Předseda (zvoní):
Žádám o sdělení podaného
návrhu.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Resoluce posl. Mlčocha a soudr.:
Vláda se vyzývá, aby provedla
zrušení řemeslných, jakož i tak zv. opravných dílen, zřízených
u státních úřadů, ústavů a vojska, a aby zadávala veškeré řemeslné
práce oprávněným živnostníkům, družstvům a společenstvům. Od provádění
prací v tak zv. režii státními zřízenci anebo za mzdu najatými
dělníky budiž upuštěno.
Předseda: Návrh tento má dostatečný počet podpisů a je předmětem jednání.
Ke slovu není nikdo přihlášen,
debata je skončena. Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.
Zpravodaj posl. Bradáč: Nemám, co bych ještě podotkl k projednávané předloze, zvláště když ani oposice vládní návrh nekritisovala. Lituji jen, že nemohu se přikloniti k resoluci, jež byla navržena p. kol. Mlčochem z klubu živnostenského, a nemohu se přikloniti ani k tomu, abychom tuto resoluci odkázali výboru.
Prosím, aby návrh zákona tak,
jak byl přijat ve výboru rozpočtovém, byl také posl. sněmovnou
schválen.
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Poněvadž osnova tato má pouze 6 paragrafů, nadpis a úvodní formuli a pozměňovacích návrhů není, dám hlasovati o celé osnově najednou.
Námitka proti tomu není? (Nebyla.) Není jí. Dám tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jak ji doporučuje výbor rozpočtový, to jest s jejími 6 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, tím osnova tohoto zákona je schválena ve čtení prvém.
Čtení druhé dám na pořad schůze příští.
Zbývá nám ještě hlasovati o resolucích. Nejprve budeme hlasovati o resoluci výboru rozpočtového.
Kdo s resolucí touto souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, resoluce výboru rozpočtového je schválena.
Zbývá nám rozhodnouti o dalším
resolučním návrhu, který byl podán průběhem debaty. Žádám, aby
byl přečten.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Resoluce posl. Mlčocha a soudr.:
Vláda se vyzývá, aby provedla
zrušení řemeslných, jakož i tak zv. opravných dílen, zřízených
u státních úřadů, ústavů a vojska, a aby zadávala veškeré řemeslné
práce oprávněným živnostníkům, družstvům a společenstvům. Od provádění
prací v tak zv. režii státními zřízenci anebo za mzdu najatými
dělníky budiž upuštěno.
Předseda: Kdo souhlasí s resolucí p. posl. Mlčocha a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Resoluční návrh tento se zamítá.
Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu dnešní schůze.
Přikročíme k odstavci druhému,
jímž je:
2. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se stanoví výhody v plnění branné povinnosti (tisk 3880).
Zpravodajem je pan posl. Bradáč.
Má snad nějakou korekturu?
Zpravodaj posl. Bradáč: Nikoliv.
Předseda: Není tomu tak, budeme tedy hlasovati. (Hluk.) Prosím o klid.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu zákona také ve čtení druhém a vyřízen je odstavec druhý pořadu dnešní schůze.
Přikročíme k odstavci třetímu,
jímž jest:
3. Druhé čtení ratifikačního usnesení, kterým se schvaluje československo-německá úmluva o převodu zaopatřování válečných poškozenců na Hlučínsku a závěrečný protokol, podepsané v Ratiboři dne 12. dubna 1922 (tisk 3875).
Zpravodajem je za výbor soc.-politický posl. Laube, zpravodajem za výbor zahraniční posl. dr. Winter, zpravodajem za výbor rozpočtový posl. dr. Nosek.
Mají snad pp. zpravodajové nějaké
korektury?
Zpravodaj posl. Laube: Nikoli.
Zpravodaj posl. dr. Winter:
Nemám žádné.
Zpravodaj posl. dr. Nosek:
Nikoli.
Předseda: Korektur není, budeme tedy hlasovati.
Kdo ve druhém čtení souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak přijato bylo poslaneckou sněmovnou ve čtení prvém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala schvalovací usnesení také ve čtení druhém a je vyřízen 3. odst. pořadu dnešní schůze.
