Předseda (zvoní):
Slovo dále má p. posl.
Jokl.
Posl. Jokl (německy): Velectěné dámy a pánové! Jsem povinován důstojnosti této sněmovny, abych dříve než přistoupím k dennímu pořádku, odmítl se vší rozhodností omezení práva, které si vůči předsednictví dovolil pan poslanec Dubický. (Souhlas na levici.) Jest to případ, kterého třeba hluboce litovati a kterého nenajdeme v jiné sněmovně. Všude tam, kde se dbá jen trochu slušnosti a důstojnosti, vyhne se poslanec všemu, co by mu mohlo vynésti pověst dobrovolného policajta. (Souhlas na levici.)
Nuže, velectění pánové a dámy, k věci. Předloha, kterou se právě zaměstnáváme, jest vlastně jen finančního rázu, neboť zbrojení, jež má býti hrazeno 500 miliony korun, byla vlastně již rozličnými rozpočty věcně povolena. Stačilo by vlastně poukázati na debatu při poradách o rozpočtu a dodatečném rozpočtu, a připomenouti vám, co tehdáž bylo uvedeno, totiž nesmírné zvýšení, jehož doznaly položky pro militarismus v našich státních výdajích za několik roků. Jestliže však se přes to zde ještě jednou dotýkáme otázky zbrojení, činíme tak proto, poněvadž nemůžeme dosti často poukázati na to, před jakou propastí stojíme nejen my, nýbrž celé světové hospodářství, neučiní-li se konečně jednou konec tomuto šílenému zbrojení o závod. Ukázali jsme již jednou, že výdaje na militarismus v našem státě stouply z 11·5% všech vydání v roce 1920 na 16·7% v roce 1921 a 19% v roce 1922. V roce 1906 činily v Rakousku, čítajícím 54 milionů lidí, výdaje na stálé vojsko 378 milionů korun. Československý stát, čítající 14 milionů obyvatel, vydává 3 miliardy. I když přihlížíme k valutním poměrům, je procentuální zatížení daleko větší. Strašné zatížení, kterému je vydáno národní hospodaření celého světa, nemožno bohužel dnes ještě vyjádřiti číslicemi, poněvadž světová válka zničila úplně také vědu. Máme jen skromná přirovnání v číslicích doby předválečné, jaké nesmírné břímě znamenají stálá vojska, militarismus ve své dnešní formě, pro světové hospodaření. Vojenské rozpočty Evropy páčily se v roce 1899 na 7.184 milionů franků. 4,100.000 mužů bylo ve zbrani. Tehdá se soudilo, že cena práce jednoho muže činí tři franky denně. To by znamenalo 12,500.000 franků. Kromě toho se čítalo tenkráte 710.000 koní s pracovní cenou 2 franků, to je 1,400.000, dohromady 13,900.000 franků za den, jež národní hospodářství militarismem ztrácelo. Násobíme-li to 300, značí to roční ztrátu produktivní práce v ceně 11.362,000.000 franků podle číslic z roku 1899. A poněvadž se militarismus, výlohy na zbrojení, nikterak nezmenšily, nýbrž spíše stouply, poskytují tyto číslice skromné nahlédnutí do nesmírného mrhání pracovní silou, které se tu děje. My vlastně ani nemůžeme nahlédnouti - a to je také tuze krásná přednost našeho státu - do toho, co a komu je náš stát dlužen. Víme jen tolik, že jsme dlužni sta milionů Francii a Italii za legionářskou výzbroj. Krom toho jsme dlužni 750,000.000 franků ve zlatě Francii tak zvaný poplatek za osvobození; jsme dlužni sto milionů franků za vojenský materiál, který jsme si pořídili také ve Francii roku 1919, a přes 1 milion dolarů za koně, kteří byli koupeni roku 1919. K tomu 40 milionů franků na vydržování legionářů. Vidíte, že náš stát jest dlužen, co lze dokázati, přes jednu miliardu franků ve zlatě. Ale jsem přesvědčen, že by se tato částka při důkladném zkoumání ještě o mnoho zvýšila. Zbrojení nalézá také své obhájce, a také pan referent se namáhal obléknouti vydání na zbrojení ve věcný pláštík. Obhájci těchto výloh na zbrojení mají pohotově dva důvody. Nejdříve vykládají vždycky, že výlohy na zbrojení jsou vlastně vydáním produktivním, poněvadž ve formě objednávek národnímu hospodářství opět prospívají. Druhý důvod obhájců výloh na zbrojení je jejich výklad, že částka, kterou každý jednotlivý stát vydává na zbrojení a na stálé vojsko, je do jisté míry