Z těchto důvodů klub německých sociálně-demokratických poslanců protestuje nejrozhodnějším způsobem proti svémoci zpravodaje rozpočtového výboru a žádá, aby tato zpráva, překročující usnesení rozpočtového výboru, k níž došlo způsobem tak neobyčejným, byla ihned odstraněna. Jedinou cestu k ozdravění, pak-li sněmovna nepřistoupí na náš návrh, aby se přešlo k dennímu pořádku, vidíme v tom, že předloha bude přikázána zpět příslušným výborům."
Nebudete-li, pánové, souhlasiti s naším návrhem, aby se přešlo k dennímu pořadu, ponesete sami následky svého činu. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Bradáč.
Posl. Bradáč: Slavná sněmovno! Dovolíte mně, abych konstatoval několik pravdivých fakt z rozpočtového výboru, abych poopravil lícení, které zde bylo podáno kol. Hackenbergem.
Nejprve k první věci, ke které kol. Hackenberg mluvil, totiž k předloze o Rakousko-Uhersku. Obě předlohy byly přikázány rozpočtovému výboru, obě předlohy přidělil jsem jednomu a témuž referentu. Kol. Špaček jako referent tyto předlohy dostal a ve svém krátkém referátu o jedné předloze žádal, aby směl referovati i o předloze druhé, poněvadž jsou v naprosté souvislosti. Otázal jsem se výboru, připustí-li, aby i druhá předloha byla dána na denní porad a aby referent mohl o těchto předlohách referovati současně. Pánové se strany německých kolegů ve výboru byli, nejen že to... (Posl. Hackenberg: Pozvání však dostali jsme o hodinu později!) To nebylo mojí věcí. Já jsem se snažil, abych vyšetřil tuto věc, jak bylo možno, a vy víte, že bylo pozvání doručeno všem členům, jen snad nebylo doručeno vám a panu kol. Bubníkovi. (Posl. Bubník: Já jsem byl celý den v domě, vy jste to věděl, a přece jsem to nedostal! Nebylo to schválně?) Ne, jistě že ne. Prosím, pane kolego, konstatuji, že jsme to věděli, poněvadž mně to bylo oznámeno.
Kolegové rozpočtového výboru svou většinou tento postup, o který žádal pan referent, schválili. (Posl. Bubník: Protestoval jsem proto, že jsem nedostal pozvání!) Vážení pánové, v této věci se nestalo nic proti jednacímu řádu, nebylo to znásilňování, nýbrž po mém názoru bylo pokračováno podle zvyklostí a jednacího řádu. Vážení pánové, i snad ti, kteří dnes mají určité námitky proti mně a eventuelně proti referentu, musejí přiznati jistou objektivitu - a já bych řekl - spravedlivé řízení schůzí. Na všechny náměty, které podala ať oposice, ať druhé strany, byl z mé strany vzat úplný zřetel.
Pokud se týče druhé otázky: Kolegové v rozpočtovém výboru dnes jednali o předloze, do jejíhož merita se nechci pouštěti, a chci jen poopraviti názory pánů, které byly zde panem kol. Hakenem tlumočeny. Kolega referent - a já musím jej vzíti v ochranu, je to nejen mou povinností, nýbrž dělám to rád, poněvadž mám povinnost říci pravdu (Výborně!) - kolega referent o §u 17 mluvil v tom smyslu, jak zpracoval svoji zpravodajskou zprávu. (Posl. Toužil: Bylo by snad dobře, kdyby byl předložen protokol té schůze!) Protokol je stručný, kolegové snad vědí, že protokoly nejsou rozvláčné. Mám doklady o tom, že kolegové jiných politických stran toto potvrdili. Byl to, tuším, sám pan kol. Bubník - a já nemám, proč bych mu nevěřil - který slyšel a dovedl se upamatovati na slova, která kolega referent uvedl, a byli to zástupci vlády, kteří mně to potvrdili. (Posl. dr. Czech [německy]: Potvrdili také jednotlivosti? - Posl. Taub [německy]: Pane kolego Bradáči, mluvilo se o 75%?) Ale prosím, pánové, račte mne nechati domluviti. Kolegové i z druhých politických stran potvrdili, že v tomto smyslu referent své vývody byl u §u 17 pronášel. Já lituji velmi, že nemohu potvrditi až do písmenky slovosledně, co byl kolega referent řekl a co dnes ve zprávě je. Já jsem se ostatně snad dopustil chyby, že jsem nezavolal ke každé schůzi stenografa, aby nad slunce jasněji každé slovo bylo dokázáno. Poněvadž jsem věděl, že je nutno je šetřiti a že není stenografických sil, neučinil jsem toho při běžných schůzích rozpočtového výboru. (Posl. dr. Czech [německy]: Ale ta zpráva je vámi podepsána! Musel jste ji přece čísti! Či podepisujete, aniž jste četl?) Zpráva zpravodajova, prosím, nepodléhá posouzení výboru v tom smyslu, aby předseda nebo místopředseda nebo ten, kdo schůzi řídí, nechal o zprávě hlasovati. Musíte míti tolik důvěry ke zpravodaji, že zprávu napíše ve smyslu, jak o věci bylo mluveno eventuelně i se stran druhých. Vážení pánové, nemohu než litovati toho, že kolegové se strany německé... (Hlasy: Bylo to usneseno?) Prosím, usnášejí se důvodové zprávy, dává se o nich hlasovati? (Hlasy: Ale to přece rozšíří přeliminované obnosy, o tom se musí hlasovat!) Pánové, jestliže do jednacího řádu vsune se toto ustanovení, buďte ujištěni, ze jako dočasný předseda výboru jistě podle toho řádu budu se říditi.
Vážení pánové, mne bolí jen jedno, když totiž kolegové, aniž byli členy rozpočtového výboru, aniž slyšeli a mohli slyšeti autentické zprávy, které referent nebo kdokoliv jiný uvádí, mohou říci, že já a kolega referent jsme podvodníky. Pánové, já jsem ve svém životě nikdy podvodu se nedopustil a tím méně jako poslanec, kterým jsem byl po radu let už ve staré bývalé říši. Vyprosil bych si, aby takovým způsobem ti, kteří informováni nejsou, napadali ony, již chtějí, aby parlamentarismus byl skutečně na určité úrovni! (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Bubník.
Posl. Bubník: Vážené paní a pánové! Po prohlášení kol. Bradáče jako předsedy rozpočtového výboru a po referátu kol. Hackenberga přihlásil jsem se úmyslně ke slovu v debatě jako člen rozpočtového výboru, který byl celému jednání od začátku, to jest od 9 hod. včera dopoledne až do 2 hodin odpoledne, přítomen. Při tomto jednání, konstatuji, že jako při jiných příležitostech bylo úmyslem předsednictva, a to v zájmu dohody, která předcházela mezi koaličními stranami, urychliti pokud možno projednání. Domnívám se, že tak, jako kol. Bradáč ve funkci předsedy rozpočtového výboru dovolává se objektivního úsudku členů, kteří mu mohou říci, že nemají příčiny pochybovati o jeho dobré vůli a nestrannosti, současně mohu také s dobrým svědomím říci, že členové rozpočtového výboru, pokud jsou příslušníky oposičních stran, nevyjádřili se a neměli doposud úmyslu, aby zkracovali vývody, třeba svých politických protivníků.
Vážení pánové, jde o klasický případ. Především konstatuji, což je vám všeobecně známo, že o předloze zákona o nových požitcích státních zaměstnanců bylo zahájeno jednání, aniž členové poslanecké sněmovny měli zprávu soc. politického a rozpočtového výboru na svých stolcích. Za druhé konstatuji, že zpráva rozpočtového výboru musela býti pořízena pokud možno nejrychleji a že při jednání o jednotlivých paragrafech členové - nejen tak zvaných koalovaných, nýbrž i členové oposičních stran - chovali se, mohu říci, do jisté míry naprosto zdrženlivě a že zasahovali do debaty jen z věcných důvodů, majíce úmysl, aby předloha, která obsahuje velmi špatná ustanovení v neprospěch státních zaměstnanců, byla alespoň v určitých směrech zásadního rázu zlepšena.
Jednání rozpočtového výboru nebylo tak dlouhé jako jednání soc. politického výboru. Kol. Bradáč, který je předsedou, sám zde prohlásil, že lituje, že nebyl pří jednání rozpočtového výboru dnes dopoledne přítomen. Poněvadž při jednání o rozpočtu, které se vede po dlouhou dobu - a já prohlašuji, že není v určitých partiích tak důležité jako jednání o tomto zákonu, postihujícím skoro půl milionu lidí, počítaje v to příslušníky rodin státních zaměstnanců, ne-li více - je veden zápis stenografický, měl i při tomto jednání sestaven býti protokol stenografický, aby se mohlo dokázati, která strana má pravdu, zda ta, která tvrdí, že připomínka ve zprávě rozpočtového výboru nezakládá se na pravdě a neodpovídá argumentům pana zpravodaje při § 17, či strana druhá.
Pánové, když jsem dostal opožděně zprávu obou dvou odborných výborů, užasl jsem nad výkladem, který je ve formě uvedené připomínky obsažen na konci zprávy výborové. Především mne zarazilo, že v této interpretaci příslušného paragrafu je rozvedena do podrobností zásada, jak mají býti honorovány určitě síly. A aby se nezdála příliš křiklavá tendence, kterou tato interpretace, tento výklad má, začíná se poukazem na učitele. Tento poukaz obsažen je pouze v jedné kratičké větě, ale potom následuje celý dlouhý odstavec, který jedná o zvýšených požitcích pro profesory diecesních theologických fakult a učitele náboženství různých vyznání - nejen římsko-katolického, nýbrž i českobratrského.
Konstatuji při této příležitosti - aby se nezdálo, že chceme využívati svého postavení jako strany oposiční - že to nejsme jenom pouze my, příslušníci klubu komunistických poslanců, kteří se staví proti výkladu obsaženému v dodatcích napsaných panem referentem, nýbrž že jsou to i příslušníci jiných stran, nejen oposičních, jak již kol. Hackenberg konstatoval, že jsou to příslušníci i stran koalovaných.
Tedy především zachovejme objektivnost. Co stojí v §u 17? Teprve přečteme-li si dodatek, uvidíme, jaký rozdíl, jaká skutečně ohromná diference je mezi strohým zněním §u 17 a mezi tím, co jest obsaženo v interpretaci sestaveně panem zpravodajem.
V §u 17 stojí (čte): "V důsledku tohoto zákona upraví se poměry a požitky veškerých aktivních i pensionovaných (provisionovaných) zaměstnanců ve státních úřadech, v podnicích, ústavech a fondech státních a státem spravovaných, jakož i učitelů placených podle norem platných pro státní učitele podle zásad, na nichž je vybudován tento zákon." To je obsah inkriminovaného 1. odstavce §u 17.
A nyní přihlédněme k obsahu a znění dodatku, čili k výkladu p. zpravodaje! Pozastavuji se především, ba přímo vytýkám p. zpravodaji, že užil stylisace, která musí vésti na scestí, v 1. odstavci, kde se praví: "Výbor rozpočtový schválil ve své schůzi dne 15. prosince osnovu ve znění přijatém již ve výboru soc.-politickém." Až po tato slova má p. referent pravdu. Ale teď dále již nezakládá se stylisace na skutečném podkladu, poněvadž dále se říká: "a připomíná k jednotlivým bodům jenom toto." -"Připomíná", to znamená, že výbor rozpočtový splnomocnil zpravodaje, aby k §u 17 něco připomenul, a je zajímavo, že tato připomínka se týká pouze §u 17 kromě ještě jenom kratičké poznámky, která se vztahuje k §u 18.
Co je tedy obsaženo ve vysvětlivce k §u 17? (Čte): "Normy §u 17 umožňují upraviti požitky všech ostatních zaměstnaneckých kategorií, aniž by bylo přípustno, kteroukoli kategorii z toho vyloučiti. Konstatuje se tedy výslovně, že analogická úprava musí se provésti ohledně učitelstva na základě zákona t. zv. paritního, jakkoliv ovšem jinak nelze učitele považovati za zaměstnance státu." Tedy: "jakkoli ovšem jinak nelze považovati učitele za zaměstnance státu". V debatě bylo prohlášeno, že učitelé a úředníci samosprávných korporací, obcí, okresů a zemí, nemohou se dneska vymykati povinnosti, aby nebyli subsumováni pod zákon o státních zaměstnancích, poněvadž Národní shromáždění dalo jím právo veřejných úředníků. Tedy i učitelé jsou v tomto smyslu považováni za veřejnoprávní orgány.
A nyní dále - a to je právě, oč se vede spor: "Učiteli placenými podle norem platných pro státní učitele" - to bylo vsunuto, aby mohlo býti analogicky navázáno na jiné kategorie, týkající se učitelů náboženských -"rozumějí se profesoři dioecesních učilišť theologických. Obdobnou úpravu nutno" - to vsunul zpravodaj a v tom právě je viděti snahu, kterou vytýkáme, a třebas pan zpravodaj byl dobrým právníkem, vyprovokoval nás, abychom v této stylisaci viděli čertovo kopýtko -"nutno podle §u 17 provésti také u duchovenstva náboženských společností státem uznaných, kterému přísluší nárok na plat z pokladny státní, jehož původní obnosy zvýšené o všeobecný doplněk kongruový (1200 Kč), tedy jako jednotný celek se zvyšují o 75%". Zde bylo již p. kol. Taubem ve formě poznámky konstatováno - a předseda rozpočtového výboru na tuto poznámku, která byla otázkou přímo na něho adresovanou, neodpověděl - že se při této příležitosti nejednalo o percentuální zvýšení kongruy, že tedy pan zpravodaj nemohl ani ve smyslu své vlastní zprávy ve svém dodatku k tomuto paragrafu uvésti její percentuální zvýšení. Ale nyní dále: Poněvadž máme býti tolerantními a máme zachovati paritu mezi jednotlivými vyznáními, ačkoliv mezi nimi je jistě bojovná nálada, stojí v odst. 2 (čte):
"V této souvislosti nutno také upozorniti, že duchovním církve českobratrské, kteří nedostávají příspěvku k svému platu od státu přímo, nýbrž prostřednictvím sboru starších své náboženské obce, přísluší nárok na plat z pokladny státní, právě tak, jako těm duchovním církve českobratrské, kteří zmíněný doplněk dostávají přímo podle analogie duchovenstva římsko-katolického."
Nyní dovolávám se kolegy předsedy rozpočtového výboru - škoda, že zde není: Rozpočtový výbor, kdyby bývalo mělo býti to uvedeno jako zpráva jeho v tomto znění, musel by dáti plnou moc panu zpravodaji, ale i kdyby tu plnou moc nedal, i kdyby si ji býval pan zpravodaj přivlastnil sám, byl by povinen žádati zapisovatele výboru rozpočtového, aby tento pasus, který je zásadního rázu, uvedl v protokolu o schůzi rozpočtového výboru. Já konstatuji, že jsem zjistil - a to osobně prohlídkou spisů v kanceláři ředitele pomocných úřadů to posl. sněmovny - ze v zápise o schůzi rozpočtového výboru pasus, který má formu resoluce, není obsažen, ačkoliv zapisovatelem je kol. Remeš, který byl charakterisován jako jeden z nejlepších stylisátorů zpráv výborových a který si na tom dá velmi záležeti, aby zprávy, které on sestavuje, byly naprosto bezvadné a vystihly celý průběh jednání výboru rozpočtového. Kol. Remeš musí však doznati, že k tomuto zápisu nebyl vyzván a také z debaty nevystihl, že by pan zpravodaj býval mířil tam, kam směřuje obsah jeho připomínky. Já aspoň bych považoval za svou povinnost tam tu určitou zmínku do protokolu dáti. Kolega Remeš tu připomínku právem tam nedal. Pan referent měl požádati kol. Remeše, aby do protokolu dal, že mluvil o § 17 ve smyslu, jak je stylisován v připomínce v jeho zprávě.
Vážení pánové, to by byl postup a postup jednání rozpočtového výboru, resp. podání zprávy plenu sněmovnímu. Já konstatuji v závěru o této partii, že zde bylo docela právem řečeno, že to můžeme docela oprávněně nazvati podskokem v parlamentě nekvalifikovatelným. Vážení pánové, to je úsudek, který musí míti každý objektivně myslící člověk. Kdybychom se chtěli dovolávati vás, kteří nejste tak volni, poněvadž jde o předlohu, která byla koaličními stranami přijata už předem, museli byste sami doznati, že právo není na straně, která tvrdí, že připomínka ke zprávě výborově je správná a odpovídá debatě a usnesení rozpočtového výboru.
Pánové, poněvadž mám již příležitost do debaty zasáhnouti po trapné scéně, která se přihodila právě před půl hodinou v této místnosti, vyslovuji jménem klubu komunistických poslanců politování, že předsednictvo schůze v tak trapném okamžiku, kdy jeden z kolegů byl stižen těžkým ochromením nervovým, nepřerušilo jednání. Jestliže členové sněmovny mohli býti napínáni na skřipec od 1 hodiny po půl noci až do půl 8. hodiny ranní, domnívám se, že by se přece jen dočkala tato osnova v určitém znění schválení koaličních stran a že ta půl hodina mohla býti snad oželena.
Pokud se týče merita věci, nechci se tím zabývat, jen několik poznámek bych si dovolil. Možná, že se mýlím, ale měl jsem živý pocit právě od doby přerušení schůze, že se sejde ministerská rada - a bylo nám řečeno i předsedou poslanecké sněmovny kol. Tomáškem, ze se tak stalo - že bude vyjednáváno mezi koaličními stranami o jednotný postup a že zejména to budou socialistické strany, které pod tíhou odpovědnosti a pod výzvou organisací odborových budou chtíti donutiti buržoasní strany, které se nalézají ve vládní většině dosavadní, k určitému zlepšení, ke změně ve prospěch státních zaměstnanců.
Poněvadž tak dlouho trvalo jednání, domníval jsem se, že bude docílena plná trefa - jako to bývá na střelnici, že se terč, když se trefilo na plno, ukazuje teprve za chvíli - že se podařilo stranám socialistickým donutiti zástupce buržoasních stran v tomto kardinálně důležitém sociálně-politickém návrhu zákona k určitému zlepšení. Pro nás pro všechny bez rozdílu stranické příslušnosti, kteří nezasedají v konventiklu, ve kterém se sestavují vládní návrhy, které narychlo mají dostati formu schopnou k projednání v plenu sněmovním, bylo jistě překvapením, že o 1/2 8. přijde šéf ministerstva soc. péče, který v prohlášení obsahujícím dvě věty oznámí plenu sněmovny, že se v jednom bodu změnila vládní předloha, totiž že příspěvky pro děti budou vypláceny také v roku 1923. Kdybych chtěl býti ironický, uvedl bych jeden starořímský hexametr: Parturiunt montes, nascetur ridiculus mus - hory se chystají ku porodu a narodí se nepatrná myš. V tomto případě se skutečně narodila velmi malá myš, která nebude moci nahraditi to, co se bere státním zaměstnancům.
Pánové, nechci zabíhat do podrobností a zmíním se jen o nejzásadnější obavě pro budoucnost, před niž jsou postaveni státní zaměstnanci, kteří tvoří dnes hybnou páku celého Československého státu jako jeho výkonný orgán, aby totiž vláda, o jejímž trvání již dnes v noci jsme měli pochybnosti, měla plnou moc při rozhodování o mimořádných rodinných a drahotních příspěvcích, aby měla volnou ruku provésti změnu - ovšem směrem dolů a ne směrem nahoru - aby pan ministr financí dr. Rašín mohl míti plnou moc upravovat a podle svého dobrého zdání anebo justamentu, podle své tvrdohlavosti, tvrdošíjnosti a buržoasní nafoukanosti rozhodovat o platech a existenci státních zaměstnanců. V tomto směru, vážení, nestala se vůbec náprava, a zásada, kterou se boří dosavadní soustava platová po stránce schvalování a zasahování parlamentního, byla schválena, jak obsažena byla ve vládním návrhu. Vážení pánové, to není záležitost pouze příslušníků určitých politických stran, které kritisujete a činíte mnohdy bezmocnými při podávání i věcně odůvodněných návrhů pozměňovacích, to je braní kontroly i vám, členům parlamentu, členům Národního shromáždění, poněvadž celá pravomoc zde přebíhá ze sboru zákonodárného, který vždycky tak vynášíte a který je ve vaší žurnalistice do nebes vychvalován, jako ideál demokracie. Tímto okamžikem, schválením této osnovy octne se demokracie v troskách, poněvadž demokracie nebude mít co mluvit do úpravy platů státních zaměstnanců všech kategorií bez rozdílu zařadění, a to je právě, vážení pánové, proti čemu by bývalo mělo býti namířeno úsilí socialistických stran. Můžete nadhoditi: "Nebude s nám dělati moralistu, nebudeš nás poučovat." jak mi to bylo řečeno v rozpočtovém výboru jedním z kolegů sociálně-demokratických, když se mluvilo o definici pojmu "služné" a když jsem navrhoval, aby na místo "služného" byl vyplácen "plat" a aby jako dělník nebere služné, nýbrž plat, každý zaměstnanec, ať dělník či úředník, dostával plat. To je požadavek čistě moderní, nezavánějící žádným revolucionářstvím, a přece to vyvolalo nelibost kolegů strany sociálnědemokratické; nechápal jsem jejich úžas a rozčilení, poněvadž je to přece důsledek jejich socialistického programu.
Vážení pánové, státní zaměstnanci, kteří jsou zařaděni pod zákon, o jehož návrhu právě jednáme, utrpí úžasné škody na svých materielních požitcích. Kdyby byly bývaly strany, které jednaly o změnách v určitých směrech, přišly s reformou, byli by snad příslušníci jejich měli porozumění pro těžkou jejich koaliční situaci a bývali by řekli snad: "Ano, to můžeme uznat." Průběhem noci jako vždy kolovaly různé pověsti, které se nezakládaly na pravdě, ale které svědčily, že se něco připravuje, ale nikdo nevěděl co, poněvadž to bylo skryto temnou rouškou desítky nebo četnější společnosti. Ale cekali jsme, že v zájmu odborové organisace strany československých socialistů, její Jednoty železničních zřízenců, bude dosaženo určitého zmírnění pro železniční zaměstnance, a to nejméně rozmnožením stupnic platových pro zřízence a podúředníky, aby ti, kteří ve 22 letech mají vyčerpány všechny stupnice, mohli započítáním nových stupnic zlepšit svůj plat. Nestalo se tak, ba ani nebylo oddáleno srážení aspoň osobní daně z příjmu. Od 1. ledna 1923 má být každý státní zaměstnanec povinen placením 50% osobní daně z příjmu. Nejde tak o ten obnos, poněvadž úhrn dělá jen asi 49 mil., ale jde o zásadu, a konstatuji jistě s vaším souhlasem, že rád bych slyšel lidi, kteří se považují za moudré, rád bych viděl, aby odpovědní ministři, když se jedná o předloze, kterou oni podali, byli přítomni v parlamentě. (Posl. dr. Matoušek: Dívejte se pořádně!) Prosím, pan dr. Rašín nesedí na svém místě a já ho nemohu hledat. Konstatuji, že pan ministr financí je přítomen, ale neviděl jsem ho, poněvadž není přítomen na svém ministerském kresle. Vážení pánové, lituji toho, že po dobu jednání o tomto návrhu nebyl přítomen. Všímal jsem si toho, je-li přítomen ale teprve v této chvíli ho náhoda přivedla do zasedací síně.
50 % má být strženo na daň, 25% má následovat po třech měsících a po šesti měsících 25%. Pane ministře, táži se vás, jste-li ochoten na můj dotaz odpověděti, máte-li dobrou vůli a uznáváte-li za potřebu jako představitel finančního resortu, abyste odpověděl - nemáte-li, mně to bude také odpovědí. Je třeba zvěděti, bude-li cestou administrativní možno sraziti 50% osobní daně z příjmu do 1. ledna. Teď bych se ptal nejen p. ministra financí, nýbrž ptám se všech resortních ministrů, jakým právem rozeslali ferman na své podřízené úřady, kterým nařizují, aby od 1. ledna srážely zaměstnancům státním 500 na osobní dani z příjmu, ačkoliv není ještě zákon v parlamentě projednán. (Výkřiky komunistických poslanců.) To je zase jedna z urážek zákonodárného sboru. Jestliže toto shromáždění nese pyšný název "Národní", pak ten národ musí toto jednání odsouditi.
Přičinil jsem několik všeobecných kritických poznámek k předloze zákona; byl bych býval rád, kdyby předloha zákona tentokráte doznala v určitých směrech nějakého zlepšení. Ale historie, jak se zdá, se opakuje. Můžeme slaviti jubileum jednoroční. Pánové, pamatujete se, jak při jednání o předloze zákona na úpravu platů státních zaměstnanců loni došlo v této zasedací síni k nejpustějším scénám? Byli to tehda kolegové němečtí - také oposice, ale nacionální. Prosím, tentokrát byli jsme svědky také trapných scén a zdá se, že také vedení stran koaličních má úmysl zlepšení předlohy zmařiti a provedení vládního návrhu za každou cenu přivoditi. Proti tomuto způsobu protestujeme, a protestujeme také jménem státních zaměstnanců, těch malých drobných lidí, odkázaných toliko na svůj malý plat, který má býti ještě snížen, proti škodlivým následkům této jedné z nejšpatnějších předloh zákonných. (Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Byl mi podán ve smyslu § 47 našeho jednacího řádu formální návrh p. posl. Knirsche tohoto znění:
"Schůze budiž přerušena na 48 hodin."
Dám o návrhu tomto hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Pan posl. Knirsch navrhuje, aby schůze byla přerušena na 48 hodin.
Kdo s návrhem p. posl. Knirsche souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina, návrh p. posl. Knirsche je zamítnut. (Hluk. Výkřiky.)
Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž jest pan posl. G. Navrátil.
Posl. G. Navrátil: Slavná sněmovno! Dovoluji si jménem pp. poslanců Jar. Marka, dr. Lukavského, dr. Noska, Staňka, Laube a soudr. navrhnouti ke schválení tuto resoluci (čte):
"Vláda se vyzývá, aby státním úředníkům, kteří mají tolik služebních let, kolik je nutno k dosažení posledního platového stupně hodnostní třídy dosažitelné časovým postupem, a tohoto stupně skutečně dosáhli, dále zřízencům, kteří za stejných předpokladů dosáhli posledního platového stupně, poskytla při dobré kvalifikaci do pense nezapočitatelné odměny, a to:
Úředníkům skupin A a B dvě tříleté odměny po 900 Kč ročně.
Úředníkům skupin C a D dvě tříleté odměny po 400 Kč ročně.
Úředníkům skupiny E dvě tříleté odměny po 300 Kč ročně, dále:
Podúředníkům dvě dvouleté odměny po 250 Kč ročně,
zřízencům dvě dvouleté odměny po 200 Kč ročně.
Dále budiž poskytnuta profesorům vysokých škol, pokud dosáhli požitků, rovnajících se požitkům posledního platového stupně IV. hodnostní třídy státních úředníků, jedna odměna - do pense nezapočitatelná - a to částkou ročně 3000 Kč po třech letech." (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Žádám, aby resoluce byla schválena.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Byl mně podán návrh p. posl. Laube na konec rozpravy podle §§ 47 a 48 jedn. ř. Ježto v nově zahájené rozpravě promluvili již 4 řečníci, lze podle ustanovení § 47 jedn. r. dáti prostým hlasováním bez předchozí rozpravy rozhodnouti o tomto návrhu. Prosím pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo souhlasí s podaným návrhem p. posl. Laube na konec debaty, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. (Výkřiky.)
Návrh na konec rozpravy je přijat. (Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Prosím o klid.
Podle § 48 jedn. r. mají ještě zapsaní řečníci, kteří byli zapsáni "pro" a "proti", ustanoviti dohodou po jednom hlavním řečníku svojí skupiny. Nedohodnou-li se do 5 minut, rozhodnou zapisovatelé losem.
Přihlášeni byli ještě tito řečníci: Žádám, aby byli přečteni.
Zástupce sněmov. tajemníka Nebuška (čte):
Na straně "proti" pp. posl. Knirsch, dr. Petersilka, Heeger, Kostka, Taub, dr. Keibl, Schälzky, dr. Radda, Böhr, dr. Kafka, Leibl, Blatná, Hirsch, Hillebrand, Uhl, Deutschová, R. Fischer, Beutel, Schweichhart, Jokl, dr. Luschka a Kaufmann.
Na straně "pro" pp. posl. dr. E. Feyerfeil, Pechmanová, Prášek, Pelikán, Laube, dr. Hnídek, Roudnický, Rýpar, Adámek, Sedláček, Bergman, Dubický, Beran, Prokůpek, Mašata, Macha dr. Medvecký.
Místopředseda dr. Hruban: Prosím jmenované pány řečníky, aby dohodou jmenovali hlavního řečníka.
(Po přestávce): Dohodli se již pánové? (Výkřiky německých poslanců.) Já se jen táži.
(Po přestávce): Hlavními řečníky byli dohodou ustanoveni: "pro" p. posl. dr. Hnídek, "proti" p. posl. Taub.
Dávám slovo hlavnímu řečníku "proti" p. posl. Taubovi.
Posl. Taub (německy): Dámy a pánové! Dovolte, abych se především zabýval prohlášením pana kolegy Bradáče, jež zde učinil ve své vlastnosti jako předseda rozpočtového výboru, a abych vůči tomuto prohlášení nejen jménem vlastním, nýbrž i jménem svých klubovních kolegů Hakenbergra a Fischera zjistil toto: V referentské zprávě pana dr. Noska uvedená skutečnost nebyla předmětem usnesení rozpočtového výboru a nebyla ani, jak jindy obvyklo, jakožto mínění výboru, prohlášena. Musíme se tedy proti tomu prohlášení ohraditi.
Nyní dovolte, abych na to, co se sběhlo v rozpočtovém výboru, čeho se dotkl již kolega Hackenberg, blíže posvítil. Pan předseda rozpočtového výboru měl zde nutně prohlásiti, že vždy ve všech případech, kde šlo o to, aby se interpretace zákonitého ustanovení pojala do důvodové zprávy, zpravidla to vyhlásil a podle mého přesvědčení není jiný postup ani možný. Kdyby se všeobecně zachovával jiný postup, mohl by to býti jen takový, že by bylo pojmouti právě celý referát referentův do zprávy důvodové, ale nikoliv aby bylo zůstaveno libovůli referentově, které vývody, jež učinil, chce vzíti do důvodové zprávy. Dlužno připustiti, objektivně, jak se strany pana dr. Noska, tak i se strany předsedy výboru, že této enunciace neučinil ani pan dr. Nosek, ani pan předseda Bradáč; nutno také připustiti se strany pana referenta dr. Noska, že zaujal své stanovisko nejen k § 17 předlohy, o niž jde, nýbrž přímo ke každému jednotlivému paragrafu, poněvadž jsme téměř ke každému jednotlivému odstavci tohoto zákona podali návrhy, k nimž on své stanovisko precisoval, že však v důvodové zprávě tyto vývody, jež k jiným ustanovením zákona učinil, obsaženy nejsou. To musí kolega dr. Nosek, není-liž pravda, objektivně připustiti. Mohu opětně prohlásiti, a to nejen jménem svého klubu, nýbrž i jménem kolegy Bubníka, a také jménem kolegů z komunistické strany, že jsme ničeho neslyšeli. Myslím také, že kolegové strany českých sociálních demokratů budou museti prohlásiti, že neslyšeli těchto vývodů kolegy Noska k § 17, o nichž tvrdí, že je ve výboru skutečně pronesl. Každý, kdo zná naši činnost ve výboru, bude věděti, že já sleduji s docela zvláštní pozorností to, co se ve výboru děje, a ti pánové, kteří přináleží k rozpočtovému výboru, budou věděti, že jsem se svými klubovními kolegy seděl v nejbližší blízkosti pana kolegy Noska. Nikdo z nás neslyšel vývodů pana dr. Noska. Pan předseda pravil, že dr. Nosek prý tyto nebo podobné vývody ve výboru přednesl. Ale každým způsobem musí kolega Bradáč prohlásiti, a doufám, že ještě najde cestu na tribunu, že nevyhlásil, nedal nám na vědomí, že se to do důvodové zprávy dostane. Máme za to, že kdo nás zná, ví, že bychom se proti takovému výkladu § 17 zcela rozhodně byli postavili, že bychom nebyli připustili, aby se takový výklad § 17 zde přijal, výklad, který v případě, kdyby se byl v slovném znění skutečně přijal do zákona, byl by nejen vyvolal nejostřejší odpor s naší strany, nýbrž myslím, že aspoň část této sněmovny má tolik svobodomyslnosti, že by se také příslušníci této části byli musili opříti proti takovému postupu. Po mém pevném přesvědčení není tedy tento postup, kdyby se ustálil, nic jiného, než obcházení parlamentních mravů a forem vůbec. (Potlesk na levici.)