Ale snad to není pánům známo - a tu jest zajímavo také pro naše poměry dopravní a železniční, pamatovati si číslice - že jeden veliký podnik dnes zboží, jež také zde v Československu vyrábí, z Vídně na Slovensko laciněji prodává než z vlastního výrobního místa zde v Čechách. To jsou věci, které ukazují na nemožné hospodářské poměry, a myslím, táže-li se někdo, kdo hospodářství sabotuje, musilo by se říci: Vysoká správa železniční svými číslicemi za náklad, za daně dopravní, uhelné dávky a jiná ministerstva.
Zpráva rozpočtová prozrazuje nám, že československý provoz železniční v posledních letech přinesl následující schodky: 409 milionů, 1258 milionů, 556 milionů a do konce září tohoto roku 582 miliony. A nyní má se to pojednou obrátiti v plusovou stránku 700 milionů. Mám za to, že to jsou fantasie, ale žádného realisty, které tu byly projeveny. Větrné zámky, větrné jízdy. (Posl. Hirsch [německy]: Domovní čísla!) Domovní čísla, chce-li se to tak pojmenovati a kdyby sám pan ministr zahraničních věcí dr. Beneš všecky své četné jízdy musil zaplatiti, nemohly by při kilometrech osobních vlaků vyjíti ony číslice, které jsou obsaženy v rozpočtu. Tento počet asi 10 milionů byl pravděpodobně na vyšší rozkaz vřaděn a těchto 10 milionů, které stojí na papíře, má vytrhnouti naši železniční správu.
Nemohu se více pustiti do pojednání o státním dluhu, můj čas k tomu nestačí. I zde, myslím, máme v státním rozpočtu v cifře 26·4 miliardy před sebou, zase jednu z oněch Potemkiniad, o které jsem si dovolil blíže promluviti v roce předešlém. Náš počet vykazuje zde přece vzestup naší koruny v cizině číslici, jež se pohybuje silně okolo 40 miliard. Pánové z vlády odvětí, že tentokrát státní dluh vůbec není vykázán, nýbrž jen služba úroková pro státní dluh, jenž se nyní má zúrokovati. Mám však za to, že vetchá zeď nebude proto lepší, natře-li se na zeleno.
Mám za to, že všecky cesty, na
něž zde v státním rozpočtu bylo vkročeno, povedou do bludiště.
Nejsou nikterak způsobilé, aby dobrou vůli obyvatelstva, která
daněmi jest stlačena, tuto vůli obyvatelstva, jež jest vyždímána,
zachovaly, aniž jsou způsobilé, aby důvěru obyvatelstva posílily
a státu v budoucnosti poskytly úvěr. Ale pan ministr financí trvá
na svém úpisu jako Shylock. Nikde hnutí, že stát propůjčuje větší
prostor k svobodné činnosti, pro svobodnou vůli, pro svobodné
hospodářství a vše to čeho se dožadováno jako opatření úsporného,
snížení mzdy pro soukromou a závodovou domácnost, pro státní domácnost
neplatí. Všude, podle mého mínění, jen prázdné číslice, proto
bezvýznamné, snad také tu i tam vědomě nesprávné údaje, jež musí
vésti k dalšímu zhoršení životních poměrů v tomto státě a k další
bídě. Res publica, stát, neobjímá zde jako podpůrce a ochránce
veškerenstvo, nýbrž stala se vyděračem, a taková "res publica"
musí se od pojmu "obecného blaha" vždy víc a více vzdalovati.
Musí to skutečně přijíti tak daleko, musí skutečně vnitřní a zevní
politika kráčeti na nešťastných cestách, které vedou ku zničení
výroby a životního základu širokých oblastí střední Evropy, jež
samou přírodou a pracovní energií zde žijících lidí bohatě jsou
požehnány? Státní rozpočet nedává na tuto osudovou otázku, která
jest a zůstane osudovou otázkou i pro tento stát, žádné odpovědi.
Přináší nám důkaz, že bloudění a vedení do bludiště právě v tomto
státě se stalo methodou. Proto musíme tento rozpočet odmítnouti.
(Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl. Tausik. Dávám jemu slovo.
