Předseda (zvoní): Vzhledem k prohlášení právě učiněnému sděluji, že po rozhodnutí presidia učinil jsem opatření, aby zjištěn byl materiál, který by usvědčil pachatele odporného činu. V tom okamžiku, když toto usnesení presidia bylo učiněno, nebyl ještě znám pachatel odporného činu, jenž nejen znemožnil pokračování ve sněmovním jednání nýbrž byl i útokem na osobní bezpečnost předsedy této sněmovny, jakož i těch, kdož byli na předsednické tribuně. Zjištěný materiál dal bych k disposici trestním orgánům a zároveň učinil bych opatření, aby zavedeno bylo trestní stíhání - teď ovšem již proti zjištěnému pachateli, který byl sněmovně sdělen.
Vzhledem k tomu, že prohlášením pana posl. dr. Lodgmana je umožněno činiti kroky proti zjištěnému pachateli, předložím věc presidiu k nové poradě, aby případně učinilo další usnesení.
K věcné poznámce ve smyslu § 44
jedn. řádu vyžádal si slovo dále pan kol. Hillebrand.
Posl. Hillebrand (německy): Dámy a pánové! Jménem a z rozkazu klubu německých sociálně demokratických poslanců mám zde prohlásiti toto:
Když jsme vstoupili do tohoto parlamentu, stalo se to s vážnou vůlí a pevným předsevzetím, že zde budeme vážně a věcně, pokud síly naše stačí, spolupracovati v zájmu třídy, jejíž zastoupení jsme převzali. Nepřejeme si a nemáme rádi výjevů, jaké se přihodily dnes zde v této síni. Nepřejeme si jich a chtěli bychom, aby bylo možno vyhnouti se jim. Avšak znovu a znovu se opakuje, že většinové strany zneužívají práva a moci silného oproti menšině, že nás přivádíte do tísnivého postavení, které nás nutí užíti k obraně prostředků, jichž jinak v parlamentním boji nemilujeme a jichž si nepřejeme. Vypracovali jste jednací řád, který přikládá všude na nohy pouta a ztěžuje nám na každém kroku vážnou, věcnou práci. Tímto jednacím řádem potlačujete svobodu slova, odnímáte nám znovu a znovu možnost a právo vysloviti to, co v zájmu své věci a třídy obyvatelstva, které zastupujeme, považujeme za nutné říci. Mimo to, nehledíc k tomuto jednacímu řádu, nebýváte také ještě až příliš často dosti nestranní při jeho užívání, což musíme vyžadovati.
Vzpomeňte na věci, které vedly
přímo k dnešním událostem. Včera úřadující místopředseda inž.
Botto si stěžoval, že kterýsi řečník mluvil tak tiše, že
mu nerozuměl. Nepovažujeme toto počínání za žádoucí, avšak právě
tak nepovažujeme za žádoucí a přípustné, aby bylo z řečniště diktováno
těsnopiscům do péra. Co platí pro jednoho, platí i pro druhého.
Tato řeč byla předsednictvem censurována a předsednictvo svým
usnesením schválilo, aby část této řeči propadla censuře. Postavivše
se na toto stanovisko, vydali jste všanc jedno z nejzákladnějších
práv každého opravdového parlamentu, právo, které od nepaměti
vždycky bylo pýchou opravdové demokracie. Odsuzujeme tudíž, že
se předsednictvo usneslo na této censuře, odsuzujeme to jako čin
nedůstojný svobodných mužů a svobodného státu.
Předseda (zvoní):
Volám pana poslance
za tato slova k pořádku.
