Poněvadž moje řečnická lhůta uplynula,
mohu pouze opakovati, že my, sociální demokraté, v přítomné vládě
nevidíme nic jiného, než vládu, která bude podporovati
a brániti zájmy majetných tříd tohoto státu. Pracující obyvatelstvo
tohoto státu nemůže od působení této vlády očekávati nic a z tohoto
důvodu prohlašujeme my německo-maďarští sociální demokraté, že
vládní prohlášení nebéřeme na vědomí a že budeme hlasovati proti
němu. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Uděluji slovo dále panu posl. Stivínovi.
Posl. Stivín: Slavná sněmovno! Slyšeli jsme včera prohlášení tří členů nové vlády. Byla sladěna do barvy růžové, právě do té, v níž jsou nám letos presentovány také sešity jednotlivých kapitol rozpočtových i finanční zákon. Když nám pan ministr věcí zahraničních vylíčil průběh porad ženevských a jejich výsledek, s růžovým optimismem hleděl do budoucnosti, zejména pokud jde o ideu Svazu národů, a prohlásil dokonce, že všecky stížnosti na hospodářské obtíže ve střední Evropě jistě více než z 90 % zmizí, až budou odstraněny valutní diference. Kdyby vznikaly hospodářské obtíže střední Evropy skutečně tak velikou převahou z těchto valutních diferencí, pak bychom mohli klidně hleděti budoucnosti vstříc, protože - a zvláště my socialisté - nepokládáme problém valutních diferencí za tak hluboký, ani za tak těžko řešitelný, aby mohl ohrožovati mír světový. Tím ovšem nechceme podceňovati přechodné obtíže a zmatky, bolesti a krise, jež z neurovnaných poměrů valutních v Evropě vznikají a které doléhají jednou na státy s valutou nízkou, po druhé na státy s valutou silnou. Také pan min. předseda a pan ministr financí, když mluvili o vnitřních poměrech státu a o našem hospodářství finančním, byli plni důvěry v budoucnost a ukazovali k řadě faktů, svědčících o zdravém vývoji našeho státu.
Je to hlavně skutečnost, že vláda může předstoupiti před sněmovnu s rozpočtem, jehož výdaje jsou různými úsporami a škrty sníženy o 1280 milionů korun, kterýžto efekt byl ovšem oslaben některými nově přibyvšími výdaji, plynoucími z nových opatření zákonodárných a finančních. My sociální demokraté českoslovenští s uspokojením vítáme tento stav, jenž je prvním znamením, že bude možno postupně zmírňovati těžká břemena daňová, uvalená na chudý lid v době největší finanční tísně státu. Vítáme zejména snížení nákladů vojenských o 334 mil. korun, t. j. o 25 korun na jednoho obyvatele republiky. Ohlášené reformě celé soustavy daňové, která má býti provedena do roka, věnujeme ovšem z hlediska všeho pracujícího lidu, odkázaného na výdělek ze své práce, největší pozornost, protože tu půjde o dílo pro celé příští desetiletí a o ustanovení, jež budou míti dalekosáhlý význam pro to, na jaké výši ustálí se životní úroveň pracující třídy v tomto státě.
Pan ministerský předseda řekl také několik slov k potřebě revise zákona o dávce z majetku a přírůstku z doby válečné. Z vrstev majetných, tímto zákonem postižených, slýcháme, že vybírání dávky se tuze zpozdilo, a že zatím hospodářské poměry se změnily tak, že zákon o dávce z majetku stává se neproveditelným. Proti tomu bych zdůraznil, že všichni váleční zbohatlíci ještě před vyhlášením zákona věděli, kolik budou ze svých zisků na dávce platiti a věděli také, že zákon skýtá zvláštní výhody těm, kdož si se zaplacením přispíší. Ale pánové nevěřili, že zákon bude skutečně prováděn, peněz, jež měli dáti na dávku z majetku, použili k různým spekulacím a podnikům a je možno, že tyto obnosy již prodělali. Ale na to se stěží může ohlížeti stát, poněvadž takové jednání možno nazvati defraudací. Ovšem ani my neuzavíráme se zásadně jednání o revisi zákona o dávce z majetku, poněvadž víme, že zákon tento byl v době, kdy byl sděláván, skokem do tmy, do jisté míry experimentem. Víme také, že při provádění zákona vznikly některé sociální tvrdosti a že valutní poměry, zejména u našich sousedů vyvíjely se tak, jak ani nejbujnější fantasie byla by si před 3 roky nepředstavila. Ke všemu tomu jsme ochotni přihlížeti, ale vždy z toho hlediska, že zákon o dávce z majetku pokládáme za jednu z největších státních a finančních vymožeností z doby revoluční, za jeden z pilířů naší valuty, jejíž další zdravý vývoj je v zájmu všech vrstev obyvatelstva.
