Již před 30 lety byly podniknuty v Německu nejisté pokusy, aby se vzdělání žen pro sociální práci postavilo na pevný základ. Roku 1893 konaly se v Berlíně první přednášky. Ovšem dnes zde zdůrazňuji, že tento pokus, který tehdá učinili vědci a pedagogové, jistě nebyl přiměřený úrovni posluchaček, neboť přednášky se konaly s vysoce vědeckého hlediska a nemohly ženám zprostředkovati onoho vědění, kterého při své práci z povolání potřebovaly. V Americe byl podán na velikém Národním kongresu pro chudinství v hrubých rysech referát a zaujato stanovisko ke školám pro ženská povolání. Také na tuto cestu se dalo později Německo. Byl učiněn pokus vytvořiti z jednotlivých přednášek úplný celek. V Berlíně byla otevřena roku 1908 první škola pro ženská povolání. Ovšem nebyla tato škola to, co bychom si přáli pro naše dělnice, dcery proletářské, a co si přáti musíme. Bohaté dívky měly tam jen teoreticky názorné vyučování vedení domácnosti, aby jednou, až budou míti příležitost založiti si vlastní domácnost, mohly poroučeti domácím pomocnicím. Zdála-li se ještě před deseti lety sociálně vědecká přednáška býti smělou novotou, určenou pro vyšší vrstvy, musíme dnes konstatovati s uspokojením, že se zavedly veliké reformy ve prospěch všech žen. Jednotlivé kursy splynuly v celek. Požadavek zříditi tyto školy nevyšel od vědců a od pedagogů, nýbrž z přirozené potřeby. Ženy jsou nositelkami sociálních ideí a třeba jim dáti možnost, aby svého přirozeného nadání využitkovaly, ba více, aby je daly do služeb všeobecnosti, a proto se se všech stran hlučně ozývá požadavek po vzdělání k povolání odbornému.
Pokrok se ukázal po válce. Vidíme, že jednostranné estétství v dívčí výchově, jaké panovalo před válkou, zcela přestalo a ovšem musilo přestati. Válka byla snad nejlepší učitelkou. Kdežto se před válkou všechna ženská práce hluboce podceňovala, ukázalo se za dob válečných, že se žena osvědčila bez jakéhokoli předběžného výcviku v každém povolání, do něhož byla postavena, a že tam svoje místo plně a zcela zastala. Viděli jsme ji nejenom v dobročinných spolcích, nejenom v sociálních podnicích, viděli jsme ji nastupovati do každého povolání, i do nejtěžšího, železné nezbytí je k tomu nutilo, nejen aby udržela v chodu kolo státního stroje, nýbrž také z důvodu snad důležitějšího, aby uchovala sebe a svou rodinu. Ale nerada bych zde vyvolala příliš těsné spojení se svými dřívějšími slovy. Mohlo by se nám odpověděti velice správně na tyto vývody a říci: Proč předběžné vzdělání, když má žena nadání vpraviti se i bez předběžného vzdělání do každého životního postavení, vykonávati každé povolání, vyplňovati úplně místo, na které jest postavena? To není cílem našich žen a ony to ani samy nechtějí. Chceme, aby všude, kam jsou postaveny, skutečně věcně, plně a zcela vyplňovaly své místo, ale máme při tom za účel také docela jinou věc. Až dosud bývá se zálibou podceňována ruční práce, zvláště od inteligentů. Myslíme však, že pevně musíme státi na tom, aby ruční práce, když také bude míti věcnou průpravu, nebyla už podceňována, a že pak to samo sebou přestane. Ale bude to míti ještě větší účel, bude se čeliti nedůvěře a nerozumu. Nerada bych, aby se mým slovům špatně rozumělo. Jsem jistě přítelkyní každého povolání a přeji si, aby každý vyplňoval své místo zplna a svědomitě, ale předsudek proti ženské práci, který panuje u většiny mužů, musí zmizeti. Myslí si, že nám musí upříti duševní a nezřídka i ruční schopnosti, poněvadž právě jsme jen ženami, a tomu chceme učiniti přítrž zřízením a postátněním škol pro ženská povolání.