Posl. Hillebrand (pokračuje):
Avšak, pánové, proti druhé kapitole, o níž musí býti promluveno,
musíme se ještě důrazněji ohraditi. Jest to skutečnost, že podřízený
státní orgán, státní zástupce, opovážlivě zneužívá imunitního
práva poslanecké sněmovny. (Souhlas na levici.) Lze uvésti
nekonečnou řadu stížností na to, jak se v tomto státě vůbec provádí
konfiskační prakse. A právě moje strana smí zde prohlásiti: Vy,
pánové s pravé strany sněmovny, měli byste se rozpomenouti, jak
to bylo v letech válečných, jak právě onen muž, jehož přísně věcný
a vážný článek byl nedávno v našem ústředním listě "Sozialdemokrat"
konfiskován, jak Bedřich Austerlitz bojoval v "Arbeiterzeitung"
proti řádění justice proti vám. A nyní se musíme dožíti, že články
téhož muže v ústředním listě německé sociální demokracie propadají
prostě censuře a jsou konfiskovány právě tak zpupnými státními
zástupci. Před několika týdny v poradě předsedů klubů měl jsem
příležitost na to upozorniti, že řeči poslanců, pronesené ve sněmovně,
byly státním zástupcem v Bratislavě konfiskovány. Pan ministerský
předseda tehdy velmi důrazně a rozhodně prohlásil, že učiní všechno,
aby takové porušování práva imunity státními zástupci budoucně
bylo zamezeno. Nyní jsme svědky toho, že totéž se děje zde v Praze,
v sídle ústřední vlády. (Výkřiky, odpor českých poslanců, hluk.)
Předseda (zvoní):
Upozorňuji pana poslance,
že 5 minut, určených pro věcnou poznámku, uplynulo, a žádám ho,
aby skončil.
Posl. Hillebrand (pokračuje): Žádáme, aby byly dodrženy přípovědi nám učiněné, žádáme, aby předsednictvo chránilo naši imunitu, žádáme, aby byla chráněna naše ústavní práva, která nám byla dána. Žádáme, aby státní zástupce byl odkázán do svých mezí a žádáme především, aby zde vláda v prohlášení vyslovila jasně a zřetelně své stanovisko k těmto našim stížnostem. Co zde hájíme, není pouze naší věcí, jest to věcí celé sněmovny, každého parlamentu. Měli bychom společně býti pamětlivi vážnosti, která přísluší sněmovně, měli bychom pečovati o to, aby imunitní právo parlamentu nebylo státním zástupcem tupeno a vysmíváno.
Ohražujeme se tudíž co nejrozhodněji
proti tomuto postupu, nehodláme ani budoucně takových věcí klidně
snášeti. Vy, pánové, jste zajisté silnější než my. Avšak na naší
straně bojuje právo, a na obranu proti násilí najdete nás vždycky
ozbrojené. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Přikročíme ke třetímu odstavci pořadu dnešní schůze, jímž jest
3. zpráva výboru kulturního a rozpočtového o návrhu posl. Landové-Štychové, Zeminové, Pechmanové, Sladkého, Slavíčka, Sajdla a spol. (tisk 1476), aby upravena byla organisace dívčích škol odborných a právní poměry učitelstva těchto škol v republice Československé (tisk 3395).
Zpravodajem za výbor kulturní je pí. posl. Landová-Štychová, za výbor rozpočtový pí. posl. Zeminová.
Uděluji slovo prvnímu zpravodaji,
pí. kol. Landové-Štychové.
Zpravodaj posl. Landová-Štychová: Pánové a dámy! V souvislosti se zprávami obou výborů, kulturního i rozpočtového, týkající se úpravy organisace dívčích škol odborných a právních poměrů učitelstva těchto škol v republice Československé, dovoluji si při této příležitosti nejen jako referentka, nýbrž i jako navrhovatelka osnovy zákona zdůrazniti některé požadavky ženské nadpoloviny občanstva republiky Československé.
Požadavky tyto týkají se vedle navržené úpravy právních poměrů učitelstva, také rozmnožení počtu a uplatnění ostatních podmínek rozkvětu ženských odborných škol. Jejich zřizování nesmí býti omezeno jen na větší města, nýbrž každý kraj má míti takovou školu pro své občanky a v menších vzdálených obcích měly by býti pravidelné kursy pro ženskou mládež se stanovenou povinnou návštěvou. - Tenkráte podala resoluci pí. posl. Karpíšková.
