V obci té je 28 rodin se 130 dětmi, které nemají vůbec žádné potravy a trpí hladem. Viděli jsme před budovou starosty 8leté děcko, které se shnilého dřeva odškrabuje dřevní houbu - ukázka č. 8 - (Posl. Haken klade ji na lavici ministerskou.) kterou to děcko hltavě žvýká. Starosta tvrdí, že to všechny děti na Verchovině z hladu jedí. Starostova žena mi ukazuje, že větší houby dřevní má stále doma a vaří z nich jídlo pro sebe a pro svoje děti. Houby tyto rostou na shnilých pařezech v hlubokých lesích ukázka číslo 9. (Posl. Haken klade ji na ministerskou lavici.)
Roztoky v marmarošské župě mají 96 čísel, kde bydlí celkem 600 lidí. Obyvatel Škirta má 8 jiter země, má 3 děti, pro něž má potravy pouze na 4 měsíce. 36 rodin v obci nemá vůbec chleba. Živí se pouze koňským bobem, zelím a brambory. Děti slabostí padají. Jejich ručky a nohy jsou tenké jako hůlčičky a bříška nadutá. (Výkřiky posl. Malé a posl. Bubníka.) Doporučuji vládě na místo, aby podporovala maďarské a slovenské vládní "scheissblatty", jako na "Slovenský Východ" platí měsíčně 100.000 K, aby tam poslala filmového operatéra, ať tam fotografuje, a ukazujte to našim lidem zde, ukazujte to celé československé veřejnosti, aby viděla, jak se 4 roky po převratu v Československé republice vládne a jak žije 150.000 ubohých Rusínů v Podkarpatské Rusi. V obci se počalo vyučovati před 2 měsíci. Pop Fankovič, který před krátkou dobou byl z podezření maďarské iredenty odveden četníky, sedí toho času v Košicích. Ten pop má 40 jiter země a přes to vynucuje od chudého obyvatelstva rokovinu.
Pilipec, marmarošská župa, má 156 chalup, v nichž bydlí 1000 lidí. V celé obci jsou pouze 3 rodiny, které mohou žíti z letošní úrody. Juraj Podvinec má 6 dětí, bydlí v chalupě 3 x 3 m, nemá svojí země. Děti právě jedí koláče ze lněných pokrutin. Jmenují to - ukázka čís. 10 -"mahuch". (Posl. Haken ukazuje potravinu ministrům a poslancům.) Toť je jediná strava vedle bramborů. Sůl nekupuje. To je jeho jediné štěstí. Jeden z obyvatelů jezdí 80 km do Sandrova u Hustu, kde čerpá slanou vodu a potom po litrech vyměňuje proti řezání dřeva v jeho dvoře.
Chalupník Babinec Ivan byl zavřen 40 dní ve Volovoji za to, že nalezl četník v jeho obydlí pušku, kterou bránil své políčko před divokou zvěří. Zajac Petr přednáší prosbu, abych jako poslanec zakročil, aby obyvatelstvo v území, kde řádila válka, dostalo zaplaceno střelbou rozbité chalupy a rakouským vojskem rozkradený dobytek. Tvrdí, že několikráte byly tyto škody sepisovány, že obyvatelstvo platilo po 10 až 20 K, prý za kolky. Nedostalo však do dnešního dne ani haléře odškodného! Při této příležitosti upozorňuji, že stejně taková situace je na Slovensku, kde přes to, že vláda určila obrovský obnos peněžitý na odškodnění těchto ubožáků, dosud nedostali ničeho.
Jeden z mnohých případů na Slovensku, který mně byl předán k intervenci, chci vám zde předvésti. Ve Filjakově bydlela rodina Monárova. Eugen Monár, student mediciny, byl vojákem v Maďarsku. Při náporu maďarského vojska roku 1919 oddíl československého vojska byl ubytován ve Filjakově. Dověděv se, že jeden z rodiny Monárů bojuje za Maďarsko, zatkl prý pro špionáž 74letého egyeda Jánoše, Monárova děda, a 62letého Františka Tőleka, strýce Monárova. Tölek František byl československým vojskem zastřelen a po smrti uřezali mu prsty, na kterých měl prsteny. (Slyšte!) Stejně tak se stalo Egyedemu Jánošovi, který byl československým vojskem pověšen - ukázka číslo 11 a 12. (Posl. Haken klade fotografie na ministerskou lavici.) Mladý Monár se vrátil z vojny, byl zatčen, odsouzen na 5 roků a naším presidentem Masarykem amnestován. Toho času chce pokračovati ve studiích, nemá prostředků a jeho matka podala si vzhledem k tragické události žádost, aby z fondu vládního dostala nějakou podporu.
