Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Slovo má pán posl. Bečko.
Posl. Bečko: Ctená snemovňa! Prežili sme zase jedon rok, aby sme nastúpili život ďalší. Počnúc od vzniku Československej republiky náš život, a to menovite život hospodársky, je zmietaný sem - tam pod následky svetovej kríze hospodárskej, ktorá sa dostavila ako dejinná nútnosť v plnej nahote a čo výsledok súkromokapitalistických exstratúrov, ktoré sa vyjadrujú v tom smysle, že sporné otázky je medzi národy a štáty možné riešiť len jedine a výhradne so zbraňou v ruke.
Dnes niet jediného zastanca súkromokapitalistického poriadku, ktorý by sa priznal, že tento nedostatok, bieda a nesmierne utrpenia širokých máss pracujúceho ľudu je zapríčinené bezohľadnou jednostrannosťou držiteľov moci dnešného súkromokapitalistického poriadku.
Zima, ktorá sa neobvyklým spôsobom predčasne dostavila, doľahne na robotníctvo mimoriadne ťažko, nedostatok ubytovania, ošatenia a výživy vôbec, znamená priamu katastrofu a rozšírenie sa epidemií. My vieme veľmi dobre, že našej měšťáckej verejnosti sa toto utrpenie širokých máss pracujúceho ľudu veľmi srdca nedotkne, a to menovite slovenskej nie. Keď tak človek sem-tam cestuje, tak počuje tieto opravdu od rozumných ľudí žalostne výroky: "A čo, pozri sa na darebákov! Nič nerobia a ešte im štát platí podporu a zkade štát vezme tie peniaze, však to predsa len my na daniach zaplatíme."
Za ten čas pokým slovenskému robotníctvu popri veľkom nedostatku a utrpení je neľudsky ubližované a vytýkané to, čo sám zavrhuje, teda podpora v nezamestnanosti, vidíme, že v ostatných zemiach republiky občianstvo usporiaduje sbierky, aby keď nie úplne, aspoň čiastočne odstránilo roniace slzy chudobnej matky nad hladujúcima nedostatočne oblečeným jej maličkým dieťaťom.
Robotníctvo nie je žiadostivé podpory, ktorá mu je poskytovaná vo forme almužny, ono chce robiť. Jestli ale držitelia dnešnej svetovej moci neboli v stave nastúpiť cestu miera a pokoja, čo je následok hrozného nedostatku a hospodárskej depresii vôbec, je povinnosťou štátu o robotníctvo sa postarať iným spôsobom.
Či snáď na Slovensku len to robotníctvo trpí nedostatkom, ktoré je spôsobilé ku vykonávaniu akejkoľvek práce? Nie! Priemyselná kríza už dostúpila takého vrchoľa, že sociálne poistenie ostáva poistením len na papieri vôbec.
Ústredný zaopatrovací fond baňských bratských pokladníc pre Slovensko a Podkarpatskú Rus nie je v stave vyplácať prídavky ku zaopatrovacím platom vo smysle zákona č. 303 a 474 z r. 1921, proste preto, lebo počet plnoprávnych členov ustavične klesá následkom veľkej nezamestnanosti, atak klesajú i príjmy fondu. Z 12.000 plnoprávnych členov je zamestnané len 7264 členov a 4736 je bez práce.
Prevažná väčšina nezamestnaných pripadá na štátne podniky. Naproti tomu sú ale bratské poklad e v týchto podnikoch pasívne. Ku príkladu: predpis príspevkov činí u štátnych bratských pokladníc Kč 2,757.151·62, ústred. zaopatrovací fond vyplatí na prídavkoch Kč 4,131.105·06. Teda javí sa schodok Kč 1,373.953·44. Naproti tomu u súkromných bratských pokladní javí sa prebytok Kč 608.537·77. Toto je výkaz za dobu od 1. júla 1920 až do 30. júna 1922.
Aby ústredný zaopatrovací fond mohol vyplatiť do 31. decembra 1922 prídavky, tak by musel zvýšiť príspevky až na 8%, od 1. júna 1922 zpiatočne, lebo na úhradu provizných prídavkov potrebuje 2 3/4 mil. Kč. Toto je nemožné tak z technických dôvodov, ako aj z tých dôvodov, že nikto nevie, čo bude zajtra so zbytkom priemyslu, ktorý je ešte v chode.
