Čekalo se až do nejkrajnější chvíle. A nyní se konečně dává. Zda to, co se dává, postačí, nemůže a nemá býti dnes zkoumáno. Stačí snad, aby se zastavil tisk bankovek, aby se stabilisovala koruna, aby se zlepšily peněžní poměry. Přinese-li to konečně ozdravění, nemůže dnes nikdo věděti. Je však otázka, jak se dává. Podmínky, za nichž má se Rakousku poskytnouti úvěr 650, případně 530 milionů zlatých korun, ty jsou to, jež uvedly v nejhlubší ohromení všechny, jimž demokracie, právo sebeurčení, svoboda, se nestaly ještě prázdnými hesly pro schůze, kteří trvají na přesvědčení, že ozdravění nemocného lidství, nové vybudování zničené vzdělanosti je možno jen, uznávají-li se nezcizitelná práva lidská. Smlouvy versaillesská a st. germainská zrušily rovnost a volnost národů a tyto Protokoly pokračují v tomto neblahém díle. A protože nemyslíme, že tato skrovná hospodářská pomoc, která se zde přináší, stojí za lichvářskou cenu kupní, která se za to požaduje, zotročení státu, oloupení o jeho vnitrní a zahraniční neodvislost, proto odpíráme, jako naši druhové ze strany ve Vídni, hlasovati pro tyto Protokoly.
Neboť co obsahují především? Osud Rakouska vkládá se do rukou Rady Svazu Národů. Jak krásně by to bylo, kdyby Svaz Národů a jeho Rada skutečně byly tím, co si pod tím představují ne předpojatí lidé, nástrojem spravedlnosti, nestrannosti, v němž mají všichni národové stejné zastoupení. Ale tak je Svaz Národů karikaturou, nástrojem velmocí, vítězstvím zpitých, baštou dohodového kapitalismu, který si tím zajistil nepopíratelný vliv. V tomto Svazu Národů scházejí Spojené Státy, protože k němu nemají důvěry. Scházejí oba největší státy Evropy, Německo a Rusko. Poměry v saarském území, jež bylo postaveno pod kontrolu Svazu Národů a stalo se rejdištěm nejpustšího francouzského šovinismu, poměry v Gdánsku, kde Němci byli učiněni úplně bezmocnými oproti Polákům a jež rovněž podléhá Svazu Národů, učí nás znáti smýšlení tohoto výtvoru. A rozhodnutí i o Horním Slezsku, učiněné proti právu a mravnosti, otevřelo oči každému, kdo chce viděti.
A nyní Protokoly! První začíná poklonou před neodvislostí, nedotknutelností a svrchovaností Rakouska. Mimovolně myslí člověk na 14 bodů Wilsonových, když čte toto slavnostní prohlášení. Avšak pak přijde ihned připomínka na článek 88 smlouvy st. germainské, jenž je ještě prohlouben a zostřen a který přece ve skutečnosti není ničím jiným, než popřením neodvislosti a svrchovanosti.
Protokol II. stanoví pak dosazení generálního komisare a kontrolní komise nad Rakouskem. Těmto oběma instancím, zvláště však generálnímu komisaři, propůjčuje se naprostá plná moc ve všech hospodářských otázkách. Bude rozhodovati o výplatě úvěrových splátek, předpisuje výši daní, cel, státních příjmů vůbec, od jeho souhlasu závisí státní rozpočet atd. Nezáleží zde na osobě generálního komisare. A nechci také vůbec pochybovati o tom, že tento dr. Zimmermann, který přece pochází z hodně demokratického národa, jede do Vídně nadchnut nejlepšími úmysly a je nakloněn tomu, aby se vyvaroval všem zbytečným tvrdostem. Je nadmíru charakteristické, že v posledních dnech kolovala vídeňskými novinami zpráva, že dr. Zimmermann nastupuje místo generálního komisaře jen na 3 měsíce prozatímně, proto, protože Francie a přirozeně také Československo prohlásili jej za méně kvalifikovaného pro vídenské místo pro jeho příliš veliké sympatie k Němcům. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Bylo by velmi hodno díků, kdyby pan ministr zahraničních věcí, dr. Beneš, nám sdělil, co je pravdy na této zprávě.
Avšak, jak řečeno, dámy a pánové, nesejde zde vůbec na osobě generálního komisaře, nám záleží na zásadě. Stát nesmí býti postaven pod nucenou správu, nesmí býti podřízen diktátoru, aniž by byly příkře porušeny zásady demokracie a svrchovanosti. Je zajisté přípustno a samozřejmo, že státy, poskytující úvěr, si vyhrazují kontrolu nad zástavami jimi žádanými jako záruky, a žádný člověk by nemohl proti tomu ničeho namítati, kdyby správa cel a tabákového monopolu, jež prozatím slouží za zástavy, byly podrobeny takovému dozoru. Že však takový dozor se rozšiřuje na celý stát, ba že se zastupitelstvo národa, povolané ke kontrole mocenským výrokem, prostě vylučuje na dva roky, je tak nebezpečným škrtem všech oněch zásad, jež se dříve v Protokole I. vychvalují, že se každý musí proti tomu do krajnosti brániti. A my máme tím více pro to důvod, když toto popření samozřejmých práv každého národa, toto zlehčování a odstrkování stranou demokratických zařízení se neprovozuje jen na malém, bezbranném Rakousku, nýbrž se již dnes stalo vůdčí pohnutkou politiky kapitalistů, nacionalistů a reakcionářů mnohých zemí. Demokracie se již těm pánům nelíbí, protože se musí báti, že se musí o panství rozděliti s dělníky nebo dokonce je jim odevzdati. A proto se pokoušejí o to opět násilím, vylučují zastupitelstvo lidu, hlásají právo menšin. Úspěchy sovětů, jak se zdá, jim učarovaly;protiva diktatury rad je fascismus, nacionalismus a podobné lidi matoucí nauky, jež všechny směrují k tomu, aby čelily jedinému, skutečnému nebezpečí, jež hrozí kapitalismu, pomalu, ale nezadržitelně postupující moci mezinárodního socialismu, a vyvracely je z kořenů. Proto také útoky dohodového kapitalismu na národní zastupitelstvo Rakouska nalezly u kancléře Seipela tak málo odporu, on, zástupce kapitalistických a arci zpátečnických stran, snad se smál do hrsti, když byl na dva roky zbaven nutnosti ospravedlňovati se před zástupci dělnictva.
Dámy a pánové! Doba, povolená mně k řeči, je krátká a znemožňuje mi, abych se jednotlivě zabýval všemi nedůstojnými a zneucťujícími ustanoveními těchto Protokolů. Nemohu však jejich zavržitelnost výrazněji charakterisovati než, uvedu-li několik slov, jež promluvil zástupce Labour Party, Charles Buxton, v rozpravě v anglické dolní sněmovně o záručním prohlášení o Rakousku. Tomu přec nebudou páni moci vyčítati, že je papežštějším než papež, také ne, že se zastává zájmů cizího státu místo svého vlastního, jako se to stalo v zahraničním výboru vůči zástupcům oposice. Z něho mluví právě jako z nás pobouření nad hanbou, jež se děje státu, národu, sněmovně. Buxton praví mezi jiným - přečtu jen nejdůraznější a nejdůležitější věty jeho řeči: "Zdá se, že rakouská dělnická třída je postavena před bolestnou tragickou volbu. Buď by zůstalo beze vsí možnosti znovu vybudování nebo se podrobí kontrole, jež mu neponechává prakticky ničeho z vnitřních práv svrchovanosti nebo neodvislosti. Je to strašná volba pro každý národ, míti takovou vyhlídku. A je ještě strašnějším pro nás viděti, že my a naši spojenci jsme odpovědni za stlačení rakouského národa k těmto podmínkám, ke kterým nyní došel. Je to politické omezení svobody a samostatnosti Rakouska, jež stojí v naprostém rozporu k zásadám, se kterými Anglie táhla do války, totiž že bojovala pro právo sebeurčení národností, ať to byli nepřátelé nebo přátelé. Přicházíme-li k druhému bodu, vidíme, že kontrola je velmi ostrá. Moc, která jest dána generálnímu komisaři jako zástupci Svazu Národů a kontrolnímu výboru jako zástupci zárukových států, je skutečně velmi dalekosáhlá. Prakticky je vše, na co v této sněmovně hledíme jako na výsadu sněmovny, vše, co se týká finančních problémů, v Rakousku podrobeno kontrole komisare nebo kontrolního výboru. Třetí bod, jenž je ze všech nejzávažnějším, jedná o úplně přímém vměšování se do samostatnosti rakouského národa ve formě kontroly nad jeho sněmem, jež se vyznačuje ve většině všeobecných ustanovení. Rakouská vláda je podle těchto ustanovení této půjčky povinna předložiti rakouské národní radě zákon zcela neobvyklého druhu, zákon, který, kdyby byl podán v této sněmovně, byl by projednáván ne s nevolí, nýbrž jen s posměchem, zákon, kterým je sněm dotazován, zda chce spáchati sebevraždu. Sněm se má tedy podle těchto podmínek vzdáti úplně svého působení. Hluboce toho lituji, že nebylo umožněno výborem Svazu Národů a naším zastoupením ve výboru vázati tento úvěr na podmínky, jež by byly méně zasažením do demokratických práv Rakouska."
Tak nemluvil Němec, nýbrž Angličan, avšak muž, který ještě neztratil zcela cit pro právo, volnost a neodvislost. Tak mluví zástupce dělnictva, který se cítí spjat s trýzněným, utlačeným, práv zbaveným dělnictvem Rakouska, tak jako i my se cítíme s ním spjati. Tak mluví člen sněmu, jenž se sám cítí poníženým roztříštěním výsad jiného zastupitelstva národa. Ovšem v tomto sněmu toho citu u většiny není, neboť se ponižuje denně sám a nedůstojně se vzdává svých práv. Čeho jsme se dožili v těchto posledních dnech, toto promrskávání bez dechu nejdalekosáhlejších předloh zákonů, jež mění celý parlamentarismus v pitvoru, v karikaturu, toto neloyální nechci užíti ostřejšího výrazu, jenž mi tane na jazyku, protože nechci dáti špatný příklad - toto neloyální zacházení s oposicí, o kterou se nikdo nestará a se kterou se zachází jako se školáky, která se nechává po celé hodiny čekati venku, aniž se jídá nějaké vysvětlení, (Potlesk na levici.) sněmovna, ve které se takového něco připouští, nemá přirozeně citu pro to, jestliže některý jiný sněm je ponížen.
Dámy a pánové! Ti, kteří pomýšleli na odvržení parlamentarismu a směrují k tomu, aby demokracie byla přivedena v niveč, čekají ovšem jen na okamžik, kdy budou moci nechati padnouti masku a volně podle Mussoliniho kráčeti i zde k novofascismu. Masaryk a Beneš ztratí bitvu, Baxa a Dyk ji vyhrají. Ovšem bude to Pyrrhovo vítězství, a pak přijde den, hodina pro demokracii, pro dělnictvo. Dámy a pánové! Dělnictvo Rakouska odmítlo úvěry, jež byly vázány tak potupnými podmínkami. Také zástupci německého dělnictva z Československa odmítají odpovědnost, jež by jim z toho vznikla, že dávají souhlas k ženevskému protokolu. Předkládáme vám návrh, ve kterém se vláda vyzývá, aby v dohodě s ostatními signatárními státy znovu zahájila jednání s Rakouskem a uzavřela nové dohody, podle kterých by byl při zachování zárukových závazků a zástav, avšak při vzdání se požadavků Protokolů I. až III. poskytnut úvěr 650 milionů zlatých korun. A kdyby toho nebylo možno dosáhnouti u ostatních signatárních mocností, má býti vláda zmocněna, aby vstoupila v nová jednání o zárukové úmluvě s republikou Rakouskou, kterou Československá republika se zaručí za půjčky, jež má rakouská vláda uzavříti až do výše 130 milionů zlatých korun, přičemž by se přirozeně bylo vzdáti jakýchkoli podmínek, jako jsou podmínky Protokolů I. až III.
Při tom vzpomínáme poselství švýcarské spolkové rady ze dne 1. prosince. Také Švýcarsko se účastní finančně na znovu zřízení Rakouska, dá k tomu 20 milionů zlatých franků. A k odůvodnění této pomoci praví spolková rada: "Pokud jde o účast Švýcarska, zdůrazňuje poselství, že by bylo Rakousku nemožno ujíti katastrofě bez vnější pomoci. Katastrofa by však znamenala anarchii, proti jejímž přehmatům by sousední státy Rakouska musily učiniti opatření na i ochranu a z opatrnosti. Od těchto opatření až k obsazení hnízda povstání byla by jen krátká cesta... Nesmíme ani pro případ, že by to bylo spojeno se značným risikem, dnes váhati poskytnouti předem 20 milionů zlatých franků nebo ručiti, když jde o to, dokončiti dílo, jež, jestliže, jak doufáme, se podaří, přivede spřátelený národ opět k šťastným dnům a zároveň ochrání naše budoucí pokolení před vážnými nebezpečími."
Toto odůvodnění úvěru liší se podstatně od toho, které dříve podal pan kolega Špaček. Spolková rada poukazuje na to, že spoluúčinnost Švýcarska nezavírá v sobě ani nutnosti, ani závazku podepsati protokoly ženevské: "Vzhledem ke své obvyklé politice nechce se Švýcarsko domáhati závazku Rakouska, aby se přímo nebo nepřímo zbavovalo své neodvislosti. Stanovisko Švýcarska vychází z nutnosti, přivésti náš úmysl, Rakousku přispěti pomocí, v souhlas se snahou, abychom se podle starodávného směru námi sledované neutrality a politiky míru nevměšovali do vnitrních záležitostí jiného státu."
Vidíte, dámy a pánové, to je řeč demokratického a důstojnosti své i spolulidí vědomého zastupitelstva lidu. Následujme je! Především míří naše vyzvání ke všem zástupcům dělníků, aby se k nám připojili, aby se postavili na obranu proti tomu, aby znovu bylo provozováno násilí, opět posíleno postavení nepřátel dělníků, aby znovu byl zhoršován osud našich, tak těžce zkoušených, bídě a zoufalství v šanc vydaných třídních druhů ve Vídni. Ukažte mezinárodní solidaritu, zabraňte tomu, aby tu byla zřízena nová bašta reakce a kapitalismu. Dejme úvěry, jež mají zachrániti Rakousko a tím celou střední Evropu před katastrofou, avšak opřeme se Protokolům, těmto pečetím násilí a zotročení. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Winter.
Posl. dr. Winter: Slavný sněme! Někdy počátkem října 1918 prohlásili němečtí poslanci na tehdejší rakouské říšské radě, že se ustavují v národní radu německo-rakouskou a zvolili zvláštní národní výbor. Téhož dne referoval jsem na veliké schůzi české menšiny ve XIV. nebo XV. okresu vídenském a komentoval jsem tuto událost, kterou jsem považoval za oficielní doznání, že Rakousko-Uhersko přestalo existovati. Bylo docela pochopitelno, že nadhodil jsem otázku, co bude s Vídní a co bude s českou menšinou ve Vídni. Nahromaděná nenávist českého živlu proti Vídni byla tak veliká, že moje řeč byla neustále přerušována projevy a posměšnými poznámkami. I musil jsem upozorniti, že s osudem Vídně jest spiat osud asi 1/2 milionu českých lidí a že budoucnost Vídně ani nám po rozvratu Rakousko-Uherska nemůže býti úplně lhostejna. Na tuto schůzi vzpomněl jsem často, když četl jsem úvahy o hospodářském postavení Rakouska u nás a zejména úvahy o ujednání ženevském, které je dnes předmětem našeho jednání. I v těchto úvahách převládala, jak dnes jeden z německých pánů řečníků již řekl, škodolibá radost nad tím, že Vídeň dostala se do tak zlé hospodářské situace, že je nucena obraceti se veřejně k nám o pomoc, že je nucena děkovati nám za pomoc, se kterou jsme opatrovali zakročení také cizích států.
Ujednání, o němž dnes jednáme, jest opravdu důkazem, jasným důkazem hospodářské bídy, ve které se Rakousko octlo. V Rakousku tvrdí se důsledně a všude tam, kde příslušníci německého národa mají vliv a možnost dáti slyšeti svůj hlas, tvrdí se - jak bylo dnes také tvrzeno p. prof. Kafkou - ze byly to výhradně mírové smlouvy, které způsobily nynější rozvrat rakouského hospodářství.
Po jedné stránce je to ovšem pravda. Bylo dnes již řečeno, že Vídeň byla zařízena na život hlavního města státu, který čítal 50 milionů obyvatelů. Vídeň fakticky žila z těchto 50 milionů obyvatelů. Nyní má býti však vydržována pouze obyvatelstvem 6milionového státu a při tom ještě ty země a ty miliony obyvatelstva, které nejvíce přispívaly na udržování Vídně, byly mírovými smlouvami od Vídně odděleny a u Vídně byly ponechány ty miliony a ty země, které ponejvíce z Vídně v předválečných dobách dostávaly podporu. V tomto směru ovšem mírově smlouvy podstatným způsobem změnily hospodářskou situaci Vídně a následkem toho celou hospodářskou situaci Rakouska. Ale nápravy nelze docíliti tím, že by byly odstraněny mírové smlouvy, nápravy nelze očekávati od toho, že by ony miliony národů neněmeckých zase byly podřízeny vídeňskému panství, nápravy nelze očekávati od toho, že bychom my zase chtěli vyživovati vídeňskou lehkomyslnost a lehkovážnost, náprava musí býti zjednána jiným způsobem. Nápravy bylo možno docíliti tím, kdyby se byla zejména Vídeň a ovšem celé Rakousko co nejrychleji přizpůsobily k změněným politickým a následkem toho i hospodářským poměrům. Jsou pro to podmínky a je nesprávno tvrditi, že Vídeň naprosto nemá podmínek životních, když země sudetské byly od Vídně odděleny. Vídeň zůstávala nadále důležitým střediskem obchodním, Vídeň nepozbyla postavení zprostředkovatelky mezi východem a západem, ba ani postavení zprostředkovatelky mezi severními zeměmi a jižními zeměmi bývalého Rakouska, Vídeň byla stále překladištěm pro zboží Československé republiky do jižních zemí, zejména na Balkán. My jsme pro to neměli podmínek, zejména podmínek technických, neměli jsme v Praze mís ta, kam bychom lidi ubytovali, neměli jsme v Praze řádných skladišť, kde bychom zboží uložili, neměli jsme znalostí cizích řečí ani routiny, která je podmínkou mezinárodního obchodu, neměli jsme starých obchodních styků, které tvoři obrovský kapitál v mezinárodním obchodě; to vše bylo ve Vídni. Než se toho všeho nabude v zemích, které jsou učiněny samostatnými mírovými smlouvami, uplyne ještě řada let, po která bylo možno, aby Vídeň se na přechod připravila.
Ale Vídeň se nepřipravovala, Vídeň žila poměrně bezstarostně dále, jako žila před válkou, jako žila v prvých letech války. (Posl. Knirsch [německy]: Nebyl jste ve Vídni, myslíte-li tak.) Já dobře rozlišuji mezi Ringstraße a Hernalsem nebo Ottakringem, rozumí se samo sebou, ale co tvořilo typickou Vídeň předválečnou, to nebyl Ottakring, nýbrž to byla pořád Ringstraße a City Vídně, které svůj život ani po válce nezměnily. (Výkřik posl. dr. Lodgmana.)
Jedni byli přesvědčeni, poněvadž dohoda vytvořila Rakousko v nových hranicích, že bude také povinna Rakousko vydržovati. Druzí byli přesvědčeni, že se podaří připojiti Rakousko k Německu. Ale Rakouskou republiku nikdo ve Vídni nechtěl. Následkem toho o Rakouskou republiku, o její existenci, o její zdar, o její vývoj nikdo se ve Vídni nestaral. (Výkřik posl. dr. Lodgmana.) Proto nechali věci běžeti, ukazovali cizím své rány, ale nestarali se o léčení. Následkem tohoto přišlo k tomu... (Posl. dr. Lodgman [německy]: Kde zůstává demokracie?) Pane kolego Lodgmane, já prostě konstatuji fakta. Já nic nesupponuji, pouze vykládám. (Výkřik posl. dr. Lodgmana.) Následkem toho dostalo se Rakousko do toho stavu, ve kterém dnes je, a předloha naše je opravdu důkazem této hospodářské bídy.
Ale, pánové, kteří přede mnou mluvili, mají pravdu, že předloha tato je dokladem ještě také jiné skutečnosti, totiž že Československá republika spěchá na pomoc v tomto okamžiku nejvyššího nebezpečí Rakouska, že dokonce hrála při jednání o přiznání těchto úvěrů vůdčí úlohu. To je doznání skutečnosti, že my jako stát na úpravě poměrů v Rakousku máme nesporný zájem. Konstatoval to dnes pan referent rozpočtového výboru a páni mluvčí, kteří mluvili jménem německých klubů, vyslovovali dík panu kol. Špačkovi za jeho otevřenost, se kterou tuto skutečnost konstatoval. Já reklamuji tento dík také pro sebe, poněvadž docela otevřeně říkám, že my i jako stát - i když mluvím jako sociální demokrat - i jako dělnická třída, máme zájem na tom, aby hospodářská posice Rakouska se zlepšila, aby věci v Rakousku dostaly se do lepšího pořádku.
My jsme nyní v těžkých hospodářských poměrech rovněž; jako stát průmyslový, jako stát vývozní jsme v týchž poměrech, jako je vidíme v Anglii, Holandsku, Švýcarsku, ve Skandinávských státech, zkrátka všude ve státech průmyslových, které nejsou jako Belgie a Francie absorbovány rekonstrukcí své vlastní země. Naše hospodářská situace je proto prekerní, že národové na východ od Rýna jsou ožebračeni, že národové na východ od Rýna nejsou schopni konsumace, že dvě třetiny Evropy vypadly z kruhu konsumentů, následkem toho ovšem odbyt průmyslových výrobků ve všech průmyslových státech vázne. Rakouský problém s tohoto hlediska je téže podstaty jako problém německý, se kterým dnes zabývají se nesčetné konference, z nichž poslední byla v Londýně. My máme zájem na uspořádání poměrů v celé Evropě. Ale nejsme tak silni, abychom mohli svoji pomoc nabízeti na celé čáře, nejsme tak silni, abychom mohli dávati do hospodářského pořádku Rusko, nejsme tak silni, abychom mohli jakýmkoli způsobem přispívati k úpravě reparační otázky v Německu. My jsme tak málo silni, že můžeme jen spoluúčinkovati při sanaci tak malého státu, jakým je Rakousko, my jsme tak málo silni zdolati tak těžký problém, že přejímáme pouze 1/5 závazků, které věřitelé Rakouska nyní chtějí převzíti. Proto, kdybychom přijali návrh německých sociálních demokratů, abychom pro ten případ, že by vlády ostatních států nepřistoupily na požadavek, aby se věřitelské státy vzdaly garancií v Rakousku, abychom pro ten případ vystoupili z této konvence, abychom sjednali přímo sami s Rakouskem smlouvu o sanaci, abychom sami půjčili Rakousku peníze, znamenalo by to zamítnutí sanace Rakouska, poněvadž my nejsme schopni samí dáti rakouské hospodářství do pořádku.
Kolega Holitscher vyslovil jisté pochybnosti, zdali bude možno dáti hospodářství Rakouska do pořádku po těchto obětech a za součinnosti všech států, které se zúčastní ženevské konvence. Chápu plně jeho obavy; já nedovedu odpověděti na otázku, zdali bude tím způsobem Rakousko sanováno, zdali obnosy, které tam budou posílány, stačí určitě, aby poměry hospodářské v Rakousku byly konsolidovány, ale tolik si dovolím docela jasně odpověděti, kdybychom jen my se měli sanační akce zúčastniti, že by to pro Rakousko neznamenalo nic a že by to byly peníze hozené do bezedného sudu. Následkem toho cesta, kterou němečtí sociální demokraté ukazují, ovšem počítajíce s tím, že najde se veliká většina v této sněmovně, která půjde cestou jedině možnou a jedině zdravou, tato cesta, kterou oni navrhují, za dané situace naprosto není schůdná.
My však máme zájem jako stát na sanaci Rakouska nejen z hlediska hospodářského. Doznávám, že i s hlediska politického máme na tom zájem. Naše jižní hranice není zrovna nejlépe položena a druhý náš jižní soused nepatří k sousedům nejpříjemnějším. My proto máme přirozený politický zájem jako stát, aby aspoň jeden stát z našich jižních sousedů byl s námi v normálních politických stycích a aby aspoň v obvodu výsosti jednoho z našich sousedů byl i hospodářský i politický pořádek. A proto opravdu, jak nám pan dr. Kafka vytýkal, z egoistických důvodů jsme pro to, aby byla tato konvence schválena, z egoistických důvodů jsme pro to, aby Rakousko bylo sanováno, aby v Rakousku byl hospodářsky apolitický pořádek. (Posl. Knirsch [německy]: Pan Špaček to řekl docela jinak!) Já nevím, co pan kol. Špaček řekl, ale já beze všech ohledů přiznávám, že my máme především vlastní zájem na tom, aby střední Evropa byla v klidu a konsolidována, a proto se zúčastňujeme této sanační akce.(Posl. Knirsch [německy]: Vy, páni sociální demokraté, nemáte mnoho co říci!) Já to ještě řeknu. Aspoň týž zájem jako my, podle mého názoru, mají naši němečtí kolegové nebo měli by míti na tom, aby Rakousku, které je přece takřka veskrze obýváno příslušníky německého národa, bylo hospodářsky a politicky pomoženo. Já jsem plně přesvědčen, kdybychom pánům položí i otázku, zdali máme pro tyto konvenční předlohy hlasovati, nebo máme-li ponechati Rakousko jeho osudu, že by nebyli opakovali onu hru, kterou svedli při otázce válečných půjček a že by nás přiměli k tomu, abychom hlasovali pro ženevskou konvenci i při těch těžkých podmínkách, které jsou Rakousku dávány. (Posl. dr. Lodgman: Tak zkusme to!) Pro nás tedy není otázka, a ostatně také jistě pro pány z německého tábora není otázka, máme-li Rakousku úvěrů poskytnouti čili nic; i oni jsou toho názoru, že mu úvěru poskytnouti máme (Posl. dr. Lodgman: My ne!) pan kol. Lodgman se svou malou skupinou nechce mu úvěru poskytnouti a jde pouze otázku formy, v jaké se to má státi.
Nemluvíme o té formě dnes poprvé. Ještě před ženevskou konvencí proslýchalo se ve Vídni, že Československá republika chce vykonávati nějaký protektorát nad Rakouskou republikou, snad dokonce, že chce anektovati Rakouskou republiku, že tam chce dosaditi svého československého inspektora, který by kontroloval celé hospodářství rakouské. Tyto zprávy rozšířily se také po Praze. My jsme jim nepřikládali víry, ale pro jistotu jsme my, sociální demokraté, oznámili panu ministrovi zahraničních věcí, který byl tehdy zároveň ministerským předsedou, že jsme rozhodnými odpůrci takového způsobu řešení, že nechceme nad Rakouskem vykonávati protektorátu, že nechceme do Rakouska posílati inspektora a že každému pokusu takovému, kdyby se snad vyskytl, postavíme se na odpor s největší příkrostí. Pan ministr zahraničí prohlásil, že mu ani nenapadlo, aby uskutečňoval myšlenky, které ve Vídni byly rozšířeny. A ačkoli jsme nenechali veřejnost nijak v pochybnostech o tom, jak se na věci díváme, přece jen v téže době kolega dr. Bauer ve vídenské Národní Radě mluvil velice ostře a vášnivě proti onomu českému inspektorovi a snažil se vybičovati nacionální vášně rakouského obyvatelstva německého proti tomuto českému inspektorovi a proti nebezpečí české kontroly.
My jsme od samého počátku stáli na stanovisku, bude-li poskytnut úvěr zahraničím Rakousku a máme-li se my této úvěrové sanační akce zúčastniti, že se to musí díti pouze za mezinárodní kontroly, za kontroly, která zabezpečuje, že půjček bude opravdu použito k sanaci hospodářských poměrů rakouských a že bude poskytnuta záruka, že také tyto půjčky budou zaplaceny. Prohlašuji jménem své strany s naprostou rozhodností, že bez kontroly do Rakouska nedáme dnes ani haléře! (Výborně!) Půjčka, kterou poskytujeme, pochází z úspor našeho obyvatelstva. Tyto úspory musily býti nabyty pilnou prací obyvatelstva všech národností této republiky. My nepřevezmeme odpovědnost za risiko, abychom tyto úspory svého lidu dávali do obvodu, kde by byly ve velikém risiku. Proto se vyslovujeme a budeme hlasovati proti návrhům, které byly podány s německé strany. Tyto návrhy, zejména návrh německých sociálních demokratů, jsou mi známy už snad nějaké dva měsíce. Nedověděl jsem se ovšem o nich od kolegů německých v naší sněmovně, nýbrž dověděl jsem se o nich odjinud. Tyto návrhy totiž byly zaslány do všech parlamentů, které mají jednati o konvenci ženevské.
Pan kol. Holitscher mluvil o tom, že bylo o konvenci ženevské jednáno v anglické sněmovně a že tam vynikající člen Labour Party, poslanec Buxton, promluvil velikou řeč na obhajobu demokracie. Pánové, s tím vším, co řekl Buxton v anglické dolní sněmovně na obhajobu demokracie, souhlasíme do poslední písmenky. (Posl. dr. Lodgman: Ale jen teoreticky!) Nikoliv jen teoreticky. Souhlasíme tak, jak s tím souhlasí Buxton. Buxtonovi je naprosto nepochopitelné, jak by bylo možno, aby v některém státě sněmovna mohla se na tak dlouhou dobu, jako jsou dvě léta, vzdáti toho, jak praví", co v této sněmovně považujeme za výsadu," totiž práva kontrolovati výdaje státní, práva kontroly rozpočtu, práva finanční kontroly. To je Buxtonovi jako clenu anglické sněmovny věc naprosto nepochopitelná. (Posl. dr. Lodgman: Ale my tomu rozumíme.) My tomu rozumíme s panem kol. Lodgmanem, poněvadž jsme byli členy rakouského parlamentu (Veselost.), a tam jsme se naučili rozuměti tomu, že existují státy, ve kterých zákonodárné sbory se úplně vzdávají svých práv, jež byla při vzniku konstitucionalismu a parlamentarismu základními prvky jejich existence a jejich života. (Posl. dr. Kafka [německy]: Vy čeští poslanci umíte to velmi dobře!) My jsme v Československé republice, pokud se pamatuji, docela normálním způsobem projednávali rozpočet. Pokud je mi známo, za tyto 4 roky ani jednou jsme neměli rozpočet nouzový nějakým císařským nařízením (Hlas: V Rakousku také ne!), nýbrž vždycky projednávaný poslaneckou sněmovnou. Chcete-li, pánové, mluviti o tom, že způsob projednávání vždy nebyl takový, jak by si bylo přáti, já bych s vámi souhlasil, mně také nebyl vždy po chuti způsob, jak rozpočet byl projednáván, ale fakt je, že byl vždy projednáván.
Tedy Buxton posuzuje věc s hlediska anglického; pro něj je to daleko tíživější, on cítí daleko tíživěji podmínky, které parlamentu rakouskému jsou dávány, než členové rakouského parlamentu sami. Ale Buxton jako celá Labour Party dovedl se přece jen vpraviti do posice, že nejde o anglický parlament, nýbrž o parlament rakouský (Posl. dr. Lodgman: O nový, ne starý!), a Labour Party zrovna jako všechny ostatní strany anglické poslanecké sněmovny, odhlasovala ženevskou konvenci, jak je předložena nám. V anglické sněmovně byla ženevská konvence jednohlasně schválena, tedy i hlasy Labour Party. Tedy souhlasím úplně s Buxtonem a budu jednati zrovna tak, jako Buxton, vyslovuji se jako on pro demokracii a zrovna tak budu hlasovati pro Protokol. (Německý výkřik: Byli informováni od pana Beneše, jinak by tak nebyli hlasovali!) Já? (Posl. Knirsch [německy]: Nikoli, Angličané!) Buxton sotva byl informován naším panem ministrem zahraničním, snad byl informován anglickým ministrem zahraničí, o tom si nedovedu udělati úsudku, ale zase jen konstatuji věc, jak se v anglické sněmovně sběhla.
O věci této bude se jednati také v belgické sněmovně a my uslyšíme jistě podobné řeči od zástupce dělnické strany belgické, jak asi mluvil Buxton, s nímž naprosto souhlasím. Ale ani belgické straně dělnické nenapadne vyžadovati, aby belgický stát poskytoval úvěr do Rakouska bez kontroly, také belgická strana dělnická bude vyžadovati kontrolu. (Posl. dr. Kafka [německy]: Nikdo nežádá, aby se to dalo bez záruky, záleží jen na způsobu kontroly!) Já o ní budu mluviti. Stačilo, aby Všeněmci hlasovali v Rakousku proti, a konvence nebyla přijata. Vy to ovšem zde uděláte, poněvadž víte, že vaše hlasy tu nerozhodují.
O konvenci bude jednáno také ve francouzské sněmovně. Je možno, že francouzská strana dělnická předloží poslanecké sněmovně francouzské návrhy, které naši kolegové němečtí předložili naší sněmovně. Socialistická strana francouzská učiní tak u vědomí, že obrovská většina francouzské sněmovny je pro konvenci ženevskou, jak bude předložena, a učiní-li tak, čímž si nejsem jist, učiní tak pouze z důvodů demonstračních, poněvadž pohříchu francouzská strana dělnická nemá ve svém vlastním parlamentu takového významu, jaký by zasluhovala a jakého by v zájmu dělnické třídy francouzské bylo zapotřebí.