Vždyť všechny ty bilance, které předkládají průmyslové podniky, všechny ty bilance, ve kterých chtějí dokazovati nemožnost průmyslu, aby soutěžil, všechny tyto bilance se vždycky ukazují jako bilance nesprávné a neodůvodněné. Výsledky činností průmyslových závodů, tantiémy, které rozdávají správným radám, konečně také procenta, která odvádějí svým akcionářům, ukazují ve většině případů, že stesky průmyslu, jakoby byl podnik nevýdělečný, a jakoby z toho důvodu byl nucen zaměstnancům v průmyslu snížiti mzdu, pravidelně před touto skutečností bilance akciových podniků padají a ukazují jenom k tomu, že průmysl nedovede přinésti nezbytně nutných obětí k hospodářské konsolidaci, že chce jenom na zaměstnancích a na státu, aby přinesl oběti této nezbytné konsolidaci, kdežto sám uzavírá kapsy na všechny knoflíky v pravém slova smyslu, jen aby nemusel přinésti také on se své stránky oběti nezbytně nutné.
Následkem těžkých poměrů způsobených prudkými sociálními otřesy a nepoměrným zostřením politických zápasů dochází k ostrým zápasům mezi prací a kapitálem. A vláda a stát je tu přirozeně povolán, aby se snažil o vyrovnání těchto bojů a odstranění těchto rozporů.
My soudíme, že vláda je povinna, aby do těchto sporů zasáhla celou svou legislativní a správní mocí, aby zamezila otřesy státu těmito rozpory a aby přispěla těm svou pomocí, o nichž je jisto, že jsou napadáni. Jest povinností státu, aby v této těžké hospodářské krisi zakročil všemi prostředky a aby parlament usnesl rázná zákonodárná opatření proti bezdůvodnému uzavírání závodů a proti bezdůvodnému propouštění dělníků. My soudíme, že je nutno, aby tato opatření šla tak daleko, aby zákon o závodních výborech byl novelisován, aby spolučinnost závodních výborů mohla rozhodovati o tom, zdali závody mají zakázky a zdali propouštění dělníků anebo uzavírání závodů je za těchto okolností oprávněno čili nikoliv. A soudíme; že stát ve vyšším svém zájmu měl by nejenom dosaditi kontrolu, nýbrž i mocí svou zakročiti v oněch případech, kde se zjistí, že je závod umělým způsobem uzavírán a dělnictvo propouštěno. Je nutno, aby stát zakročil a upravil pro dočasnou dobu trvající krise i výpovědní dobu stanovenou zákonem a jsme toho názoru, že v sociálních sporech, které plynou z těžkých poměrů doby, je nezbytně nutno, aby stát zakročil zákonodárnou mocí a dosazením rozhodčích mzdových komisí nadaných exekutivní mocí, znemožnil bezohledné, ničím neodůvodněné snižování mezd dělníků a tím umírnil anebo odstranil sociální boje a zápasy.
Je nutno, aby stát energicky zasáhl ve výrobní krisi pokud je mu to možno svými prostředky, rozšířením investičního programu, umožněním prací a zaměstnání nezaměstnanému dělnictvu. A ovšem chceme říci, aby se stát vyvaroval nebezpečí zneužití těchto investic, a to se strany podnikatelů a kapitalistů, kteří velmi rádi takových hromadných opatření státu používají k tomu, aby započetli velmi značné ceny za dodané produkty. A když by tyto prostředky ukázaly se bezúčinnými, a přes všechna tato opatření část našeho dělnictva a zaměstnanců musela trvati v nucené prázdni, myslíme, že je potřebno, aby vláda přikročila nejprve k úpravě podpor v nezaměstnanosti a aby podepřela existenci desetitisíců dělníků, kteří nezaviněně dostali se do této těžké krise a kteří, ač by rádi pracovali, nemohou nalézti existence. Ovšem považujeme za nutno, aby poskytování těchto podpor, pokud jsou nutny a potřebny, dálo se za účinného dozoru veřejnosti, aby podpor těchto nemohlo býti zneužíváno a aby se nevytvořil stav rentýřů, kteří by žili výlučně na účet státu. Ovšem máme za to, že je potřebí, aby dosavadní briskní způsob, jakým postupují politické správy vůči nezaměstnaným dělníkům, zvláště pokud jsou starší, byl odstraněn a pokládáme za nezbytno, aby také při rozhodování poukazu podpor postupovaly úřady způsobem benevolentnějším nežli se děje, zejména úpravou nařízení podle § 19 zákona o podporách v nezaměstnanosti vůči dělníkům sezonním. Konečně jsme přesvědčeni, že je nezbytně nutno, aby stát vyřešil otázku podpor oněch dělníků, kteří pracují jenom nepatrnou část dnů v týdnu, 2 až 3 dny týdně, nebo jsou staršími, a kteří ovšem nemohou z této nepatrné části výdělku uživiti svou rodinu a zabezpečiti svou existenci.
Hospodářská krise, která panuje v našem státě a která není - jak jsem již dovodil - krisí jenom našeho státu, nýbrž světovou krisí, objevuje se ovšem v celkovém hospodářství státním. Nová vláda snaží se vyjíti vstříc tím, že rozpočet státu byl stlačen na nejnižší míru. Vláda chce se pokusiti, aby sníženy byly určité věcné náklady státní správy. Ovšem že neschází hlasů, které se domnívají, že současně s tím je také ihned nutno snížiti osobní náklady. Pan ministerský předseda prohlásil, že dojde ke snížení osobních nákladů, kterých naše státní hospodářství nemůže snésti, že však k tomu může dojíti pouze postupně, a to proto, aby existence státních zaměstnanců a těch, kteří jsou jim na roven postaveni, nebyla ohrožena. I my jsme téhož náhledu a právě z toho důvodu nesmí se opakovati experiment z prosince r. 1921. Tehdy jsme přikročili ke snížení požitků státních zaměstnanců, aniž bychom byli měli záruku, že drahota skutečně povolí. Naopak, my jsme měli tehdy za to, že v důsledku snížení požitků této vrstvy dostaví se jaksi automaticky druhé snížení cen životních potřeb. Zatím nenadešla doba ta, jak se předpokládalo. Zdůrazňuji proto, že nesmí se s existencí státních zaměstnanců opětně experimentovati a že ke snížení jejich požitků můžeme přikročiti teprve tehdy, až uvidíme, že pokles cen životních potřeb je vydatný a trvalý. Nemusí tudíž dojíti ke srážení platů v brzké době, a to v nižádné formě, a také ne ke snížení za okolností, které právě prožíváme. Nesmíme zapomínati, že státním zaměstnancům nepovolovaly se požitky jejich podle toho, jak drahoty přibývalo, a že určité kategorie, kdyby o ně bylo sebe lépe postaráno, nedosáhly důchodu, který by jim zajišťoval předválečnou životní úroveň. Kdybychom tudíž snižovali požitky státních zaměstnanců podle dnešních nebo i příštích indexních čísel, nesnížili bychom pouze jejich důchodu číselně, nýbrž ohrozili bychom také jejich životní míru, která však ani zdaleka nedosáhla životní míry předválečné.
Pan ministr financí je mínění toho, že také poměry podniků státních, zejména pokud se týkají stránky věcné a stránky osobní, musí býti radikálně napraveny, a je toho mínění, že schodky hospodářství železniční správy mají býti po jeho názoru odstraněny značným šetřením na výdajích osobních. Má se tak státi jednak redukcí drahotních přídavků a mimořádných a nouzových výpomocí, a za druhé redukcí stavu t. zv. přebytečného personálu. Za podklad k úsudkům pro tuto redukci slouží některým důležitým politickým činitelům stav výdajů věcných a osobních za staré rakouské správy. Že nelze svalovati vinu na pasivitu našich drah, na zvýšené výdaje personální, jest jasně zřejmo z výnosu ministerstva železnic ze dne 18. července 1921 o spoření a hospodářství státních drah a zvláště úsporné komise. Dle tohoto výnosu stouply výdaje v železniční správě oproti roku 1913 o 1.000%. Při tom se uplatňuje nejen zvýšení platů v důsledcích poválečných, nýbrž i v důsledcích zvýšení zaměstnanectva vzhledem k osmihodinové době pracovní. Při tom dlužno uvážiti, že osmihodinová doba pracovní na železnicích není zavedena u kategorie služeb exekutivních a že denní směny těchto zaměstnanců jsou v rozvrhu 12/12, 16/16-12/18. A je jisto, že by zavedení osmihodinové doby pracovní také u této části personálu vyžádalo si nového nákladu 213 milionů Kč. Ale redukce personálu drah železničních má jinou povahu, neboť u železnic v zájmu bezpečnosti sahati k redukci personálu a prodlužovati pracovní dobu není tak dobře možno, jak vysvítá z přípisu ministerstva železnic ze dne 20. ledna t. r., v němž se poukazuje na návrh reorganisace státní správy. V tom přípise praví se doslovně: "Podle §u 1. této osnovy má se postupná reorganisace díti zejména za tím účelem, aby docíleno bylo co největších úspor ve výdajích personálních - zejména snížením počtu zaměstnanců. Pokud jde o organisaci státní správy železniční, nesmí ovšem při tom býti přehlíženo, že jedním z nejhlavnějších požadavků železniční služby je bezpečnost a pravidelnost provozu, a že tudíž hospodářství personální u železnic nutno posuzovati i s tohoto vážného hlediska". Soudíme, že by tedy bezdůvodné nebo nedosti promyšlené šetření na železnicích pokud se tyká personálu mohlo znamenati velmi značné poškození, že se toto může díti jen v souhlasu s příslušným sborem důvěrníků, s příslušnými zástupci odborových organisací, poněvadž by toto neodůvodněné nebo nedosti podepřené snížení příjmů železničních a státních zaměstnanců mohlo znamenati vyvolání nových těžkých sociálních otřesů a zápasů.