Ak by sa siahlo ku sanácii fondu len od 1. januára 1923, musely by sa zvýšiť príspevky až na 15%, lebo schodok by bol podľa výpočtu na prvý polrok 5 mil. Kč. Kam sa má obrátiť ústredný zaopatrovací fond o sanáciu? Zaisté že len na vládu. Našim starým provizionistom, ktorí pracovali 30-40, ba aj 50 rokov v závode, má byť snáď vytýkané, že dostávajú podporu od štátu? Toto je zaiste veľmi dobrý úryvok o tom, aká priemyslová kríza panuje na Slovensku. Teraz keď uvážime tú okolnosť, že štátne baňské a hutnícke podniky majú do značnej miery redukovať robotníctvo, alebo niektoré podniky vôbec zastaviť od 1. januára 1923, toto sú opravdu veci tak vážneho rázu, že človeka mráz prejde, keď si pomyslí na osud tých robotníkov a rodín, ktorých je najmenej 30.000 duší, žijúcich z tých podnikov.
Vieme z historie, že bane menovite v Štiavnici a Kremnici prežily už mnoho otrasov od samého základu pod rôznymi následkami a že po každej takejto búrke nastaly znovu dobré časy pre baňský priemysel. Ovšem nikde sa v historii nenachodí taký krkolomný plán, pred aký nás postavila dnes Ústredná správa štátnych baní a hutí, ani r. 1383-1456, keď hrozilo vážne nebezpečie zániku bohatých banských podnikov.
Podľa hotového plánu ústrednej správy štátnych baní a hutí má byť od 1. januára 1923 2/3 robotníctva prepustené, po prípade ku stavbe železnici: Krupina-Zvoleň a elektrárne na Staré Hory preložené. Z tohoto sa dá jasne videť, že plány tieto boly robené u zeleného stolu v Prahe. Staré Hory majú toľko robotníctva svojho, že by sa mohlo 5 elektrární s tým robotníctvom postaviť. Pri železnici je to samé. Zvoleňská železiareň 750 robotníkov prepustila, sú bez práce. Robotníctvo je tam na mieste, nepotrebuje drahého cestovania a iste je oprávnené k tomu, aby tam bolo zamestnané.
Nám sa hovorí, že štátny baňský priemysel musí prejsť tento proces úpadku, aby môhol znovu nastať kvetúci život v týchto baniach.
Nám chybuje ten najvážnejší doklad, aby sme toto tvrdenie uverili. Tento doklad by sme mali vidieť v rozpočte štátnych investíc na r. 1923, ale položky 27 a 28 dokazujú opak tohoto tvrdenia. Lebo pre strojové zriadenie v Banskej Štiavnici Schöpferštelňu a baňu "František" sa preliminuje 500.000 Kč.
V Baňskej Kremnici pre dokončenie stavby hydrocentrály je preliminované 878.000 Kč. Mohlo by sa snáď namietnuť, že pre Podbrezovú sa preliminuje úhrnne 21.400 Kč. Prosím, ráčte sa podívať do rozpočtu od vzniku republiky, najdete v každom rozpočte dosť pekné obnosy preliminované, ale sa iďte podívať, čo je za ne vykonané. Presvedčíte sa, že takmer nič, až na to, že tohoto leta vystavili pre šesť rodín byty tak veľké, že poriadný gazda má pohodlnejší kurín pre kury, ale iné nič, čo je so stavbou hydroelektrárne pri Kyslej a tiež aj so stavbou vysokej peci v Tisovci? Však toto už malo byť v chode. Keď sme my tvrdili opak tohoto, tak nám bolo povedané, že by nás preto hlava nebolela. Celé počínanie v baňskom a hutníckom priemysle nasvedčuje tomu, že majú pravdu tí, ktorí volajú po sriadení ústrednej správy pre štátne baňské a hutnícke závody na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi zvlášte. Nie sú to kruhy patriace do strany ľudovej, bažiace po nejakej autonomii, sú to vážni ľudia, a vo väčšine Česi, ktorí poctive myslia so štátnym slovenským priemyslom a vidia v tom, čo chce robiť ústredná správa, vážne ohroženie baňského priemyslu a tým tiež niekoľko obcí a miest. Aby ústredná správa ako si zahalila svoje krkolomné plány, ustavične prevádza reorganizáciu správy zmienených podnikov. Reorganizácia správy je potrebná, ale nie na úkor robotníctva, lež v jeho prospech. Sanovanie baňského a hutníckeho priemyslu na úkor robotníctva, neznamená konsolidáciu pomerov, ale naopak.