Státní hospodářství stojí tedy, jak jsem řekl, ve znamení barvy růžové. Ne tak naše národní hospodářství. Byly doby, kdy státu bylo velmi zle a náš průmysl i naše zemědělství měly vysoké konjunktury, banky a akciové společnosti rostly jako houby po dešti, zisky se hromadily a dividendy rostly na kvadrát. Byly doby, kdy naši ministři financí celé noci nespali starostí, kde vezmou peněz na výplatu ke konci měsíce, zatím co v továrnách se pracovalo přes čas. Teď se karta obrátila. Ministři financí mají klidný spánek, ale za to nespí starostí desetitisíce otců a matek dělnických, nespí starostí o holý život svůj i svých dětí, nespí starostí také seriosní průmyslníci, kteří vidí hynouti své závody a odcházeti své nejlepší dělníky. Ale mezi průmyslníky je mnoho lidí, kteří si zvykli za války i po válce na vysoké zisky a snadný odbyt, kteří se nenaučili zápasiti s konkurencí zahraniční, lidí, o kterých právem bylo nedávno v jednom našem listě řečeno, že jsou největšími lenochy v republice, protože nejen nechtějí pracovati, ale ani mysleti. My rozumíme dobře příčinám nynější krise v Československé republice. Ta veliká vojna hospodářská, která po válce světové zmítá celým světem a postihla v první řadě státy vítězné, aby nyní přenesla své hrůzy do států poražených, ta veliká vojna strhla do svého vše ničícího víru i naši republiku. My víme, že u nás může býti tato krise jen krátkou a přechodnou, alespoň v některých průmyslových odvětvích, ale víme také, že část průmyslníků úmyslně zostřila tuto krisi, zlovolně propouštěla své dělníky jen za tím účelem, aby krise využila k tlaku na snížení dělnických mezd a dělnického sebevědomí. Vedle toho stala se i ta chyba, že bylo oficielně ohlášeno snížení dávky uhelné a daně z koksu, ale, ač tento projev oficielní byl učiněn již 9. září, tedy před 5 týdny, nestalo se nic, ani předlohu vlády zde ještě nemáme. Naděje na levnější uhlí byla jednou z příčin, jež vedly k překotnému a zlovolnému zavírání závodů průmyslových a propouštění dělnictva.
Řekl jsem, že byly doby, kdy státu vedlo se zle a výrobě dobře. Stát si tehdy pomohl tím, že uvalil nové nebo zvýšené daně na výrobní kruhy. A když se dnes karta obrátila, znamená to i tolik, že stát musí zmírniti své požadavky vůči výrobě a umožniti i jí konkurenční zápas na zahraničních trzích. Dělnictvo naše projevilo hotovy heroismus v pochopení našeho boje o vývoz. Naše kapitalistické výrobní řády nesou sebou, že výrobní krise se vybíjela v první řadě na hospodářsky nejslabších, ale stát je tu proto, aby tyto hospodářsky nejslabší chránil. Pomohly-li výrobní vrstvy státu ve chvíli těžké, pak je stát dnes povinen poskytnouti nezaměstnanému dělnictvu nejširší podporu a chrániti je opatřeními proti drahotě, před lichvářským vykořisťováním a hladem.