Naše ministerstvo školství mělo by i v této otázce projeviti více iniciativy než dosud a vzíti v úvahu všechna data uvedená jak v odůvodnění původního návrhu, tak i v obou zprávách nynější předlohy. Jimi je dokázáno, jak byly potřeby žen opomíjeny v bývalé monarchii a my, žel, ještě dnes často narazíme na nepochopení a setkáváme se se zjevy, které svědčí o zaostalosti těch, kdož bagatelisují naše snahy o kulturní a hospodářské zrovnoprávnění žen.
A přece je nesporné, že dnešní doba zasahuje svými vyššími požadavky nejen do všech možných podniků průmyslových, obchodních a pod., ale v prvé řadě také do našich rodin a že vyžaduje naléhavě účelné reorganisace našich domácností. A tu jde o to, aby ženské odborné školy měly možnost pro tyto novodobé potřeby připraviti onu část dívčího dorostu, která se chce připraviti k úkolům spojeným se zřizováním a vedením domácnosti a aby tu byla v dohledné době poskytnuta státem i ta možnost, aby se interesentky naučily počítati s technickými vynálezy a aby se jejich vlastní vynalézavosti dostalo náležitého popudu k vývinu a uplatnění. Ministerstvo školství mělo by v tomto smyslu zmodernisovati osnovy ženských odborných škol. Neboť to si musíme, pánové a dámy, upřímně doznati, že technická kultura, která působí hotové zázraky v mnohých oborech lidské práce a jejíž pomocí se za války úžasným způsobem zmrzačilo a zmařilo tolik lidských životů a tolik hodnot zničilo, před našimi domácnostmi se zastavila a zanechává je takřka v primitivním stavu - jakoby vůbec nebylo možno uplatniti i zde technického pokroku.
Vinu nelze svalovati na technickou neschopnost anebo konservatismus žen jako na nějakou specielně ženskou vlastnost. Statistiky vynálezů a objevů z ciziny dokazují opak. Na př. anglická statistika z roku 1914 dokazuje, že přes 600 vynálezů ročně pochází od žen! (Slyšte!) V Americe se ženy uplatňují jako vynálezkyně a zdatné odborné pracovnice velmi pronikavě a právě americké domácnosti nejširších vrstev jsou dokladem, jak lze technickou kulturou osvoboditi pracovnice v domácnosti od tisícerých zbytečných výkonů a zachovati jim dostatek času, aby se mohly věnovati svým dětem, aby se mohly dále vzdělávati, aby ušetřily svého zdraví a tak prodloužily své mládí a zachovaly si životní energii.
V moderní Americe bylo během 2 let hlášeno 713 patentů od žen, týkajících se hlavně předmětů pro domácnost a lékařství. Není to po prvé, kdy voláme v zájmu našich dětí a rodin po osvobození žen z jařma primitivně zařízené a vedené domácnosti a kdy ukazujeme na cesty k tomu vedoucí. Jak snadně může na př. Američanka založiti a vésti svou domácnost, aniž by musela míti věno nebo začíti s dluhy, nebo opustiti své povolání a zbaviti se své hospodářské neodvislosti. Proč? Poněvadž americké odbornice dovedly uplatniti potřeby novodobé domácnosti pracujících vrstev. A v amerických bytech novějších staveb jsou šatníky, prádelníky, misníky, police na nádobí i spíže v bytě, přímo ve zdi. To znamená, že tyto kusy nábytku netřeba kupovati a netřeba také každodenně stírati.