Ve Veretezové blíže Volové bydlí v chalupě zpěvák církve řecko-katolické Balan Ivan. Před chalupou viděl jsem děcko osmileté, úplně nahé, které konalo tam svou potřebu ve sněhu. Vstoupil jsem do chalupy. Matka byla oblečena pouze v roztrhané košili z hrubého plátna, kolem sebe měla tři úplně nahé děti, válející se na podlaze, a tři druhé taktéž nahé ležely na peci. Dvě z těchto dětí jsou skrofulosní s očním trachomem. Lékaře nemají, chleba nemají. Z políčka měli výtěžek 25 kg ovsa a brambor, nevědí, co budou dělati, co dají dětem jísti.
To jsou jen některé ukázky. Takto žije se na celé Podkarpatské Rusi a zejména na Verchovině. Je to nejvyšší nouze a ubohé živoření. Je to hlad dospělých i malých dětí. Není co jísti, a co se jí, je hrozně špatné. Degenerace z toho pochází. Vyhlídky pro nejbližší měsíce i přes tu jakousi úrodu drobných zemáků jsou hrozné. Ve výkřiku: "Daj Bože smerť" jest obsaženo celé zoufalé postavení 150.000 lidí na Verchovině. Není nejen co jísti, nejen že bydlení je co nejubožejší, stav zdravotní a kulturní nejnižšího stupně, nýbrž není ani co obléci na děti. Dědiny na Verchovině zapadají sněhem a bude v zimních měsících těžko se tam dostati. Pomoc rychlá je nejvýš potřebná. Kdo vidí a slyší jen ty některé ukázky a doklady, toho srdce nemůže zůstati zatvrzelé ku pomoci. Máme-li tyto doklady, jež jsem zde předložil, uvažme, jaké je chování županů a slúžných v Podkarpatské Rusi, kteří, když se dověděli, že jsme na Verchovině, sešli se ve čtvrtek minulý týden k poradě a z té porady o situaci obyvatelstva v Podkarpatské Rusi rozeslali prostřednictvím Č. T. K. zprávu všemu tisku, v níž s radostí konstatuje pan Ehrenfeld se svými župany, že úroda zemáků v Podkarpatské Rusi je veliká a že nemůže býti řeči o abnormálním hladu.
Vyzýváme vládu, aby nám co nejdříve sdělila, jaké ona má zprávy o situaci v Podkarpatské Rusi, a aby nám ohlásila, co chce podniknouti k záchraně hladovějícího obyvatelstva na Verchovině.
V Rusku dostavil se v některých
guberniích hlad následkem katastrofálního sucha po šestiletých
válečných hrůzách a občanské válce. Tato republika má 4 léta míru
a 4 léta byla zde dobrá úroda. Jedině neschopností a necitelností
státní správy mohou na dosti rozsáhlém území republiky trvati
takové poměry. Nynější výrobní krise uvrhla ovšem další statisíce
lidí celé Československé republiky do zvýšené bídy a hladu. Říká
se o nás komunistech, že štveme. Ale když vidíme, že v této republice
na jedné straně se roztahuje kapitalistická, velkostatkářská a
byrokratická čeládka a bankovní zlodějové, že desetitisíce buržoů
bohatnou a žijí v přepychu, že neohlížejí se na to, jak statisíce
lidu hynou, a že své spekulace a experimenty provádějí bez ohledu
na existenci milionů lidí, pak věru přestává všecka trpělivost
a všechen ohled a nutno říci nejbezohlednější slova vůči upírům
pracujícího lidu a vůči správě státní, kapitalistickým duchem
ovládané. Poukazujeme a budeme poukazovati s největším důrazem
na tyto poměry, které nejsou zaviněny jen náhodou, nýbrž dnešním
společenským zřízením. Republika tato musí jednou přestati býti
eldorádem kapitalistických vydřiduchů, korupčníků a bankovních
banditů. (Výkřiky posl. Langra. - Výkřiky posl. Merty.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Pane kolego Merto, prosím o klid.