Přikročíme ke 4. odstavci, jímž
jest:
4. Druhé čtení osnovy zákona o výplatě jednorázových výpomocí k pensím učitelů škol obecných a občanských na Slovensku, vydržovaných církvemi a obcemi s podporou státní (tisk 3854).
Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický posl. Dubický, za výbor kulturní posl. Jaša, za výbor rozpočtový posl. dr. Nosek.
Za onemocnělého a omluveného zpravodaje výboru soc.-politického p. posl. Dubického vyzývám p. předsedu téhož výboru posl. Johanise, aby převzal referát.
Mají snad páni zpravodajové nějaké
opravy, nějaké korektury textové?
Zpravodaj posl. Johanis: Nemám.
Zpravodaj posl. Jaša: Nikoliv.
Zpravodaj posl. dr. Nosek:
Rovněž ne.
Předseda: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu zákona také ve čtení druhém a je vyřízen odstavec čtvrtý pořadu dnešní schůze.
Přikročíme k pátému, jímž jest:
5. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3825), jímž se mění některá ustanovení o přímých daních, platných na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pro rok 1923 (tisk 3861).
Zpravodajem je p. posl. dr. Nosek,
jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Vládní návrh, o kterém podati mám jménem výboru rozpočtového zprávu, znamená snahu o další sjednocení práva platného v historických zemích našeho státu s právem platným na Slovensku. Poněvadž je všeobecně známo, že vláda již ve svém vstupním prohlášení oznámila, že zabývá se také velkou reformou daňového systému a že lze pravděpodobně očekávati předložení této osnovy tak, aby od 1. ledna 1924 tento nový daňový systém mohl vejíti v platnost, přistupuje tento návrh k tomu, aby na příští rok 1923 ukládací období výdělkové daně na Slovensku místo dvouleté periody stanoveno bylo jen rokem jedním.
Věci mají se tak: Jako u nás výdělková daň všeobecná byla stanovena vždy na období dvouleté, podobným způsobem zárobková daň třetí třídy, platná na území někdy uherském, která vnitřní svou strukturou a vnitřní svou povahou rovná se v podstatě naší všeobecné dani výdělkové, byla ukládána také vždy na dvouleté období, v ten způsob, že sazba zůstávala pro obě leta zásadně stejná a mohly nastati jen určité korektury, podobné jako podle práva našeho. Poněvadž by tedy bylo úplně zbytečnou prací, aby věc byla stanovena do budoucnosti na dvě léta, když lze předpokládati, že ten druhý rok toho dvouletého období musil by býti zase odpisován, poněvadž vejde v účinnost novy systém, stanoví se zde za účelem zjednodušení celé agendy, aby úřady finanční neměly práci zbytečnou, již předem jednoleté období ukládací. (Hlas: Má se to unifikovat!) Po té stránce se má právě unifikace provésti od 1. ledna 1924.
Naproti tomu je ovšem pravda, že si musí v zájmu poplatníka samého i v zájmu financí státní správy vyhraditi možnost, aby zde pro následující období resp. pro následující rok bylo možno získati určitých korektiv v ten smysl, že když se změní všeobecné výrobní podmínky pro podnikatele, aby on mohl žádati za snížení daně předepsané mu na rok 1922, jako zase zástupce fisku musí míti možnost, aby domáhal se zvýšení na rok 1923, když všeobecné poměry příslušného podniku to připouštějí. Z toho důvodu § 2 stanoví, že má poplatník do určité lhůty po doručení platebního rozkazu resp. uplynutí roku 1922 možnost odvolati se, právě tak jako zástupce státní pokladny může žádati za zvýšeni daně. O žádostech těch rozhoduje daňová komise ukládací v prvé instanci a instanční pořad probíhá obyčejnou cestou. Také podnikům a zaměstnáním, které vzniknou teprve v r. 1923, bude vyměřena příslušná daň zárobková třetí třídy, - tedy naše všeobecná daň výdělková - na toto jediné roční období.
