Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Draxl.
Posl. Draxl: Slavná sněmovno! Nynější státní rozpočet je novým dokladem toho, jaký význam ve správě našeho státu má ministerstvo veřejných prací a technická služba veřejná, a to nejenom při dnešní hospodářské a průmyslové krisi všeobecné, nýbrž všeobecně také i po stránce národohospodářské, pro pokrok a sociální otázky státu. Ministerstvo veřejných prací je co do rozsahu a nákladu investičních staveb prvním ministerstvem po ministerstvu železnic. Je tudíž příkazem vlády, aby tomuto resortu a organisaci práce technika bylo věnováno co nejvíce pozornosti a podpory, aby technické úřady mohly rozvinouti co nejúčelněji náležitou svoji činnost. Této pozornosti je tím více třeba, ježto je všeobecně známo, jak státní služba stavební byla dosud zanedbávána a podceňována, a že teprve krátce před převratem měla býti organisace její, pocházející z let 1860tých, nově upravena. V našem státě nejen že dosavadní úkoly státní služby technické najednou vzrostly měrou netušenou v důsledku nutnosti odstraniti škody a nedostatky z doby poválečné, nýbrž přibylo i nových úkolů státní službě technické využitím vodních sil, elektrisací státu, letectvím, hospodárným využitím paliv atd. Ministerstvo veřejných prací a současně naše strana československých socialistů podala krátce po převratu návrh na úpravu veřejné technické služby, jímž sleduje vybudování dosavadních podřízených svých výkonných orgánů technických v zásadě při politických úřadech I. a II. instance podle dnešního způsobu slovenského v úřady neodvislé, jichž ku dosažení a řádnému splnění úkolů, ministerstvu veřejných prací uložených, je nezbytně potřebí. V resortu ministerstva veřejných prací je celá řada technických úkolů, za něž odpovědnost padá výhradně na státní techniky u úřadů podřízených a na ministerstvo veřejných prací. Nutno tudíž upraviti veřejnou službu technickou tak, aby výkon její byl co nejúčelnější a nejrychlejší a aby technikové a úřady technické takovou odpovědnost skutečně mohli převzíti. Úprava veřejné služby technické je zejména nutna v této době, kdy přistupujeme ku provedení zákona o župních a okresních úřadech, ku sloučení správy státní a autonomní a k unifikaci správy v republice, a to již příštím rokem na Slovensku. Musíme se zamysliti nad otázkou, jak bude postaráno o řádný výkon veřejné služby technické po zavedení župního zřízení, jakým způsobem dosáhne se žádoucí unifikace v obstarávání veřejné služby technické v našem státě a jakým způsobem uplatníme při tom dosavadní zkušenosti, aby nová organisace technické služby byla skutečně nejracionelnější a nejlevnější, ale také nejhybnější a nejmodernější. Musíme míti na zřeteli především četné úkoly technické, národohospodářské a sociální, jež spadají do působnosti ministerstva veřejných prací, a musíme se zejména tázati, bude-li možno veřejnou službu technickou vykonávati bezzávadně prostřednictvím budoucích okresních a župních úřadů, případně do jaké míry. A tu při nestranném a klidném usuzování musíme dospěti k závěru, že není možno velkorysé otázky technické a jejich uskutečnění, jako otázky vodohospodářské, staveb komunikačních, elektrisace státu, stavebního ruchu atd. se vším projektováním, schvalováním projektů, financováním a prováděním podniků, jinak řešiti než při podobné organisaci veřejné služby technické, jež se následkem potřeby a vývoje věcí skutečně vytvořila. Základem této organisace je, že pro obvod více okresních správ politických mají působiti okresní správy stavební (veřejných prací) co stolice I., zároveň ku potřebě okresních úřadů politických dotyčného obvodu při jejich jednáních vrchnostenského rázu, a že pro obvod působnosti více župních úřadů mají působiti na místě dosavadních technických odborů zemských politických správ ředitelství veřejných prací co II. stolice, která by byla vybavena potřebnými odborníky a specialisty pro různé technické odbory tak, jak tomu jest při dnešních technických odborech, při zemských politických správách, jež by byla s to, velkorysé otázky technické prováděti pod vedením a kontrolou ministerstva veřejných prací. Nestane-li se tak, pak dostaví se přesycení ministerstva veřejných prací úkoly výkonné služby technické měrou, jež byla by s to ohroziti správu jeho věcí resortních a byla s to přivoditi naprostý chaos ve stavebnictví a podnikání, nebo bude nutným rozmnožiti řadu dosavadních roztříštěných úřadů technických, jakými jsou na příklad zemská komise pro úpravu řek, komise pro kanalisaci Vltavy a Labe, ředitelství pro stavbu vodních cest a pod. Není přece myslitelno, že by na příklad projektování nebo provádění velkorysých nebo složitých staveb veřejných mohli obstarávati techničtí úředníci župních úřadů, kterýmž nebude dána ani možnost získati potřebné prakse a zkušeností, kterých při řešení takových zvláštních a přece častých úkolů nezbytně potřebují.
