Projednávaná předloha má přispěti aspoň k částečnému zmírnění trpkého života dělnických rodin nezaměstnáním postižených. Nevěřím, že navržený obnos bude dostatečný, aby vyhověl úplně tomuto účelu. Také částka 75 mil. korun, zařaděná do rozpočtu na rok 1923 ku podpoře nezaměstnaných, zdaleka nestačí, uvážíme-li, že z obnosu 75 milionů by mohlo býti podporováno okrouhle 20 tisíc nezaměstnaných v celé republice. Bylo-li však v měsíci říjnu pouze na Moravě 31 tisíc nezaměstnaných, je jasno, že uvedený obnos bude museti býti během roku 1923 značně zvýšen.
Doufejme však, že při všestranné dobré vůli a snaze podaří se nebezpečnou krisi průmyslovou překonati a tím dnešní nezaměstnanost z valné části odstraniti.
Vítáme proto právě projednávanou
předlohu přes její nedostatky, jako první krok, za kterým musí
následovati další činy, směřující k ozdravění hospodářských poměrů
našeho státu. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Pocisk.
Posl. Pocisk: Slávna snemovňo! Jestliže sa pri tejto príležitosti o podpore nezamestnaných a o krisi priemyslu v Československej republike hovorí, tak my, slovenskí zástupcovia pracujúceho ľudu máme tým väčšiu potrebu s tohoto miesta poukázať na strašnú priemyslovú krisu v slovenskom priemysle.
Príčiny, ktoré na Slovensku sú, majú zvláštnu povahu. Pravda je, že slovenský priemysel bol umelým spôsobom za maďarského režimu vypestovaný. Pravda je tiež i to, že slovenský priemysel z veľkej časti bol navyknutý dostávať od maďarskej vlády dosť veľké subvencie a iné výhody. Pravda je tiež i to, že slovenský priemysel bol vybudovaný na odbyt v Uhorsku. Ale, vážená snemovňa, je tiež pravda, že značná časť slovenského priemyslu je dnes dosť moderne vybudovaná a že následkom toho slovenský priemysel, ktorý sme zdedili, je voči českému priemyslu a voči priemyslu ostatných krajín do značnej miery konkurencie schopný. Prečo práve na Slovensku je taká značná nezamestnanosť, má vo veľkej miere príčinu i v tom, že u nás nie sú úrady, ktoré by rychlým spôsobom vybavovaly dodávky a vývozné povolenia. Pravda je, že bratislavská expositúra ministerstva obchodu je vo svojej kompetencii obmedzená na minimum a že naši priemyselníci a obchodníci musia z veľkej časti jazdiť do Prahy a tu častokráť dni a dni ztráviť, nežli dostanú povolenie na vývoz. To sa musí s tohoto miesta konštatovať. Naša strana iste nemá žiadny záujem podporovať maďarsko-židovských kapitalistov na Slovensku, vážená snemovňa, ale my vidíme v tom totiež, čo konečně vidia i naší českí bratia, že totiž i oni podporujú svoj židovsko-nemecký priemysel a obchod. Ale tomu robotníkovi na Slovensku, keď nemá slovenského alebo českého priemyslu, je to všetko jedno, kde si zarobí svoj denný chlebík. Preto nepovažujeme s hľadiska slovenského ani s politického, ani s národohospodárskeho stanoviska za zdravú národohospodársku politiku, jestliže sa z veľkej časti protežuje nemecko-židovsky priemysel v Čechách a na Morave na úkor židovsko-maďarského priemyslu na Slovensku. Slovenský robotník - a je ich dľa výkazu nemocenských pokladieň 210 až 250 tisíc, tedy skoro 1/8 celého slovenského národa - myslím, že má nárok na existenciu a nechce dostávať podporu v nezamestnanosti, nechce dostávať od státu almužnú, ale chce si poctivým spôsobom zarobiť svoj denný chlieb pre seba a svoju rodinu. Mám autentické dáta, koľko továrieň od roku 1919 bolo na Slovensku zastavené a koľko provoz vôbec nezapočalo. A zastavujú sa ustavične. Na Slovensku je dnes zastavené asi 180 až 200 továrieň, kde je zamestnané - jak som už vzpomenúl - 210-250 tisíc robotníkov a robotničiek.
