Chemická továrna ve Falknově, jež měla stav 1400 dělníků, redukovala jej na 600. V chemickém průmyslu máte 3-3 1/2 tisíce nezaměstnaných. V papírnickém průmyslu máme 55 podniků v území německého jazyka. Z těch pracuje 17 s 2200 dělníky 5-6 dnů, částečně 26 s 4 1/2 tisíci dělníky, mají však 2-3 dny v týdnu zkrácenou pracovní dobu a 12 podniků, s více než 600 dělníky, je úplně zastaveno. Propustili jsme v posledním roce z tohoto průmyslu trvale skoro 2000 dělníků. Na Slovensku je papírnický průmysl skoro úplně zastaven; keramicky průmysl s 12 podniky mluvím stále pouze o německém jazykovém území - asi s 1500 dělníky, rovněž úplně odpočívá. Část ostatních podniků má zkrácenou pracovní dobu. Můžeme prohlásiti, že v tomto průmyslu dlužno zaznamenati asi 3000 nezaměstnaných. Ve sklářském průmyslu to lépe nevypadá. Vývozní podniky jsou úplně zavřeny. I v tomto průmyslu máme v německém jazykovém území daleko přes 20.000 dělníků bez práce. V textilním průmyslu máme 25.000 nezaměstnaných a 50.000 dělníků se zkrácenou pracovní dobou. Slyšeli jsme, že ministerstvo vydalo výnos, podle něhož dělníci v textilním průmyslu, kteří brali 6 měsíců refundační mzdy, mají býti po jejich propuštění při úplném zastavení podniků úplně vyloučeni i z podpor v nezaměstnanosti. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Musí býti vyšetřeno, zda ministerstvo se skutečně zabývá takovým opatřením.
To je jen malý výběr, to jsou jen zlomky. Chceme jen konstatovati, že číslice nezaměstnaných, jež nám ministerstvo přináší, nemohou být správnými. Jedna z největších bank konstatovala v říjnu, že máme 380.000 dělníků bez práce a můžeme zajisté předpokládati, že nyní v listopadu zcela určitě, jak jsem prve řekl, dlužno zaznamenati počet nezaměstnaných, po případě počet dělníků postižených hospodářskou krisí nejméně přes 600.000, ne-li již jeden milion. Vidíme-li jak vlády jiných států projednávají v této těžké hospodářské katastrofě tyto otázky, musíme říci, že naše vláda je nejvíce pozadu. V Holandsku, ve Švýcařích, v Belgii, ve skandinávských zemích refundovaly vlády všude miliony odborovým organisacím a umožnily jim vypláceti vyšší podpory. Ty dávaly příspěvky, jež se nedosahuje teprve tak obtížným řízením, jako v Československu. My nechceme však žádných darů, my jsme vždy prohlašovali, my nechceme podpor, my chceme práci anebo chceme aspoň v nynější situaci, kdy nelze si opatřiti možnosti práce, produktivní podpory v nezaměstnanosti a v tomto smyslu jsme se také jako odborové organisace v posledních týdnech co nejintensivněji namáhali. Ale ani zde nelze nalézti řešení a zmírnění. Máme v mnoha městech důležité nouzové práce, ba státní práce, veřejné stavby, pro něž jsou projekty úplně hotovy, jež třeba jen začít, pro něž dlužno jen opatřit prostředky. Když jsme intervenovali, abychom tyto pracovní možnosti prakticky zhodnotili pro dělníky, musili jsme zjistit, že nám bylo v úřadech, v různých státních komisích, v ministerstvu veřejných prací prohlášeno: "My uznáváme, že tyto práce musí být vykonány, jsou nutné, nejsou vlastně nouzovými pracemi, nýbrž pracemi, jež již dávno měly být provedeny, ale nám nezbývají na to žádné peníze." A to mi prohlásili úředníci v různých odděleních ministerstva veřejných prací, my máme v rozpočtu 11,600.000 K pro nouzové stavby a z toho jsme již roku 1922 dosud spotřebovali 2,000.000.
