Kovoprůmysl Československé republiky zachvácen je těžkou odbytovou krisí. Největší průmyslové závody, které pro odbyt svých výrobků musí hledati zahraniční trhy, postrádají objednávek i možnosti při dnešních vysokých cenách tyto objednávky v cizině získati. Dokud se budou udržovati nynější vysoké ceny, neproniknou na zahraniční trhy při konkurenci říšskoněmeckého, anglického a francouzského průmyslu. Hlavní příčina vysokých cen našich výrobků spočívá ve vysokých cenách uhlí, železa, dále ve vysokých dopravních tarifech a konečně v četných závodech s neracionelní výrobou. Kovoprůmyslové závody, zejména strojnické, nejsou zařízeny na specielní výrobu. Vyrábí nejrůznější stroje, nemohou vyráběti ve velkém počtu jeden a tentýž výrobek a důsledek toho jest, že vyrábějí draho. Dále zde působí nepříznivě vysoká režie, která jest často zaviněna velkým počtem vysokých úředníků, jež vydržovati vyžaduje značné náklady. Kovoprůmyslové závody trpí rovněž vysokým bankovním úvěrem. Banky sice povolily o 1/2% levnější úvěr, ale toto zlevnění poskytují jen těm závodům, s nimiž se nacházejí v úzkém spojení, t. j. u nichž banky participují na čistém zisku. Nedostatek objednávek má za následek katastrofální nezaměstnanost dělnictva. I v těch závodech, kde by se mohlo pracovati ještě na sklad, výroba je zastavována, poněvadž firmy vymlouvají se na nedostatek peněz, které nejsou s to od peněžních ústavů si vypůjčiti.
Nezaměstnanost, vyjádřena v číslicích, poskytuje tento obraz:
Vítkovické závody, zaměstnávající v roce 1920 kol 22.0 00 dělníků, pracují pouze s 13.000 dělníky. Propuštěno celkem 9000 dělníků. Pražská železářská společnost na Kladně, v Král. Dvoře a Staré Huti u Berouna měla r. 1920 7736 dělníků. Koncem září pracovalo pouze 2680 dělníků, propuštěno bylo 4005 dělníků a vysazeno 1051 dělníků, celkem 5056 dělníků. Frýštátské železárny propustily od ledna t. r. 2000 dělníků. Slovenské železárny v Krompachu a Zvoleni propustily v září t. r. 1900 dělníků.
Bylo tudíž ve jmenovaných železářských závodech propuštěno nebo vysazeno celkem 17.916 dělníků, kteří se nalézají bez práce, výživy a mzdy.
Těžce postiženo nezaměstnaností dělnictvo továren na vagony. V Československé republice jsou 4 velké továrny na vagony: Ringhoffer, Kopřivnická vagonka, Studenecká továrna a Královopolská strojírna, z nichž bylo propuštěno nebo vysazeno v posledním roce 2300 dělníků. Kovoprůmysl na Plzeňsku, tvořící jedno z nejdůležitějších průmyslových odvětví, propustil od 1. ledna do září t. r. 3500 dělníků. Kovoprůmyslové závody na Hořovicku propustily v téže době 681 dělníků. Továrny na výrobu smaltovaného zboží na Slovensku v Lučenci, Filákové, propustily 720 dělníků. Rovněž tak propuštěni byli dělníci z továren na smaltované zboží v Hořovicích, v Brně, v Mostě, v Č. Budějovicích. Závody vyrábějící automobily omezily počet dělnictva a pracovní dobu. Továrna Laurin a Klement v Ml. Boleslavi pracuje 36 hod. s 500 dělníky, ač ještě před nedlouhou dobou zaměstnávala 900 dělníků. V posledních dnech propustila 199 dělníků. Firma Walter a spol. v Jinonicích pracuje 32 hodiny týdně. Velmi těžce postiženy jsou továrny hospodářských strojů. Nejvíce pak závody velké. Firma R. Bächer v Roudnici zaměstnává z původních 1100 dělníků pouze 380, a to ještě 40 hod. v týdnu. Firma Wichterle a Kovařík v Prostějově, zaměstnávající 1200 dělníků, pracuje se 400, které ještě propustí a závod na dva měsíce zavře. Firma Melichar-Umrath v Brandýse nad Lab. a v Praze VII. propustila a vysadila všechno dělnictvo v počtu 500. Bylo-li přibližně v kovoprůmyslu zaměstnáno kolem 300 tisíc dělníků, lze odhadovati počet úplně nezaměstnaných na 20%, t. j. 60.000 a nejméně 50% dělníků má omezenou dobu pracovní. Pro továrny na hospodářské stroje je akutní otázka tak zvaného garančního fondu. Rovněž i státní objednávky, jako lokomotivy, vagony, automobily jest nutno zadati, aby dělnictvu bylo v dnešní průmyslové krisi ulehčeno.
