Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

2. Zpráva výboru ústavně-právního a rozpočtového k usnesení senátu (tisk 3896) o vládnom návrhu zákona (tisk sen. 1458 a 1487) o štátnej podpore sporitelien a ich pobočných ústavov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi (tisk 3938).

Zpravodajem výboru ústavně-právního jest p. posl. dr. Hnídek, zpravodajem výboru rozpočtového p. posl. dr. Nosek.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji p. posl. dr. Hnídkovi. (Hluk. - Předseda zvoní.) Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Předložený návrh zákona má upraviti úvěrnictví na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Dosavadní úvěry na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byly poskytovány jednak - a to hlavně - soukromými ústavy peněžními, soukromými bankami, byly pak to většinou nepatrné banky s kapitálem o 100.000 až 200.000 Kč, které vykořisťovaly tamější obyvatelstvo takovou měrou, že namnoze obyvatelstvo, které přišlo s takovými bankami do styku, přicházelo na mizinu, jednak úvěr poskytovala družstva, která většinou měla centrály v Budapešti. Komunální a hypotekární úvěr poskytovaly veliké banky budapeštské.

Po převratu ovšem nastaly veliké přeměny, a tu bylo nutno, aby obyvatelstvo Slovenska a hlavně Podkarpatské Rusi vymanilo se z vlivu těchto soukromých ústavů peněžních, aby nepřicházelo na mizinu. K tomu nejlépe ovšem hodí se zřizování záložen a spořitelen po způsobu našem. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi není totiž dosud takových ústavů jako u nás jsou spořitelny a záložny, takže obyvatelstvo jest odkázáno čistě na úvěr těchto soukromých akciových společností, které vykořisťovaly co nejvíce obyvatelstvo jak slovenské, tak také obyvatelstvo Podkarpatské Rusi.

Proto jest třeba, aby i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byly zakládány spořitelny a záložny podle způsobu našeho. Jest to tím spíše nutno, poněvadž spořitelny nejsou podniky soukromé, nýbrž veřejně, veřejné kontrole podléhající, a výtěžků, které mají, mohou použíti jen k veřejným všeužitečným účelům; proto je třeba zakládati tyto ústavy také na Slovensku. Ovšem mimořádné poměry, které jsou dnes na peněžním trhu, velmi znesnadňují zakládání těchto peněžních ústavů na Slovensku, a proto je třeba, aby se činitelům, kteří mohou tyto ústavy zakládati, umožnilo je zakládati. To se může státi dvojím způsobem. Předně, že budou zakládány ústavy nové, anebo že tam budou naše spořitelny a záložny zakládati filiálky. Ovšem, aby byly nové ústavy zakládány, k tomu je třeba, aby měly dosti prostředků, aby mohly poskytovati hypotekární úvěr. (Posl. Bubník: Banky ne, pane doktore?) Ne, zde běží o spořitelny a záložny, ne o banky. (Posl. Bubník: To chceme věděti!) Tedy těmto ústavům musí se poskytnouti dostatečné množství peněz, aby mohly tento hypotekární úvěr poskytovati, a rovněž i záložnám našim, které mají zakládati filiálky na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, poněvadž by musily část vkladů mateřského ústavu přesunouti. Tam jest třeba, aby se dostalo pomoci pro zakládání těchto ústavů.

Předložená osnova zákona vyhovuje tomuto požadavku a zabezpečuje, že nebudou zakládány výdělečné ústavy na Slovensku, nýbrž záložny po způsobu našem. Proto tento návrh zákona navrhuje, aby vláda sama poskytovala spořitelnám zakládaným na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jakož i odbočkám spořitelen tam zřízeným vklady ze státních prostředků v hotovosti, a to vklady zúročitelné pozadu o 1% níže než je dočasná úřední sazba eskontní. Tyto vklady nemají převyšovati obnos 15 milionů a mohou býti poskytovány ve 3 letech po sobě jdoucích, a to každý rok 5 milionů. Ovšem tyto vklady mají se splatiti nejdéle v 10 letech.

