připomínám slova Platonova,
který praví, že politikové mají býti mužové rozvážní, spravedliví
a pevní. A naše vláda musí býti pevna a rozhodna, aby odčinila
nespravedlnost, páchanou na českém lidu vládou vídeňskou, a Němcům
vykázala místo, které jim v národě našem po právu patří. Tím získá
úcty a vážnosti u svých občanů a státní pokladně ušetří se mnoho
peněz. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo ďalej má pán posl. Röttel.
Posl. Röttel (německy): Slavná sněmovno! Nám všem, kteří to poctivě myslíme s blahem národa námi zastupovaného, leží ještě v žaludku ony tisíce nestrávených milionů, které nám byly v rozpočtu pro rok 1922 před vánočními prázdninami předloženy. Jako po těžké bouři vystupují ještě černé mraky, tak na politickém obzoru vystupuje temný mrak dodatečného rozpočtu pro rok 1922. V dodatečném rozpočtu - tu zkušenost jsme přece již učinili - jsou obsaženy obyčejně takové číslice, které byste neradi nosili na veřejnost, a musí to býti již trochu vychytralý politik, aby mohl čísti mezi řádky a dostal z toho tato čísla. (Posl. inž. Jung [německy]: Tohoto uměleckého kousku u českého rozpočtu nedokážeš!) Budu hleděti! Mezi jiným může býti možným, že tak malý stát, který by chtěl býti státem velikým, zakoupí pro svou hlavu státní krásnou letní vilu, aniž se dotáže bytového úřadu, nebo snad k tomu krásný statek, aniž se zeptá pozemkového úřadu. Nebo se mění Hradčany v mramorový palác, nebo se zřizuje státní lihovar, aniž se vůbec užije jediné cihly. Může se také státi, že by jakýsi doktor Baxa podnikl rád representační cestu do Paříže, a tu se dožaduje státní subvence. Zvláště však je charakteristickým, že nikdo nechce vystoupiti s náklady mobilisace, jež - nevím to - prý činily 275 milionů korun, dnes však již jsou ve včerejším večerníku v "Lidových Novin", českých radikálních novin, rozpočítány na velmi mnoho přes jednu miliardu. Prostý laik, který do poměrů zde není zasvěcen, přistoupil ke mně s otázkou: "Což pak nemáte úspornou komisi? Co pak je s tou úspornou komisí?" Ano, máme úspornou komisi; myslím, že také již započala činnost, konala také již několik schůzí, avšak tato úsporná komise - nevím, stalo-li se to z vlastní iniciativy, nebo přišel-li k tomu podnět s jiné strany - chytila kočku, jak se na venku obyčejně říká - jsem totiž sedlák z hor - chytila kočku za ocas, místo za hlavu. Nejprve jste pustili žilou státním úředníkům a učitelům, ubrali jste velkou část z jejich skrovného platu. Jako zástupce německého lidu venkovského musím se zvláště, pokud jde o učitele, rozhodně ohraditi proti tomu, aby se jim z jejich platu, který si vybojovali teprve po ročním zápase, něco bralo, a musím žádati, aby bezpráví, jež na nich bylo spácháno, bylo zakrátko zase napraveno. Měl jsem příležitost slyšet mluviti přede mnou jednu kolegyni, která - jakožto učitelka - haněla školu, a mohu zde otevřeně říci, jako čestný člověk, kdybych jako učitel zde takovým způsobem vystupoval, ať zde jde již o německou školu neb o českou, že bych se styděl užívati zde takových slov. Řečnice přede mnou mluvila o školách ve Velkém Brně. Nemám po ruce těch dat, abych na ně mohl reagovati, radil bych však této kolegyni, aby přišla jednou k nám do severní Moravy a pozorovala a studovala poměry v téměř čistě německém kraji, pak by snad měla jiné mínění. Mám zde zprávu ze svého volebního kraje, docela malého to okresu šilperského, kde je devět německých obcí. V těchto devíti německých obcích je pět českých menšinových škol, jež mají počet dětí od pěti do deseti žáků, dohromady čtyřicet dvě děti. Zde nutno nasaditi páku k šetření. Vypočetli jsme, že tyto školy stojí s udržováním ročně 150.000 K. Ve městě Šumperku, v mém volebním okresu, se nyní zřizuje česká pokračovací škola pro učně, kde přece v celém městě a okolí je pouze pět českých učňů, kteří dosud s úspěchem navštěvovali německou pokračovací školu a naprosto nechtěli z ní odejíti, protože vědí, že jsou tam mnohem lépe vyučováni než v této nové české škole. Můj švakr, který je nadučitelem, měl příležitost mluviti s jedním českým učitelem, a ten si mu stěžoval, že mu není možno děti, jež jsou německy vychovány a mocny jen německého jazyka, a vlastně byly do české školy přinuceny, tyto německé děti vyučovati. Tak to vypadá. Mluviti o školství v horách vyžadovalo by alespoň půldruhé hodiny času, pak bych mohl vyvrátiti vše to, co řečnice přede mnou zde přednesla.
