Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Bubník.

Posl. Bubník: Vládní návrh zákona, který byl podán k parlamentnímu projednávání a který se vztahuje na nové účtování a bilancování podniků státních, rovněž i ústavů a zařízení, jež převahou nemají plniti úkoly správní a mohou býti nařízením vládním prohlášeny za podniky spravované podle zásad obchodního hospodaření, nám dává vděčnou příležitost, abychom zcela krátce poukázali na několik momentů, které jsou rozhodující pro dnešní vedení státních podniků, a abychom vyslovili zde určité obavy před plněním tohoto zákona, v němž je obsaženo značné nebezpečí, zejména pro zaměstnance státní.

Vážení pánové, již při debatě rozpočtové jsme poukázali v zastoupení klubu komunistických poslanců, že je nám velmi nápadno, že vláda přichází s takovýmto návrhem zákona v době, kdy celý režim zejména režim finanční - dostává se do rukou určitých faktorů, kteří nezajímají se o sestátnění podniků, nýbrž kteří chovají ve svém nitru, poněvadž jsou příslušníky stran buržoasních, zásady vysloveně soukromokapitalistické. Kdyby šlo pouze o to, že by státní podniky byly vedeny lépe po stránce obchodní než dnes, potom bychom zásadně proti této osnově nemohli mluviti, ale nemáme garancie, že vláda, které se dává příliš široká kompetence již v prvém paragrafu této osnovy zákona, bude se říditi jen všeobecně zdravými zásadami správy podniků státních. A tyto své obavy můžeme odůvodniti několika momenty, zejména z poslední doby.

Pánové, je vám známo, že svého času členové branných výborů podnikli exkursi do Brna, do státní zbrojovky. Tento podnik, který byl veden ve velkém slohu a těšil se velké oblibě státní správy, ovšem před krátkou dobou byl aktivní. Správa podniků ovšem při této návštěvě zástupců branných výborů N. S. si stěžovala na určitý druh sabotáže ministerstva financí, a to je také asi příčina, proč podnik, do poslední doby velmi dobře vedený a vykazující čisté přebytky, jakým je státní zbrojovka brněnská, stal se podnikem pasivním. Zdá se, že úmysl určitých činitelů ve vládě je, aby státním podnikům při dnešním jejich spravování bylo dokázáno, že musejí býti pasivní, dokud jsou podniky státními. A to je, pánové, nebezpečí, jehož možnost zde přednáším.

Ale současně poukazuji na druhé nebezpečí. Ve všech téměř časopisech můžeme čísti - a zejména v časopisech stran socialistických - že se vlivní faktoři zabývají myšlenkou snížení platů státních zaměstnanců. Měl jsem příležitost projednávati otázku propuštění t. zv. civilních zaměstnanců z kanceláří ministerstva nár. obrany. Tehdá bylo řečeno, že státní správa zaměstnává příliš mnoho úřednictva a výpomocného personálu a že je třeba, aby tento personál byl převeden do jiných resortů státní správy, nebo aby byl propuštěn.

Ale, vážení pánové, před několika dny stal se případ, který bije přímo do očí. Ministerstvo nár. obrany, které je resortem vyžadujícím ve státním rozpočtu největší položky výdajové - 16% celého státního rozpočtu, kromě mimořádných vydání na augmentace a výzbroj je zařazeno pro rok 1923 jen pro účely vojenské - které má pod svojí správou spoustu skladišť dílen a různých podniků, najednou vypovědělo kolektivní smlouvu, uzavřenou mezi organisacemi dělnickými a mezi státní správou, aniž uvedlo určité důvody. Jen ve vysvětlivkách poukázalo, že pro příště budou podmínky pracovní a výše mzdy stanoveny dekretem, t. j., že referent nebo příslušny zástupce vlády, kterému je to svěřeno, zcela libovolně stanoví pracovní podmínky tisícům zaměstnanců, zejména z řad dělnictva, aniž by se ohlížel na jejich požadavky a jejich práva, která mají jako členové odborových organisací. A nejzajímavější je, že když přišli zástupcové obou centrál odborových - Československého odborového sdružení a Československé obce dělnické - protestovati proti tomuto výnosu ministerstva nár. obrany, p. ministr se omlouval a prohlásil, že o tomto zrušení kolektivní smlouvy mu není ničeho známo a že dá celou záležitost vyšetřiti. Domnívám se, že by šéf každého ministerstva, zvláště toho, které má tak vysoce důležitý úkol a z městnává tolik zaměstnanců, měl se vykázati, abych tak řekl, trochu větší pečlivostí, zejména o osud svých zaměstnanců, a když se zde ruší kolektivní smlouva, týkající se existence tolika tisíc lidí, měl se dáti informovati, nebo obráceně, měli by ti, kteří jsou zodpovědni za ministerstvo nár. obrany, podali ministrovi jako svému šéfovi řádné informace.