Propuštěním dělnictva hrozí se stále. Činí tak největší kovodělné závody v Praze i na venkově.
Důležitá je pro vysazené dělnictvo otázka podpor ve vysazení z prostředků státních. Organisace naše usiluje o to, aby dělnictvo nebylo propuštěno, nýbrž není-li již vyhnutí, z práce vysazeno. Poněvadž toto dělnictvo nemá potvrzení, že je propuštěno z práce, odpírá se mu státní podpora v nezaměstnání.
Tento zjev je nutno odstraniti a je nutno i dělníkům vysazeným podporu v nezaměstnání přiznati. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Pan ministerský předseda prohlásil, že vláda cítí se dosti silnou k udržení pořádku v tomto státě. Přiznávám, že tento jeho názor, toto jeho prohlášení bude správným, když podaří se jeho resortním ministrům zrušení nebo alespoň zmírnění cel uvalených také na naše výrobky ve všech sousedních státech.
Je nutno také ještě na tento zjev
poukázati, že sousední státy zavedly, ať již z důvodů fiskálních
nebo obranných, vysoká cla na různé naše výrobky, které dříve
od nás nakupovaly. Přes to, že s nimi stojíme ve smluvním poměru,
jako se státy spřátelenými, není možno dovážeti výrobky do států
jejich pro vysoká cla. Snížení dopravních tarifů a poštovních
sazeb, zmírnění dávky uhelné a tím zmírnění průmyslové krise a
opatření nezaměstnaným práce je nejdůležitějším příkazem dnešní
doby a také vlády, a konečně skoncovati vyřízení otázky zaopatření
těžkých invalidů a válečných poškozenců, rovněž tak dokonati dávno
očekávané veliké sociální dílo, to jest uskutečniti starobní a
invalidní pojištění dělnictva. Stane-li se tak, pak za touto vládou
bude státi nejen většina poslanců koalovaných stran této sněmovny,
nýbrž také velká většina československého národa. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Ďalším rečníkom je pán posl. Palkovich. Udeľujem mu
slovo.
Posl. Palkovich (maďarsky): Ctená snemovňa! Kedže je vláda emanáciou týchže koalovaných strán, nemôžeme mať k nej dôveru práve tak, ako k jej predchodkyni.
Vraví sa, že žijeme v republike demokratickej. Ja znám demokraciu tak, že každému dať rovné právo. Rovnaká účasť na právach verejných, rovnaké oprávnenie na každé postavenie, ktokoľvek je na to súci a vzdelaný, bez rozdielu radu, majetnosti a národnosti. Právo každému, výsady nikomu.
Jak sa to u nás má s tými rovnými právami? Ku kandidovaniu českého poslanca stačia podpisi sto doporučovateľov; u nás je potreba tisíc podpisov verejným notárom overených, aby kandidovanie bolo platné. U Čechov pripadá jedon poslanec na 9000 voličov, u Maďarov je treba 30 tisíc hlasov. Republika počíta 12 millionov duší. Nech poriadajú koľkokoľvek popisov ľudu - robí sa to pre to tak zhusta, aby sa mohlo pri každej príležitosti niekoľko sto tisíc Maďarov odpísať - je tuna viac ako jedon million Maďarov. Malo by teda Maďarstvu náležať pomerne aspoň 25 poslancov, dokým z 300 poslancov je ich len 6, ktorí sa hlásia k Maďarom.