Návrh zákona naší strany a současně také návrh ministerstva veřejných prací na úpravu veřejné služby technické a úpravu stávajících trvalých oddělení a úřadů ve výkonné jednotné úřady technické, ministerstvu podřízené, nutno tedy vítati, a to tím spíše, že úprava tato nevyžaduje nových úřadů.
Sledujeme-li v rozpočtu ministerstva veřejných prací položku investic a nákladů, nemůžeme si při tom upříti, že dnešní administrativa, zejména systém úpravy naší státní administrativy, je velmi těžkopádný. Za Rakouska měli jsme místodržitelství, zemskou správu politickou. Máme ji dosud. Co hořkostí a nespokojenosti nám vyvolal dnešní systém státní správy! Ministerstvo školství s ministerstvem veřejných prací dohodnou se o stavbě školy, vypracují plány, které stojí peníze, neboť se obyčejně zadávají soukromníkům, pak se předkládají ministerstvu financí, zde se začne v zájmu úspory škrtat - ale škrtá se v plánu stavby - plány jsou vráceny zpět a musí se znovu předělávat, znova předkládat a znovu platit, škrty jsou provedeny tak, že mnohdy, co bylo ušetřeno na stavbě, zaplatí se za předělání plánů. Plány na stavbu českého gymnasia v Duchcově prodělaly tuto cestu třikráte a třikráte byly předělávány. (Slyšte!) Gymnasiu v Mostě neděje se lépe. Dočká-li se obyvatelstvo někde v obci, že se staví, pak se předem musí připraviti obyčejně na křížovou cestu, na deputace, intervence a dlouhé čekání.
V roce 1920 zahájeno bylo jednání o zakoupení pozemků na stavbu gymnasia v Duchcově a v Mostě. V Duchcově byla ihned sepsána kupní smlouva a zakoupeny hospodářské budovy za 180.000 Kč. V státním rozpočtu zaneseno bylo na rok 1920 celkem 250.000 Kč, v minulém roce 1 milion korun a v novém rozpočtu letošním máme zase novou položku. Dnes, po 2 1/2 roce, není provedena ještě kupní smlouva pozemku, přes to, že byla již v roce 1920 podepsána.
V uhelné pánvi severočeské mají se stavěti dělnické domky. K tomu je k disposici hotový kapitál, plány, ofertní řízení, vše je hotovo, již několik měsíců leží celá věc ladem, co tisíce dělníků béře podporu v nezaměstnání a není pro ně práce a tam, kde by se mohlo pracovat, práce se neprovádí.
Naše stavební družstvo, kde si členové skládali haléř po haléři, poznalo strašné ty cesty naší státní administrativou. Družstvo v Ervěnicích, Hostomicích, Duchcově a řada obcí více než 1 1/2 roku čekala na vyřízení věci - urgence, deputace, intervence poslanců, to vše nepomáhalo, družstva započala pak se stavbou a když domky měla již hotové a byly již dokonce obydleny, konečně jim byla jejich věc od příslušných úřadů vyřízena.
Jest však ještě jiný případ, případ adaptace jedné budovy na zřízení školních místností v Radovesích, kde jest malá menšina česká. Měl jsem příležitost poznati, co znamená naše technická služba stavební - urgoval jsem celou záležitost. Ministerstvo školství rozhodlo a schválilo adaptaci, odkud to přešlo na politické správy druhé a první instance. Na konec, když vše bylo provedeno, byla věc vrácena zpět, vše šlo zpět do ministerstva školství, pak k zemské školní radě, k zemskému správnímu výboru, odtud k zemské správě politické k I. a II. instanci, a když se konečně začaly adaptace prováděti, na základě protestu jednoho občana musily býti zastaveny a bylo prokázáno, že vlastně přes to, že celá záležitost prošla tolika instancemi, nebylo dáno náležitého svolení jednou instancí, že tyto adaptace se smějí provésti, a v důsledku toho musila býti stavba zastavena.
Zde musí dojíti k odloučení stavebních okresů od kompetence ministerstva vnitra a přidělení jich do výhradné kompetence ministerstva veř. prací. (Zcela správně!)
Rok 1922 je již třetí rok odporu proti vysoké přehradě ve Štěchovicích, a to se strany některých osobností i na straně ministerstva veř. prací. Ač projekt tento byl podán v září minulého roku, k dalšímu řízení ministerstvo přikročilo teprve v březnu letošního roku. Zájemnici z Povltaví dobře mají v paměti, že i v odboru třetím se vyskytují páni, kteří prohlásili při komisionelním šetření, že budou tomuto projektu činiti všechny možné překážky, aby tento projekt vysoké přehrady ve Štěchovicích proveden nebyl. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Ministerstvu veř. prací připadá také ještě další úkol. Je to zřízení řádné důlní inspekce, které se domáhá hornictvo již několik desetiletí. Hornictvo nemá důvěry v dosavadní báňskou inspekci, a to z toho důvodu, poněvadž inspekce, která byla dříve za starého státu při hornictví zavedena, byla zrušena a nyní v naší republice zavedena dosud nebyla. To má za následek, že úrazy při hornictví stouply se 100 na 124. Majitel dolů pracuje za jediným cílem, dolovati tak, aby co možná nejvíce vyzískal, bez ohledu na lidské zdraví a život. Nařizuje-li mu něco zákon, hledí toto nařízení všelijak obcházeti, a proto horníci, kteří žijí v těchto poměrech, žádají svoji spoluúčast na dozoru nad bezpečnostními poměry v dolech. Chtějí, aby zde byl někdo z jejich řad, který bude stále procházeti důl, aby se nebezpečí předešlo. Neboť někdy jen následkem malého nedopatření postihne nebezpečí celý důl a ohrožují se tím sta lidských životů.
Požadavek dělnické inspekce není nový ani místní, nýbrž světový. Ve Francii ustanoveni byli státem placení dělničtí inspektoři, volení dělnictvem, již v letech devadesátých a roku 1902 práva jejich byla ještě rozšířena. Statisticky bylo prokázáno následkem zavedení této samostatné instituce hornické procento úrazů menší, než v kterémkoliv státu. Zákonem ze dne 20. prosince 1920, kterým zřízeny byly závodní rady, je ustanovení také o prohlídce dolů jednou za 14 dní. Není tu však upraven styk mezi báňskými úřady, není tu vyměřena kompetence, takže tímto zákonem se přechází vše. Proto báňská inspekce musí býti doplněna, a to zřízením zvláštního oddělení řádně vzdělaných, prakticky zkušených inženýrů a stálých dělnických inspektorů, kteří denně konají prohlídky a jsou ve stálém styku s báňskými úřady, jsouce také v tomto směru od příslušných báňských úřadů vychováváni a poučováni. Odborová organisace hornická naší strany československých socialistů podala v tom směru návrh zákona ve shodě s ostatními odborovými organisacemi druhých stran. Apelujeme v tom směru na příslušné kruhy, aby zákon v brzku byl proveden. (Výborně!)