Pan ministerský předseda ve svém prohlášení pravil, když mluvil o starobním pojištění, že demokraticky stát neleká se ani těžkých obětí, aby chránil toho, kdo chce pracovati a tvořiti nové hodnoty pro lidstvo. Kvitujeme toto prohlášení rádi, ale s připomenutím, že finanční břemena sociálního pojištění dolehnou v celé síle na stát teprve po letech, až pojištěnci vstoupí do nároku na státní rentu. Ale nezaměstnanost dělnictva už tu jest a zde má vláda první úkol chrániti toho, kdo chce pracovati, a to nejen podporami v nezaměstnanosti, ale zejména v první řadě opatřením práce. Pan ministerský předseda připomenul, že v oboru veřejných prací má býti rychlou přípravou státního programu investičního a urychleným jeho zahájením zmírněna nezaměstnanost.
Slavná sněmovno! Snad všichni pánové pochopí a potvrdí mi, že největší část poslaneckých intervencí připadá právě na popohánění bezpočetných úřadů, jimiž musí procházeti projekty veřejných prací, než dojdou uskutečnění. Ale totéž se týká stavebního ruchu bytového, totéž se tyká i veřejných prací prováděných v režii oboru samosprávných. Měl jsem po 2 roky co činiti s urgencemi, které se týkaly stavby vodovodu v malé obci Vehlovicích u Mělníka. Cely projekt stál asi 300.000 K, ale co času se s ním ztrávilo ve všech možných úřadech a co času se promarnilo bezpočetnými intervencemi, to by snad dělalo obnos mnohem vyšší, než stál celý projekt. Byl by to hotový detektivní román o několika epochách, kdybych měl popsati celou historii tohoto vodovodu. Tohle byrokratické jezdění na pomalém šimlu musí už jednou přestati, zvláště tam, kde hladoví lidé, otcové rodin čekají na práci. Nedávno vyprávěl mi jeden průmyslník o projektu soukromé elektrárny, který už 2 roky leží v ministerstvu veřejných prací a zemědělství, poněvadž se páni nemohou dohodnouti o jakési právnické formulce. A takové nářky slyšíte všude. Pokud jsem věci ty sledoval, učinil jsem si názor, že zdržování veřejných projektů vedle nekonečného žebříku instancí zavinovalo dosud hlavně ministerstvo veřejných prací, de vládla jakási nehybnost a umíněnost, a pak ministerstvo financí, kde sice padaly na váhu okolnosti finanční, ale při tom nebývalo tu také dosti pochopení pro rychlý postup. Dnes v obou těchto ministerstvech jsou mužové energičtí, kteří zajisté budou míti plné pochopení pro potřeby doby a pro jednoduchou pravdu, že se také státu lépe vyplatí, dá-li sta milionů na veřejné práce, než kdyby je musel vyplatiti na podporách nezaměstnaným.
Největší úkol této vlády vedle opatření proti hospodářské krisi vidíme v provedení zákona o sociálním pojištění. Po 50 roků již volá české dělnictvo po tomto zákoně. Pan min. předseda slíbil, že osnova vládní bude podána ještě v tomto zasedání. Pravil doslovně: "Na poli sociální politiky bude učiněn dalekosáhlý krok k zavedení starobního a invalidního pojištění dělníků a samostatných drobných podnikatelů zemědělských i živnostenských. V jednání, jež koná se již delší dobu s největší pečlivostí, připravují se příslušné osnovy, které budou Národnímu shromáždění předloženy ještě v tomto zasedání, aby mohly býti ihned projednány. Při tom bude zabezpečeno starobní zaopatření osob, které pro svůj vysoký věk nemohou býti pojaty do starobního a invalidního pojištění. Republika naše vyvrcholí tím velikým sociálním opatřením celou dosavadní soustavu pojišťování, kterou zmírňováno a odstraňováno má býti risiko práce."Přáli bychom si, aby nová vláda učinila uskutečnění tohoto slibu otázkou své cti a aby také všichni její členové pokládali za věc své politické ctižádosti, aby jejich jméno bylo spjato s největším sociálním činem Československé republiky. Přáli bychom si upřímně, aby celá