Vážená snemovňa! Tu v Prahe je mienka, že slovenský priemysel nenie života schopný. (Výkřiky posl. dr. Jurigy.) Odborníci a to dobrí odborníci, ktorí pracovali vo Vítkoviciach a tiež v zahraničných veľkých priemyslových podnikoch, dokázali, že značná čiastka slovenského priemyslu je života schopná, ale že následkom špatnej národohospodárskej politiky nenie dnes života schopná preto, poneváč - a tu prijdeme s konkrétnými dôvody vieme veľmi dobre, že ku pr. Vítkovice majú uhlie hneď pri svojich dobre vybudovaných závodoch, kým Krompachy, ktoré sú tiež moderne zariadené, musia dovážať uhlie niekoľko sto kilometrov, čím sa uhlie veľmi zdraží. To samé je i s hotovým tovarom. Hotový tovar, železo, vo Vítkoviciach má o mnoho lepšie výhody v dopravnom tarife ako majú ku príkladu Krompachy, ktoré musia vyvážať železo prez rôzne cudzie trate, kde sa znova a znova tarify prepočítávajú, takže ku príkladu doprava na 150 km stojí v Čechách 100 K, kým na Slovensku stojí doprava na tej samej dialke 140 K. Tedy na Slovensku stojí doprava o 40% viac než v Čechách a na Morave. Je isté, že nechcem tým hájiť tých kotterbašských akcionárov, ktorý ešte dnes - dajme tomu - sú majiteľmi tiež Vítkovíc. Musím však chrániť tých slovenských robotníkov, ktorí tam pred vojnou a po čas vojny pracovali. Pracovalo ich tam 2500-3000. Dnes sú tieto závody úplne zatvorené, 2500 robotníkov - v poslednej dobe pracovalo ich sice len 1200 nemá dnes práce. A ja neviem, koľko tisíc a tisíc tých rodinných príslušníkov vo spišskej župe dnes hladuje preto, poneváč nemajú práce a poneváč títo delníci preto, že každý má nejakú tú chalúpku, nedostávajú žiadnu podporu v nezamestnanosti.
Pravda je, že číslice, ktoré sú úradne vykázané, že sa na Slovensku vypláca alebo vyplatilo toľko a toľko milionov korún podpory, nezodpovedajú pravde, poneváč na Slovensku de facto je nezamestnanosť väčšia, než úradná listina vykazuje a že na Slovensku de facto väčšia časť delnictva nedostáva podporu v nezamestnanosti, poneváč naše úrady jednoduše nedbajú nariadení ministerstva soc. pečlivosti. Pravda je, že český robotník môže sa spíš dovolať svojho práva, než robotník slovenský a pravda je tiež, že český robotník má lepšie vubudované svoje ústredne, kam môže sa utiekať a ichž prostrednictvom môže sa domáhať splnenia svojich oprávnených požiadavkov. U nás toto bohužiaľ dosiaľ schádza. Naše úrady praktikujú svoje úradovanie ešte dľa maďarského spôsobu a dívajú sa na toho robotníka ešte cez tie maďarské okuliare. (Posl. dr. Juriga: Sú to tiež Rakušáci, Čechovia-Rakušáci.) Pane kollego Juriga, my jsme prevzali 90% notárskych a slúžnovských úradov bývalého Maďarska, tam je veľmi malá časť Čechov a musím konštatovať s tohoto miesta, že tam, kde Česi sú, majú porozumenie pre to a že vyhovujú slovenskému robotníctvu viac, než slovenskí, alebo poloslovenskí slúžni a notári. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Pravda je, že slovenský kovopriemysel by bol života schopným, keby bola zreorganisovaná doprava a keby železnice, ktoré sú na Slovensku ešte dnes v rukách cudzích kapitalistov, boly nostrifikované, keby vláda mala na ne vliv a mohla im diktovať jednotné dopravné tarify. Vážená snemovňa! Predstavte si, že máme v Handlovej dobré uhlie a že toto uhlie je v Nových Zámkoch dražšie, než uhlie z Mostu alebo z karlovarskej pánve. Je to mysliteľné? Myslím, že tu asi je niečo nezdraveho.