pojistné, které nutno platiti za udržování míru a u nás za trvání republiky. Ale o důvodech produktivnosti mají praktičtí národohospodáři úsudek docela jiný. Fakt je, že čím více se v některé zemi zbrojí, tím více kapitálu, také cizího kapitálu - ukazuji tu na Schneidera-Creuzota při plzeňské Škodovce - plyne do těchto podniků, ale tím více také odplývá peněz z podniků jiných. Ostatní národohospodářsky nezbytné podniky - je to přece známá věc, kterou nepotřebuji teprv vykládati, že každý průmyslový podnik, chce-li, aby jeho výroba stála na výši doby, je odkázán na úvěr, na cizí peníze - tedy tyto ostatní podniky nemají pro sebe buď žádných peněz anebo jen peníze velice drahé. Nejčastěji se lidé klamou o hospodářské úloze výdajů na zbrojení. Mnoho a mnoho se tvrdívá, že peníze, které se národnímu hospodářství uberou, tomuto národnímu hospodářství zase velice rychle připlynou, a to právě těm, kteří jsou zatíženi. Tak tomu naprosto není. Mezi odlivem a přílivem peněz v národním hospodářství uplyne hodně dlouhá doba. První dějství tohoto dramatu je sehnání peněz na zbrojení nebo placení dluhů. To znamená nové daně, nové dávky, které se národnímu hospodářství ukládají. Tyto nové daně a dávky musí platiti všichni poplatníci, a je samozřejmo, že malí, hospodářsky slabí jsou zatíženi nejvíce. Víme všichni, že nepřímé dávky, které musí hraditi široké vrstvy obyvatelstva, tvoří hlavní číslice rozpočtu. Tyto tedy budou musit nésti vynikajícím způsobem náklady na militarismus, ty jsou postiženy ihned, když se musí sháněti peníze na zbrojení. Druhé dějství, vydávání peněz na válečný průmysl, následuje mnohem, mnohem později. Ale výhodu z tohoto vydávání mají jen někteří velkotovárníci a dodavatelé, jen docela malý, nepatrný podíl mají živnostníci a původní výrobci. Je na příklad v dobré paměti vojna žab a myší v průmyslu obuvnickém, kde se malí obuvničtí mistři křečovitě namáhali, aby odebrali dodávky veliké Baťově továrně na obuv. Doposud se jim to nepodařilo, poněvadž prý nejsou schopni takové výkonnosti. Část těchto výdajů na zbrojení plyne také dělníkům a zřízencům těchto podniků. Jest to však jen pranepatrná část všeho obyvatelstva, zatíženého těžkými daněmi. Nyní naskýtá se otázka: Může výhoda, které požívají ti, kteří mají zájem na zbrojení - vrstva, jež představuje jen malou část našeho národního hospodářství - vyvážiti hospodářské nevýhody, které trpí všichni ostatní poplatníci nesmírnými dávkami? Odpověď zní prostě: "Nikoliv!" Nevýhody jsou daleko větší, než výhody. Mezi obdržením a vydáním peněz leží taková doba, že zatím zašly četné závody, konsumující obyvatelstvo pak nastalým zdražením bylo těžce poškozeno a hospodářsky i zdravotně zničeno. K tomu přistupuje ještě nesmírné zanedbávání všech kulturních úloh. Jsou-li miliardy státního rozpočtu upotřebovány na výdaje na zbrojení, je samozřejmo, že musí chyběti prostředky na všechna sociálně-politická zařízení. Důvod produktivnosti tedy úplně padá, zvláště když, jak tomu je u nás, větší část výzbroje se kupuje v cizině. Je známo, že láska k našim francouzským spojencům způsobila, že jim byla dána možnost, aby nás důkladně odřeli. Ukázal jsem už při rozpočtové debatě na to, že jsme vydali nesmírné peníze za děla, která jsme koupili ve Francii, děla, která jsou bezcenná, starý materiál, bez balistiky bylo z nich vystřeleno již více než 5000 výstřelů. Totéž je s municí, která je nepotřebná. Také létadla jsme koupili ve Francii, jen že ta létadla mají nepříjemný zvyk, že místo aby vylétala, slétají (Veselost na levici.), takže se každý pilot těm létadlům raději velikým obloukem vyhýbá. To všechno jsme mohli dostati nejen reálněji a upotřebitelněji, nýbrž také daleko laciněji v Německu. Dostali bychom v Německu kulomety nebo vrhače min za 2500 Kč. Francii jsme velikomyslně zaplatili za touž neupotřebitelnou zbraň 8000 Kč. Že bychom byli také v Rakousku dostali všechno laciněji, o tom nepotřebuji teprve mluviti. Při tom dlužno uvážiti, že všechny výdaje na zbraně za krátko jsou vratké, poněvadž se každá z těchto zbraní ukáže býti neupotřebitelnou a bezcennou a může se hoditi do starého železa. Když byla opatřena nová děla, přijde stará zbroj do starého železa, je bezcenná, může se odepsati. Co však zůstane na mnoho roků, jsou dluhy, které jsme nadělali břemena, jež jsme národnímu hospodářství naložili jak výdaji samotnými, tak dlužními úroky. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Že při tom je zbrojení nekonečným šroubem, je myslím tak všeobecnou věcí, kterou nemusím teprve vykládati, kterou jsme už často zažili; dnes se zaopatří něco, řekněme dělo nebo puška, myslíme, že máme věc nejmodernější a nejúčelnější, a zítra se ta věc stane bezcennou, protože neúnavný válečný průmysl už vynalezl protizbraň proti prvé zbrani. Vyrobí-li se lodní děla, která prorazí nejsilnější pancéřové pláty, slyšíme zítra, že se zhotovují jinde pancéřové pláty ještě silnější, které maří účinnost těchto silnějších děl. Dnes se zaopatří ručnice, pušky velice dokonalé, a zítra už je týž průmysl zaměstnán, aby dokonalost těchto ručnic překonal. Dnes se trápí chemikové tím, aby vyrobili plyn, který s bolestí co možná nejmenší a co nejrychleji dopraví lidi na onen svět, a zítra přijdou jiní továrníci válečných potřeb a přinesou masky proti plynům, přinesou ochranné prostředky, aby také tuto zbraň zbavili účinku. Všechny práce do zásoby při zbrojení ukazují se tedy marnými. A právě tak jako selhává důvod produktivity, aby se jím omluvilo zbrojení, právě tak je to s důvody zajišťovacími. Před válkou byli lidé, kteří vypočítali číselně, co stojí každý jednotlivý stát mírové zajištění. Světová válka toto hračkářství odfoukla. Dnes už je nepopiratelno, že právě opak je pravdou: neustálé zbrojení je největším válečným nebezpečím, které si možno představiti. Neustálé zbrojení způsobuje soupeření mezi jednotlivými státy, a z tohoto soupeření vzniká pocit úzkosti, který se zbrojením jen víc a víc stupňuje. Jen si připomeňme důvody, kterých užívaly vlády německá a rakouská, proč byly nuceny vypověděti válku. Německá a rakouská vláda prohlásily, že měly dojem, že dohoda čeká jen na okamžik, aby přepadla Německo a Rakousko; a tento dojem odůvodňovaly poukazem na neustálé zbrojení na vodě i na zemi, které dohoda prováděla. Je význačné, že jeden z nejbystřejších a nejrozhlednějších světových politiků, anglický ministerský předseda Lloyd George, před nedávnem opět pronesl zničující úsudek o neustálém zbrojení.
V listopadu 1921 pravil Lloyd George na banketě londýnského starosty o zbrojení toto: "V míru bylo již jeho břímě ohromující; jeho následky za války bylo by příliš strašno vyličovati. Odzbrojení jest jediná cesta k zajištění lidstva. Obavy, nedorozumění a spory jsou mezi národy i jednotlivci nevyhnutelny. Jsou-li po ruce smrtící zbraně, vypukne jednoho dne nová válka." A týž muž řekl teprve před několika dny na národní konferenci koaličních liberálů toto: "Má-li býti dosaženo trvalého míru, musí se ozbrojovací výlohy zemí velice zmenšiti. Národové musí býti ochotni vzíti na sebe risiko za mír." To je řeč velmi zřetelná, ne z úst sociálního demokrata, nýbrž z úst jistě jednoho z největších světových politiků, které máme. Se zbrojením je ve spojení také stálé vojsko, které opět přirozeným postupem utvořilo důstojnickou kastu, jež, již aby dokázala své existenční oprávnění, všechno vždy zakládala na válečné politice. Jeden z typických zástupců důstojnické kasty, Moltke, napsal v dopise Bluntschlovi r. 1880 toto: "Věčný mír je snem a ani ne krásným snem, a válka však je článkem ve světovém řádu božím. V ní se rozvíjejí nejušlechtilejší ctnosti lidské, odvaha, odříkání, věrné konání povinností, obětavost s nasazením života".