vláda a zejména všechny strany v této sněmovně byly si vědomy velikosti dosahu tohoto díla a aby s takovými pocity také k jeho provedení přistupovaly. Přáli bychom si, aby malicherná, agitačně politická hlediska při posuzování této vládní osnovy zmizela. Včera byl rozdán v této sněmovně návrh poslanců komunistických, tykající se starobních podpor. My tento návrh odmítáme z toho důvodu, poněvadž my žádáme pro dělnictvo starobní a invalidní pojištění, kdežto návrh komunistické strany hodlá zaváděti jakési almužnictví, podpory, které závisejí od jakési sedmičlenné komise, jmenované úřady, podpory, které nejsou prostě žádným právním nárokem. My chceme pojištění, my nechceme almužnu, my nechceme filantropii, my chceme právo, arci nechceme také žádného takového zařízení, jehož finanční úhrada byla by někde ve hvězdách, což by na konec vedlo k tomu, že dělník neměl by jistoty, dostane-li skutečně svou rentu, až sestárne a nebude schopen práce. Prostředky, které osnova poslanců komunistických navrhuje pro úhradu finanční těchto almužen, nestačily by ani na čtvrt roku, ba ani na měsíc vyplácení těch podpor, které oni ve svém návrhu ustanovují. Tuto hru se zájmy sestárlých a sedřených dělníků provozovati nebudeme, ale postaráme se o to, aby dělnictvo v republice bylo o tomto nevážném a ponižujícím způsobu starobního pojištění, jak ho navrhuje komunistická strana, zpraveno. Pokud jde o požadavek pojištění malých rolníků a živnostníků, o němž se pan ministerský předseda zmínil, je to starý požadavek československé sociálně-demokratické strany a budeme rádi na jeho uskutečnění význačnou měrou spolupracovati. V zájmu malých rolníků a živnostníků ovšem není, aby po případě pro splnění tohoto požadavku bylo zdržováno nebo mařeno pojištění dělnické, a proto očekáváme, že v tomto směru nebude míti dělnictvo a jeho strany příčiny k žalobám. Dělnictvo tohoto státu by uvítalo s radostí, kdyby požadavek sociálního pojištění mohlo již škrtnouti z programu květnových manifestací příštího roku.
Pan ministersky předseda zmínil se ve své řeči také o Podkarpatské Rusi. Nevím, jak si vyložiti větu, že tu "bude pracováno k tomu, aby vykonány byly všechny přípravy k úpravě státoprávního jejího poměru podle ústavy a ve smyslu mírové smlouvy". Pracovati k tomu, aby vykonávány byly nějaké přípravy, to je trochu příliš široce řečeno a mohlo by to sváděti k výkladu, že dnešní vláda chce nynější provisorní a na dlouho neudržitelné poměry v Podkarpatské Rusi ponechati beze změny. Myslím, že takových záměrů je dnešní vláda daleka, zejména když se dovolává programu vlády dřívější, která dala politickým stranám v Podkarpatské Rusi celý obsáhlý program svých plánů, jejž tyto strany pokládají za závazný slib. Uznáváme, že maďarská šlechta zanedbala kulturně i politicky i hospodářsky tuto zemi tak bezpříkladným způsobem, že pro to v dějinách evropských států není příkladu a že by na světovém foru mělo stačiti pouhé vylíčení stavu Podkarpatské Rusi, aby maďarská šlechta a buržoasie byla postavena na pranýř civilisovaného světa jako živel barbarský. Uznáváme dále, že bylo zde od převratu mnoho vykonáno, že práce naše na Podkarpatské Rusi zaslouží uznání a mnohdy i obdivu, ale právě proto, že tato zanedbaná a k tomu ještě válkou zpustošená země byla zbavena už nejhorších důsledků maďarského režimu, mělo by se už jíti v civilisační práci dále a přistoupiti k řešení i politických problémů. Byl jsem v Užhorodě na ustavujícím sjezdu Rusínské sociálně demokratické strany, mluvil jsem tu se zástupci pracujícího lidu z celé této zemičky a mohu říci, že dle mého dojmu a mých informací by našemu státu jen prospělo, kdyby zde nastal demokratický život politický.