A to je to, že sa nepočíta, že z Karlových Varov alebo z Mostu dopravené uhlie do Nových Zámkov sa počíta za režijnú cenu a nepočíta sa, že tie vozy musia byť znova dopravené do Karlových Varov alebo do Mostu. Ministerstvo železníc minulý rok chcelo dokazovať, že handlovské uhlie je o 2·60 K dražšie než uhlie mostecké. Naši robotníci, ktorí nie sú žiadnymi kalkulanty, dokázali, že handlovské uhlie je asi o 400 kalorií lepšie, čo ministerstvo železníc nepočíta a že handlovské uhlie je odanené 15·98 Kč, kdežto mostecké bolo odanené len 3 66 Kč. To je, pravda, ten rozdiel, prečo handlovské uhlie nenie lacnejšie, a prečo ministerstvo železníc nemohlo objednať uhlie handlovské, ačkoľvek handlovská spoločnosť už prišla k ministerstvu železníc v ústrety a dokázala, že na Slovensku môže handlovské uhlie celkom dobre konkurovať s uhlím mosteckým.
V Handlovej pracovalo po čas vojny 2000-2500 robotníkov. Jestli by v Handlovej títo robotníci následkom toho, že štát neobjednáva uhlie, museli byť restringovaní, neviem, čo s týmito slovenskými baníkmi by sme počali. Už aj tak veľká čiastka musí vandrovať do Maďarska, do Šalgotarjanu, do Tokodu atď. a preto nemôžeme súhlasiť s touto národohospodárskou politikou, aby Slováci vandrovali do Maďarska, kde sa zdemoralisujú a odnárodnia, ale musíme vyhľadať nápravu, aby slovenskí baníci zostali pracovať na Slovensku.
Mal som príležitosť v nedeľu byť vo Spišskej Novej Vsi. Spišská Nová Ves je centrom spišskej župy a spišská župa je jedna z najpriemyslovejších, tam je najviac baníctva, sú tam železné bane, sú hute. Práca vo spišských baniach je takmer úplne zastavená, a robotníctvo, ktoré je odkázané výlučne len na priemysel banícky a hutnícky, je dnes úplne bez práce. Robotníctvo prišlo a intervenovalo u mňa a žiadalo mňa, abych zakročil čo najenergickejšie u našej vlády, aby sa postarala o zamestnanie robotníctva. Sú-li tie bane života schopné alebo nie sú tie bane predbežnej konkurencie schopné, nech sa ministerstvo postará o núdzovú prácu, ktorej by bolo vo Spišskej župe na dostač. My nemôžeme na ďalej brať zodpovednosť za túto politiku a nemôžeme brať zodpovednosť za následky tejto politiky. Preto žiadame, aby na Slovensku sa stala čo najskoršie náprava.
Ja sa zmienim ešte o jednej veľmi dôležitej otázke. To je zadávanie štátnych objednávok. Slovensky priemysel dostal priemerne za celý čas len 5% štátnej objednávky, ačkoľvek percentuálne by mal slovenský priemysel dostať najmenej 27%. Ja myslím, že v pražských centrálach tí páni sa dívajú na to Slovensko ako na nejakú koloniu. (Výborně!) A ja bych snažne prosil pražských pánov, aby toto už jedonkráť si odvykli a aby neprotežovali ich starých rakúskych priateľov, ale aby brali ohľad tiež aj na slovenský proletariát, (Tak je!) ktorý chce tiež jesť.
Ja myslím, a to je charakteristické, že naše úrady, čo sa týče nezamestnanosti, nesprávné datá podávajú. Mám v rukách doklad, kde sa úradne vykazuje, že v Podkarpatskej Rusi je len 97 mužských nezamestnaných a podporovaných v tú dobu a žiadna žena a žiadne mladšie robotníctvo. Že by v Podkarpatskej Rusi tak báječne sa pracovalo, že by len 97 mužov bolo bez zamestnania, myslím, že to ani v ministerstve sociálnej pečlivosti neuveria.
Ja bych menom slovenského robotníctva žiadal ministerstvo sociálnej pečlivosti, aby svojim podriadeným úradom dotklive nariadilo, aby dbali viac o robotníctvo slovenské, ktoré je bez zamestnania, a sice preto, poneváč tie relácie, ktoré sú podávané, že ten robotník v tej alebo onej továrne pracujúci a z práce prepusťaný, že má domčok alebo že má nejaký kúsčok tej zeme, že z toho môže vyžiť, nezodpovie pravde. Ja poznám slovenských robotníkov, ktorí majú nejaké domčoky, sú o mnoho horšie na tom než taký robotník, ktorý nemá absolutne nič, ale ktorý pri tom si vie zarobiť iným spôsobom jako ten robotník, ktorý je vonku, dajme tomu v tej spišskej župe atď.