Sme pod vyminečnými zákony. Daň platíme podľa iného, vyššieho kľúča, robotnícke poistenie platíme veľa vyššími procenty, ako ostatné časti republiky. Tak vypadajú u nás rovné práva verejné. Podívajme sa teraz na práva súkromé.
Každé dôležitejšie, každé vedúce miesto je v rukách Čechov a Čechoslovákov. V ministerstvách - a je ich 17 - nieto ani na ukážku jediného Maďara. Nieto ani jediného maďarského župana, ani jediného župného poradcu alebo tajomníka. Vyšší župní a mestskí úradníci sú už všetcia vymenení, Maďari vyhnaní. U spravedlnosti, financiích, železníc, pošte, osvety je každé vedúce miesto výlučne v rukách Čechov a Čechoslovákov. U vojska môže byť Maďar nanajvýš poddôstojníkom, hoci má universitné vzdelanie. Maďari sú ideálnymi príslušníkmi štátnymi tretej triedy, súci najvýš na miesta sluhovské, ale aj to s tým rozdieľom, že zo dvoch spolu slúžiacich a rovnakú prácu konajúcich železničných strážnikov dostane Čech o 40 kor. denne viac diet, nežli Maďar. K tomu má ten Maďar vyhľady každodenne očakávať, že ho krátkou cestou vyhodia. (Souhlas maďarských poslanců.).
Demokraciu, ako sa zdá, shľadávajú v tejto republike v neokresanom tóne a zachodení. Na pr.: Istý župan reční pri verejnom úradnom uvítání: "Sokolovia, ukážte, že máte viac kultúry v podošvách, než Maďari v hlavách". Iný príklad: Vítajú ministra. Minister odpovedá vítajúcemu starostovi: "Ja s vami nehovorím. Vy ste starosta, a ja som minister s plnou mocou ktorým ostatných 16 disponuje - vy buďte ticho".
Doporučoval bych naším vládnym mužom, aby demokracii neučili sa vo Francúzsku, lež vo Švajčiarsku. Švajčiarsko je obydlené synmi troch národov, avšak patentovanej štátnej reči tam nieto; správnejšie rečeno, každá reč je rečou štátnou. Každá národnosť spravuje sa, súdi sa a účastní sa vecí verejných vo svojej vlastnej reči, Vo štátnej rade je však každá reč rovno právna. Aj tu je síce tom u tak, že v parlamente môže rečniť každý vo svojej vlastnej reči, avšak rovnosť a vzájomnosť by vyžadovala, aby návrhy, resolúcie, zákony a usnesenia vydavané boly v každej reči, ktorou sa tu hovorí, veď k daniam každá národnosť prispieva. To by bolo pravou demokraciou, keby každý občan vo svojej vlastnej reči m oho l svoje úradné záležitosti vybavovať, svoje právo a pravdu vyhľadávať. Nie ľud sa má naučiť reči úradníkovej, ale úradník ľudovej. (Souhlas maďarských poslanců.)
Vraví sa, že sme v ústavnej republike. Podľa maďarských pojmov ústavou je to, keď nevládne svevôľa, lež ľud, a spravuje sa podľa zákonov a právnych noriem ním samým vynesených, úradníkmi, ním samým zvolenými.
U nás spravujú sa župy, mestá a obce vymenovanými úradníkmi a vymenovaným výborovým členstvom. A jako sú tito výboroví členovia vyvolení? Cudzinci, ktorí k bremenám obecným neprispievajú, svojimi nezodpovednými hlasy napomáhajú scudzeniu verejného imania, usilovnosťou a sporivosťou století zadováženého a vyrubujú na domáce občianstvo nesnesiteľné bremená, ktoré oni sami nenesú.