Mluvím-li však o tom, co na Podkarpatské Rusi od jejího připojení bylo vykonáno, zejména v ohledu kulturním, prohlašuji, že tuto ohromnou práci vykonali zejména naši čeští zaměstnanci státní, kteří tu pracují mnohdy za neuvěřitelných osobních obětí. Celá řada z nich se stala pravými učiteli a otci ubohého podkarpatského lidu a podnes se zápalem pracují na zapadlých vesničkách, odříznutých desítkami kilometrů od železničního spojení se světem. Tito státní zaměstnanci právem žádají pro sebe pochopení vládních kruhů a ulehčení těžké existence v tamějších mimořádných poměrech. Upozorňuji zvláště na tyto pracovníky ve státních službách s přáním, aby jim byla věnována zasloužená pozornost. Na počátku dnešní debaty p. kol. Křepek uznal za vhodné obraceti se s výtkou proti naší straně. Prohlásil, že velká strana sociálně-demokratická, která jest největší ve vládě, vzdala se dávno svého velkého, lidového programu jako sociální demokracie, a odvolává se na projev kteréhosi řečníka. Já konstatuji prostě tolik, že si osobně p. kol. Křepka vážím, ale že netroufali bychom si pronášet takovou ostrou kritiku nad jeho stranou, poněvadž se domníváme, že on jako zástupce stavu selského lépe své věci musí rozuměti než my, třebaže politika německých agrárníků v tomto parlamentě nebývá vždy docela pochopitelná. Ale můžeme odmítnouti tvrzení, které vytyčuje p. kol. Křepek ve svém projevu, můžeme odmítnouti i legitimaci k tomu, aby soudil o socialismu a nesocialismu naší strany a zdali my svůj program zachováváme či nikoli. Že program socialistický a program sociálně-demokratický jest dnes předmětem různých výkladů a sporů, toho dokladem mohl býti panu kol. Křepkovi projev, který na adresu naší strany v této debatě učinil také kol. dr. Czech za německou sociální demokracii. Já chci jenom říci k tomu, co kolega dr. Czech mluvil o důsledcích naší valutové politiky, že řekl právem, že nemohl nikdo důsledky, které se dostavily, předpokládati, ani také my, kteří jsme tuto finanční politiku dělali s sebou, jsme nepředpokládali, že v Německu a sousedním Rakousku bude dělána taková finanční politika, která přivede tyto oba státy až k dnešním koncům, že nad Rakouskem byla vynesena finanční kontrola cizích států a nad Německem se k tomu schyluje. My jsme touto cestou valutové politiky nešli, my jsme to vůbec pokládali za nesprávné a nebezpečné i s hlediska dělnického, jak se dnes ukazuje. A pokud se týká toho, co kol. dr. Czech uvedl o politice národnostní, tou věcí se bude řečník našeho klubu ještě v této debatě obšírněji zabývati. Já chci jen říci tolik, že souhlasím plně s názorem, který zde citoval dr. Czech z řeči p. dr. Viktora Adlera, že, máme-li býti mezinárodními, musíme býti jak dobrými Němci, tak dobrými Čechy. My soudíme, že to, co konáme v našem státě, jest nejenom dobrá politika dělnická, jest nejenom politika dobrá česká, ale myslíme, že konáme také dobrou politiku internacionální i z toho hlediska a že podporujeme v našem státě režim, který usiluje o udržení míru ve střední Evropě, a který usiluje, aby vývoj poměrů byl co nejklidnější. My souhlasíme s názorem, který byl citován z Viktora Adlera, že samospráva není rozdělení, a přáli bychom si, aby tento názor dr. Viktora Adlera na národnostní autonomii byl také obsažen v programu, který jest dnes směrnicí německé sociálně-demokratické strany v tomto státě, totiž v programu teplickém, o kterém jsem měl už jednou příležitost zde mluviti, a o kterém jsem také prohlásil, že neznamená autonomisaci, nýbrž atomisaci našeho státu, poněvadž žádá jeho naprosté rozdělení.
Nechci v té věci rekriminovati, poukazuji jen k tomu, že, pokud se týká politiky nacionální, politiky ve věcech národnostních, v otázkách národní autonomie, my za Rakouska, kdy jsme byli národem utlačovaným, dovedli jsme se i v této těžké situaci národnostní odpoutati od naší české buržoasie a jíti svou vlastní cestou. Přáli bychom si také, aby také němečtí sociální demokraté řekli socialistické stanovisko, pokud se tyká politiky národnostní v tomto státě, a našli odlišné řešení od řešení svých stran nacionálních.