Slávna snemovňa! Jestli niekde sú pomery kruté, tak sú na Slovensku. Ale na Slovensku máme ešte tú jednu nevýhodu, že mimo tejto strašnej nezamestnanosti sa nedodržuje 8hodinová doba pracovná. Na príklad v Koburkových závodoch v Trnave, kde sa prepustilo takmer 2/3 robotníctva, pracuje sa dnes prez čas, a to 10 hodín denne. V Koburkovej továrni prepustili mimo robotníctva tiež i spústu učňov, ktorí neboli doučení a títo boli poslaní domov" biede na pospas; nevedia, čo sa s nimi stane. Dva až tri roky takýto učeň bol využitkovaný, vydieraný a dnes Koburkové závody pošlú tento vytlačený citron jednoduše domov. Myslím, že tu by bolo zapotreba tiež, aby ministerstvo sociálnej pečlivosti potažmo ministerstvo pre správu Slovenska sa staralo o to, aby na Slovensku bola dodržaná 8hodinová doba pracovná, a to tým viacej, poneváč státisíce robotníctva je dnes bez zamestnania.
Bol som požiadaný, abych ministerstvu tlumočil žiadosť práve Spišskej Novej Vsi, kde jedinká továrňa na konservy, kde by robotníctvo dostalo zamestnanie, aby ministerstvo národnej obrany tejto továrni pridelilo tiež nejaké objednávky. Ja iste to nerobím, že bych chcel robiť tejto továrni nejakého agenta, ale poneváč vo Spišskej Novej Vsi sú stá a stá robotníctva nezamestnaného a poneváč je to jediná továrňa na Slovensku, ktorá môže vyhovovať, žiadame, aby, keď ministerstvo národnej obrany bude robiť objednávky, aby táto továrňa tiež bola braná do ohľadu, aby tam robotníctvo dostalo zamestnanie.
Ja bych sa chcel zmieniť ešte o našich mlynoch. Je zaujímavé, že na Slovensku máme značný počet dobre vyzbrojených mlynov a je zaujímavé, že takmer všetky tieto mlyny stoja. Chcel bych vedeť príčinu a myslím, že by bolo povinnosťou ministerstva ver. prác, aby toto zistilo, že prečo tieto mlyny sú zastavené. Ja sa nechcem dotýkať toho, komu tie mlyny patria, akej spoločnosti, akým akcionárom, ale je isté, že to musí mať tiež i svoje politické pozadie, práve tak ako malo politické pozadie v Krompachách, keď roku 1919 tamojšia továrňa sa zariadila tak, aby tam mala spústu neproduktívnych živlov a tým zatížila výrobu. Keď potom videla, že nepríjde, na čo ona počítala, totiž že Krompachy budú znova patriť Maďarsku, týchto živlov sa nemohla zbaviť a stalo sa, čo sa stáť nemuselo, že tamný ľud, roztrpčený, vraždil potom svojich vlastných spoluobčanov a svojich vlastných bývalých priateľov.
Myslím, slávna snemovňa, že v Prahe mali by Slovensku venovať zvláštnu pozornosť. (Tak je!) Nenie pravda, že by slovenský národ a hlavne slovenské robotníctvo neporozumelo situáciu, nenie pravda, že by slovenské robotníctvo si prialo nejakej autonomie. Pravda je ale, že slovenské robotníctvo je smýšlania republikánskeho, že slovenské robotníctvo má smysel pre demokratismus. Slovenské robotníctvo nemôže porozumeť takej pražskej politike, keď za Maďarov bolo plno zamestnania a že dnes za republiky stá tisíce robotníkov je vyhadzované na ulicu bez zamestnania.
Tejto pražskej politike slovenský
ľud nemôže rozumieť. Preto žiadame vládu Československej republiky,
aby väčšiu pečlivost, a pozornosť venovala Slovensku a slovenskej
pracujúcej triede. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Bezděk.
Posl. Bezděk: Slavná sněmovno! Chci zaujmouti stanovisko k vládní osnově zákona, jíž se povoluje dodatečný úvěr k podpoře nezaměstnaných a k čelení nezaměstnanosti vůbec. A tu hned na začátku podotýkám, že návrh tento sice podporuje nezaměstnané - ovšem nedostatečně - ale nezaměstnanosti že nečelí vůbec. Nevím aspoň, jakým způsobem by tento návrh mohl čeliti nezaměstnanosti. Za celou dobu poválečnou nebylo u nás hospodářské krise, jaká zachvátila náš život právě nyní. A není v dohledné době naděje, že tento desolátní stav bude odstraněn. Odraz poměrů jeví se právě v té hrozivé nezaměstnanosti. Dělnictvo čekalo odlehčení poklesem cen životních potřeb a dočkalo se zklamání. Průmysl, již z dobré konjunktury zazobaný, lační ustavičně po dřívějších svých výdělcích a ziscích, nechce však v těžké době nésti oběti. Využívá situace, aby snižoval dělnictvu mzdy, ač ty nepadají v celkové režii největší měrou na váhu. Nezaměstnanost budí nespokojenost v širokých massách lidových, jde ruku v ruce s hladem, a hlad, jak víme ze zkušenosti, bývá matkou revoluce. Jest zde porucha, nad kterou by se měli zamysliti všichni, kdo jsou povoláni, aby řídili osudy státu.
Nezaměstnanost u nás je však mnohem větší, nežli byla v letech minulých. Podle říjnového výkazu bylo v našem státě nezaměstnaných na 170 tisíc a v tom jistě nejsou počítány pomocnice v domácnosti, na které podpora v nezaměstnání se vůbec nevztahuje. Podporováno bylo přímo 67 tisíc, nepřímo 62 tisíce dělníků.
Značná část nezaměstnaných utíká se pod ochranu nemocenských pokladen. Je to přirozené, poněvadž dělník, pokud práci má, snaží se ji udržet, když pak práce pozbude, je celá část dělnictva churava tím, že není dostatečně vyživována. Takový dělník je skutečně nemocný, a jak vidíme právě třeba na největší nemocenské pokladně v Brně, nejsou nemocenské pokladny s to, aby tíhu, která na ně doléhá, unesly, takže nemocenské pokladny jsou v nynější době nuceny podpory, které teprve nedávno byly zvýšeny, snižovat. Značná část dělnictva postiženého nezaměstnaností vůbec nenalézá ochrany nikde. Ministerstvo soc. péče za měsíc říjen vyplatilo prý 10 mil. K - pro veřejnost na pohled veliký peníz, pro strádající je to však přece jen almužna.
Vina těchto poměrů spočívá, jak míní část našich národohospodářů, v tom, že valutní poměry ve střední Evropě, na jejichž urovnání konečně záleží hospodářská rovnováha všech zúčastněných států, i těch, jichž valuta je vysoká, poslední dobou se značně horší. Strašidlo úpadku nejen že nemizí, nýbrž blíží se stále více. Úpadek státní podařilo se dosud všude odvrátiti, žádný stát až dosud neprohlásil, že zastavuje platy vůbec, ve skutečnosti je však kolem nás stálý úpadek všech států, jelikož nemohou dostáti závazkům ve vlastní hodnotě. A ani vysoký kurs naší koruny nepřináší nám znatelnějších výhod. V důsledku toho vývoz a domácí výroba vázne a úpadky průmyslových a obchodních podniků se množí. Z obecného úpadku hospodářského nutně vyplývá nezaměstnanost, jež státní rozpočet opětně novými výdaji zatěžuje a jest neblahou předzvěstí pro nastávající zimu. V zemích přírodou tak štědře obdařených není práce.
Nezaměstnanosti je prý nejvíce v zemích s vysokou valutou. Tak je nezaměstnanost ve Spojených státech amerických, ve Švédsku, Švýcarsku, Anglii, Francii, u nás, až včetně po Německo a Rakousko. Za této nezaměstnanosti nemožno očekávat všeobecné příznivé poměry hospodářské. Nevydělá-li dělník, pociťuje to živnostník, obchodník, rolník, na konec pak to odnáší stát ve svém celku. Tak na př. ve Spojených státech amerických, byť se i v tuku svého bohatství dusily, nebudou-li obyvatelé míti dostatek práce, obecný blahobyt neporoste - ovšem blahobyt těch obyvatel, již nemají vysokých valutních kapitálů. Německo naproti tomu se svojí poměrně malou nezaměstnaností nemůže míti radosti z toho, že vyrábí sice zboží laciné, ale že se mu nevyplácí výroba.
Hospodářské osamocení nemůže jíti žádnému státu k duhu. Proto není jiné pomoci, než aby čilejší výměnou zboží mezi státy, které se neprostupně zahradily, přišly k uplatnění věcné, lidstvu potřebné hodnoty. V tom nám však překáží chlouba naše - vysoký kurs koruny. Vzestup naší koruny nás připravuje o cizí odbytiště aneb ochuzuje náš majetek, snaží-li se kdo přece prodávati, ovšem se ztrátami; jinak vysvětluje se také peněžní spekulací. Koruna se v cizině kupuje a tím vyhání do výše, aby v příhodné době, jakmile se spekulaci zachce, byla hozena na trh - ovšem zase z příčin spekulačních. Kolik pro tento přepych činí vláda, ovšem nevíme.
Proto dnes musíme mluviti o statisících nezaměstnaných, poněvadž za naše ceny není kam vyvážeti, také doma z toho mnoho nemáme, drahota všech těchto potřeb je stále ještě vysoká. Důsledek je opětný nedostatek průmyslové práce a vývozu, z toho plynoucí nezaměstnanost, schodek ve státních příjmech a opět neobyčejně vysoké daně a poplatky. Nezbývá, než vyrovnání mezinárodní čili mezistátní. To je: bude-li pomoženo zbankrotělým sousedům, bude pomoženo i nám - zrovna tak, jako tomu je mezi obchodníky soukromými.
Příčina veliké nezaměstnanosti je také v tom, že veliká část průmyslu a obchodu je v rukou nepřátel státu; je to skupina lidí velmi silná. Závody této skupiny stát náš sabotují a do jisté míry sabotují též výrobu, propouštějí dělnictvo z práce, aniž je k tomu vždy dostatečného důvodu. Fanatická nepřátelská zášť proti republice převládá často nad zájmem obchodním.
Již v prohlášení vlády - bylo to 26. října - v němž učinila výzvu obyvatelstvu k nejkrajnější spořivosti, v němž apelovala na obchodníky a průmyslníky, aby snížili ceny potravních výrobků pod výrobní cenu, a v němž vysloven byl také boj proti nezaměstnanosti, se praví, že Národnímu shromáždění bude navrženo zvýšiti obnosy povolené na podporu v nezaměstnanosti v rozpočtu na letošní rok - právě o tom pojednáváme dnes - a že se také zákonem upraví výpovědní lhůty po dobu průmyslové krise a hromadného propouštění z práce. Pokud nařízení bylo vydáno, myslím, že na poměrech mnoho nezměnilo, že zůstávají tytéž, naopak toto nařízení ještě poškodilo výhodnější kolektivní smlouvy. Bude prý vydáno nařízení, kterým se umožní kontrolovati příčiny, proč se omezuje nebo zastavuje práce v závodech. Vláda učiní pak další nutná opatření. Těchto nutných opatření dosud vláda neučinila, dosud na ně marně čekáme. Jsou však zjišťovány případy, zvláště v některých továrnách - jsou takové továrny i v Brně, kde by se docela dobře mohlo pracovati - kde spousta agentů i továrníci sami v cizozemsku práci sjednávali, takže odborní činitelé v továrnách jsou o tom přesvědčeni a vědí, že práce je zde, ale továrníci čekají, až jak prý bude dále.
"Ministerstva objednejtež v nejkrajnějším rozsahu, ještě než bude ústavně projednán státní rozpočet pro potřeby na r. 1923, naprosto nepostrádatelné materialie svých odborů," stojí také ve vládním prohlášení. Ani zde nám není známo, zdali a co bylo učiněno. Urychleněji mají býti prováděny stavby veřejné, jako elektrárny, meliorace, údolní přehrady, silnice a nouzové stavby, a uspíší se práce týkající se staveb železničních. K tomu podotýkám: Zrovna u nás na Moravě v některých okresích je spousta silnic, které čekají na opravu a stavbu, a je potřebí v mnohých obcích stavěti školy, jako na př. ve Štěpánově na Bystřicku, kde mají obecnou a měšťanskou školu rozstrkanou v chalupách, v několika místnostech docela obyčejných. Je potřebí, aby tam byla pořádná škola postavena. U nás do Mělčan není se možno dostati, když trochu naprší, jsou to pravé Mělčany. Je potřebí tam postaviti silnici. Tak je tomu též na Sokolnicku, kde volají dlouhá léta po přípojce dráhy. Mnohé obce by rády daly pozemek a přispěly by něčím, aby se mohlo stavěti. Samosprávné naše korporace jsou v tom ohledu velmi pomalé a trpí také na souchotiny finanční z týchž důvodů jako stát. Volá se po programu a namnoze slibuje se, co se všecko bude dělati. Práce by bylo dosti, ale nepřikročuje se k dílu. Nezaměstnaní nemohou sami jíti a tu práci konati, tu musí někdo připraviti.
Nezaměstnanost zavinuje také kapitalistická ofensiva na dělnické mzdy. Je jisto, že kapitalisté právě nynější dobu považují za nejvýhodnější, aby učinili útok na dělnické mzdy, a nikterak se tím netají, kdyby nebyla tak zlá doba, že by to nemohli provésti. Nerozumný, nesolidární mnohdy postup dělnictva se teď mstí. Vy, velectění pánové a dámy, ráčíte věděti, co jsme se zde nabojovali proti teroru dělnictva. Dokud byla lepší konjunktura, bylo zneužívano toho poněkud lepšího a výhodnějšího postavení v tehdejší době. Nepohodlní dělníci byli na kolečkách vyváženi z továren, znemožňována jim práce, a dnes přes to, že máme ochranné zákonodárství, které poskytuje dělnictvu jistých výhod, jest tyto výhody velice málo cítiti. Vezměme třeba dělnické závodní rady. Zaměstnavatel namnoze sežene celou závodní radu do jednoho oddělení, zařídí to tak, že v té době tam není dostatek práce, a celou závodní radu vyhodí najednou z továrny ven.
To všecko je důsledek stísněné situace, v níž zaměstnavatelé a nepřátelé dělnictva mají příležitost se mstíti na dělnictvu. Pak se říká, že náš průmysl je zařízen pro více než 70 milionů lidí a že máme jen 14 milionů obyvatel. A radí se, abychom nechali co nejvíce našeho průmyslu zničiti, aby padl, aby se nechal tak rozpadnouti, jako se rozpadává dnes Vídeň. Myslím, že názor tento je trochu předčasný. Můžeme očekávati, že poměry přece jen časem se změní a že by bylo možno celý průmysl u nás zaměstnati. Neboť kdyby se podařilo zjednati vývoz a urovnati poměry na jihovýchodě a na východě, pak by náš průmysl mohl býti zaměstnán bezstarostně nejméně 25 roků, přes to, že je mnohem bohatěji zařízen, než by početnost našeho obyvatelstva toho vyžadovala.
Jak hodláme zjednati si odbytiště pro náš průmysl, když povolovat ustavičně podpory v nezaměstnání asi také nebude možné? Chci poukázat, že do Bulharska byl svého času vypraven vzorkový trh z Československa. Výprava však zbankrotovala. Naši lidé neznali tamějších zvyků, ani jazyka národa, jemuž chtěli prodávati. Někteří se domnívali, že vystačí s němčinou nebo francouzštinou, ale Bulhaři v nynější době nemají v lásce národy, mluvící touto řečí. A jak poslední zprávy dokazují, byla značná část lokomotiv i vozů do Bulharska objednána v Německu. Také reparační splátky nám vadí, že tyto státy nemohou s námi uzavírati smluv, ovšem také pro vysokou cenu. Stejně je tomu i v Rumunsku, které objednává svoje potřeby v Německu. A potom: východní obchodník nerad kupuje podle vzorku; byl mnohokráte napálen, proto nevěří a nevěří ani bratru, ani sobě samému, natož cizinci, třeba byl z Československa. Po té stránce máme také smutnou zkušenost, že zrovna nejreelněji náš obchod vždy nejednal.
Slovanská vzájemnost v praksi je dosud vlastně jen na banketech a v některých novinách, ale obchod vyžaduje, dodati zboží dobré jakosti. Musí zde býti také obchodní morálka. Jestliže s východem nemůžeme navázati řádné obchodní styky, je vina také v tom, že není respektován mravní základ obchodu. Jinak dovedou i občané z jihovýchodu nás napalovati. Smutné příklady máme s rumunskými obchodníky. A přece je jisto, že se tam prodává a že se tam vydělává. Obchoduje se prostřednictvím solidních mezinárodních společností. Východní kupci jsou uvyklí platiti za zboží hotově. Solidnost německých výrobků a hlavně staré zavedení, tu vítězí, a my se nemůžeme do toho obchodu pořád dostati. U nás to dosud nejde, jsme pořád ještě v začátcích, a to nyní hodně nepříznivých. Čekáme, až to kdosi jiný začne, že pak začneme též. Ale musíme se také sami přičiniti.
Jak máme rozuměti tomu, že Německo právě tolik získává ve státech, s nimiž my jsme v přátelském poměru? Naši vyslanci se v cizině dovedou jistě dobře representovati, ale stát a národ by měl míti z jejich representace také trochu užitku. Po té stránce to hodně kulhá. Jisto je, že konkurence německá v obchodě a průmyslu je veliká. Naše výroba musí býti reorganisována. To je také trochu věcí našich odborných znalců. Musíme docíliti aspoň částečně stejného kroku s konkurencí.
Ale nyní je třeba okamžité pomoci nezaměstnaným. Zde nepomůže teoretisování, když rodina dělnická třese se strachem, co bude zítra.
Až dosud prakse v udělování podpor v nezaměstnání je různá. Každá téměř okresní politická správa rozhoduje jinak. A tu je napácháno nezaměstnaným mnoho křivd. Pan kol. Langr uvedl některé případy, které se staly v Brně, a řekl, že někteří dělníci byli nespravedlivě poškozeni; musím přes to vše říci, že v Brně rozhoduje o podporách v nezaměstnání zvláštní obecní komise, která postupuje značně objektivněji a spravedlivěji, než postupují okresní politické správy, kde dělá každý co chce. (Hlas: To je viděti! Nejste v té komisi?) Nejsem v té komisi, ale pokud jsem podal stížnosti, bylo mi řečeno, že nemají dostatek prostředků, a kde není, tam ani smrt nebere; ale snaží se zákon o podporách v nezaměstnání vykládati aspoň pokud možno liberálně.
Pak je jistá vada, že po půl roce podpora v nezaměstnání končí. Máme celou řadu případů, že dělnictvo je nezaměstnáno mnohem déle a nemůže dostati naprosto žádného zaměstnání a podpory také nedostane. Výjimečně v některých případech je povolena podpora déle, ale kde máme velkou bídu, jako na příklad v kopřivnické vagonce, nebyla další podpora vůbec povolena, ačkoliv je známo, že kde jsou velmi bídné kraje, přece jen podpora povolena byla.
Léky jsou různé. Někteří pánové si myslí, že mohou čeliti nezaměstnanosti jednotnou frontou. Tu je nutno, abychom také s našeho stanoviska řekli o tom svůj názor. S jednotnou frontou začala internacionála v Berlíně, ale nepodařilo se to. Pánové se rozešli tak, jak se byli sešli. A tluče se na buben s frontou aspoň všeho dělnictva u nás. Politicky je to nemožnost, hospodářsky v dobrém a pro skutečné blaho lidu nikdo rozumný se jí nevyhýbá. Ale musíme míti na zřeteli stále tyto zkušenosti: Hospodářský socialismus sám o sobě zklamal docela a prospěšnou práci koná jedině tam, kde působí spolu se stranami občanskými. Komunismus rovněž se nemůže omlouvati, že jen překážky se strany měšťácké a kapitalistické jsou příčinou, proč slibované výhody jeho soustavy se nedostavují. Komunismus v Rusku překážek nemá a klesá hospodářsky hlouběji a hlouběji, nyní však se poněkud zvedá jen tím, že se vrací k osvědčeným metodám starším. Úplné obrody hospodářské v Rusku však nebude, dokud budou sověty státi na stanovisku svých neuskutečnitelných zásad. A ani zestátnění, ani zesocialisování mnoho nyní nepomůže, poněvadž to vše znamená úbytek výnosu a zatěžování obecnosti.