A to je značná položka finanční při zakládání domácnosti a neméně významná položka časová a energetická při každodenním úklidu domácnosti. Jsou tu i u nás různé technické vymoženosti, které v amerických a anglických lidových domácnostech jsou obvyklé, ale u nás nepronikají příliš do domácností širokých vrstev. Najdeme je nanejvýš v bohatých panských domech a drahých hotelích. Je to na příklad ústřední topení a různé typy vyssávačů prachu, pracích strojů, elektrických a plynových sporáků, žehliček a pod. pomůcek technických. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)
Také zařizování rodinných domů s ústřední kuchyní, prádelnou, správkárnou a dětským domovem naráží u nás na nepochopení a technické potíže, ačkoliv zájem pracujících vrstev přímo naléhá na kladné praktické rozřešení této otázky. Ptáme-li se, kdo je tu vinen, pak musíme ukázati přímo na kořeny zla. Je to nedostatek odborných znalostí v potřebách domácnosti a tudíž neschopnost účelného rozřešení. Naše ženy velmi dobře vědí, čeho je tu třeba, ale schází jim právě to, čeho je v jiných pracovních odvětvích u nás dostatek, ba snad nadbytek, to jest schází nám řádně a soustavně vybudované ženské odborné školství (Výborně!) státem zabezpečené, jehož učitelstvo nemusilo by se báti nepříznivých náhod a rozmarů nebo nedostatku pochopení a ocenění jejich práce. Je toto nedocenění pochopitelno v době, kdy domácí práce nese místy ještě dnes znak práce ponižující. A přece má i odborné provádění těchto prací veliký hospodářský i zdravotnický význam. Jde tu nejen o správné zacházení se všemi předměty v domácnosti se nalézajícími, tedy nábytkem, prádlem, uměleckými předměty a podobně, ale ženské odborné školství má tu za úkol spolupůsobiti řádnou odbornou výchovou ženského dorostu k ozdravění a regeneraci lidstva, jak v obou důvodových zprávách zdůrazňujeme a má také působiti k průpravě dívek pro eventuelní samostatná povolání živnostenská. Tato průprava má veliký význam také pro řešení otázky katastrofální nezaměstnaností ženských mass, která do značné míry souvisí s bolestnou pro nás a ponižující otázkou prostituce a šíření různých nákaz. A tu lze jen vítat resoluci rozpočtového výboru, aby vláda postarala se o zařízení a otevření přiměřeného počtu ženských odborných škol také na Slovensku a Karpatorusi (Výborně!), kde zejména je nutno čeliti temným pověrám, jichž obětmi jsou v prvé řadě děti a nemocní. Ale i u nás je třeba rozšířiti ženské odborné školství všude tam, kde ho dosud není a to v zájmu snížení úmrtnosti dětí, odalkoholisování otců a dospívající mládeže, v zájmu hygieny a regenerace a zvýšení kulturní i hospodářské úrovně našich proletářských rodin.
Ze všech požadavků zde uvedených vysvítá jasně, jak rozsáhlý je úkol učitelstva ženských odborných škol a že v plné míře zasluhuje, aby byla především zabezpečena jeho existence, za druhé, aby učitelskému dorostu ženských odborných škol byla státem zaručena možnost řádného předběžného studia nejen teoretického, ale hlavně také praktického. Mám na mysli zejména exkurse za hranice. Aby schválení osnovy tohoto zákona nebylo nadále protahováno a ohroženo, ponechávám tuto otázku prozatím otevřenu, avšak vrátím se k ní jako k otázce akutní v době nejbližší, jestliže snad by do té doby příslušnými kruhy nebylo ničeho v tom smyslu učiněno. (Výborně!)
Osnova tohoto zákona byla předmětem
mnoha jednání ve výboru kulturním a zejména ve výboru rozpočtovém.
Po dohodě s příslušnými ministerstvy a interesenty byla oběma
výbory schválena a doporučena slavné sněmovně ku schválení s příslušnými
resolucemi a dodatkem § 4 podle návrhu p. kol. dr. Noska.
Poněvadž tento dodatek byl přijat dohodou stran koalovaných, prosím
jménem kulturního výboru, aby předložená osnova zákona s příslušným
dodatkem a resolucemi byla ústavně schválena. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo zpravodaji výboru rozpočtového pí. posl. Zeminové.
