Opakujeme, že budeme bedlivě kontrolovati,
jakým způsobem zákon se provádí. Nechceme, aby se prováděl stranicky,
ve prospěch té neb oné strany nebo vrstvy společenské, nýbrž chceme
aby se prováděl nestranně. Současně však považujeme tento zákon
za první krok ke snížení stavu naší branné moci a ke snížení nákladů
na armádu. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Slovo má pán posl. Heeger.
Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno! Dříve než se počnu zabývati projednávaným zákonem, považuji za nutno říci několik slov o událostech v Chomutově. V Chomutově se staly věci, mohli jsme tam konstatovati postup správního úředníka, který nutno nazvati neslýchaným. (Výkřiky na levici.) Je přece známo slavné sněmovně, celému světu a vládnoucím osobám tohoto státu, že nyní žijeme v nesmírné hospodářské krisi, že hospodářská politika státu a stran z většiny způsobila, že veškerý průmysl je ochromen a že máme armádu mnoha set tisíc nezaměstnaných lidí. Počet nezaměstnaných roste každým dnem a tito lidé, kteří mají dobrou vůli pracovati, avšak přes dobrou vůli nemohou práci najíti, jsou tím vydáni nejtrpčí nouzi, bídě a zoufalství. Největší část z nich nedostává podpory v nezaměstnanosti, takže ti lidé nevědí, co si mají počíti. To bylo již často podnětem k projevům nezaměstnaných; nejen v Chomutově, nýbrž i v jiných částech republiky došlo k takovým demonstracím nezaměstnaných, při nichž byly předneseny vládnoucím kruhům požadavky. Tyto projevy nejsou nic jiného než poslední zoufalý krok, který nezaměstnanci činí. K takovému projevu došlo také dne 3. prosince v Chomutově. Průmyslový kraj chomutovsky je stižen snad více než jiný nezaměstnaností; tamnější podniky kovoprůmyslné snížily počet svého dělnictva na nejmenší míru a část provoz úplně zastavila. Již po týdny se snaží zástupci dělníků a nezaměstnaných z kraje chomutovského upraviti v Praze otázku podpory nezaměstnaných. Od politických úřadů v Chomutově dostalo se jim mnoho slibů a v Praze krásných slov a přípovědí, do dnešního dne se však pro nezaměstnané chomutovské nestalo nic. Následek toho je, že se nezaměstnaní, kteří jsou čekáním unaveni a již nevědí, co počíti, srocují a pořádají projevy, aby tímto způsobem dali svým požadavkům náležitý důraz. (Předsednictví ujal se předseda Tomášek.)
Taková demonstrace nezaměstnaných se konala 3. prosince v Chomutově. Nezaměstnanci se shromáždili před okresní politickou správou. Jeden z nich promluvil a vyzval přítomné, aby zvolili 5člennou deputaci, jež by šla ke správci okresní politické správy, k tamnějšímu okresnímu hejtmanu, aby mu přednesla přání a požadavky nezaměstnaných, aby je dále sdělil do Prahy. Okresní hejtman chomutovský však nejen nevyslechl přání a požadavky dělníků, nýbrž dal prostě zatknouti mluvčího deputace, jejž nezaměstnaní zvolili, (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte! Fuj!) a tím pochopitelně hrozně rozčilil zástup lidu, vyčkávající před budovou okresní politické správy. Avšak nedosti na tom, tento úředník také nařídil, aby vytáhla policie, četnictvo a vojsko a pod ochranou bajonetů (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) a věda, že se mu osobně nemůže nic státi, měl ten člověk drzost nezaměstnaným ještě nejhrubším a nejsprostším způsobem vynadati. Prohlásil doslova: "Špinavou demonstrující pakáží (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte! Fuj!) nedám se zastrašiti. (Výkřiky na levici.) Dám zástup rozehnati a bude zcela lhostejno, dojde-li při tom ke krvavým srážkám čili nic!" (Výkřiky na levici.) To praví, velectěné dámy a pánové, politicky úředník. Posmívá se nezaměstnaným, dělá si z nich úšklebky a nadává jim, kde právě on by byl k tomu povolán, aby pečoval o klid a pořádek, aby hleděl upokojiti a urovnati, nikoli však ještě aby se posmíval a urážel hladové a ztrápené lidi. (Výkřiky na levici.) Když byl mluvčí nezaměstnaných zatčen, snažili se zakročiti zástupci organisovaného dělnictva a vysvětliti okresnímu hejtmanu, že jeho postup není vhodný k tomu, aby přispěl k upokojení, nýbrž že nutně přispěje k tomu, aby se nynější rozčilení ještě přiostřilo. Nuže, co učinil okresní hejtman? Posměšně odpověděl - po první nadávce, již vmetl prvnímu zástupci nezaměstnaných - zástupci dělníků, že dosud nic nepozoroval o nouzi nezaměstnaných. (Výkřiky na levici.) Že tento okresní hejtman nezná nouze nezaměstnaných, věřím. To mně však ukazuje, že tento člověk nemůže zastávati svého místa, neboť jinak by musil věděti ve své činnosti jako správce politického úřadu, jaká je mezi nezaměstnanými nouze. Když se k němu dostavili důvěrníci dělnictva, což jest jejich dobrým právem, stalo se něco, co nutno označiti za neslýchané a co si zajisté nedovolil dosud žádný politický úředník vůči zástupcům dělnictva, leč snad s výjimkou Podkarpatské Rusi: ukázal dveře zástupcům, kteří přišli, aby vyjednávali o propuštění zatčených, aby se ještě nezvyšovalo rozčilení a aby se po případě zabránilo krveprolití, a pravil: "Hleďte, ať jste venku!" (Výkřiky na levici.) Musíme zde konstatovati zcela opravdově, že takový postup politického úředníka je neslýchaný a že nemá rovna. Člověk, jenž je povolán starati se o klid a pořádek, člověk, jenž je vedoucí osobností dělnického kraje musil by si především zvyknouti při jednání s dělníky na jiné způsoby, než tomu je zde. Je to drzost, vynadati nejsprostším způsobem a vysmáti se dělníkům pod ochranou bodáků, je to sprostota, nazývati je "špinavou pakáží" a hnáti na bodáky jako stádo dobytka hladové a utrápené nezaměstnance, kteří k němu přicházejí a žádají o pomoc a podporu. Musíme se tudíž vážně tázati, co zamýšlí pan ministr učiniti proti úředníku, který takto rozumí své povinnosti, nebo zda je také toho názoru, že proti nezaměstnanosti možno bojovati vojenskými bodáky. Při této příležitosti musíme především žádati, aby byl ten člověk volán k odpovědnosti. Nestane-li se nic a domníváte-li se, že můžete zde v Praze přejíti přes ty věci klidně k dennímu pořádku, jestliže tu vláda nezasáhne a toho muže. bude chrániti, pak si dělnictvo dovede pomoci samo. Při této příležitosti musíme však také protestovati proti tomu, jak se používá vojska! (Souhlas na levici.) V Rakousku k tomu došlo vícekráte, a byli jste to právě vy z lavic stran většiny, kteří jste se proti tomu stavěli. Dnes máme demokratickou republiku (Německý výkřik: Všecka čest!) všecka čest, to doplňuji, a vidíme, že se také zde užívá militarismu především k tomu, aby se zakročovalo proti nezaměstnaným lidem. (Výkřiky.) Musíme tedy také co. nejostřeji protestovati proti používání vojska v takových věcech, jaké se odehrály v Chomutově, a očekáváme, že pan ministr národní obrany požene vinníky k odpovědnosti nebo zařídí, aby budoucně nebyly takové věci možny.
Dovolte mi ještě několik slov
o projednávaném zákoně. Mluvčí mého klubu řekl již všeobecně,
co se dalo říci o formě projednávání této předlohy a o jejím demokratickém
obsahu. Chci poukázati na několik bodů a především zjistiti, že
jste vždy na to pyšni, že máte skutečně demokratický stát se všemi
zařízeními, jež k tomu patří, a že je-zde mnohem lépe než ve starém
Rakousku. Je to správné: Ve branném zákoně jste nepřevzali všecko
ze starého Rakouska. Chtěl bych zjistiti, že, srovnáme-li tento
zákon s branným zákonem starého Rakouska, že jste špatné z rakouského
branného zákona převzali, a že jste při velikém stěhování to málo
dobrého tam zapomněli. A tak vidíme, že dosud nic nebylo řečeno
v našem branném zákoně především o úlevách branců. Vedlo by daleko,
ukazovati vám rozdíl tohoto branného zákona od zákona starorakouského,
aby vám bylo jasno zhoršení. Sami již tu seznáte, že v otázce
služební doby, cvičení ve zbrani, povinnosti v záloze, v domobraně
atd. znamenati je v tomto zákoně řadu značného zhoršení. O milici,
o níž tolik mluvíte, také není slyšeti nic, kromě slov, jimiž
pan Machar, jak podotkl můj klubovní kolega, ukázal, jak
se jemu zdá býti milice cennou a prospěšnou. Konečně jste se odhodlali
podati zákon, který má brancům poskytnouti jistých úlev. Tu máme
nejprve § 1. V tomto paragrafu se především praví, že branci,
slouživší v míru šest měsíců, mohou obdržeti dovolenou až do doby,
kdy budou přeloženi do první zálohy. S tohoto místa bylo dnes
již prokázáno, že toto ustanovení o 6 měsících nikde není obsaženo;
to je patrně také jen demokratickým pokrokem tohoto státu. Podali
jsme proto návrh, který praví, že místo doby šestiměsíční se ustanovuje
doba dvouměsíční. V předloze je také zajímavé ustanovení, na němž
se již usnesl senát, totiž o nejvyšším počtu dovolenců. Původní
předloha pomýšlela nejprve na 5% odvedených v minulém roce. V
senátě se o tom dlouho vyjednávalo a pak byl nejvyšší počet dovolenců
stanoven na 8000 a konečně na 4000. Domníváme se ovšem, že nelze
stanoviti určitého počtu branců, jimž se má úlevy té dostati,
nýbrž že o počtu dovolenců mají rozhodovati poměry, pokud se na
úlevy podle toho zákona může činiti nárok. Podali jsme proto návrh,
který praví, že nemá býti určována číslice a že se těchto úlev
má dostati těm, u nichž jsou podmínky dány. V § 2 zákona, který
úzce vymezuje, kdo je živitelem rodiny a kdo má býti za něho pokládán,
podali jsme několik pozměňovacích návrhů, především, aby za členy
rodiny právě jako ostatní byli pokládáni především i schovanci,
přijatí za děti. Rovněž podáváme několik pozměňovacích návrhů
k § 2, odst. 5., kde se praví, že ti branci, jimž podle § 36 branného
zákona bylo povoleno uzavříti manželství, mají býti z těchto úlev
vyloučeni. Navrhujeme doplněk v té formě, že úlevy mají býti poskytnuty
i jim, mají-li plniti závazky vůči rodičům nebo prarodičům, jaké
jinak mají ti, jimž úlevy patří. Podali jsme dále několik pozměňovacích
návrhů a žádali především škrtnutí všech těch ustanovení v §§
6 a 7, jez praví, že opožděné žádosti se zamítnou. Žádáme, aby
se přihlíželo i k žádostem opožděným. Přejeme si dále, aby byl
vzhledem k § 6 přijat námi podaný návrh, jenž stanoví, že, není-li
v nějaké skupině potřebný počet těch, jimž se má dostati dovolené,
že se má podle toho přihlížeti ke skupinám druhým. Musíme však
také trvati na tom - myslím, že to víte všichni - že § 11 nutno
škrtnouti úplně. Je tam především stanoveno, že ten, kdo se úlev
domáhá, musí popřípadě sám hraditi útraty zjišťovací komise. Rovněž
požadujeme škrtnutí toho ustanovení, j ž zmocňuje vládu, aby učinila
zákon, hodí-li se jí to, bezúčinným. Je jisto, že se branný výbor
těmito návrhy téměř nezabýval. Referent branného výboru sdělil,
že nelze tyto návrhy projednávati nebo je přijati, poněvadž je
tu již usnesení senátu a že senát již některé změny provedl. Dnes
slyšíme od referenta sami, že přes snesení senátu má dojíti k
některým změnám, a domníváme se tudíž, ježto spolupůsobí i formální
vady zákona, že by bylo docela dobře možno a také praktické, kdyby
poslanecká sněmovna dala k našemu usnesení souhlas, aby celá předloha
byla znovu přikázána brannému výboru k novým poradám a k nové
zprávě sněmovně. Stane-li se to, pak je možno provésti všechna
zlepšení, opraviti všechny formální vady, které dnes zákon ještě
má; neodhodláte-li se však tento návrh přijmouti, pak vás aspoň
žádáme, abyste přijali naše návrhy, které přece mohou přivoditi
některá zlepšení zákona, jak se na něm usnesl senát. Jde-li vám
opravdu o to, abyste zavedli úlevy pro brance, pak budete také
souhlasiti s návrhy, jež jsme podali. (Souhlas na levici.)