Jest nutno upozorniti na to, že zákon prosincový těžce dolehl na zaměstnance veřejné. Jsou to zaměstnanci samospráv, okresů, obcí, jsou to zaměstnanci jiných institucí, které s obecním a okresním hospodářstvím souvisejí. Bylo by nutno, aby nespravedlnost ustanovení §u 3 zákona prosincového byla zrušena a aby těmto lidem dostalo se nezbytně nutného existenčního minima.
Vláda ve svém prohlášení dotkla se jedné z nejdůležitějších otázek, otázky sociálního pojištění, které má býti předloženo parlamentu v lednu nebo v únoru. Nemohu se zabývati pro krátkost času touto částí vládního prohlášení. Soudím, že budu míti příležitost v rozpočtové debatě poukázati na zásady sociálního pojištění, které nás klub považuje za nutné, aby byly podkladem osnovy vládního návrhu. Soudím však, že předloha sociálního pojištění musí býti předložena a že tato předloha také v tomto zasedání parlamentu provedena bude, aby skutečně ohromným massám nepojištěných zaměstnanců dostalo se dobrodiní a výhod tohoto zákona.
Také v otázce pozemkové reformy, při níž vláda je toho mínění, že do konce roku 1923 budou provedeny všechny přípravné práce, aby pozemková reforma mohla býti provedena co nejrychleji, soudím, že bude příležitost při rozpočtu přednésti názory naší strany na dosavadní průběh provádění pozemkové reformy, poukázati na nedostatky, které se při provádění objevily a učiniti konkrétní návrhy, jakým způsobem musí býti pozemková reforma prováděna, aby sloužila ku prospěchu státu a širokých vrstev interesentů na půdě pracujících.
Státní rozpočet, který vláda předložila parlamentu, vykazuje oproti minulým létům velmi značný pokles, neodpovídá však skutečným poklesům cen ve věcných potřebách. Myslím, že je nesprávné mínění, jakoby jen ministři byli zodpovědni za hospodářství státní. Soudím, že především hospodaří vysoká byrokracie, a povinností této byrokracie jest, aby skutečně hospodařila dobře, a aby nezpůsobovala státu a parlamentu obtíže vysokými a nepřiměřenými potřebami a vysokými rozpočty. Chci jenom upozorniti na to, že občanské strany volají naléhavě po snížení daní, a to daně z majetku, zejména daně z přírůstku na majetku, že volají po snížení také ostatních dávek. Bylo již řečeno, že je nutno, aby naše daňová soustava byla zjednodušena. Při té příležitosti chci ukázati na to, že snad ještě větším právem nežli volají občanské strany po snížení daní, musejí se dovolávati nezaměstnaní dělníci nebo jenom částečně zaměstnaní dělníci, aby také jim berní šroub uvolnil. Vy víte, že na základě zákona o osobní dani z příjmu byly všechny příjmy zaměstnanců přes 6000 korun ročních podrobeny dani z příjmu a u mnohých zaměstnanců tato částka, která připadá na daň z příjmu, je velmi značnou částí, které za dnešní krise hospodářské a za dnešní nezaměstnanosti zaplatiti nemohou. Budeme se snažiti o to, abychom dosáhli v parlamentě jednotné úpravy dělnického a zaměstnaneckého zákonodárství.
Budeme se snažiti o to, abychom prosadili nezbytně nutnou reformu živnostenského řádu, zejména pokud rusí pracovní poměr zaměstnanců. Budeme se snažiti o to, aby také návrhy naše o nedělním klidu, návrh zákona o obchodním pomocnictvu, nás návrh zákona o placení dovolené dělníkům a učňům byly uzákoněny jakožto nezbytně nutné. Budeme se snažiti o to, aby také otázka nemocenského pojišťování státních zaměstnanců nebo lépe řečeno jejich sociální ochrana, byla náležitě a rychlým způsobem vyřešena.