Pro příští rok zůstává tedy z
rozpočtu jen ještě něco přes 9 milionů na nouzové práce. Tato
částka je příliš nepatrná. Zde by se mělo šetřit při militarismu
a ministerstvu veřejných prací dát k disposici pro tyto účely
nejméně jednu miliardu. Bylo by přirozeně nutno mluviti o celé
řadě důležitých otázek, především jiným o oněch ztěžujících momentech,
které by bylo dlužno projednávati jako šikanování při používání
zákona a které dlužno vytknouti všechny ony potíže, které se dělají
nezaměstnaným, kteří bydlí daleko, všechny ony potíže, které se
dělají při přihlášce, při podání a vyřízení žádostí. Já jsem zjistil,
že okresní politická správa v Kadani podává od srpna každých 14
dní vládě návrhy, že tyto návrhy nebyly vyřizovány a že teprve
na moji urgenci bylo okresní politické správě uloženo, podati
všechny návrhy se specialisovanými údaji o jednotlivých pracovních
skupinách, jež přicházejí v úvahu. Otázka nemocenského pojištění
nezaměstnaných a dělníků se zkrácenou pracovní dobou dospěla rovněž
do stadia, jež strašně poškozuje dělnictvo. Stále odhlašují podnikatelé
dělníky, hlásí se do nižších pojistných oddělení, a máme dnes
dělníky, kteří byli přihlášeni v nejnižší pojistné třídě v nemocenském
pojištění. Máme ještě jiné podobné otázky, bohužel je čas příliš
krátký, abych pojednal o všem. My jsme předložili prostřednictvím
německého sociálně-demokratického klubu, a to kolegů Roschera,
Hausmanna a soudr. návrh, který odstraňuje všechny nedostatky
a tvrdosti, jež se projevily při dosavadním používání zákona a
žádali jsme především, aby dělníci, kteří jsou přes půl roku bez
práce, dostali zvýšenou podporu, aby nemocenské pojištění dělníků
se zkrácenou pracovní dobou bylo vhodně upraveno, a žádáme v tomto
návrhu celou řadu opatření, jež mají osud nezaměstnaných vhodně
a příznivěji utvářiti. Žádám sněmovnu, aby hlasovala pro tento
návrh; neodstraní sice hospodářské krise a nouze nezaměstnaných,
ale zmírní je. Musíte to učiniti, musíte zmírniti nouzi nezaměstnaných
a dělníků se zkrácenou pracovní dobou, nechcete-li, aby tyto masy
byly hnány do zoufalství. Máme oblasti - odkazuji zde opět na
kadaňskou oblast - kde jsou dělníci přes 8 měsíců bez práce a
kde přes 2 měsíce nedostávají již podpory, kde musí sáhnouti k
svépomoci, nechtějí-li bídně zahynouti. Jste-li skutečně pro zmírnění
nouze obětí hospodářské katastrofy, jak vy, zástupci všech stran,
dáváte na jevo ve všech svých projevech v této sněmovně i mimo
ni, musíte tedy hlasovati pro náš návrh. Nehlasujete-li pro to,
pak dáváte na jevo, že to nemyslíte vážně se zmírněním nouze nezaměstnaných,
že jsou to jen prázdná slova, na něž nebudou následovati žádné
činy (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Borovszky.
Posl. Borovszky (maďarsky): Ctená poslanecká snemovňa! Vládny system československý veľa podobá sa tej anekdote, kde manžel pristihne manželku pri nevere a miesto manželky vyhodí kanape, na ktorom sa nevera stala. Vláda miesto toho, aby sa snažila riešiť nezamestnanosť, nechá nabiť nezamestnaných gumovými obušky. Ako viem, je guma veľmi dobrý prostriedok, avšak nie k tomu, aby riešila nezamestnanosť; bude-li to však takto ďalej pokračovať, bude len k tomu dobrá, aby tento vládny system zradírovala dolu so šíje pracujúcich. (Souhlas na levici.)
Kolonisačná politika vlády, ktorá chráni záujmy veľkokapitalistov, nielen že nezmenšuje počet nezamestnaných, ba naopak, ešte ho zväčšuje, tak že na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi sotva je továrňa, ktorá by ešte pracovala. Desattisíce ľudí biedačí. Smele môžeme riecť, že osud ľudu oslobodeného Slovenska je horší osudu čierných otrokov na anglických osadách, poneváč anglickí kapitalisti zaniesli do osád len svoje kapitále, avšak otrokov ponechali v robote i na ďalej, aby ich kapitále zúročili. Oproti tomu vidíme, že český kapitál neinvestuje nič, ale všetko odnesie zo svojích kolonii, ktoré sa menujú Slovensko a Podkarpatská Rus. Ba ani otrokov nenechá na mieste, ale importuje miesto nich nových z Česka.