Musíme si vůbec dáti otázku, proč je toto evropské zbrojové šílenství? Německo a Rakousko jsou přece hotovy, oba státy jsou učiněny bezbrannými. Kde je vlastně nepřítel, který by dával mravní oprávnění k výmluvě, že se provádí takové obrovské zbrojení, a proč se vlastně toho šílenství účastníme? Potřebujeme se jen podívati na mapu, potřebujeme jen prohlédnouti si útvar našeho státu, a musíme si říci, že smíme dělati všechno, jenom ne násilnou politiku, jenom ne politiku řinčení šavle, hrozivého zbrojení. Smíme dělati jen politiku mírovou a při tom se nesmíme obmezovati na to, jako se to v poslední době znovu a znovu dělo, abychom mír slavili a pozdravovali krásnými slovy, nýbrž musíme také předcházeti svými činy, abychom této mírové politice urovnávali cestu. I dovolte mně, abych se zmínil několika slovy také o mírové konferenci ve Washingtoně, kterou vřele pozdravil president republiky i president poslanecké sněmovny. Výsledek této mírové konference se rovná nule. "Hory se chystaly k porodu, narodila se směšná myš". Následek těchto jednání ve Washingtoně je vlastně přesně vzato ne odzbrojení, nýbrž daleko silnější zbrojení na moři. Všechny státy byly pro odzbrojení, ale každý ze států tam zastoupených chtěl, aby začal ten druhý. Ale poněvadž žádný nechtěl začíti, nestalo se nic. Vrátím se k tomu, že bychom právě my měli míti mravní závazek a že bychom si získali zásluhu o celé lidstvo, kdybychom v této hradbě zaujatosti a zaostalosti učinili průlom. Ztroskotání mírové konference ve Washingtoně třeba přičísti především odporu Francie. Vy všichni si ještě vzpomenete, že jako jeden z důvodů, proč byla světová válka vedena až do vykrvácení, dohodová politika uváděla, že musí býti pruskému militarismu jednou pro vždy učiněn konec. A to se celkem také povedlo. Nyní však vidíme, že pruský militarismus slaví své vzkříšení způsobem daleko ještě ostřejším v militarismu francouzském, který zaostalostí, krátkozrakostí a obmezeností pruskému v ničem nezadá. Je smutnou povinností, kterou musíme vyplniti, konstatujeme-li zde, že Čechoslovensko má býti žoldnéřem Francie a že všechna vojenská politika, politika zbrojení, která se dnes v tomto státě pěstuje, je zařízena s tohoto stanoviska. Čechoslovensko je nejen vetešnickou boudou pro starý francouzský válečný materiál, nýbrž má také poskytnouti materiál lidský, když by francouzské vojenské mocnosti napadlo způsobiti nějaké násilnictví. Právě tak smutné znamení je, že československé měšťáctvo Francii přímo povzbuzovalo a jí blahopřálo, že zaujala tak odmítavé stanovisko na mírové konferenci ve Washingtoně. Že měla mírová konference ve Washingtoně průběh vlastně tak bezvýsledný, to nás sociální demokraty ani tak nepřekvapilo. Válka je průvodním zjevem kapitalismu a pokud trvá kapitalistický řád společenský, bude vždy také trvati válečné nebezpečí. Nebudeme moci očekávati od žádné vlády kapitalistického státu, že by vystoupila vážně jako protivnice militarismu. Změna a vykoupení z tohoto zla může přijíti jen od lidu samého, tlakem zdola, zdemokratisováním nejen zákonodárství, nýbrž veškeré správy. Částí správy a zřízení státního jest právě organisace vojska. Prvním krokem byla by přeměna stálého vojska z jeho nynější formy v milici, a odtud další krok by vedl k disskusi otázky, zdali by vedle nezměnitelného ustanovení, že o válce a míru má rozhodovati pouze sám lid, neměli rozhodovati v prvé řadě o tom, má-li se počíti válka či nikoliv ti, kteří by byli nuceni tuto válku také svým tělem vybojovati. Co potřebujeme, není zbrojení, nýbrž vytvoření světového hospodářství. Anatole France, proslulý francouzský básník, řekl na posledním sjezdu francouzských učitelů: "Pokud budou vojáci, budou války. Proto nechali naši diplomati Němcům jejich vojáky, aby měli záminku pro vojsko ve vlastní zemi". Je málo tak rozumných výroků, jako je tento. Všude mávají ministři palmami míru, jezdí zem od země, orientují se na východ i na západ, ale vojsko zůstává. Nic se nezměnilo. Mezinárodní militarismus, který nechce vzít konce, je nejkřiklavější příklad kapitalistického pojímání světového. Válka je u konce, čachrovat se může dál! Mír je pouze pokračováním válečné politiky jinými prostředky! Opatrování národní bezpečnosti jest vlastně jen zabezpečování pracovního oboru pro zisk. Musíme Němcům vojáky nechat, jinak by si mohli lidé nakonec všimnouti, že lze bez nich také žíti. A jak by se to mělo vlastnímu lidu namluviti, že je potřebí dvouroční služební povinnosti a tolika a tolika ročníků ve zbrani?