Máme však ještě mnohem větší, mnohem vyšší zájem. Nerada bych opakovala to, co moje tři předřečnice vhodně vyličovaly, když ukazovaly na příklad Ameriky, Anglie a jiných zemí a zdůrazňovaly, jak je to důležité, když žena vstupuje do života, jsouc školena jako matka a hospodyně, jak důležité a nutné je toto předběžné odborné vzdělání i se stanoviska finančního. Viděli jsme za války, že se utvořily veliké dobročinné spolky, že stát i obce byly nuceny podejmouti se velikých sociálních prací. Ale právě zde byly postaveny na místa osoby, které neměly o sociální práci vůbec ponětí. Částečně z protekce, částečně ze soucitu svěřila se vedoucí místa ženám nebo i mužům, kteří na tuto práci často nestačili, poněvadž jim k tomu chyběla jakákoli průprava. Chceme přibrati školené síly, aby se ubrala velká práce státním a obecním ústavům pro sociální péči a aby sociální práce, vedena dobrými silami, prospívala. Přejeme si a doufáme, že návštěvou těchto odborných škol dostaneme dobré matky, dobré hospodyně, vychovatelky a pěstounky, dobré úřednice pro každé povolání, každý ústav, pro každý sociální úřad. A doufáme a přejeme si, aby konečně jednou zmizelo nemístné přísloví, kterého se užívá se zálibou vůči ženám: Běda člověku, který se dostane do rukou člověka.
Nyní k návrhu samému. Byli bychom si přáli a pozdravili, kdyby byly navrhovatelky dospěly tak daleko, aby se jednalo o jejich prvním návrhu. Druhý návrh, který, jak nám bylo oznámeno, je návrhem kompromisním, obsahuje v sobě mnoho zhoršení, k nimž musíme zaujmouti stanovisko. Kdežto u § 2 prvního návrhu jsme četli, že je povinností státu, aby platil osobní i věcný náklad, ustanovuje návrh druhý, kompromisní, že stát převezme pouze náklad osobní, a věcný náklad vydržovatel školy. Co to znamená, vědí všichni ti, kdo ve svých městech již zřídili rodinnou školu, vědí ti, kdo musí platiti jiný školní náklad. Je věc skoro nemožná, aby beztoho již vyčerpané obecní finance mohly platiti tyto výlohy.
V témže paragrafu, v odst. 2, jest také ještě jiné zhoršení, kterého nemůžeme pominouti bez kritiky. Vidíme, že si tu ministerstvo školství zajišťuje právo na dosazení kuratorií a vyměření jejich práv. To je příliš daleko jdoucí plná moc, která se zde povoluje ministerstvu školství. Nemáme vůbec záruky a nevíme, poněvadž není bližších ustanovení, jak si ministerstvo představuje složení kuratorií, a ovšem že podáme návrhy pozměňovací a zlepšovací, až bude jednáno o prováděcím nařízení. Nelze pominouti mlčením § 3. Tento paragraf poškozuje žačky, obzvláště vykládá-li jej vláda nebo kuratorium nesprávně. Kdežto bylo v prvém návrhu zřetelně vysloveno, že tyto školy jsou průmyslovými školami odbornými, že návštěvnice se tu dokonale vycvičí na švadleny, modistky, květinářky a pro jiná zaměstnání, vidíme, že tyto tak zvané střední školy, které byly myšleny jako školy střední, a které měly zajistiti dívkám živobytí, z návrhu úplně zmizely.
Viděli jsme tedy, že tento návrh zákona znamená zhoršení proti návrhu prvnímu, a neustaneme ve snaze zlepšiti zákon samostatnými návrhy. Bohužel, víme již dnes, že se nám s našimi návrhy nepovede jinak, než s jediným pozměňovacím návrhem, který jsme dnes podali, a o němž jsme se domnívali, že bude pokládán za samozřejmost. V Československé republice je neméně než 27 německých rodinných škol, pro něž by se měla ustanoviti jedna německá inspektorka. Tento návrh, jak mi referentka oznámila, nebyl docela odmítnut, nýbrž, aby se nám vyšlo vstříc, odkázán kulturnímu výboru k poradě. To však neznamená nic jiného, než pohřeb druhé třídy.