Každý úrad, od župana až do posledného sluhu úradného, obsadzuje sa menovaním a jednoduchým nariadením môže kedykoľvek zaraz byť vyhodený. Menovaním obdrží tu človek tiež svoju národnosť. Kto má meno slovanského prízvuku, to je Čechoslovák. Kto na slovenský pozdrav po slovensky odpovie, figuruje v štatistike ako Čechoslovák, hoci by po slovensky ani viac nevede. Deti úradníkov, bez ohľadu na to, jakým jazykom hovoria, zapisujú sa do školy československej. Tak sa robí štatistika.
Maďarstvo zatlačuje sa všade do pozadia. Trianonský mier dáva menšinám iba neurčité a nepomenované úľavy do výhľadu. Naša vláda vysvetľuje to tak, že kde počet Maďarov v jednotlivých obvodných jednotkách - župách, mestách, okresoch, obciach - nedosahuje 20% tam sa majú správa, súdnictvo, zkrátka verejné záležitosti vybavovať v reči československej; v reči, ktorá dľa názoru odborníkov ani nejestvuje. Dľa našej vlády je menšinou iba 20%; 10%, 5% nie menšinou, kdežto v jednotkách väčších môže i 5% značný počet representovať. Ku tomu trianonský diktát neoprávňuje.
Dovršujú krivdy tým, že jestvujúce už jednotky pretvoria, nové súdné obvody, župy a okres y sriaďujú; roztrhajú dovedna patriace, spojujú k sebe sa nehodiace za tým jasným účelom, aby mohlo byť Maďarstvo majorisované. Ani k tomu neoprávňuje Trianon.
Vidíme, čo vykonali s okresným súdom v Bratislave. Pričlenili k mestu Bratislave niekoľko slovenských obcí, aby Maďari nedosiahli 20%. Tým 22.000 Maďarov a veľky počet Nemcov pozbavili toho, aby mohli svoju pravdu v reči materinskej vyhľadávať a väčšina je donútena, aby sa riadila dľa menšiny, lebo v Bratislave tvorí Slovač menšinu. Advokátskemu sboru však odtrhnú chleba od úst, bo reči, ktorej právnická, administratívna, finančná, obchodná a vedecká terminologia sa až teraz utvoruje, nemožno sa naučiť za niekoľko mesiacov tak, aby bolo možno v nej pojednávať. Alebo jak ý iný cieľ by malo pretvorenie sústavy žup, ako ten, aby Maďarstvo bolo majorisované? Pod týmto titulom možno zase veľký počet maďarských úradníkov chleba pozbaviť.
Odpusťte, toto nenie vládnutie. Toto je nenávistná orgia šovinistickej predpojatosti. Avšak nenávisť nenie spojujúcou sponou, lež výbušnou látkou. V takomto nebezpečnom čase, keď duch ľudu je rozvratnými ideami pobúrený, keď iskierka ukrýva sa v popole, keď netreba ani vichru, len slabého vetríku a všetko môže vzniať sa požiarom, - položiť vládu na základ šovinistickej nenávisti, je mierne rečeno veľkou nepolitickosťou.
Že nás vraj oslobodili. Prosím, my sme o to nežiadali. Naši bratia Slováci žiadali o to, ale už ďakujú za to. Nás nebolo treba oslobodiť. My sme slobodní už od tisíc rokov, ba i pred tým sme boli. Jako oslobodili naších bratov Slovákov, to som počul tu od slovenského rečníka: "Oslobodili nás - vraj - od peňazí, bo polovicu ich vzali nám pri kolkovaní; oslobodili nás od nášho dobytka, bo nám ho zrekvirovali za babku. Oslobodili nás od obilia, bo nám ho odkontingentovali za polovičnú cenu. A teraz nás chcú oslobodiť od náboženstva."
Potiaľ rečník slovenský. My môžme k tomu pridať: oslobodili nás od našej university, od našej právnickej akademie, od naších stredných skôl, nakoľko z 34 nechali nám len 4, z týchto jednu katolickú. Vzali nám všetky vyššie a odborné školy, takže Maďari teraz ani právnických, ani gazdovských, horárských, baňských, priemyslových a obchodných vyšších škôl nemajú. Tuna maďarská intelligencia nemôže sa vychovávať. Ešte i v čelo väčších elementárných škôl postavia cudzích riaditeľov. K akému to účelu? Aby Maďar zostal bez vedomostí? A vtedy stane sa dobrým Čechoslovákom?