Buržoasie všech zemí je militaristická,
jako byla dříve. Vojsko je nejzřetelnějším exponentem stále ještě
trvající vykořisťovací politiky. Neobracíme se proti českému militarismu,
poněvadž je český, obraceli bychom se stejně proti německo-národnímu
militarismu. Jsme proti každému vojsku, protože je nástrojem kořistnické
třídy proti proletariátu. Obracíme se proti jakémukoli militarismu
z nejhlubšího přesvědčení o jeho nemravnosti. Jaká je to hanba
vydávati miliony na strojní pušky, a na školy ani zlámanou grešli!
Jaká je to hanba napěchovati mládež v květu jejích let do kasáren
a činiti z ní nástroj proti vlastní její třídě! Slyšíme s hrůzou
o strašných kulturách barbarských národů, kteří v šedé dávnověkosti
anebo na dálných pevninách sloužívali domnělému božstvu příšernými
lidskými obětmi a držívali dav ve větší bázni a otroctví. Jméno
fénického boha Molocha je dodnes příslovečné pro něco úžasného,
hrozného. Féničané obětovali krev svých dětí, svých miláčků bohu
Molochovi. Také my, moderní lidé, máme svého Molocha, kterému
obětujeme. Bohužel, nevědí ještě všichni lidé, pod jakým poutem
a tlakem strádáme. Tento Moloch však dostal od vědoucích a předvídajících
své jméno: militarismus. Militarismus je kult moderního kapitalisticko-proletářského
dvoutřídního státu. Opakujeme: Je to kult molochovský, kult hrubé
zájmové moci. A jako takový proniká všemi pory moderního života
a dožaduje si všude a všude svých obětí se stejnou nenasytnou
hltavostí jako bůh Moloch, ať vládl v orientální Fénicii nebo
pod jinými jmény na západě. Ale praví-li se o lidech: Po ovoci
poznáte je poznáváme militaristického Molocha po jeho obětech.
Proto pryč s militarismem, který je stejný jako v minulosti,
žádné zbrojení! Předcházejme ve vytvoření skutečně demokratického
lidového vojska! Předcházejme ve zřizování škol, nemocnic, invalidoven
a starobinců, místo děl a jiných vražedných nástrojů! (Potlesk
na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Než udelím slovo nasledujúcemu rečníkovi, považujem za svoju povinnosť oznámiť slávnej snemovne toto: Po čas môjho predsedovania hovoril pán posl. Haken svoju reč tak tichým hlasom, že mne absolútne nebolo možno rozumeť tomu všetkému, čo hovoril. Patrne hovoril tak pomalu s tým úmyslom, aby predsedajúci tomu nerozumel. (Posl. Haken: Protestuji proti tomuto tvrzení! Hluk komunistických poslanců.) Zo stenografického protokolu vidíme, že čítal vlastne leták, pripravený pre vojsko. K veci bol síce volaný, ale medzi inými závadnosťmi nachádzam v reči jeho i tieto slová: "Mírové či odzbrojovací konference zástupců kapitalistických vlád nejsou ničím jiným než konferencí mezinárodních lupičů." Pre toto volám pána posl. Hakena dodatočne k poriadku. Celú reč predložím podľa paragrafu 9 jednacího poriadku presidiu.
V súvislosti s tým k reči pána posl. Jokla poznamenávam, že nenachádzam nič závadného v tom, prijde-li k predsedajúcemu niektorý poslanec, ako prišiel pán posl. Dubický, pýtať sa predsedajúceho, kedy prijde na rad, alebo niečo podobného.
Udeľujem slovo nasledujúcemu rečníkovi,
pánu posl. Najmanovi.
Posl. Najman: Slavná sněmovno! Naše strana až dosud vždycky, když šlo o potřeby naší armády, hlasovala pro veškeré tyto potřeby. My jsme vždycky zdůrazňovali nutnost silné a dobře zásobené armády, ovšem vždy jsme činili výtky vládě a výtky ministerstvu nár. obrany a poukazovali na způsob, jakým ministerstvo toto jedná a počíná si při zadávání dodávek. V tomto státě, o kterém se často říká, že zde jest sociální spravedlnost a který o sobě tvrdí, že je demokratický, ve skutečnosti měří se jiným loktem velkým kapitalistům a velkým továrníkům, a zcela jiným loktem malému a drobnému živnostnictvu. Prosili jsme vždycky pana ministra, ať nynějšího, ať předešlého, aby bylo měřeno napříště všem stavům a třídám stejným loktem. Žádali jsme spravedlnost. Chtěli jsme, aby to, o čem se zde sněmovna několikráte v resolucích usnesla, bylo skutečně dodržováno.
Živnostnictvo má na dodávky rovné právo jako velcí továrníci. (Hlas: Slibů se jim dostávalo!) Ano slibů - dodávek nikoliv. Byly zde přijaty resoluce, ale tyto resoluce zde zapadly, staly se bezcenným kusem papíru a žádný pan úředník, který měl se těmito resolucemi říditi, ani nepovažoval za potřebné je bráti v úvahu. A tak jsme byli svědky toho, že živnostnictvu nejen nebyly dodávky dávány, nýbrž že bylo postupováno při zadávání dodávek takovým způsobem, aby živnostnictvo se jich nemohlo zúčastniti. (Slyšte!)
Pan ministr nár. obrany před chvílí zde pravil, že on prý, pokud se pamatuje, vždy na Slovensko dal dodávky, když o ně bylo žádáno. Já musím, bohužel, říci, že pan ministr je na omylu. My jsme již několikráte žádali o dodávky vojenské pro velké krejčovské družstvo v Rájci u Žiliny. Toto rájecké družstvo z oblasti, kde je spousta krejčí, kteří za starého Rakousko-Uherska dodávali zcela správně uherské vládě, nemůže dosíci kouska dodávky a práce! Marně chodí deputace, marně prosí, marně naříkají, že nemají co pracovati, že mají bídu, nouzi, hlad a zimou umírají.
Včera zde byla taková deputace a já jsem ji uvedl do ministerstva národní obrany, doporučoval ji ministerstvu obchodu - ale deputaci tohoto družstva krejčovského z Rájce u Žiliny nedostalo se práce. Naproti tomu velké milionové dodávky dostal továrník v Boskovicích za 14 milionů korun! Ano, za 14 milionů korun mohlo se dáti jednotlivci do Boskovic dodávek! (Slyšte!)
Němečtí poslanci si často naříkají na to, že jsou utiskováni, ale já pravím, že naše ministerstvo národní obrany dává největší část dodávek nepřátelům republiky, právě těm židovsko-německým továrníkům. (Výkřiky: Ti si dovedou najíti cesty!) Ano, dovedou, a já opakuji, co zde řekl svého času při projednávání řádného rozpočtu ke kapitole ministerstva národní obrany kol. Hummelhans, který pravil: Když družstvo určitým způsobem se zachová tam, kde se obuv přebírá, že se mu obuv vezme bez závady, ale tam, kde se družstva nedovedou tak zachovati, že se obuv odhazuje zpět. Byly přijímány Baťovy boty ze štípenky, a komise, která zkoumala pár obuvi, již jsme my jako delegace branného výboru na Slovensku zabavili a do Prahy přivezli, zjistila, že obuv jest zhotovena sice ze štípenky, ale že to nic nevadí. A proto, ač se prokázalo, že tento Baťa dodává boty ze štípenky, přes to dostal dodávku 50.000 párů střevíců bez konkurence na přímou dodávku.
Staré Rakousko jednalo lépe se živnostníky nežli tento stát, činilo aspoň rozdíl, že byla práce samostatných živnostníků o 15% dražší nežli tovární.
Obuvnickým mistrům bylo slíbeno, že dostanou 200 K za pár bot, ačkoliv továrníci Baťa a jiní nabízeli za 174 Kč, ale pak psali - a všecky kluby poslanecké to dostaly, aby se za ně přimluvily - aby se jim dostalo 200 Kč za pár. Naši obuvníci si na kůži musili vypůjčiti a jsou za ni ještě dnes dlužni. Podnes nedostalo se jim zaplacení tohoto rozdílu 26 Kč za 1 pár bot.
Vážení pánové! Vedou se exekuce pro maličkosti a pro dlužné daně takovým způsobem, že člověk musí se ptáti, je-li to pravda a skutečnost? A já se tomu nedivím, že se dnes živnostníkům předhazuje, že se z nich stanou bolševici, když takovým způsobem se bude jednati. Pánové, nedivte se tomu. Četl jsem dnes v "Národních Listech" insert řemeslníka. Živnostník, který dlouhá léta provozoval své řemeslo, prosí dnes o místo sluhy. Samostatný řemeslník nemůže se uživiti, poněvadž nemůže snésti tíhu těch ohromných břemen a daní. A když se dovoláváme spravedlnosti, když chodíme a prosíme, tu si každý tropí ze živnostnictva smích a žert! (Hanba!)
Nikde jinde nemůže se státi, co se stalo v naší republice. V Poděbradech zemřel ubohý řeznický mistr, který nemohl existovati pro obrovské daně. Jeho mrtvola ležela ve světnici, když přišli exekutoři a exekvovali pro daně chudou vdovu, která nevěděla, jakým způsobem vypraví a zaplatí pohřeb svého muže! Táži se, možno-li za takových okolností vychovávati k lásce ke státu a k republice. Poukázal jsem, jakým způsobem jednalo s živnostnictvem ministerstvo nár. obrany a jak všechny naše prosby, žádosti a stesky byly bezvýsledny. Nemají ceny slova ministrů a jejich sliby, poněvadž jich nedodrželi. My za těchto okolností nemůžeme již s klidným svědomím povolovati peníze těm, kteří těchto peněz užívají jen k podpoře velkých kapitalistů a kteří ani malou částku nevěnují našemu živnostnictvu.
V té věci správně kol. Modráček v jedné řeči zde řekl, jak zcela jinak počíná si italská vláda. U nás pánové v socialistických řadách často říkají, že socialisace musí býti provedena družstevnictvím, ale jak se dnes u nás družstevnictví podporuje, nikdy tato socialisace nebude provedena a nikdy nebudou tato družstva moci existovati. (Hlas: Hrizbylovo družstvo!) To není družstvo, to má jen firmu družstevní, a ti dělníci jsou pátým kolem u vozu. Italská vláda vytvořila a podporuje veliký kooperativ, zadává veškeré dodávky jenom družstvům bez ohledu na to, jsou-li dodávky i dražší, poněvadž v tom vidí podporování dělnictva. A co máme říci, když vidíme, že ministr a ministerstvo nár. obrany, ani ministerstvo obchodu nepodporuje družstev? A je zajímavým zjevem, že právě v době, kdy se stal ministrem obchodu representant velikého kapitálu, dnes nejvíce se nadržuje tomuto velikému kapitálu a továrnám.
To máme dvě ministerstva a podívejte se, co dělají ta ostatní ministerstva, na příklad to, jemuž dávno jsme již říkali "ministerstvo odzásobování", poněvadž nebylo většího hladu, bídy a nouze v Čechách a v republice do té doby, dokud byly ztlapány prahy ministerstva pro zásobování. Dokud chodily tam deputace a prosily a žebraly, byla bída, ale jakmile zarostly prahy ministerstva zásobování travou je hned všeho dostatek a něčeho i nadbytek! (Posl. Svoboda: Věříte tomu, že je to pravý důvod?) Ano, pane kolego, to je pravý důvod. (Posl. Svoboda: Tonete v bludu!) Ne, pane kolego, já si maně vzpomínám na jednu z předposledních schůzí zásobovacího výboru. V zásobovacím výboru tehdy pánové ze socialistických řad se slečnou Zeminovou v čele nám vykládali, že po žních bude státi ve volném obchodě metrák pšenice 800 až 900 Kč. Prosím, tenkráte se tvrdilo, že bude 1 q pšenice státi tolik, a já beru za svědky kolegy, kteří byli členy zásobovacího výboru. Já jsem tenkráte ukazoval na to: nechte volnému obchodu, volné soutěži průchod, a uvidíte, jak ceny půjdou dolů!
V ministerstvu zásobování koupili 15.000 vagonů mouky po 8 K za 1 kg. (Hluk.) To stálo republiku půl druhé miliardy korun. A dnes ministerstvo zásobování - ne ovšem z lásky ke konsumentům - prodává mouku laciněji proto, že by ji jinak už vůbec neprodalo. To je ta příčina, proč ministerstvo zásobování prodává dnes mouku za poloviční cenu a proč musí republika prodělati přes 600 milionů Kč. (Hlasy: Kdo to zaplatí?) Ano, kdo to zaplatí? (Posl. Svoboda: Na vaše dobrodiní bychom se načekali!) Na naše dobrodiní nebyli jste odkázáni, poněvadž my mouky neděláme. Vy jste svou spekulací připravili stát o takový obnos! Je obava, že vůbec těch 15.000 vagonů mouky neprodáte, a že to dopadne jako s onou slaninou, která na pražských jatkách shnila, byla sežrána červy a úplně zničena. Velkonákupní společnost koupila v exekuční dražbě uherskou mouku nulku na pražské burse za 3 Kč 80 hal. Je jisto, že cena půjde dolů, a je tudíž otázka, zdali prodáte vy tu svoji mouku za 5 Kč, bude-li ve volném obchodě mouka již za 3 Kč 80 h? (Posl. Netolický: Tím jsou vinny valutní poměry!) Není to valuta, pánové! Kdybychom měli vázané hospodářství dále, nebyla by naše valuta šla vůbec nahoru. Za vzestup valuty děkujeme jen tomu, že jsme zavedli volné hospodářství a volný obchod. (Tak jest! Potlesk živnostenských poslanců.)
Zdálo by se, že ministerstvo zásobování, když vykonalo svou povinnost a když nás tak dobře "zásobilo", nechá již všeho a bude likvidovati, a že již nebude vydržovati armády úředníků, kteří nic nepracují, kteří jen sprostým způsobem dovolují si vůči poslancům takové věci, jaké byste vy, pánové (obrácen k socialistickým stranám), neměli ani na chvíli trpěti. Co se stalo mně v ministerstvu zásobování, toho mám svědkem pána, který sedí zde. (Posl. Svoboda: Když jste vyhrožoval, poněvadž neumíte přijíti slušně!) Ne, já nevyhrožoval, já přišel klidně. Kdyby někdo někde slušnost hledal, u vás jistě by jí nenašel. Ale tamhle sedí jeden ze svědků, je to můj nepřítel, ale ten musí doznati, když jsem přišel do ministerstva zásobování, ani jsem slova ještě nepromluvil, že jsem byl osloven takto: "Vy býváte s pravdou často na štíru!" To si dovolí ministerský úředník vůči poslanci. A když jsem protestoval, řekl mi, že žádá, abych byl klidný, nebo že mne dá vyvésti. (Hanba!) To se stalo mně, poslanci oposičnímu. (Hluk. Výkřiky živnostenských a socialistických poslanců.) Já přivedu svědka na to. A vy, kteří jste zde vůči ministerskému úředníku dr. Hákovi zvedli takový odpor, nevzali jste v ochranu poslance, který byl takovým způsobem napaden.
Vy zde nezapomínejte na jednu věc, že příští volby z vás mohou udělati malou stranu. Jako malá strana dostanete se do oposice, a pak může si takový úředník takovým způsobem troufati zase na vás, že co si dovolil vůči mně, zajisté si dovolí i vůči vám. (Posl. Svoboda: I naproti jiným!) Ano, proti každému jinému. (Hluk a nově výkřiky.) Pardon! Jsem rád tomu, pánové, že mám na to svědky, poněvadž kdybych jich neměl, byli byste mne vlastně udělali tím, který napadl jiného, ačkoliv ve skutečnosti jste mne měli vzíti v ochranu a zastati se mne. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Ministerstvo zásobování v nedostatku jiné práce dělá agenta německo-židovským firmám. Vystavují dnes zboží a používají k tomu bezplatné inserce v různých časopisech. Nemyslete si, že poškozujete jen obuvníky! Tím, že dáváte psáti o těch obuvnících jako o lichvářích, řežete do vlastního masa. Celá řada těch obuvníků jsou příslušníky vašimi, a když o nich takovýmto způsobem píšete, pak se nedivte, že vám i tyto poslední zbytky živnostníků musí utéci. Vy řežete i do vlastních konsumních družstev! Jděte jen do svých konsumních spolků a nákupen! Uvidíte, že tam mají značné zásoby obuvi. A pouštíte-li vy takové zprávy do novin, poškozujete tím také svá vlastní družstva. (Potlesk.)
Chce-li ministerstvo zásobování provozovati agenturu, ať ohlásí živnost! Ať zaplatí daně, ať si k tomu vezme personál, ale ne, aby ve státních budovách bez placení daní a se státním personálem provozovalo obchody a poškozovalo obuvníky. (Hlas: Zájem celku musí jíti nad zájem jednotlivců!) Ano, kdyby to byl zájem celku, ale on je to zájem jen několika firem, které mají ve svých skladech obuv a nemohou ji prodati. (Tak jest!)
Vy jste ve včerejších listech zase napadali hostinské a obviňovali je, že prý provozují lichvu a že prý by měli býti posláni do těch "pracovních" oddílů. Já bych s tím souhlasil, kdybyste nejdříve dali do pracovních oddílů ty, kteří mají nejdražší jídelní lístky v celé Praze a při tom nejhorší jídla. Já jsem si opsal takový jídelní lístek a musím konstatovati, že nejdražší jídelní lístek je lístek sněmovní restaurace z vašeho "Ganymeda". Je o 30% dražší než jídla v ostatních prvotřídních restauracích. (Tak jest!)
Nepochybuji, že ani "Ganymed" mnoho nevydělává, avšak tím méně vydělává potom hostinský, který musí platiti činži, světlo, daně a který nemá takových výhod, jako ten váš spolek. Bylo by lépe na místě, dříve než se pustí takové zprávy do novin, dříve než se hledí pod jiné svícny, se pod vlastní lampu podívati. (Výborně!)
Musím prohlásiti, že to není správné postupovati takovým systémem, když vy, příslušníci socialistických řad, vrháte se a takovým způsobem postupujete proti příslušníkům středních vrstev a často i proti svým vlastním příslušníkům. Snad bylo by snadnější a spravedlivější, kdybyste poukazovali na případy, kde velkokapitalisté a továrníci vydělávají obrovské miliony, kde vyplácejí 100 až 500% dividendy. Tam hledejte příčinu zla a drahoty a nehledejte ji mezi živnostnictvem a obchodnictvem.
Z těchto důvodů nemůžeme při vší
lásce k armádě, k našemu vojsku hlasovati pro nové požadavky armády,
poněvadž nechceme, aby továrníkům a velkokapitalistům dostalo
se opětně dodávek a nám živnostníkům ničeho. (Výborně! Potlesk.)