My tedy pokládáme tuto cestu,
kterou jsme v našem státě nastoupili, třebaže se dnes zdá býti
nesprávnou a neschůdnou, za jedině možnou cestu, která vede ke
konsolidaci v tomto státě nejen v ohledu sociálním, hospodářském,
ale i v ohledu národnostním. Proto jsme se také odhodlali i nyní
při rekonstrukci této vlády na nynější cestě setrvati a z těch
důvodů budeme také hlasovati pro schválení prohlášení vlády, která
zde byla včera učiněna. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kostka. Dávám jemu slovo. (Hluk. - Po přestávce:)
Pan posl. Kostka není přítomen? (Hlasy: Právě přichází!)
Pan posl. Kostka má slovo.
Posl. Kostka (německy): Slavná sněmovno! Trochu bez dechu vstupujeme do debaty, jež vyžaduje našeho dechu úplného, neboť vždy jasněji se ukazuje, že hospodářská krise náleží k nejvýznačnějším zjevům tohoto státu od počátku jeho trvání. Kolega Křepek poukázal ve svých slovech k tomu, že o "zeleném týdnu" v Litoměřicích, kde rolníci shrnuli německou práci, bylo možno zřejmě viděti, jakou význačnou hospodářskou práci konají Němci. Také v Liberci při letošním veletrhu měli jsme takové známky německé práce. Jednoho jsem tam však postrádal: Byli tam ovšem zástupci vlády, avšak nemohli se dorozuměti s pořadateli, poněvadž pořadatelé německé práce v severních Čechách jsou právě Němci, a zástupci vlády smějí mluviti jen státním jazykem. Tak se v tomto státě ukazuje jasně, že tam, kde hospodářství a stát se scházejí jaksi jako oficielní osoby, nikdy si nemohou rozuměti. Tak slyšíme i nyní z projevů vládních jen slova: "všenárodní koalice," "národní stát" a podobná hesla. Němec a jeho řeč jest jen předmětem. Nepovažuje se za subjekt, nýbrž je objektem vyvlastnění a zneprávnění.
Dnes, kdy opět stojíme vůči vládnímu prohlášení, složenému z týchž slov jako dříve, vedlo by samozřejmě příliš daleko, kdybychom chtěli jen uváděti zde řadu skutečností, jež nutně německé obyvatelstvo při takových vládních prohlášeních v hloubi duse pobuřují. Myslí na zbavení práv jazykových, myslí na lup škol, myslí na zbavení práv k půdě, na postátnění lesů, na jednací řád tohoto parlamentu, na vypuzování úředníků, na postátnění železnic, myslí konečně s bolestí na válečnou půjčku a vidí, jak všude se tyto požadavky školní samosprávy a samosprávy obecní nejen nesplňují, nýbrž že naopak existující práva samosprávy se ve svých dosavadních formách rusí. Doznává tedy toho, čeho vždy dosud doznalo: Posměchu a opět posměchu! A přes to vše nebudete moci vy s druhé strany popříti, že jsme na tomto místě, a to většina Němců v tomto státě, vykonávali kritiku věcnou a ze jsme mluvili věcně. Proč tedy ta slova: Ukažte loyalitu, ukažte, že stojíte na půdě tohoto státu? Víme velmi dobře - a ať to ví i vláda - Němci dnes procházejí těžkou školou a nevztahují rukou po hvězdách. Stojí na tvrdé půdě skutečnosti a svědčí o smyslu, pro skutečnost německého obyvatelstva tohoto státu, že dávají své děti státu do služeb. Svědčí o smyslu pro skutečnost německého obyvatelstva, že do dnešního dne platilo daně snad lépe než přívrženci koalice, a svědčí o jeho smyslu pro skutečnost, že poslouchá zákonů tohoto státu. Přes to - a to je opět konec konců projev, jehož se nám včera opět dostalo od vlády - přes to slyšíme jen slova, nic než slova, nic než prázdné sliby a lži, a i president republiky byl odsouzen k tomu, aby vůči Němcům vyslovil nepravdu.