Demokracia je dvojaká. Jedna je, ktorá nivelluje s hora na dol. Čo vidí nad sebou, to chce strhnúť dole. Druhá chce kultúrou pozdvihnúť to nižšie a tým chce stvoriť rovnosť. Ktorý smer sa tuna vari uplatňuje?
Nechcem sa smieňovať v tých malicherných sekanériach, že 15ročné dievčatko pohnali pred štátne zastupiteľstvo, bo zahrálo na klavír maďarskú hymnu. Predviedli dve dámy, bo spievali hymnu v kostole. Výsledok pojednania bolo, že dámy odvetily: "Spievaly sme a spievať aj budeme." Alebo škôldozorca osloví učiteľku, bo má šaty z látky, na ktorej drobné červené kvietka na bielom podklade zelenými lístky sú obrubené. Sú to naozaj smiešne malichernosti, ktorými sa republika len kompromituje. Viem to z prameňa naskrze spoľahlivého, že za maďarského režimu prichádzali slovenskí voliči do volebných miest so spevom hymny "Hej, Slováci," a hrad Budína sa nezhrútil. Alebo kto považoval v Rakúsku za protištátny čin, keď si štýrsky mládenec pripjal na širiak zelenobielu alebo český mládenec červeno-bielu stužku? Avšak zo širiaka mládenca maďarského ztrhajú stužku červeno-bielo-zelenú. Židia v babylonskom zajatí mohli spievať svoje žalmy, svoje národné piesne; nám ani to neslobodno. Snáď by i naše kostoly dali pod policajný dozor, keby sa tak nebáli vône temiánu.
O mnoho vážnejšie je však to, že urážajú nás v našich najposviatnejších národných citoch, zbúrajú naše vlastenecké pamiatky umelecké: sochu Árpáda, Kossutha, pomník honvédov, sochu Marie Terezie. Táto je pamiatkou istej dejinnej udalosti, ktorá sa odohrala v Bratislave. Keď táto panovnica, súc napadená od 12 nepriateľov, dovolávala sa vernosti Maďarov, tito jej slúbili vernosť a zachránili ju. Vari komu prekáža táto pamiatka maďarskej vernosti? Azda vy nechcete vybudovať váš štát na vernosti? V tomto páde odmietate ten najlepší základ.
Som tu vo vznešenej spoločnosti, ktorá porozumie, čo znamená uraziť národne sebovedomie. Zamyslite sa, pánovia, v našu polohu. Čo byste k tomu riekli, keby jedného dna objavili sa tu uhorskí jazdci, tí takzvaní rudí čertí, hodili povraz na nádhernú sochu sv. Václava, ztrhli by ho z koňa, povláčili ho krásnymi ulicami Prahy a hodili ho niekde do járku? Doista by ste riekli, že je to barbarstvo? A máte pravdu! Avšak dodávam a ručím za to, že maďarský vojak by toho neučinil. Ten uplatňuje svoju chrabrosť inde a nie na mrtvých kameňoch a obzvlášte nie na umeleckých pamiatkach. Ba i keby sa našiel medzi mužstvom taký barbar, - veď do vojska dostanú sa rôzné živle, - dôstojníci by mu v tom zabránili. A na tento barbársky čin nezavznelo od Bratislavy až po pražský hrad ani slova zadosť učinenia ba ani len odsúdenia. Ohradíme-li sa proti tomu, kričia irredentu tí, ktorí sa z irredenty zrodili, a odporúčajú nám loyalitu. Nuž prosím, nenie to dostatočná loyalita, že sme poslušní zákonom, platíme ťažké dane, pokiaľ len stačíme? Alebo máme vari ruku bozkávať za to, že nás kopancom častujú? K tomu sa Maďar nenarodil.
To nenie cesta dorozumenia To sa nechodí ku vzkrieseniu a pestovaniu citov spolupatričnosti a spolupráce. Chceme-li si navzájom porozumieť, žiadame o iné zachádzanie!