Zpravodaj posl. Zeminová: Slavná sněmovno! Kdyby tak časem touto síní sněmovní nepřenesly se kratší nebo delší nějaké bouře, zanechávající buď vzrušení nebo také někdy působící jako osvěžení, zdálo by se mnohému z pozorovatelů a hlavně kontrolovatelů národa, že to poslancování jest náramně snadná věc. Vstává se, zvedne se ruka nebo někdy se nezvedne, někdy se řeční, a tím by se zdál ten sněmovní program vyčerpán. Nikdo snad nemá ani tušení, jak častokráte mnohá osnova vyžaduje několikaměsíční, ano i několikaleté práce, že se zápasí o každé slovo, o každý paragraf, že se uspořádá nespočetný počet schůzí klubovních, výborových, koaličních a různých anket, nežli se přichází k poslednímu programu jednání, nežli totiž staneme na této tribuně řečnické jako referenti, abychom předkládali hotový elaborát sněmovně ke schválení.
A jest s podivením, že pravidelně zákonné předlohy zcela jasné, všeobecné důležitosti, svědčící ve prospěch nejširších vrstev lidových, se dočkávají obyčejně nejtěžšího zápasu a největšího probíjení o souhlas stran. Tak bylo i s touto předlohou o reorganisaci lidového ženského školství. Nebýti naší houževnatosti, vytrvalosti, energie, a já bych řekla, přímo naší touhy, aby ženská věc nebyla poražena, vlekla by se tíseň odborných ženských škol a s ní i učitelů těchto škol do nekonečna. Nechci býti k našim mužům nespravedliva, ani ke kolegům poslancům. Za celé století v mnohých státech nedali ženám tolik práv a tolik možností k svobodnému vývoji, jako se dostalo nám ženám v mladičké naší demokratické republice během posledních tří let. Dali jste nám, pánové, rovnoprávnost politickou - kvitovali jsme s povděkem vaši skutečnou demokracii. Otevřeli jste nám hned po převratu brány všech škol - vykonali jste prostě jen svou povinnost. (Tak jest!) Ale ještě jedno nám ženám chybí - aby do všeho jednání a do všeho zákonodárství této republiky vnesen byl duch naprosté sociální spravedlnosti a aby zásada naší ústavy, mluvící o rovnoprávnosti pohlaví, o úplné svobodě každého člověka, byla také vtělena ve skutek a praxi denního života.
Ale to všechno nelze již obdržeti prostě od vás, to si poctivě my ženy samy musíme vybojovati na celé lidské společnosti. Lehko nabytá práva bývají také lehko někdy opuštěna. A já bych nerada, aby ženám všechno spadlo bez zápasu, bez přípravy a bez boje do klína, aby potom neměly dostatek úcty k své vlastní práci a činnosti. Co my si pro příště svojí schopností a svojí energií vybojujeme, to budeme míti. Nesmíme ani v demokracii státi se pohodlnými samy k sobě, lhostejnými k svým právům a potřebám svého života. Jinak ztratíme posici, kterou nám národní revoluce dala a kterou jsme si svou houževnatostí spolu vybojovaly. Míti ty vzdělané ženy hlavně v nejširších vrstvách lidových, jaká to chlouba státu, odvraceti ženy od marnivosti, nepořádnosti, nehospodárnosti, jaký to kulturní a národohospodářský prospěch národa! A vybojovati pro ženy praktickou kulturní rovnoprávnost, jaké to povznesené sebevědomí a radost ženy z veřejné práce!
My jsme s kol. Landovou-Štychovou nebojovaly za věc z agitačního stanoviska strany a mohu konstatovati, že z mnoha set učitelek a učitelů, kteří jsou vychovateli a učiteli na těchto odborných lidových ženských školách, snad žádný nebo snad nepatrný zlomek hlásí se k nám. Nám však nejednalo se o získání tohoto učitelstva, nám jednalo se o sociální spravedlnost, poněvadž to, co platí pro jednotlivé kategorie učitelské, musí platiti také pro učitelské kategorie, které vyučují a vychovávají ženský dorost.
Nám více jednalo se o tu armádu proletariátu ženského, který stál zde se srdcem naplněným touhou po zušlechťování v praktické a občanské výchově, za kterým po 14 let zavírala se poesie dětství, aniž by byl na tvrdý život dělnic, komptoiristek, prodavaček nebo podobných ženských lidových vrstev náležitě připraven. Od roku 1919 pracovaly jsme pro tento zákon. Není takový, jak jsme si ho představovaly, ale přece znamená určitý pokrok. Stát oficielně hlásí se tímto zákonem ku svým povinnostem proti ženskému školství, hlavně ku své povinnosti k nezámožným ženským vrstvám. Staré Rakousko až do skončení své existence vědomě a tvrdě odpíralo ženám vzdělání, poněvadž chápalo příliš dobře, že každá vzdělaná žena znamená mu odpovědného nepřítele, poněvadž rakouská reakce a jeho tmářství přímo vypovídaly boj svobodě našeho národa a našemu pokrokovému přesvědčení.
Jde to s naší demokracií sice nyní pomalu, ale jde to přece. V roce 1920 byla na ženské odborné školství věnována v rozpočtu státním položka 500.000 Kč, pro státní rozpočet v roce 1921 byla položka tato nevelkým způsobem zvýšena asi na 690.000 korun, a táž částka věnovala se do rozpočtu i pro rok 1922. Naproti tomu pro příbuzné školství mužské, řemeslnické odborné školství, bylo preliminováno na rok 1921 v rozpočtu přes 45.000 Kč. Přirozeně jsme poukazovaly na to, že z celkového rozpočtu 1.100 mil. korun ministerstva školství a nár. osvěty jest položka pouhých několika set tisíc korun nepatrnou záplatou a že se s tímto způsobem jednání s naším školstvím naprosto neuspokojujeme.
Ve své důvodové zprávě uveřejnila jsem celkovou statistiku našeho ženského školství a vyzvedla jsem všechny ony kulturní a národohospodářské momenty, které nás k neúnavné práci vedly. Dle tohoto zákona bude učitelstvo ženského odborného školství postátněno. Bude to i značná úleva pro vydržovatele. Bude to základem k rozvoji školství a radostnější práci učitelstva. Přiznávám, že byly nesnáze při probojování tohoto zákona a ne malé. Než zapomínáme dnes na všechno, co se nám stavělo v cestu. Vidíme pouze tu skutečnost, že podařilo se nám věc vyhráti, že stojíme před odhlasováním a zdá se mi, že z celé sněmovny vážným způsobem proti předloze nikdo nevystoupí. Sám ministr školství a nár. osvěty dr. Šrobár jevil o zákon veliký zájem (Výborně!), je to muž praxe a velké znalosti života a on sám jako Slovák měl nejlepší příležitost posouditi, co to znamená míti vzdělané ženy v čele veškerého národního pokroku. Jemu také velmi mnoho záleží na tom, aby i východní kraje našeho státu, východní Slovensko a také Podkarpatská Rus byly účastny na prospěchu tohoto zákona. My jsme se velmi rády připojily k jeho názoru, neboť i nám musí záležeti na tom, aby žena rumunská, maďarská, rusínská nebo ruská stejným způsobem se duševně rozvíjela, jako žena československá a německá. (Posl. Sladký: To jsou všechny občanky našeho státu.) Bude to jen na prospěch společnosti a ke cti státu.
Na pozměňovací návrhy pana posl. dr Noska, aby osnova nemusila se vraceti zpět do výboru kulturního, jsem původně v rozpočtovém výboru nepřistoupila. Při jednání dodatečném, aby předloha nebyla vetována, dohodly se strany koalované na doplňku § 4, jak už podotkla kol. Landová-Štychová. Pro tento doplněk já jako zpravodajka výboru rozpočtového se vyslovuji. Nechceme nikomu vnucovati státní vydržování škol, když si toho sám nepřeje, vyslovujeme ovšem přesvědčení, že až budou definitivně upravovány školské zákony, i otázka soukromých škol a jejich vydržovatelů bude náležitým způsobem řešena.