Poněvadž tento zákon týká se neobyčejně důležitých věcí v úvěrnictví na Slovensku a Podkarpatské Rusi, má tedy pomoci tamějšímu obyvatelstvu a má změniti poměry v úvěrnictví, navrhuje ústavně-právní výbor, aby slavná sněmovna přijala návrh zákona tak, jak vyšel ze senátu. (Souhlas.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo zpravodaji rozpočtového výboru, p. posl. dr. Noskovi.

Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Se stanoviska výboru rozpočtového posuzována může býti tato osnova označena za projev hospodářského názoru, že státní pospolitost, státní celek má zasahovati účinnou pomocí tam, kde nemohou jednotlivci resp. soukromá sdružení provésti nějaké úkoly pro státní celek důležité. Z toho důvodu zasahuje zde stát svojí pomocí, kterou poskytuje ústavům, jež v zájmu celku musí býti uvedeny v život také na území kdysi uherském, dnes území slovenském a v Podkarpatské Rusi.

Pokud se týká otázky úhrady, dovoluji si upozorniti, že tato osnova, jakkoli může míti v budoucnosti za následek pěkný rozvoj úvěrnictví ve jmenovaných zemích, neznamená valného zatížení pro státní pokladnu z toho důvodu, že ony obnosy, které budou vloženy do očekávaných, nově zřízených veřejných ústavů na Slovensku, budou tam také zúročeny nejméně 4%, z čehož plyne, že k tíži státního pokladu půjde jen diference úroková z obnosů, které z vkladů na Slovensku budou placeny, a oněch obnosů, které bude musiti státní pokladna platiti z vypůjčených peněz. A že se sem do zákona dává ustanovení, které zmocňuje ministra financí, aby příslušné obnosy opatřil si úvěrem, znamená jen tolik, kdyby nebylo možno příslušných obnosů poskytnouti bez újmy dalšího působení státní pokladnou z pokladničních hotovostí, eventuelně z úspor v mezích státního rozpočtu, že pro ten případ má býti dáno zmocnění, aby potřebný peníz 5 mil. korun ročně, tedy 15 milionů za tři léta, byl opatřen úvěrními operacemi. Jest zde tedy z opatrnosti pro všechny případy dáno i toto zmocnění.

Dále si dovoluji upozorniti, že je pouhým důsledkem základního názoru na tuto věc, ze kterého tato slova vycházejí, že do 10 let ony poskytnuté obnosy zase mají býti splaceny, z čehož zase vyplývá, že v době, kdy se pravděpodobně i na Slovensku vžije tato blahodárná instituce spořitelen, až od tamějšího obyvatelstva sejdou se jednotlivé vklady, až tamní obyvatelstvo podobně jako v našich krajích zvykne si ušetřené peníze ukládati u spořitelen, nebude třeba této státní pomoci, a budou moci tyto nové ústavy postaviti se docela pevně na vlastní nohy.

Z uvedených důvodů doporučuji, aby této osnově dostalo se ústavního schválení. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni "proti" p. posl. Kunst, "pro" p. posl. Najman.

Navrhuji řečnickou lhůtu 15 minut. Není námitek? (Nebyly.)

Námitek není.

Dávám tedy slovo zapsanému řečníku na straně "proti" p. posl. Kunstovi.

Posl. Kunst: Pánovia a dámy! Vláda predkladá parlamentu ku prejednaniu svoj návrh o štátnej podpore sporiteľňám a ich odbočkám na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Pri tejto príležitosti menom klubu komunistických poslancov prehlašujem, že je podivné, ako teraz po štyroch rokoch hospodárenia štátneho na území Slovenska a Podkarpatskej Rusi majú byť dotované nové ústavy sporiteľní. Je predsa všeobecne známe, akým spôsobom počínaly si české a moravské banky a nové zariadené slovenské banky v oslobodenom Slovensku. To bolo pre nich veľmi vítané vykorisťovanie a zisk, najmä pre Moravskú agrárnu banku v Brne a Agrárnu banku v Prahe. Tieto dva ústavy vznikly na Slovensku za účelom výslovne špekulačným, prevádzaly obchody najširšieho druhu a k lepšiemu devastovaniu slovenského kraja spojily sa s domácimi maďarskými a židovskými obchodníkmi ruka v ruke a uzavieraly najkeťaskejšie obchody. Po tejto strane hlavne treba sa zmieniť o vandalskom podnikaní lesnom, pri ktorom celé lány lesnej kultúry vzaly za svoje. Drevo sa vyvážalo vo veľkom a Slovensko i Podkarpatská Rus vo svojich najkrajších a najromantickejších obvodoch bolo zbavené prirodzenej krásy, ale súčasne olúpené o dôležitý verejno-hygienický prostriedok, akým sú lesy. Dnes ohromné množstvo dreva, ktoré sa nepodarilo predať, na rozličných miestach hnije. Ale i v iných smeroch podnikaly veľmi podozrelé obchody a to práve preto, že nebolo žiadneho opatrenia, ktoré by bolo tomuto zamedzilo.

Uznávame prirodzene, že pre chudobný ľud zemedelský, ktorý tvorí ohromnú väčšinu Slovenska a Podkarpatskej Rusi, je treba reálneho a solídneho úveru, a po stránke finančnej má tu vlastne štát povinosť, aby snahy po hospodárskom posilení nemajetného obyvateľstva i tak zvaných stredných vrstiev boly všemožne podporované. Podľa návrhu vládneho má minister financií dostať zmocnenie k poskytnutiu vkladov zo štátnych prostriedkov, ktoré budú zúrokované o 1% nižšie, ako dočasná úradná sadzba, najvýššie však 4%. Považujeme však túto úľavu za nedostatočnú. Poneváč práve u nás na Slovensku len teraz majú sa začať zariaďovať sporiteľne v § 2 vlád. osnovy, nesmú tieto vklady prevyšovať 15 mil. korún a budú od roku 1923 do roku 1925 dotované vždy - len 5,000.000 Kč. Táto finančná podpora je tiež veľmi nepatrná, ale má-li sa vôbec pristúpiť ku riadnemu riešeniu otázok finančných a hospodárskych, tu je treba, aby bola splnená najdôležitejšia podmienka pre získanie dôvery tomuto ústavu. Sporiteľne budú postavené na základe verejnoprávnom a opierať sa majú o príslušné miestne obce. Ale na Slovensku doteraz panuje autokracia, samospráva je dosiaľ neznáma, a má-li sa tak podariť zlepšenie hospodárskych pomerov a zjednať náprava, musia ústavy, ktoré zabývajú sa zjednávaním malých vkladov a chcú vyhovieť hospodárskemu plánu, spočívať na politicky zdravom podklade, ktorým je voľná autonomia. Preto žiadame s najväčším dôrazom prevedenie volieb na Slovensku a Podkarpatskej Rusi. Nesúhlasíme ovšem so zmocnením vlády k poskytnutiu podpôr týmto odbočkám sporitelieň mimo Slovenska, lebo tým vzniká nebezpečie novej špekulácie.

K záveru pripomínam, že tieto prostriedky, ktoré odporúča vláda, sú len polovičaté a nemôžu podstatne zmeniť rozvrátené sociálne a hospodárske pomery na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Lepšie pomery môže usporiadať len nová sústava, nie len hospodárska, ale tiež spoločenská v smysle odstránenia nadvlády kapitalistického utvárania a nového výrobného sriadenia v smysle zásad komunistických. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku zapsanému, p. posl. Najmanovi.

Posl. Najman: Slavná sněmovno! Proč zakládáme spořitelny, proč zakládáme peněžní ústavy, proč zakládáme banky? Proto, aby přijímaly vklady a poskytovaly úrok. Ale čeho jsme dnes svědky? Vidíme, že banky, spořitelny i záložny nezabývají se dnes tím, k čemu byly určeny, nýbrž obchodováním vším možným a nemožným zbožím, a důsledky toho přirozeně vidíme. Vláda předkládá osnovu, kterou se má Slovensku poskytnouti 15 milionů Kč. My souhlasíme s touto podporou, ač víme, že to nebudou nezištné pohnutky, které vedly vládu k tomuto činu. Víme také, že namnoze při rozdělování těch obnosů budou se jeviti stranické cíle, kterýchžto bychom si jistě nepřáli. Vláda ovšem za těchto okolností musí zabrániti krachu, který by v mnohých záložnách a spořitelnách nastal. Ale je nutno, abychom jedenkráte řekli, že vláda má povinnost bdíti nad těmito spořitelnami a záložnami a míti důkladný dozor nad bankami.

Dr. Engliš zde svého času řekl: Vklady buďtež svaty. Ale my vidíme, že vládní orgány se neřídí tímto heslem, vidíme, jak jsem řekl, že vládní orgány nedbají, jakým způsobem se zachází s penězi poplatnictva, vidíme, že vládní orgány a zástupci nehledí na to, jsou-li peníze vkladatelů chráněny a jsou-li vklady také skutečně svatými. Viděli jsme u všech bank a u všech záložen, jak pracovaly, co dělaly, viděli jsme to na př. u Bohemie a jiných, že vlastně tyto banky prodávaly a nabízely všechno možné zboží. Byla to naše strana, která se již dávno domáhala toho, aby byl bankám zakázán obchod se zbožím. Kol. Mlčoch se dožadoval svého času v revolučním Národním shromáždění vydání toho zákazu. Ale vidíme, že na př. poslední krach Moravsko-Slezské banky byl zaviněn ve skutečnosti tím, že banka tato obchodovala se zbožím, prováděla veliké obchody, kupovala továrny, zařizovala veliké podniky. A to bylo také jednou z hlavních příčin jejích ztrát. Když jsem se svého času o této Moravsko-Slezské bance informoval a tázal jsem se, s kým obchoduje tato banka, dostal jsem v odpověď: Jsme v obchodním spojení s Nutrou. Když mi pravil dotyčný pán, že banka je v obchodním spojení s Nutrou, okamžitě jsem věděl, kdo je v obchodním spojení s Nutrou, že utrpí ohromné ztráty.

Proč dnes vlastně má lid důvěru k našim záložnám, bankám a spořitelnám? Poněvadž se domnívá, že to jsou podniky veřejně účtující, poněvadž se domnívá, že tam je postaráno o řádný dozor vládou. Co dělá však vládní komisař v Brně v Moravsko-Slezské bance, která dnes prohlašuje v novinách, že už nemůže vésti dále obchody, že musí přikročiti k likvidaci, kde se o tom mluví a kde je dokázáno, že majitelé akcií ztratí všechny své peníze, které tam v akciích uložili? Znám případ, kdy žena, matka tří dětí, byla donucena, resp. bylo jí doporučováno jistým státním úředníkem, aby uložila peníze své v akciích této banky. Uložila tam své úspory a peníze svých dětí a dnes přichází o vše, jest hotová žebračka. Ale nejenom že tam přicházejí lidé o peníze, o akciový kapitál, přicházejí dnes také o vklady, velká část těch vkladů jest zabrána. Prosím, kde byl ten pán, který vlastně měl tam vésti důkladný dozor, vládní komisař, který tam měl dozírati a měl dbáti o pořádek? Kde byl pan min. rada Zábřeský? Nejenom že nekonal své povinnosti, ale on spekuloval a vedl obchody s touto bankou, on byl akcionářem Moravsko-Slezské banky. Já se táži, jak je možno, aby vládní komisař, který je pověřen dozorem, měl za 180.000 K akcií, jak to měl pan min. rada Zábřeský? Tento pán musil věděti, oč se jedná, poněvadž včas své akcie prodal, kdežto celá spousta chudáků dnes tam přichází o své úspory, o svůj majetek. Když vládní komisař, který tam měl dávati pozor, viděl, že věc hoří a snad i vydělal peníze, hned se svých akcií zbavil. A tento ministerský rada Zábřeský je předsedou revisního odboru ministerstva financí v Brně; ve funkci této týrá živnostnictvo, malé poplatnictvo, ve funkci této vydělává veliké peníze, je velmi přísný a hledá, aby každý haléř podchytil u obchodníka a živnostníka, ale při tom docela klidně připustí, aby taková banka mohla prodělati 215 milionů korun.

Prosím, kam vede krach této banky? Jestliže včera byla pražská bursa ve znamení obrovských poklesů naší valuty, jestliže na cizích trzích naše valuta klesá, tu docela otevřeně prohlašuji, že vinu na tom nese vláda, poněvadž nevedla řádný dozor nad Moravsko-Slezskou bankou. Víte docela dobře, co udělali Němci: Němci z říše rozšířili zprávu, že v Čechách zkrachovala banka, jejížto schodek činí 54 miliardy. Cizina nepočítá s tím, že je to v markách, cizina si řekne, jak je to možné, že v Československé republice, která má 19miliardový rozpočet, může jedna banka prodělávati 54 miliard. To jsou, prosím, důsledky nedostatečného vládního dozoru v těchto finančních ústavech.

Docela otevřeně pravím, že ten, kdo je si vědom, že se někde koná podvod, a maje povinnost dozoru, nekoná své povinnosti a trpí ten podvod, je na tom podvodu spoluvinen. A jestliže, prosím, dnes jsou stíháni ředitelové, kteří něco podobného prováděli, pak má býti také stíhán ten pán, který tam byl revisorem. A co je nejhoršího na tom, že tato banka šla do našeho uzavřeného území; ve Znojmě měla svoji filiálku, v Trutnově, v Orlové. A, prosím, tam se mluvilo: Ukládejte své peníze v české bance, české peníze patří do české banky a do české záložny. A čeští vkladatelé, chudáci služky a chudáci dělníci, kde kdo ukládal a poslechl hlasu, aby české peníze šly do českých podniků, a uložili své peníze v této Moravsko-Slezské bance. A dnes tito lidé jsou žebráci, dnes tito lidé naříkají, že byli k něčemu podobnému sváděni.

Je povinností vlády, která v tomto případě nekonala své povinnosti, poněvadž neprováděla dozoru tak, jak ho prováděti měla, aby také hleděla chrániti drobné vkladatele, aby oni neutrpěli takové ztráty, jaké jim skutečně hrozí. My víme dobře, že ve velikých věcech naše úřady nejsou na místě, ale když jde o malé, nepatrné věci, (Hlas: O titěrnosti!) prosím, jsou vždycky na místě.

Mám zde složní lístek (Slyšte!) - posledně jsem ukázal také složní lístek, ale tehdy jednalo se o daň chudobné ženy nepatrného obchodníka, předepsanou v Budějovicích. Dnes jde o nedoplatek daně, která je předepsána Suchánkovi Aloisovi, obuvníkovi, který dostal složní lístek v pěkné obálce, která je ze želatiny. A na tomto složním lístku, který je zároveň platebním rozkazem a upomínkou, se upomíná, aby zaplatil nedoplatek na dani výdělkové v obnosu jednoho haléře. (Slyšte! - Hluk. - Hlasy: Hanba! - To je byrokratism!) Prosím, kde šlo o Moravsko-Slezskou banku, kde měl býti vládní komisař, kde se jednalo o miliony svěřené, tam nebyli páni z ministerstva financí na místě. Ale tam, kde jde (Výkřiky.) jako v tomto případě o jeden haléř, tam berní úřad v Novém Městě n. Met. je na místě. Tento berní úřad v Novém Městě n. Met. ... (Výkřiky.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Najman: (pokračuje) ... pošle obálku, kterážto stojí při nejmenším 10 hal., pošle složní lístek, který stojí 8 hal., a kdyby se mělo platiti porto, obnášelo by 1 K. Když upomenutý pošle ten 1 haléř, musí zaplatiti berní úřad 10 hal. poštovní spořitelně za převod. Nyní uvažte, že se to musí knihovati atd. a vidíte, jakým byrokratickým a bezduchým způsobem se u nás jedná. Kdyby onen úředník nebo zřízenec měl trochu pojmu, sáhl by do kapsy a dal by sám ten haléř anebo připsal na rok příští.

Přál bych si konečně, aby podobné zjevy jedenkráte přestaly, a aby bylo hleděno, aby byla přísnost tam, kde jest jí třeba, ale aby nebylo poplatnictvo zbytečně šikanováno, kdežto jeho zájmy v této republice by byly dány v šanc. (Potlesk stoupenců řečníkových.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Rozprava jest skončena.

Dávám slovo zpravodaji výboru ústavně-právního p. poslanci dr. Hnídkovi k doslovu.

Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Nemám ničeho, co bych připomenul k osnově tohoto zákona, jenom doporučuji resoluci ústavně-právního výboru, kterou se ministerstvo financí zmocňuje, aby do státního rozpočtu na příští rok, tedy na rok 1923, zařadilo příslušnou částku 5 milionů Kč, aby se mohlo započíti co nejdříve se zakládáním těchto ústavů.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji výboru rozpočtového posl. dr. Noskovi.

Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Pokud se týká osnovy samotné, nebylo vytýkáno její struktuře nic zvláštního, naopak druhým panem řečníkem byl prohlášen souhlas se základní myšlenkou a také s celým postupem, jak tato otázka podpory spořitelen, tedy veřejnoprávních ústavů na Slovensku, má býti řešena. Jenom na jednu věc bych rád upozornil. Byla zdůrazněna, a mám odvahu říci, plným právem povinnost, kterou mají exponenti státní, dozorčí státní úředníci v jednotlivých peněžních ústavech, kteří mají dbáti, aby nebylo v usnesení příslušných správních orgánů nic, co by odporovalo zákonu nebo nějakým způsobem stanovám. Dovoluji si však docela loyálně upozorniti, že není možno, aby se činili odpovědnými za správný chod, za hospodářské poměry takového ústavu jenom státní úředníci, kteří tam mají vykonávati dozor. Kdybychom takovým přílišným způsobem moment tento akceptovali, posílili bychom tím jenom bludný a dosti povážlivý zjev, že přítomnost každého vládního komisaře, ať se jedná o banku nebo o jiný ústav, jako je na př. záložna, šíří v nejširších vrstvách obyvatelstva klamné mínění, že tím se přejímá zvláštní záruka se strany státu, že je tam všechno v pořádku. Blahodárně vědomí odpovědnosti, která v první řadě musí padati jak na úřednictvo, tak také na vládní orgány správní, kterými jsou právě členové správních rad a pod., jaksi nás uspává. Je docela dobré akcentovati zde nejenom odpovědnost státních dozorčích úřadů, tedy vládních komisařů, nýbrž je docela dobře akcentovati zde také odpovědnost volených funkcionářů, aby různí takoví činitelé si odvykli dáti se voliti do toho neb onoho správního výboru, a potom aby buď z nedostatku schopností, nebo z nedostatku času a způsobilosti dotyčnou věcí se zabývati, nechávali věc prostě běžeti, takže potom dochází k politování hodným a velice zlým zjevům. Je tedy velmi dobré a pro prospěch společnosti důležité, abychom i zde zdůraznili velikou odpovědnost, která na vládních orgánech a na správách peněžních ústavů spočívá, abychom takto také povzbudili ostražitost jednotlivých členů těchto peněžních ústavů i akcionářů samotných, aby své členství, své akcionářství neomezovali prostě na to, že si jedenkráte za rok vyberou své dividendy, nezúčastňujíce se jinak vůbec valných hromad a spokojujíce se prostě tím, co se jim sdělí. Domnívám se, že rozšíření takovýchto úkolů a posílení momentu odpovědnosti mohlo by předejíti nejednomu takovému smutnému případu, o jakém právě nyní zde bylo zvláště mluveno.

Já si však dovoluji upozorniti, že zde nejde jen o nějaké podporování velkých bankovních ústavů nebo institucí, které by se zabývaly obchodem se zbožím, nýbrž že zákon výslovně mluví o tom, že jenom spořitelny tam nově zakládané - z toho důvodu, že tamější právo neznalo dosud této instituce - mají býti podporovány vklady za tím účelem, aby dříve než z obyvatelstva samotného dostanou potřebné obnosy, měly možnost, poskytovati mu nutného úvěru, poněvadž dříve bude obyvatelstvo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi choditi k těmto novým institucím, aby si od nich vyžádalo úvěr, než bude jim dávati příslušné vklady. Dříve tedy bude od nich žádati pomoc. Tím se ovšem rozšíří důvěra k těmto ústavům, které potom také získají podklad k dalšímu vývoji hospodářskému vklady vlastními a budou moci samy plniti svůj se stanoviska sociálního velice uznání hodný úkol, který spořitelnám přísluší.

Doporučuji znovu osnovu k ústavnímu schválení. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím pány a dámy o zaujetí míst. (Děje se.)

Poněvadž osnova zákona má toliko 5 paragrafů, dám hlasovati o celé osnově, totiž o všech 5 paragrafech, o úvodní formuli a o nadpisu zákona, najednou. (Nebylo námitek.)

Není námitek, bude se tedy tak hlasovati.

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, se všemi jejími paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ať zvedne ruku. (Děje se.)

Jest schváleno většinou. - Tím sněmovna osnovu tu přijala ve čtení prvém, a to shodně s předchozím usnesením senátu.

Čtení druhé provedu ještě v této schůzi, bude-li osnově přiznáno zkrácené řízení. Ne-li, dám čtení druhé na pořad schůze příští.

Nyní máme ještě rozhodnouti o resoluci výboru ústavně-právního, která je otištěna ve zprávě. Dám o ní hlasovati.

Kdo souhlasí s touto resolucí výboru ústavně-právního, ať zvedne ruku. (Děje se.)

Resoluce je schválena většinou. Tím je tento předmět dnešního pořadu vyřízen a přejdeme k dalšímu bodu pořadu schůze, jímž je:

Zpravodajem je pan posl. Jan Černý (rep.) Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Jan Černý (rep.): Slavná sněmovno! Bývalý zákon, platný na území naší republiky, měl příslušné ustanovení, podle kterého při předpisu daně, a to jak na území bývalého Rakouska, tak i bývalého Uherska po 4 letech po přiznání, nebyly-li předepsány a vybrány, promlčely se. Také příslušné dodatky k předpisům daňovým, když nebyly od předepsané splatnosti vybrány do dvou let, byly také promlčeny. Po dobu trvání války, kdy nebylo možno zdolati příslušné práce vzhledem ke komplikacím daňovým příslušnými přirážkami a vzhledem k tomu, že příslušné úřady svůj personál měly zaměstnány jiným způsobem, než právě předpisováním a vybíráním daní, bylo nutno tyto zákony o příslušných lhůtách o propadání daní zrušiti. Bylo proto stanoveno, že zákony tyto neplatí pro léta 1914 až včetně 1919. V těch dobách příslušné splatné daně, pokud zaplaceny nebyly, se nepromlčely, rovněž tak příslušné dodatky, které k těmto daním byly předpisovány. Zákonem ze dne 24. července 1919 byla v naší republice z důvodů těchto, totiž válečných, tato promlčovací práva vyměřování a vymáhání dávek a doplatků zrušena, a to právě na tuto dobu od roku 1914 až včetně 1919. Na Slovensku stalo se příslušné rozhodnutí o tom nařízením ministra s plnou mocí pro Slovensko, a to nařízením vlády z 25. listopadu 1919, č. 8428. Platnost zákona, který tyto lhůty suspendoval, byla stanovena na jeden rok. Bylo nutno tedy, pokud příslušně obtíže nebyly odstraněny ani roku 1920 ani roku 1921, tento zákon prodlužovati, což se stalo zákonem ze dne 22. prosince 1920, č. 685, konečně zákonem ze dne 21. prosince 1921, č. 480.

Tento zákon ze dne 21. prosince 1921, č. 480 Sb. z. a n., stanovil, že příslušné promlčení s příslušnými úroky a poplatky platí pro rok 1914 až včetně 1920. Senátu naší republiky byl předložen vládou návrh, aby tento zákon byl rozšířen také na rok 1921 a 1922. Vládní návrh tento byl senátem projednán, bylo mu skutečně dáno schválení ve schůzi 23. listopadu 1922 a číslem tisku 3893 bylo usnesení senátu předloženo také poslanecké sněmovně.

Zákon byl přidělen rozpočtovému výboru, který jednal o usnesení senátu dne 13. prosince 1922. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Rozpočtový výbor dal svůj souhlas k tomuto usnesení senátu v plném znění, aniž by je byl nějakým způsobem změnil. Proto navrhuji z usnesení rozpočtového výboru, aby také slavná sněmovna schválila toto usnesení senátu v plném znění, a to čl. I a II, jakož i titul a uvozovací formuli celého zákona. Odlišné návrhy ani resoluce podány nebyly. (Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.

Měli bychom hlasovati. Poněvadž však není dostatečné presence, odkládám hlasování až po projednání odst. 5. (Námitek nebylo.)

Přikročíme k projednávání odst. 4, jímž je:

Zpravodajem výboru branného je pan posl. Vahala, výboru rozpočtového pan posl. Špaček.

Uděluji slovo zpravodaji výboru branného p. posl. Vahalovi.

Zpravodaj posl. Vahala: Slavná sněmovno! Úprava požitků, kterých se dostávalo za poskytnutou přípřež, byla řízena podle zákona z r. 1905, a to tak, že se vypočítala sazba, která se platila za tak zvanou poštovní jízdu. Poněvadž dnes se již podle poštovní jízdy nevyplácí a onen zákon z roku 1905 stává se bezpředmětným, bylo to dlužno upraviti jiným způsobem. Za války byla vyměřena náhrada podle zákona z roku 1912, k němuž bylo vydáno nařízení roku 1918, kdy byla náhrada upravena ve výměře připadající na jeden den. Když zákon o válečných úkonech pozbyl účinnosti, bylo vydáno nařízení ze dne 14. září 1921, podle kterého byly sazby přepočítány na sazby kilometrické. Tak došlo k sazbám 70, 60, 40 a 10 h podle druhu dopravních prostředků. Za tuto dobu však hospodářské poměry se změnily a není tedy možno, aby ustanovení to platilo na dlouhou dobu, ježto by to zatížilo příliš státní pokladnu. Na druhé straně však nemůže zase chtíti stát, aby dodavatelé povozů při dodávání povozů byli příliš zatíženi. Víme, že dodavatel povozů béře tím na sebe břemeno, kdy stát platí jakž takž hotové výlohy, ale přece jenom nemá býti všechno úplně kryto. Náklady na vydržování takového povozu oproti roku 1921 klesly. Tak na př. náklad jednoho krmení - 5 kg ovsa, 5 kg sena a 2 kg slámy - činil v říjnu 1921 32 K 90 hal., v září 1922 již jen 15 K 90 hal., takže asi nynější cena by byla úměrná vymezeným poplatkům, které byly podle nařízení z roku 1921 stanoveny. Proto navrhuje se ve vládní osnově, aby se platilo podle tohoto zákona zmocňovacího za dodání přípřeže, a to za jednoho koně 70 h, za jednoho vola nebo býka s postrojem 49 h, za krávu 33 h a za dodaný vůz 10 h, což by odpovídalo asi dnešním poměrům.

Položka pro tyto druhy přípřeže je stanovena v rozpočtu ministerstva národní obrany jedním milionem korun československých. Kdybychom to snad nepřijali ve znění, jak navrhuje vládní osnova, jistě by se položka ona značně překročila a je to důvodem, aby i v této příčině s položkou stanovenou se vyšlo.

Branný výbor ve své schůzi dne 12. prosince pojednal také o navržené resoluci, která byla koalovanými stranami podána, aby se zamezilo zbytečnému povolávání přípřeží, které mnohdy celý den i více dní stály, aniž by jich bylo použito. Proto byla přijata resoluce, jíž se ministerstvu nár. obrany ukládá, aby při povolávání přípřeží v době míru bylo dbáno toho, by povolané přípřeže byly honorovány za ztrátu času, i když jich k transportu použito nebylo. Často se totiž stávalo, že tam stály 2 až 3 dny a nikdo jich nepotřeboval, a rolníku nebo jinému dodavateli přípřeže stala se škoda. Tu je nutno, aby byl odškodněn. Za zbytečné výlohy státu takto způsobené buďtež vojenští činitelé, kteří to zavinili, osobně pohnáni k odpovědnosti a náhradě.

Také byla přijata resoluce senátu, podle které se vláda vyzývá, aby pokud možno nejvíce se omezilo požadování přípřeže kravské, poněvadž to znamená velikou hospodářskou škodu. Krávy přece jen nemohou tu službu u přípřeží konati tak, jako koně.

Proto doporučuji slavně sněmovně, aby zákon tak, jak byl navržen, v plném znění přijala. (Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji rozpočtového výboru panu posl. Špačkovi.

Zpravodaj posl. Špaček: Připojuji se jménem výboru rozpočtového k návrhu zpravodaje výboru branného.

Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.

Jako jsem prohlásil u 3. odst. pořadu, odložím, nebude-li námitek hlasování o odst. 4 až po projednání odst. 5 pořadu. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Přikročíme tedy k odst. 5, jímž jest: