Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Veverka.

Posl. Veverka: Ctěná sněmovno! Nebudiž mně zazlíváno, jestliže přes to, že přede mnou promluvilo již několik řečníků, chápu se také slova k této záležitosti, poněvadž mám na ní, řekl bych, osobní zájem. Mám čest býti předsedou "Živnostenského sdružení", a tato okolnost mně ukládá povinnost, abych se těchto vrstev náležitým způsobem zastal.

Slavná sněmovno! Na částce 500 milionů korun participuje ovšem značná část výrobců, řemeslníků, snad také obchodníků. Je tedy přirozeno, že je to z veliké rodiny živnostenské, která v naší vlasti je usídlena, podstatná část těchto vrstevníků, kteří se velmi často a právem o práce sem se vztahující hlásí. Naše družstva - pro ně je takměř vyhrazen jedině tento příděl práce - náležitým způsobem zkonstituovaná, řekl bych, již také svou činností osvědčená, hlásí se velmi často, aby jim byla část této práce poskytnuta. Příčiny toho, slavná sněmovno, jsou nasnadě. V době rozmachu našeho průmyslu, kdy jmenovitě střední jeho část tlačí drobné vrstvy svou soutěží a stlačuje ceny jejich výrobků, je docela přirozeno, že o práci v těchto kruzích je nouze. Neračte se domnívati, že z této práce kynou jmenovitě samostatným živnostníkům, zaměstnávajícím pomocné síly, nějaké zvláštní zisky.

Nerozpakuji se docela otevřeně říci, že opak jest pravdou, že mají naši řemeslníci z těchto prací škodu, pokud platí mzdy dělnictvu, řekl bych, ve zmenšeném poměru vzhledem k tomu, že se dělá práce masová. Konstatuji s tohoto místa, že živnostnictvo v Praze, kde jsou mzdy proti venkovu značně vyšší, má z to o rozhodně škodu, a jestli přes to přece o práci se hlásí, pak jest to jen důkazem, že jest v těchto vrstvách o práci zle, a že jde o to, aby z valné části byly zaměstnány třídy dělnické, nepatřící do mých politických kruhů, z nichž já jsem vyšel, ale že je to diktováno citlivostí představitelů živnostnictva, aby naše dělnictvo mělo zaměstnání.

Dámy a pánové! Jednou takovou okolností a takovou prací k zadání byla dodávka pro vojenské augmentační zásobování v měsíci květnu m. r. V této době byly vypsány oferty, na které se přihlásili velkoprůmyslníci, jmenovitě známý moravský továrník Baťa, a vedle něho chudí živnostníci z malých měst, sdružení v družstva, která pomocnictvo velmi skrovným způsobem zaměstnávají. Chci tím jen říci, že lví podíl práce vykonali tito mužové vlastníma rukama, a podle svých informací - a já kladu si za čest býti odborníkem - mohu správně posouditi, že kdyby nebyli tuto práci vykonali vlastníma rukama, byli by z ní měli efektivní škodu. Škoda povstává tím, že naše ministerstvo nár. obrany se domnívá, že mohou pracovati řemeslníci za tytéž ceny jako továrník Baťa, který soutěžil i s ostatními továrníky. Já se nijak zde nerozpakuji prohlásiti, že i ostatní továrníci, kteří byli nuceni k jeho ofertě se přidružiti a chtěli práci obdržeti, prodělali na ní, o čem jsem se osobně přesvědčil ve styku s nimi. Račte si představiti, jak by mohl soutěžiti náš malý člověk, pracující ve vesnici nebo v malém městečku, sdružený v nějakém družstvu, kde si musejí materiál na svůj vrub opatřiti způsobem velmi obtížným, poněvadž materiál, nutný pro tuto práci, není někdy na některých místech k dostání, a samo sebou práce se tím prodlužuje. Tím ovšem jsou tito řemeslníci považováni za nedochvilné. A jestliže někdo posuzuje možnost provozování živnosti továren za stejných poměrů s těmito, řekl bych, nebožáky, samostatnými živnostníky, pak, prosím, dovolím si mu říci, že nezná poměry, že neví, co je to výroba maloživnostníkova, a co je to výroba pomocí strojů a značného kapitálu, zkrátka celého zařízení, jemuž od prvního do posledního všecko příznivě svědčí.

Slavná sněmovno! Co se stalo v této záležitosti? Byl jsem zvolen předsedou komise, která vyjednávala mezi kontrahenty a zástupci ministerstva nár. obrany. Byla sjednána dohoda, že dostanou malovýrobci o 15% více než velkovýrobci. Odůvodnění spočívá v tom, co jsem si již dovolil říci, že nemůže nejmenší s velkým konkurovati. Když byla práce odvedena - a nesděluji žádnou zvláštní novinu nebo tajnost, když tvrdím, že tito lidé se velmi zhusta na tuto práci peníze vypůjčili - dosud přes to, že se věc táhne od měsíce května, nemají zaplaceno. A, prosím, co je tím vinno? Prominete mně - byrokratický způsob vedení této záležitosti. Když se na mne interesenti z drobných kruhů obrátili, vyhledal jsem pana ministra nár. obrany, vysvětlil jsem mu věc a požádal o urychlení celé této záležitosti. Pan ministr blahovolně konstatuji - mně to slíbil, ale je to déle než měsíc, já jsem se znovu o tuto záležitost interesoval a bylo mně řečeno, že musí projíti ještě třemi ministerstvy, než bude moci býti realisována. Prosím, aby mně nebylo zazlíváno, pakli zcela otevřeně tvrdím, že mojí kolegové drobnoživnostníci mají právo žádati, aby jim byla vyplacena minimálně 10%ní náhrada za dobu, kdy byli oprávněni žádati vyplacení účtu, až po dobu, kdy tento peníz jim bude vyplacen. Když si dovede ministerstvo financí, a nechci říci neprávem, diktovati, že se má zaplatiti 10% úroků, tuším, že má malý člověk neméně toto právo. (Hlas: On sám musí platiti víc!) Ano, zajisté. Kdyby se obrátil na peněžní ústavy, nevím, z čeho by mohl zaplatiti toto plus. (Hlas: To je 14%!) Ano! S tohoto místa prosím všecky činitele, kteří mají na to vliv, aby se celá tato záležitost skoncovala. Bylo mně sděleno, že se činí námitky vzhledem k tomu, že je potřebí odděliti ty, kteří na to mají nárok, od těch, kteří nároku na to nemají. Budiž mně dovoleno jako zkušenému v těchto záležitostech, abych prostě prohlásil, že jsem ochoten tuto práci provésti v době jedné hodiny, a není na to potřebí týdnů, poněvadž je potřebí odděliti továrníky od maloživnostníků a záležitost je hotova, a poukázati dotyčný peníz k výplatě.

Ale nejenom to, následoval případ, ovšem výjimečný, kdy nebylo dbáno ani resoluce, kterou tato slavná sněmovna svého času přijala, aby totiž bylo 50% zadáváno drobným živnostníkům. Vím, že resoluce není přijetí návrhu, vím, co je resoluce, ale je to přece jenom vážný pokyn tak vážného sboru jako je sněmovna, a jestliže mu nemá býti plně vyhověno, má býti potud respektován, pokud není žádných zvláštních důvodů, aby nebyl respektován. Konstatuji docela loyálně, že případ naší mobilisace byl zvláštní a omlouvá okolnost, že se nedostalo těmto vrstvám náležitého přídělu práce v dobách, kdy by jí byly velmi nutně potřebovaly. Poukazuje-li se na dražší ceny, prosím, aby to nebylo vykládáno tím způsobem, že snad ministerstvo nár. obrany je v tom směru zkráceno. S díkem kvituji snahu ministerstva po šetření, ale prosím, zde šetření není na místě. Jestliže poskytujeme tímto způsobem výdělek jiným vrstvám lidu, ať již malovýrobcům nebo jejich pomocníkům, vykonáváme tím sociální čin, jehož důsledek se v mnohých ohledech musí pokladně státní vrátiti zpět. Jsou to jmenovitě daně, které, žel, že našemu drobnému lidu byly v takové míře vyměřovány, před níž, abych tak řekl, člověk v pravém slova smyslu trne. Jestliže má býti zachována nějaká zdatnost platební, pak musí býti podmínkou, aby k tomu stačil výdělek.

O pomocnictvu, tuším, není potřeba se zmiňovat zvlášť, poněvadž do tohoto ensemblu náleží. Na jednu okolnost, prosím, aby mně bylo dovoleno poukázat. Naše národní obrana má pro své účely - konstatuji výslovně: pro své účely - zařízeny některé odborné dílny pro jednotlivé druhy prací. V těchto věcech jsem činil opatření. Informoval jsem se na náležitých místech, jak ministerstvo v tomto směru vhodně postupuje, a musím doznat, že způsob vysvětlení mě nikterak neuspokojil, a to proto, poněvadž mně nebyla sdělena celková režie, která je s tímto druhem práce spojena. Nejde jen o to, mnoho-li těm výrobcům, resp. zaměstnancům, těm dělným silám se platí, nýbrž jde o to, co stojí celková režie této práce. A kdybychom ji náležitým způsobem rozvedli, přišli bychom k přesvědčení, že tímto způsobem vyrábí ministerstvo nár. obrany daleko dráže, což je konečně přirozeno vzhledem ke všem podobným činitelům, kteří se takovým způsobem o zjednání práce namáhají. Poněvadž to vím i z jiných kruhů, není třeba zvláště na ministerstvo nár. obrany v tom směru bráti ohled. Kdybych tak mohl učiniti, zrušil bych tyto dílny, poněvadž se nevyplácejí vzhledem k celkové režii, a poskytl bych tuto práci malovýrobcům, kteří by byli zajisté vděčni, kdyby se jim poskytl týž výdělek, ne ve výši, ale v přiměřeném stupni režie, o níž jsme právě jednali.

Kolega Najman, který přede mnou na tomto místě referoval o svých záležitostech, vyslovil jméno "nepřítel", které se vztahovalo na mne. Docela otevřeně se přiznávám, že jako eticky založeného člověka se mně tento výraz velice nepříznivě dotkl, a s tohoto místa konstatuji, že nejsem nikomu nepřítelem - a také ne kol. Najmanovi. Máme-li mezi sebou diference, to, prosím, není ještě nepřátelství. To konstatuji pro veřejnost proto, aby na mně nevězelo odium nějakého nepřátelství, které bůh sám ví kam až má sahati. Pan kol. Najman se zmiňoval o záležitostech ministerstva zásobování. Nerad se zmiňuji o věci, která se k této záležitosti, jež je na programu, přesně nevztahuje, nicméně prosím, aby mně bylo dovoleno, abych směl tak učiniti. Když bylo v denních listech uveřejněno, že je tam k disposici jistá část obuvi, která je širokým vrstvám obecenstva k disposici k nahlédnutí, event. k opatření se srážkou 50-100%, přirozeně mne to tak zajímalo, že položil jsem noviny a odebral jsem se jako jeden z prvních do ministerstva, abych ten - po mém soudu - zázrak shlédl. Pánové i dámy, dovolte, abych zde pod zodpovědností směl prohlásiti, že toto zboží, které tam bylo a snad dosud je, bylo zboží ministerstvem vyžádané. Pan ministr o ně dotyčné závody a továrny žádal. Byl to pan Budischowsky z Moravy a byly to ještě dvě firmy podobného rázu od nás z Čech. Svědomitě jsem zboží prohlédl a neváhám zde konstatovat, že je to tak zv. "póvl", jehož se dotyčné továrny jenom podobným způsobem pod auspiciemi pana ministra dovedou zbaviti.

Jakmile toto kvantum zboží obuvnického bude prodáno, garantuji za to, že nastanou ceny zboží posavadního. Já jsem pana ministra slušným způsobem požádal, aby byl tak laskav a objel Prahu s jejími velkými obuvnickými závody a aby se přesvědčil, že pár pěkných botek stojí 480 Kč. Zastavil jsem se u přítele, majícího pěkný velký sklad zboží, který mně podobný výrobek tam zakoupený za 430 Kč nabízel za 190 korun. Proč? Poněvadž jej nikdo ani za ty peníze nechce z té příčiny, že je to "póvl".

Prosím, aby mně to nebylo zazlíváno, jsem vzdálen toho, abych štval; poukazuji na to jen z té příčiny, aby se poměry podobné neopakovaly, abychom nedělali dobrovolné agenty pánům továrníkům, kteří jinak za drahé peníze, za tisícové inseráty musejí si svá odbytiště zjednávat, a pan ministr jim dělá tímto způsobem - promiňte ten výraz, není to míněno ve zlém slova smyslu - bezplatně agenta a dává jim do zpráv živnostenských články, které by jinak v každé redakci a administraci řádně museli zaplatit. Takovým způsobem se nesmí jednat, poněvadž je to jednak balamucení obecenstva a za druhé stavění živnostníků do takové posice, jakoby byli skutečně okradateli občanstva. Jestliže někdo může na jednom páru obuvi slevit 100 korun, pak musíme říci, že je to nemírný zisk, který není oprávněn žádat. Já bych však chtěl vypsat cenu pro toho, kdo by nám chtěl dokázati, že obuvník může na jednom páru obuvi 100 Kč vydělat. Nedivte se, jestliže já nebo někteří moji kolegové poslanci zaujímají zvláštní stanovisko, poněvadž my hájíme lid, kterému se v této době velmi špatně daří.

To jsou záležitosti, které mně nutkaly k tomu, abych slavnou sněmovnu obtěžoval svými vývody, a já přes to přese všechno prohlašuji, že budu hlasovati pro dotyčnou položku v pevném očekávání, že se takové úkazy opakovati nebudou. (Výborně! Potlesk!)

Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. dr. Schollich.

Posl. dr. Schollich (německy): Dámy a pánové! Přihlásil jsem se ke slovu proto, aby to snad nebudilo zdání: Kdo mlčí, jako by souhlasil. Qui tacet, consentire videtur. Tuto výčitku bych nerad uvalil na naši stranu, přes moje stanovisko, které zaujímám, že je škoda ztráceti v této sněmovně jediné slovo. Jest to beztoho úplně neplodné, poněvadž je úplně vyloučeno chtít zde snad mocí slova někoho přesvědčiti. Je úplně lhostejno, mluví-li se zde nebo nemluví, poněvadž "pětka" prostě všechno spolkne, co se jí předloží. To je čistě český parlamentarismus, který se zde vyvinul, zcela zvláštní způsob, jak se zde pracuje, že události ve sněmovně vlastně nikoho nepohnou, žádného zájmu nevzbudí, že se naopak všechno vysedí za zavřenými dveřmi a venku v restauraci, a do sněmovny to přijde teprve až už je to vylíhlé. Oposice je proti tomu úplně bezmocná, její slova zaléhají neslyšena a je vlastně škoda ztráceti zde mnoho slov. Hraje se zde komedie, nic jiného to není. Proto není třeba, aby se tu některý pán z koalice ujal slova, a působí prapodivně, když, jako před tím, pan kolega Veverka, jeden z koaličních pánů, zde vystoupí ve sněmovně a promluví několik slov, poněvadž na to nejsme zvyklí a páni se jinak nenamáhají, aby zde mluvili. Bylo by ještě mnohem krásnější, kdyby při projednávání tohoto zákona snad přišel zástupce socialistických koaličních stran, aby tento zákon hájil. Dříve ve starém Rakousku, ve vídeňském parlamentě, jste vždy mluvili a bojovali proti militarismu, ne snad jen proti rakouskému militarismu, nýbrž zásadně proti každému militarismu, byloť to v programu vaší strany. To je mi zcela pochopitelné; ale je mi nepochopitelné, že tytéž strany mohou dnes vystupovati pro militarismus, zapírajíce své dřívější názory a svoje stranické stanovisko. Poměry se ovšem poněkud změnily; máme dnes český militarismus a pro ten ovšem třeba přinésti těžké oběti, i za cenu popularity, ačkoli se názory obyvatelstva dodnes nikterak nezměnily, ačkoli je dnes právě tak jen malé porozumění ve veřejnosti pro toto neplodné vojenské hračkářství a pro výlohy s tím spojené. Pravím, je škoda o těchto věcech mluviti a činiti takováto přirovnání, ale musíme přece čas od času protestovati proti tomu způsobu, jakým si zde hrají na parlament, neboť jinak to nelze nazvati.

Sotva jsme vyřídili rozpočet, sotva jsme si oddechli po dodatečném rozpočtu a už zase máme povolovati vojenský úvěr 500 milionů! Při tom jsme při všech těch debatách a od ministerstev při každé příležitosti slyšeli, že se musí šetřiti. Slyšeli jsme to teprve nedávno právě od koaličních stran, když šlo o to, aby prošel zákon o úřednících a učitelích; neboť tento zákon se odůvodňoval především šetřením. V odůvodňovací zprávě stálo výslovně, že musíme začíti někde se spořením. Tehdáž bylo ušetřeno 180 milionů na škodu oné skupiny obyvatelstva, která byla v té chvíli nejslabší - prostě se nemohla brániti - na úkor úředníků a učitelů. Dnes, kdy máme vyhoditi opět 500 milionů, je zřejmo, že hra tehda hraná byla pouhopouhé pokrytectví, že jsme byli voděni za nos právě jako si s námi budou hráti dnes nebo zítra, až budeme jednati o zákoně, aby si poslanci platili jízdní lístky na drahách. Neboť tím se má také nasypati písek do očí veřejnosti: má se tím snížiti deficit u drah, který vznikl nadobyčejným rozmnožením personálu, úřednickou hypertrofií u drah, a ten mají opět vyrovnati ty dva tisíce korun za jednoho poslance. A se stejným šetřením se na nás chodí při každé příležitosti, v ministerstvu školství, na poli kulturním atd.

Kdežto podle předloženého zákona vyhazujeme 500 milionů, zavírá se na sta německých učitelských ústavů, obecných i středních škol, a to s výslovným odůvodněním, že se musí šetřiti. Ukázal jsem již při rozpočtové debatě na to, že to je naprosto nerozumné stanovisko, šetřiti právě na poli školství, osvěty, a že takovýto postup je vlastně zpátečnictví nejhoršího druhu. Ale jak přijdete vy, ptám se vás, páni z koalice, k tomu, abyste vyhazovali takové veliké peníze, když při malých výdajích na německé dětské zahrádky při obecných a středních školách, při subvencích na vysoké školy neustále vykládáte, jak jsem nesčíslněkráte sám slyšel: Nemáme peněz, musíme šetřiti. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.) Bůhví jak dlouho se na příklad dějí pokusy upraviti příjmy učitelek na dětských zahrádkách. Ubohé ty učitelky musí dnes trpce živořiti s příjmem 130 až 150 Kč měsíčně, to jest při tomto služném hladověti. Všechny pokusy v kulturním výboru a u vlády, aby se dostal do sněmovny příslušný zákon a aby se provedla konečně úprava platu, všechny tyto pokusy až dosud úplně ztroskotaly o neúčast především vlády a za druhé koaličních stran. Jsem nyní zvědav, co tomu řeknou učitelky dětských zahrádek, až uslyší, že jsme dnes povolili 500,000.000 korun, kdežto celá úprava jejich platu by se spravila několika, snad desíti miliony. Německé obecné školy se zavírají, poněvadž prý náklad na 30 až 35 dětí v jedné třídě je příliš vysoký. Na druhé straně se zřizují novo školy pro málo českých dětí, daleko méně než na straně německé. Němečtí učitelé se vyhazují, přicházejí o chléb, a to všechno pod heslem šetřiti! Na pomocné školství se nedává ani haléře, pensisti berou pensi, která je pro republiku hotovým skandálem. Divím se, jak nám můžete proti těmto poměrům, jejichž výčet by se ovšem mohl značně rozšířiti, o nichž by se mohlo mluviti celé hodiny a doložiti je hojností příkladů, tyto výdaje předkládati, a že se pro to našel zpravodaj.

Pro vojsko má tato sněmovna, jak jsme měli příležitost pozorovati od doby, co tento parlament trvá, vždycky peněz, jen což! Nevím proč, asi s hlediska, že to je jediná podpora tohoto státu, jinak tak vratkého. Vojsko a policie - to jsou nejpevnější podpory tohoto státu. Pokud se možno spoléhati právě na tyto síly, měli jsme příležitost viděti ve starém Rakousku, to jsme viděli za války a při zhroucení, a z toho si mohli pánové učiniti závěr, že je skutečně škoda vydávati na takové hračky tolik peněz a že jsou výdaje na vojsko úplně neplodné. Ostatně musíme konstatovati, že třebas si přikládáme nebo osobujeme jméno demokratické republiky, jsme od ní ještě na hony vzdáleni, a že se už i v našem státě vojsko vyvinulo v privilegovanou kastu. Máme také důkazy pro to, že všechna ministerstva, zvláště pak ministerstvo školství, jsou úplně bezmocna proti požadavkům, které klade vojsko nebo jednotliví posádkoví velitelé. Podávám za příklad poměry v Hradci-Podolí. Tato německá menšinová škola byla konečně po těžkých bojích vládou povolena. Ale budovy pro ni nelze naprosto nijak uvolniti, poněvadž tu zřídilo české vojsko své kanceláře a důstojnickou jídelnu a nechce tam odtud. Mohl bych vám vyprávěti podobnou věc z Frývaldova. Zde byly zabrány v kavárně Kleinově, první v městě, v listopadu minulého roku po dvojí, velmi povrchní prohlídce a informaci, podruhé okresním hejtmanem zemské vlády v Opavě, přes protest majitele závodu a bytu, dvě místnosti určené obchodu a kuchyně, aby tam byla zařízena důstojnická jídelna. Proti této protizákonnosti byl podán rekurs u ministerstva veřejných prací s prosbou o odkládací účinek. Tento odkládací účinek byl přiznán, tyto dny však zase odvolán, a to, jak je zjištěno, na zakročení francouzského podplukovníka v Opavě, který navštívil zemské předsednictvo ve Slezsku a vymohl, že byly tyto místnosti skutečně přikázány důstojnické jídelně. Vidíte, jak to vypadá v tomto státě s tak zvanou podporou živností, když se berou živnostníkovi místnosti nezbytné pro provozování jeho živnosti a způsobuje se mu tím nesmírná škoda.

Ale co všechno se kryje s vyšších míst, týká-li se to vojska, to jsme viděli nedávno u nás v Novém Jičíně. Po převratu strhlo vojsko, které tam bylo patrně přeloženo, aby chránilo ohrožené město, všechny uliční tabulky. Bylo vyzbrojeno žebříky a podobnými nástroji a strhalo po celém městě všechny orientační tabulky, i když na nich stálo: "Jeďte napravo!" nebo "Jeďte nalevo!" Obec učinila poté podání na ministerstvo a žádala několik tisíc korun jako náhradu škody. Je přímo neuvěřitelné, jak ministr národní obrany - byl jím tenkráte generál Husák - toto chování vojska odůvodňoval. Stojí tam: "Mužstvo dvou rot se odebralo na ulici a strhlo německé uliční nápisy a nápisy s několika hotelů. Obyvatelstvo nekladlo odporu. Nedošlo k hádkám, a všechno se odehrálo klidně a bez křiku." Mohli bychom se skorem ještě za to poděkovati, že to dopadlo tak docela nekrvavě. A tak to jde v odpovědi dále. Na konec se praví: "Velitelé roty a důstojníci sice zakročili a vyzvali vojáky, aby se vrátili do kasáren, ale konec konců nelze dnes po roce - nechalo se to totiž rok ležet - už zjistiti, kdo to udělal, a proto také nelze už účastníky volati k odpovědnosti. Vojenská správa neručí za škody vojáky způsobené, neuloží-li takového závazku vojenské správě zákonné ustanovení. V tomto případě není takového závazku," což znamená tedy: Obec ať si hledí dostat své peníze, jak dovede. Nedivím se této odpovědi, aby nikdo nemyslil, že jsem potud optimistou, že bych něco dal na takovou odpověď. Stalo se přece, že jsem interpeloval jednoho ministra pro jeho projev, který učinil ve Slezsku vůči hospodářům. Tato interpelace zůstala proti všem předpisům jednacího řádu ležeti a konečně odpověděl ministerský předseda, že už uplynul od té doby rok a ministr zemědělství že už si nedovede vzpomenouti, co tenkráte řekl. Tak nakládají nadřízené úřady, tak nakládá ministerstvo s německými stížnostmi. Stejným způsobem vloupalo se tehdá toto organisované hrdinské vojsko v Novém Jičíně do skladiště, kam za války uložila rakouská vláda odňaté zbraně, a tyto zbraně byly jednoduše odvlečeny a ukradeny. Není možno zjistiti, kam přišly, kdo je tamodtud vzal. Tehdáž byla odňata spousta zbraní jejich poctivým majitelům a přišly tím na zmar tisíce. U jistého puškaře bylo všechno prohrabáno, a nejenom že mu vzali jeho pušky a jeho zbraně, nýbrž také zbraně, které si tam uložili zákazníci. Každý pokus, všechna podání na ministerstvo, aby se přec těm lidem škoda nahradila, zvláště pak obchodníkovi, který přec vůči zákazníkům konečně částečně ručí, všechny tyto pokusy byly až doposud úplně bezvýsledné a nebyly vyřízeny. Je to přímo slepota vůči militarismu v tomto státě, slepota i proti tomu, co se děje u vojska. Nechci při tom vůbec mluviti o poměrech ve vojsku, lépe řečeno ve vojenské kastě, poněvadž zde už o tom bylo obšírně mluveno. Mluvilo se zde o tom, jak neužitečné byly výdaje na vyzbrojení vojska a jak byly zbytečně vyhozeny peníze za výzbroj převzatou od Francie. Musilo by se při této příležitosti poukázati také na to, co všechno je možné v tomto státě, když jde o vojsko, jak rychle na př. se zde postupuje při povyšování důstojníků. Musilo by se zde poukázati na to, jak je to možné, že na př. v Olomouci osmadvacetiletý důstojník, jménem Červinka, se už v tomto věku stal plukovníkem a velitelem pluku. Vždyť máme takových 25letých až 28letých majorů, podplukovníků a plukovníků v armádě dosti. A víte přece, že také náš dřívější ministr národní obrany Husák udělal neuvěřitelnou kariéru, že byl povýšen takřka přes noc ze setníka na plukovníka a krátce nato na generála. V Československé republice to šlo neobyčejně rychle, rychleji než v jiných vítězných státech. (Posl. dr. Lodgman [německy]: Husák je nyní dokonce ředitelem továrny!) Nepřijde na to, čím kdo dříve byl. Také o tom bych vám mohl uvésti dosti příkladů. Došla přec jednou k ministerstvu žádost, v níž major staré rakouské armády žádal za přeložení, poněvadž naprosto nemůže sloužiti u pluku, kde jeho dřívější důstojnický sluha je nyní plukovním velitelem. Při tomto povyšování, jež nemá sobě rovného, při tomto vyhazování tisíců a milionů pro činné vojsko zapomínáte úplně na vojenské pensisty, zapomínáte na zcela minimální částky, jež tito lidé po třicetileté a delší službě berou dnes jako pensi a z níž opravdu nemohou býti živi. Zapomínáte oněch důstojníků, kterým se přiznalo kdysi existenční minimum, dokud nebudou převzati, a jimž později toto existenční minimum bylo vzato. Zapomínáte poddůstojníků, kteří sloužili ve starém vojsku, jsou československými státními občany a které se do dneška zdráháte převzíti, které jste prostě vyhodili na ulici.

Bylo dříve mluveno také o nepodařené mobilisaci, o mobilisaci, která se dnes už ukázala býti velkou blamáží, přes krásná slova pana ministra národní obrany Udržala. Musíme však dnes protestovati a zaujmouti stanovisko proti tomu, že se mladí lidé trestají drakonickými tresty proto, poněvadž snad nastoupili o den nebo o dva dny později. Událo se u nás, že mladý muž, který chtěl nastoupiti, byl na cestě zadržen, poněvadž mu bylo řečeno, že není místa, aby jel domů a přišel zase za dva dny. Když tedy po dvou dnech zase nastoupil, byl potrestán šestinedělním vězením a 700 K pokuty. To jsou velice drakonické tresty, které nejsou v žádném poměru k přečinu, jsou nepoměrně veliké už z toho jednoduchého důvodu, poněvadž nebylo u oněch lidí vůbec zlého úmyslu. Bylo už dříve poukázáno na naprosto neuvěřitelné počínání při odvodu koní, jak byli sedláci voděni přímo za nos, jak jim brali koně a dávali jim poukázky na zaplacení u berního úřadu, ale ve skutečnosti nepomýšlelo se na zaplacení. Později - mám zde před sebou takové oznámení jistého sedláka - byli lidé nuceni vzíti si zase koně zpět, děj se co děj, ačkoli zatím koně sešli podvýživou a nemocemi. Připomínám prvý případ z Opavy, kde odkoupili sedlákovi koně za 10.000 Kč. Ten člověk byl zatím nucen koupiti si druhého koně. Po mobilisaci si musil koně prodaného státu zase vzíti. Vzpíral se tomu, ale hrozili mu trestem a konečně si ho musil přece vzíti. Kůň byl totiž nemocný a nedoživený. Sedlák se také zpěčoval dáti prohlášení, že v budoucnosti nebude od vojenského eráru už nic požadovati. Vzal si konečně koně domů a musil ho poté ošetřovati celý měsíc s obětavou péčí, až se konečně kůň uzdravil. Zatím kůň nakazil oba druhé koně, kteří stáli ve stáji, takže jsou ještě dnes nemocni. Je to neodpustitelná lehkomyslnost, že vojenská správa vrátila soukromým majitelům koně nemocné, že nebyli před tím ošetřováni a vyhojeni, aby byli tak zdrávi jako dříve.

Nedávno si stěžoval někdo s české strany, že peníze na výzbroj, jež se vydávají, přicházejí vždy hlavně Němcům. Kolega Najman vznesl proto těžkou obžalobu a řekl, že musí konstatovati, že peníze, které stát v jakékoliv formě vydává, konec konců se dostanou nám. Pravý opak jest pravdou; my můžeme konstatovati, že všechny peníze do posledního haléře zase přijdou do rukou českým obchodníkům a živnostníkům, ačkoli jsou při tom účastny vynikajícím způsobem také daně německé.

Tak tedy vidíme, že vůbec pro vojsko, pro zbrojení a podobné je v tomto státě vždycky dosti peněz, pro zbrojení, pro armádu, o které přec musíme říci, že by se jí, kdyby šlo do tuhého, zcela určitě nemohlo upotřebiti, a to proto ne, poněvadž jí chybí především zdravý podklad. Jsme názoru, že by bylo mnohem rozumnější, kdyby se peněz na to vynaložených užilo pro účely kulturní a sociální, že by bylo mnohem rozumnější, kdybychom se konečně postavili na půdu, kterou vždy zaujímali Čechové ve starém Rakousku, že jedině správný směr je zřízení milice a neutralisace. Také o tom svého času mluvil ministr Klofáč v revolučním Shromáždění. Ukazoval tehdá na to on, antimilitarista, který ve starém Rakousku vždy vojsko potíral, že vlastně je stále pro miliční systém, jenom že nynější evropská konstelace nedovoluje ho uskutečniti. Armáda slouží prý nejen na ochranu proti nepřátelům vnějším, nýbrž musí být také záštitou proti vnitřní reakci, která stále ještě neúnavně pracuje. Z těchto slov uzavíráme, že armáda byla zřízena vlastně především proti nám, kteří jsme se stále ještě do státu nevpravili - tedy proti tak zvané německé iredentě. Při tom však se povolávají němečtí rekruti, plýtvá se německými daněmi, vyhazuje se za tím účelem spousta peněz.

Pravím ještě jednou: I když nemáme vlivu na to, jak se těch peněz upotřebuje, když se vyhazují miliardy a nové miliardy na účely neproduktivní, pak chceme si aspoň zachovati právo kritiky těchto neudržitelných poměrů. Můžeme jen protestovati a žádati, aby konečně jednou byl učiněn konec této naprosto nerozumné soustavě, a aby byly vyplněny požadavky, které jsme již vyslovili v četných návrzích: odstranění vojska, zřízení miliční soustavy. Z toho důvodu musíme za všech okolností hlasovati proti této předloze. (Souhlas a potlesk na levici.)