V podrobnom výkaze mezd vidíme toto: V roku 1922 úhrnný počet robotníkov bol 12.910 a technického personálu 151. V rozpočte na r. 1923 úhrnný počet robotníkov je 11.789, teda proti roku 1922 menej o 11-21 robotníkov ale počet technického personálu je zase 151, a mimo toho je ešte ustavične správny personál doplňovaný. Keď má byť obmedzený počet robotníctva, tak nech je obmedzený počet aj úradníctva od samej ústrednej správy až po posledný podnik.
Musím zdôrazniť s tohoto miesta, že nesúhlasíme s postupom ústrednej správy, ba protestujeme proti postupu jednotlivých riaditeľstiev voči robotníctvu. V banskobystrickom elektrolytickom závode prepustil pán riaditeľ Grund zo 42 robotníkov 17 bez dohody závodnej rady, a to tých najchudobnejších robotníkov, ktorí žijú jedine a výhradne z práce svojich rúk a tých, ktorí by mohli za určitý čas byť mimo závod, nechá pracovať. Prepustení robotníci sú tí, ktorí za maďarského vpádu nasadením vlastného života zachránili vyvezenie materiálu a strojov z nášho územia.
Bolo by opravdu dobré, keby človek, ktorý bol len účetným, ostal tým aj naďalej a nebral sa za technického správcu, keď v tom snáď nedovedie chodiť a jednať.
Včera s tohoto miesta veľmi priliehave bolo poukázané na pomery v ministerstve zemedelstva kol. Koudelkou. Ja tiež chcem poukázať na niektoré veci so stanoviska Slovenska, a tu bych sa pýtal pána ministra zemedelstva, koľko ráz bude ešte s tohoto miesta potrebné požadovať predloženie návrhu zákona na upravenie pomerov, vzniklých z usídlenia osadníkov na základe pomerov námezdných na nemovitom štátnom majetku na Slovensku? Znovu žiadam čo najdôraznejšie predloženie toho návrhu čím najskorej.
Na porade slovenských županov o odalkoholisovaní Slovenska hovorilo sa aj o prídele a úprave pašienkov. Bolo referentmi výslovne zdôraznené, že pašienky sú najdôležitejšou složkou slovenského zemedelstva. Bolo poukázané na nedostatečné právne pomery v tomto obore a tiež bolo zdôraznené, že prídel pašienkov je dočasne upravený nariadením ministerstva s plnou mocou č. 68-19 a 90 Úradných novín, ktoré je doplnené inštrukciami č. 2708 adm. odd.
Ďalej bolo poukázané na jednotlivé zákonné ustanovenia a konštatované, že štátny pozemkový úrad nemá vôbec žiadneho podkladu pre prídel pašienkov do drobného nájmu. Citované nariadenie sa rok od roka predlžuje, ale naradenie, ktorým sa predlžuje platnosť ďalšieho trvania citovaného nariadenia, býva vydané v mesiaci júni nasledujúceho roku.
Jednotlivé lesné riaditeľstvá už dnes vydávajú obežníky obecným predstavenstvom, že v roku 1923 ím nebude poskytnutá naďalej tá plocha na pašienku, ktorú užívali od prevratu.
Musím s tohoto miesta upozorniť, že postup, akým sa postupuje v otázke pašienkovej, dáva tušiť, že keď obciam pridelené plochy odoberú, predpokladať sa dá, že sa duchovia, volajúci po zákonnej úprave, budú snáď chceť zažehnávať brachiálnou mocou.
Výmluvy, že otázka pašienková musí byť preštudovaná, už postrádajú na vecnosti, lebo bolo úplne dosť času od prevratu touto otázkou sa zaoberať.