Posl. Tausik (pokračuje):
V Československé republice jsou miliony pracujícího lidu rukou
i hlavou a nepatrná hrstka kapitalistických parasitů a bankovních
loupežníků. Píše-li měšťácký tisk a vládou podporované plátky,
že štveme lid, prohlašujeme: Budeme odhalováním pravdy a pravdivým
vyličováním hrozných dnešních poměrů štváti miliony pracujícího
lidu tak dlouho, až pochopí, že nutno uskutečniti vládu dělníků,
vojáků a malých sedláků a zříditi republiku socialistickou. (Výborně!
Hlučný potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Za použité výroky o bývalém ministru dr. Mičurovi a o ministru dr. Kallayovi volám pana posl. Tausika k pořádku. (Posl. Tausik: Tak to vyšetřte a dejte ho do kriminálu a nepotřebujete volati k pořádku!) Volám vás k pořádku. (Hluk.)
Slovo dále má pan posl. Brodecký.
(Výkřiky mezi čsl. soc. demokratickými poslanci a poslanci
komunistickými. - Předsednictví převzal místopředseda inž.
Botto.)
Posl. Brodecký: Slavná
sněmovno! Máme-li mluviti o rozpočtu, musíme přímo konstatovati,
že obavy, které jsme měli...
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím o ticho!
Posl. Brodecký (pokračuje):
... při sdělávání prvních rozpočtů tohoto státu, se naplňují.
Rozpočet pro příští rok ukazuje, ... (Trvalý hluk a výkřiky
komunistických poslanců.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Prosím o ticho. Pane posl. Toužile, prosím,
aby ste bol ticho.
Posl. Brodecký (pokračuje):
... že sdělán byl opravdu ..... (Hluk. Různé výkřiky.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Pane posl. Skaláku, prosím, aby ste sa
choval kľudne. Pane posl. Chalupo Alb., prosím, aby ste
sa choval kľudne.
Posl. Brodecký (pokračuje): .... pod zorným úhlem politických a ne hospodářských poměrů ve státě. Vidíme z rozpočtu, že menšina těží tu ze slabosti většiny, že uplatňuje zde sílu, které sama nemá, nýbrž že využívá momentního oslabení širokých vrstev pracujícího lidu, aby v tomto oslabení druhých získala pro sebe hospodářsky, jako pro třídu. Pracující lid oslaben jest nemožnými hesly, rozvrácená fronta pracujícího lidu vydána jest úplně v plen menšině kapitalismu a reakci v tomto státě. To vše ukazuje, že nebezpečí celonárodní koalice tak, jak jsme se ho obávali a jak jsme se mu po převratu vyhýbali a snažili se vyhnouti, dostavilo se se všemi důsledky. V řadách pracujícího lidu je naprostý politický zmatek a naprostá hospodářská deruta. Pod heslem nadvlastenectví opatřovány jsou rozpočtem i celým postupem a jednáním vlády zájmy kapitalismu na jedné straně a zabezpečována reakce na druhé straně. To, co se konečně děje a na co je možno poukázati jako na konání úkolů vlády, jsou maličkosti přímo, řekl bych, poměry vynucené. Od rozpočtu k rozpočtu vidíme, že právě pro kulturní potřeby a pro věci, které znamenají skutečné hospodářství státu ve prospěch národa, klesají položky, naproti tomu položky na potřeby těch, kdož dnes koalici ovládají, rostou. Vidíme, že má státem vládnoucí společnost kapitálu a reakce velmi dobře rozdělenou úlohu. To neplatí jen pro české strany v koalici jsoucí, nýbrž také do lavic Němců. Ve správních radách akciových bank sedí naši kapitalisté a naši reakčníci pohromadě v mezinárodní pospolitosti a s velmi dobrým úspěchem hájí svých třídních zájmů. A když má "oposiční" německá buržoasie takto opatřeny svoje třídní zájmy v parlamentě svými českými kolegy, s