Vážení pánové! Je třeba, abychom vyslovili další svou obavu, není-li totiž tento vládní návrh jakousi předehrou k redukci platů a mezd státních zaměstnanců vůbec. Vláda dosud ani jediným slovem nedala znáti, že by nechovala úmyslu snížiti platy státních zaměstnanců v r. 1923. Naopak - v odborovém orgánu československých organisací státně zaměstnaneckých "Železniční zřízenec" je článek, který přímo protestuje proti zamýšlenému snížení mezd a platů státních zaměstnanců, ponejvíce zaměstnanců železničních. Vláda, která tu stojí před problémem šetřiti, bude šetřiti nejdříve na příjmech osobních. Kdyby tento návrh zákona měl za účel lepší hospodaření, větší ekonomisaci po stránce režie, nebylo by proti věci námitek, ale zdá se, že vláda ve své pravomoci hlavně rozšíří tu kompetenci na snížení mezd a platů státním zaměstnancům ještě více, než dosud, aniž by se musila ohlížeti na zákonodárné sbory.

Zde mám resoluci, která byla přijata rozpočtovým výborem, ve které se žádá:

"Prováděcí nařízení k zákonu tomuto buďtež rozpočtovému výboru podle možnosti předložena před svým vydáním." Necítíte tu tu opatrnost, ten machiavellismus "podle možnosti"? To znamená: nebude-li stát chtíti, takového prováděcího nařízení nepředloží. Ale, vážení pánové, což pak neznáme techniku našeho parlamentarismu a celý způsob projednávání? Celý státní rozpočet, který obsahuje 24 kapitol a který pro příští rok znamená vydání 19.000,000.000 Kč, byl promrskán v 16 schůzích nočních a před tím také v celodenních schůzích rozpočtového výboru, potom způsobem neobyčejně jednotvárným a nudným provedl se v plenu sněmovny a teď prochází senátem. Ale, vážení pánové, zástupci jednotlivých poslaneckých klubů nemají příležitosti, aby zasáhli do merita věci, aby prozkoumali celý rozpočet po stránce věcné do detailů. Jak budete chtíti, až se stane ten vládní návrh akutní, aby parlament měl příležitost skutečné kontroly nad tím, jak se zákon ten provádí zejména po stránce správní?

Nejde o podniky nepatrné. Jsou to největší podniky co do počtu zaměstnanců, co do jejich důležitosti po stránce hospodářské, sociální a vojenské, totiž železniční podniky. Všechny tyto i jiné podniky podle tohoto státního návrhu budou spravovány podle zásad soukromo-hospodářských. To znamená, že musejí za každou cenu vydělávati, nesmějí býti pasivní. Takových podniků mimo železniční máme celou řadu. Jsou to doly, různá skladiště, zejména doly solné v Podkarpatské Rusi, doly na stříbrnou rudu v Příbrami. Nemůžeme, vážení pánové, dávati zde plnou moc státní správě, to jest: dočasné vládě, aby v těchto podnicích zaváděla určité reformy, aby restringovala personál, aby zastavovala podniky, které jsou pasivní, aby konečný výsledek celého hospodaření těchto státních podniků nebyl pasivní. Teď se může státi, že před předložením rozpočtu pro r. 1924 vláda zcela jednoduše vyškrtne několik položek, týkajících se státních podniků a odůvodní to tím, že tyto podniky nemají čistého výtěžku.

Ale co se stane se státními zaměstnanci? Kolují tu různé zprávy, které nebyly vyvráceny, že od 1. ledna má se započítati jako srážka na mzdě pro každého státního zaměstnance placení 100%ní daně z výdělku, od 1. dubna má se snížiti plat státních zaměstnanců o 15%, od 1. července nebo od 1. září dále o 15%.

Vážení pánové! Domníváte se, že personál, zaměstnaný ve státní službě, může se spokojiti se svými příjmy? Myslíte, že tak zvané odbourávání mezd, které bylo zahájeno v prosinci 1921 výhodami pro státní zaměstnance a které má takto pokračovati, bude vzorem pro státní podniky? Nemohli bychom také jednou ten obrázek obrátiti hlavou nahoru a nohama dolů, totiž že stát má býti vzorným zaměstnavatelem, že nemá býti vzorem špatných zaměstnavatelů, nýbrž dávati příklad zaměstnavatelům soukromým, jak se mají chovati v poměru ke svým zaměstnancům?

A proto z důvodů, které jsem uvedl, a které nám nedávají záruky, že by se tohoto zákona po stránce správy a po stránce zájmů těchto státních zaměstnanců skutečně používalo, nemůžeme hlasovati pro tento návrh zákona, nýbrž budeme hlasovat proti němu. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Bečko.

Posl. Bečko: Ctená snemovňa! Predloha zákona, ktorú prejednávame, má sa stať zákonom, dľa ktorého by podniky, majúce charakter výdelečný, spravované boly nie ako úrad, ale ako podnik, lebo úrad a podnik nie je jedno a to samé.

Preto predloha zákona v § 1 hovorí: "Štátne závody, ústavy a zariadenia, ktoré prevahou nemajú plniť úkoly správné, môžu byť nariadením vlády prehlásené za podniky spravované podľa zásad obchodného hospodarenia". Podniky, ktoré majú byť vedené podľa zásad súkromných podnikov výdelečných, sú: lesy a statky, mincovníctvo, tabákový monopol, štátne baňské a hutnícke závody, štátne lázne, železnice a ešte iné podniky.

Dôvody, že štát ako taký je aj podnikateľom, sú prevážne rázu fiškálneho, ktoré dôvody dosiahly najvyššieho vrchola po vojne, keď vzriastly bremená štátu na najvyšší stupeň. Štát ako taký, ktorý je presne určený určitými hranicami, zaiste že sa skladá z určitého počtu obyvateľstva, ktoré obyvateľstvo vo forme daní už či priamych a či nepriamych dáva štátu finančné prostriedky, aby štát mohol zaokryť svoje potreby. Obyvateľstvo Československej republiky je daniami natoľko zaťažené, že sa už naň nedá ani prstom položiť. Kdekoľvek sa dnes obrátime medzi obyvateľstvom, všade počujeme, že dane musia dolu a to menovite daň z obratu, uhelná dávka a tiež musia byť upravené dopravné tarify.

Nutnosť uľahčenia daňového bremena národu je vo väčšine uznaná za oprávnenú, ide len o to, kde vraj vziať úhradu. Zaiste, že sa tu vyskytuje zase fiškálny dôvod lebo všeobecná hospodárska kríza, ktorá nás nemilosrdne šľahá ako štát priemyselny a odkázaný na export a k tomu rychlé vystupňovanie našej valuty, a od samého základu rozvrátená valuta a celý hospodársky život našich súsedov, hatí nás v nastúpenej konsolidácii hospodárskeho života, náš priemysel nevyrába, je nezamestnanosť a štátu na daniach unikajú celé desiatky milionov. Následkom toho sa pán minister financií bráni akémukoľvek sníženiu daní. Mám ale za to, že tomu prúdu a tej potrebe, ktorá so dňa na deň vzrastá, nebude so môcť nikto ubrániť a dane predsa budú musieť ísť dolu.

Tu nastane otázka, odkiaľ vziať úhradu veď všetko, kdekoľvek sa obrátime, má tendenciu klesania alebo inými slovy, ceny musia dolu. Štát ako podnikateľ dostáva sa aj tu do nepríjemnej situácie, lebo je jeho povinnosťou ísť s cenami dolu, a to v prvom rade. Jestli sa to doteraz nestalo, tak je to chyba, lebo robotníctvo už na svojich platoch spustilo 30 až 50%.

Ja by som sa chcel domnievať, že zásada vyslovená v práve pojednávanej predlohe o správe účetníctva, bilancovaní a tvorení reservných fondov podľa povahy a úkolu podniku bude akousi pákou zamedzenia do terajšieho bezhlavého hospodarenia a mala by zabezpečiť v týchto podnikoch štátu dosiaľ ušlý zisk.

Československá republika ako štát je takmer najväčším podnikateľom; vlastné lesné podniky, kúpele, železnice, bane, hute, tabákový monopol, soľné bane a až na malú výnimku všetko končí svoje uzávierky deficitom, nie snáď len dnes, keď takmer každý končí svoje účetné uzávierky deficitom, ale i v dobe tej najskvelejšej konjunktúry. Keď človek vezme do ruky knihu a číta, ako sa vyvinovalo štátne spravovovanie a obhospodárovanie lesov, tak cez celú túto historiu tiahne sa ako čierna niť samé korupčníctvo, defraudácie stíhajú jedna druhú, následuje vysielanie vyšetrujúcich komisií, disciplinárne vyšetrovanie, trestanie, po prípade povyšovanie alebo posielanie do penzie, aféra sa pominie, aby vznikla nová sensačnejšia. Inak lesnému hospodárstvu, a to menovite pri zpracovaní dreva, nevenuje sa podľa môjho predpokladu dostatok pozornosti, menovite pily nestoja na modernej úrovni strojovej výroby, všetko je zastaralé a k nejakému malému zmodernisovaniu sa prikročí takmer len vtedy, keď to shorí Náš štát má tiež rozsiahlé banské a hutnícke podniky, z ktorých sú 2/3 na Slovensku a domnievam sa, že prvým podnetom pre podanie práve pojednávanej osnovy bylo turecké hospodarenie v týchto podnikoch. Na niektoré veci chcem poukázať, ako vznikly a tiež chcem podľa možnosti ustáliť, či musely vzniknúť alebo či opravdu štátna železiareň v Podbrezovej má za rok 1921 131 mil. Kč deficitu, ako to bol vo svojej reči v Písku povedal terajší p. minister financií dr. Rašín a tiež predrečník p. posl. Mlčoch, ktorý tvrdil, že ten deficit presahuje 100 mil. Kč. Poneváč sa všeobecne tvrdí, že zmienené železiarne pracovaly rok od roka so ztratou už za starého režimu, preto si dovolím napred citovať výkaz zisku a ztraty od r. 1906 až 1916/17, ktorý sa javí takto:

1914 v I. pololetí 92.161 87 Kč; tu správny rok začínal končiť 1. júlom, preto je tu vykázané len I. pololetie;

celkový zisk 4,584.123.26 Kč, ztráta 1,66o.581.79 Kč.

Teda proti ztrate 1,660.581·79 Kč, stojí zisk 4,584.123·26 Kč. Teraz, čo nastalo po vzniku Československej republiky? Všetky technické sily odišly do Maďarska a musely byť prijímané nové, nezapracované a neznajúce pomery a psychu slovenského ľudu. Vysoká pec v Tisovci musela byť vyhasená, čím vznikla nesmierna škoda. V r. 1920 bol najlepší pre odbyt a ceny železa dostúpily až na 450 Kč @a q. V tomto roku dostúpil zisk štátnej železiarne v Podbrezovej len niečo nad 8 mil. Kč. Mám po ruke pripomienky zo dňa 20. júla 1920, podané ústrednou správou štátnych baňských a hutníckych podnikov bývalým technickým konzulentom Ajermanom, z ktorých sa dá ustáliť následovné:

Jako technický konzulent ministerstva ver. prác som povinen o to pečovať, aby v hutiach zhotovené zbožie bolo predávané s technickou odbornou znalosťou. Nedeje-li sa to, zostanú jednak celé oddelenia v Podbrezovej nezamestnané, čo dáva podnet k nespokojenosti úradníkov a delníkov, jednak nesprávne organizovaný predaj značí veľké ztráty pre závod. Následujúci počet podá približný obraz, jakých rozmerov takáto obchodná neznalosť, ako na pr. uzáverka dodávok s firmou Fož v Bratislave, môže pre závod dosiahnuť.

Podbrezová predá iste letošného roku prostredníctvom firmy Fož 1200 vagónov zbožia, ak nesníži sa stav dovozu uhlia a závod mohol by prirodzene vyrobiť trojnásobné až päťnásobné množstvo, keby dostal viacej uhlia, ale nehľadiac k tejto vnútornej ztrate menšou dodávkou uhlia, preukázalo sa, že v obchode priame predaje s prirážkou nad povolené maximálne ceny sú obvyklé, jestliže kupujúci vyžaduje výhodu rychlé dodávky a pod. Tak nie sú plechy v obchode pod 7-9 Kč za 1 kg, taktiež betonové železo. Zpružinová ocel platí sa 6-7 Kč atd. Platí-li kupujúci dobrovoľne viac, aby zbožie rýchle obdržal, nie je to žiadna úžera alebo pochybný obchod, lež právnicky je to nezávadné. To znamená však pre náš závod v Podbrezovej ušlý zisk 0·5-1 Kč na 1 kg. Pri 12 mil. kg zbožia značí to ročnú ztratu 6-12 mil. Kč. K tomu prijde ztrata nemožnosti vývoznej, asi pri 200-300 vagónoch a pri zisku 2-4 Kč na 1 kg, značí pri 2 mil. kg ďalšiu ztratu na čistom zisku 4-8 mil. Kč. Kto nevyužitkuje terajšej vývoznej konjunktúry, ačkoľvek je si toho vedomý, je za to najviac zodpovedný.

Ďalšia ztrata, ktorá je každému odborníkovi docela neuveriteľná, je tá, že rúrovne v Podbrezovej z nedostatku objednávok skoro nič nevyrobily. Za to je zodpovedná opät firma Fož alebo nepriamo tí, ktorí navrhli obchodnú uzávierku s takúto firmou. Táto ztrata predstavuje pri 400 až 500 vagónoch ušlých objednávok pri priemernej cene 10 až 15 Kč za 1 kg 40 až 90 milionov hrubého príjmu, z nehož 10% čistý zisk by obnášal 4 až 9 mil. Kč.

Zpružinovej ocele bolo by sa bývalo odbylo najmenej 200 vagónov pri svedomitom sledovaní obchodného stavu, čo značí ušlú objednávku za 2 mil. krát 5, t. j. 10 mil. Kč a ztrata čistého zisku 0·5 až 1 mil. Kč. Len firme Fož môžeme ďakovať, že nám ušiel zisk asi 141/2 až 30 mil. korún za jedon jediný rok.

K tomu príjde teraz ešte ztrata súťažou usporiadanou Bratislavou na zbožie v Hronci vyrobené. Môže byť uvedené mnoho zo starého Rakúska pochádzajúcich zákonov pre správu hutnú, dosiaľ bohužiaľ ešte nezmenených. Dnes je to nezodpovedné lpieť na takýchto zákonoch a našej štátnej pokladni oslabenej privodiť ešte viac ztrát ostrým byrokratismom. Nemôže-li sa však naše oddelenie z iných dôvodov z toho vybaviť, musia práve štátne železiarne a oceliarne zo stávajúcej svieracej kazajky byť vymanené a zariadené pre samostatný predaj.

Tak bolo asi 5 vagónov liateho zbožia z Hronca vydražené 1 q za 660 Kč miesto za 1100 Kč. K tomu 3 vagóny po 860 Kč miesto 1250 Kč za 1 kg. Ztrata činí 337.000 korún pri 8 vagónoch zbožia.

K tomu pri smaltovanom plechovom nádobí z Hronca pri 1·9 vagónu zbožia činí ročná ztrata asi 190 tisíc Kč. Vychádza tedy z podivuhodného pohodlia štátneho verejného predaja táto ztrata.

Hronec môže asi 80 až 100 vagónov ročne takého liateho zbožia vyrobiť, ztratíme tedy ročne, bude-li takto naďalej predávané, asi 40 tisíc Kč na vagóne, alebo 3,200.000 Kč vôbec. K tomu pri plechovom zboží ztrata na vagóne 100 tisíc Kč a poneváč môžeme vyrobiť mesačně 1 1/2 vagónu, tedy celkom 1,800.000 Kč. Úhrnná ztrata v Hronci len byrokratizmom zapríčinená činí 4·7 milionov Kč. Ztraty zdržovaným vlivom byrokratickej štátnej správy.

Že tieto ztraty sa staly, dá sa predpokládať už tým viac, zato, že smluva uzavrená s firmou Fož na výhradný odpredaj výrobkov bola vypovedaná 1. januára 1921. Tedy vzdor tomu, že tu bolo upozornenie, nevzalo sa naň zreteľ.

V roku 1921 nastala takmer katastrófa pre železiareň. Prvého pol roku následkom veľkého sucha nemala potrebný počet hnacej sily a nemohla udržať provoz na normálnej miere. Musela byť zavedená v chod parná turbina, následkom čoho každé KW hodina bola zdražená zo 60 hal. na viac ako 3 Kč. Schodok železiarne tohoto roku dostúpil 86,901.503 Kč, tedy menší takmer o 45,000.000 Kč, ako pán minister financií prehlásil na zmienenej schôdzi.

Schodok štátnych baní a hutí je priemerne 23,859.717 Kč. Zaisté, že i tento schodok je tak citeľný, že sa musí do toho povedať vážné slovo. Ako sporiadané bolo účtovanie, tomu nasvedčujú tieto malé úryvky. Podbrezová zaplatila firme Centrofor v Bratislave 80 tisíc vopred na sódu pre smaltovňu, ale sóda nebola dodaná. Teraz to udal nejaký žid a reklamuje sa to. Ďalej nejaké banke v Brne vopred zaplatila za karbid viac ako 60 tisíc, banka dodala len za 8 tisíc Kč karbid.

Toto udal nejaký krajčí z Brna za 10% odmenu.

Handlovským baniam platila Podbrezová zálohy na uhlie; keď prišly účty, tie boly zase celé vyrovnávané. Takto preplatený obnos je ešte aj dnes v Handlovej viac ako 200 tisíc Kč.

Teraz ako boly vybavené niektoré návrhy, podané jednotlivými správami na Ústrednú správu štátnych baní a hutí v Prahe:

Na dokončenie elektrického zariadenia pre banské závody v Nadabule a Rudníku podaná bola žiadosť už počiatkom septembra 1920 o povolenie mimoriadneho úveru dľa došlých nabídok vo výške 904.271 Kč. O povolení mimoriadnych úverov pre všetky slovenské podniky požiadané bolo kumulatívne už koncom marca 1920. Povolenie dotyčného úveru stalo sa však teprv výnosom ústrednej správy koncom mesiaca decembra 1920, tedy teprv po 3 1/2 mesiacoch po zaslaní určitého návrhu na povolenie potrebného úveru. V dobe povolenia úveru a definitívneho zadania objednávky stálo však elektrické zariadenie už Kč 1,332.725, tedy o Kč 328.454 viac.

V polovici mesiaca januára 1920 bola požiadaná ústredná správa o zásadný súhlas ku zakúpeniu dvoch nákladných automobilov pre štátne baňské riaditeľstvo v Banskej Štiavnici, a síce jedného pre dopravu všetkých prevozných hmôt, hlavne uhlia a koksu z nádražia k jednotlivým dosť vzdialeným závodným oddeleniam a jedného rovno k doprave uhlia pre baňský závod v Hodruši, ktorý je vzdialený od tarnovického nádražia 7·6 km. Potrebné je uvážiť, že štátne bane v Hodruši sú už od roku 1917 zatopené a nemôžu byť odvodnené, poneváč nie je možno uviesť parnú turbinu na bani Schöpferštole do provozu pre nedostatok dopravných prostriedkov z nádražia do bane. Osadenstvo týchto baní nemôže byť náležite zamestnané, čím štát trpí veľkú škodu. V dobe podania dotyčného návrhu stál jeden nákladný automobil o výkonnosti 18/40 HP okrúhle asi Kč 90.000, takže by bol býval len riadným zamestnávaním delníkov v Horduši v niekoľko mesiacoch zaplatený. Na urgenciu z polovice júla 1920 došlo nariadenie ústrednej správy na počiatku augusta 1920 so sdelením, že návrh vládneho komisariátu na zakúpenie dotyčných dvoch nákladných automobilov nemôže ministerstvo verejných prác schváliť, poneváč cena jedného automobilu neobnáša už s oráfovaním Kč 90.000, ale Kč 175.000. Na ústne vysvetlenie a odôvodnenie prednostu proti hore vzpomenutému výnosu vyzvala toho ústredná správa, aby bol podaný návrh znova, čo sa stalo koncom augusta 1920. Na tento opätovný návrh prišlo konečne po viac ako štyroch mesiacoch výnosom z posledného decembra 1920 definitívne rozhodnutie, že ministerstvo verejných prác musí opätovne návrh na zakúpenie dvoch nákladných automobilov pre štátne baňské riaditeľstvo v Štiavnici zamietnuť, preto že sú všetky úvery riadné i mimoriadné pre rok 1920 už úplne vyčerpané.

Návrh na dokončenie hydrocentrály na šachte č. 4 v Kremnici bol predložený počiatkom druhej polovice mesiaca januára 1920, bol ale ústrednou správou schváleny teprv v polovici júla 1920. Medzi tým stúpla pôvodne oferovaná cena v jednotlivých zariadeniach z celkového obnosu Kč 1,120.367 na Kč 3,175.302, a dostúpila do podpísania záverečných listín dňom 30. augusta 1920 výšku Kč 3,322.508.

Ďalšiu príčinu, nespokojnosť zamestnancov u štátnych slovenských podnikov, treba hľadať tiež v tej okolnosti, že všetky miesta vyšších hodnostných tried obsadené boly ústrednou správou u českých podnikov, ačkoľvek 2/3 všetkých systematizovaných úradníckych miest u štátnych baňských a hutných podnikov vyhradené boly ministerstvom financií pre štátne podniky na Slovensku. Tak sa stalo, že z 8 ministerských radcov V. hodn. tr., 6 systematizovaných a dvoch ad personam, nebol ani jeden definitívne vymenovaný pre Slovensko a z 11 systematizovaných a 15 miest ad personam vrchných baňských radcov VI. hodn. tr. vymenovaní boli na Slovensku trvale len 5, ačkoľvek na Slovensku je 13 štátnych podnikov a v Čechách len 3. Dôsledkom tohoto nesprávneho postupu je potom oná uvoľnenosť discipliny a nedôvera voči nadriadeným úradom. Tento postup ústrednej správy štátnych baní a hutí mal ale tiež za následok jednak vystupovanie zdatných a zapracovaných úradníkov zo štátnych služieb slovenských a prestupovanie ích do služieb privátnych, čo pri jestvujúcom nedostatku baňských a hutných inženierov je štátnym podnikom veľmi na újmu a jednak i ten smutný úkaz, že veľká čiastka tých priaznivých výsledkov, ktorých sa vládny komisariát neúmornou snahou v konsolidovaní pomerov u jednotlivých štátnych podnikov dorobil, obrátená bola zase úplne v nivoč a že sú pomery, pokiaľ sa nutnej discipliny úradníkov a autority úradov dotýka, teraz horšie ako boly v r. 1919 a ešte temer až do konca r. 1920.

Ja uznávam z obchodného stanoviska za správne, aby podniky, ktoré sa nevyplácajú, boly zatvorené, ale nikto nemá dnes v Prahe právo tvrdiť, že slovenské podniky musia byť zatvorené jednoducho preto, že to, čo potrebovaly a potrebujú, aby mohly obstáť a zveľadiť svoje zariadenie, nebolo im poskytnuté.

To samé platí aj o robotníctve. Robotníctvo vo zmienených podnikoch dostúpilo síce platovej úrovne súkromných podnikov, ale na druhej strane mu boly vzaté všetky výhody požívané za starého režimu. A ako ku príkladu režijný lístok na štátne železnice pre celú rodinu, lístok do práce úplne zdarma a štyrikrát do roka tiež zdarma voľný lístok mohol dostať s celou rodinou a otec ako hlava rodiny mohol použiť voľný lístok, koľkoráz ho potreboval. Keby ste boli probovali vziať niekde robotníkom v Čechách takéto výhody, neviem, čo by vám boli na to povedali. Podniky štátne na Slovensku po prevrate dostaly nový úradnícky a kancelársky personál vôbec, ale nebolo ani len spomenuté o nejakom naukobehu účetníckom. Pražská železiarska spoločnosť má staré úradníctvo, ale každú sobotu je škola 2 hodiny o účtovníctve. Vo štátnych podnikoch sa to vôbec nedeje, a to, čo bolo, usporiadaly odborové organizácie robotnícke z vlastnej iniciatívy.

Príčina veľkých deficitov z 50% javí sa v tom, že je správa úplne zanedbaná. Jestli má táto predloha, ktorú pojednávame, ozdraviť správne pomery, tak ešte skorej ako vstúpi v platnosť, treba vyplniť medzery nedostatku dobrými odborníkmi, lebo len takto môžeme dôjsť očakávaného cieľa. (Potlesk.)