Do jisté míry důležity a zajímavé jsou normy čl. II předkládané osnovy, kterými se ruší celá řada starších dřívějších daní a dávek, poněvadž znamenají jen zbytek méně dokonalého daňového systému. Dovoluji si upozorňovati, že tam byly některé daně starého uherského systému, které neznamenají nic jiného, než zaostalé daně z hlavy, které ovšem při dnešním nazírání sociálním do daňového systému našeho se vůbec nehodí a musejí býti odstraněny. Vedle toho, že rozpočtový výbor osnovu schválil tak, jak vláda příslušný návrh učinila, doplnil ještě z vlastní iniciativy čl. III., kterým chtěl odstraniti některé tvrdosti v dosavadních normách uherského resp. dnes už československého práva finančního. Ze starého režimu uherského bylo převzato ustanovení, které nevyskytuje se prostě v žádném systému žádného evropského státu, že daň příjmová se má vyměřovat z trojnásobného výnosu držby pozemkové, resp. domovní, osobám, které na území uherského státu v roce ukládacím nebydlely aspoň 4 měsíce. Účelem tohoto ustanovení bylo donucovat uherské magnáty, aby výnos svých velkostatků zkonsumovali také na území uherském. Tato norma jakožto neudržitelná byla z uherské strany zrušena již v roce 1920 a u nás je pochopitelno, že my, řídíce se všeobecnými zásadami reciprocity ve styku mezinárodním, rušíme tuto normu také navzájem a že v tomto případě budou platiti normy všeobecné pro každého občana.
Toto ustanovení bylo nutné, abychom
neměli anomálních ustanovení, které do systému daňového se nehodí
a nejsou ničím odůvodněny. Z těchto důvodů, že jde o zjednodušení
a ulehčení státní administrativě a o odstranění nevhodných zákonných
norem, doporučuji jménem rozpočtového výboru, aby této osnově
bylo uděleno ústavní schválení. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Míním o osnově zákona tohoto, který má pouze 4 články - z nichž článek prvý má 3 paragrafy - jakož i o nadpise a úvodní formuli dát hlasovat najednou.
Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)
Námitek není, budeme tedy hlasovat, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, s jeho 4 články, z nichž prvý má 3 paragrafy, s nadpisem a úvodní formulí ve znění navrženém panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, tím poslanecká sněmovna přijala osnovu tuto ve čtení prvém.
Čtení druhé dám na pořad schůze příští.
Tím vyřízen je 5. odstavec pořadu dnešní schůze.
Přikročíme k 6. odstavci, jímž
je:
6. Zpráva výboru ústavně-právního a rozpočtového k usnesení senátu (tisk 3802) o vládním návrhu zákona o upotřebení části správních přebytků hromadných sirotčích pokladen (tisk 3872).
Zpravodajem je pan posl. dr. Matoušek.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění!
Zákonem z 3. června 1901, č. 62 ř. z., bylo stanoveno, že správních přebytků hromadných sirotčích pokladen má býti užito ku vybudování sirotčí péče. Zákon tento stanovil, aby sirotčí pokladny odváděly z úhrnů svých správních přebytků, které podle schválených ročních výkazů na jevo vyjdou, až do konce příslušného druhého předchozího roku percentuelní kvotu příslušným zemím.
Platnost tohoto zákona byla prodlužována v naší republice zákonem ze dne 29. ledna 1919, č. 51 Sb. z. a n., do 31. prosince 1918 a posledně zákonem ze dne 6. dubna 1920, č. 217 Sb. z. a n., do 31. prosince 1920. Poslední zákon vztahoval se na percentuelní kvotu správních přebytků do konce roku 1918. Dle předložené osnovy zákona a dle usnesení senátu má býti odvedena příslušná část správních přebytků za léta 1919 až 1921. Kvota ta činí dle osnovy a usnesení senátu tak, jak činila dle zákona z r. 1901 1/10% méně než činí úroková míra sirotčí pokladny ve výkazovém roce platná. Tudíž při 4% úrokování činí kvota 3·9%. Z částek takto vypočtených odečte se režijní příspěvek 2% a zúčtuje se jako státní příjem.
Poněvadž v rozpočtovém výboru vyskytly se některé pochybnosti o způsobu použití přebytků sirotčích pokladen, budiž mi dovoleno podati stručný, historický vývoj, jak bylo těchto přebytků používáno.