nimiž ve správních radách akciových podniků sedí pohromadě, pak se naprosto nemůžeme diviti, že se úplně stotožňuje s tím, aby tento parlament, který po převratu měl veliký úkol: vybudování nového státu, tento parlament, jehož úkol znamenal pracovati a pracovati hospodářsky pro povznesení tohoto státu, na prospěch všech národností, aby tento parlament se vrhl čistě na politiku šovinistického nacionalismu, aby tento parlament samým nacionalistickým hašteřením stal se neschopným positivní hospodářské práce pro národ. Zájmy hospodářské, zájmy třídy majetných, jsou zajištěny ve správních radách, kde se páni velmi dobře dohodnou, i když stojí zde v parlamentě v posicích proti sobě přímo neuvěřitelně příkrých, a parlament, ve kterém má býti pracováno pro široké vrstvy národa a ve kterém mají býti dány politické, hospodářské a kulturní podmínky zdárného vývoje tohoto státu, je místem tumultu nacionalisticky a revolučně destruktivních výstřelků.
Pokud se týče socialistických stran, které by vlastně měly v tomto případě konečně jednou probuditi vědomí širokých vrstev lidu o tom, jak se uplatňuje náš parlamentarismus a na kolik za daných okolností je možno počítati s tím, že příjmů státních bude používáno k řádnému vybudování tohoto státu ve smyslu opravdové demokracie a sociální spravedlnosti, tyto socialistické strany svého úkolu neplní, plniti nemohou a z části také plniti nechtějí. Vidíme, že jsou vlastně úplně v zajetí buržoasní nacionalistické ideologie. S jedné strany se ukazuje na druhou stranu: když ti tak činí, nemůžeme my jinak atd., a v tomto vzájemném obviňování vybíjí se celá síla pracujícího lidu, tohoto jediného pevného základu nového státu. Žijeme den ze dne ve stálých vzájemných třenicích prý státních, protistátních. Ale ve skutečnosti i ti, kteří mluví stále o státotvornosti, i ti, kteří se přímo proti státu staví, podrývají kořeny tohoto státu a znemožňují jeho vývoj na prospěch všech, poněvadž opustili parlamentarismus, opustili demokracii, vyplňují parlamentární činnost nacionálními třenicemi, hyperrevolučními štvanicemi, ve skutečnosti nenechávajíce žádného času a žádné příležitosti na positivní práci.
Není proto divu, že musíme vzpomínati doby t. zv. rudozelené koalice, doby kdy jsme se bránili všenárodní koalici, jelikož jsme tušili, co se bude díti. Předem již počítali jsme s tím, jaký následek bude toho, pustíme-li do vlády lidi menšiny kapitalistické a reakční, kteří stát sabotovali a kteří připravovali půdu mezi občanstvem proti rudozelené koalici jako proti instituci, která prý stát poškozuje, jako proti instituci, o které vidíme dnes, že jedině byla schopna, aby na lepších, spravedlivějších a správnějších základech vybudovala stát, třebas ne tak urychleně, jak si mnozí představovali, a poněvadž to nešlo rychle, působili k tomu, aby to nešlo vůbec.
Doby rudozelené koalice jsou pryč a pro nás socialisty je zajímavo a je nutno stále zjišťovati, že s dobou rudozelené koalice je také pryč jakákoli sociální politika v tomto státě. I co se rozpočtu týče i co se týče sociálních předloh atd. zůstáváme čím dále tím více na suchu, neděje se po této stránce naprosto ničeho, naopak po rozbití rudozelené koalice, po úřednické vládě a teď v dobách koalice všenárodní vidíme, že všechno to, co bylo v prvých dnech tohoto státu získáno, je dnes předmětem nejúpornějších útoků kapitalistů a reakce.
Menšina těžkého kapitálu a nejčernější reakce vnutila se sabotováním státu taková byla visitka této koalice - do koalice všenárodní, ovládla tuto koalici, a dnešní vývoj státu děje se plně pod vlivem světového názoru této menšiny v koalici: světového názoru kapitalismu a reakce. To dokazuje také každá stránka projednávaného rozpočtu. Můžete vzíti kteroukoli z těch pěkných knížek do ruky, můžete porovnávati položky s rozpočty předcházejícími, můžete se ptáti a porovnávati je se skutečnými, danými poměry, všude uvidíte, že jsme na silném poklesu splňování všech těch slibů, které byly řečeny již za revolučního Národního shromáždění o demokracii ve státě a o státě se silným sklonem k sociálnímu pokroku.
Neschopnost ta, ba - nutno říci - naprostá nevůle říditi moderní stát v duchu opravdově demokratickém - čiší přímo z každého listu, z každé stránky tohoto rozpočtu. Smysl pro demokracii, smysl pro národní hospodářství, prospěšné státu jako takovému, nahrazován jest prováděním tvrdé, bezohledné vůle k prosazení třídních zájmů malých skupin tohoto parlamentu, malých skupin, které nemají jiné zbraně proti těm, kdož se příčí tomuto postupu, než vlasteneckou trojnásobnou klatbu malých skupin. Vedoucí politikové koalice by celý svět nejraději vrhli do okovů vlastizrady a velezrady, aby mohli nerušeně prováděti svoje dílo, jež ve svých důsledcích není ničím jiným než skutečnou velezradou a vlastizradou na tomto státě.
Vejdete-li na podrobný přehled rozpočtu, vidíte, jak se uplatňuje zásada snižováním osobních výdajů státních docíliti co možného snižování a rušení přímých daní a přirážek za každou cenu, zvýšiti valutu rozpočtem aktivním, zkrátka vidíte snahu tímto rozpočtem působiti opravdu jenom na jednu třídu, na jedné straně pro třídu hospodářsky silných, na druhé straně pro reakci. Prosím, položky o tom mluví příliš jasnou řečí, než aby toto mohlo býti nějakým způsobem zapřeno.
Jak se provádí tato politika? Jsem v osobním spojení se státními zaměstnanci celé Evropy; vím, co se kde děje, mohu proto konstatovati, že v celém světě nebyli státní a veřejní zaměstnanci tolik potupeni a tolik snižováni oficielními vůdci vládní politiky, jako se to stalo u nás v Československé republice, ačkoliv, a to je nutno konstatovati, naproti tomu v celém světě nenajdete všeobecně státního zaměstnance, nenajdete administrativního aparátu, který by byl tolik a tak s krajní obětavostí vykonal na výstavbu svého státu jako právě aparát administrativy u nás, jako naši státní zaměstnanci. To je ten vděk, o kterém se mluvilo. Stalo se přímo systémem vedoucích politiků choditi po schůzích, klepařiti, snižovati a tupiti státní a veřejné zaměstnance za to, že vybudovali základ, na kterém jednotliví lidé ze stavu majetných vybudovali nejen své existence, ale získali i obrovské milionové nadbytky. Prý se má takto prováděti důkaz nutnosti toho, aby se státní podniky vedly obchodně a ne byrokraticky. Fráse, jakých jsme nebyli svědky celá léta, se znovu objevují: Tím, že podniky státní budou postaveny na obchodní basi, dočkáme se jejich výnosnosti. A zase ta stará písnička: Zbytečný personál, zbytečně drahý personál atd. atd. To má vésti k tomu, aby se personál redukoval, aby personálu byly snižovány mzdy. Kolik je pravdy na tom, pozná již hoch z měšťanské školy, který nemusí býti politikem, nemusí býti ani národohospodářem, pozná to člověk, který jen dosti málo přemýšlí a zná poměry, co se po této stránce vykládá o podnicích státních. Vezměme železnice, kde byli zaměstnanci nejvíce potupeni jako vyžírači republiky skutečnými vyžírači této republiky, a vezměme cenu životních potřeb. Index dnes ukazuje asi 12teronásobnou výši. Platy však jsou pouze sedmeronásobné až třiapůlnásobné, totiž příjmy státních zaměstnanců. Tarify osobní jsou zvýšeny proti době předválečné trojnásobně až třiapůlnásobně, tarify nákladní čtyřnásobně až pateronásobně. A nyní přijde takový národohospodář, který myslí, že je národohospodářem proto, že je ve 35 správních radách členem anebo dokonce předsedou akciového podniku, a řekne: Převezmeme podnik, který se nevyplácí v rukou státu, protože krmí spousty zbytečných lidí zadarmo, do obchodní režie. To říká národohospodář, který studoval národní hospodářství z povinnosti, to říká člověk, který ví, že podniky státní nejsou podniky výdělečnými, nýbrž že jsou to podniky sloužící všeobecnému dobru. To říká národohospodář, který ví, že, kdyby měly býti naše podniky státní, na příklad naše železnice, obchodně spravovány, musely by v prvé řadě býti tarify přizpůsobeny cenám běžným, t. j. zdesateronásobeny a ne ztrojnásobeny. Tím by však obtíže státu, krise, ve které se stát nalézá, byla ještě zdvoj- až ztrojnásobena drahou dopravou. Skutečný národohospodář musí věděti, že by také musel přizpůsobiti platové poměry zaměstnanců poměrům dělnictva a zaměstnanectva v soukromém průmyslu, kde se dělnictvo dostalo na devatero-, desateronásobný, a různými výhodami i přes desateronásobný plat. Jak viděti, není možno mluviti o tom, že takové fráse jsou vyslovovány s vážným nějakým podkladem, nýbrž není tu jiného úmyslu než zastříti veřejnosti oči a připravovati snižování platů a mezd zdiskreditováním, snížením a tupením státních zaměstnanců.
Ministerstvo železnic nese ve svém účtu ještě jiná ohromná vydání, nároky, které na železnice klade ministerstvo nár. obrany a pošt nejsou malé. Železnice, ač jsou podnikem, sloužícím všeobecnému dobru a proto se nevyplácejí, přece musí platiti daně - všechny státní podniky vyplácejí drahotní přídavky z resortů ministerstva financí jako platy - z mimořádných poměrů vyplácené, kdežto tyto drahotní přídavky vyplácí ministerstvo železnic samo ze své režie - a nejde tu o malé obnosy, nýbrž jde tu o obnos okrouhle asi půl druhé miliardy - a to všechno je kontováno na účet ministerstva železnic. Když pak vzpomeneme, že toto vše by mělo býti uvedeno na obchodní systém, pak se musíme tázati, co by dělal veřejný zájem, který právě podmiňuje, ne aby železnice byly výnosné, nýbrž aby železnice stačily na služby, které jim vlastně z hlediska národohospodářského jsou ve státě vykázány. Uvažujme dále: V roce 1921 přepravili jsme 160 milionů osob a dostali jsme 720 milionů Kč za tento provoz. Měli jsme však dostati při úměrnosti tarifu k indexu 1,400.000 Kč, čili 720 mil. Kč bylo věnováno přímo účetně dokázané - veřejnému zájmu. Vezměme dopravu nákladů: Při nákladové dopravě, ve které jsou tarify 4- až 5násobné proti době předválečné, obdrželi jsme nejméně o půl druhé miliardy Kč méně. Při rozpočtu ministerstva železnic asi 4 1/2 miliardy korun, přes 2 miliardy korun jsme účetně prokázaně přímo dali veřejnému zájmu, jako vedlejší úkon. Zde vidíte tu celou snahu, o kterou tu jde. Ne snad podniky dáti soukromým podnikatelům - to je fráse - ale podnik má býti přímo zhuntován ve prospěch soukromých kapitalistů, aby mohli lacino dopravovati. O nic jiného neběží, nikam jinam tato fráse nesměřuje. Zaplatiti to mají však státní zaměstnanci, musí to býti doplaceno daněmi do podniků, které mají přinášeti prospěch těžkému kapitálu.
Za to, pokud se týče věcných nákladů, vidíte docela jiné hospodářství. Vidíte hospodářství, o kterém se může přímo říci, že se vyhazují peníze z okna - do kapes těžkého kapitálu. Vezměte na př. článek inž. Brejchy v poslední Železniční revui, který ukazuje k tomu, že při lambertickém uhlí, které má pouze o 13% větší výhřevnost než hnědé uhlí a které je placeno asi 360 Kč za 1 tunu proti 160 Kč při hnědém uhlí, a to při pouhých 36.000. tunách tohoto uhlí, jež jsou jen malou částkou uhlí, kterou spotřebujeme celkem na dráze, vyhazujeme z okna na 6 milionů ročně. Jen při jedné malé částce.
Podíváme-li se na vozy, stroje, porovnáme-li ceny jejich proti dobám předválečným, proč tam se nevolá po tom, postaviti to na ducha obchodního, když platíme dnes vozy a stroje patnáctero- a dvacateronásobně dráže, než v době předválečné a při tom necháme tarify troj- až nejvýše pateronásobné? Proto, poněvadž zde ohromné přeplatky jdou přímo do kapes těžkých kapitalistů a ne do domácnosti chudých zaměstnanců.
Chtěl bych poukázati na důsledky této politiky štvaní a více než štvaní proti státním zaměstnancům. Bylo mluveno při sestavování vlády o tom, že tato má býti vládou trvalou, že to má býti vláda pořádku, která bude naše poměry konsolidovati a stabilisovati. Hodila se dokonce do světa fráse o zvýšení základního platu o 75% atd. před odbouráváním drahotních přídavků.
Vedoucí činitel v této věci měl velmi krásnou přednášku v nejužším kroužku svých věrných - z přinucení i dobrovolných. Vykládá: Cílem naší politiky musí býti dostati československou korunu na 30 a přes 30 centimů. Jakmile tuhle zásadu máme, musíme v otázkách osobních výdajů počítati s tím ve státních podnicích, že musí býti příjmy dnešní redukovány na výši nejvýše trojnásobnou proti době předválečné.
Vykládá se dokonce, že se musí tímto snižováním příjmů působiti ke zvýšení valuty československé. Několik dnů na to v klubu průmyslníků tentýž činitel prohlašuje, že frank v Curychu daleko ještě není frankem doby mírové a že stojí proti indexu v disparitě 68 centimů.
Když tedy si vezmete myšlenkový pochod úpravy, která tu byla vzata jako základna, podle níž mají býti upraveny poměry státních zaměstnanců, uvidíte, že vlastně se horem pádem za každou cenu má pracovati k tomu, aby byly pevné platy zaměstnanců z dnešních drahotních přídavků ztrojnásobněny, nejvýš zečtyřnásobněny, a aby z dnešních celkových příjmů byly odbourány, resp. ve vzduchu ponechány drahotní přídavky, okrouhle asi 40% dnešních obnosů. Prosím, to je politika, která musí vésti k debaklu, k rozvrácení poměrů ve státní administrativě. Na venek se může lehko vykládati: "My zvýšíme základní platy o 75%", aniž by se vědělo, jak se to bude dělati a co se bude dělati, možno zasypávati lidem oči pískem, může se vykládati o tom, že budeme strhovati teprve od 1. dubna pouze 15% zbytku drahotních přídavků. Velice hezky to zní, ale tato hezká fráse nezabrání rozvratu, bude-li provedeno to, co je v rozpočtu na jedné straně, a bude-li prováděna taková pochybená myšlenka, která nám byla naznačena vedoucím činitelem ministerstva financí.
Přistihli jsme rozpočet ministerstva železnic, že sráží železničním zaměstnancům, ještě než dojde k započítání a snížení drahotních přídavků, sumu 2 až 3 tisíce Kč. Jde tu o odebrání služebních oděvů, zvýšení cen režijního uhlí, o redukci personálu atd. V rozpočtovém výboru prohlásil to p. ministr železnic za omyl. My béřeme tedy na vědomí, že je to omyl, který se jeví prý jen tím, že se musel dáti nějaký titul obnosům, které letošního roku nemohou býti preliminovány proti rokům předchozím, poněvadž pro ně není užití. Redukce personálu se tam dostala prý jen proto, poněvadž pod redukcí personálu má těch přes 70 milionů korun na pevných platech bez drahotních přídavků býti uspořeno tím způsobem, že platí zákaz nepřijímání personálu - to je už redukce - a že budou posláni zaměstnanci do pense. Dobrá, my béřeme na vědomí prohlášení pana ministra železnic, ale konstatujeme, když tento rozpočet bude přijat tak, jak byl sdělán, že to povede k tomu, co pan ministr železnic snad ani sám nechce, protože máme zkušenosti a víme, jak se každého slova v rozpočtu dovede do krajnosti využíti.
Mluví se o placení daně z příjmu státními zaměstnanci. To se rozumí samo sebou, že daň z příjmu musí býti placena. My jsme také beze všeho pro to, aby daň z příjmu byla placena celá, a aby byly placeny také pensijní příspěvky, ale nesmí se zapomínati, že zvýšením pensijních příspěvků při zvýšení pensijních základů o 75 nebo 100%, potom předepsáním celé daně se neděje nic jiného, než že se odbourávají naše drahotní přídavky. Uvážíte-li, že jsme docílili příjmu 7- až 3 1/2násobného proti době předválečné, musíte hledati, kde je disparita proti indexu, jak jsme to mohli vydržeti při cenách dle indexu 15- až 20krát zvýšených. To se stalo krátce tak: Hned při začátcích drahotní akce řeklo se nám otevřeně, že stejně tak daň z příjmu, jako placení pensijních příspěvků, je součástkou drahotních přídavků, a jako takové že budou tyto platy uhrazované státem také počítány. Proto jest spravedlivým požadavkem, trvají-li zaměstnanci na tom, že tyto platy mohou býti od nich požadovány teprve, až o jejich obnosy snížena bude disparita mezi jejich příjmem a indexem. Podíváme-li se do rozpočtu ministerstev i v této Československé republice - mimo letošní rok - vidíme, že jsou vedeny tyto obnosy pod mimořádnými vydáními, z příčin válečných vzniklými.
Srážky nebudou však maličkostí. V XI. tř. svobodný zaměstnanec bude platiti o 300 až 350 Kč více jen na dani z příjmů, v VIII. tř. 1016-1023 Kč, v VI. tř. 1559-1855 Kč. Ženatý bude platiti v XI. tř. 448 Kč, v VIII. třídě 1242-1755 Kč, v VI. 2000-2448 Kč. Uvážíme-li dále, že bude státní zaměstnanec platiti nových 8% vedle stávajících z nového zvýšení pensijní základny, k němuž musíme dojíti, zvyšují se tyto cifry o 50-100%. Úředník v VI. hodnostní třídě při několika dětech ztratí najednou pak nejenom 15% z drahotního přídavku zbývajícího, nýbrž obnos 6000-8000 K ročně. Je-li však možno za dnešních okolností mluviti o tom, že cena životních potřeb půjde tak dolů, že je potřeba snižovati také příjmy a platy vůbec a o takoví obnosy zvláště, budeme viděti, my jsme přesvědčeni, že důsledky provádění této politiky budou přímo katastrofální.
Další otázka: Místní přídavek má býti v důsledcích zvýšeného základního platu, jako základny pro pensi, zvýšen na účet drahotních přídavků. Kde tu je titul pro provedení této věci? V důsledku zákona o ochraně nájemníků bylo zvýšeno nájemné o 100 i více procent. Co všechno dnes majitelé domů nasazují do účtů nájemníkům, je přímo příšerné! Státní zaměstnanci nemohou vydržeti se starým místním přídavkem. Ale nyní se chce prováděti akce, aby místní přídavek zvýšen byl z jejich drahotního přídavku. To znamená nové 2000-3000 korun průměrně. A tak vidíte vlastní pravdu fráse, že mají býti upraveny poměry státních zaměstnanců zvýšením základního platu o 75% a že z drahotních přídavků zbývajících má býti strženo pouze 400 1000 K. Ve skutečnosti jde tu o ďábelsky promyšlený plán, jehož konsekvence bude znamenati snížení příjmů státních zaměstnanců o více než jednu třetinu celkových příjmů, a tomu se bude říkati 15% srážky!