Prožíváme dobu, ve které ohromné a prudké rozpory o potřebu společného postupu dělnického hnutí, o potřebách metod a bojovných prostředků jsou na denním pořádku. Krise, kterou prožívá nás stát, nevede však tam, kam vede krise, kterou vidíme prožívati Německo, Německé Rakousko nebo Rusko. Krise, kterou prozívá náš stát, je ozdravující krise, která vede k ozdravění poměrů, která vede k normálním poměrům. Jestliže poslanci komunistické strany považují tuto dobu debat parlamentu za příležitou k tomu, aby uplatňovali své názory, je nutno, aby jejich tvrzení postaveno bylo do řádného
světla. Posl. Kreibich mluvil zde v prohlášení komunistické strany Československa o hospodářské krisi našeho státu jakožto součástce krise světového kapitalismu. Ano, ale je zajímavo, že p. posl. Kreibich považuje ponížení Německa a Rakouska versaillským mírem za vydírání proletářů německých a že se domnívá, jakoby nás stát byl vinen shroucením těchto dvou nejprůmyslovějších států střední Evropy. Nás stát československý shroucení těchto států nezavinil. Oba ty státy řítí se do propasti svou vlastní vinou, jdou cestami, metodami státního hospodaření, které vidíme v Rusku. Pan posl. Kreibich vyčítal nám, že osvobození českého národa dělo se pod vedením české buržoasie a proto že česká buržoasie je rozhodujícím činitelem v tomto státě. My panu posl. Kreibichovi jasně odpovídáme: České osvobození stalo se z vůle celého československého národa, (Výborně!) nejen z vůle buržoasie, ale řekl bych především z vůle českých dělníků doma i za hranicemi. Pan posl. Kreibich ve svém prohlášení povazoval za nutno upozorniti ještě na jednu věc. Prohlásil, že osamostatnění českého národa znamenalo rozbití velkého hospodářského celku, to jest bývalého Rakouska, ke škodě dělnictva, a že provedení versaillského míru ukazuje se nemožným. My toto tvrzení pana posl. Kreibicha béřeme na vědomí. Dává nám jistotu, že lítost, kterou ukazuje komunistická strana nad rozbitím starého Rakouska, je nám význačným a dobrým znamením, k jakým cílům komunistická strana v Československu, pokud se týká samostatnosti našeho státu, směřuje. Jestliže komunistická strana v Československu stojí proti versaillskému míru, my, českoslovenští socialisté, prohlašujeme, že s ostatním národem za mírem versaillským stojíme všemi silami a všemi prostředky. (Výborně!)
Pan posl. Kreibich prohlásil mimo to, že jen odstranění kapitalistické vlády a jen vítězství proletářské může vysvoboditi nás národ a zabezpečiti jeho budoucnost ve střední Evropě. Naše strana československých socialistů na mezinárodní solidaritu v Amsterodamě příliš mnoho nedala, protože jsme již před válkou viděli, kterak internacionála tato měla velmi málo pochopení pro naše tužby národní a státoprávní. My tím méně dáme na interes internacionály moskevské, která má tím méně porozumění a tím méně smyslu pro potřeby našeho států a našeho národa. My v té věci půjdeme vlastní cestou, která je posvěcena tradicemi, která znamená cestu demokracie a společné práce ke konečnému cíli. Jestli poměry a situace nedovolují dnes, aby byl utvořen socialistický stát, a jestliže nepřipouštějí, aby pro rozpory programové, ideové a organisační byla utvořena dělnická vláda a socialistická většina tohoto parlamentu, jsme my, bohužel, jiného mínění, než jsou kolegové z komunistického tábora. My jsme toho mínění, že pro věc dělnického pokroku, pro zabezpečení hospodářských zájmů a výhod, pro dosažení výhod dělnictva, je potřebí ne negativně, nýbrž positivně pracovati. My jsme toho přesvědčení, že je naší povinností, pokud tu není socialistické koalice a většiny, s ostatními českými stranami, pokud mají onen cíl nám společný, pracovati k sociálnímu pokroku, k zabezpečení demokracie a k zabezpečení státu. My nemůžeme přes všecky lákavé sliby, přes všecka lákavá hesla nic jiného doporučiti českému dělnictvu, než aby na cestě demokracie vytrvalo, aby po této cestě demokracie šlo. Samostatný stát je nám základní podmínkou k uskutečnění všech sociálních snah a sociálních cílů.
Budeme tedy tento stát, stát demokracie,
podporovati všemi prostředky a všemi silami a budeme podporovati
vládu vší silou a všemi prostředky, pokud se bude držeti programových
principů, které naše strana přijala, pokud bude držeti velikou
směrnici demokracie, svobody, které je třeba k sociálnímu zabezpečení
nejen dělníků, nýbrž také drobných maloživnostenských a malozemědělských
vrstev. Činíme tak u vědomí, že nekonáme tuto povinnost k vládě,
nýbrž že ji konáme ke státu a k národu. (Výborně! Potlesk.)