Dnes nás neuspokojuje predĺženie citovaného nariadenia, ale žiadame, aby vláda, resp. ministerstvo zemedelstva, predložilo návrh zákona na úpravu týchto pomerov.
Jestli bolo času na vydanie nariadenia, ktorým sa zvyšujú trojnásobne tresty za lesné prestupky, tak ministerstvo zemedelstva musí mať na zreteli reformu lesného zákonného článku XXXI. z roku 1879, nárok na hotovenie palivového dreva musí byť širokým vrstvám ľudovým prístupnejší.
Proti uzavieraniu mzdových smlúv s lesným robotníctvom, lesné riaditeľstvá postupujú medzi utlačovateľmi robotníctva na prvom mieste. Vzdor zákonnému ustanoveniu z roku 1919 o lesných robotníkoch a uzavieraní smlúv s ním v druhom článku výslovne sa hovorí: Uzavretie smluvy a ustanovenia jej podmienok sa ponecháva stránkam, aby sa vzájomne dohodly.
Nikde sa nepostupuje dľa vzájomnej dohody, ale jednotlivé lesné riaditeľstvá diktujú sníženie už beztak malicherných platov o ďalších 20 až 30% s poukazom: "Keď sa vám nepáči, zastavíme a budete doma."
Takto to vypadá aj pri zadávaní do prenájmu jednotlivých objektov. Kameňolom v obci Hliník nebol daný do prenájmu chudobnej obci, ale jednotlivým exponentom patentovaných strán.
Ako vypadajú pomery personálne v ministerstve zemedelstva? V okrese bystrického lesného riaditeľstva bolo v roku 1918 systemisovaných 55 miest pre hlavných lesných, z tých je už dnes vo výslužbe 16 a 33 je prevzaté naším štátom. Z tých je 11 takých, ktorí sú už dávno preradení vo smysle zákona č. 137 z roku 1920 a 22 ich je vo vzduchu. Je za takýchto pomerov možné, aby panoval nejaký vzájomný súlad medzi zamestnancami?
Tiež nie inak sa vybavujú žiadosti podané o kúpe stavebných pozemkov. Od roku 1920 ležia žiadosti v ministerstve a nemôžu sa dočkať vybavenia, stavebný materiál hnije chudobnému ľudu za drahé peniaze kúpený, ale dočkať sa odpovedi na podanú žiadosť na ministerstvo zemedelstva sa nemôže.
Najdôležitejšou složkou schopnosti samostatného hospodárskeho života je dopravníctvo. Keď sa pozreme na mapu Československej republiky, tak hneď na prvý pohľad vidíme, že Slovensko má veľký nedostatok železníc. Preto sú v terajšom rozpočte investičnom preliminované niečo vyššie položky ako v minulých rokoch. Nás to ale neuspokojuje preto, lebo je to málo a má-li sa opravdu čeliť nezamestnanosti a šetriť v štátnej správe, tak teraz je tu doba, aby sa stavalo urychlene.
Žiadame, aby so stavbou železnice Krupina-Zvolen nebolo ďalej odťahované. Vidíme tiež prvé položky preliminované na stavbu železnice Handlová-Horná Šťubňa 25 mil. Kč. Tento projekt považujem za nedostatočný. Tu potrebné je, aby táto železničná čiara bola vybudovaná až do Hermanca, čo by malo veľký význam pre tamojší priemysel a aj zo strategických dôvodov je to potrebné.
Z tých samých dôvodov potrebujeme vystavenie železnice Prešov-Vranov, čím by sa značne odpomohlo aj nezamestnanosti v šaryšskej a zemplínskej župe.
Najväčší dôraz kladieme na stavbu železnice Červená Skala-Margecany; vybudovaním tejto železnice dostane sa spojenie na východ južnému Slovensku, čo má veľmi veľký význam národohospodársky, máme za to, že druhá položka je malá a stavba tejto železnice takýmto spôsobom potrvá veľmi dlho.
Taktiež potrebujeme vystavenie železnice Hermanec-Koritnica, čo sa nejak zanedbáva; spojenie toto by malo pri značnom zlepšení životných podmienok tamojšieho obyvateľstva a jeho hospodárskeho povznesenia tiež veľký strategický význam.
Som u konca a zdôrazňujem toto:
Nech ministerstvo Československej republiky složí okuliare starého
Rakúska-Uhorska dolu a nech sa sníži ku potrebám ľudových vrstiev
a v tomto duchu nech rieši naliehavé potreby tak štátu, ako aj
občianstva, zaisté, že vtedy prestanú všetky ponosy a vytýkania,
ktoré sa opakovaly doteraz. (Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej paní posl. Kirpalová.
Posl. Kirpalová (německy): Slavná sněmovno! Zakladatel Sokola jednou řekl: "Ve zdravém těle je zdravý duch, v silném těle je silný duch." Významu těchto slov si však vláda, zdá se, není vědoma. O tom nás přesvědčí pohled na kapitolu "Zdravotnictví a tělesná výchova". Pro boj proti nemocem lidovým a sociálním je vřazeno do rozpočtu řádného i mimořádného 7,350.000 korun. Nelze přirozeně rozuměti, jak se má s těmito sumami vystačiti. Vždyť náklad, který státu vzroste ze zákona ze dne 11. července 1920 o boji proti nemocem pohlavním, má tím býti hrazen. Třeba vysloviti dnes obavu, že neopatřením dostatečných prostředků intence, na nichž je zákon založen, zůstanou nesplněny. Zákon mluví o bezplatném ošetřování nemajetných pohlavně nemocných. Každý laik ví, že ošetřování Salvarsanem jest velice nákladné a obáváme se, že poloviční ošetřování bude působiti více škody než užitku. Rozšíření nemocí pohlavních nám přirozeně není neznámo. Města universitní, posádková a vůbec větší města jsou pařeništi této hrozné nemoci. Strach a stud vedou k zanedbávání této nemoci a děti trpí za nedbalost rodičů. Smrt a mučednictví jsou přirozenými následky tohoto falešného studu. Byl, jak se samo sebou rozumí, nejvyšší čas, že stát v tomto ohledu zasáhne. On sám kázal dvojí morálku: jednak zakazuje a trestá kuplířství, jednak dával nevěstince, veřejné domy, policejně a lékařsky střežiti.
A poohlédněte se jenom: co se děje po vyhlášení tohoto zákona? Výkřik prošel řadami majitelů nevěstinců, utvořili spolek, tak zv. "Svépomoc", spolek, kterému, myslím, že musím s tohoto místa klidně říci, že by slušný člověk zajisté nechtěl podati ruky, který předstírá a se vymlouvá, že má na zřeteli záchranu dívek. Zkoumáme-li důkladně tendenci toho spolku, musíme klidně říci, že nejde o záchranu těchto dívek, ale o vlastní záchranu, o záchranu kapitálů jeho členů. Zrušení nevěstinců v Československé republice není přirozeně žádným novým zjevem; jiné státy tu mnohem dříve předcházely, uvádím Anglii, která o zrušení rozhodla již roku 1886, Norsko roku 1888, Holandsko roku 1889, Dánsko roku 1906, Švédsko roku 1918, v Americe vůbec nikdy nebylo žádných nevěstinců. U nás bylo 398 nevěstinců s celkem 12.050 dívkami. Tyto dívky, jakkoli je jejich počet v celé Československé republice nepatrný, musí ovšem býti zachráněny. -V tom se shodujeme a v tom ohledu se zase opíráme o zákon, požadujíce, aby to, co tam je jasně a zřetelně vysloveno, se také stalo skutkem, založení ústavů pro ně. Když také víme, že dnes již tu a tam jsou útulky pro padlé dívky, neopomeneme předvésti s tohoto místa pánům a dámám takové útulky, aby poznali, že takové útulky, jako jsou dnes, nejsou podle toho, aby zachraňovaly dívky. Již roku 1908 byl zde v Praze spolkem křesťanských žen založen útulek pro padlé dívky, jenž má název "Ochrana dívek", německy "Mädchenschutz". Tento dům trvá ještě dnes pod záštitou bývalých hraběnek Lobkovicové a Westfahlenové. Pročetla jsem stanovy a konstatuji zcela klidně, že jsou dobré, a že jen provedení je špatné. V důvodové zprávě stojí, že dívky musí ztratiti každou mravní oporu, poněvadž nejsou dostatečně nábožně vychovány. Pohlédněme do útulku. Je nečistý, neúčelný, bydlí tam malé a velké, nemocné a zdravé osoby pohromadě; říkám-li "malé i velké", tedy proto, že se stávalo nezřídka, že i děti padlých dívek byly mezi těmi namnoze syfilitickými nemocnými osobami. Dozor nad dívkami mají dvě dámy, které vyučují jen náboženství a více ničemu. Jaké zaměstnání se dívkám poskytuje? Lepí papírové sáčky. Jsou tu dvě veliké místnosti, z nichž jedna jest současně pracovnou a ložnicí, a druhá, větší, vzdušnější, slouží za modlitebnu. Duševní stravy nebo tělesné péče tu vůbec není. Dívky smějí jen v neděli čísti, a mimo ně nikdo nedostane tu četbu do ruky. Máme podle důvodové zprávy za to, poněvadž praví, že dívky jsou málo nábožensky vychovány, že tyto dívky nedostávají nic jiného do ruky, než přirozeně knihy nábožensky poučné. Chceme-li takové dívky zachrániti, musíme v prvé řadě míti péči o jejich tělo a jejich ducha. Do takového ústavu patří vychovatel, patří především také lékař. Takové ústavy, i když jsou pod záštitou hraběnek, nejsou způsobilé, aby zachraňovaly padlé dívky, vyhánějí je spíše - a takové případy nejsou ojedinělé - opět na ulici.
Při této příležitosti bych, vážené dámy a pánové, upozornila vládu na druhý ústav, a to na státní nalezinec. Všude se káže a čte ve směrnicích, které vláda stále vydává, že ponaučení je prvním předpokladem boje proti pohlavním nemocem. Máme tu obrovský ústav, tam po celý rok projde tisíce mladých dívek, které mají namnoze jen málo mravní opory. A tyto dívky žijí po měsíce v tomto nalezinci, nikdo se nestará o jejich ducha, vycházejí znovu a vidíme, že se stále zase do tohoto ústavu vracejí, a pak přirozeně najdou cestu do poradny pro pohlavně choré. Zde by bylo nutno, aby stát, jako první směrodatný činitel, konal práci osvětovou na svých ústavech.
S hrůzou zpozorujeme život v místnostech denních i nočních, hlavně ve vinárnách. Čeho se obávali majitelé nevěstinců, že jim ujde zavřením nevěstinců zdroj příjmů, hledí nahraditi jiným způsobem. Název "sklepnice" jest jenom rouškou, tyto dívky nejsou ničím jiným než děvčaty, povzbuzujícími k pití. Při této příležitosti bych prosila vládu zcela vážně, aby se zabývala otázkou, zdali by nebylo na místě, aby se zaměstnávaly policejní inspektorky, kterým by se svěřil dozor nad těmito vinárnami a nočními místnostmi. Jisto je, že pokud nebude rozřešena krise bytová a hospodářská, není pomyšlení na radikální boj proti nemocem pohlavním. Pokud dospělí a děti, nemocní a zdraví, ženské a mužští musí bydleti spolu, pokud střídou denní a noční mají jedinou místnost k obývání, kde ve dne v noci postel nevychladne, jelikož ti, kdož pracují ve střídě denní, dělají pouze místo těm, kteří pracují ve střídě noční, potud nemůžeme také věřiti v radikální řešení této tak krajně důležité zdravotní otázky. Postarati se o bezplatné nebo levné noclehy by bylo povinností vlády. Zákon ovšem přinesl mnoho výhod, ale zákon sám jako kus papíru nemůže docela nic prospěti, když na tento úmysl nenásleduje také současně skutek. Voláme hned dnes k vládě, že předejíti je levnější než léčiti. Jsme si toho vědomi, že zákony a nařízeními pohlavní nemoci nebudou zprovoděny se světa, neboť takový hluboce v sociálních poměrech kořenící zjev, jenž jest tak hluboce spiat s naším řádem společenským, dá se odstraniti jen s tím společenským řádem.
A jiná částka 13,950.000 korun slouží k boji proti nemocem lidovým a sociálním. Tuberkulosa sama o sobě nachází právě v této hospodářské nouzi nejpříznivější výživnou půdu, a opakujeme, poměry obyvatelstva a nezaměstnanost jí poskytují hroznou příležitost. Ale k tomu se pojí ještě jeden úkaz, kterého jsme dříve snad neznali. Víme, že tuberkulosa obyčejně začíná hrotkovým katarem. Vyhledává si své oběti ponejvíce mezi mladistvými. Tito ze strachu, aby nepřišli o své pracovní místo, nejdou k lékaři, a tak za krátko uvidíme, že právě nejlepší z nejlepších podlehnou této hrozné sociální nemoci v rozkvětu svého mládí. Zde by bylo zapotřebí přirozeně uchopiti zlo u kořene. Od dětství by bylo stálé vyšetřování na místě, školními lékaři, když dítě vstoupí do školy, další závazné vyšetření, zvláště učňů, pomocných dělníků a dělnic, jako vůbec při pokročilé chorobě důkladné ošetření a isolace všech tuberkulosních. K tomu je přirozeně zapotřebí založení pavilonů a denních útulků pro tuberkulosní.
Jiná, a to krajně důležitá kapitola. Pro práce asanační nacházíme částku - prosím, slavný sněme, neračte se nijak smáti této částce - 4,200.000 korun. Výše částky sama o sobě je směšně malá, neboť víme z přesvědčení a z prakse, že sebe menší práce asanační pohltnou ohromné částky. V zájmu obyvatelstva okresu Ústí nad Labem musí se již teď žádati, aby vláda poučení letošní a loňské strašné tyfové epidemie, plné obětí, jak právě zuřila v okrese ústeckém, si vzala k srdci, aby tomu předcházela a měla pro ni porozumění. Co se tu má státi, jak se může proti takové epidemii bojovati? Prostředky se dají snadno nalézti, potřebujeme jen úpravu toku potoků a hygienicky bezvadnou kanalisaci, aby se odstranilo nebezpečí opakování. Kdyby vláda v tom směru neučinila žádných opatření, kdyby nedala žádných prostředků k disposici, činíme ji již dnes zvláště s tohoto místa odpovědnu za následky případné příští epidemie tyfové nebo jiné epidemie.
Slovo o rozdělení subvencí. Všichni, kdož prakticky pracují v obecních zastupitelstvech a ústavech sociální péče, dostávají stále od vlády směrnice, které žádají stále totéž, zřizování sociálních institucí pro mládež, zřízení útulků pro kojence, pro šestinedělky atd. Ovšem, vydávati směrnice není nesnadné, neboť provedení se přec ponechá jen druhým, ale bez prostředků je to nemožné. Prohlašuji, že Ústí nad Labem všechny tyto směrnice vládou vydané zachovalo a je proměnilo ve skutky. Máme na př. bakteriologickou laboratoř, dobročinný ústav pro stravování mládeže, útulek pro kojence, útulek pro šestinedělky, poradnu pro péči o nemocné plicními nemocemi, o pohlavně nemocné, orthopedický kurs tělocvičný a službu školních lékařů. Popsali jsme mnoho papíru na žádosti k vládě o subvence, vždy jsme zažádali včas, nepromeškali jsme žádné lhůty, nejsme si vědomi žádné viny, a co nám poskytla vláda na subvencích? Ministerstvo zdravotnictví, místo k tomu kompetentní, nedalo nám dodnes ani haléře, ministerstvo sociální péče pro útulek kojenců a poradnu pro matky celkem 4000 korun. Tyto dva ústavy pracují se schodkem 85.780 korun. Jest to mravní povinností státu, aby podporoval taková zařízení. Musíme konstatovati, že neposkytnutím prostředků stát překáží radosti a síle k práci.
Nyní slovo zcela vážné a důležité k odstavci o tělesné výchově. V rozpočtu nacházíme 3 miliony korun preliminovány pro tento účel. Tato částka ministerstvu zdravotnictví a tělesné výchovy nedělá mnoho cti, tím méně odůvodnění této položky, které nutnost tělesné zdatnosti odůvodňuje poukazem k přípravám k branné schopnosti mužské mládeže. Myslíme, že nutnost tělesné výchovy - nejen mužů - nýbrž i žen, nemá zapotřebí odůvodnění válečnou nutností a doufám, že upotřebení těchto peněz nebylo diktováno s hlediska vojenského. Jak to vypadá vůbec s tělesnou výchovou? Školní tělocvik na školách obecných a měšťanských není tělocvikem a není utužením mladistvých těl. Nemáme tělocvičen, nebo jen velice špatné, lituji, že tu není pan ministr Šrámek, protože jsem k němu chtěla promluviti vážné slovo. Táži se vlády: Kde je návrh zákona, který byl projednáván před více než celým rokem, ba myslím dokonce, že uplynulo půldruhého roku, kde je zákon o tělocvičnách a hříštích? Je snad, sotva narozen, již pohřben? Právem myslím, že musím vysloviti toto: Pan ministr Šrámek, pokud mi je známo, je osobně podporovatelem křesťanského spolku tělocvičného "Orel". On snad osobně a jako ministr bude míti největší zájem na tom, aby tento zákon, který ve svém základě musí býti schvalován, byl jím snad hodně brzy držen při křtu na rukou. Na to navazujeme svou prosbu k němu. Kdyby můj čas nebyl tak odměřen, promluvila bych ráda několik slov o hříštích, o tělocvičnách, o pohybu dětí ve volné přírodě. Musím to, bohužel, škrtnouti.
Ale jednu věc přece nemohu nechati bez poznámky. Upozorňuji vládu, že vlastními nositeli tělesné výchovy jsou spolky tělocvičné, hlavně dělnické spolky tělocvičné, které potřebují největší podpory. Ráda bych věděla, ale obávám se, že tato otázka zase nebude zodpověděna, jak se různé subvence mezi různě spolky tělocvičné rozdělily. O tom ještě nikdo nedostal vysvětlení. Teprve včera jsem četla několik dopisů, v nichž ministerstvo na žádost o subvenci píše: "Peníze jsou již rozděleny a pro tento rok nemáme žádných více k disposici." Stát by měl býti podporovatelem těchto snah, mravně i peněžitě, zaručuje aspoň vydatné subvence. Ale vidíme, že místo toho vydal obcím směrnice, aby požadovaly na tělocvičných spolcích za upotřebení tělocvičného nářadí 1 korunu 50 haléřů za hodinu. Mimo to platí tělocvičné spolky při různých podnicích daň ze zábavy, nájemné za tělocvičnu, poplatky za čištění, na kursy pro tělocvičný výcvik, opatření literatury; to všechno by vlastně měl platiti stát. Žádáme - a shrnuji to zkrátka v jednu větu - od státu, až by nám poskytl výcvik učitelů tělocviku a sportu, dále, aby podporoval spolky, které se zabývají péčí o tělo, čtrnáctidenní kursy pro cvičitele spolků, jak zákon předpisuje, na státní útraty, nařízení obcím a školám, aby podporovaly spolky, hlavně jejich žákovská oddělení, bez rozdílu směru. Kdo zná blahodárné působení zvláště žákovských oddělení, může o tom vysloviti jen slova pochvaly. Ovšem že frásemi se nevytvoří žádné sesílení těla, žádný celý člověk. Dejte tělocvičným spolkům peníze a volnou cestu!
Velice zanedbávaná je také péče
o děti, které mají špatné držení těla. Ortopedický tělocvik by
tu byl na místě. Ani zde se nemohu ubrániti, abych neučinila předhůzky
a musím říci vládě, že nechala všechny žádosti o subvence nepovšimnuty
a že postrádáme jakékoli podpory. Táži se toliko, zdali pan ministr
dr. Rašín a pan posl. dr. Kramář si jsou vědomi
svých slov, když všude na všech schůzích lidem káží: "Záleží
vám mnoho na tom, abychom docílili uzdravení tohoto státu."
Pomýšlí-li tito páni skutečně na uzdravení státu? Ne, ne a ještě
jednou ne! O tom podávají dostatek důkazů. Jejich heslem je šetřiti,
šetřiti všude a ve všem. Jsme si toho vědomi, že řidiči státu
chtějí státní hospodářství uvésti jistě v rovnováhu. Nemáme také
docela nic proti soustavě šetření. Šetřte, ale šetřte jen na pravém
místě. Nestrpíme však nikdy, aby se šetřilo na nejvyšším statku
lidu, na jeho zdraví! (Souhlas a potlesk na levici.)