Slyšeli jsme vládu Kramářovu, Tusarovu, Benešovu, Švehlovu, a bude to zase tak, jak to bylo. Nepatrné sliby, jež bývalý ministersky předseda Beneš dával Němcům jako drobty, nebyly splněny. Spravedlivé zaplacení válečné půjčky, Zemské divadlo a jiné věci zůstaly slovy. Avšak také systém násilí zůstal v tomto státě a proti tomu se vzpírá dnes veškeré německé obyvatelstvo a my zde, ať chceme nebo nechceme, jsme strženi tímto hnutím, a jednoho krásného dne - a ten den není naprosto daleko - ustoupí všeliký rozum bojovnému heslu obyvatelstva. Nikoli my, nýbrž protivná strana dohání k násilí, nesplněné sliby a všechna ta prázdná slova a lži, jež jste tu vyslovili. Nevěřte přece, že i takové obyvatelstvo, jež vidí jasně, než aby se hnalo za nějakými vidinami, nemá v ruce také prostředky obrany, je-li přinuceno k nejkrajnějšímu boji, a věřte mi, že my všichni do nejzazších důsledků budeme podporovati obyvatelstvo v jeho vnitropolitickém boji. Varuji však také před jedním: Na tomto místě mluvíte tolik o nutnosti "odrakouštiti se". Varuji před tím, aby se zde jednou ujalo to heslo, aby se také v tomto státě "odčechoslovakisovalo"; slovo těžko vyslovitelné, obyvatelstvo porozumí mu lépe, než já je zde vyslovím.
Vládní projev mluví, jako již tak často, o pověstné konsolidaci tohoto státu. Je velmi podivné, že právě v severočeských kruzích koluje v poslední době velmi mnoho zpráv o tom, že se zvláště v severočeských krajích stahuje četnictvo, o němž pan dr. Rašín mluvil velmi laskavě na prvním místě ve své zprávě. Zdá se, že konsolidace státu záleží částečně také v tom, že se chcete opírati o bodáky těchto četníků. Dovídám se, že v jabloneckém průmyslovém kraji jsou shromážděny na jednotlivých místech skupiny 20, 30 četníků. V Jablonci samém se udává číslice 200.
Dovídám se dále, že tyto skupiny mají přísný rozkaz použíti proti obyvatelstvu nemilosrdně střelné zbraně, nebude-li jednoho dne s konsolidací státu v této formě zcela srozuměno.
Ministr Rašín označil úspěchy hospodářské politiky za naprosto jisté. V jeho exposé nikde se nenachází ani slovo, jež by připouštělo pochyby, aby se mohlo říci, že náležitě přihlížel také ku všem námitkám, jež byli činěny. Vím, že finanční ministr tohoto státu je chytrá hlava, vím, že se nezpečuje ve měnové politice sáhnouti dokonce k radikálnímu léčení, vyhoví-li se tím jeho plánům o ideám. Bylo by snad dobře, aby si připomenul také, že je velmi nutno, aby zahájil deflaci šovinismu a velikášství. Je mi nesmírně líto, že jeden z ministrů, kteří si musejí vytvořiti úsudek o hospodářské krisi tohoto státu, právě své místo opouští. Bylo by totiž nesmírně důležito, aby právě zde vyslechl mínění různých kruhů, a to kruhů, jež jsou blízké různým povoláním, mínění zástupců dělnických a zaměstnavatelských, aby si utvořil úsudek o tom, můžeme-li dnes mluviti o hospodářské krisi v tomto státě. Pan ministr obchodu prý odpověděl deputaci, jež mu nedávno krisi vyličovala: v tomto státě není vůbec hospodářské krise, jde jen o "pokles konjunktury". Nevím, zda se to stalo za nové vlády, a nevím přesně, jak asi výrazu "konjunktura" rozuměl. Avšak dnes je nepochybno, slyšíme to jak od zaměstnavatelů tak zaměstnaných: "Nikoli, nejde o krisi hospodářskou, jde o katastrofu, o rozpadnutí hospodářství ve státě! Ještě nějaký čas takového hospodaření a hospodaření v tomto státu náleží minulosti." Na to bych zvláště upozornil. Vím, že jak ministr financí, tak i ministr