Přes toto zhoršení budeme hlasovati
pro návrh, poněvadž je podstatným pokrokem a podstatným ulehčením
pro všechny, kdo se chtějí vzdělati pro ženská povolání. Zdůraznila
bych však ke konci svých vývodů přec ráda toto: Přeji si a žádám
z tohoto místa, aby se budoucně s návrhy, které podají ženy -
tentokrát jde o návrhy českých kolegyň, podruhé o návrhy německých
kolegyň - jinak jednalo. (Souhlas na levici.) Přejeme si,
aby takové důležité sociální návrhy nezůstaly ležeti dva roky
v poslaneckých zásuvkách, i když je navrhují jen ženy, nýbrž aby
byly včas předloženy sněmovně, aby se o nich radila a usnesla.
(Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Debata je skončena.
Došly některé návrhy. Prosím,
aby byly přečteny.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Návrh poslanců Remeše, Jana Černého (rep.), Sajdla, dr. Noska, Špačka a soudr.
V §u 4, v řádku 4, budiž doplněna první věta takto: "pokud orgány, resp. korporace, jimž přísluší jejich vydržování, projeví s tím souhlas."
Resoluční návrh posl. Karpíškové a soudruhů:
Poněvadž v zákoně, jímž se upravuje organisace dívčích odborných škol a právních poměrů učitelstva těchto škol v republice Československé, není pamatováno na pořádání bezplatných lidových kursů pro tovární dělnice, pomocnice v domácnosti a ženy dělníků z oboru šití prádla, šatstva, klobouků, jakož i vaření, vedení domácnosti a výchovy dítěte, ukládá se ministerstvu školství a národní osvěty, aby v prováděcím nařízení k přijatému zákonu uložilo všem postátněným školám dívčím povinnost, aby pořádaly nejméně jednou do roka takovéto bezplatné kursy, aby i nejnemajetnější ženy a dívky měly možnost nabýti vědomostí pro život tak důležitých.
Resoluční návrh posl. Kirpalové, Blatné, Deutschové a druhů:
Ministerstvo školství a národní
osvěty se vybízí, aby pro německé ženské školy v Československé
republice ustanovilo učitelku německé národnosti jako inspektorku.
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji závěrečné slovo zpravodaji výboru kulturního pí. posl.
Landové-Štychové.
Zpravodaj posl. Landová-Štychová:
Ohledně podaných zde resolucí pí. posl. Kirpalové a
Karpíškové, podotýkám, že resoluce tyto podle dohody mají
býti přikázány výboru kulturnímu, a přimlouvám se za to, aby sněmovna
schválila toto usnesení.
Místopředseda Buříval: Uděluji
slovo druhému zpravodaji výboru rozpočtového pí. posl. Zeminové.
Zpravodaj posl. Zeminová: Slavná sněmovno! Pro pozměňovací návrh posl. dr. Noska, přijatý všemi koalovanými stranami, jsme se obě zpravodajky vyslovily již během svého referátu a navrhuji tudíž jeho přijetí.
Pokud se týče resoluce kol. Karpíškové, musím se u té věci několika slovy zastaviti. Od roku 1919 s kol. Landovou-Štychovou vedly jsme boj za sestátnění zemského odborného školství téměř osamoceně. (Posl. dr. Srdínko: No, no!) Prosím, když se hlásí pan profesor Srdínko, konstatuji, že s původním návrhem, který jsme podaly v červenci 1919, obrátily jsme se o podporu na klub strany republikánské a soc.-demokratické. Kluby tyto k návrhu tomu - budiž konstatováno - nám svojí podpory neodepřely a návrh náš spolupodepsaly. Později - počátkem roku 1921 - v nově zvolené sněmovně podala kol. Štychová jménem naším návrh nový, ve kterém byla již také vytčena reorganisace těchto škol a současně reklamováno jejich úplné postátnění. Musím konstatovati, že o návrh tento byl sveden v kulturním výboru dosti tuhý zápas a že pan předseda kulturního výboru prof. Srdínko se v zásadě proti našemu návrhu nevyslovil, naopak pokud možno jeho snahy podporoval, avšak to nazírání nebylo všeobecné. Již ve své důvodové zprávě jsem podotkla, že ne každé ženě jest umožněno navštěvování těchto několikaletých, celodenních škol. Proto včas pomýšlelo se na zřizování večerních, nedělních, event. odpoledních kursů pro ženy provdané nebo zaměstnané. Hlavně v řadách pracujícího dorostu ženského jeví se pro tyto kursy velký zájem. Chůvy snaží se seznati hygienu dítěte a základy vychovatelské, domácí pracovnice (kuchařky, služky a pod.) hledí si osvojiti potřebné znalosti o úspornějším, radostnějším vedení domácnosti, zdravovědu, chemii, zužitkování odpadků atd. O továrních dělnicích je známo, že trávíce život prací v továrně, nebývají dostatečně připraveny na manželství a mateřství a často v poslední chvíli učí se vaření, takže značná část jich v manželství, právě z vrstev lidových, bývala jaksi podrobena ad hoc té průpravě; a přirozeně v takové domácnosti, kde není klidu a spokojenosti, nedaří se ani lásce. My jsme jistě měly veliký zájem na tom, abychom vady z tohoto zaměstnání vzniklé odstranily, a proto podporovaly jsme různými kursy a náměty v tom směru návštěvu továrních dělnic, kde by se mohly naučiti vaření a vedení domácnosti, ale také jednoduchému šití prádla, různým správkám atd., což padá v jednoduché domácnosti na váhu.
Zajímavým zjevem bylo, že obliba těchto kursů stoupala hlavně v českých řadách, ne tak už v řadách německých. Pokud vím, podobné kursy jsou zřízeny na německých školách tři Čechách a pět na Moravě, kdež to u českých a slovenských škol jsou téměř již zjevem obligatorním. Již za první 4 měsíce roku 1921, od září do prosince, návštěva těchto kursů stoupla do tisíců. Na mnohých místech, hlavně v průmyslových městech, návštěva jde do set a tisíců. Tak na př. v Hořicích, městě čistě textilním, několik set dělnic továrních se přihlásilo do kursu, aby se naučily řádnému vedení domácnosti a vaření.
Stejně tomu bylo v Plzni, Č. Budějovicích, Táboře, ve Znojmě atd. Nám však byly všechny tyto věci velmi dobře známy. Proto návrh, který jsem podala r. 1921, postavila jsem na pokud možno nejširší basi a hlavně na podklad pevného zajištění finančního těchto škol. Řekla jsem již, že právě ve výboru kulturním byl o tuto předlohu sveden tuhý zápas, takže k odhlasování jejímu došlo teprve 30. června m. r.
V těchto schůzích kulturního výboru byl úplně poražen náš názor, že mají býti školy ty úplně zestátněny, a přijato bylo kompromisní ustanovení §u 2 pro dobu přechodnou, podle kterého má býti zestátněn pouze náklad osobní, ale náklady věcné a správní přísluší hraditi kuratoriu zřízenému pro tyto školy, tedy ze školného. Jestliže se zde dnes objevuje resoluce, mohlo se tomu vyhověti především ve výboru kulturním, a já bych ráda to byla podepřela i ve výboru rozpočtovém. Ale většinové strany v obou výborech na pevné podepření předlohy nepamatovaly, a když se ukázalo, jaké sympatie předloha vyvolá, dodatečně měly by se nyní tyto věci napraviti.