Pánové! Daně, které platí lid, jsou zde k tomu, aby sloužily lidu hospodářsky, kulturně a národnostně. Pokud jde o to prvnější, dostaneme nanejvýše my Němci vždy jen hozen nějaký drobek, aby se prý nám zase ústa zacpala. Pokud jde o poslednější, o tom se nedá vůbec mluviti, vůbec se proti nám všemožným způsobem pracuje. Vládě a úřadům je každý prostředek dosti dobrým, aby proti nám v národnostním směru pracovaly, a mohl bych vám v tom směru uvésti případy nejpodlejšího druhu - a dovolím si zde předvésti jenom ty nejkřiklavější - co se v ohledu národnostním udály.
Nemohu pominouti, abych zde blíže
neposvítil na pozemkový úřad, a to zvláště na obvodový úřad Pozemkového
úřadu v Olomouci. Pozemkový úřad v Praze cítil se nucen, prý přetížením,
zříditi zemský úřad v Brně a obvodový úřad v Olomouci. Asi před
vánocemi měl jsem příležitost intervenovati v tomto obvodovém
úřadě. Dal jsem se ohlásiti u vrátného, vejdu do prvního pokoje
se dvěma úředníky. "Já neumím německy!" Přijdu do druhého
pokoje."Já neumím německy!" a teprve ve třetím pokoji
zastihl jsem úředníka, jenž jen částečně ovládal němčinu, a chtěl-li
jsem věc zvěděti, musil jsem užíti svých znalostí české řeči k
tomu, abych z tohoto domu neodešel, nevyřídiv věc. Charakteristickým
však je, že tento obvodový úřad byl zřízen pro celou severní Moravu
a celé Slezsko,v kde je jistě 40-45% Němců. Tak to vypadá. (Výkřiky
posl. Dyka.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím o kľud!
Posl. Röttel (pokračuje): Měl jsem příležitost přede dvěma měsíci intervenovati v dovozním a vývozním úřadě a mohu ván říci, že korupce (obrácen k posl. Dykovi), jež vládla v těchto úřadech a ještě nyní vládne a jež byla již z vlastních kruhů kritisována, aniž jste užili moci a příležitosti, abyste tuto korupci odstranili, že takové korupce zde vůbec ještě nebylo. Užil jsem již před vánocemi příležitosti, abych s tohoto místa poukázal při rozpočtové řeči na hospodaření ústředen. Řekl jsem vám, že všichni ti, kteří tam spolu pracovali, mají máslo na hlavě, a činil jsem výtky proti tomuto způsobu, a kdybych to byl býval já, byl bych tyto lidi hned vyzval. Avšak dodnes nepřišel mi před oči ani jeden škrt. Nikdo se ani nehnul, protože nemůže a nesmí. (Výkřiky posl. Dyka.) Jeden příklad z mé bezprostřední blízkosti. Chudý polský žid nashromáždil si za války miliony, přišel do naší krajiny, nakoupil tam za miliony dříví, a jak možno dokázati - tento důkaz mám od českého přednosty, který se počítal mezi členy "Výboru", pánové, abyste si nemysleli, že snad zde budu přednášeti lži, neboť jsem si předsevzal, abych mohl každým způsobem prokázati, co zde pravím, - tento polský žid zasílal po dobu půl roku pod falešnou deklarací dříví do Německa a Dánska; příslušný přednosta se nyní s ním rozkmotřil a užil té příležitosti, aby tu věc oznámil u ředitelství a dokonce i u ministerstva. Dva směrodatní politikové vaší strany (obrácen na pravo) byli o tom zpraveni, a dodnes není zde ještě vyšetřování. Z toho musím usuzovati, že tyto nitky ze stanice Moravice se táhly až do ministerstva. Podívejte se, to je příčina, že poctiví němečtí úředníci byli vyhozeni na ulici a nepočestné živly jste tam vzali. Tak daleko to došlo. Dnes je to tak daleko, že musíte ty duchy, které jste kdysi volali, když jste chtěli založiti svůj stát, nyní umístiti a že se nyní těchto duchů nemůžete jinak zbaviti. Bohužel měl jsem příležitost již mnoho takových případů zde přivésti na světlo denní a vám ve v svém referátě vytknouti. Doufal jsem, že snad přijde někdo z vaší strany, aby mně to vyvrátil, myslil jsem, že nějakým způsobem ve vašem zájmu dojde k nápravě - nepovídám to z národnostních úmyslů - ne, z popudu hospodářského to přednáším. Nemáte, jak jsem se již předem zmínil, již moci, abyste tyto duchy ovládli.
Musím zde obzvláště jako hospodář
z hor a zástupce drobného lidu venkovského poukázati ještě na
něco, o čem bylo s tohoto místa již tak často a tak důtklivě mluveno:
na otázku válečných půjček. Jak víte, vedli jsme od té doby, co
zde v této sněmovně zastupujeme svůj lid, boj o plné zaplacení
válečných půjček. Dodnes se podařilo vaší straně, straně pana
Dyka a jejím štváčským listům, to zmařiti. Nevím, zda je
zde nějaký úředník ministerstva financí, nejlépe by bylo, kdyby
zde byl sám pan ministr financí, protože chci se na něho obrátiti
s několika důraznými otázkami. Nastoupili jsme již mnohokráte
cestu interpelací, ale víme přece, co je údělem interpelací. Jde-li
to dobře, dostane se za dva měsíce odpověď, a nejde-li to dobře,
putují prostě do koše na papír. Kdyby tu byl pan ministr financí,
zeptal bych se ho, jakým právem na př. úřady při dávce ze jmění
mohou oceňovati válečnou půjčku, a to započítávati ji 40% do jmění.
Dále bych se zeptal, jak při smrti majitele válečné půjčky, jako
se to stalo v našem okrese, může býti válečná půjčka berními úřady
oceněna 40%, a z těchto 40% musí se platiti daň. Chudý podkovář
z bezprostřední mé blízkosti - byl, bohudík, bezdětný získal si
malé jmění a uložil je ve válečné půjčce. Zemřel, jeho paní byla
předvolána, a jak jsem se již dříve zmínil, je jí válečná půjčka
odhadnuta 40%. Přirozeně proti tomu rekurovala, nechtěla zaplatiti
dědické daně, a berní úřad jí hrozil, že vybéře tuto daň exekucí.
- Případ z vojenského života: Bývalí rakouští důstojníci, přirozeně
Němci, kteří z vojska vystoupili, musí dostati podle zákona odbytné;
toto odbytné činí podle služební doby a stáří 2000-3000 K. Je
to úžasné - teď bych tu opět měl rád ministra národní obrany že
se těmto lidem podle velikosti jejich odbytného odpočítává 900-1800
K z tohoto odbytného na válečnou půjčku. S jedné strany nechce
stát válečných půjček uznati, na druhé straně odnímá za válečnou
půjčku odmrštěným německým důstojníkům 900-1800 korun. To si nemůžeme
naprosto nechat líbiti a stížnosti, které my z německé strany
zde v přednášíme, jsou oprávněné. Budeme protesty, kde zde přednášíme,
hájiti vším způsobem, budeme chrániti německý lid, jak jsme to
slíbili svým voličům. Avšak mluviti zde před prázdnými lavicemi
nemá smyslu, předně před prázdnými lavicemi, a za druhé před kolegy,
kteří zde vůbec nejsou. Co však chceme říci, musíme pověděti otevřeně,
musíme to říci veřejně venku, na schůzích, aby to lid slyšel a
věděl, jak strašné hospodářství se zde vede. A netoliko německý
lid, i český lid to má slyšeti, aby poznal strašlivé vaše hospodaření,
aby věděl, že to, co zde se mu kejkly předvádí, je klam a mam.
Dříve nebo později přijde a musí přijíti tento národ, německý
jako český, k poznání, že byl klamán. Pak však běda těm, kteří
jsou toho vinni, že byl klamán. Vymstí se to skutečně. Vám však
mohu říci, kteří jste zavinili ten celý neblahý stav, který jste
vyvolali a ještě vyvoláte: Mlýny osudu melou pomalu, ale jistě.
(Potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má pán posl. Ant. Novák.
Posl. Ant. Novák: Slavná sněmovno! Používám příležitosti při druhém projednávání rozpočtu, abych několika slovy tlumočil naše stanovisko k dodatečnému rozpočtu, výhradně k rozpočtu ministerstva národní obrany. Bylo již jinými pány kolegy řečeno, že, dokud nebudou nám předloženy uzávěrky povolených rozpočtů, dotud nám je velice těžko zabývati se podrobně ciframi, kde nemáme přesného přehledu, jakým způsobem v době předcházející povolených obnosů bylo také užito. Povolujeme-li požadavky ministerstva národní obrany, není tím řečeno, že vzdáváme se kritiky, případně že je nám lhostejno, jak s povolenými obnosy se nakládá.
Dnes také uznáváme, že celková situace nepřipouští odzbrojení, jinak však velmi vážně dovoláváme se toho, aby jednáno bylo o případném snížení armády brannými zákony dnes na 150.000 mužů povolené. Řádný i mimořádný rozpočet ministerstva nár. obrany je tak velikým zatížením celkového rozpočtu republiky, že ještě na dlouho v tomto směru pokračovati nemůžeme a musíme uvažovati o úsporách, o případném snížení. Směrnice naší vlády jsou jistě nezměněné. Nemáme a nebudeme míti ani v budoucnu snah výbojných, třebas že dnes ještě vzhledem k neujasněným poměrům, zvláště v Uhrách, musíme trvati na dosavadním počtu mužstva. Jak je to potřebné, bylo viděti v případě Karlova puče, kde byli jsme nuceni k mobilisaci sáhnouti.
Já bych dnes nejprve dotkl se jedné otázky, která již zahraničním tiskem byla projednávána, o které není možno se vyjádřiti, do jaké míry snad je správna, ale o které pan ministr jasným prohlášením nás v této otázce jednou musí informovati. Mám na zřeteli požadavek Polska, aby území tak zvané Javoriny ve Vysokých Tatrách bylo postoupeno Polsku. Myslím, velectění pánové, že není potřebí dokladů pro to, že toto území - třebas běží o nepatrné rozměry - postoupiti Polsku nemůžeme. A takovou úpravu hranic, kdybych to psal, tak bych to napsal do uvozovek - dobře potřebovati nemůžeme už proto, že běží o hlavní trať Košicko-Bohumínskou. V tomto směru požadavek Polska je neoprávněný a je čas, aby naše vláda již pro veřejnost naši jasně se vyjádřila.
Pokud se týká rozpočtu samotného, jen několik poznámek. Já bych prosil jasné prohlášení se strany ministerstva národní obrany o tom, kde je výkaz o objednávkách, učiněných ve Francii, jak tento materiál - nemám na zřeteli různé ty položky, které snad nám budou účtovány za naše legie a kde také máme své názory k této otázce, ale materiál ve Francii zakoupený - a kde doposud byl vyúčtován a jak má tento materiál býti zaplacen. V tomto směru je potřebí, aby již jednou také pan ministr národní obrany jasně se vyjádřil. Já zároveň, snad se to bude zdáti býti poněkud některým pánům nevhodné, vraceje se k těm otázkám, které byly již předmětem jednání při projednávání řádného rozpočtu, bych prosil jasnou odpověď, na jak dlouho uzavřena je smlouva s Francií, aby francouzští důstojníci byli vedoucími v naší armádě. V tomto směru je potřebí také jednou jasno. Třebas na jedné straně uznáváme činnost jednotlivých pánů, kterou ve prospěch republiky vykonali, přece jen nemůže nikdo na nás žádati, aby tato t. zv. francouzská mise byla imunní a nikdo aby nesměl o ní mluviti ani parlament, aby ani poslanci nesměli se dotázati, jakým způsobem ten neb onen člen francouzské mise službu zde koná. Já dovolím si poznamenati, že sám podal jsem na pana ministra národní obrany dva dotazy, týkající se přímo činnosti jednotlivých pánů francouzských důstojníků. Ani na první, ani na druhý dotaz nedostal jsem odpovědi. (Posl. Dubický: To dělá Srba na dotazy k ministerstvu zásobování také!) Dnes, prosím, vysvětlil mi pan ministr, že mně soukromě dal jednu odpověď. To by mně nestačilo, a při rozpočtu mimořádném částečnou odpověď máme tam, kde požaduje se milion korun za náhradu škody vzniklé známým požárem v Hranicích na Moravě. Za požár ten je odpovědný francouzský důstojník. Škoda je daleko větší, je rozhodně větší než 1 mil., ale ministerstvo národní obrany žádá 1 mil. dík tomu, že se nezakládají na pravdě první zprávy, podle kterých tam uhořeli 3 vojíni - byli pouze popáleni. Ale přítel Němec tázal se již v rozpočtovém výboru, jakým způsobem byl pohnán k zodpovědnosti francouzský major, který před tím několikerým způsobem byl varován. Výsledek toho byl přeložení do Hodonína. Tam mu znovu na účet státu byl zařízen nákladný byt. Takto tedy to má býti vyřízeno. Velectění pánové! Nikdo nemůže na nás žádati, abychom my prostě k takovýmto zjevům mlčeli a neměli ani práva podívati se na činnost jednotlivých pánů. Loňského roku jsem byl na Přikarpatské Rusi a měl jsem tam příležitost v několika případech seznati, jak a kde naši důstojníci a úředníci bydlí. Mnoho úředníků a důstojníků nemá v pravém slova smyslu střechu nad hlavou, velící generál Paris tam obývá však celý biskupský palác. V každém případě, i v případě bitvy i v případě nedostatku musí jíti důstojník příkladem napřed a také zde by neškodilo trochu skromnosti, kdyby pánové také pokud jde o příslušníky francouzské mise v tomto směru šli příkladem napřed a nezavdávali příčiny, abychom musili znovu a znovu k této otázce se vraceti, zvláště když zřídka kdy - oficielně téměř vůbec ne - dostane se nám určitého vyjasnění a odpovědi. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Já bych prosil také dnes - my jsme již o té otázce jednali několikrát v branném výboru, kol. Hummelhans o té otázce jednal - aby v ministerstvu nár. obrany byla již ustavena organisační komise, skládající se z jednotlivých oddělení ministerstva nár. obrany, poněvadž bude potřebí, aby zaveden byl určitý pořádek. Dále opakuji, co zde bylo již řečeno - a není to naší vinou, že se k tomu stále a stále musíme vraceti. Služební předpisy, tak zv. org. I, služební kniha I., proti které se strany naší jsme uvedli podstatné námitky, které i pan ministr uznal a posud trvají. Dnes podle této služební knihy řídí se generální štáb i ministerstvo. Konstatuji, že naše požadavky, naše stížnosti nebyly v té věci nikterak respektovány.
Nebudu dnes znovu mluviti o známých otázkách, kde již při mobilisaci a po mobilisaci nejenom se strany naší, ale i od druhých politických stran oprávněné stížnosti byly přednášeny. Budeme jenom se zájmem sledovati, jak vady byly odčiněny, jak byla zjednána náprava.
Já bych se ještě rád zmínil o našem letectví. Není potřeba dokládati, že letectví pro naši armádu má nepopíratelně velký význam a my také již od r. 1919 na letectví povolili jsme bezmála 400 mil. K. V rozpočtu na r. 1921 jsme povolili, a stejně tak v rozpočtu na rok 1922 po 85.000 Kč na udržování bibliotéky příslušného odboru ministerstva národní obrany "letectví" Ale, žel, mám ten dojem, že opravdu jenom studujeme, ale k určité nějaké význačné práci dostati se nemůžeme. Varuji dnes nepokrytě před koupí materiálu z Francie, jaký nám byl dodán posledně. Mám na zřeteli těch 45 létadel, o kterých pan ministr při projednávání řádného rozpočtu tvrdil v rozpočtovém výboru i zde ve sněmovně, že jsme výhodně nakoupili ve Francii létadla jednosedlové "Spady",které by zde stály 365.000 Kč, kdežto my jsme je dostali za 45.000 až 50.000 Kč. Měl jsem již tehdy příležitost konstatovati, že za ty peníze, za které jsme tyto stroje koupili, nebyly drahé, ale referát pana ministra, že by zde tyto nové stroje stály 365.000 Kč, nebyl úplně správný, poněvadž jsme koupili staré stroje, které se nyní v leteckých dílnách opravují a i po opravě máme vždycky jenom starý stroj, kde snad součástek toho stroje by se dalo výhodně použíti při jiných reparaturách. Ale není správné tvrzení, že by zde stály tyto stroje 365.000 Kč.
Znovu upozorňuji na otázku výstavby leteckých dílen. Zde je to přímo, jakoby v každém směru naráželo se na odpor u různých činitelů, nejen u ministerstva národní obrany, ale současně ministerstva veřej prací a snad ještě i jinde. Mnoho pánů má jedinou snahu, aby letecké dílny, které byly za tak těžkých poměrů vybudovány, nebyly vybudovány znovu a aby výroba létadel dostala se podnikatelům soukromým. My stojíme na stanovisku, že právě pro tento obor naší zbraně nutně potřebujeme, aby armáda jej měla po ruce. Přirozeně nestavíme se proti soukromé konkurenci, proti soukromé výrobě, ale prosíme, aby v tomto směru bylo jasno. Dnes letecké dílny po požáru, který nemusel také býti, kdyby nebylo mnohé na tom zaviněno dříve, jsou na výpověď do konce února u Kolbenů, potom jdou dále a my nemáme ani provisorium ani přípravy na definitivum. Uteče zima, kdy mohlo býti všechno připraveno, a opravdu nevím, jak v tomto směru budeme dále pokračovati. Ale jedno s politováním konstatuji, že s touto činností mimořádně důležité složky naší armády spokojeni nejsme. To konstatuji otevřeně.
Nyní se vrátím ještě na pohled k takovým drobnostem, které však podle mého názoru jsou také důležité, aby páni z ministerstva nár. obrany věděli, že jim věnujeme pozornost. I při projednávání řádného rozpočtu ve schůzi výboru rozpočtového pozastavil jsem se nad položkou příjmovou "nájem z kantin." Nájem z kantin v rozpočtu řádném obnáší 26.170 Kč. Ta položka se mně zdála býti naprosto nepřirozenou a nedostalo se mně vůbec odpovědi jak se velmi často stává, že ministerstvo nár. obrany na přání a dotazy nereaguje. Pátral jsem sám, jak je to možno, že tak nízkou položku máme z nájmu v kantinách a dospěl jsem k zajímavým cifrám. Kantiny se pronajímají podle starého způsobu snad z doby tereziánské, který byl velice výhodný pro korupci a který je ještě dnes velice výhodný tam, kde kantinský je vlastně v rukou velitele kasáren. Nájemné z kantiny obnáší nepatrný obnos. Vyšetřil jsem určitý případ v Benešově. Tam je vdova Dvořáková, matka dvou dítek, která platí 670 K nájemného. Požadavky, které na ni velitel kasáren dnes klade - budiž žalováno, legionářský podplukovník, který nemá nejmenšího pochopení pro takovou vdovu válečnou - jsou dnes takového rázu, že on na ní vyžaduje nejen veškerý úklid v kasárnech a všechno, co k tomu patří, vyvážení smetí, nýbrž i celé osvětlení kasáren. To znamená, že vlastně ta vdova by musila někde vzíti peníze a donášeti je do kantiny, aby z toho vyživila svoji rodinu. Tedy po této stránce, prosím, aby nastala změna nájemného z kantin, aby bylo přesně vypočteno, a ne, aby byla ponechána možnost velitelům kasáren, aby, když kantinský je u něho v oblibě, udělal mu to tak snesitelné, že vydělá peníze, jako na př. v Josefově, ale když se kantinský netěší oblibě, aby na něj nakládal tolik, že musí každý odtamtud utéci. To je zastaralý způsob, který do dnešní doby se naprosto nehodí. Ministerstvo národní obrany musí se snažiti, aby i těmto na pohled v nepatrným věcem věnovalo náležitou pozornost.
Pokud se týká těch položek výloh za hranicemi, které jsou dosti značné, a kde jsme také přednášeli určitá přání a určité stížnosti - nebudu dnes podrobněji o tom mluviti, poněvadž předpokládám, že vzestupem naší valuty v dozírné době tyto výdaje se také sníží.
Mám ještě dvě prosby k ministerstvu národní obrany; týká se to obzvláště města. Chrudimi. Páni se budou pamatovati, když se jednalo o župní zřízení a rozdělení žup, tehdy mezi českými městy nastal pochopitelný zájem o to, aby každé město, které činilo sobě nároky ať polohou nebo jiným způsobem, stalo se župním městem. Chrudimi bylo slíbeno, že v náhradu za župní sídlo obdrží jiné ústavy vojenské. Chrudim obdržela skladiště oděvů - monturní skladiště. Chrudim, kde je nouze bytová stejná jako kde jinde, krátce před tím postavila šest domů pro své obyvatele. Když obdržela monturní skladiště, nákladem 650.000 K pro prozatímní dobu přestavěla tamní nemocnici barákovou, aby mohla býti provisorně užita za skladiště. Dodnes neobdrželo město Chrudim jediného haléře z příslušných poplatků se strany ministerstva, které dnes činí snad nepatrnou poměrně pohledávku pro ministerstvo národní obrany, ale pro takové město dosti značnou položku, totiž na 60.000 K, nehledě k tomu, že dnes téměř všichni důstojníci, kteří jsou komandováni do příslušného skladiště, nemají prostě co dělati, poněvadž ve skutečnosti skladiště tam není. Je pochopitelno, že nemůžeme arci správě vojenské vytýkati, že provisorně neukládá v provisorních barácích nějaké větší zásoby látek dosti drahých, ale prosil bych, aby správa ministerstva národní obrany co možná nejdříve přikročila k definitivní výstavbě skladiště v Chrudimi. Městu Chrudimi to slíbil president při své návštěvě, městu Chrudimi to slíbil ministr Klofáč, městu Chrudimi se to stále slibovalo, ale nedostává pořáde nic. A v tomto směru požadavek města Chrudimě je naprosto oprávněný a je, pánové, potřebí, aby se také k výstavbě definitivního skladiště zakrátko přistoupilo. Já lituji, ale musím pro dnes užíti tohoto fora, abych si i v jiném směru přímo stěžoval na ministerstvo národní obrany. Ministerstvo národní obrany dělalo mnoho vycházek. Já jsem již dříve ukazoval na poměry v pražských nemocnicích a žádal jsem, když jsme pořádali vycházky do Plzně, Brna, branný výbor vycházku na Slovensko, abychom se také podívali, jak to vlastně vypadá doma - poněvadž obyčejně pod svícnem bývá tma - v nejbližším našem sousedství, jak to vypadá v našich nemocnicích. Bylo mi to přislíbeno, že se tak stane počátkem listopadu. Konstatuji, že je dnes konec ledna a ještě se nestalo to, co tehdá se mělo stát, a jak jsem dostal nyní informace, pracuje se zase pomocí jiných vlivů k tomu, aby do našich neurovnaných poměrů, které také v tomto směru panují, zase bylo zasáhnuto způsobem ne zrovna nejšťastnějším. Musíme se proti tomu ohraditi a musíme již předem prohlásiti, že takovéto zasahování, kde se mají osoby vyhazovati a vyměňovati pouze podle přání jednotlivých vlivných činitelů, bychom trpěti nemohli. (Výborně!)
V závěru znovu apeluji na ministerstvo národní obrany: My jsme se usnesli při projednávání novely zákona o válečných poškozencích na resoluci, podle které ukládá se ministerstvu národní obrany, aby bez příčiny invalidé-zaměstnanci nebyli ze služeb ministerstva národní obrany propouštěni. Ale já mám plnou kapsu stížností, kde ministerstvo národní obrany ani v nejmenším nerespektuje resoluci, na které se usnesl sociálně-politický výbor a na které se usnesla sněmovna. Podle nálady jednotlivých pánů prostě váleční poškozenci, váleční invalidé vyhazují se ze služeb ministerstva národní obrany, aniž by se kdo tázal, zdali je to přípustné a správné. Já nebudu zde veškeré případy podrobně projednávati, já je předložím panu ministru. Zároveň však již dnes ohlašuji, že také přišel pan generál Kunz, ten, který vydal tu knihu "Za černožlutou oponou", s tím názorem, že od nejvyššího vojenského soudu mají býti invalidé propuštěni. Já jsem toho názoru, že ani pan generál Kunz nemá takového práva, a že i on musí respektovati názor a usnesení sněmovny. Že se dnes takovým způsobem patnáct válečných invalidů odtamtud vyhazuje v době nejtěžší, je naprosto neoprávněné a pan generál Kunz bude snad poučen, jakým způsobem v tom směru možno jednati. Běží o Budějovice, Báňskou Bystřici a velký počet jiných míst, kde se nerespektuje usnesení sněmovny a přání poslanců, aby ten nepatrný počet válečných poškozenců byl zaměstnán, a kde soustavně vyhazován je na dlažbu. S tím nemůžeme býti spokojen i My přece nemluvíme pro sněmovní protokol, my ty stížnosti nepřednášíme proto, abychom za každou cenu mluvili, nýbrž proto, že si přejeme, aby zjednána byla náprava. (Výborně!) A samozřejmě, jestliže někteří pánové z ministerstva národní obrany stále se ještě domnívají: Ať si tam mluví co chtějí, do toho nám konečně mnoho není!, pak pravím, že budeme nuceni pánům způsobem poněkud jiným připomenouti, že zde nemluvíme pro sněmovní stenografy, a proto, abychom mluvili, nýbrž že sobě velice vážně přejeme, aby aspoň v jednom směru, kde stížnosti předneseny byly, pánové z ministerstva národní obrany na každou stížnost dali nám odpověď. My se rádi dáme poučiti. Když nejsou naše stížnosti oprávněny, přesvědčíme se a samozřejmě nic nenamítáme, ale k tomuto způsobu, který zvláště poslední doby v ministerstvu národní obrany zavládl, nemůžeme býti lhostejnými. Ministerstvo národní obrany musí respektovati přání sněmovny, přání poslanců, která nepronášejí z nějaké lehkomyslnosti, ale ze své, řekl bych, povinnosti. Když povolujeme rozpočet a přejímáme tak těžkou odpovědnost před národem a před našimi voliči, nejde nám o nic jiného, než abychom také jasně viděli jakým způsobem se s povolenými obnosy hospodaří a jak těchto povolených obnosů bylo užito.
Když nám ministerstvo národní
obrany tento těžký úkol usnadní, když ministerstvo národní obrany
nám umožní, abychom do všeho jasně viděli, a je to v zájmu ministerstva
národní obrany, je to zájmem naším, my pak nebudeme tyto stížnosti
zde přednášeti, poněvadž budeme míti vědomí, že je můžeme přednésti
na jiných místech a že budou vyřízeny, ale do té doby, dokud se
to nestane, budiž nám odpuštěno, že i v tom případě, když dodatečný
rozpočet schvalujeme, přednášíme své stesky, kde máme oprávněné
požadavky a kde nám ministerstvo národní obrany nevyhovuje. Tím
končím. (Výborně! Potlesk.)