Posl. Tausik: Slavná sněmovno! Nemáme nikterak vysokého mínění o tom dnešním parlamentarismu československém, který čím dále tím více chátrá, jak ukazuje nepatrný zájem na letošní rozpočtové debatě. Ale máme přes to právě my komunisté stížnosti, které by měly býti slyšeny ode všech členů této sněmovny i od vlády. (Výkřiky komunistických poslanců.) Jako na výsměch nejenom jednacímu řádu sněmovny, nýbrž i všem pojmům spravedlnosti přechází se přes naše nejoprávněnější výtky, neodpovídá se na naše interpelace, nereaguje se na naše řeči, které obsahují proti vysokým místům úředním obvinění nejdalekosáhlejšího rázu. Přednášíme-li obvinění, podáváme-li interpelace a zdůrazňujeme-li v řečech záležitosti, týkající se východního Slovenska a Podkarpatské Rusi, ptáme se, zdali pokládá nás vláda za nehodné odpovědi anebo zdali je tak lhostejná k tomu, co se děje, jaká korupce, jaký buržoasně-byrokratický absolutismus, jaká hrůza a bída panují na východním Slovensku a zvláště na Podkarpatské Rusi. Konstatuji, že vytýkáme vždy jenom věci naprosto zjištěné, že máme vždy pro ně doklad.
Chci znovu uvésti několik výtek o režimu, jenž dosud vládl na Slovensku a jenž má vládnouti na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dále. Klub komunistických poslanců podal téměř před rokem interpelaci vládě o korupčním řádění ministerstva pro Slovensko. V řeči, kterou jsem pronesl před krátkou dobou, naznačil jsem, že ministr Mičura patří do kriminálu, že šéf politické správy župan dr. Kallay jest spoluodpověden za korupční lihovou aféru. Řekl jsem 22. června t. r. s tohoto místa doslovně, že na interpelaci naši o lihové panamě, korupci, kde jde o více než 7 1/2 milionu korun a kde jsem dokázal, že na ní hlavní podíl a vinu má šéf administrace Slovenska župan dr. Kallay, přes to, že uplynulo již 8 měsíců, nebyla nám dána žádná odpověď. (Výkřiky komunistických poslanců.) Nebylo zavedeno disciplinární vyšetřování ani proti ministru Mičurovi, ani proti županu dr. Kallayovi. (Výkřiky komunistických poslanců.) Oba jmenovaní jsou úředníky a podléhají tak, jako každý úředník Československé republiky, disciplinárnímu řádu. Bývalý ministr Mičura odešel z úřadu a na jeho místo nastoupil dr. Kallay.
Žádáme znovu, a to důrazně v zájmu očisty poměrů od korupčního řádění jednotlivých úředníků, aby konečně tato nechutná korupční aféra byla vyšetřena a vinníci, třebas by to byl pan ministr dr. Kallay, byli potrestáni.
Na východním Slovensku panuje
vyložená diktatura monarchistického špicla, policejního ředitele,
československého ministerského rady dr. Klímy, který vzhledem
ke svému příbuzenskému poměru se sekčním šéfem ministerstva vnitra
dr.Novákem řádí v Košicích bez ohledu na rozpočty a finanční poměry
státu. Jsou nesčetné případy, které komunistickým a jiným tiskem,
interpelacemi a řečmi poslanců byly vládě oznámeny, ale řádění
tohoto špicla a provokatéra nebylo zastaveno.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím pana řečníka, aby neužíval takových výrazů. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Posl. Tausik (pokračuj):
Jest to československý ministerský rada, který dělal provokace,
který byl špiclem, který zatýkal i ministerského předsedu Beneše
i jeho ženu a podal na našeho presidenta republiky dr. Masaryka
zatykač. (Výkřiky: A nyní je chráněn!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Já jen odmítám neparlamentní výrazy.
Posl. Tausik (pokračuje): Stálým odkládáním voleb do obecních zastupitelstev a do žup na Slovensku je dán podklad k drzému absolutistickému řádění několika takových provokatérů. Provedení zákona o župním zřízení bylo zpracováno absolutistickým způsobem. Hlavní tvůrci toho, nynější ministr dr. Kallay a župan dr. Ruman, neuznali za vhodné pozvati volené zástupce obyvatelstva Slovenska, poslance a senátory, aby jejich dobrozdání o této, pro poměry na Slovensku důležité změně vyslechli. Volby do obcí a do žup jsou stále odkládány a jako náhrada demokracie má nastoupiti vedle ministra dr. Kallaye tak zvaná trojka, sestávající z těch tak zvaných státotvorných stran.