Přebytky sirotčích pokladen vykazované v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v Dolních a Horních Rakousích roku 1876 činily necelých 3 mil. zl., stouply roku 18 8 na 11,361.199 zl., r. 1898 dosáhly 21,125.695, r. 1900 dosáhly 45,400.000 zl. a nevědělo se, co s přebytky těmi počít, když reservní fond podle §u 11 instrukcí z nich utvořený stále rostl vlastním zúročením a užitkem z obchodů hypotekárních a částečně i výtěžkem cenných papírů.
Nikoliv tedy finanční tíseň, nýbrž naopak neočekávaná prosperita pokladen počala vládě působit starost.
Tento vzrůst přebytků vyvolal více návrhů na použití.
1. Vládní osnova z r. 1895 navrhovala, aby peněz použito bylo ke stavbě úředních domů. Osnova ta byla schválena.
2. Agrární kluby, jmenovitě německé, navrhovaly, aby přebytků těch bylo použito ke zvelebení rolnických družstev.
3. Jednotlivé sněmy zemí, v nichž sirotčí pokladny vykazovaly milionové reservní fondy, žádaly, aby přebytků těch bylo použito ve prospěch sirotků samých.
Zemský sněm a výbor štýrský navrhovaly, aby reservního fondu pokladen sirotčích užito bylo k vybudování polepšoven. Zemský sněm v Dolních Rakousích usnesl se přímo na osnově zákona zemského, podle něhož úroky přebytků sirotčích pokladen jednotlivých zemí mají býti věnovány podpoře na výchovu chudých sirotků a opuštěných dětí. Zákonu byla odepřena sankce, ale byl podkladem k zákonu říšskému z r. 1901, č. 62 ř. z.
U nás vřelým přímluvcem sirotků v této věci byl Karel Adámek, který ve své brožuře "Zemské sirotčí fondy", vydané roku 1906, navrhoval, aby nejen úroků, nýbrž i celých kapitálových přebytků sirotčích pokladen bylo použito ve prospěch sirotků a použití peněz těch aby se ponechalo zemskému zákonodárství.
Rada vrch. zemského soudu dr. Čermák v časopise "Zeitschrift für Kinderschutz und Jugendfürsorge" r. 1909 navrhoval, aby z přebytků těch dostalo se podpory sirotkům po úřednících soudů a berních úřadů - zvlášť jich konviktům, ježto úřednictvo to, obstarávajíc agendu sirotčích pokladen bezplatně, má nemalou zásluhu o vzrůst přebytků oněch.
Většina těchto návrhů zastává myšlenku, že zájem sirotků je primerním účelem celé soudní správy sirotčích pokladen, vedle něhož rolnický úvěr tvoří vlastně nejdůležitější z prostředků k jeho dosažení. V návrzích těch vidíme dále myšlenku, že péče o sirotky nevykládá se úzce jen na sirotky vkladatele, nýbrž i mládež jinou, sociální ochrany i hmotné podpory potřebnou.
Všechny tyto návrhy i tendence v nich uplatňované našly výrazu v zákoně z roku 1901, č. 62 ř. z., a v zákonech zemských, vydaných v základu uvedeného říšského zákona - v Čechách je to zemský zákon z 29. září 1902, č. 78 ř. z. Uvedenými zákony stanoveno podporovati chudou a osiřelou mládež vůbec, bez ohledu na to, má-li v sirotčích pokladnách vklady čili nic. Je jisto, že tento vývoj změnil částečně původní určení a účel pokladen, rozšířiv přes rámec jich sféru zájmů chráněnců na všechny sirotky a děti opuštěné.
Nelze však popříti, že touto změnou byla tendence v návrzích uplatňovaná ještě dotvrzena, sledujíc účel příbuzný a ještě ušlechtilejší. A nelze namítati, že by byl porušen důležitý kvalifikační moment vlastní každému jmění nadačnímu, aby totiž věnováno bylo účelům vyšším, neboť opatřování zájmů trpící mládeže vůbec, nejen chráněnců vkladatelů, kteří mají v sirotčí pokladně vklad, je etickým úkonem lidumilství, diktovaným vyššími hledisky sociální spravedlnosti.
Co se týče návrhu, aby správní přebytky byly dávány státu, aby jimi disponoval, snad bude možno tento návrh realisovati, ale dnes při pouhém prodloužení zákona tuto dalekosáhlou reformu provésti nelze, poněvadž právě zákony zemské, ku provádění zákona z roku 1901 vydané, zřizují zvláštní sirotčí fondy, jichž se má použíti pro péči chudých sirotků, pak dítek zanedbaných, jakož i dítek opuštěných.
Tedy všecka tato zařízení administrativní bychom musili řešiti, kdybychom chtěli přejíti zem a stanoviti stát jako instituci, která by sama rozdělovala fondy, resp. přebytky sirotčích pokladen.
Dále byla ve výboru rozpočtovém pronesena námitka, zdali můžeme spravedlivě přidělovati přebytky sirotčích pokladen. Projeven byl názor, že by snad přebytky jednotlivých sirotčích pokladen měly býti přidělovány právě těm okresům, kde přebytky vzešly. Na to jsem v rozpočtovém výboru i zde prohlásil, že by neodpovídalo myšlence sociální spravedlnosti, aby úzce přikazovány byly přebytky sirotčích pokladen jen těm okresům, kde vzešly, protože méně dotované a méně finančně silné okresy zasluhují toho, aby bohatší okresy na tyto pasivní okresy přispěly.
Ježto z toho všeho vychází, že osnova má velikou důležitost pro sociální péči o chudé sirotky a děti zanedbané neb zpustlé, a ježto tyto snahy v přítomné době mají ještě větší oprávnění než dříve, doporučuje ústavně-právní výbor, aby poslanecká sněmovna schválila usnesení senátu ve znění shora uvedeném.
Dále navrhuji, aby schválena byla
resoluce přijatá oběma výbory a vytištěná ve zprávě výborové.
Nutno tam však opraviti slovo "jakých" na "jakým".
(Výborně!)
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Budeme tedy hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Míním o této osnově dáti hlasovati najednou; obsahujeť pouze 4 paragrafy, nadpis a úvodní formuli a pozměňovací návrh učiněn nebyl.
Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Není jich.
Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, s jejími 4 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí ve znění uvedeném p. zpravodajem, které je shodné s předchozím usnesením senátu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím sněmovna přijala osnovu tuto v prvém čtení ve znění souhlasném s usnesením senátu.
Druhé čtení dám na pořad schůze příští.
Zbývá ještě rozhodnouti o resoluci, která je obsažena v tištěné zprávě výborové a která je doporučena p. zpravodajem, ovšem s opravou tiskové chyby ve slově "jakých", místo něhož má býti "jakým".
Kdo souhlasí s touto resolucí, obsaženou v tištěné zprávě, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím je resoluce schválena a vyřízen odst. 6 pořadu dnešní schůze.
Než ukončím schůzi, byl bych velmi povděčen tomu, kdybychom mohli vyříditi ještě dvě imunitní věci, které jsou na konci pořadu dnešní schůze, jako odst. 9. a odst. 10.
Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Námitek není. Přikročíme tedy
k odst. 9., jímž jest:
9. Zpráva výboru imunitního o žádosti zemského soudu v Opavě, aby dán byl souhlas k trestnímu stíhání posl. inž. Junga (tisk 3848).
Zpravodajem je p. posl. dr. Bartošek.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Bartošek: Slavná sněmovno! Zemský soud v Opavě žádá za vydání pana posl. inž. Junga, obviněného z přestupků § § 312 a 314 tr. z. a z přečinu čl. V., zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863.
Činů těchto se prý pan posl. Jung dopustil jednak veřejně pronesenou kritikou zákonodárných shromáždění tohoto státu, a to jak revolučního Národního shromáždění tak také dnešních volených sněmoven. Způsob, jakým pan posl. Jung tuto kritiku provedl, je ovšem jeho věcí a hlavně věcí jeho osobního vkusu. V té věci nebudu rozhodovati a nechci se tu dotýkati vkusu pana posl. Junga. Ale imunitní výbor posuzoval věc z hlediska, že přece zde jenom jde o projev veřejné kritiky a proto rozhodl se doporučiti sněmovně, aby nebyl pan posl. Jung pro tyto výroky soudu vydáván.
V dalším je však pan posl. Jung také obviněn, že urazil službu konajícího úředníka, a to výrokem hodně hrubým, kterého nebudu zde ani opakovati, poněvadž je uveden v tištěné zprávě výboru imunitního. Tu by byl imunitní výbor zaujal stanovisko poněkud přísnější, ale v okamžiku, kdy jsme měli možnost touto věcí se v imunitním výboru zabývati, byl již čin pana posl. Junga objektivně promlčen.
Navrhovati, aby byl posl. Jung
vydán soudu, nemělo by tedy ani v tomto případě smyslu. Proto
dospěl imunitní výbor k negativnímu stanovisku o celé žádosti
zemského soudu v Opavě vůbec a doporučuje, aby v obou případech,
o které zde jde, pan posl. Jung vydáván nebyl a aby sněmovna
poslanecká učinila usnesení, že se dožádání zemského soudu v Opavě
o vydání pana posl. Junga zamítá.
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se).
Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, aby poslanecká sněmovna nesvolila k trestnímu stíhání p. posl. inž. Junga, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh pana zpravodaje je přijat a tím poslanecká sněmovna odmítla svoliti k trestnímu stíhání posl. inž. Junga.
Tím je vyřízen odst. 9. pořadu schůze.
Přikročíme ještě k odst. 10.,
jímž jest:
10. Zpráva výboru imunitního o žádosti ministerstva vnitra za souhlas k trestnímu administrativnímu stíhání posl. Koudelky (tisk 3850).
Zpravodajem je p. posl. dr. Bartošek.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Bartošek: Slavná sněmovno! Zde jde o věc opravdu velmi nepatrnou.
Ministerstvo vnitra přípisem svým ze dne 25. září 1922, č. 70.308/1922, žádá za souhlas k trestnímu stíhání posl. Koudelky pro přestupek dopravního železničního řádu podle §u 96 patentu ze dne 16. listopadu 1851, č. 1 ř. z. ex 1852, spáchaný tím, že prý posl. Koudelka dne 10. srpna 1922 po příjezdu vlaku č. 314 o 21.06 hod. šel z nádraží v Kolíně do města po železnici a ačkoliv byl nádražním mistrem Janem Kochmannem upozorněn, že chůze po tělesu železničním jemu jest zakázána, neuposlechl nádražního mistra, nýbrž odpověděl: "Já vím, to stojí 20 Kč" a kráčel po železnici k městu dále.
Mám za to, že podobnými záležitostmi bychom se opravdu zde zabývati neměli, a myslím, že se souhlasem sněmovny pronáším s tohoto místa přání k ministerstvu vnitra, aby učinilo opatření, aby tak malicherný případ, jakým zde v této chvíli máme příležitost se zabývati, byl opravdu případem posledním.
Ve věci samé právě pro malichernost
celého případu doporučuje imunitní výbor, aby poslanecká sněmovna
nedala svého souhlasu k trestnímu stíhání posl. Koudelky.
(Výborně!)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.
Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Pan zpravodaj navrhuje, aby poslanecká sněmovna nesvolila k administrativnímu trestnímu stíhání posl. Koudelky.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna odmítla svolení k administrativnímu trestnímu stíhání posl. Koudelky.
Tím je vyřízen odstavec 10. pořadu dnešní schůze.
Přerušuji projednávání pořadu dnešní schůze.
Máme ještě vyříditi některé formální věci, zejména udělení lhůt.
Přikazuji výboru rozpočtovému a brannému:
Tisk 3902. Vládní návrh zákona, jímž se schvaluje úvěr - poskytnutý vládami států, zastoupených v Mezinárodním výboru pro pomocné úvěry hospodářské - na repatriaci válečných zajatců československé státní příslušnosti z Ruska.
Dále přikazuji výboru soc.-politickému:
Tisk 3903. Vládní návrh zákona, kterým se prodlužuje působnost některých právních předpisů v oboru nemocenského pojištění dělníků a navrhuji, aby výborům těm stanovena byla k podání zpráv výborových lhůta 5denní.
Kdo s udělením této lhůty souhlasí, nechť zdvihne ruku! (Děje se.)
To je většina. Lhůta je schválena.
Přikazuji výborům: