Předseda (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Uhl.
Posl. Uhl (německy): Slavná sněmovno! Při vzniku republiky stanovila si česká politika cílem velké dílo, pozemkovou reformu. Také my mohli bychom s pozemkovou reformou souhlasiti, kdyby byla prováděna podle dnešních nutných potřeb a kdyby byla prováděna především podle zásad socialistických. Bohužel, není tomu tak. Mluvíme-li k pozemkové reformě, musíme počíti i zde jako v mnohých jiných otázkách protestem. Pozemková reforma byla ve svých základních rysech uzákoněna bez našeho spolupůsobení, menšiny ve státě nebyly tázány, když byla sdělávána, a byly postaveny před hotovou, dokonanou skutečnost. A dodnes jsme z provádění pozemkové reformy vyloučeni! Nemůžeme pozorovati, co se děje, nemůžeme spolupůsobiti, na půdě pozemkové reformy jsme občany druhé třídy. Zde také opět vidíme, že se musíme považovati sami za menšinové národy, za podřízené národy, které musejí vše klidně přijmouti.
Dodnes nemáme ještě v pozemkovém úřadě zastoupení. Pozemkový úřad byl zřízen a stal se dnes nesmírně velikým tělesem, jež zaměstnává sta úředníků. Podle § 9 zákona ze dne 11. června 1919 byl ustanoven správní výbor, kterému byla vyměřena tříletá platnost mandátů. Tato platnost mandátů správního výboru již dávno uplynula, nová volba však nebyla provedena ještě dodnes, ač se to mělo státi již dávno. Také v tomto případě vidíme opět porušení zákona a opět můžeme konstatovati, že vláda sama nedbá zákonů vlastního státu a je přestupuje. Nepomáhá tu důvod, že § 9 praví v dodatku, že funkce správního výboru trvá až do nové volby. Tento důvod je úplně bezpodstatný. Byl by opodstatněn, kdybychom neměli parlamentu. Poněvadž však parlament máme, který zasedá a pracuje, bylo by povinností a úkolem vlády provésti novou volbu správního výboru pozemkového úřadu. Odklad volby není ničím odůvodněn, je povinností vlády, aby dbala zákonů a sama zachovávala jejich ustanovení. Nutno říci, a takový výrok je úplně oprávněný, že zde něco není v pořádku, že se tu vědomě zdržuje zastoupení menšin, že se vědomě a úmyslně neposkytuje menšinám a oposičním stranám žádný vliv a žádné zastoupení. Pozemkový úřad dodnes je úplně nekontrolovatelný. Žádáme proto, aby správní výbor byl přetvořen dle poměru sil politických stran. Na členech správního výboru pozemkového úřadu spočívá těžká odpovědnost. Neboť konec konců jsou odpovědni za vše, co pozemkový úřad dělá, za způsob, jak se pozemková reforma provádí. Správní výbor určuje prováděcí nařízení, péče o dělníky, zřízence a o úředníky závisí od usnesení správního výboru. Museli jsme konstatovati, že správní výbor nepřibírá při všech svých usneseních organisací dělnických, že se jich netáže ani při otázkách vysloveně dělnických, a že si jejich posudku neopatřuje. Dodnes nejsou dělnické organisace zastoupeny delegáty. Žádáme-li tedy novou volbu správního výboru a zastoupení v tomto výboru, je to úplně oprávněno, neboť konec konců jde o existenci personálu, zaměstnanců, a tito lidé, kteří byli pozemkovou reformou zasaženi a strženi, mají právo, aby do této věci spolu mluvili.
Jako v mnohých správních odvětvích státních vládne i zde nejhorší libovůle. Nemůžeme rozuměti, jak mohou zástupci českých socialistických stran dělnických ospravedlniti tento nesociální postup. Žádáme plným právem zastoupení v pozemkovém úřadě.
Vedle úpravy péče o personál je správnímu výboru přikázána další důležitá funkce, a to rozhodovati při stanovení postupu při převzetí a přidělování zabraných velkostatků. Tato odpovědnost není malá. Měli bychom se tedy domnívati, že vládní strany by měly samy míti zájem na tom, aby oposice spolupůsobila. Zdá se však, že si kontroly oposičních stran nepřejí. Po všem tom, co jsme dosud slyšeli o pozemkové reformě a o tom, jak se provádí, po výrocích různých vlivných politiků, jest jasno, že pro chování českých stran většiny jsou rozhodnými zvláštní důvody. Duch, v jakém se pozemková reforma provádí, nutí vás, abyste oposiční strany a menšinové národy tohoto státu vylučovali.
Jen zcela krátce budu zde citovati některé hlasy, které to dokazují. Pan ředitel Kavka pravil při jedné anketě národnědemokratické strany o pozemkové reformě: "Jest jen jedna cesta: udržeti českým, co je v českých rukou, a půdu, která v českých rukou není, převésti do nich." To je důkaz dostatečný! Z tohoto výroku je viděti, v jakém duchu se pozemková reforma provádí. Celá reforma nám ukazuje, že tento duch působí také prakticky. "Venkov" prohlásil dne 30. června: "Tam, kde není dosti uchazečů místních, jako v krajích průmyslových a řídce obydlených pohraničních okresích, musí býti zavedena kolonisace živly národně uvědomělými." Také tento výrok orgánu českých agrárníků činí zjevným, co je zamýšleno. V témže čísle praví tento list: "Zvláštní váhu nutno klásti na sestátnění zabavených pohraničních lesů, a to z důvodů státně politických a strategických."
My jsme pro vyvlastnění velkostatků. Takový poměr vlastnictví byl nespravedlivý a odporoval všem rozumným právním pojmům. Z důvodů hospodářských, sociálních a politických je nejvýš na čase, aby byla zrušena přednostní práva velkostatku, jež jsou opřena o majetek. Avšak provádění pozemkové reformy, jak se prakticky děje, nemůže nás uspokojiti a musí vyvolati naši kritiku. Dnes můžeme pozorovati, že na místo velkostatkáře usazuje se z největší části peněžní aristokracie a tím se stává pánem půdy a lidu chudého na půdu a po ní toužícího. Značně zvýšené přejímací ceny za pozemky, které mohou zajistiti existenci rodiny zemědělce, může sehnati jen pramalý počet uchazečů. Nemůžeme souhlasiti s názorem, který dnes pronesl řečník německé agrární strany. Podle našeho názoru jsou přejímací ceny příliš vysoké a tato výše přejímacích cen zaviňuje a způsobuje, že se ztěžuje existence malým zemědělcům, těm, kteří podle pozemkového zákona mají právo půdu nabývati, ježto musejí přejímati půdu s nesmírným finančním zatížením a tak se dostávají do poroby dluhů a úroků. Tuto skutečnost přiznává sám pozemkový úřad. Pozemková reforma, pokud rozděluje pozemky a dává je novým uchazečům, vytvoří úplně zadlužený rolnický stav. Tato reforma nemůže vyhovovati přáním lidu opravdu hladového po půdě. Důvody finanční a technické tomu brání. Tak vidíme, že se ve velké části pozemkové reformy dosti velkou měrou uskutečňuje pouhá změna majitelů. Na místo velkostatku nastupuje finanční kapitál, bankovní kapitalista. Malý uchazeč o půdu, který nemá peněz nebo jich má jen málo, nebude si moci opatřiti nejnutnější výrobní a pomocné prostředky, jichž bezpodmínečně potřebuje, chce-li své hospodářství vésti řádně a racionelně, přiměřeně dnešním vědeckým poměrům. Scházejí mu peníze. Logickým důsledkem je porucha a snížení zemědělské výroby. Pozemková reforma přináší také velké zničení mnoha existencí zemědělských dělníků a zřízenců. Tyto skutečnosti nesprovodí se světa ani opačné ujišťování ministerstva zemědělství.
Pozemkový úřad sám je také úřadem velmi stranickým. Z jedné interpelace našich soudruhů v senátě jsme slyšeli, jak pozemkový úřad jednotlivé uchazeče oceňuje, jak pozemkový úřad činí překážky žádostem a nárokům německých obcí a je zamítá, jak je však velmi ochoten a hned úřaduje a nařizuje komise, když jde o uchazeče české, když někde v německém území malý český spolek požaduje půdu. Dvory v německých pohraničních krajích se pachtují českým pachtýřům a tím se rozdělení odsunuje, aby se získal čas, aby byli ošáleni o tento nárok ti, kteří na to nárok man jí a také jej uplatňují.
Nyní několik slov, jak se jedná s malými pachtýři. Výpovědi dané malým pachtýřům způsobují v jejich kruzích vždy veliký zmatek a zděšení, neboť tito malí pachtýři cítí se býti ve své existenci ohroženi, neboť pachtovní poměr, v němž žijí, jest totiž velmi úzce spojen s poměrem námezdním. Přenechati pozemky malým pachtýřům jest nutno, aby byla umožněna existence set a tisíců dělníků lesních a zemědělských, Je to otázka čistě dělnická, a velkostatkáři musili sami začíti a přenechávati pachtovné pozemky dělníkům, aby dostali stálý pracovní personál. Je zcela jasno, že tito lidé jsou těžce ohroženi, jestliže jsou jim pozemky vypovězeny. Použití příslušných opravných prostředků způsobuje vypovězeným velké výlohy, které mohou jen v nejřidčích případech sehnati. Bylo by záhodno, aby současně s výpovědí byl také v prohlášení zajištěn a uznán nárok malého pachtýře na jeho pachtovní pozemek nebo také na jiný rovnocenný. Zákonodárství jistě nemělo na mysli, aby se tak jednalo s malými pachtýři, jak to dělá a praktikuje dnes pozemkový úřad. Jde o správně-technické opatření, jež možno při trochu dobré vůle snadno provésti. Původně měly české strany o vyvlastnění a přidělení lesů jiný názor než dnes. Jde to jasně na jevo z několika ustanovení pozemkových zákonů. § 10 zákona přídělového praví výslovně: "Lesní půdu lze v první řadě přiděliti obcím a veřejným svazkům. Jednotlivcům lze les výjimečně přiděliti v malém rozsahu, pokud jde o zaokrouhlení majetku." Tímto zněním zákona je vyjádřena důležitá národohospodářská zásada. Tato formulace ukazuje, že české strany při hospodaření lesním považovaly původně roztrhání lesa za nebezpečné, na druhé straně však se také ukazuje, že nejúčelnějším je hospodářství obcí. Kdybyste tomu tak nebyli chtěli, nebyli byste dali §u 10 takové znění a nebyli byste posunuli obce tak daleko do popředí. Teprve později se vlivem národnostně-šovinistické agitace vynořila myšlenka úplného postátnění zabraných lesů.
Příslušným činitelům jest nyní zodpověděti otázku, které hospodaření by bylo lepší a účelnější. Tato otázka měla by býti zodpověděna jen s hledisek čistě hospodářských. Kdo to myslí se státem a vlastním národem opravdu vážně, nesmí se nechati vésti hledisky národnostními a politickými, nýbrž jen hospodářskými. Takovým způsobem by se zajisté nejlépe posloužilo národu a státu. Existence veškerého obyvatelstva horského a pohraničního je závislá od lesů a lesního hospodářství. Sestátnění lesů zasáhlo by mnoho obcí a veškeré pohraniční obyvatelstvo v jejich životním nervu. Potřebujeme se jen podívati na krajiny: Slezsko, severní Moravu, severní Čechy, Rudohoří, Šumavu, celé obce, jež v těchto územích existují, souvisí úzce s lesním hospodářstvím. Finanční existencí jsou obce a mnoho obyvatel těchto obcí odkázáno na lesní hospodářství. Obecní hospodářství, průmysl, obchod a živnosti, existence jednotlivců závisí od lesního hospodářství a je s ním úzce spjata. Sestátnění je opatřením s nejtěžšími následky, jež stát mohl učiniti. Od lesního hospodářství závisí také další vývoj těchto krajin. Rozhodovati tu mají důvody nikoli národnostní, politické a fiskální, nýbrž čistě hospodářské. Myslím také, že stát má zájem na tom, aby naše horská údolí, aby naše hory vůbec byly otevřeny a industrialisovány. Sestátněním se toho však nedosáhne. Hospodářství státní může býti jen byrokratické a jen by stálo v cestě vývoji. Ústřední řízení musilo by vyloučiti jakoukoliv iniciativu a učiniti ji bezúčinnou. Byrokracii by záleželo jen na tom, aby hospodařila v lesích podle daných předpisů, podle plánů zalesňovacích a plánů o kácení lesa. Schopnosti obchodní a jinaké jí scházejí. Co by bylo nad plán na zalesňování a na kácení, bylo by byrokracii lhostejno. Scházel by jakýkoli popud a možnost podporovati průmysl. O dalším vývoji našich horských údolí a horských krajin nemohlo by býti řeči.