Jednou z nejpalčivějších otázek na východním Slovensku je otázka bytová. Část exponovaného úřednictva a zřízenectvo bydlí v Košicích na nádraží ve vagonech. V poslední době renovují se staré infekční baráky blíže Košic v Barce, kde mají býti ubytováni exponovaní státní zřízenci a úředníci se svými rodinami. Naproti tomu ten špicl a provokatér rakouský, nynější policejní ředitel dr. Jaroslav Klíma vyměnil již po třetí svůj byt v městě a toho času na státní náklad 70 tisíc zařídil se p. dr. Klímovi nový 6pokojový byt. (Hlas: To je skandál!) Vedle tohoto bytu má Klíma ještě vilu v Čermeli. Starosta města dr. Mudňanský má 6 pokojů. Velkožupan dr. Ruman, který má jen kuchařku a psa, obývá 5 pokojů. V Košicích měšťácká společnost pro svoje pohodlí vydržuje si kasina a kluby. Kasina tam mají židé, kluby mají tam tamní roduverní Slováci, a vedle toho z bytů, které jsou způsobilé pro obývání, zřizují se bary jako náhrada za zrušené nevěstince.
Naše strana má pro kulturní účely,
redakční a administrační potřeby jen několik těsných místností,
a přes to hodlá županský úřad, pan dr. Ruman, místnosti tyto rekvirovati.
Dělnické hnutí na východním Slovensku činností provokatéra dr.
Klímy je neustále znepokojováno a provokováno. Příklady jsem uvedl
v interpelaci. Jakákoli snaha dělnictva po získání místností pro
tělovýchovu je mařena vládními činiteli v Košicích. Federativní
robotnická tělocvičná jednota v Košicích žádala místnost pro cvičení
mladých robotníků a získala ji v reálném gymnasiu. Smlouva se
správou byla uzavřena a nájemné zaplaceno. Ale v těchto dnech
byla správou školy Jednota okamžitě vypovězena s odůvodněním,
že státu nebezpečným živlům nemůže býti místnost nadále propůjčována.
(Výkřiky komunistických poslanců.) Naproti tomu vedle Sokolů,
soc.-demokratických jednot a Orlů propůjčuje se místnost školní
beze všeho i maďarsko-židovskému tělocvičnému spolku Hakoah. To
jsou obřezaní antisemité a proto mají protekci. Takovým způsobem
postupují správní úřady proti slovenskému a maďarskému dělnictvu.
Nynějším postupem vládních stran na Slovensku, podporovaným p.
dr. Kallayem se známou tak zvanou trojkou, vzbuzuje se
stále nenávist proti všemu českému. Nynějším vaším systémem korupce
a protekce vládních stran a vydáváním těch vašich vládních "scheissblattů".....
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím pana řečníka, aby neužíval takových neparlamentárních výrazů.
Posl. Tausik (pokračuje):
To jsou scheissblatty.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Já takové výroky odmítám a volám pana poslance k pořádku.
Posl. Tausik (pokračuje): ... jste docílili, že bude ponenáhlu přáteli Československé republiky pouze těch několik korupčníků a tak zvaných roduverných Slováků, kteří po převratu ještě volali "Eljén Magyar Ország!" Takové nesčetné provokace maďarské a slovenské národnosti, na které poukazovali jsme ve svých interpelacích, působí stálé znepokojení politického života na východním Slovensku. Obrovská hospodářská krise, která má za následek, že na celém Slovensku není v provozu jediná vysoká pec, že tisíce nezaměstnaných trpí se svými rodinami hlad a bídu, je způsobena nešťastnou obchodní a hospodářskou politikou naší vlády. Velké podniky železářské rimo-muráňské společnosti, pyritové a jiné doly a továrny, které za Maďarska zaměstnávaly tisíce dělníků, dnes nepracují. K charakteristice postupu vládních činitelů v podnicích státních uvádím tato fakta: V Dubníku u Prešova jsou doly na dobývání tak zvaného ušlechtilého opálu. Je to jediný důl opálový v celé Evropě. Pouze v Australii je důl podobný, kde se dobývá tak zv. opál mléčný. Před lety důl ten patřil židovské firmě Eggerer & Goldschmied, která zaměstnávala přes 400 dělníků. Firma tato stala se milionářkou. Od firmy převzal důl maďarský stát, který zaměstnával 400 dělníků. Po převratě převzal důl československý stát a spravovalo jej ministerstvo veř. prací. Zaměstnávalo na tom dole 49 lidí při těžbě 200 karátů měsíčně. Před několika měsíci pronajalo ministerstvo veř. prací důl se vším příslušenstvím za nepatrnou sumu, jejíž výše odborníkům byla směšná, na několik let francouzské společnosti. Tato společnost pouze z nashromážděného šutru vytěžila 1500-1700 karátů měsíčně. Francouzský podnikatel po 4 měsíce dělníkům nedával mzdu, pouze zálohy. Když se dělnictvo ohradilo u správy blízkého státního solivaru a žádalo o zakročení, najednou pan ředitel francouzské společnosti, rovněž Francouz, náš spojenec, sebral cenné opály a zmizel beze stopy. (Veselost.) Správa státního solivaru dala 19. t. m. všem dělníkům a osobám u ní zaměstnaným 14denní výpověď a provoz dolů úplně zastavila.
Podpory v nezaměstnanosti vyplácejí se jen poskrovnu a nepravidelně a vyšetřování o oprávněnosti žádostí o podporu dává s četníkům. Četnictvo vyšetřuje majetkové poměry žadatelů, a je-li žadatel příslušníkem komunistické strany, má-li kozu nebo z bláta vystavenou chalupu, napíše československý četník do relace, že dělník ten je majitelem usedlosti a že může žíti bez podpory. Stejné poměry jsou v ostatních částech Slovenska a ještě daleko horší v Podkarpatské Rusi.
Pánové a dámy! K naší republice bylo mírovými smlouvami přivtěleno velké území se 600.000 obyvateli, které nazýváme Podkarpatskou Rusí. Stalo se tak na základě dohody uzavřené zahraniční revoluční vládou československou a zahraničním revolučním zastupitelstvem Rusínů. To je důležitá otázka nejen naše vnitřní, nýbrž i záležitost mezinárodní cti vlády této republiky. Jaký je poměr státu k Podkarpatské Rusi, jak se tam vládne, jak je tato země spravována, jak tam obyvatelstvo žije? My upíráme svoji pozornost k tomuto území, poněvadž leží nám na srdci zájem chudého, pracujícího lidu v Podkarpatské Rusi. Vládnoucí činitelé pražští jsou odpovědni před lidem všech národů v republice za režim a za poměry v Podkarpatské Rusi, jsou odpovědni také před mezinárodním forem a před americkými Rusíny. Čtyři léta už trvá Československá republika. Měla tak zvané revoluční Národní shromáždění, má zvolené Národní shromáždění, ale nebyli povoláni zástupci Podkarpatské Rusi do prvního a nebyly dosud provedeny volby do tohoto Národního shromáždění. (Výkřiky komunistických poslanců.) Statisíce chudých Rusínů nemá tu svého zastoupení a já si dovoluji říci, kdyby aspoň těch 9 poslanců Podkarpatskou Rus zde zastupovalo, že by zavčas byli poukázali na mnohý zlořád, na korupci a nebyly by se snad staly poměry v Podkarpatské Rusi světovým skandálem, jak dnes skutečně jsou. (Výborně!) Země tato nedostala dále autonomii a svůj sněm, v této sněmovně jen my komunisté jsme uvedli na přetřes záležitosti Podkarpatské Rusi (Výkřiky slovenských ľudových poslanců: A i luďáci!), ale vládní strany vyhýbají se rozpravě. Vylíčili jsme v rozsáhlé interpelaci tisk 3288 ze dne 15. prosince 1921, tedy před 11 měsíci, jak je Podkarpatská Rus spravována. Vylíčili jsme korupční poměry jisté části úřednictva, četnictva, násilnictví jejich proti chudému obyvatelstvu, persekuci dělnického hnutí, sabotáž a vyděračství maďarsko-židovských kapitalistů a šlechtických zlodějů velkostatkářů, protežovaných československou buržoasií a byrokracií, představovanou exponovanými Rakušáky, cizími příslušníky, Ukrajinci a Poláky. Tak na příklad hlavním slúžným ve Svaljevě je polský příslušník dr. Štebelský a v Munkačevě velkoruský příslušník Siroťuk. Také v úřadovně guvernéra u županských úřadů a u některých obecních úřadů jsou zaměstnáni cizí státní příslušníci. (Výkřiky posl. Roučka.)
Poukázali jsme také v naší interpelaci
na nedostatky školství, zdravotního zařízení, sociálně-politické
a jiné nedostatky. Pilnost této interpelace, kterou jsme podali,
byla vládními stranami koalice odmítnuta a na interpelaci nebyla
dodnes, tedy za 11 měsíců dána odpověď. (Hluk. Výkřiky komunistických
poslanců. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Marné
byly tedy naše výtky, marné byly naše výstrahy. Věci šly tak daleko,
že když jsme loni poslali sekretáře komunistického klubu našeho
soudruha Skálu vyšetřiti poměry v Podkarpatské Rusi, byl v noci
na rozkaz tamního hlavního slúžného, denikinovce, županem v Munkačevě
Toupalíkem z území Podkarpatské Rusi vypovězen. (Hluk.) Skála
je československým příslušníkem, a denikinovec, cizí příslušník
ho vypovídá z Československé republiky. Při tom všem byl špiclován
po celé cestě přes Slovensko. Oním županem Toupalíkem bylo také
všem slúžnovským úřadům nařízeno, že posl. Tausikovi nesmí
se povoliti žádné schůze. Takto zabránily úřady, aby nebyly odhaleny
poměry zlodějství a korupce pánů županů, notárů a slúžných až
do posledního policejního ředitele. Tím na Podkarpatské Rusi se
mohlo působiti skutečně k nápravě - kdyby se totiž povolovaly
schůze a kdybychom mohli skutečně vychovávati podkarpatský rusínský
lid. Naproti tomu dávalo se straně pana min. předsedy Švehly
v Podkarpatské Rusi neomezené a hromadné povolení ke konání schůzí.
Předstupuji před vás a pravím: Vy spravujete velké území rusínské,
ale zavedli jste tam poměry horší, než jaké tam byly za Maďarska.
Nad sto tisíci prostého, dobrého rusínského lidu vládne se tam
dnes ještě hůře než dříve. Latifundista grófský, vrah rusínského
lidu Schönborn a jiní maďarští šlechtici, popi, židovští lichváři,
a místo maďarské byrokracie je tam pan Ehrenfeld, Rakušák, protilidový
československý župan a notář. Tito všichni zavinili svým hospodářstvím,
že na rozlehlém území příslušejícím této republice, na Verchovině
v Podkarpatské Rusi mezi 150-200.000 chudého lidu zuří hlad. (Slyšte!)
Klub komunistických poslanců vyslal mne, sekretáře Šafránka,
Petruse z Munkačeva a Zubaje, abychom na místě poměry Verchoviny
vyšetřili. Nalezli jsme poměry přímo katastrofální, a klub náš
podá o tom podrobnou interpelaci. Chci však slavné sněmovně objektivně
a na podkladě získaných informací vylíčiti poměry podle skutečností
zjištěných v hladovém území na Verchovině. Zjistil jsem, že toliko
v místech ležících při silnici autem sjízdné vidělo obyvatelstvo
československého úředníka pouze jednou za 4 roky. Viceguvernér
Ehrenfeld navštívil z celého území Verchoviny jen obec Nižní Verečky,
tam navštívil ovšem jen tamějšího slúžného a po náležitém občerstvení
dal zavolati několik zámožnějších Rusínů oblečených v národní
kroje, dal se s nimi fotografovati, a aby maďarská veřejnost byla
informována o starostlivé péči Československé republiky o Podkarpatskou
Rus, dal napsati dr. Kamínským článek a článek s fotografií uveřejniti
ve Vídni v maďarském obrázkovém časopise "Panorama".
Zde to máte. (Ukazuje časopis a pak klade jej na předsednický
stůl. - Obrácen k místopředsedovi dr. Hrubanovi:) Ráčil
jste to vidět?
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Odmítám. Prosím, abyste pokračoval.
Posl. Tausik (pokračuje): Na doklad toho, co řeknu, jest třeba všechno řádně doložiti. (Výborně! - Posl. Haken podává časopis poslancům u ministerských lavic.) Do ostatních území ani pan Ehrenfeld, ani župani se nedostali. Zejména obyvatelstvo bydlící blíže polských hranic vidělo a mluvilo pouze s československými četníky a s pohraniční stráží. Několik starostů obcí nám vypravovalo o účelu návštěvy četnictva. První otázka četníků československých vždy byla, jsou-li v obci bolševici, nerozdávají-li se tam nějaké noviny atd., a hledali zbraně.
O poměrech, jak žijí lidé na Verchovinách, chci předvésti několik ilustrací a přinésti slavné sněmovně doklady. V Nižních Verečkách bydlí v chalupě 4krát 4 m rodina Herzbergrova, 5 dětí, z nich 4 idioti, nejstarší 35leté jest 89 cm vysoké. Sirotci tito jsou podporováni americkou židovskou misí. Lako Ivan, obyvatel Vyžních Vereček, bydlí v chatě 4krát 4 m, jedna třetina místnosti jest vyplněna pecí. V této díře bydlí celkem 7 osob. Lako má 4 jitra zemi. Neviděli několik týdnů chleba, jedí pouze brambory, řípu, tykev. To jest strava jeho a jeho rodiny. (Slyšte!) Den před mou návštěvou dělala žena chleba. Dovoluji si tento chléb - může-li se chlebem nazvati - slavné sněmovně ukázati, aby případně okusila. (Posl. Skalák ukazuje chléb ministrům a poslancům. - Výkřiky komunistických poslanců.) Letošní úroda stačí pouze na 3 měsíce k výživě, brambory a jiná zelenina pouze do února. Co potom budou dělati ti lidé, to nevědí. Lako praví, že prodal dnes kuře místnímu židovi a dostal za ně 2 kg petroleje a 2 kg dobytčí soli. Této soli používá chudý lid. Jest to obyčejná dobytčí červená sůl a tou si chudý rusínský lid solí.
Jiný případ: Latúrky, obec o 130
číslech, chalupy téměř všechny ne větší než 4krát 4 m postaveny
jsou ze dřeva a bláta, v nichž žije celkem 700 lidí. Obec leží
2 km od polských hranic na úpatí Bezkyd. Obyvatelka Ilka Kurachová
vypravuje: Je 43 roků stará, muž 50 roků, muž není právě doma,
neboť odpracuje si 2denní práci u místního popa řecko-katolického,
tak zvanou rokovinu. Má 2 děti, jedno pětileté, druhé dvouleté.
Díra, kterou obývá, má 3 1/2 m délky a 3 m šířky, 2 okna 50 cm.
Má jeden a čtvrt jitra země, na které se jí urodilo 40 kg ovsa
a 100 kg brambor. Přes rok tato rodina nejedla chleba. (Slyšte!)
Stravují se výhradně z tak zvaného rosylu, to jest polévka
sestávající z brambor ukázka č. 2 - řepy - ukázka č. 3 - a tykve
- ukázka č. 4 - ať to žádný nesní! To vaří bez soli, kterou nemůže
si z nedostatku peněz koupiti. (Posl. Haken podává uvedené
ukázky ministrům a poslancům.) Pětileté dítě zakrnělé, žluté,
sedí na peci. Dvouleté dítě leží v kolébce, připevněné na stropě
chalupy. Popovi musí odváděti tato rodina 14 kg ovsa, 1 povoz
dřeva a muž musí 2 dny u popa pracovati. Vypravuje, bude-li o
jaře nucena osíti své políčko z letošní úrody, bude míti pouze
na 14 dní bramborů. Muž její by rád pracoval, nemůže však dostati
práci. Řezal dříví u obchodníka Apfeldera a dostal za tuto práci
18 kg bramborů. Když jsem se tázal Kurachové, jak bude dále s
dětmi žíti, odpovídá se slzami v očích: Velkomožný pán, daj bože
smerť! (Hlučné výkřiky komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Tausik (pokračuje): Gulec Vasil, starosta obce Laturky, bydlí se ženou a s 8 dětmi v chalupě 4krát 4 m. Celkem v této díře obývá 10 lidí, pes a kočka. Děti od 3 do 15 roků. Má 4 jitra země, na které se letos urodilo 50 kg žita, 300 kg ovsa a 10 q brambor. Chléb nejedl se svou rodinou 2 měsíce. Má chléb uschovaný před dětmi v bedně. Je to ovesný chléb - ukázka č. 5. (Posl. Haken klade chléb na ministerskou lavici.) Jako starosta neviděl za vlády československé v obci vyjma četníka a pohraniční stráže žádnou československou úřední osobu. Vypravuje, že maďarská vláda vysílala ministerského radu Etána, který rozdával potraviny a šatstvo pro děti. Vláda maďarská věnovala na tuto akci 40 mil. korun. V obci je 60 rodin, které vůbec žádné polnosti nemají a stojí před hladomorem. Starosta se obává, že přijde opět tyfová epidemie, jako zuřila v roce 1920. V obci je pouze jediná studna pitné vody a i ta je porouchána. Stejně tak pramen přírodní sirnaté vody je nepřístupný, dal by se však malým nákladem zříditi. V obci je škola. Ve válce přestalo se vyučovati, od té doby se nevyučovalo, až před krátkou dobou dostavil se, jsa pověřen školským referátem v Užhorodě, mladý učitel, jménem Markovič Györg, aby zahájil vyučování. Dříve však vybral od obyvatelů po 10 až 20 Kč na školské potřeby. Celkem vybral v té chudičké obci 1200 Kč a, místo aby vyučoval, s těmi penězi zmizel. (Hlasy: To je skandál!) Před 6 týdny psal starosta prostřednictvím popa (Různé výkřiky. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) o věci do Užhorodu na školský referát, nedostal však dodnes, tedy za 6 týdnů, vůbec žádné odpovědi. (Posl. Myslivec: Což pak se tam žádný ministr nikdy neukázal?) - Ano, byl tam jednou pan Ehrenfeld, ovšem že v obci, která je trochu ještě kulturní, tam se dal s Rusíny vyfotografovati a poslal to do maďarského časopisu "Panorama". Ukázka je zde. Strava starostovy rodiny při naší návštěvě byla: polévka ze zelí, bramborů a řípy, odporně páchnoucí. Starosta je 60 roků stár, neměl nikdy prostředků koupiti si masa, rodina vůbec nikdy masa nejedla. Mastidla anebo cukru nikdy rodina tato v chalupě neviděla, pouze když byl starosta ve válce, jedl maso.
V Nižních Verečkách stěžoval si občan, že několikráte byl zapsán a podal žádost o příděl pozemků. Zemědělský komisař Peřina v červenci t. r. vybral tyto žádosti a současně od každého, asi od 200 lidí, po 6 K a slíbil, že nejdéle do listopadu t. r. dostanou žadatelé příděl pozemků. Čekají ovšem dodnes a budou čekati ještě dlouho.
Na cestě do Zděnova zastavil jsem se u primitivního vodního mlýna. Mlýn patří tomu lotrovi, zloději Schönbornovi. A takových mlýnů má tento hrabě Schönborn v Podkarpatské Rusi 45. Mlynářem je tam Lehota Ivan; platí Schönbornovi 175 Kč ročního nájmu. Za Maďarska platil 120 K. Přijel před rokem ze zajetí ze Sibiře a tvrdí, že byl v Omsku zaměstnán u sedláka a tam krmil vepře v mléce zadělávanými brambory. Kdyby byl těmto vepřům dal za potravu to, co požívají v této době jeho děti, pak by ho sedlák jistě byl zabil, protože by jeho prasata byla zdechla. Pouze dva - tři měsíce v roce má možnost dáti dětem chleba z ovesné mouky získané jako plat za mletí - ukázka čís. 6. (Posl. Haken klade ji na ministerskou lavici.) Ať si pan ministerský předseda udělá z toho na pátek buchty. (Veselost.) Potrava jeho rodiny je řípa, zelí a brambory. Jeden z nás ochutnal polévku takto připravenou a ihned zvracel. Nade mlýnem na okraji lesa je 7 chalup, které obývá celkem 40 lidí. Mlynář tvrdí, že tyto rodiny, tedy 40 lidí v 7 chalupách, chléb nikdy nejedli, neboť na horské půdě rodí se pouze brambory. Sůl rodiny tyto nemají, nemají totiž peněz na ni. Divoká zvěř, kanci, vlci a j. ničí jim ještě skrovnou úrodu bramborů. Za Maďarska měli na svou obranu aspoň pušky a platili 2 K za zbrojní lístek. (Posl. Toužil: Proti zvěři!) Ano, proti zvěři, ne proti Schönbornovi, jak by to mělo býti po převratě československé četnictvo jim tyto zbraně vzalo bez náhrady, takže dnes celou noc musí tito lidé býti na stráži, musí řváti, houkati a páliti oheň, aby zastrašili divokou zvěř. (Různé výkřiky poslanců strany komunistické.) Obec Zbuň má 10 chalup, kde bydlí 115 lidí. Obyvatel Šerbi Vazil má 12člennou rodinu, 10 dětí ve stáří od 2 do 19 roků. Díra, ve které bydlí, měří 6 x 6 metrů. Chleba vůbec nemají, jedí pouze brambory, polévku ze zelí, bílé tykve a buráku. Koňský bob ukázka čís. 13 - (Posl. Haken klade jej na ministerskou lavici.) ... koňský bob suší, rozemele a dělá právě placky pro 12leté děvče, aby se prý uzdravil. Děvče leží na lavici, lavice je tvrdá a je na ní jenom trochu slámy. Děvče má značnou horečku. Chodí do Zděnova do školy boso ve dvou hrubých košilích za zimního nečasu. Na naši otázku, proč nezavolá lékaře, vysvětluje mně matka, že nemá, čím by platila. Lékař žádá za návštěvu 50 Kč a povoz, který by ho přivezl, stojí také 50 Kč, celkem tedy 100 Kč. Matka pak ještě vysvětluje: U nás ne hroší, toť děvče umře!
Šerbovce, obec o 60 číslech, obývá 450 lidí. V obci je fara s popem a škola. Ve škole se nevyučuje od války. Opravuje se škola. Starosta Rižák Vasil bydlí se ženou a 5 dětmi, nejmladší je 2 měsíce, nejstarší 24 roky. Pět dětí v rodině zemřelo, slabostí tomu říkají, my tomu říkáme z hladu. Chalupa má v rozměru 6 x 6 m a 2 okna. Rižák má 8 jiter země, urodilo se mu 20 q brambor a 2 q žita. Má pro svou rodinu pouze na 2 měsíce zrna a na 3 měsíce brambor. Chleba 2 měsíce s rodinou nejedl. Žena jeho ukazuje mně, jak a z čeho dělá chleba. Surový brambor rozstrouhá, vodu odcedí, dá sůl a upeče - ukázka č. 7. (Posl. Haken pokládá chléb na ministerskou lavici.) To je potrava dětí. Maso jedl z celé rodiny pouze otec, a to jen ve válce na vojně. Výtěžku z prodeje prasete použil ke koupi dobytčí soli k vaření pro rodinu, petroleje a bot pro sebe. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Vypravuje, jak se těšil jako starosta obce, že po převratě nová vláda bude podporovati chudinu verchovinskou, soudí však, že vláda stojí na straně grófa Schönbofna. (Výkřiky.) A ten starosta, pane ministře Udržale, má legitimaci strany agrární. Stěžuje si, že úroda - obec leží na úpatí karpatské hory Pikuj 3 km od polských hranic - trpí řáděním divoké zvěře. V roce 1920 československé četnictvo všechny zbraně bez jakékoli náhrady obyvatelstvu zabavilo. Starosta vypravuje, že divoké prase utloukli obyvatelé ve vsi motykami a na udání schönbornovských lesníků museli za to k soudu. Prosby o povolení k nošení zbraně na obranu před divokou zvěří se u služnovského úřadu s výsměchem odmítají.