Luď Slovenska činí 27% úhrnného počtu obyvateľstva Československej republiky, ktorý so 27% prispieva jak daňami tak vojopovinnými k ťarchám štátu. Bol by tedy oprávnený, aby dostal tiež 27% štátnych objednávok.
Viďme tedy, čoho dostáva Slovensko za tieto 27%né bremená. V roku 1922 vyplatené bolo na podpory nezamestnaných 65,892.689·73 K; z toho pripadlo na Slovensko 5,922.835·05 K, a to je 8% celého obnosu. Oproti tomu činil vyplatený obnos v Čechách 63%, na Morave 24% a v Sliezsku len 5%. Nestačí však, že vláda tak macošsky postupovala pri vyplácaní podpôr, lež zväčšuje svízele tým, že pri objednávkach štátnych prác dodáva Slovensku len minimum. Avšak i to padne z väčšej časti do rúk českých kapitalistov.
Ako sa táto kolonisačná politika v skutočnosti provodzuje, dovoľte mi to illustrovať niekoľkými príklady. (Maďarské výkřiky: Slyšte! Slyšte!)
Ku zahrdúseniu slovenského obchodu a živnosti stanovené boly železničné tarify tak, že viac stoji doprava tovaru, než tovar sám. Istý košický zámočník nechal si doviezť z Čiech železo, jehož cena činila 900K; oproti tomu stála železničná doprava 1800 K. K osvetleniu krivdivej tarify železničnej nech tu stojí ešte tento prípad.
Doprava cukru, bavlny, nití alebo iného podobného tovaru podaného v Prahe do Barci stojí za každých 10 metr. centov 6216 K, kdežto z Prahy do niektorého bližšieho priemyslového centra, na pr. do Košíc, 7176 K, a totižto lacnejšia je doprava vzdialenejšieho tovaru ako bližšieho tovaru priemyslového.
Kým vláda nespravodlivými tarifami železničnými slovenským živnostníkom a obchodníkom znemožní, aby boly súťaže schopnými, poskytuje českým firmám tarifové výhody.
Pri prideľovaní verejných prác stávajú sa ešte väčšie nespravedlnosti. Štátné stavebné úrady na Slovensku prideľujú práce českým, štátom podporovaným a tarifové výhody požívajúcim firmám, i keby boly drahšie. Pri stavbe obytných domov pre železničných úradníkov kategorie A a B bol offert istej miestnej firmy o 30.580 K lacnejší, ako firmy pražskej, a predsa dostala prácu pražská firma, Fric Zdenko. Pri stavbe úradnických bytov bol offert bratislavskej firmy Durvay lacnejší, ako firmy pražskej, a prácu dostala predsa firma pražská. Pri stavbe bytov pre slobodných úradníkov a palácu gubernátora v Užhorode vzdor tomu, že offert užhorodského inžiniera Csongára bol lacnejší, predsa dostala prácu dražšia Priemyslová stavebná spoločnosť. Pri zadaní maľovania štatnej školy v Košiciach bol offert tamojšej firmy Freimann lacnejší než offert istej firmy pražskej; prez to rozdelili prácu na dve časti tak, že firma Freimann dostala časť menšiu, kdežto drahšia firma pražská dostala časť väčšiu.
Jak umelým spôsobom kántria priemysel Slovenska, k osvetleniu toho musím ešte jedon veľmi kriklavý prípad uviesť. Na nádraží v Košiciach bolo 10 vagónov starej železnej liatiny, ktorú chceli zakúpiť dvaja košickí továrnici za 34 K @a metr. cent. Neodpredalo sa to týmto, ale istej továrni v Čechách za 12 K @a metr. cent. Horejší dvaja továrnici dodávali železnici brzdové bloky a mreže v cene 5 K @a kg. Teraz však boli riaditeľstvom železníc vyzvaní, zda chcú tento tovar dodávať po 2·50 K, poneváč pražské firmy dodávaly by ho za toľko. Za túto cenu nemohly továrne dodávky prevziať, v dösledku čoho prepustily istú časť robotníkov. Lacnejšími železničnými tarifami a zmieneným starým železom je vysvetlené, prečo môžu české továrne takéto práce lacnejšie dodávať, ako továrne slovenské.
O utlačovaní slovenského obchodu a priemyslu hovoríme tu pre to, poneváč to presne súvisí so zničením existencie slovenského robotníctva. Práce, udelené firmám v Čechách, vykonajú z pravidla robotníci z Čiech dovezení, čož má v zápätí ešte väčšiu nezamestnanosť robotníctva slovenského.
Hlavnú príčinu nezamestnanosti na Slovensku shľadávame v mierových smluvách, ktoré roztrhaly hospodárske, na seba vzájomne odkázané jednotky tak, že sú neschopné oddelene, jedna bez druhej na povrchu sa udržať. Túto špatnú mierovú smluvu dovrší vláda ešte tým, že svoje hranice hermeticky uzavre a tým pripraví živnosti a obchod o možnosť voľného pohybu. Táto závera hraníc zapríčiňuje veľkú nezamestnanosť tiež u zemedelského robotníctva; stá a stá ich chodievalo predtým na poľnú prácu do Maďarska, kde si zarobili na výživu pre celý rok. Dnes sú však od toho odrezaní a vystavení tej najväčšej biede. Feudálny režim maďarsky utlačoval a udržoval v temnu maďarské zemedelské robotníctvo; avšak dvojnásobne utlačoval slovenské robotníctvo zemedelské, ktoré následkom jeho beznáročnosti používal proti maďarskému robotníctvu zemedelskému ku stlačeniu miezd. Rovnako tak, ako za maďarskej éry, používá slovenská veľkostatkárska gentry dnes slovenských zemedelských robotníkov následkom závery hraníc sem vtesnených oproti maďarským, väčšie nároky činiacím zemedelským robotníkom ku ztlačeniu miezd a i teraz je slovenský zemedelský robotník pre veľkostatkárov predmetom vykorisťovania. Smutnú polohu zemedelských robotníkov zväčšuje vláda ešte tým, že pozemkovou reformou kolonizuje Slovensko. Rozdelenú pôdu prideľujú cudzincom a nie tým, ktorí tam doposiaľ pracovali, čím stanú sa starí zemedelskí robotníci nezamestnanými.
Pri vyplácaní podpory nezamestnaných pášu sa tie najväčšie zneužívania, poneváč všemohúci orgán vysvetľuje zákon dľa svojho vlastného názoru, a podporu dostanú len tí, ľúbi-li sa mu obličaj. K osvetleniu toho, ako vypadá udeľovanie podpory nezamestnaných na Slovensku, podotýkam len, že štatistický úrad zaznamenal tri
tisíce a niekoľko sto poživateľov podpory nezamestnaných, kdežto počet nezamestnaných na Slovensku vo skutočnosti dosahuje spolu s rodinnými členami počet niekoľkých stotisícov.
Poneváč u nás v demokratickej republike je otázka robotnícka otázkou policajnou práve tak ako v Horthyovskom Maďarsku, zisťuje policajt a četník, komu prísluší podpora nezamestnaných a komu nie. Jedno takéto zistenie predvediem.
Isty robotník vzal si za ženu robotníčku z tabákovej továrne a po hladovení prez dlhé roky usporili si toľko peňazí, že si kúpili pozemok. Neskôr pomocou bankovnej požičky vystavili si chatrč, z čoho dosial stačili len úroky platiť, tak že dlžní sú ešte dodnes, a totiž dom je len nominálne ich vlastníctvom, fakticky je však vlastníctvom banky. Poneváč muž je teraz bez zamestnania, príde k nemu policajt a múdre zistí, že je robotník domácim pánom, ergo neprísluší mu podpora nezamestnaných.
Iný prípad. Dievke, ktorá pracovala v istej chemickej továrni a svojim zárobkom vydržovala svojich rodičov, ktorí sú práce neschopní, povedali, keď zostala bez zamestnania, toto: "My nemáme služiek. Poďte k nám slúžiť, keď nepojdete, nedostanete podporu." Že čo bude so starými rodiči, o to sa nestarajú.
Avšak znám ešte inú formu zneužívania podpory nezamestnaných. Slovenskí župani, ktorí sa nemôžu vykázať výsledkom svojej činnosti, sriaďujú športovné kluby a poukazujú tým, ktorí do týchto slovenských športovných klubov vstúpia, podporu nezamestnaných, vzdor tomu, že ich žiadosti o podporu boly už zamietnuté. (Výkřiky. Hluk. - Místopředseda Buříval zvoní.)
Mi nežiadame pre nezamestnaných podpory nezamestnaných, ale prácu a možnosť živobytia.
Nenie-li vláda v stave poskytnúť príležitosť k práci, vtedy vyžadujeme, aby zákon o nezamestnanosti bol prevádzany spravedlne. Prvý paragraf zákona o podpore nezamestnaných znie takto: "Štátnej podpori zúčastnia sa všetci, ktorí sú viazaní k nemocenskému a úrazovému poisteniu." A predsa vidíme, že tisíce robotníkov sezónnych a všetci zemedelskí robotníci sú z podpory nezamestnaných vylúčení.
Obnos vládou navrhovaný pokladáme pre tých asi 70.000 nezamestnaných a ich príslušníkov za nedostatočný, keď vidíme, že vláda prispieva s 54 miliony korunami na niekoľko kňazov a mníšek, aby mohli ľud ohlupovať. Niekoľkými kvapkami sociálneho oleja nemožno riešiť otázku nezamestnanosti, ale len zdanením bohatých a správnou hospodárskou politikou lzä riešiť tento problém.
Návrh, jakožto nutné zlo, prijímame.
(Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu posl. Langrovi.
Posl. Langr: Slavná sněmovno! Těžká průmyslová krise a z ní vyplývající nezaměstnanost byly příčinou, že vláda předložila právě projednávaný návrh zákona, jímž se povoluje dodatečný úvěr v částce 100 mil. Kč k podpoře nezaměstnaných. O tento obnos má býti zvýšena částka 75 mil. Kč, která zařaděna byla do rozpočtu na rok 1922 k provádění zákona o podpoře v nezaměstnanosti z 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n.
Budiž mně dovoleno, abych při této příležitosti kriticky probral některá ustanovení citovaného zákona a jeho praktické provádění okresními politickými úřady.
§ 1, který mluví o tom, kdo má nárok na podporu, povídá ve svém prvním odstavci: "Příslušníci Československé republiky, kteří podléhají povinnému nemocenskému pojištění, mají nárok na podporu v nezaměstnanosti za podmínek uvedených v tomto zákoně." V praxi však neprovádí se toto jasné ustanovení zákona a veliká většina nezaměstnaných, kteří zadost učinili všem podmínkám tímto zákonem stanoveným, bývá odmítnuta. Okresní politické správy odmítají žádosti o podporu mnohdy z důvodů, které příkře odporují ustanovení tohoto zákona, a tím vzmáhá se oprávněná trpkost a nedůvěra k zákonům tohoto státu. Podle mého přesvědčení zaviněny jsou ty poměry hlavně tím, že částka 75 mil. Kč na rok 1922 byla příliš malá, aby plněny mohly býti povinnosti státu proti nezaměstnaným, jak to předpisuje zákon o podporách nezaměstnaných. Příliš úzkostlivá snaha rozpočtového výboru šetřiti, byla v tomto případě nemístná a zavinila, že jeden z nejdůležitějších pro tuto dobu zákonů republiky není dodržován. Ministerstvem soc. péče vydány byly pokyny okresním správám politickým, aby se s vyplácením podpor šetřilo, a výsledek je, že některé okresní politické správy vykládají si zákon příliš drasticky, ba namnoze jednají proti výslovnému a jasnému znění tohoto zákona.
Ustanovení § 2 odst. 6, že nároku na podporu nemá ten, kdo má majetek, důchod nebo jiný příjem, zabezpečující jeho nezbytnou výživu po dobu nezaměstnanosti, je vykládáno tak, že na př. okresní správa politická v Brně zamítla žádost o podporu dělníka, jehož stará matka béře pensi v částce 175 Kč měsíčně. Další případ: dělník, který se stará o svou práce neschopnou matku, byl zamítnut proto, že matka má zadlužený domek. Konečně v rodině dělníka Vondráčka ve Šlapanicích jsou 3 práce schopní členové bez zaměstnání, takže z rodiny nikdo nepracuje. Žádost o podporu byla zamítnuta z důvodu, že rodiče mají malý rodinný domek. To jsou některé z tisíců případů, jež ukazují, jak nesprávně vykládají úřady ustanovení § 2 odst. 6 tohoto zákona. Dalším předmětem k častým chikanám nezaměstnaných dělníků jest ustanovení § 3, odst. 2, kde se praví: "Nároku na podporu v nezaměstnanosti pozbývá, kdo bez důvodné omluvy zanedbá povinná hlášení u veřejné zprostředkovatelny práce."
Některé politické správy žádají, aby se nezaměstnaní hlásili dvakráte týdně u zprostředkovatelny práce. Důsledek toho je, že nezaměstnaný, který má několik hodin cesty k příslušnému úřadu, vydá značnou část podpory na jízdní lístky.
§ 11, odst. 1, však jasně praví: "K zajištění nároků na další podporu jest nezaměstnaný povinen aspoň dvakráte týdně hlásiti se osobně u zprostředkovatelny práce o zaměstnání. Není-li v místě pobytu podporovaného zprostředkovatelny práce, lze nahraditi osobní hlášení jiným vhodným způsobem, jejž určí politický úřad (administrativní vrchnost) I. stolice. Zde tedy zákonodárce pamatoval na případy, kdy bude nezaměstnanému velmi těžko vyhověti ustanovení první věty tohoto paragrafu a dal politickému úřadu možnost úlevy pro nezaměstnané z místa, kde zprostředkovatelen práce není. Bohužel, některé politické úřady nepostupují tak, jak by v zájmu nezaměstnaných postupovati měly a žádají, aby se hlásili osobně.
Nejhůře však je praktikován § 8, který zní: "Podpora v nezaměstnanosti poukazuje se zásadně předem na 1 týden po uplynutí 7 dnů od uplatnění nároků na podporu v nezaměstnanosti u povolujícího úřadu (§ 7). Dodatečně se podpora nevyplácí. Za neděle a státní svátky podpora nepřísluší." Drastickým prováděním tohoto paragrafu se stává, že nezaměstnaným uniká podpora za celou řadu týdnů. V případě, že okresní politická správa po několikatýdenním řízení - přes to, že má žádost podle § 7 nejdéle do 14 dnů vyříditi žádost o podporu zamítne, má nezaměstnaný podle § 7, odst. 2 právo odvolati se k politickému úřadu II. stolice. Přizná-li mu druhá instance právo na podporu, je mu vyplacena ode dne, kdy mu byla druhou instancí přiznána.
Takovýmto postupem přiváděno je tisíce dělníků do strašlivé situace. Dělníkovi, který za svého, třebas i několikaletého zaměstnání neměl pro nízkou mzdu možnosti ušetřiti nejmenšího obnosu, pozbude-li práce a hlásí se o podporu, je podpora přiznána teprve po řadě týdnů. Co zbývá takovému dělníku, nenajde-li úvěru? Odprodávati i nejnutnější předměty, jež si za doby, v níž byl zaměstnán, těžce pořídil.
Je také velký počet politických okresů, jež jsou uvedeny ministerstvem soc. péče jako okresy, v nichž nezaměstnanosti není. V nich, jelikož správce úřadu nemá zmocnění podpory poukazovat, musí každou jednotlivou žádost poslati na ministerstvo soc. péče, aby o udělení podpory rozhodlo. Že tato procedura při známé rychlosti a pohotovosti našich úřadů jest velmi zdlouhavá, jest na bíledni. Také v těchto případech přicházejí nezaměstnaní o několikatýdenní podpory, po zákonu jim náležející. Podobných stížností do provádění zákona o podporách v nezaměstnanosti mohla by se uvést celá řada. Žádáme proto, aby ministerstvo soc. péče ve smyslu prohlášení svého zástupce v soc. politickém výboru učiněného při příležitosti projednávání této předlohy upozornilo politické správy, aby zákon o podporách v nezaměstnanosti vykládán byl liberálně a aby žádosti o podpory byly vyřizovány co nejrychleji, nejpozději však v době zákonem stanovené.
Pokud se týče některých ustanovení zákona, hlavně těch, které pojednávají o tom, kdo má nárok na podporu a kdo nároku pozbývá, ukázala se během jeho provádění neúplnost a nedostatečnost, volající po úpravě. Leč to bude úkolem soc. politického výboru a slavné poslanecké sněmovny, až bude o tomto zákonu znovu jednáno, jelikož působnost jeho končí 31. prosincem tohoto roku.
A teď několik slov o projednávané předloze. Vláda touto předlohou navrhuje značný obnos na podpory v nezaměstnanosti. O této předloze panuje různé mínění jak v různých vrstvách občanů tohoto státu, tak i mezi členy této slavné sněmovny. Jsou zde pánové, kteří příkrými a nehledanými slovy odsuzovali tuto předlohu i sám zákon o podporách v nezaměstnanosti. Pan kol. Vávra, zástupce živnostensko-politické strany středostavovské, prohlásil při projednávání této předlohy v soc. politickém výboru, že strana jeho nebyla, není a nebude nikdy pro podpory v nezaměstnanosti, a mínil, že se podporováním nezaměstnaných podporuje lenost a nechuť k práci. Musím prohlásiti se vším důrazem, že účelem zákona i projednávané předlohy není podporovati živly práce se štítící, ale že přece je povinností státu, aby se tímto způsobem postaral alespoň poněkud o tisíce dobrých, poctivých a pracovitých dělníků a jejich rodin, kteří bez vlastní viny o práci a výdělek přišli. Naše dělnictvo nikdy nevolalo po nějakých podporách z milosti, naše dělnictvo zvyklo poctivé a plodné práci. Nemůže-li si však při nejlepší vůli práci opatřiti, není přece jeho povinností, aby i s rodinami zemřelo hladem v době, kdy značná část občanů tohoto státu žije v přepychu. Pánové, jsem si jist, že stanoviska p. posl. Vávry a jeho klubovních kolegů není stanoviskem podstatné části stoupenců této strany. Nenávistná a záštiplná slova p. posl. Vávry, která pronáší při každé příležitosti, když se jedná o zájmy dělníků, nenajdou ozvěny mezi malým, sociálně slabým živnostnictvem, které je celou svojí existencí závislé na našem dělnictvu. Jen ať jdou pánové mezi skutečně malé živnostníky a přesvědčí se, jak citelně se jich dotýká dnešní těžká krise průmyslová, která zavinila, že dělnická rodina nemůže si pořídit ani nejnutnější potřeby denního života. Stanovisko strany živnostenské oproti dělnictvu je prostě nepochopitelné a dělnictvo si z něho vezme jistě patřičné poučení.
Je nutno promluviti také o příčinách, které přiměly vládu, aby předložila návrh projednávaného zákona. Je to nezaměstnanost nabývající hrozivých rozměrů, způsobená kapitalistickou soustavou hospodářskou. Hrozivý rozmach nezaměstnanosti vysvítá zřetelně z číslic, které zde uvedu. V říjnu přihlásilo se u zemské úřadovny práce v Brně 31.413 nezaměstnaných, tedy o 6192 více než v září. Z toho bylo 4056 kovopracovníků, 5622 textiláků, 2183 oděvníků, 2046 dřevopracovníků atd. Podpora v nezaměstnanosti vyplacena byla pouze 11672 nezaměstnaným, takže 19736 nezaměstnaných zůstalo bez podpory.
Dělnictvo však není a nemůže býti uspokojeno tím, že vláda se snaží strašlivé důsledky současné hospodářské krise zmírniti podporami. Dělnictvo žádá a musí žádati, aby vláda učinila vše, co je v její moci, aby průmyslová krise byla pokud možno nejrychleji zažehnána. Musí býti důsledně pracováno hlavně k tomu, aby náš průmysl stal se schopným soutěže na světovém trhu. Zde může stát pomoci různými úlevami domácímu průmyslu, hlavně pak se musí vláda postarati, aby našla vhodné cesty a prostředky, jimiž by donutila průmyslníky, aby také oni konali své povinnosti ke státu a k dělnictvu a přinesli nějaké oběti pro odstranění dnešní průmyslové krise. Naši průmyslníci nesmějí považovati průmyslovou výrobu jedině a pouze za prostředek k nepřirozenému rychlému rozmnožování investovaného kapitálu. Naši průmysloví kapitalisté byli až do dnešní doby v tomto státě třídou, která byla přímo hýčkána. Celní politikou bylo jim umožňováno, aby ceny jejich výrobků na domácím trhu byly daleko nad světovými cenami. Naši páni podnikatelé průmysloví, ušetřeni jsouce takto konkurence průmyslu zahraničního u nás, utvořením různých svazů a kartelů hleděli se zbaviti také vzájemné konkurence domácí a tak stali se přímými diktátory pokud se týče cen průmyslových výrobků. A tak je tomu ještě i dnes. Zatím co desetitisíce dělníků jsou propouštěny z práce z důvodů, že prý jsou skladiště přeplněna zbožím, udržovány jsou ceny různých průmyslových produktů vysoko nad světovými cenami, v důsledcích čehož naše dělnictvo, zřízenectvo, úředníci a malorolníci chodí v ošumělých šatech, špatném prádle a polobosi, nemohouce si opatřiti těchto nejnutnějších potřeb. Fabrikantům je pohodlnější uzavříti závody nebo omeziti výrobu než zbaviti se nahromaděného zboží rychlým odprodejem za levnou cenu. Jsem hluboce přesvědčen, že značná část továrníků zastavila nebo omezila výrobu bez nutných příčin z velmi průhledných záměrů. Kapitalisté jsou si vědomi, že čím bude větší nezaměstnanost a poroste přirozená i uměle zvyšovaná krise průmyslová, tím větší bude možnost vrhnouti se na dělnictvo a připraviti je o dosud nabytá práva. Poslední velké sociální zápasy nasvědčují, že kapitalisté tuto cestu nastoupili. Dělnictvu je nelidským způsobem saháno na minimální existenční míru. Veliké srážky ze mzdy nijak neodpovídají nepatrnému snižování cen životních potřeb. Dělnictvo téměř všech průmyslových odvětví je v situaci, která se nedá dlouho udržeti.
Minulá vláda usnesla se ještě před svojí demisí na různých opatřeních, jimiž se mělo čeliti vzmáhající se nezaměstnanosti. Mezi jiným se usnesla vydati nařízení o státní kontrole průmyslových závodů, které hromadně propouštějí dělnictvo Průmyslníkům bylo pohroženo, že na základě tohoto nařízení nebo zákona bude míti stát právo převzíti do své správy závod, v němž by se zjistilo, že zastavil bezdůvodně výrobu nebo že propouští dělnictvo. O tomto vládním usnesení se mnoho mluvilo a mnoho psalo, ale skutek utek'. Důsledek toho však byl, že průmyslníci se strachu před vládním opatřením zbytečně předem ohlašovaným pospíšili si s propouštěním dělníků dříve, než je případné nařízení nebo zákon mohl postihnouti. Bylo by tudíž pro budoucnost dobře méně řečí a více skutků.
Pánové, mezi dělnictvem vzmáhá se stále větší nespokojenost. Příčinou nespokojenosti dělnictva však není, že musí strádati. Dělnictvo dokázalo, že dovede pro svůj stát přinášeti oběti, že dovede i trpěti. Dělnictvo dovedlo by ve prospěch této republiky přinášeti i na dále oběti a trpěti, muselo by však viděti, že trpí a přinášejí oběti všechny složky obyvatel tohoto státu, nesmělo by však viděti, že zatím co ono se svými rodinami strádá, druzí hýří. Nesmělo by viděti, že v době, kdy se mu strhuje ze mzdy, správním radům a akcionářům podniků plynou do kapes ohromné zisky z dělnické práce. Nesmělo by viděti, že jednotliví páni správní radové bank a jejich ředitelé mají větší roční důchod, než 50 dělnických rodin dohromady. Nesměl by viděti takový zubožený textilák v Brně, který pracuje-li, pracuje 2 až 3 dny v týdnu a vydělá nejvýš 100 K a musí si odepříti aspoň jednou denně řádně se najísti, že jeho fabrikant nemusel si dosud ničeho odepřít a že vede stále luxusní nádherný život. To jsou příčiny roztrpčení v širokých vrstvách pracujícího lidu.