Ještě tento týden předloha sama měla tolik překážek v cestě, že i mně samotné se zdálo, že její provedení v tomto zasedání bude znemožněno. Přiznávám, že předloha má svoje vady, ale jsem šťastna, že tříletý náš zápas o ženské školství je skončen, skončen určitým a nepopíratelným úspěchem. Zákon tento, jak jsem ve své průvodní řeči byla řekla, považujeme za počátek veliké akce, ku které se budeme musiti my ženy všech klubů, hlavně ovšem stran lidových, spojiti, abychom nadále na školství tomto v budoucnosti náležitě budovaly a pracovaly.
Proto také, poněvadž resoluci navrženou kol. Karpíškovou bude zapotřebí zkoumati po stránce věcné, po stránce nákladů, připojuji se k návrhu kol. Landové-Štychové, aby byla předána v kulturním výboru a později i ve výboru rozpočtovém ke zkoumání a případnému vypracování nějakých přesnějších návrhů vládě samotné.
Pokud se týče podnětu kol. Kirpalové,
ve kterém se žádá, aby pro školství jejich jmenována byla zvláštní
inspektorka z řad německých, připomínám, že my ženy stojíme vůbec
teprve na počátku dobývání svých posic v různých ministerstvech.
Ani v ministerstvu soc. péče, ani v ministerstvu školství na důležitých
místech, kde se rozhoduje o našich ženských zájmech, nemáme ještě
vlivných úřednic, a bude na nás všech dohromady, abychom tuto
těžkou závadu odstranily a případně společným návrhem přiměly
slavnou sněmovnu i vládu, aby touto důležitou pro nás otázkou
se zabývala. Resoluce kol. Kirpalové zasahuje do celého
souboru otázky jazykové, a nemůže tudíž býti luštěna ojediněle.
Aby se po stránce věcné mohla řešiti, navrhuji její přikázání
výboru kulturnímu. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Hodlám dáti hlasovati tímto způsobem:
O §u 1 až 3, k nimž není pozměňovacích návrhů, dám hlasovati najednou. O §u 4 nejprve ve znění navrženém p. posl. Remešem a soudr.; bude-li zamítnuto, podle zprávy výborové. Pak o §§ 5 až 10, k nimž není pozměňovacích návrhů, jakož i o nadpisu a úvodní formuli zákona najednou. Na konec dám hlasovati o resolucích.
Kdo souhlasí s §em 1 až 3, k nimž není pozměňovacích návrhů, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. §§ 1 až 3 jsou schváleny podle zprávy výborové.
K §u 4 jest pozměňovací návrh p. posl. Remeše a soudr.
Kdo souhlasí s návrhem pp. posl. Remeše a soudruhů, k nimž se připojili oba zpravodajové výboru kulturního a rozpočtového, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. § 4 ve znění navrženém pány posl. Remešem a soudruhy jest přijat.
Kdo souhlasí s §§ 5 až 10, jakož i nadpisem a úvodní formulí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina; §§ 5 až 10, jakož i nadpis a úvodní formule jsou schváleny.
Přistoupíme k resolucím posl. Karpíškové a soudr. a Kirpalové a soudr., o nichž se oba zpravodajové vyslovili, aby obě byly odkázány výboru kulturnímu a resoluce posl. Karpíškové a soudr. též výboru rozpočtovému.
Kdo s návrhem pánů zpravodajů souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh jest přijat.
Zbývá nám hlasovati ještě o resolucích, které jsou vytištěny ve zprávě, jsou to resoluce výboru kulturního a rozpočtového. Dám hlasovati o každé resoluci zvlášť.
Kdo souhlasí s resolucí výboru kulturního, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tato resoluce je schválena.
Zbývá nám hlasovati o resoluci výboru rozpočtového.
Kdo souhlasí s resolucí výboru rozpočtového tak, jak je vytištěna ve zprávě výborové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. I tato resoluce je schválena.
Tato osnova zákona jest přijata ve čtení prvém. Druhé čtení dám na pořad příští schůze.
Tím je 3. odstavec dnešního pořadu vyřízen.
Přistupujeme k odstavci 4, jímž
jest