V mene a z poverenia parlamentných zástupcov maďarského národa v republike Československej žijúceho prednášam toto osvedčenie: (Výkřiky maďarských poslancov: Slyšte, slyšte!)
Program vlády znanená udržovanie dosavádneho vládneho režimu a opiera sa na drievejšie vládne strany.
Pochybujeme o tom, že by vládne strany boly oprávnené odvolávať sa na vôľu väčšiny štátotvorných národov a tvrdíme, že hoci je formálna väčšina v parlamente, nenie ona pravou ústavnou väčšinou.
Voľbami konanými v mesiaci apríli r. 1920 neuplatnila sa pravá vôľa ľudu. Rozdelenie okresov, prevedené revolučným národným shromaždením, pripravilo neprávom náš ľud o počet mandátov, ktorý mu dľa pravdy náleží. Počas volieb udržovala vláda štatárium a vojenskú diktatúru, znemožnila politické zorganisovanie nášho ľudu, vplývala na výsledok voľby hromadným uväzňvaním bezprostredne pred voľbami vykonaným a hlasovaním vojska českého do maďarských okresov veleného. Rusinsko je už štvrtý rok pozbavené každého ústavného zastupiteľstva.
Kontrast medzi vôľou parlamentu a vôľou ľudu sa od doby volieb n skrze vyostril. Zavinil to vládny systém, ktorý páchal chybu na chybu a učinil všeobecným roztrpčenie národov proti násilnému a korrupčnému systému.
Márné a bezvýsledné bolo naše neustále úsilie, ktoré sme tu v parlamente vzdor po radnému poriadku, ktorý je výsmechom všetkých práv menšinových, vyvinuli pre to, aby sa dostalo krivdám a sťažnostiam nášho ľudu tuna v parlamente porozumenia a opravy. Rovnako tak bezvyslednými zostaly žiadosti a sťažnosti nášho ľudu vo forme ústavnej predostreté.
Konštatujme, že dosavádny systém a politika terajšej vlády je stejnomyslný so snahou, smerujúcou k vyhubeniu nášho národa.
Práva verejnej slobody sa voči nám nerešpektujú. Proti násiliu, spáchanému jednotlivcami a úradmi ochrany nenajdeme. Naším politickým, ba aj spoločenským, kulturným a hospodárskym organisáciam činia sa prekážky. Naše spolky bez každého zákonitého dôvodu zrušujú, ich imanie zhabajú. Ba čo viac, nerešpektujú ani rozhodnutia toho jediného miesta, kde sa naším sťažnostiam objektivneho porozumenia a uvažovania dostane, to jest najvyššieho správného súdu, a na základe dôvodov, skrz tento najvyjšší tribunál za nezákonité vyslovených, naše spolky, ktoré na základe týchto usnesení svoju činnosť opätovne zahájily, znova zrušujú a ich majetky znova zhabajú. Naše zákonite ohlásené shromaždenia bez zákonitých dôvodov zakazujú alebo rozpúšťujú alebo fysickým násilím úradne organisovanými ľudmi vyvinutým rozháňajú.
Bez opýtania sa ľudu zamýšla vláda zaviesť administratívnu organisáciu, ktorá sa protiví objektívnym záujmom ľudu a administrácie. Voľby obecné na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi od čias jestvovania republiky neboly prevedené. Samosprávna sloboda cirkví sa nerešpektuje, zamiešujú sa nepríslušne do ich vnútorných záležitostí.
Naše jazykové práva, zaistené mierovou smluvou a ústavnou listinou, obišli zfalšovaním popisu ľudu. Berú nám naše školy, a v maďarských školách počtom nedostatočných, ktoré nám ešte zostali, snažia sa schválne, aby deti zostaly v nevedomosti a aby sa im ich vlastný národ zošklivil. Proti každému právu človečenskému a proti vôli rodičov donucuj ú tisíce maďarských detí, aby navštevovaly školy cudzej reči.
U súdov a úradov jazykové práva sa nerešpektujú. (Výkřiky. Hluk).
Tiež hospodárska politika vládneho režimu je proti nášmu národu namierená. Pozemková reforma slúži tiež odnárodnovaniu. Ntnosť toho odôvudňoval istý člen bývalej vlády vo svojej verejnej reči tým, že nemožno ztrpieť, aby najúrodnejšia pôda v južnej časti Slovenska zostala i na ďalej rukách "nepriateľa", t. j. ľudu maďarského. Hospodárska politika bývalej vlády dopomohla k tomu, že poľné hospodárstvo republiky ocíta sa vo vážnej kríse a jeho produktivita stala sa pochybou. Priemysel na Slovensku, a to jak veľký, tak malý priemysel z väčšej časti prácu už zas tavil a zastavovanie rozširuje sa zo dna na d ň, celý priemysel je ochromený. Úpadky priemyslových podnikov a peňažných ústavov sú na dennom poriadku. Následkom toho teraz pred počiatkom zimy stále zväčšuje sa zúfalý tábor nezamestnaných. Týmto stáva sa porozumiteľným to všeobecné a hlboké roztrpčenie oproti terajšimu režímu, ktorý takto dospel k svojmu mravnému a hospodárskemu bankrotu.
Pri zahájení parlamentných zasedaní pokladáme si za povinnosť vysvetliť naše stanovisko, že jediné východisko z tejto ťažkej krísy zeme je rozlúčiť sa naskrze s týmto režímom a zaviesť režím nový, zakladajúci sa na bratskom porozumení všetkých národov. Žiadame preto, aby národné shromaždenie bolo zaraz rozpustené a aby boly naprosto slobodné voľby v okresoch spravedlive rozdelených prevedené. Vyžadujeme, aby vo voľbách národom Slovenska a Rusínska bolo umožnené, aby svoju vôľu v otázke svojej autonomie prejaviť mohly a aby budúce národné shromaždenie bolo povinné túto vôľu bez podmienky rešpektovať. (Souhlas maďarských poslanců.)
Nebudú-li naše požiadavky ani
teraz vypočuté, za budúce následky nesie výlučne vláda a ju podporujúce
strany zadpovednosť voči svojim národom a pred súdnou stolicou
dejín. (Potlesk maďarských poslanců.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Rýpar.
Posl. Rýpar: Slavná sněmovno! Žijeme ve znamení vážné hospodářské krise, z níž by se snadno mohla vyvinouti těžká krise státní, po případě i krise národní. Od převratu, mohl bych říci, od toho "černého pátku" za vlády socialisticko-agrární koalice a od bolševického pokusu o státní pře vrat nebylo ještě tak vážných chvil, tak vážného okamžiku, jako jsou chvíle dnešní a budou snad chvíle nejbližší, chvíle řešení hospodářské a finanční krise naší. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
V té době, kdy jsme si uvědomili vážnost doby, vláda koncentrovaných československých stran přednesla svůj pracovní program zákonodárnému sboru, celému českému národu a veškerému obyvatelstvu. Národ náš nedokončil ještě úkoly z let dřívějších, nezabezpečil ještě svobody naší, svobody československého národa tak, jak toho je potřebí, což je jistě nesnadnějším dílem, zvláště v době nynější těžším než je dílo získání svobody. A za tím účelem se jisté strany československého lidu, všechny poctivé státotvorné strany spojují k definitivní státotvorné činnosti, mohu říci k těžké státotvorné zkoušce, jejímž výsledkem bude, jak doufám, šťastná budoucnost československé republiky a celého našeho drahého českého národa. S toho hlediska četli a posuzovali jsme program vládní a uznali, že není úkolem této vlády, aby vymýšlela nový program, nýbrž aby trvala na programu ze dne 18. října minulého roku. Pokud vládní program vyhovuje stranám, pokud je stranicky zabarven na levo nebo na pravo, nechci s o tom, slavná sněmovno, zmiňovati. Milejší je mi, že mohu s opravdovou radostí poctivého Čecha konstatovati, že konečně, a doufám pevně, i definitivně, vstupem nové dnešní vlády a prohlášením programovým zvítězil nejvyšší, a řekl bych, "svatý" zájem státu, Československé republiky, ustoupily stranické zájmy jednotlivých stran a straneček tak, jak to hájila od počátku československá strana lidová, za níž mám čest zde dnes mluviti. Tuto všeobecnou koalici československých stran dobré vůle jsme zdůrazňovali od počátku naší samostatnosti. Nebudu se zde šířit o tom, jak se vyvíjely události, jen ke cti bývalých koalovanných stran, zvláště sociálně-demokratické, lze říci, že zavčas prohlédly a uvědomily si, že zájem státu jest nad zájmy stranické, a hledaly dobrovolně - i po případě nedobrovolně schůdné cesty ke spolupráci s námi. A tak jsme dospěli k oné koncentraci všech československých stran dobré vůle, abychom opravdově pracovali na zájmech našeho národa.
Tím památnou byla již schůze z 10. července 1919, v níž tehdejší ministerský předseda Tusar si stěžoval, že úží koalice socialisticko-agrární dostala trhliny hned v počátcích, a tehdejší předseda československé lidové strany, dnešní pan ministr prof. Šrámek odpověděl mu slovy: "Velevážený pan řečník přede mnou začal s politováním, že nynější užší koalice, koalice vládních stran, jak se dnes jmenuje, dostala, bohužel, již v začátcích povážlivé trhliny. On tedy lituje, že koalice tato není ucelená a pevná"."A já", dí profesor Šrámek, "lituji, že nenastala vůbec anebo nezůstala koalice všeobecná, to jest svaté souručenství celonárodní, jedna národní fronta, a to do té doby, dokavad budeme klásti základy k budově své samostatnosti". Na konec nabídl prof. Šrámek družnou, věrnou pravici ku práci slovy: "Pánové, čekáme, jak se rozhodnete. Pro lid a pro republiku všechno budeme dělati s l vámi, i když to bude jen přechodná doba, po níž nastolena bude nová vláda, jen jestli se o to postaráte, aby byla možna práce co nejdříve společná. Jinak bychom arci šli i v té přechodné době svojí cestou. Prosím ještě, abyste se rozhodli co nejdříve pro společné, pevné souručenství celého národa."
A končil slovy: "Velectění pánové, apeluji na vás, abyste umožnili tuto všeobecnou koalici opravdu co nejspíše. I já jsem přesvědčen, že k tomu co nejdříve dojíti musí."
Při poznámce a výkřicích, které z různých stran padaly, že si zodpovědnost vezmou na sebe samy strany, které byly v socialisticko-agrární koalici, bylo jim odpověděno, že zodpovědnosti nesnesou, ale že tuto odpovědnost budou brzy museti přenésti na bedra jiných.
Řeč prof. Šrámka byla tehdy z dobré polovice obhajobou celonárodního souručenství, jak je nazval "svatého" souručenství ve prospěch republiky na venek i uvnitř; a odmítl i pocit radosti straníka své strany nad neuceleností tehdejší koalice.
Tutéž koncentraci hájili jsme při nastoupení druhé vlády dne 10. června 1920. Dnes, kdy nastupuje definitivní forma koncentrace československých stran, mohu opravdu s radostí upřímného Čecha, Čecha-katolíka, Čecha-opravdového republikána říci, že nad splněním ideálu našeho celonárodního souručenství se radujeme a radujeme se zvláště, že k ní došlo v těžkých chvílích republiky a celé vlasti.
A vládní program sám? Nebudu se o něm dlouho šířiti, zaujali již stanovisko jménem československé strany lidové oba páni kolegové klubovní Čuřík a Adámek. Jen poznamenávám, že jest zpracován dle doby a nevyhnutelných potřeb. O osud státu zápolí dnes na poli národohospodářském vývoz a dovoz, kouřící komíny a zavřené továrny, zatížený daněmi zemědělský a živnostenský stav - nahé úřednictvo, pro nedostatek finanční podpory, to jsou argumenty, před nimiž i politikové musejí mlčeti a počkati, až hospodářské poměry se změní.