Zákon sám má vejíti v platnost v celém svém dosahu ve dvou letech po svém uveřejnění. Proto také úhrada pro tuto dobu nemusila se žádným způsobem zvláštním sháněti, poněvadž přirozeně bude zařazena do rozpočtů příštích a já prohlašuji přímo, že jest to jen v pořádku. My ženské poslankyně nejsme zde proto, abychom rozpočty pouze schvalovaly. My jako v době minulé, tak i v době příští pečlivě budeme zkoumati každý rozpočet, abychom viděly, co dobrého také pro nás přináší. Když jsme účastny všech povinností ve státu, budeme se způsobem neohroženým domáhati také toho, abychom byly účastny i všech prospěchů, které z náležitě vedeného státního zřízení vyplývají.
Abych jednání nezdržovala, poněvadž
ve výborech a klubech je vše náležitě vyjasněno, doporučuji jménem
výboru rozpočtového předlohu zákona i s resolucemi, které v tisku
byly již uveřejněny, ku přijetí. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval: Zahajuji debatu Dříve nežli udělím prvému řečníku slovo, navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 15 minut. Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.)
Námitek není, návrh můj je schválen.
V řečnické listině zaznamenány jsou pí. kol. Karpíšková a pí. kol. Kirpalová.
Uděluji slovo prvému řečníku pí.
kol. Karpíškové.
Posl. Karpíšková: Vážené dámy a pánové! Zákonem, který se chystáme odhlasovati, projevíme alespoň dobrou vůli odčiniti - mohla bych říci - staleté křivdy, které společnost lidská, podepírána jsouc zejména církvemi, náboženstvím a kapitalistickým řádem, na celém ženském pohlaví páchala a do dnes ještě páše. My jsme si vědomi, že jest to jen krůček, že jest to pouze záplata a že o skutečném osvobození a zrovnocenění i na poli hospodářském u žen budeme moci mluviti teprve tehdy, až zde budou splněny pro ně předpoklady, až bude společnost, která dnes ještě staví příliš na soukromém vlastnictví, poučena o nutnosti uskutečnění socialismu.
Zásadního stanoviska není třeba zaujímat k tomuto zákonu, jest zajisté krajně sympatický, není potřebí jej obhajovat, je však potřebí říci, že ještě zbývají široké vrstvy žen, které nebudou moci z dobrodiní tohoto zákona těžiti. Proč? Poněvadž jejich finanční poměry hospodářské toho nebudou dovolovati.
Vážené dámy a pánové! Všimněme
si, čím bylo dřívější školství pokračovací. Bylo spíše zábavou
a výsadou dcerek buržoasních, bylo však také touhou nemajetných
žen a matek, aby mohly i ony své nemajetné dcery posílati do takových
škol, kde by se naučily tomu, co je pro život prospěšné. To bývalo.
Nyní ovšem tak býti nesmí a nesmí býti tak zejména v republikánském
státě, v naší republice. Jestliže vítáme tento zákon, který upravuje
organisaci dívčích odborných škol, který upravuje zároveň poměry
učitelstva, na nichž máme my také velký zájem, tedy vyhrazujeme
si podání resolučního návrhu, ve kterém si přejeme, aby ministerstvo
školství a národní osvěty, až bude vydávat prováděcí nařízení
k tomuto zákonu, uložilo povinnost všem sestátněným školám odborným...
(Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Karpíšková (pokračuje): .... aby pořádaly bezplatné lidovýchovné kursy, ve kterých by se naučily zejména tovární dělnice, ženy dělníků, pomocnice v domácnosti to, čeho se jim naučiti nebylo možno. Mám za to, že učitelstvo, které jistě vyjde nám s pochopením vstříc, potom, když bude postátněno a bude jaksi hmotně zabezpečeno, milerádo vyhoví tomuto přání ze širokých kruhů lidových a samo ochotně nabídne svých služeb, aby náš resoluční návrh mohl býti uveden v život.
Proč to činíme, že přicházíme s tímto resolučním návrhem?
Slavná sněmovno! Znám život chudých matek. Já jako sociální referentka průmyslového města mám často před sebou matky-vdovy, které přicházejí žádati, abychom se přimluvily, aby jejich dcerky byly zbaveny povinnosti docházeti do školy až do skončeného 14. roku. Z jakých důvodů to činí? S bolestí to činí, poněvadž potřebují těch útlých rukou svých dcerek, aby i ony již vydělávaly. Měly jsme případy, kde jsme musily 13 1/2 roku staré dítě dáti do prádelny, nechaly jsme ho choditi do školy a po škole vydělávalo, aby mohlo přispěti matce-vdově na uhájení živobytí. Jestliže nebudou tyto reformované školy takové, přes to, že jsou velkým ulehčením a krokem ku předu, jestliže ještě nezajišťují nejnižšímu proletariátu možnost, aby použil jejich dobrodiní, proto navrhujeme ve svém resolučním návrhu, aby byly utvořeny bezplatné lidové kursy.
Slavná sněmovno! My, jako strana, pořádáme tyto kursy s velikým úspěchem, ovšem také se značnými obtížemi a dobrovolné síly, které se dosud obětovaly ke konání takového díla, jistě budou snáze a lépe moci býti přitaženy, když zde bude povinnost. Tedy já se nepotřebuji o věci dlouze a široce šířiti, je jasná a spravedlivá a celá sněmovna jistě se pro ni vysloví. Já chtěla jen svým resolučním návrhem odčiniti křivdu, která byla spáchána na těch, kteří nemohou se zúčastniti pro finační nepohotovost a mimo to pomoci těm ženám, které jsou v domácnosti a v tom věku nemohou navštěvovati tyto školy, aby mohly se poučiti v lidovýchovných kursech.
Z těchto důvodů nelze nedoporučiti
slavné sněmovně schválení tohoto zákona a apelovat, aby ta myšlenka,
která mě vedla k podání resolučního návrhu, našla alespoň ohlasu
u ministerstva školství a národní osvěty. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo dále má paní posl. Kirpalová.
Posl. Kirpalová (německy): Slavná sněmovno! Počínám-li citátem, je to jen proto, abych označila, jak se cenila ženská práce dříve a jak se cení nyní. Ve výborné knize Alice Salomonové nacházíme tento výrok: "Jistý německý učenec shrnul před roky svůj názor o významu ženské práce pro společenský život ve slova: "Předvedu-li si před duševní zrak zázračná díla kultury, přicházím k poznání: to všechno je práce mužů. Žena postavila proti tomuto názoru svůj a pravila: Nám ženám se vnucují obrazy a závěry. Vidíme-li jíti ulicí oddíl vojáků, anebo otevřou-li se brány továrny a proudí z ní zástupy dělníků a dělnic, vtírá se nám bezděky myšlenka: Každičký z nich je syn matky, každičká z nich je dcera matky, v bolestech byli zrozeni, v starostech a v námaze vychováni, tak draze vykoupeni, a přece jsou v sociálním životě tak málo ceněni." V těch slovech leží tolik, neboť slyšíme žalobu, oprávněnou žalobu žen, když dnes uvažujeme, jak jejich práce, a obzvláště sociální práce ženská je málo ceněna. V posledních létech doznala tato až příliš pravdivá slova zmírnění. Chceme-li býti poctiví a upřímní, můžeme už dnes konstatovati, že se po válce obraz trochu změnil ve prospěch žen. Zcela krátce tu naznačím přehled vzrůstu a vzestupu ženské práce, zvláště práce ženám vlastní.