obchodu, snad i ministr zahraničí se domnívají, že dnes dělají vše, co je v lidské moci, mluví-li o snížení požadavků vojenských a praví-li, že v příštím rozpočtu se zde uspoří snad 400 milionů. Vím také, že to není jen jejich vina, nýbrž že vina je mnohem dále a hlouběji, že je to vina těch, kteří svého času vytvořili mezinárodně, v zahraniční politice tak zvané dílo míru, které přivedlo tento stát v úplnou odvislost od států druhých a tak mu předem uložilo nesmírná vojenská břemena. Nevím, zda pánové stále ještě tak neochvějně trvají při zahraniční politice, jak svého času sami vytvořili v mírové smlouvě. Také pan ministr zahraničí před nedávnem mluvil o neochvějné zásadě, jež je obsažena v těchto mírových smlouvách. Snad se zatím nastavšími událostmi, anglickou bankou a také skrze Turky přesvědčil o jiném. A zdá se, že také zde bylo nutno sleviti u všech vítězných národů, a to sleviti z oné válečné psychosy, jež přivedla vítěze také k tomu že v míru pokračují ve válce. Neboť, díváme-li se přesně, není to dnes nic jiného než pokračování války proti přemoženým národům!
Vy nevěříte, že jde o krisi hospodářskou, vy nevěříte zprávám hospodářských korporací, nevěříte debatám ve sněmovně, jaké tu byly prosloveny již před půl rokem a již dávaly tušiti blížící se bouři. Nuže, chci vám pověděti několik dat, jež jsou naprosto určitá, z průmyslu jabloneckého, jež tam byla včera konstatována v anketě. Počítali jsme tam asi 10.000 dělníků a vedle toho ještě více než 30.000 dělníků domáckých, celkem asi 50.000 zaměstnanců. Z 10.000 pravidelně pracujících osob pracuje dnes 2500 tři až čtyři dny, 6000 až 7000 osob je úplně bez práce a jen malý zbytek, asi 500 dělníků, má v tomto kraji pravidelnou práci. Při tom nesmíte zapomínati, že domácí dělníci z největší části jsou odkázáni na průmysl a že v tomto okrese podpory z největší části nedostávají. Včera bylo zjištěno, že sklářský průmysl vůbec má z celkového počtu dělnictva v republice 18.000 osob nezaměstnaných a že 30.000 osob ve sklářském průmyslu najde zaměstnání jen 3, nejvýše 4 dny v týdnu. Pan ministr mluvil o tom, že tyto obtíže budou v krátké době také pro tento průmysl překonány. Je to táž předpověď a táž předvídavost, jak ji před půl rokem vyslovil ministr obchodu. Tehdy ministr obchodu vyslovil vůči deputaci názor, že poměry, jež vyplývají ze zlepšení valuty, budou pro stát v půl roce, nejvýše ve třech čtvrtích roku překonány; a nyní stojíme teprve před vlastními obtížemi a tážeme se: Může jablonecký trh dnes vůbec učiniti nabídku? Tato otázka byla včera dána a zodpověděna. Vypadá takto: Američan nabízí dnes za určité zboží v posledních dnech dle stavu dolaru v Jablonci 33 až 36 korun. Zboží může býti dnes dodáno na místo za 90 až 96 korun. Vidíte, že tu stojí vývoz veškerého průmyslu před nesmírnými obtížemi, jež se nedají odbýti takovými povrchními poznámkami, jak se tu částečně dělají a o nichž ještě promluvím. Je otázka, zda dělnictvo, jež co nejochotněji dalo souhlas ku snížení mezd, může snížením mzdy vykonávati vliv na ceny. Bylo vypočítáno, že 25 % až 30 % snížení mzdy, jež jest v té oblasti pro skelné hutě částečně již provedeno, může způsobiti pro hotovou cenu jen 8 % snížení. Při rozdílu 36 : 96 je tedy konkurence naprosto vyloučena. Situace je hrozná a beznadějná, a to nejen v této oblasti, nýbrž v celém území průmyslovém, nejen německým nýbrž i celým českým průmyslovým územím jde dnes tato vlna vysílení a beznaděje.