Dalším důležitým požadavkem v zájmu pořádku je úprava doby pracovní pro horníky. Zákonem ze dne 19. prosince 1918 o 8hodinné době pracovní upraveny byly pracovní poměry pro všechno dělnictvo. Tímto zákonem pro horníky, ustanovením čl. I., odst. 3., prodlužuje se oproti dřívějšímu stavu pracovní doba o 1/2 hodiny. Hornictvo při své nebezpečné práci požívalo již více než 20 let 8hodinné pracovní doby a proto jen s ohledem na stát a jeho situaci snášelo nyní zhoršený pro ně stav a přes to v nesčetných případech pracovalo o dvě hodiny déle za směnu, obětujíc často i svůj nedělní klid. Naproti tomu žádají, aby zákonem byla upravena přesněji hranice pracovní doby v dolech.
Novelisací zákona má býti pracovní doba horníků upravena tak, aby jim byla dána zákonitá jistota o jejich právu a povinnosti. Mimo to uvádím, že zkrácení doby pracovní na 46 hodin týdně zavedeno jest již v jiných státech. Ale je také potřebí pro horníka upraviti dobu pracovní vzhledem k obtížím, které jsou v dolech, na př. práce ve vysoké temperatuře, ve vodě nebo ve špatném vzduchu.
Současně je také nutno, aby byla upravena doba pracovní pro mladistvé horníky. Naši horníci - vojáci, vracejíce se z vojny, většinou nejsou přijímáni zpět do práce a správy závodů zařizují se dnes tak, že když horník je povolán k vojsku, dává se mu výpověď, aby nebyl podnikatel nucen přijmouti jej zpět do práce. Tak se stává, že mnohdy vojín se vrátí již po pěti dnech z vojny domů, ale do práce již není přijat. Před převratem takového způsobu u správ závodů nebylo používáno, nýbrž provádí se teprve nyní, v republice.
Také zákon o závodních radách bude nutno změniti. Dnešní hospodářskou krisi nelze však řešiti pouze na účet mzdy dělníků. Odborové organisace hned při vzniku zákona o uhelné dávce poukázaly na nesčetných sjezdech a konferencích na to, že tento zákon musí býti v ohledu daňovém zmírněn. Také uhelné radě bylo nesčetněkráte poukázáno na nutnost reformy tohoto zákona. Za bývalého ministra veřejných prací dr. Kovaříka byla snížena uhelná dávka o 12·8%. Přes to však neshledali jsme žádné úlevy v cenách uhlí. Uhelná rada z jara letošního roku vyslala do Německa studijní komisi, do které ministerstvo financi delegovalo dva úředníky a ministerstvo veřejných prací také dva úředníky jako zástupce. Když komise sestavila celý studijní materiál a jednatelský výbor uhelné rady se usnesl, aby bylo svoláno plenum uhelné rady, kterému měl býti předložen materiál o uhelné dávce v Německu, tu ministerstvo financí prostě zakázalo schůzi uhelné rady s odůvodněním, že uhelné radě ničeho do toho není a že nemá mluviti do úpravy uhelné dávky. V severočeské hnědouhelné pánvi došlo ku stávce horníků krátce před tím. Byla to Mor. Ostrava, pak následoval karlovarský revír a nyní to byla hnědouhelná pánev severočeská a nevím, nebude-li následovati v krátké době jiný revír, a to proto, poněvadž poměry v hlavních revírech jsou takové, že hornictvo nemá jistoty, když pracuje dnes, zdali zítra majitelé dolů mu nevypovědí kolektivní smlouvu a nenastane znovu nový boj. Indexní číslo v posledním týdnu bylo 1008. Horníci slevili na svých mzdách a jsou ochotni vždy sleviti tolik, o kolik klesnou také ceny životních potřeb. Porovnáme-li mzdy horníků s poměrem cen životních potřeb, shledáme, že mzdy hornictva jsou daleko pod indexním číslem životních potřeb. Dělníku se stále vyčítají vysoké mzdy, jaká jest však skutečnost? Je-li zaměstnáno na dole 1000 dělníků, připadají pak vyšší mzdy - a všeobecně-jsou brány za měřítko mzdy kopáčů - teprve na 30%, nejvýše 35%. Když horníci svolili ku snížení mezd v Mor. Ostravě a v jiných revírech, předpokládalo se, že nastane zase snížení cen uhlí a bude zahájena práce v továrnách. My jsme i představovali, že vzhledem k tomu, že budou sníženy ceny uhlí od 1. listopadu, nějakým způsobem se náš průmysl hne, aby v továrnách se pracovalo. Slibovalo se, že se bude pilně pracovati, ale na místo práce v Mor. Ostravě bylo propuštěno 6000 horníků a nyní se slibuje další propuštění dělníků v ostatních revírech. Všude dostává dělnictvo výpověď a dnes v hornickém odboru propuštěno bylo během letošního roku celkem na 15.000 horníků. V továrnách se nepracuje, ale nezaměstnaného dělnictva denně přibývá.
V hnědouhelné pánvi severočeské byly sníženy ceny uhlí o tolik, oč byly sníženy mzdy. Majitelé dolů nepřispěli, velkoobchod a maloobchod také nepřispěl, stát také ničím nepřispěl na snížení cen uhlí. V hnědouhelné pánvi severočeské na dolu jest cena uhlí 6-11 K za 1 q. Uhlí velmi dobré kvality jest za 15-16 K. Nikde však není takové lichvy, jaká se právě provádí dnes s uhlím. Na dolu dostane se 1 q uhlí za 6-11 K franko, ale než se dostane ze severočeského revíru do Prahy, musí konsument zaplatiti o 200 a 250% více, než co stál tento výrobek na dole. Tedy cestou z dolu do rukou konsumenta zdraží se tento výrobek o 200-250%.
Zde právě musíme poukázat na to, že toto zdražování spočívá hlavně v tom, že na jedné straně je uhelná dávka - 76-120% činí železniční tarify - a na druhé straně velkoobchod, který má 3%, ale kromě toho zvláštní přídavek vážného 5-10 q z jednoho vagonu. Tentýž poměr není lepší u maloobchodníka, kde dělají přirážky 10 až 15%, a kromě toho značná část připadá na vážné. Za takových poměrů ovšem dospěli jsme tam, že nelze počítati s tím, že by mohlo nastati snížení cen uhlí jenom snižováním mzdy. Porovnáme-li statistická data, musíme doznati, že v roce 1920 obnášely výrobní náklady mzdové na 1 q 4·71 Kč. Za třetí čtvrtletí letošního roku mzdové náklady na 1 q klesly na 3·58 Kč, což je jistě velmi značný pokles jenom při výrobních nákladech. Ale naproti tomu v roce 1913 obnášela výkonnost jednoho horníka 13 q, kdežto ve třetím čtvrtletí letošního roku činí 16·73 q v průměru na jednoho dělníka, ale na jednoho kopáče připadá 5 tun, to znamená, že jeden kopáč musí denně za jednu směnu nakopati 5 tun uhlí, to jest, musí je nakopat, naložit a dopraviti na příslušné místo. Zajisté, že je to velmi značný výkon, a mohu říci, že při posledním jednání prohlásil nám jeden ředitel, a to ředitel Lomské společnosti, že na jeho dole bylo dosaženo již mírového výkonu, ano na jednom dole že výkon byl překonán a jest vyšší proti roku 1913. Jestliže pánové volají, že se nepracuje, uvádím tyto doklady, že se dnes pracuje dosti značně a že jsme již dosáhli výkonu mírového. Jsme dnes odkázáni na domácí konsum, a máme-li odstraniti hospodářskou krisi, musí býti sáhnuto k tomu, aby v prvé řadě snížena byla uhelná dávka a sníženy železniční tarify. Bude také úkolem vlády, aby zrevidovány byly poměry v obchodu, na jakých základech se obchoduje ve velkoobchodě, jaké zisky mají vedle toho ještě maloobchodníci.
Zastupitelstvo naší strany uložilo
nám určité podmínky, a ačkoliv podmínky dosud nebyly splněny,
budeme hlasovati pro rozpočet, doufajíce, že v nejbližší době
budou tyto podmínky splněny. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Häusler.
Posl. Häussler (německy): Ctěné dámy a pánové! Ve skupině, kterou nyní projednáváme, je také kapitola: výživa. Ačkoli lidé, kteří mají dostatek peněz, mají dosti potravin, je přece tisíce a tisíce chudých lidí, kteří nemají dostatek jídla, kteří musejí trpěti nouzi a hladověti. Ministerstvo zásobování má povinnost starati se o ně. Koalice dala toto ministerstvo už na výměnek, což se ukázalo při tvoření nové vlády. Když se totiž tvořila vláda, nebylo možno sehnati pro toto ministerstvo uchazeče. Ačkoli se zásobovací výbor v červnu usnesl, aby bylo ministerstvo zrušeno a utvořeny komory spotřebitelů, usnesení to nebylo dosud provedeno, nýbrž ministerstvo bylo ponecháno, pravděpodobně proto, aby se na všechny koaliční strany dostalo ministerských míst. Poněvadž tedy zůstalo a je pro ně dáno do rozpočtu 17 milionů korun, musíme se také touto kapitolou zabývati.
Poslední schůze zásobovacího výboru, která se konala v červnu, sestavila 18 zásad, jak by bylo lze účinně bojovati proti drahotě. Od té doby nebyla už schůze, jež by byla něco vykonala, ačkoli máme krisi, nouzi, drahotu a bídu. Co bylo z těch 18 zásad dosud uskutečněno? Chci vybrati jen několik bodů: Snížení dopravních sazeb pro potraviny: mimo sazby pro brambory není o nějakém snížení u jiných potravin ničeho známo, zřízení chladíren: dosud nebylo provedeno nic, zřízení komisí pro přezkoumávání cen a úřadů dozorčích: dosud nic se nestalo, zostření trestních ustanovení pro lichváře: nic, pokud se týká cla prostého dovozu potravin, jako masa a sádla, nebylo dosud podniknuto rovněž nic, ačkoli mám za to, že při československém sviňském hospodářství mělo by zde býti dosti sádla a nebylo by snad potřebí je dovážeti. Ve zmíněné schůzi zásobovacího výboru bylo dále žádáno, aby byly zřízeny komory spotřebitelů, avšak doposud nebylo provedeno nic. Velká spousta spotřebitelů nemá dosud vůbec zájmového zastoupení. Spotřebitelské komory nebyly zřízeny pravděpodobně proto, poněvadž se to nehodilo agrárníkům. Ačkoli se zásobovací výbor usnesl, aby ministerstvo zásobování bylo zrušeno a aby byly zřízeny spotřebitelské komory, nestalo se ani jedno, ani druhé. Místo spotřebitelských komor byla zřízena stálá anketa spotřebitelů. Činnost ankety zakládala se dosud na tom, že před několika dny byla vykonána jediná schůze, na níž si členové ankety mohli poslechnouti pěknou řeč pana ministra zásobování, v níž bylo mimo jiné řečeno, že je nutno, aby byly zřízeny spotřebitelské komory.
Co vláda dosud skutečně udělala, bylo provolání k obchodníkům a výrobcům, aby snížili ceny. Ale zajisté nikdo se nebude domnívati, že obchodníci nebo výrobci vezmou toto provolání vážně, nebude-li vláda sama předcházeti dobrým příkladem. Potřebujeme úřadů k přezkoumávání cen, které by stále kontrolovaly a určovaly ceny. Takto stanovené ceny musily by pak býti také opravdu dodržovány. Nestane-li se tak, zůstane i nejlepší lichevní zákon prázdným cárem papíru. Dosud nebylo vůbec směrných cen. Nikdo nečinil u lichevního soudu udání, poněvadž to bylo naprosto bezúčelné, neboť i když bylo skutečně učiněno oznámení, pravidelně z toho nebylo nic, poněvadž poradce z řad výrobců číselně dokázal a vypočítal, že se žalovaný obchodník nedopustil žádné lichvy, a na konec se ukázalo, že onen obchodník byl by mohl žádati vlastně ještě více. Proto důvěra k lichevním soudům naprosto zmizela, ježto bylo vidět, že vyháněči cen buď vůbec nebo v nejlepším případě jen velmi zřídka bývají trestáni. Potřebujeme tudíž nezbytně, aby byly zřízeny úřady pro zkoumání a kontrolování cen, aby mohly býti stanoveny směrné ceny a lichevním soudům umožněno, aby vynášely náležitá rozhodnutí.
Přezkoušení snížení cen je nutné, neboť ceny se řídí podle toho, jak stoupá hodnota koruny. S tohoto místa bylo už poukázáno na to, že v době, kdy naše koruna znamenala asi 5, maso bylo lacinější než dnes, kdy je koruna třikrát tak vysoko. Prohlašuji, že především je tím vinna vláda, poněvadž nepřímé daně, které jsou převážně daněmi spotřebními, lichvářsky zdražují nejdůležitější předměty životních potřeb. U nás stoupala valuta zvolna a bylo by bývalo možno soustavným snižováním cen se jí přizpůsobiti. Proti loňskému roku měli bychom letos žíti o dvě třetiny levněji. Avšak není tomu tak, poněvadž obchodníci neslevují z procentuálního zisku, jejž si zvykli ve válečných a v poválečných letech shrabovati, a nespokojují se s občanským ziskem, jak tomu bylo v míru. Ale na tom má zase spoluvinu vláda. Drží nad tím ruku, poněvadž neodstraňuje a nesnižuje obrovských spotřebních daní, jež částečně působí jak lavina. Všechny tyto daně se započítávají do cen a zaokrouhlují výše, a tím má obchodník možnost, aby si stále a stále zajišťoval mimořádné zisky. V rozpočtu na r. 1923 jsou příjmy z nepřímých dání, to jest z dávky uhelné, daně cukerní, z obratu, z tabáku, z masa, z daně dopravní a z cel pro celé státní území stanoveny úhrnem částkou 7033 milionů. Přímé daně činí 1844 miliony. Čili v procentech: nepřímých daní, tedy oněch daní, jež ohromně zdražují životní potřeby, je 78·88%, kdežto přímých daní jest jen 21·12%. Tedy jedna pětina přímých a čtyři pětiny nepřímých daní. Tyto daně musí nésti lid, poněvadž republika má příliš velikou armádu a příliš veliký a drahý správní aparát.
Rád bych ukázal na jednom či na dvou příkladech, jak to působí. Při dovozu zmrzlého masa, jenž má přispívati, jak se udává, k zlevnění a snížení cen, vybírá stát asi 20% na clech a daních. Tedy pětinu pohltí stát. Ale uvedu zvlášť křiklavý případ: Kakao, jistě důležitá potravina, stojí za nynějšího stavu české koruny v Holandsku 5 korun. Československý stát uvalí na jeden kilogram daň 1·60 K a 20 korun cla. Připočtete-li k tomu zisk obchodníkův, přijde zde kilogram kakaa v drobném prodeji na 38 až 40 korun. To je největší a nejnestoudnější lichva, kterou provozuje vláda a odpovědní činitelé. Zde by měl zakročiti lichevní soud, zde by měl volati k odpovědnosti vinníky, a kdyby se tak stalo, viděli bychom, že především vláda a v jejím čele pan Rašín, byl by tím, jejž bychom mohli pozdraviti jako metaře ulic. Ale neděje se nic. Z vládního prohlášení pana min. předsedy Švehly se dovídáme, že v oboru cel nelze ničeho dělat. Pod demokratickou rouškou prohlásil: "V otázce celní politiky bude se s průmyslem nakládati stejně jako se zemědělstvím!" Jsme proti takovému názoru. Asi před půl druhým rokem agrárníci zde volali po volném obchodě, poněvadž bylo ještě v platnosti státní hospodaření, nucené hospodaření a agrárníci nemohli své výrobky prodávati veřejně za lichvářské ceny, poněvadž dovážené potraviny byly drahé. Nyní volají po celní ochraně, poněvadž dovážené potraviny následkem lepších valutových poměrů srážejí tuzemské ceny. Stavíme se proti agrárním clům, poněvadž se tím znovu zdražují potraviny a předměty potřeby. Srovnání s průmyslem není odůvodněno. Podle výpočtu prof. Hutchinsona, vynikajícího národního hospodáře, kterého po válce Hoover pověřil rozdělováním potravin v Československu, činí roční potřeba pro celé Československo - po 150 kg na hlavu a rok - 857.000 tun pšenice a 1,183.000 tun žita. Výsledek žní r. 1920 bylo 560.000 tun pšenice a 760.000 tun žita. Bylo tudíž nutno dovésti potravin, mouky a obilí, asi na 3 měsíce. Tato čísla nejsou zcela správná, neboť víme, že část obilí byla zkrmena prasaty a jiná část rozprodána pod rukou za vysoké ceny. Letos se však zjistilo, že výsledek žní je o 50% vyšší než loni a můžeme se domnívati, že vystačíme, ovšem zcela určitě není možno mluviti o nadvýrobě. Nebudou-li zřízeny celní závory, bude možno vykonávati dovozem tlak na ceny aspoň do té míry, že nebudeme musit platit potraviny a životní potřeby dráže, než je bude možno dostat z ciziny. Budou-li však zřízeny celní závory, víme, že pak spotřebitelé budou musiti platit vyšší ceny, poněvadž nám je budou agrárníci diktovati. Proti tomu se budou dělníci co nejrozhodněji brániti všemi prostředky, jež mají po ruce. Celní otázku v zemědělství nelze srovnávati s celní otázkou v průmyslu, poněvadž československý průmysl musí 70% svých výrobků vyvážeti a má-li býti opatřena dělníkům možnost práce a výdělku, nelze posuzovati celní politiku průmyslu stejnou měrou, jako je to u zemědělských výrobků.
Stále se prohlašuje, že všichni musí přinésti oběti. Připomínám však, že dělníci neustále přinášeli a musejí přinášeti v každé době oběti. Když byly ceny vysoko, mzdy se jim nikdy nevyrovnaly. Sotva ceny klesly, snižují se zas mzdy průměrně o 30%. Vždycky musejí především dělníci nésti oběti. Ale nejen to, ve skutečnosti musejí dělníci přinášeti ještě větší oběti, poněvadž zkrácením pracovní doby byly vlastně sníženy mzdy o 60%. Průmysl a agrárníci měli sedm tučných let, nyní se budou musit spokojiti s několika lety hubenými a přinésti oběti. Právem se stále poukazuje na lichvu bank, ale i jim nadejde hodina a již pozorujeme, že banky jsou zatlačovány na jinou cestu. Píše-li "Prager Presse" v nedělním čísle, že domy ve vnitřním městě jsou vykupovány, takže nebudeme míti téměř už žádných kaváren, a že tím hrozí na sta zaměstnancům nebezpečí nezaměstnanosti, přijde také jednou hodina, kdy bude možno použíti těchto bankovních domů zas k jiným účelům.
Má-li tudíž nastati zlepšení a snížení cen, je nutno zříditi úřady pro přezkoumávání a kontrolu cen, a pak je nutno sáhnouti na kořen lichvě. Dosud neučinila vláda ničeho.
Kterýsi kolega již před několika dny citoval výňatek z jedné řeči dr. Masaryka, nynějšího presidenta. Chtěl bych jej opakovati a trochu doplniti. Asi před 10 lety, 7. listopadu 1911, profesor Masaryk, nynější president, v rozpočtové debatě dovozoval: "Jeho Excelence (hr. Stürgkh) mluvila také o drahotě. Řekne-li se drahota, je to málo, běží o hlad. Velké masy rakouských národů nemají dostatek chleba, nemají dostatek jídla. To je skutečnost. Vzpomínám si, že jako student slyšel jsem v Lipsku přednášeti profesora Roschera, jistě autoritu, že hlad prý je domovem jen ve středověku a v Indii, nanejvýš v Rusku, nikoli však v civilisovaných státech, na civilisovaném západě. Pánové, to není správné. V Rakousku je chronický hlad, a tato drahota jest jen akutním, ostřejším projevem našich zbědovaných, hospodářsky opravdu asijských poměrů. To je krutá skutečnost. A všimnete-li si statistiky vystěhovalecké, co k vám mluví? Že nemáme dosti chleba. Přemýšlela rakouská vláda někdy o této otázce, vypracovala nějaký plán? U nás se dějí takové věci, ale vláda se o to nestará." To řekl nynější president republiky před 10 lety. Právě tak, jako před 10 lety ve starém Rakousku, vypadá to v této republice. Staré Rakousko v druhém, zhoršeném vydání! A jaký plán vymyslila dosud vláda v konsolidované Československé republice? Snad se namítne, že u nás není bídy. Uvedu tedy několik případů.