Každý průmyslník bojí se denně své pošty, poněvadž hrozí insolvence jeho dlužníků. Firmy, jež bývaly pýchou země, zápasí dnes s těžkými starostmi. Jako nerozumné dítě s hračkou, tak zacházel v těchto 4 letech stát se svým průmyslem. Není pro něj dokonce ani vlídného slova, myslí se, že se nepřívětivostí získá na velikosti, nedbá se o jeho důvěru, těm, kdož jsou právě na pokraji záhuby, říká se s výsměchem, že prý je to právě důkazem ozdravění státu, a vynáší se to jako státnické umění, nedává-li se kdo mýlit seznamem hospodářských ztrát. Jediným dobrým zjevem při této krisi je to, že všeobecně proniklo vědomí, že zájmy zaměstnanců i zaměstnavatelů jsou totožné a že to vede k tomu, že přátelsky, společně těchto zájmů hájí. Je naší povinností, abychom zabránili jakémukoli porušení této klíčící spolupráce tříd.
Všude v Evropě nastává obrat na prospěch podnikatelstva. Na východě nasbírali dostatek zkušeností a poznali konečně všeobecně následky nepřátelství ke kapitálu. Dr. Rašín sám se cítí ochráncem výrobního kapitálu a oné inteligence, která potřebuje k svému dozrání zajištěného důchodu. Jak srovná s touto svou chvalitebnou snahou skutečnost, že stále ještě nebyly vyplaceny úroky z předválečných renta některých železničních obligací? Jak může s ochranou vlastnického práva spojiti své ztrnulé stanovisko k otázce válečných půjček? Krisí a nedostatkem peněz nabyla dnes válečná půjčka větší důležitosti než v letech minulých. Mnozí by překonali krisi, kdyby se válečným půjčkám dostalo hodnoty, a budou zničeni, nestane-lise tak. Životní otázkou pro mnohé průmyslové odvětví jest také, aby byly konečně zaplaceny vojenské dodávky. Postup revisních komisí a exekutorů daní nezná míry a je nevraživý. Přednostní právo státu pro nesmyslné daňové požadavky podkopává úvěr. Právě nejzdatnější dělníci v zástupech odcházejí našemu průmyslu, který stojí. Země, které bývaly dříve naším nepopíratelným trhem, pozvolna se osamostatňují, mají stále větší zájem na soustavě ochranných cel a tím se nám uzavírá velké hospodářské území, bez něhož nemůžeme trvale ti. Co bylo po převratu ku prospěchu všech snadno možné, stává se nerozhodnou českou obchodní politikou stále obtížnější.
Rozpočet nedbá ani vysokého stavu koruny ani nízkého stavu hospodářství. (Souhlas na levici.) Schodek 564 milionů jest menší jenom o 63 miliony, investiční rozpočet o 23 milionů. Proti snížení daně z obratu a uhelné dávky, každé o 400 milionů, je povážlivé a sotva uskutečnitelné zvýšení přímých daní o 258, osobních daní o 263 a cel o 149 milionů. Na to, aby poštovní výkony byly lacinější, se nepomýšlí. Zmenšení požadavků železnic o 454 miliony a ministerstva váky o 331 milion je mizivě nepatrné. Výdaje ministerstva obchodu byly sníženy o 5 milionů. Náklad na ústřední správu stoupl o 35% na 6 milionů. Na podporu živností bylo dáno jen 7 1/2 milionu. Podpora průmyslu zůstala při 3 milionech. Péče o podporu našeho tak ubohého cizineckého ruchu byla zkrácena o 0·15 milionu.
Daně jsou stále ještě vyměřeny podle konjunktury prvních let míru a jejich zdánlivých zisků, vybírání dávky z majetku podle přežilého ocenění je nesmyslné. Bude-li tímto způsobem všechen kapitál ze závodů vyčerpán a tyto zadluženy, musí nastati pohroma. Doufáme, že energie ministra financí odstraní především tyto zákony. Krise a úpadek vývozu poškodí státní pokladnu mnohem více, než se má za to. Zdroje daní se zmenší asi o 3/4. Snížení státních příjmů o 74 milionů je tudíž nedostatečné. Zvýšení daně z výdělku o 21 milion čili o 14% a daně z příjmů o 167 milionů čili o 26% nelze věcně ospravedlniti. Jak se dospělo k zvýšení výdělkové daně akciových společností o 39 milionů, je nepochopitelné. Zvýšení celních příjmů o 147 milionů odporuje zamýšlenému snížení celních koeficientů jakož i ochabnutí obchodního ruchu pro krisi. Daň z cukru klesne jistě o více než 12 milionů. Právě tak jsou ostatní nepřímé daně přeceněny. Daň z obratu a uhelná dávka klesnou pro stagnaci mnohem více než o 400 milionů. Výrobě nepřátelská daň z vodní síly, jež nutí dnes mnoho závodů k zastavení práce, byla zvýšena o 10 milionů. Ve zvýšení příjmů z kolků a poplatků o 203 miliony, daně z jízdenek a nákladů o 122 milionů se fiskalismus zřejmě vyzuřuje.
Zkrátka průmysl musí odsouditi rozpočet jakožto mylný a lehkomyslný. Největší rozpor se snahami dr. Rašína tvoří t. zv. pozemková reforma. Na otázku, co tomu říká jeho právní cítění a jeho hospodářský názor, ministr financí musí jistě odpověď zůstati dlužen. Je-li opravdu Herkulem, muselo by býti osvobození od agrárních zákonů první z jeho 12 prací. Dr. Rašín horuje pro Italii a snad neví, že tam byl zamítnut agrární zákon, ač byl mnohem mírnější než náš a že tam nesnesitelné schodky vyžadují, aby podniky byly odstátňovány. Nehorujeme pro Mussoliniho a považujeme jeho výstřelky po stránce sociální i národnostní za nebezpečné. Naopak, žádáme rozumnou agrární reformu, ale s námi a ne proti nám. Neusilujeme nyní také právě o odstátňování, ale ohrazujeme se proti dalšímu postátňování.
Míní-li to dr. Rašín se šetrností vážně, nemůže notoricky nejneschopnějšímu podnikateli, státu, odevzdávati statisíce hektarů, tomu státu, který přece všecko, čeho se dotkne, uvádí v trosky a způsobuje, že se to nevyplácí. Zábor půdy byl v dobách revolučních na ochranu podniků blahodárný, dnes však působí jako ztrnutí šíje, brání rozvoji a vhání mnoho podnikatelů v záhubu. Musí býti konečně zrušen a musí býti znovuzaveden volný obchod pozemky, tak jak je ve všech západních státech. Jest to, abych užil slov dr. Rašína, "státnická zkouška českých občanských stran", zda se včas zbaví omylů z let 1919 až 1920.
Může to dr. Rašín opravdu schváliti, že Pozem. úřad zaměstnává ve svém ústředí za 11 mil. a v obvodových úřadovnách za 20 milionů úředníků, kteří sami neprodukují, nýbrž jen ohrožují práci jiných. Jen ať se zeptá jednou těchto úředníků na jejich průkazy schopnosti. Mnozí nemají ani theoretických ani praktických vědomostí. Praktiků, jak se s mi přiznávají, nikdo se neptá. Vedoucími jsou naopak ideologové, kteří by byli neschopní k praktickému vedení velkého podniku a kteří mu tudíž vůbec nemohou ani rozuměti. Jejich ctižádost a jejich vášeň, udržeti se na svém místě, jsou dnes hybnými silami akcí. Je známo že jsou mezi nimi úředníci propuštění pro služební přestupky, jakož i co nesmyslů už tito úředníci provedli a co zmatků tím jen způsobili. Od zeleného stolu vypovídali části podniků, bez nichž zbytek nemůže žíti. Chtějí oddělovati výnosné části a nepováží, co se má státi s částmi pasivními nebo s břemeny. Velkostatky jen v Čechách vydržují tisíce kostelů a mnohá oprava stojí dnes kolik set tisíc korun. Omylem byly vypovězeny statky, jichž si Pozemkový úřad vůbec nepřeje. Podle mapy postupovalo se proti podnikům, jichž rozvahu a vybudování žádný úředník Pozemkového úřadu nestudoval. Nemohlo by být větší ostudy pro vládu, než kdyby všichni vypovězení velkostatkáři a jejich vedoucí úředníci vzali ji za slovo a 1. ledna odevzdali své objekty, odmítli úvěr a odepřeli práci. (Souhlas na levici.)
Tato ohromná akce byla naprosto nedostatečně připravena. Nikoli hospodářský a sociálně politický rozum, nýbrž závist a nenávist chopily se díla. V případě dědictví trvá korektní převzetí velkostatku nejméně rok. K rozdělení Netolic bylo potřebí 1 1/2 roku a nebylo vlastně provedeno, neboť když stát většinu pozemků propachtoval, to přece není pozemková reforma; to by byl vlastník dovedli také. Přesto byla dána půlroční výpověď na 300.000 ha a aniž se vyčkalo ještě zkušeností při nějakém převzetí, aniž se zkoušelo, zda se bude v lesích ve státní správě hospodařiti pro stát a obec výnosněji, než jak hospodařil soukromník, má býti vydán ještě obsáhlejší seznam proskribovaných. Na risiko státu pro škody způsobené mniškou a pro klesající ceny se nepomýšlí. Hlavním účelem je poškodit a vyhnat pravoplatného vlastníka a jeho lidi.
Při tom každý český odborník už dávno připouští, že celý manévr je pochybený. I přední osoby na rozhodujícím místě vzdychají: "Kdybychom jen nebyli začínali s postátňováním lesů! Škodí to naší vážnosti v cizině, postižené to dohání k zoufalství a národnímu hospodářství to neprospívá. Jak se dostaneme z této kličky?"V Římě řekl mi vynikající agrární politik: "Italský národ se střeží předpokládati skoky v agrárním vývoji." Zde však se myslí, že možno zasahovati do živoucích, od staletí uměle vytvořených organismů, trhati souvislost mezi lesním a polním hospodářstvím a průmyslem, stanoviti ceny podle tabulek, myslí se, že je možno nedbati tradičních vztahů mezi vlastníkem a obyvatelstvem, finanční síly, etické funkce, taktu a obratnosti pravoplatného vlastníka.
Celá akce byla lehkomyslně a překotně započata a nebyla promyšlena do důsledků. Bude-li tak vedena dále, může působit jen rušivě, jen trapně a způsobí nesmyslné advokátní a soudní útraty. Co všechno se mohlo za tyto spousty milionů už vystavět a vykonat! Ztrácíme jen čas a sílu ke skutečné pozemkové reformě. Honíme se za přeludy a na fideikomisu jsme ničeho nezměnili. Místo aby konglomeráty byly uvolněny a jen účelné jednotky ponechány, v zaslepenosti byly všechny statky vázány. Kdyby byl ponechán volný obchod pozemky a upuštěno od socialisačních zákonů, bylo by nabízeno více půdy, než se žádá. Velkostatkáři jsou ochotni vyjednávati o značném postoupení půdy státu, pokud tím budou moci zaplatit svou dávku z majetku při plném započtení hodnoty a pokud by bylo půdy použito způsob m, který by vyhovoval sousedním obcím, takže by se jim po stránce národní nemohlo nic vyčítati proto, že nabídli půdu. Německé obyvatelstvo by úplně souhlasilo s takovým řešením, to prohlásil na stech protestních schůzích. Úřednictvo, jež mívalo na týchž statcích často po celé generace jisté zaopatření, nepřeje si míti stát podnikatelem, poněvadž stát mu může dáti jen nejisté sliby, ale nikoli zajištění stejného zaopatření. Mnohem intensivnější soukromé hospodaření může poskytnouti zdatnému úředníku mnohem lepšího příjmu.
Vzpomínám na novoroční řeč pana
presidenta Masaryka. Z jeho podnětů nebyl uskutečněn dosud
žádný. Pozemkový úřad nebyl ani přeměněn v ministerstvo, ani přičleněn
k ministerstvu zemědělství. Zde by měla zasáhnouti energie ministra
financí. Nepřirozený stav, že se parlamentní správní výbor skládal
z členů parlamentu před 3 lety rozpuštěného a že ani po vypršení
jeho platnosti v září nebyly v nové sněmovně vykonány volby, trvá
dále. V Pozemkovém úřadě není vůbec německých úředníků. Náš požadavek,
aby byly zřízeny sekce, zůstal nepovšimnut. Místo aby byly zákony
vážně změněny, děly se pokusy opraviti je novelami, to však jen
zvětšuje zmatek. Novela náhradová jen zhoršuje bezpráví. Vlastnictví
a existence občanů je ponechána volnému uvážení Pozemkového úřadu,
libovůli se tudíž dostává zákonného potvrzení. Chce-li většina
opravdu, abychom upustili od své negace, musí se vzdáti svého
nepřátelství proti našemu majetku a své bezohlednosti ke všem
projevům německých parlamentních stran jakož i lidu samého. Úplná
změna jejího chování je podmínkou klidné spolupráce národů v tomto
státě. (Souhlas a potlesk na levici.)