Poukázal bych jen na to, že vlastně z ohledu slušnosti toto odškodné jim nezbytně patří, a to z toho důvodu, protože tak mnozí majitelé koní, kteří vzali své koně zpět, nemohli se nikterak z nazpět obdrženého zvířete radovati. Ukázalo se, že zpět vzatá zvířata v mnohých případech onemocněla, často bez nějakého zevně viditelného znamení. (Německý výkřik: Vyhladovělá!) Teprve později se pak ukázalo, že následkem zhoršeného tělesného stavu, následkem skutečné nemoci, nastala delší nezpůsobilost k použití. V mnohých případech musili majitelé koní povolati zvěrolékaře, musili nechati své zvíře léčiti, musili následkem toho platiti léčební náklady, opatřovati léky, a mimo to měli také ztrátu za tolik a tolik dnů potahů. Došlo pak také k tomu, že zpět vzatí koně stali se dnes pramenem nakažlivých nemocí pro jiné zdravé koně. Dostane-li tedy dotyčný skutečně toto odškodné, pak je často tento obdržený peníz dávno již spotřebován vzniklými výlohami, případně ztrátou dnů potahů.
Mám-li již příležitost mluviti o poměrech vojenských v souvislosti s touto předlohou, pak nemohl bych mlčením přejíti ani přes řádění vojenských soudů, řádění proti oněm mladým lidem, kteří druhdy buď nenastoupili službu, neb protože v ubikacích, ve kterých měli býti ubytováni, nenalezli místa, a pak prostě zase jeli zpět domů. Dnes se bez rozdílu vojenskými soudy těmto takto domněle se provinivším diktuje vězení nebo i zcela značné tresty peněžité. Jestliže se skutečně v tehdejší době přihodilo mnohé, co konečně se zákonného hlediska nemůže býti schvalováno, pak musí se zároveň při tom poukázati na to, že konečně ve velmi mnohých případech nenesli lidé nastoupivší vojenskou službu na tom viny, nýbrž vojenská správa sama, jež opomenula učiniti všechna ona opatření, jichž při prováděné mobilisaci nezbytně bylo třeba.
V souvislosti s předmětem porady musí se pak ještě poukázati na to, že tito mladí lidé, naši němečtí vojáci, nalézají se namnoze v posádkách v Podkarpatské Rusi a na Slovensku, tedy hodně daleko vzdáleni od svého oteckého krbu. Přejí-li si tito lidé navštíviti domov, mělo by se přece mysliti, že přece vojenská správa má zájem na tom, aby dotyčným vojákům učinila pobyt v poměru vojenském poněkud příjemnějším tím, že se jim aspoň časem poskytne možnost bez nějakých velikých výloh moci navštíviti domov. Nyní namnoze slyšíme, že cesta domů při takových dovolených není bezplatná, jak by se vlastně dalo předpokládati, nýbrž výlohy jízd na dovolenou jsou docela značné již pro velké výdaje na jízdu po dráze.
Mám-li již slovo, rád bych na
konci svých výkladů ještě jedno zároveň přednesl: V krátké době,
v několika málo týdnech, stojíme již před počátkem jarních prací
v zemědělství. Poměry v dnešní době jsou v mnohých zemědělských
podnicích nadmíru smutné, svrchovaně zoufalé, a to z toho důvodu,
protože těch málo použitelných mladých pracovních sil není doma,
protože se nacházejí v poměru vojenském. A rád bych zde požádal
pana ministra národní obrany, aby se, dojdou-li žádosti o povolení
takových jarních dovolených, nepostupovalo v takových případech
příliš přísně, nýbrž se zřetelem na povznesení výroby, aby se
těmito žádostmi nakládalo liberálním způsobem. (Souhlas na
levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Patzel.
Posl. Patzel (německy): Ctěné dámy a pánové! Dovolte, abych se na počátku zmínil o jedné výstižné známce tohoto jednání. Jest to skutečnost, že vyjímaje pana ministra Udržala, který, jak jsme viděli, s českou Diogenovou svítilnou vyšel hledati slovenské důstojníky, až dosud není zapsán k tomuto předmětu ani jediný řečník pro. Buď se páni z vládních stran domnívají, že není zapotřebí rozhorlovati se pro 500 milionů: pětka locuta, causa finita, nebo tím chtějí dáti na jevo, že i jim je opravdu velmi těžké, promluviti slovo souhlasu a svolení k těmto 500 milionů korun, že nikdo z nich nenachází toho duševního klidu, aby hájil takovou předlohu v tomto okamžiku. Pánové, zatím co my zde máme povoliti vojenské správě půl miliardy na výdaje při mobilisaci, aniž konečně víme v jednotlivostech, nač má býti těchto peněz použito, v téže době sedí za mřížemi v československých vojenských věznicích oběti nikoli této mobilisace, nýbrž nešťastné oběti této vojenské správy, (Souhlas na levici) ačkoli za mříže by vlastně patřili - dovolíme si to dokázati - zcela jiní lidé, než mravně nevinné oběti této nešťastné mobilisace. Pak ještě něco: Mnohý z vás, kdo zde má býti pravděpodobně jako očitý svědek toho, že kdysi byly v Československé republice strany, které si hrály na antimilitaristy, které ještě v době ne tak dávné chodívaly k odvodům se známými černými páskami a mašlemi, aby vyjádřily svoji ohromnou radost z vojenské služby, mnohý z vás se domníval, že vzpomínka na ty krásné časy, kdy český národ byl domněle v politickém babylonském zajetí, postačí, aby zmírnila nyní následky nenastoupení nebo pozdního nastoupení vojenské služby. Po tom, co o těch věcech slyšíme, jest ovšem tato naděje marná, ježto zde mají slovo vyšší osobnosti než sám pan ministr Udržal, jak se domníváme, nejvyšší francouzský vojenský velitel. A tento nemá a nechce z důvodů kázně trpěti, aby se s těmito lidmi mírněji nakládalo. (Výkřiky na levici.) Ostatně jsou to - to vědí pánové velmi dobře - netoliko pouze Němci, nýbrž - zjistily to i české listy - také čeští mladíci, čeští dělníci, kteří jsou českou vojenskou justicí týráni a mravně trýzněni. A proč? Proč? Neobjevuje se právě u Čech, kteří jsou tím nyní postiženi, důsledek dlouholeté, řekl bych, desítiletí trvající výchovy? Nevzpomínají tito lidé, že dlouhá léta bylo čestnou národní povinností neposlouchati rozkazů militaristických a klásti jim odpor? Cožpak to snad není namnoze pochopitelno, že část těchto lidí nechce tomu dnes rozuměti, že ve vlastním státě má býti zločinem, co před tím ve starém Rakousku bylo mravní a morální čestnou povinností? Jsou také Němci, zajisté dosti Němců, kteří jsou tím postiženi, že nenastoupili nebo pozdě nastoupili. Ale proč? Pan ministr Udržal a jeho bezprostřední šef pan ministerský předseda Beneš tehdy, když jsme bezprostředně jednali o mobilisaci, uznali, že podle jejich zpráv při mobilisaci všechny národy a jejich branní povinníci byli ochotni dostiučiniti zákonu a projeviti naprostou poslušnost vykonavatelům zákonů. Jestliže tito lidé tenkrát splnili svoji povinnost ve smyslu pánů z vlády, musíme stále ještě, právě po zkušenostech tehdejší doby, obviňovati vojenskou správu, že ona nevykonala své povinnosti. Dnes se ukazuje, že to nebylo pravda, že to byl omyl, nebo řekněme, aspoň nedorozumění, jestliže se tvrdilo, že se mobilisace zdařila. A ačkoli na tomto místě byla už přednesena čísla, nebylo nám dodnes oznámeno, kolik branných povinníků tehdy nevyhovělo mobilisační výzvě. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Mezi vánocemi a Novým rokem měly československé vojenské soudy plno práce. A proč? Proč? Víme, proč také Češi nenastoupili vojenskou službu. Protože také čeští dělníci tomu nechtěli rozuměti, že Sokolové chtějí udatně brániti vlast na železnicích a protože také čeští dělníci nechtěli rozuměti, a říkali nám to a stěžovali si na to na ulicích a náměstích německých obcí, že by oni měli nastoupiti, kdežto ti, kteří chtějí míti název "záchranců národa a vlasti", se odvolávají na zdánlivou výsadu, že tolik a tolik let nemusejí už vykonávati služby se zbraní. A k našemu sluchu sto a stokráte zalétla slova českých dělníků, na které nemáme opravdu žádného politického vlivu, nikdo z nás, kteří říkali: Teď ať jdou přece ti, kteří mají výsadu a nás ať nechají doma u naší práce. A nyní přistupme k nám, Němcům. Jestliže němečtí mladíci nenastupují, myslím, že snad nikdo s české strany nebude už tvrditi, že to učinili proto, aby udělali nějakou radost panu Karlu Lothrinkovi. S radostí připomínám a jsem vděčen, že v senátě, když s české strany byla proti Němcům vznesena taková dětinská předhůzka, řečník německých sociálních demokratů, totiž pan senátor Niessner, tuto pošetilou předhůzku právem odmítl a prohlásil, že jistě není jediného člena německé národní strany, aspoň pokud známe smýšlení svých druhů, který by pro tohoto Karla Habsburka třebas jen něco cítil nebo byl ochoten, přinésti pro Karla Habsburka politickou nebo také osobní obět. Avšak většina těch, kteří byli nyní udeřeni hrubým kordem militarismu, nejsou ti, kteří vůbec nenastoupili, nýbrž takoví, kteří nastoupili pozdě, nebo také takoví, kteří nastoupili a šli domů, poněvadž by byli v dotyčných posádkách museli hladověti, přijíti o šat a zmrznouti (Souhlas na levici), kteří si došli domů pro šaty a pak, poněvadž prý nastoupili pozdě, byli postaveni před vojenský soud. Máme případy, že byli lidé posláni domů, poněvadž pro ně nebylo přístřeší a zaopatření. Předpisovalo se, že si ti ubožáci mají přinésti dvě přikrývky, zásobu jídla na tolik a tolik dní a nevím, co ještě, pravděpodobně i vlastní děla nebo snad 1000 Kč na československou válečnou půjčku a lidé byli posíláni domů, poněvadž nebylo možno je zásobovati a umístiti. Stávalo se také, že jiní, poněvadž si s nimi nevěděli vůbec co počíti, šli domů, opatřili si potřebné a vrátili se a pak byli pohnáni k odpovědnosti pro opožděné nastoupení. Jsou případy, kdy takoví lidé dostali 2 1/2 měsíce a 1000 Kč pokuty, bylo dosti příkladů, kdy jsou tresty ještě vyšší. (Výkřiky německých poslanců.) Prohlašujeme, že se zde děje do nebe volající bezpráví, že na lavici obžalovaných patří vlastně ti - věříme ministru Udržalovi, že mluvil v dobré víře - kteří uvedli tenkrát ministra a presidenta republiky v omyl, kteří ho obelhali a oklamali, a ti, kteří svou daremností, nedbalostí a neschopností zavinili, že česká vojenská správa nemohla také přiměřeně zásobovati a stravovati lidi, povolané k službě ve zbrani. (Výkřiky na levici.)
Pánové! Události při mobilisaci vyžádaly si krev. Střílelo se, tekla krev a mrtví a ranění leží na bojišti. Nikoli na Slovensku, tam nedošlo k boji, jak jsme věděli předem, nýbrž v německo-českém pohraničním městě v Rudohoří, v Kraslicích leží mrtví a ranění. Neslyšíme ničeho o tom, že by byl uveřejněn výsledek vyšetřování za účasti příslušných německých samosprávných sborů, poněvadž se pravděpodobně nemůžete a nechcete přiznati, že se tehdy přihodily věci, kterých nelze připustiti, a poněvadž se jeví snadnějším, stříleti do bezbranných než do nepřítele, který může střelbu opětovati. (Výkřiky.) Především si musíme stěžovati, že až dodnes přes všechny sliby a přípovědi se nestalo, co je na základě zákonů, přijatých revolučním Národním shromážděním, povinností státu, to jest odškodnění za oběti takových neblahých, řekněme, duševně pobloudilých československých vojáků.
V parlamentě bylo oznámeno - jest nutno tuto otázku v této souvislosti zdůrazniti - že prý byl vydán rozkaz, aby čeští důstojníci ve vzdělávacích kursech vojínům nečeské národnosti, především Němcům, nepřipomínali stále dějiny vývoje dnešní československé branné moci, poněvadž snad by to mohlo míti jiný účinek na výchovu, než jaký se dnes žádá na vojácích, kteří nosí československý vojenský kabát. Nevíme, zda tato zpráva, která proběhla četnými, také českými listy, odpovídá skutečnosti. Bylo by velmi cenné, kdyby se nám dostalo o tom vysvětlení, avšak to si můžete, vážení pánové s české strany, zajisté už pomysliti, že to připadá našim německým vojákům a myslím, že i mnohým jiným vojákům nečeské národnosti, divným, jsou-li jim dáváni za představené ti, kdož nosí vyznamenání za to a kdož dosáhli vysokých hodností proto, že kdysi, řekněme, neuposlechnutí vojenských rozkazů nebo porušení slibu, daného vojenskému velitelství, považovali za nejsvětější národní povinnost. Avšak nemáme zajisté nic proti tomu, dáváte-li těmto mladým lidem nečeských národností takové před stavené, takové velitele a důstojníky; nepotřebují k nim míti přednášek, poněvadž už pouhá existence takových představených sama o sobě působí vychovatelsky. Tu se nesmíte diviti, vyvoláte-li u těchto mladých lidí v daném okamžiku náladu, která neodpovídá tomu, co považujete za nutné pro stát, vzbudíte-li u těch mladých lidí náladu, jak ohromnou mravní povinností jest, v daném okamžiku nedbati náležitě vojenských předpisů vlasti nedobrovolné, vnucené.
Slováci si zde dnes stěžovali na jednotlivosti ve vojenské správě. Také my si stěžujeme, že naši mladí lidé jsou odváženi z domoviny sta kilometrů daleko, na Slovensko a do Podkarpatské Rusi, jen aby byli daleko od nás, abychom se nemohli přesvědčiti, jak se jim vede, a pak jsou tito mladí lidé nuceni, chtějí-li někdy navštíviti své příbuzné, hraditi ohromné cestovní výdaje a nechce se jim dáti ani právo, aby směli užíti rychlovlaků, takže musejí ztráviti snad 25% dovolené ve velmi příjemných a zdravých železničních vozech československé železniční správy.
Kolega dr. Juriga si dnes stěžoval, že slovenština není velící řečí. Tenkrát, kdy jsme ještě myslili, že českoslovenští ministři míní svá slova a sliby vážně - ta víra z nás dnes už téměř úplně vyprchala - tenkrát, kdy se ještě mluvilo o vyšším Švýcarsku, tenkrát jsme také my mluvili o možnosti různých oddílů s českou, slovenskou, německou a j. velící řečí. Dnes jsme se té víry vzdali, nabyli jsme zkušenosti, že "kusch" a "Halts Maul" jsou jedině německé povely v československé armádě. (Veselost na levici.)
Několik slov k hospodářské stránce návrhu, který jsme se jali projednávati. Po hře, dovolíte mi zažertovat, po hře na "nižší, vyšší", kterou vidíme před sebou v dodatečném rozpočtu, sype se 500 mil. korun opětně jen tak z rukávu. (Posl. dr. Lodgman [německy]: No, nesype se!) Totiž jen na papíře! Z ministra Udržala, který je přece za tuto předlohu odpověden, vyklubává se tak.. (Posl. dr. Lodgman [německy]: Starý Rakušák! - Veselost na levici.)... rytmistr, ne rotmistr.... Z ministra Udržala se tak vyklubává pohádkář, právě tak, jako byl kdysi ministr financí Engliš se svou rovnováhou v rozpočtu, pokud totiž přichází v úvahu pohádka o nákladech na mobilisaci. Jednou se nám vypravuje, že výdaje prý činí 500 milionů a poněvadž to vzbudilo příliš velký úžas, vytrubují se nyní úřední zprávy, že je to pouze 255 milionů, zatím co všichni čeští - nikoli němečtí - vrabci na střechách cvrlikají, že snad nestačí ani miliarda na zaplacení tohoto nákladného, řekl bych, nočního výletu. Vypravuje se nám také tak zahaleně, že to není vůbec nějakých nových 500 milionů, že pr se nepotřebujeme rozčilovati, to prý jsou jen peníze na výzbrojní práce povolené pro rok 1921 a na druhé straně pro rok 1922, které byly nyní za mobilisace provedeny. Bylo by mi velmi vítané vysvětlení, které výzbrojní práce byly provedeny v krátké do trvání mobilisace. Mimo to se nás podivně dotklo, když v rozpočtovém výboru při projednávání těchto otázek vyšší, zřejmě důkladně zpravený pán, poněvadž se ukázalo, že i v jiných věcech je úředníkem dobře zpraveným, vypravoval, že v létě povolený úvěr 325 milionů na opatření výzbrojních předmětů pro nedostatek peněz nebyl ministerstvu národní obrany vyplacen a nebylo tudíž možno ony předměty výzbroje opatřiti. Tu nebudeme míti nikdy přehledu, jaké úvěry vlastně povolujeme a co se na úvěry vyplácí. Prominete nám, že po rozmanitých událostech pochybujeme také o naprosté správnosti a spolehlivosti těchto výdajů, zvláště když se nám na naše přímé otázky - a v rozpočtovém výboru při projednávání této věci jsme se na to ptali - které z těchto věcí za mobilisace byly opatřeny, aby nám to bylo aspoň důvěrně oznámeno, nedostalo odpovědi. Na rozmanité dotazy byla nám tehdy vlídným způsobem slíbena odpověď, jak se to často děje, jsou-li podávány nepříjemné dotazy, týkající se podstaty věci. (Výkřiky.) Avšak celá ta věc se pociťuje ve veřejnosti hrozně nepříjemně a proto se nyní přirozeně s oblibou provádí kejklířství s nižšími čísly, poněvadž jinak by to mohlo vzbuditi i v českém obyvatelstvu nepříjemné vzpomínky.
Máme na mysli ještě všichni dobu, kdy, ačkoli jsme vás varovali před optimismem, po všech českých krajích dům od domu putovala radostná zvěst, že Maďaři už budou musiti platiti, načež přišlo z Paříže přívětivé odmítnutí, což není přirozeně příjemné, poněvadž jistě i čeští poplatníci a voliči neuvítají to zrovna příliš radostně, že tento zábavný výlet na Slovensko nebudou nuceni zaplatiti Maďaři, nýbrž poplatníci Československé republiky. (Posl. dr. Lodgman [německy]: Náklady pobytu na Madeiře také!) A mimo to, zcela správně, budeme nuceni přispívati vydatně také ještě na vydržování Karlovo, už proto, poněvadž jste to považovali za tak důležité, aby nesměl vykonávati své zaměstnání, takže Československo má býti přidržováno, aby mu takřka hradilo ušlý výdělek. (Veselost na levici. Německé výkřiky: Rušení živnosti!) Nyní ještě něco jiného. A to bude vyžadovat už jednou důkladného objasnění. Pan president republiky prohlásil také ve svém novoročním poselství opětně, že prý u nás není militarismu, militarismu v pravém slova smyslu a že prý Československá republika má mírový stav vojska. Říkám, že není dobře, je-li hlava státu uváděna v omyl a nechává-li se, aby přednášela veřejnosti nepravdivá tvrzení. (Něm. výkřiky: Slyšte, slyšte!)
Mírový stav československé armády jest 150.000 mužů a když jsme se v rozpočtovém výboru tázali také pana ministra Udržala, jak to přijde, že je zde skutečný stav 190.000 mužů, nebylo to popřeno a jen prohlášeno, že mírový stav československé armády není stanoven mírovou smlouvou, nýbrž branným zákonem. Avšak na propuštění zemědělců a živnostníků že nelze prý pomýšleti dříve, dokud zde nebude dostatečný počet přiměřeně vycvičených vojáků. Právě tak je skutečností, že stále proti zákonu a proti československému brannému zákonu a proti zákonu, jehož dodržování páni každým způsobem také od našich mladých lidí vyžadují, máme mírový stav, který jest o 40.000 až 50.000 mužů vyšší, takže máme to veliké potěšení, že ročně platíme více na 40.000 až 50.000 mužů. Že je to slušná částka, o tom jsme zajisté všichni dostatečně přesvědčeni. Snad bude pan ministr také tak laskav a podá nám o tom také zprávu. A ještě několik jiných otázek, a to proto, poněvadž se nám na jiném místě nedostalo o tom vysvětlení. V rozpočtovém výboru při projednávání této předlohy byly také tyto stížnosti předneseny. Co bylo tehdy řečeno s české strany o zadávání dodávek maloživnostenským organisacím, to jsme tehdy také my podepsali. Dostává se mi na př. upozornění, že Československá republika má v obuvnickém průmyslu absolutně i relativně více živnostenských organisací, než jistě dobře organisované sousední Německo. Pak ovšem mají zajisté živnostníci - obou národních táborů, prosím - nárok, aby na ně československá vojenská správa trochu více pamatovala a neodbývala je jenom řečmi, jak jsme o tom slyšeli při projednávání této předlohy. Avšak přednesli jsme také stížnosti v národnostním ohledu a tehdy jsem se zmínil, že se staly případy, že na německé živnostníky nebyl vzat zřetel. Pan ministr Udržal výslovně prohlásil, že se vojenské práce a dodávky nezadávají podle národnostních hledisek. Tvrdím, že pan ministr Udržal byl tehdy svými rádci vědomě a úmyslně uveden v omyl a oklamán a že mu jeho rádcové řekli nepravdu, to jest, že lhali a je-li opravdu tak řízným, pořádku dbajícím parlamentním ministrem, jak nám ho stále české strany líčí, bylo by především jeho povinností, pohnati k odpovědnosti lidi, kteří přivádějí ministra do rozpaků, že musí potom prohlásiti, že řekl cosi nesprávného. Uvádím v známost tuto skutečnost: uvedl jsem ji ve známost při projednávání rozpočtu v rozpočtovém výboru, tehdy odpovědný přednosta oddělení v ministerstvu prohlásil, že se mi dostane vysvětlení této otázky a ostatních co nejdříve. Uplynuly bezmála tři měsíce, avšak nebyla zajisté ještě nalezena výmluva. Uvádím jeden případ, který dosvědčuje, jakou cenu mají prohlášení a ujišťování i s této strany, zdánlivě maličkost, a přece nikoli maličkost, poněvadž je to případ zásadní.
Tak na příklad na letišti v Chebu se vypíše stavební práce. Eger se sice řekne česky Cheb a jsou tam sice čeští a slovenští vojáci, snad také jeden nebo několik českých židů, ale jinak jest obyvatelstvo více než tisíc let německé. Že jest Cheb město německé, to snad nebude nikdo ani na této straně popírati. (Posl. dr. Lodgman: No, no!) Myslím, že aspoň vážně ne. Formálně se zajisté mnohé věci popírají. Formálně se popírá a potírá i naše existence a přece nezmizíme se světa. Nuže, v onom veřejném vypsání se praví: Kdo podá nabídku, musí býti oprávněným živnostníkem a členem "Svazu stavebních zaměstnavatelů Československé republiky" prosím za prominutí, vyslovuji to velmi špatně. Bude-li mu práce zadána, podnikatel musí poslati na letiště dílovedoucího, který úplně ovládá češtinu. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Všechno dopisování, účty, plány smějí býti předkládány pouze v české řeči (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!), t. j. stavby provádějící živnostník, který chce v Chebu dostati práci, musí býti členem českého svazu a nikoli své německé odborové organisace. Český dílovedoucí tam musí býti poslán pravděpodobně proto, aby se mohl lépe dorozuměti s německými zedníky. (Výkřiky.) Neboť čeští vojáci, kteří všichni chodí po Chebu a hledí navázati známosti s dívkami, rozumějí dostatečně německy a mají asi málo společného se stavbyvedoucím. Avšak lidé na letišti, aby měli lepší schopnosti, musí snad přece jen náležeti k české inteligenci, která podle názoru prof. Weyra, který uveřejnil v posledních dnech, bude musiti přece jen vždycky prokazovati znalost němčiny, chce-li míti nárok, aby byla počítána mezi středoevropskou inteligenci. Zde jest zcela jasný případ, že se práce zadávají podle národnostních podmínek, netoliko po stránce jazykové, nýbrž i vzhledem k příslušnosti k české odborové organisaci. A z tohoto důvodu tvrdím, že ti, kdož tehdy podali panu ministru Udržalovi zprávu, že se práce a dodávky nezadávají podle národnostních hledisek, pana ministra hanebně obelhali, oklamali a napálili. Budeme velmi zvědavi, jak nám pan ministr Udržal - bude-li tak laskav - tento případ objasní.
Máme však také některé stížnosti v oboru vojenské správy, které musíme při takovýchto příležitostech stále pronášeti, poněvadž běží o peníze vojenské správy. Jest to otázka stavby kasáren a podobných naléhavě nutných obytných staveb. Zlepšení zákona o ubytování vojska se odkládá na dlouhé lokte a našim obcím se uvalují na krk ohromná břemena za ubytování. Příspěvky na stavby obydlí jsou však jen slibovány, plněny nejsou. Zažil jsem přímo klasický případ; a odpověď, kterou jsem dostal od ministerského předsedy, jest výmluvným příkladem pro poměry v této republice. Město Falknov, kde, pokud paměť lidská sahá, nikdy nebylo posádky, má dostati posádku, snad ze strachu před horníky, kteří vedou časem mzdové boje, snad také ze strategických důvodů proti Německu, Bavorsku a Sasku, poněvadž jest prý obava, že tito by mohli jednou přes Waldsassen a Cheb k nám vtrhnouti a Československo ohrožovati. Jsme toho mínění, staví-li československá vojenská správa ze strategických důvodů kasárna, že si je má postaviti laskavě sama. Aby však byla německá obec nucena, surově nucena, stavěti kasárna, jest zcela neoprávněno. Nutí ji, aby vydala bývalou panskou budovu, bez ohledu na to, kde mají býti umístěni v ní bydlící poplatníci a občané; že se má město propůjčiti k tomu, aby občany a obyvatele tohoto německého města vyhodilo na chodník, na ulici, jest neslýchané. Nebude-li město moci vyhověti žádosti československé vojenské správy, hrozí se mu pověstným ubytováním po domech. To se děje v tomtéž státě, v němž město Falknov za ohromných obětí vystavělo obydlí pro dělníky, podpory mu byly sice slíbeny, avšak nevyplacen bohužel ani haléř. Není pochybnosti, že se ohražujeme proti tomu, aby se tak hrubě nakládalo s německým městem v jeho peněžní a hospodářské tísni. Byli bychom velice zvědavi, zda pan ministr války může dáti i na tuto stížnost a na tuto výtku uspokojivou odpověď. Dobrá shoda s obyvatelstvem se tímto způsobem přirozeně sotva posílí. (Předseda zvoní.)
A nyní, velectění pánové a dámy,
uposlechnu napomenutí pana předsedy - neslyšel jsem sice, že by
byla stanovena řečnická lhůta - a skončím a poukáži ještě na dvě
slova: Za rozpravy o rozpočtu pronesl zde kdosi s krajní pravice
tam nahoře, s výše nebe nebo s výše hory, mínění, že přijde jednou
čas, kdy my Němci budeme o tomto státě říkati: "Náš stát."
Na druhé straně hlavní zpravodaj o státním rozpočtu byl včera
tak laskav a nalezl v polévce vlas, že prý my Němci tak často
ještě zpíváme: "Deutschland, Deutschland, über alles."
Ježto jsme považovali takovýto způsob zpravodajství za nesprávný
a nepřístojný, ohražuji se tímto proti tomuto způsobu dodatečného
napadání, jmenovitě proti tomu, co nebylo vysloveno, a prohlašuji:
"Hrom a peklo" ovšem zpívat nebudeme. My jsme také ještě
nikdy, to můžeme říci, my Němci, nikdy v klidných dobách jsme
nesvolávali na národního odpůrce "smrt, peklo, ďábla",
na ty, s nimiž chceme v společném, klidném zápolení pracovati
na pokroku vzdělanosti střední Evropy. Nikdy si nedáme vzíti myšlenku,
že Německo je naše vlast a naše pravá domovina, právě tak, jako
každý příslušník některého národa vidí v národním státě svou původní
pravou vlast a svou původní pravou domovinu. Povinností států,
které mají na svém území příslušníky jiného národa, zvláště u
větším množství a v uzavřených sídlištích, přirozeně jest, aby
se svým způsobem staral o to, aby se pak tito v této nové domovině
skutečně také cítili jako v domovině. Co však se až dosud děje
a co souvisí s věcmi, které se přihodily při mobilisaci a ve spojení
s ní, dokazuje nám, že stále ještě je snaha pokračovati v politice,
která nám chce zoškliviti naši pravou domovinu. Ať už zde sídlíme
od nepaměti nebo ať jsme přistěhovalci a osadníky, na půdu, na
které obýváme, získali jsme právo, obzvláště proto, že ani český
národ zde není usazen od stvoření světa. (Souhlas na levici.)
Němci milují vždycky svou vlast, i tam, kde jim to mnohdy
způsobuje bolest, a milovali ji také, když byli neblahými, zpátečnickými
vládami vyháněni za moře. Prostředky, jichž používáte, nás ovšem
nepřimějete k tomu, abychom Československou republiku tak brzy,
jak si myslíte, nazývali "svým" státem. Neboť, pánové,
aby nějaký stát, v němž je jeden národ panující, mohl přiměti
příslušníky druhého národa špatným politickým nakládáním, hospodářským
odstrkováním, vězeními k nějaké lásce k vlasti ve smyslu panujícího
národa, toho se nedočkáte a toho nebude moci ani čistě české dějepisné
bádání v žádném činu světových dějin nikdy vypátrati. (Souhlas
a potlesk na levici.)