Věc by se utvářela podstatně jinak, kdyby byly lesy v přiměřené výměře odevzdány sdruženým obcím. Obyvatelstvo má první nárok na to, aby mu lesy zůstaly. Obce mohou jimi hospodařiti jistě lépe než stát a jeho byrokracie. Byla by dána pak řádná kontrola, spolupráce a spoluodpovědnost veškerého obyvatelstva by byla zajištěna. Pravíme: každému obyvatelstvu tu půdu, na níž je usídleno. Bylo-li vážně míněno slovo pana ministerského předsedy, jež nedávno pronesl v rozpočtovém výboru: "Půda lidu!", pak musí české strany většinové souhlasiti s naším návrhem a povoliti a usnésti se, aby lesy byly odevzdány svazům obcí k tomu účelu zřízeným. Splňte toto krásné slovo! Proto by se stát nijak nevzdával práva vydati v zájmu dobrého hospodářství potřebná zákonná ustanovení. Sestátnění z důvodů strategických je výmluvou. Neboť válečné právo se dodnes nikdy netázalo po vůli vlastníkově. Vojenská opatření se tu provedou bez ohledu a bez otázky, komu les patří. Zvláště náš militarismus všechno prosadí. Nelze nahlédnouti, jaké strategické důvody by tu zvláště rozhodovaly, aby byl les převeden do státního hospodářství, a aby se objasnila nutnost takových opatření. Obce a jejich zástupci znají území a potřeby svého obyvatelstva nejlépe. Jejich činnost a snažení směřovaly by výlučně ku povznesení a otevření těchto velkých horských krajin. Stát by při tom škody neměl. Budou-li naše lesnaté kraje hospodářsky povzneseny, pak to značí pro stát velký prospěch nejen v oboru finančním zvýšením výnosu daní, nýbrž i ve mnoha směrech jiných. Proto pravím: Lesy obcím!
Nemůže přece býti také náhodou, že všichni vážní odborníci, odpovídajíce na tuto otázku, dávají přednost hospodaření obecnímu před státním. Jak obyvatelstvo přijímá postátnění, již se ukázalo. Ministerstvo zemědělství vidělo se nucena vydati úřední prohlášení na uklidněnou. Před nějakým časem prošla novinami zpráva, že pozemkový úřad zamýšlí propachtovati rozsáhlé lesy státní na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančnímu konsorciu. Také tu by bylo na místě přímé prohlášení pozemkového úřadu, zda je tato zpráva pravdivá. Po všem tom však, co jsme zažili, není tato zpráva přece zcela nemožnou. Jistě tu pracují síly, které se o to snaží.
Nyní několik slov o otázce zaměstnanců a dělníků. Počet dělníků a zaměstnanců, kteří jsou reformou postiženi, je nesmírný. Jediný majetek Schwarzenbergův v jižních Čechách na příklad je účasten počtem 12.000 lidí. Nedávno se prohlašovalo úředně, že při převzetí zůstanou kvalifikovaní na svých místech. Co však jest, tážeme se, se silami pomocnými? Koho vlastně máme rozuměti pod označením "kvalifikovaní"? Jsou to úředníci, zřízenci nebo dělníci, nebo se ještě různě používá pojmu "kvalifikovaný" i mezi těmito vrstvami? Dělají se ještě rozdíly mezi jednotlivými vrstvami dělníků. Bylo by na místě, kdyby pozemkový úřad mluvil budoucně ve svých vyhláškách trochu přesněji. Úřad ten má přece právníků dost, lidé, kteří jsou ve své existenci reformou tak strženi, mají odůvodněný nárok na to, aby státní úřady s nimi mluvily jasně a přímo.
§ 73 náhradového zákona stanoví, že se zřídí fond na zajištění požitků starobních a invalidních. Správu tohoto fondu vede kuratorium. Žádáme, aby němečtí dělníci lesní a polní dostali v tomto kuratoriu náležité zastoupení. § 75 náhradového zákona ustanovuje, že o stálé zaměstnance, kteří dosavadního místa pozbudou převzetím majetku, jest se postarati jedním z těchto způsobů: 1. přidělením nemovitostí; 2. zprostředkováním, přikázáním nebo jinakým opatřením přiměřeného zaměstnání; 3. peněžním odškodněním a 4. starobním a invalidním zaopatřením.
K poukazu mnoha tisíc organisovaných zemědělských a lesních dělníků musím prohlásiti, že dělníci žádají v prvé řadě rovnocennou práci. Mám dále vyjádřiti přání německého dělnictva, aby také jim se dostalo zastoupení v rozhodčí komisi, jež se má zříditi podle § 75 náhradového zákona. Nechť to vezmou na vědomí pozemkový úřad a pan ministr sociální péče a při jmenování ať přihlížejí náležitě k německým dělnickým organisacím. Odškodnění stanovené pro dělníky správním výborem pozemkového úřadu je naprosto nedostatečné. Dělníci žádají dostatečné zajištění a žádnou almužnu. Žádají plnou náhradu za všecky škody, které utrpí ztrátou svého místa. Žádají, aby se rozdělování nedálo přes hlavy personálu, nýbrž za jejich spolupůsobení. V této otázce jsou s námi stejného mínění také čeští dělníci zemědělští a lesní. Jak se zdá, užívá se proti dělníkům zásady: Vystěhovati se nebo hladověti!
Bylo by nám jistě milejší, kdybychom
mohli místo kritiky chváliti. Avšak tato reforma ukazuje jen nejhoršího
reakcionářského ducha. Národnostní šovinismus nejužšího obzoru
a sociální zaostalost jsou nejvýznačnějšími známkami této reformy.
Naší snahou bude i dále ukazovati, jaké vady pozemková reforma
má a že je daleko, velmi daleko od moderní sociální reformy. (Potlesk
na levici.)
Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce pořadu a přerušuji projednávání pořadu dnešní schůze vůbec.
Měli bychom přikročiti k hlasování o naléhavé interpelaci, ale poněvadž není dostatečné presence, odkládám hlasování, až sněmovna bude způsobilá se usnášeti.
Než ukončím schůzi, učiním ještě některá presidiální sdělení.
Mezi schůzí rozdány byly tiskem
některé spisy. Žádám, aby byly přečteny.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Mezi schůzí byl tiskem rozdán vládní návrh:
Tisk 3871. Vládní návrh zákona, kterým se mění ustanovení zákona ze dne 18. března 1921, č. 117 Sb. z. a n., o zmocnění vlády k dalšímu slučování a rozlučování obcí, k změně hranic obcí, okresů, žup a zemí, jakož i k potřebným opatřením s tím souvisejícím.
Mezi schůzí byly tiskem rozdány
těsnopisecké zprávy o 163. a 165. schůzi poslanecké sněmovny.
Předseda: Mezi
schůzí byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu
návrhy.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 3858. Návrh posl. Staňka, dr. Šrobára, Mašaty, Rychtery, Dubického, Prokůpka a soudruhů na vydání zákona o nemocenském, invalidním a starobním pojištění zemědělců a živnostníků.
Tisk 3859. Návrh posl. Pohla, Roschera, Schäfera, dr. Haase, Tauba a druhů na vydání zákona o zastavení a omezení výroby v závodech v nynější hospodářské krisi.
Tisk 3863. Návrh posl. Hillebranda, Hoffmanna, Deutschové a druhu na změnu zákona ze dne 23. července 1919, č. 470 Sb. z. a n., tak, aby se vztahoval na všechny učitele (jejich pozůstalé), válkou poškozené (nezvěstné) i před 28. říjnem 1918.
Tisk 3864. Návrh posl. Zierhuta
a druhů ve věci škod, způsobených ve vyšších polohách mimořádně
nepříznivým podzimním počasím.
Předseda (zvoní): Dodatečně udělil jsem dovolenou na schůzi dne 17. listopadu t. r. posl. Kleinovi pro neodkladné zaměstnání. Dovolenou na dnešní a zítřejší schůzi udělil jsem posl. Langrovi pro neodkladné záležitosti. Dovolenou na dnešní případně i zítřejší schůzi udělil jsem posl. Jos. Křížovi pro soudní řízení.
Nemocí omlouvá se posl. Sedláček.
Byly provedeny některé změny
ve výborech. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Klub posl. čsl. sociálně-demokratické
strany dělnické vyslal do výboru ústavně-právního posl.
dr. Dérera za posl. Al. Kříže.
Předseda: Ukončím schůzi.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 22. listopadu 1922 v 10 hod. dopol. s tímto
Nevyřízené odstavce pořadu dnešní schůze.
Jsou snad proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)
Není jich. Prohlašuji schůzi za
skončenou.