Tato mimořádná výpomoc státní činí pro. učitele 1000 K, pro vdovy 700 K a pro sirotky 140 K. (Posl. Hirsch [německy]: Měsíčně?). Nikoli, ročně, ovšem za každý tento rok. O kolik lidí tu jde? Důvodová zpráva nám podává vysvětlení také o tom, konstatujíc, že jde za rok 1921 v celku o 559 učitelů, 719 vdov po učitelích a o 341 sirotků, dohromady tedy o 1278 osob, kdežto na roky 1922 a 1923 zvyšuje se počet těchto osob, jimž se má dostati státní výpomoci, na 1333. A jak veliký je náklad, jehož je třeba, aby se dostalo této výpomoci všem těm osobám, o nichž tu je řeč? Opět podle důvodové zprávy dělá to za rok 1921 ne více než 1,110.040 K a na léta 1922 a 1923 po 1,163.000 K, na všechna tři léta tedy asi pro 1300 osob částku 3,436.040 K. Opravdu částku ubohou, tím ubožší, uváží-li se účel věci a srovná s ním skutečnost, že jsme teprve před několika dny povolili mnohem větší sumu pro fond disposiční, (Výkřiky na levici.) na podplácení, na nejhanebnější korupci, jakou si můžeme představiti a která se má tímto disposičním fondem živiti. Nyní chcete dáti tento ubohý peníz učitelům, když jste nechali uplynouti čtyři roky od založení státu, aniž jste hnuli prstem, aniž jste učinili jen pokus o záchranu těch lidí z jejich smutného osudu. Byl by tedy nejvyšší čas - o tom není zajisté pochyby ani u většiny - aby ti lidé byli ze své bídy vyrváni, zachráněni z nouze, jež je trápí a tlačí, uchráněni před zoufalstvím, a aby bylo zabráněno, aby musili na žebrotu, nechtějí-li zahynouti hladem.
Řekl jsem, že by bylo třeba nákladu 3,436.000 K, aby se dostalo všem těm osobám přídavku, jak jej zákon zamýšlí. Avšak stane se tak podle zákona? Dříve jsem, dámy a pánové, citoval jen neúplně znění § 1 zákona potud, že jsem vynechal znění rozhodující. V § 1 se totiž praví, že těchto státních přídavků nemá se dostati snad každému z učitelů těch, každé vdově nebo sirotkovi, nýbrž, že je má poskytovati ministr podle volného uvážení jednotlivým osobám. (Výkřiky na levici.) Tímto zákonem nemá vzniknouti právní nárok, chcete udělovati milosti, chcete to ponechati libovůli, chcete to ponechati posudku nějakého župana, chcete to učiniti odvislým na vysvědčení o mravech, jež takový pán vydá, podle něhož by se rozhodlo, zda se má tohoto přídavku dostati tomu kterému člověku, který svůj celý život ztrávil ve škole. Zřizuje se tu systém vlády cukrátka a biče, do těch ubohých lidí chcete hladem vehnati patriotismus,lásku ke státu, a nejsou-li tak hodni a politicky takoví, jak je ve své představě chcete míti, pak nastává právě výjimka, že se vláda zmocňuje, aby takovému člověku ty přídavky odňala, a nechala ho brutálně hladem odpykati, že si nedovedl získati milost a přízeň nadřízených úřadů. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Ti lidé byli příliš dlouho necháni v kruté bídě a nesnesitelné nouzi, a nyní, kdy si říkáte, že to tak dále nejde, chcete udělati z nutného a neodkladného aktu samozřejmé sociální povinnosti pravý zákon hanby na výchovu plazilů a podlézavců, kteří jsou odměňováni za to, že po případě prodají své smýšlení za takový příspěvek od státu. Co se tu stalo, co má býti stanoveno zákonem, jest aktem libovůle, jež se upevňuje zákonem, jíž se dává forma práva. Mluví se o tom, a jeden z pánů zpravodajů věrně opakoval, co mu důvodová zpráva předzpěvovala, že pro tento zákon byly rozhodujícími důvody sociální. Není to prolhanost do nebe volající, když se mluví o důvodech sociálních týmž dechem, kdy se stanoví pro tolik a tolik lidí, kteří opravdu vězí v sociální bídě, výjimečné právo, které chce tolik a tolik lidí ponechati, jako dříve, trpké bídě? Nikoli, sociální úvahy vás při tom nevedly, nýbrž jen motivy politické, které při sdělání tohoto zákona rozhodovaly. Avšak, pánové z většiny, podle mého názoru je to nebezpečný omyl, jemuž podléháte, a na konec budete vy podvedenými podvodníky. Všechny, které zařadíte mezi ty, jimž se výhod nedostane, všechny, jež odmítnete, učiníte nepřáteli tohoto státu, který se na. nich dopustil takového bezpráví. Zasejete nenávist a zášť a musíte skliditi příslušnou žeň. Pak si stěžujete, že tu a tam se staly pokusy o irredentu. Ano, takovými zákony nebudete moci sprovoditi se světa irredentu, existuje-li, nýbrž sami vytvoříte příčiny, z nichž vyrůstá, a mluvilo-li se tu minulý týden o destruktivních živlech - pak ano, vy sami staráte se o to, aby takové destruktivní živly ve státě nevymřely, vy je vyvoláváte brutálním násilím, které upevňujete zákonem. Jak praví důvodová zpráva, jsou nepřátelé státu mezi těmi, kteří mají býti z výhod vyloučeni. Myslím, pánové, že nejhorší nepřátele státu jsou ve vašich vlastních řadách, jsou to ti, kteří se na takových korupčních zákonech usnášejí, kteří korupci povyšují na zákon a činí nejneslýchanější věci, jakých jsme se dosud v oboru zákonodárství dožili. Pak lákavě šveholíte, jako nedávno dr. Srdínko, o loyalitě menšin. Vaše loyalita - dnes ji pociťujeme tak tvrdě, jako zřídka kdy je nejbezohlednější protekcí, je nejnestydatější svévolí, je zřejmým pašovstvím, které chcete stanoviti zákonem. Jen jedním se liší tento akt od podobných dřívějších, jež jste provedli, cynickou, brutální přímostí, s kterou chcete zavésti korupci a pašovství. Tu se opět odvažujete přijíti na veřejnost a mluviti o demokracii, a pravou je, jak dokazuje tento zákon, despotický čin, zneužití moci, kterou máte v ruce, demokracie, jak ji prakticky provádíte. My němečtí sociální demokraté ovšem odmítáme, účastniti se tohoto aktu mravní zavržitelnosti a tohoto veřejného zneužití moci. Uvažte jen, že to, co chcete provésti, konec konců jde na účet vašeho státu, že tím především podkopáváte důvěru ve svůj parlament, a že se vám na trvalo nepodaří nalhávati zahraniční veřejnosti bůhví jaké věci, jež by byly v křiklavém odporu se skutečností. My tedy nejdeme s vámi a podali jsme proto návrh, jenž žádá, aby byla slova "podle volného uvážení" škrtnuta ze znění osnovy. Snažili jsme se v kulturním výboru a ve výboru rozpočtovém vyložiti většině nemožnost takového ustanovení. Jako vždy zanikly naše důvody bez věny, vy jste náš návrh zamítli.
Jestliže chcete opět spustiti
katovu sekeru většiny, aniž jste věcně zkoumali všecko, co uvádíme,
jako při návrzích k rozpočtu a jako při projednávání zákona Czechova,
chcete-li se snad opět odvolávati na to, že návrh není stylisticky
dosti správný, abyste ospravedlnili, že se nedopouštíte páchnoucího
bezpráví, jež má býti tímto zákonem vytvořeno, dělejte to, zamítněte
náš návrh, starejte se, abyste uvedli tuto sněmovnu v nevážnost
ještě větší, než byla dosud, hleďte, ať hanba této domnělé demokracie
se ukáže celému světu, jak se už dávno mělo státi. Tím ovšem udupáte
jakoukoli jiskru naší naděje, že byste byli ochotni skutečně oceniti
opravdovou spolupráci oposice, že chcete pro své porady vážnost
a opravdovost. My chceme, aby se výhod, jež má tento zákon nepochybně
po. skytnouti, dostalo nejen oblíbencům, nýbrž aby se jich dostalo
všem. Chceme, aby právní nárok byl stanoven zákonem, nikoli jako
odměna za psí oddanost do vůle a názoru nadřízených osob. Domníváte-li
se, že můžete před veřejností a před svým svědomím ospravedlniti
tento čin, jak jste to tak často učinili při věcech jiných, pak
to udělejte. Když náš návrh přijmete, bude to stejně jen chudá
a slabá splátka za ty, k nimž má stát veliké závazky, zamítnete-li
jej, pak aspoň vězte, a ať je to vysloveno: pak zaséváte nenávist
a pobouření proti tomuto státu znova a vy sami se pokrýváte potupou
a hanbou. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Hancko.
Posl. Hancko: Slávna snemovňo! Skôr než by som prikročil k veci, upozorňujem vládu, že u nás vynášajú sa také zákony, ktoré pomerom slovenským vôbec neodpovedajú, že referujú tu o zákonoch ľudia, ktorí Slovenska nikdy nevideli, ktorí o slovenských školách ani "dunstu" nemajú, keď už to tu tak musím povedať, ktorí o slovenských pomerech referovať vôbec nemôžu, lebo svoje referáty na základe iných referátov vynášajú. To sa deje preto, že na Slovensku je úplná školská anarchia, preto, že vynášajú sa tuna zákony stranícke, vynášajú sa zákony pre jednu triedu, vynášajú sa také zákony, ktoré slovenským pomerom neodpovedajú. A keď človek podá nejaký vecný návrh, ten je a limine odbytý bez toho, že by tí páni na miestne pomery nejaký zreteľ brali.
To, čo sa od vzniku Československej republiky so slovenskými staropenzistmi a učiteľmi na Slovensku deje, to môžeme bez okolkov. (Hlas: Skandál!) vládnou tyraniou, najväčším kultúrnym škandálom pomenovať. Tí zaslúžilí veteráni, ktorí od samého prevratu v najväčšej biede sa nachádzajú, musia živoriť dnes z takej penzie, akú mali pred prevratom za maďarskej vlády, z 50, 60, 70, 80, najviacej 150 Kč mesačne.
Toto je ostuda, kultúrna haňba pre túto republiku. Nachodia sa dnes v takom hroznom postavení, že jestliže chcú žiť, musia ísť na potupu a haňbu tej to republiky verejne žobrať a živoriť z milosti dobrých ľudí, ale v najčastejšom prípade, čo tu tiež zdôrazňujem, hladovieť a hladom umierať. (Hluk. Různé výkřiky.)
Aby slávna snemovňa mala aspoň isté pochopenie o ich zúfalom stave, chcem prečítať list, ktorý som dostal ako predseda Zemského učiteľského spolku od staropenzistov z Kysuckého Nového Mesta: "Vrelemilovaný náš priateľu! Ten liek, ktorý vynašiel náš chýrečný lekár pod menom "Hladové pilulky" výlučne len pre staropenzistov, zase mal účinok, lebo dňa 27. júni odobral sa jeden župný staropenzista na večný odpočinok. Myslím, že sa potešia naši vrahovia, keď pomaly sa všetci odoberieme, veď len tak môže republika dobre gazdovať, keď nebude mať žiadne výdavky pre staropenzistov. No, veď už chvala bohu, za krátky čas štyria v našom mestečku sa odobrali a nám, čo sme tak nešťastliví a ešte žijeme a pomaly ale iste mreme, nech nám vláda udelí aspoň taký obnos, aby sme si mohli rakve zaopatriť. Či páni ministri nemajú srdca pre nás? Ráčte sa opýtať pánov ministrov, čo myslia s nami urobiť? Nebolo by dobré nás dať postrielať?" Toto je skutočná kultúrna haňba pre republiku. Toho sa dožili naší bývalí slovenskí učitelia-národovci v oslobodenej vlasti, to je ich odmena za to, že pred prevratom slovenského ducha a slovenčinu rozširovali, že pre slovenčinu boli prenasledovaní. To sú výdobytky slobody pre Slovákov v Československej republike. A teraz viďme, akou mierou sa merá iným v tejto našej drahej a milej Československej republike. Ako vieme, zákonom zo dňa 17. decembra 1919, čís. 3 Sb. z. a n. 1920, boly požitky penzistov v republike zvýšené, 10. článok tohoto zákona ukladá vláde, aby rozšírila platnosť tohoto zákona i na zamestnancov uhorského systému, čo vlastne znamená, že zákon vzťahuje sa na všetkých penzistov. Učitelia na Slovensku všetci patria do kategorie systému uhorského a nie rakúskeho lebo anglického. Nemôžu byť inší. A pozrime, ako sa tento zákon v praxi prevádza: V Čechách, na Morave a v Sliezsku je tento zákon na penzistov rakúskeho systému už dávno do života uvedený. Slováci ale, ktorí do kategorie penzistov uhorského systému patria - tí ešte aj dnes musia hladom mrieť, lebo ich požitky ani dosiaľ neboly od prevratu zvýšené. Toto je tá rovnoprávnosť Slovákov v republike. Za to chcú, aby sme ich po takých veciach milovali. Miesto toho, aby vláda zákon jednočasne hneď na Slovensko bola rozšírila, láme si hlavu, že na koho sa tento zákon vzťahuje, robí rozdiele podľa toho, na akej škole kto pred svojim penzionovaním účinkoval.
Ačkoľvek v dôvodovej zpráve uznáva sama, že títo penzisti všetci svoje penzijné príspevky do spoločného penzijného fondu platili a že penzijné bremeno týchto penzistov, či už cirkvených a či obecných učiteľov, nepochybne na náš štát spadá a aj pri tom, že vie, že všetci títo penzisti sú uhorského systému, predsa robí rozdiel, lebo vládnym nariadením zo dňa 25. augusta, po česky srpna, 1921, č. 298 Sb. z. a n., poskytnuté bolo zvýšenie požitkov štátnym zamestnancom systému uhorského na Slovensku, výhoda, ktorá netýka sa však učiteľov-penzistov zo škol neštátnych. Ktorí sú to učitelia? Koľko bolo štátnych učiteľov v tom uhorskom systéme? Tam ich bolo veľmi málo a to sú práve tí, ktorí boli skutočne v jarme maďarskom, ačkoľvek oni tiež za to nemôžu, a tým, ktorí boli oficielnými maďarizátormi, sa toho dostalo, ale naši starí národovci, panslávovia, musia za tú republiku hladom mrieť. Haňba! Fuj! Haňba! Robenie týchto rozdielov je veľmi nespravedlivé a neoprávnené. Prečo? Preto, lebo medzi slovenskými penzistami, učiteľmi, penzistami uhorskéha systému nebolo a ani teraz niet rozdielov. V aktivite boli síce štátni, cirkevní, obecní učitelia, lenže všetci mali spoločný penzijný fond, do ktorého všetci rovno platili. Jakmile ale odišli na odpočinok, prestali byť tými, čím v aktivite boli, ale zostali všetci penzistami a to penzistami takými, o ktorých sa výlučne štát staral. Zostali vlastne štátnymi penzistami. Viac oni ani od cirkví ani od obcí ničoho nedostali. Penzisti-učitelia uhorského systému nespadali viac do kategorie cirkevných, obecných alebo štátnych učiteľov, týmito pri penzionovaní prestali byť. O ich dalšie vydržovanie staral sa jedine a výlučne štát.
Táto povinosť prešla i so všetkými právami na nástupnické štáty, a u nás na Československú republiku, čo štát s tým, že ich staré penzijné požitky aj dnes vyplácal - právoplatne aj uznal, pri tvorení republiky. Ten dôvod zprávy sociálne-politického, kultúrnneho a rozpočtového výboru ako by bývalým cirkevným a obecným učiteľom jednočasne preto nebolo možné požitky zvýšiť, lebo je ich penzijný fond ešte v rukách uhorskej vlády -záležitosť, ktorá spadá vraj do otázok likvidačných Československej republiky s Maďarskom - sama vláda podvrátila s tým, že vládnym nariadením zo dňa 25. augusta 1921 zvýšila požitky štátnym zamestnancom systému uhorského na Slovensku, ktorých penzijný fond čo spoločný je tak iste v rukách uhorskej vlády ako týchto, poneváč bol jedon a ten istý spoločný. Tieto penzijné fondy sú rovnaké, a iste štátnym zamestnancom v Čechách sa nevymlúvala, že má ich fond v Maďarsku. Keď sa, prosím, v školskom referáte u pána dr. Folprechta jedon učiteľ uchádzal o túto penziu, riekli mu: choď si do Maďarska. (Výkřiky: Skandál. Proč on nejde do Bosny. Posl. Hlinka: Tento týždeň sa jedon obesil, že nemá z čoho žiť!) Keď vláda robí tieto rozdiele na Slovensku, prečo ich nerobí aj tu v Čechách? Tu boli od prevratu štátni učitelia? Tu boli zemskí učitelia, obecní učitelia, a tým všetkým vláda dala zvýšené požitky, poneváč to boli učitelia českí, ale slovenskí učitelia to nedostali.
To je krivda, ktorá o pomstu do neba volá. Táto pomsta vám nebude odpustená, jestli krivdy proti slovenskej krvi neodčiníte. Nás preto tento vládny návrh neuspokojuje, poneváč vláda v ňom priznáva, že má povinnosti, ale ich neplní alebo len čiastočne.
My sa s odrobinkami pre našu krv neuspokojíme. Naša krv nie je ako to pán minister Dérer povedal, inferiorná, naša krv je čistá, nesprznená, naša krv musí sa v tejto republike práve tak uplatniť, ako ktorákoľvek rasa alebo kterýkoľvek občan tejto republiky.
Preto žiadame, aby tento zákon vo smysle jeho litery, že sa má vztahovať aj na učiteľov systému uhorského, bol vládou rozšírený okamžite na týchto staropenzistov, poneváč vláda Československej republiky je zaviazaná plniť nielen práva, ale i povinosti voči tej zemi, jejž správu chce mať v rukách.
Prítomné výpomoci my tiež odhlasujeme, lebo je nutno dať aspoň okamžite výpomoc, ale v tom predpoklade, že bude poskytnutá čo záloha na zákonité zvýšenie penzijných požitkov všetkým bez ohľadu na to, či po čas aktivity štátnej podpory používal a či nie.
Dovoľujem si menom nášho klubu podať jedon rezolučný a jedon doplňovací návrh a prosím, aby slávna snemovňa bola tak láskavá a návrhy tieto schválila. Resolučný návrh posl. Hancku a spol. znie (čte):
"Ukladá sa vláde, aby platnosť zákona zo dňa 17. decembra 1919, č. 3/1920 Sb. z. a n., ešte tohoto roku rozšírila na učiteľov staropenzistov, penzionovaných dľa uhorského systemu, to jest na tých, ktorí boli členmi bývalého krajinského učiteľského penzijného ústavu, a na ich pozostalých, zpiatočnou platnosťou od 1. septembra 1919."
Návrh doplňovací znie (čte):
Z § 1 sa slová "s podporou
státní" vynechávajú. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Došly některé návrhy. Žádám, aby byly přečteny.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
1. Návrh posl. Hancku a spol.:
Z § 1 sa slová "s podporou státní" vynechávajú.
2. Návrh posl. Hillebranda, Hoffmanna a soudr.:
V § 1 buďte slova "podle svého volného uvážení" škrtnuta.
3. Resolučný návrh posl. Hancku a spol.:
Ukladá sa vláde, aby platnosť
zákona zo dňa 17. decembra 1919, č. 3/1920 Sb. z. a n., ešte tohoto
roku rozšírila na učiteľov staropenzistov, penzionovaných dľa
uhorského systemu, to jest na tých, ktorí boli členmi bývalého
krajinského učiteľského penzijného ústavu, a na ich pozostalých,
zpiatočnou platnosťou od 1. septembra 1919.
Místopředseda Buříval: Návrhy tyto jsou opatřeny dostatečným počtem podpisů, jsou tedy předmětem jednání.
Debata jest skončena. Uděluji
závěrečné slovo panu zpravodaji výboru sociálně-politického, jímž
jest p. posl. Dubický.
Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno! Jako zpravodaj soc.-politického výboru musím ovšem trvati na vládním návrhu a nemohu přistoupiti na změnu, kterou zde navrhoval p. kol. Hillebrand, ani na resoluční návrh, který zde uvedl p. kol. Hancko. (Výkřiky ľudových poslanců slovenských.)
Zástupce klubu slovenských ľudových
poslanců použil této příležitosti, aby způsobem - u těchto pánů
bohužel již obvyklým - přednášel zde útoky proti státní správě,
resp. proti ministerstvu školství a ministerstvu financí. (Hlučné
výkřiky ľudových poslanců slovenských. - Místopředseda
Buříval zvoní.) Páni činí za každý případ individuelního neštěstí
zodpovědnou.... (Výkřiky ľudových poslanců slovenských.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid.
Zpravodaj posl. Dubický (pokračuje): ... státní správu, ale nemají tolik odvahy, aby ze svého politického jednání, které znamená finanční zatěžování státu, vyvodili důsledky a starali se také o to, aby stát měl dostatečné finanční prostředky k výpomoci. (Výkřiky ľudových poslanců slovenských.)
Konstatuji, že pánové z této strany nehlasovali pro státní rozpočet, ale že přicházejí pravidelně při každé příležitosti, aby uplatňovali svoje hmotné požadavky, ať již jde o ten nebo jiný obor slovenského života. Když jsme projednávali v soc.-politickém výboru předloženou osnovu zákona, měli pánové z klubu ľudových poslanců slovenských možnost, aby svoje pozměňovací návrhy uplatňovali, aby zejména předložili resoluční návrh, který zde přednáší pan kol. Hancko. Konstatuji jako místopředseda sociálně-politického výboru, že při oné příležitosti pánové z onoho klubu byli tiši, že nepodávali žádných pozměňovacích návrhů, ačkoliv se velmi podrobně o tomto návrhu jednalo. (Výkřiky ľudových poslanců slovenských. - Místopředseda Buříval zvoní.) Zdá se mně, že z příčin nad slunce průhledných předkládají poslanecké sněmovně návrhy, o kterých jsou přesvědčeni, že nemohou býti pro tuto dobu přijaty. (Výkřiky ľudových poslanců slovenských: Ktorým sa nerozumí!)
Zdali kolegové s české strany
rozumějí slovenským poměrům či nikoli, to, prosím, aby ponechali
svědomí a odpovědnosti jednotlivých zpravodajů. Ale jistě musí
býti přiznáno, že každý, kdo jako zpravodaj návrh odůvodňuje a
zastává, opatří si příslušné informace od osob, které z autopsie
poměry na Slovensku znají. Je proto naprosto neodůvodněné a nevěcné...
(Výkřiky posl. Hancka.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím pana posl. Hancko, aby nevyrušoval.
Zpravodaj posl. Dubický (pokračuje): ... když poslanci, zejména posl. Hancko, takovým způsobem proti kolegům z druhých politických stran a z českého tábora neseriosně vystupují.
Prosím poslaneckou sněmovnu, aby
laskavě uvážila, že jde o návrh, který má charakter provisorní,
že ministerstvo školství a národní osvěty samo oficielně prohlásilo
ve zprávě důvodové, že pomýšlí na to, aby v dozírné době byla
celá záležitost upravena novým rámcovým zákonem. Já ovšem nemohu
jinak, než se vysloviti proti jakýmkoli změnám a prositi poslaneckou
sněmovnu, aby vládnímu návrhu neodepřela ústavní sankce. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále zpravodaj výboru kulturního p. posl. Jaša.
Zpravodaj posl. Jaša: Slavná sněmovno! Je zapotřebí při projednávání této předlohy si uvědomiti, komu vlastně sloužili učitelé, o něž zde jde, kdo byl vydržovatelem těchto škol. Tito učitelé sloužili na školách nestátních a na školách církevních. Domnívám se, že část této hanby, o níž zde bylo mluveno, padá také na vydržovatele těchto škol, (Odpor a výkřiky ľudových poslanců slovenských.) poněvadž jejich povinností bylo jako exploitátorů, kteří po celý život těžili z kulturní práce těchto ubohých pracovníků, zabezpečiti jim také určité stáří.
Připomínám, že stát má jistě povinnost ke každému svému příslušníku, k dělníku jako k učiteli, k dělníku práce fysické i duševní. Ale nesmíme zapomínati, že dnes ohromné miliony dělníků manuelních zůstali bez jakéhokoli pensijního opatření a že zde stát vlastně ze své iniciativy dává příspěvky učitelům na školách, které vydržovaly církve a obce a které měly také určité povinnosti, o tyto učitelské síly se postarati. Připomínám, že státní správa i poslanecká sněmovna uvítá s radostí předložený zákon, jímž bude konečně upravena tato otázka, ale ona také uvítá s radostí, když vydržovatelé těchto škol budou přispívati k úpravě těchto pensí tak, by tito lidé žili způsobem lidskému životu důstojným.
Jestliže zde bylo řečeno, že na
Slovensku je úplná školská anarchie, musím konstatovati, že v
tomto ohledu v našich zemích není a že právě tento důvod mluví
pro to, aby provedena byla již konečně unifikace školství v obvodu
celé republiky jak po stránce organisační, tak i po stránce úpravy
právních a hmotných poměrů učitelstva těchto škol. Ostatně jsem
přesvědčen, že těmto pensistům ten příspěvek, byť i malý, bude
daleko vítanější, než dlouhé řeči ve sněmovně o tomto předmětu
pronášené. Proto navrhujeme, aby zákon byl schválen tak, jak výbory
kulturní, sociálně-politický a rozpočtový se na něm usnesly. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, p. posl. dr.
Noskovi.
Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Budu docela stručný. Chci říci jen několik slov k vývodům p. posl. Hillebranda, který se zmiňoval o vydržovatelích škol a přičinil k tomu poznámku, že stát tento nepoměrně mnoho připlácí a nemá žádného vlivu. Prosím, aby bylo konstatováno, že stát není nic abstraktního, nýbrž souhrn všeho občanstva a že stát nejen ve svých specielních příspěvcích na školství nestátní plní svou povinnost, nýbrž i ve všeobecných berních příspěvcích, které plynou do státní pokladny, a že tedy z příspěvků poplatnictva jsou tyto nestátní školy z valné části vydržovány. Prosím, aby tu nenastalo směšování těchto pojmů.
Pan kol. Hancko úvodem ve své řeči prohlásil, že o poměrech na Slovensku a zákonech, které se týkají poměrů slovenských, referují lidé, kteří neznají poměrů slovenských, že referují na základě informací, které si získali odjinud. Já tuto větu kvituji jako větu, která byla určena mně osobně. Jako referent rozpočtového výboru jednou pro vždy prohlašuji, že jsem si vědom dosahu referování o určité osnově, ať je to osnova iniciativní nebo vládní. Prohlašuji, že jsem si na základě německých textů, poněvadž jazyka maďarského neznám, prohlédl příslušné zákonodárství školské od roku 1868 počínaje a že mi mnozí pánové z ľudové strany slovenské při tom byli nápomocni a že mezi těmi pány byl také poslanec kol. Hancko, který jako učitel a znalec místních poměrů dal mi velmi obšírné informace, o které jsem ho osobně prosil, abych právě mohl podati zprávu vážnější a seriosnější. A jestliže nyní p. kolega tvrdí, že to přednášejí lidé, kteří neznají poměrů, nechť laskavě uváží, že by bylo možno, aby takové zprávy podávali ti, kteří znají poměry z vlastního názoru, kdyby se opravdu zúčastnili positivní práce a brali si referáty, které by jim velmi dobře příslušely.
Všichni páni, kteří jsou v rozpočtovém výboru, mohou potvrditi, že při věcech slovenských pan předseda opravdu obracel se na slovenské naše kolegy, a není to naší vinou, že právě ze slovenské strany ludové se nikdo o tu práci nehlásí a referátů vzíti nechce. Důsledky musí si pánové přičísti sami.
Vedle toho dovoluji si upozorniti ještě na to, že takovýmto způsobem zajisté není možno dojíti k cíli. Jestliže pánové mají snad na tom vroucnější zájem místní, aby bylo dosaženo určitých cílů, které se stanoviska sociálního i pro nás by byly vítány, tu si dovoluji loyálně konstatovati, že bolest, kterou oni tu přednášejí, není nikterak jejich místní bolestí, nýbrž že v zemích historických našeho státu, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, máme ještě dnes celou řadu lidí, původem z těchto zemí historických, kteří v době dřívější celá desetiletí sloužili na území dneska rakouském. Tito občané nabyli tam domovského práva, po převratu k nám přešli a dostávají nyní minimální, naprosto nepatrný peníz na účet republiky Rakouské. Tato otázka také ještě dnes v našem státě není vyřízena.
Vážení pánové! Odpíráním zdrojů pro podobnou úhradu, negováním celé práce nedosáhli bychom nikdy toho, co chceme. Věřím, že otázka těchto opravdu ubohých lidí uspokojivým způsobem bude vyřízena, stejně jako záležitost staropensistů na Slovensku. Ale k tomu je potřebna positivní a někdy hodně trpká práce, ne však tak snadné kritisování, jaké jste zde provedli teď.
Ve věci samé dovoluji si upozorňovati, že není vůbec možno, aby referent výboru rozpočtového připojil se jak k pozměňovacímu, tak k resolučnímu návrhu pana posl. Hancka z toho důvodu, že vládní zpráva důvodová, která byla vzata rozpočtovým výborem na vědomí, výslovně prohlašuje, že o těchto věcech se jedná a že také doufá, že v dohledné době bude věc uspokojivým způsobem rozřešena. Považoval bych jménem rozpočtového výboru, jako jeho referent, za pleonastické, aby vládě, která chce tyto věci opravdu positivně rozřešiti, muselo to býti teprve z jiné strany připomínáno.
Proto doporučuji, aby tato osnova
ve znění schváleném už v rozpočtovém výboru, došla také ústavního
schválení v poslanecké sněmovně. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Hodlám dáti hlasovati nejprve o § 1 ve znění navrženém panem posl. Hanckem a soudr., nebude-li přijato, ve znění navrženém panem posl. Hillebrandem, Hofmannem a soudr., se škrtem "podle svého volného uvážení"; nebude-li ani tento návrh přijat, pak ve znění navrženém panem zpravodajem.
Na to dal bych hlasovati o celém zbytku osnovy najednou, jakož i o nadpise zákona a úvodní formuli.
Potom budeme hlasovati o podané resoluci.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Budeme tedy tak hlasovati.
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Žádám, aby návrh p. posl. Hancka
a soudr. k § 1 byl přečten.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
1. Návrh posl. Hancku a spol.:
Z § 1 sa slová: "S podporou
státní" vynechávajú.
Místopředseda Buříval: Kdo souhlasí s návrhem, jak byl podán p. posl. Hanckem, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Prosím, aby byl přečten návrh
p. posl. Hillebranda, Hoffmanna a soudruhů.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte).
2. Návrh posl. Hillebranda, Hoffmanna a soudr.:
V § 1 buďte slova "podle
svého volného uvážení" škrtnuta.
Místopředseda Buříval:
Kdo souhlasí s návrhem pana posl. Hillebranda k § 1, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh se zamítá.
Budeme hlasovati o § 1 podle znění zprávy výborové.
Kdo souhlasí s § 1 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 1 podle zprávy výborové je schválen.
Kdo souhlasí s §§ 2 až 5, jakož i s nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborové, prosím, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. §§ 2 až 5, jakož i nadpis zákona a úvodní formule jsou schváleny podle zprávy výborové. Tím posl. sněmovna přijala o osnovu tuto ve čtení prvním.
Nyní budeme hlasovati o resoluci.
Prosím, aby byla přečtena.
Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):
Resoluční návrh posl. Hancku a spol.
Ukladá sa vláde, aby platnosť
zákona zo dňa 17. decembra 1919, č. 3/1920 Sb. z. a n. ešte tohoto
roku rozšírila na učiteľov staropenzistov, penzionovaných dľa
uhorského systemu, to jest na tých, ktorí boli členmi bývalého
krajinského učiteľského penzijného ústavu, a na ich pozostalých,
zpiatočnou platnosťou od 1. septembra 1919.
Místopředseda Buříval (zvoní): Kdo souhlasí s navrženou resolucí posl. Hancka, prosím, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Tento resoluční návrh se zamítá a tím jest tento odstavec pořadu schůze vyřízen.
Přerušuji projednávání pořadu schůze a přistoupím ke hlasování podle § 69 jedn. řádu o interpelaci posl. Grünznera, Tauba, Hoffmanna a druhů, tisk 888, která byla označena za naléhavou, zda a kdy jest jí přiznati rozpravu.
Žádám, aby j jí záhlaví a petit
byly přečteny.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 3888. Naléhavá interpelace posl. Grünznera, Tauba, Hoffmanna a druhů vládě o zákonné úpravě požitků státních a veřejných zaměstnanců, jakož i zaměstnanců státních podniků a fondů pro rok 1923.
Podepsaní táží se vlády:
1. Jest vláda ochotna ihned oznámiti poslanecké sněmovně, jaké připravila návrhy zákonů na úpravu hmotných poměrů státních a veřejných zaměstnanců?
2. Jest vláda ochotna neprodleně
zahájiti vyjednávání o obsahu těchto návrhů s příslušnými odborovými
organisacemi?
Místopředseda Buříval. Podatelé nenavrhují, aby rozprava zahájena byla ihned.
Dám hlasovati.
Kdo souhlasí, aby o uvedené naléhavé interpelaci byla zahájena rozprava, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Poslanecká sněmovna vyslovila nesouhlas s tím, aby zahájena byla debata o této naléhavé interpelaci.
Přikročím k ukončení schůze.
O dovolenou žádal pan posl. Pohl na 14 dní pro cestu do ciziny.
Kdo souhlasí s udělením této dovolené, nechť zdvihne ruku. (Děje se.)
To je většina. Dovolená je udělena.
Dovolenou na tento týden udělil jsem posl. Trnobranskému, dr. Vrbenskému, Ertlovi, Oktávcovi, Karpíškové a Tayerlovi pro neodkladné záležitosti.
Mezi schůzí byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh posl. Tauba, Schäfera, Pohla, Čermaka, Beutela, dr. Haase, Hackenberga a druhů o nemocenském pojištění nezaměstnaných (tisk 3894).
Podle usnes ní předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 7. prosince 1922 v 1 hod. odpol. s tímto
1. Zpráva výboru rozpočtové ho k vládnímu návrhu zákona (tisk 3826) o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní (tisk 3891).
2. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se stanoví výhody v plnění branné povinnosti (tisk 3880).
3. Druhé čtení ratifikačního usnesení, kterým se schvaluje československo-německá úmluva o převodu zaopatřování válečných poškozenců na Hlučínsku a závěrečný protokol, podepsané v Ratiboři dne 12. dubna 1922 (tisk 3875).
4. Druhé čtení osnovy zákona o výplatě jednorázových výpomocí k pensím učitelů škol obecných a občanských na Slovensku, vydržovaných církvemi a obcemi s podporou státní (tisk 3854).
5. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3825), jímž se mění některá ustanovení o přímých daních, platných na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pro rok 1923 (tisk 3861).
6. Zpráva výboru ústavně-právního a rozpočtového k usnesení senátu (tisk 3802) o vládním návrhu zákona o upotřebení části správních přebytků hromadných sirotčích pokladen (tisk 3872).
7. Zpráva výboru pro průmysl, živnosti a obchod a výboru rozpočtového o usnesení senátu ze dne 24. května 1922 (tisk 3585) k usnesení posl. sněmovny (tisk sen. 1313 a 1339) stran návrhu posl. Dietla a soudr. (tisk 2698) a návrhu posl. Patzela a soudr. (tisk 1844) na změnu §§ 85 a 100 hlavy I. zákona z 13. ledna 1913, č. 13 ř. z., a z 23. ledna 1914, č. 13 ř. z., o dani výdělkové (tisk 3890).
8. Z práva výboru zahraničního a výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 3791), kterým se předkládá Národnímu shromáždění úmluva mezi vládami republiky Československé a republiky Rakouské, uzavřená v Praze dne 17. prosince 1921, o provedení úmluvy ze dne 10. srpna 1920 o uvolnění zadržených deposit i a vzájemném uznání kontrolního označení cenných papírů (tisk 3874).
9. Zpráva výboru imunitního o žádosti zemského soudu v Opavě, aby dán byl souhlas k trestnímu stíhání posl. inž. Junga (tisk 3848).
10. Zpráva výboru imunitního o žádosti ministerstva vnitra za souhlas k trestnímu administrativnímu stíhání posl. Koudelky (tisk 3850).
11. Volba 16 členů a 16 náhradníků Stálého výboru Národního shromáždění.
12. Volba 16 členů a 16 náhradníků úsporné komise parlamentní.
Jsou snad proti mému návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)
Není jich. Návrh můj je přijat.
Končím schůzi.