Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Tomášek

Místopředsedové: dr. Hruban, inž. Botto, Buříval, dr. Czech.

Zapisovatelé: Anděl, dr. Gažík

215 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: náměstek min. předsedy Malypetr; ministři inž. Bečka, Bechyně, dr. Beneš, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, dr. Markovič, Novák, Srba, Stříbrný, Šrámek, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: zástupci sněm. tajemníka Nebuška a dr. Miky

Předseda (zvoní): Zahajuji 193. schůzi poslanecké sněmovny.

Dodatečně omlouvá se nemocí na dobu od 13. února 1923 posl. dr. Mazanec.

Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. dr. Bartoškovi pro neodkladné zaměstnání.

Pí. posl. Landová-Štychová žádá o udělení dovolené na dobu od 1. do 8. března t. r. pro neodkladné zaměstnání.

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí s udělením této dovolené, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Dovolená jest udělena.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické vyslal do výboru zahraničního posl. dr. Wintera za posl. Jar. Marka.

Klub poslanců čsl. národní demokracie vyslal do zahraničního výboru posl. dr. Lukavského za posl. dr. Kramáře; do výboru ústavně-právního posl. Kamelského za posl. Dyka.

Předseda: Došly některé dotazy. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotaz posl. Rýpara a druhů ministru školství a nár. osvěty v záležitosti zprošťování školních dítek od vyučování náboženství okres. školním výborem v Kyjově.

Dotaz posl. Rýpara a druhů ministru železnic, zda a jakým způsobem jest ochoten působiti, aby při stavbě dráhy Vsetín-Bilnice při pracích a dodávkách byl vzat co největší zřetel na dělnictvo a živnostnictvo vsetínského okresu.

Dotaz posl. Al. Kříže ministru spravedlnosti v záležitosti dvou okresních soudců ve Volyni, kteří svým jednáním podlamují důvěru obecenstva v nestrannost soudního řízení.

Dotaz posl. Fr. Navrátila a soudr. ministru vnitra jako zástupci ministerského předsedy o stranickém, protizákonném a drobný lid zemědělský provokujícím provádění pozemkové reformy v Čechovicích u Prostějova.

Dotaz posl. Adámka a soudr. ministru zemědělství o poškozování Anny Kettnerové v Brandýse n. L. úředníky státních statků v Brandýse n. L.

Dotaz posl. Fr. Navrátila, Koška a druhů ministru nár. obrany o potlačeném pátrání po chystaných atentátech na ministra dra Rašína a býv. ministra Klováče.

Dotaz posl. dr. Kafky a druhů ministru soc. péče o přiznání vdovského důchodu který pro opožděnou přihlášku byl zastaven.

Dotaz posl. inž. Junga a druhů ministru vnitra, že jihlavské státní policejní komisařství zakázalo skobový kříž.

Dotaz posl. Patzela ministru financí o poskytování odbytného propuštěným kancelářským pomocníkům.

Dotaz posl. Patzela ministru vnitra, jak se užívá tax za překročení policejní hodiny.

Předseda: Přikazuji výboru imunitnímu:

Přípis okr. soudu ve Stříbře ze dne 22. února 1923, č. U 616/21, kterým odvolává se žádost za souhlas k trestnímu stíhání posl. Zierhuta pro přestupek podle §§ 3, 19 shrom. zák. (čís. 134 imunit.).

Přikročujeme k pořadu dnešní schůze, a to k odst. 1, jímž jest:

Uděluji slovo dalšímu řečníku zapsanému, jímž jest pan posl. Košek.

Posl. Košek: Slavná sněmovno! Hospodářská krise a tím také nezaměstnanost dělnictva dostoupily v naší republice koncem minulého a počátkem letošního roku tak kritického bodu, jak ještě od převratu nebylo. Stoupnutí ceny koruny a velká nestálost jejího kursu, veliké daně a poplatky státu, nedokonalost technického zařízení a řízení vedle jiných ještě příčin znemožnilo konkurenci našeho průmyslu v cizině a následkem toho od počátku minulého roku nastala průmyslová stagnace, která se každým měsícem, ba týdnem stupňovala, rostla, takže některé obory práce vůbec stojí, jiné pracují již delší dobu jen s malou částí původně zaměstnaných. Tak na příklad v průmyslu obuvnickém pracuje jen 10 % dělnictva, v textilním poklesla zaměstnanost za minulý rok skoro o 50 %, průmysl sklářský zaměstnává jen nepatrnou část svého dělnictva, v průmyslu porculánovém pracuje 20 %, keramickém 10 %, mlynářském 40 % dělnictva. I ostatní odvětví naší průmyslové výroby, jako je průmysl strojnický, dřevařský, papírny atd., pracují jen omezeně a s nepatrným počtem sil.

Aby bylo možno rozsah krise náležitě posouditi, uvádím, že v prosinci 1921 podporováno bylo státem 17.500, prostřednictvím závodů 10.274 nezaměstnaných, celkem 27.774 lidí. V prosinci r. 1922 podporováno bylo státem přímo 312.000 a prostřednictvím závodů 120.800 nezaměstnaných, celkem 432.800 nezaměstnaného dělnictva.

To jsou čísla, která nutí každého rozumného národohospodáře, který má zájem na klidném vývoji hospodářských poměrů v našem státě, zamysliti se vážně a hledati cesty, které by umožnily průmyslu zaměstnanost. A to jsou čísla, která nutí každého sociálně cítícího člověka, aby zamyslil se nad bídou, ve které statisíce našeho dělnictva žijí a hledati cesty k jejímu odstranění. Hospodářská krise znamená také podlomení finančních sil státu, protože ochromený průmysl zdaleka neodvede tolik daní, kolik bylo naň v rozpočtu rozvrhnuto. Stoupnutí ceny naší koruny nemohlo by býti trvalou překážkou konkurence našeho průmyslu. Vždyť stoupá-li cena koruny, klesá cena nakupovaných surovin průmyslem, a my musili bychom býti již dnes konkurence schopnými. Průmysl uváděl za druhý důvod vysoké provozovací náklady, v první řadě vysoké mzdy dělnictva a zahájil veliký nápor proti nim. Doba průmyslové krise plánům jejich žení dělnických mezd byla příznivá. Dělnictvo přirozeně se bránilo, protože drahota životních potřeb neklesala, schopnosti našeho průmyslu svoji povinnost, vykonalo mnohem více. Vždyť za minulý rok sníženy byly mzdy v průmyslu cihlářském o 30 %, od března letošního roku následuje snížení další, průmysl stavební snížil mzdy o 25 %, textilní průměrně o 25 %, železářský o 22-32 %, hornictví průměrně o 30 %, papírny o 22-30%, cukrovary o 25%, sklářství až o 50 %, průmysl obuvnický o 30 %, konfekce o 30%. I v jiných oborech klesly mzdy. Dělnictvo přineslo veliké oběti, ale možno říci, skorem marně. Čekalo, že jeho oběti přinesou mu více práce a zlevnění cen. Bohu, zklamalo se. Co je platno, že dělníci - varů slevili z mezd, když cukr je dnes - dražší. Co je platno, že cihlářům odbourali mzdy, když kartel cihelen v Praze prodává stále cihly za 350 K za 1000 kusů. A co je to platno v ostatních odborech, když snížením mezd nebylo dosaženo většího zaměstnání. Je potřebí, aby povolané kruhy učinily opatření, kterým by se výrobní náklady opravdu snížily a zejména aby klesly ceny potravin, jak bylo dělnictvu slibováno. Je potřebí především snížiti uhelnou dávku, která ve výrobním procesu hraje velikou úlohu a kterou spotřebitel několikráte musí platiti. Snížení všech daní je nutné, aby zlevnily naše výrobky a byly pro cizinu prodejné.

Zdálo se a bylo již na podzim předpovídáno, že průmyslová krise je na přelomu, že brzy dočkáme se veselejších zpráv. I dnes stále denní listy píší, že mnohé továrny, které dosud nepracovaly, zahajují výrobu, rozšiřují ji. Ale podle výkazu ministerstva sociální péče přibylo ještě několik tisíc nových nezaměstnaných dělníků, takže tvrzení o překonání krise nezdá se býti pravdivé. Snad v některých odvětvích je přechodné zlepšení, ale, bohužel, jenom přechodné. Možno soudit, že jsou již podmínky pro zlepšení situace. Průmysl nakoupil laciné suroviny, průmysl německý pro pokles marky je dnes odkázán na drahé suroviny a následkem událostí v Poruří není s to nám konkurovat.

Interpelace spojených stran táže se pana ministra veř. prací, co bylo dosud učiněno, by bylo nezaměstnanosti čeleno, a co se učiniti hodlá. Jsem přesvědčen, že uslyšíme o mnohých velkých plánech, ale vím, že plány tyto dlouho zůstanou plány, poněvadž ministru nedostává se finančních prostředků. Přes to však naléháme na to, aby ministerstvo veř. prací hledělo svoje projekty jak jen možno uspíšiti. Přece jen části lidí se poskytne práce a zmírní se jejich bída.

Také okresy a obce, kdyby neblahým popřevratovým hospodářstvím nebyly zadluženy, mohly by vykonat mnoho: stavby silnic a obecních budov atd. Ale při dnešním hospodářství na radnicích mnoho od nich nečekejme.

Ministerstvo soc. péče je povinno, aby nezaměstnaným umožnilo život podporami na základě stávajícího zákona. Již jednou jsem mluvil s tohoto místa o nedostatečnosti zákona o podporách v nezaměstnanosti z toho důvodu, že dává jednotlivým politickým okresním správám možnost oceňovati majetek a na základě vlastního ocenění vyměřovati podporu a že proto nespravedlivě bývá postiženo mnoho potřebných lidí. Zde musí ministerstvo nařídit co možná největší blahovůli. Náš stát, pokud to v jeho finančních silách bylo - to vidíme z milionů loni vyplacených na podporách - činí, co může. To však dnes nikterak nestačí. Je třeba skutečné účinné pomoci dělnictvu, které žije v poměrech opravdu hrozných. Musíme obdivovat mravní sílu, když při vší bídě a nouzi v klidu vyčkává zákonných opatření a v klidu dovolává se zákonné pomoci. Vláda i sám průmysl je povinen napnout všechny síly, by dnešní krise byla odstraněna. To bude pro dělníka nejlepším opatřením. Dělník nestojí o podporu, dejte mu práci! Není-li však práce, musí dostat podporu, protože nebude nikoho, kdo by ho chtěl nechat zemřít hladem. Tyto podpory musí býti poskytnuty všem potřebným, a to liberálněji než doposud.

S tohoto místa mluvil včera jeden pan kolega dosti příkře proti podporám v nezaměstnání a vůči všemu dělnictvu vůbec. Slavná sněmovno! Dovolte mi, abych přečetl přípis, který dnes jsem dostal do ruky, v němž je těžká obžaloba ministerstva zemědělství, jak ve své pravomoci se chová ke starému sedřenému zemědělskému dělnictvu.

Přípis tento má nadpis: P. T. ministerstvo zemědělství v Praze. Podepsaní zástupci dělnictva ze dvora Šakvice, politický okres Hustopeč na Moravě, bývalé císařské panství, nyní jako státní velkostatek jehož hospodářskou správu vede ministerstvo zemědělství, stěžují sobě, že zbaveni byli zaměstnání tím, že tento velkostatek byl pronajat cukrovarnickému syndikátu v Hodoníně za souhlasu ministerstva zemědělství.

Cukrovarnický syndikát rozparceloval dvůr bohatším rolníkům pod tou podmínkou, že rolníci, jimž je určitá plocha pronajata, jsou povinni pěstovati cukrovku pro cukrovar v Hodoníně. Následkem rozparcelování propuštěno bylo 16 deputátnických rodin, z nichž někteří jsou místě zaměstnáni 30-40 roků. Ostatním rodinám hrozí nebezpečí, že budou za krátký čas propuštěny, bude-li tento postup dále prováděn. Mimo těchto deputátních rodin zbaveni byli též zaměstnání dělníci, kteří vykonávali tak zvané denní práce. Propuštění dělníci neobdrželi podle zákona ze dne 14. července 1922, č. 220, nijakou náhradu, čímž jest jejich životní existence úplně ohrožena. Ve všech místech mají dělníci zbavení práce následkem parcelace nároky na náhradu podle výše uvedeného zákona a starším dělníkům, zaměstnaným 30-40 roků při velkostatku, vyměřena jest vždy jim přináležející pense státním pozemkovým úřadem. V tomto případu však státní pozemkový úřad poškozeným dělníkům nijakou náhradu ani odškodné nepřiznal, a proto obrací se postižení na ministerstvo zemědělství, by dělníkům přiznána byla řádná zákonitá podpora a pense. Pan posl. Marcha prohlásil, že staří dělníci budou posláni do svých domovských obcí, aby se tyto o staré dělnictvo postaraly, a mladší dělníci že mohou sobě ať kdekoliv práci nalézti. Tímto rozřešením byly by rodiny dělnické zničeny, a proto obracíme se na ministerstvo zemědělství, aby rodiny vypovězených dělníků nebyly nuceny v nynějším svém těžkém postavení vystěhovati se z bytů, v nichž se nalézají. Zaměstnání v celém okolí pro dělnictvo zemědělské obdržeti nelze a stěhovati rodiny do jejich domovských obcí jest rovněž velice nebezpečné pro dělnictvo, protože většinou v těchto obcích nelze nalézti nijakého zaměstnání, a zvláště pro staré dělníky by to byl život přímo zoufalý, protože obec by je živiti nemohla a bytu také při dnešní bytové nouzi jim nemůže poskytnouti.

Z těchto důvodů, poněvadž včera pan kolega tak ostře potíral podpory v nezaměstnání - ani my nejsme jejich přáteli pravím, že octne-li se dělník, který 30 až 40 roků byl dosud na jednom místě v práci, bez práce a nemá-li zde v první řadě ministerstvo zemědělství tolik citu pro dělníka, musí jej míti stát, a ten stát musí mu svoji přízeň prokázati tím způsobem, že mu dává aspoň almužnu v podpoře nezaměstnání, aby nezemřel se svou rodinou hladem.

Jménem Odborového sdružení křesťanského dělnictva chtěl bych ještě prohlásiti s tohoto místa několik slov o tom, že dělnictvo během r. 1922 zlevnilo svoje mzdy o celou čtvrtinu, až třetinu a že ani to nestačilo. Přes tento pokles mez namnoze k úplnému zastavení závodů u během listopadu minulého roku. Ani tak rozsáhlé, finančně silné a renomované závody, jako prostějovské továrny na stroje hospodářské firmy Wichterle a Kovařík nemohly obhájiti svou výrobu v nejmenší míře, a to proto, že vyrábějí příliš draho, mnohem dráže nežli světová soutěž.

Kde jsou toho příčiny? Továrny se zavedením všech možných technických vymožeností zlevniti výrobní svéstojné náklady, avšak jejich snaha tříští se a rozbíjí na koeficientech, na něž vlivu nemají a míti nemohou. Jsou to především: uhelná dávka, daň z obratu, vysoké železniční a poštovní tarify, daně a dávky, jež vesměs jsou zavedeny v létech nejvyšší poválečné konjunktury, jež však dodnes, po na deflaci, jsou uchovány na původní výši a tak průmysl připravují o schopnost soutěže.

Vzkřísiti znovu výrobní činnost býti předním úkolem všech povolaných činitelů, stejně vlády jako výrobce i dělníka a také konsumenta. Jen tak může býti konána konsolidace republiky.

V poslední době stala se krise nesnesitelnou. Život dělnictva je ohrožen v samých kořenech, jeho pracovní schopnosti, dříve tvořily nejušlechtilejší statky, hynou v zahálce a čekají dychtivě na chvíli, kdy znova uvedeny budou v pohyb. Podpory v nezaměstnanosti nemohou nikterak zlepšiti výrobní situaci průmyslu, naopak ubíjejí ji čím dál tím více. Nelze z dnešní krise najíti východ cestou podpor nezaměstnanosti, nelze dnešní krisi překonati, pracujeme-li s pouhými 10% naší výkonnosti. Fakt, že československý průmysl dosáhl za rok 1922 pouze ca 14% svého normálního výkonu, je přímo hrozivý.

Pokles cen životních potřeb, který dostavil se v druhé polovici roku 1922, je zastaven, ba naopak, od počátku letošního roku jeví se všeobecné zdražování. To je stejně u mouky jako u cukru a všech ostatních životních potřeb.

Stálá nezaměstnanost může míti za následek v nejbližší době vystěhovalectví nejlepších výrobních sil. Úřední číslice že v republice je ca 300.000 nezaměstnaných, denní tisk každodenně uvádí řady úpadků a vyrovnání. Veškerá zaměstnavatelů i dělnictva o nápravu vyznívá na prázdno, pokud stát nezasáhne svým vlivem do organisace výrobního procesu.

Jsme si plně vědomi toho, že stát za dnešní těžké situace, kdy výdaje v enormní výši byly schvalovány bez ohledu na možnost úhrady, nemůže z prostředků vlastních poskytnouti více, nežli poskytuje dosud na státních podporách. Je však v jeho moci, aby obnosy, jimiž přispívá na podpory v nezaměstnanosti, účelněji a hospodárněji využil. Bylo by jistě možno jednati s řadou firem o znovuvzkříšení výroby jejich v plném rozsahu, kdyby stát projevil ochotu těmto firmám, ať už ve formě garančního fondu, nebo ve formě snížení tarifů či dávek a daní podati pomocnou ruku tím, že by obnosy, jež vyplácí na podporách v nezaměstnanosti dělníkům toho kterého závodu, věnovali právě na polepšení jednotlivých firem ve smyslu právě zmíněném.

Doložíme to příkladem: Ve zdejším závodě fy Wichterle a Kovařík vyplaceno bylo za posledních 5 týdnů roku minulého na podporách v nezaměstnanosti 306.000 K. Kdyby tato částka věnovala se firmě Wichterle a Kovařík k účelu umožnění exportu, pod podmínkou ovšem, že firma svoje nezaměstnané dělnictvo zaměstná, nedosazoval by stát ničeho více nežli dosud, kdežto na druhé straně umožněno by bylo snížiti firmě ceny zboží a tím konkurovati i v zahraničí. Odstranila by se tak za stejných obětí státu jako dosud nezaměstnanost, dělnictvu umožněno by bylo zase vydělávati, hospodářský život vracel by se opět ponenáhlu do normálních kolejí. Zisk pro celek vyplynul by jistě z toho nemalý nejen hmotně, nýbrž i duchovně, ježto morálka pracovní by se značně povznesla.

Předkládáme tento skrovný náš námět slavnému presidiu československé vlády se snažnou žádostí, aby přispěla slavná vláda v mezích možnosti k ozdravujícímu pokusu našeho hospodářského života, jehož nutnost jako poctiví dělníci a opravdoví vlastenci plně a bezpodmínečně uznáváme. Jsme si dobře vědomi toho, že čas je více než peníze a že proto náprava nedá se dlouho odkládati. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Najman.

Posl. Najman: Vážené dámy a pánové! Slyšeli jsme zde prohlášení tří socialistických ministrů. Ale lituji, že neslyšeli jsme prohlášení pana ministra obchodu. Bylo by jistě namístě, aby k takovému důležitému bodu zaujal také svoje stanovisko pan ministr obchodu. Vždyť přece je známo, že nejenom dnes je nezaměstnanost mezi dělnictvem, ale jest také přímo katastrofální nezaměstnanost mezi živnostnictvem. Také živnostnictvo právě jako dělnictvo trpí nezaměstnaností. Obdržel jsem dopis z Rudy na Moravě, kde mi píše živnostník: "Mám 8 dětí, nemám těmto 8 dětem dáti co jísti. Bídou trpíme velice. Střecha mně padá nad hlavou, nemám žádnou práci, těžce mohu hájiti svou existenci a přes to vyměřují se mně ohromné daně. "Dnes byla u mně deputace z Pelhřimova, kde si stěžoval jistý živnostník, že válkou přišel o celý svůj majetek, o celé své jmění, a když chtěl sobě postaviti domek, marně dožadoval se výhod, které mu na základě zákona o stave ním ruchu náležejí. Od 1. června leží tato žádost na ministerstvu, není vyřízena, a zatím nemá co dělat, poněvadž nemá kde provozovat svou živnost. Ovšem, my víme, a bylo zde správně poukázáno na to, že dělnictvo nechce podpor, dělnictvo chce práci ale přece jen dělnictvo dostává podpory, ale živnostník nikoliv, za to však dostává ohromné platební rozkazy bez ohledu, má-li práci nebo ne. Jsou to smutné zjevy, když takový 70letý živnostník má jíti hledat obživu, má hledati živobytí a ještě se mu předepíší daně takové, že má znemožněno, aby vůbec jakoukoliv živnost provozoval. Jest proto nutno bráti ohled na bídu nejen dělnictva, ale také na bídu živnostníků řemeslníků. My jsme poukazovali správně na to, že postup, jaký u nás zavládl, je nesprávný a musí vésti k hospodářské katastrofě. Byli jsme to my, kteří jsme správně poukazovali na to, jestliže tím způsobem, jak se to dělo, daně budou vyměřovány, že to bude míti za následek ohrožení a zničení existencí. Když jsme tvrdili, že u živnostníků se s plnou krutostí vybírají daně, zatím co takovým velkokapitalistům jsou daně odpisovány, tehdy s říkalo, že štveme proti vybírání daní.

Je charakteristické, že to byl sociálnědemokratický poslanec, který v těchto dnech uváděl případ, kdy Fuchsové v Král. Hradci, která měla již celou řadu různých panam, byly posečkány daně ve výši 1 1/2 milionu korun, a co více, že jí nejen byly daně posečkány, ale byl jí vydán i pas do ciziny. Zatím co náš živnostník musí prodělávat pravé utrpení, nežli se mu dostane cestovního listu do ciziny, takové nereelní ženě dostalo se pasu, ač byla půl druhého milionu na daních dlužna a ona dnes někde v sanatoriu v Sasku vysmívá se, jak naši republiku doběhla. Není myslitelno, že bychom mohli nynější krisi odstraniti, dokud vláda nebude jiným způsobem starat se o to, aby se takové případy nestávaly. Nynější daně jsou příčinou toho, že dusí veškerý rozmach obchodu a veškeré naše podnikání, poněvadž všechno je marné do té doby, dokud nebudeme vyráběti, dokud nebudeme moci s cizinou konkurovat, do té doby bude náš průmysl hynout, bude hynout naše podnikání.

Je to příšerné, když vidíme, s jakou vehemencí vláda svého času pracovala k tomu, aby živnostnictvo snížilo ceny, aby zlevnilo, když, prosím, do dnešního dne neviděli jsme, že by byla vláda přišla a že by také snížila. Bylo zde mluveno panem ministrem zásobování o tom, že prý se snížilo dovozné na maso, brambory a na jiné věci. Bohužel, já jsem informován dobře o tom, že tohoto snížení dovozného nedá se vůbec využíti, poněvadž ty vlaky, na které snížení platí, jsou naprosto nepřijatelné a nedá se při nich zboží dovážeti, poněvadž do té doby by se maso zkazilo a dobytek zahynul. (Posl. Pastyřík: Sníží se dovoz na kontrolory?) Dovoz na kontrolory ne, těm kontrolorům se budou dávati zdarma lístky jako dosud. Konečně někteří páni budou podnikati daleké cesty do ciziny, a aby jim nebylo smutno, vezmou si k tomu nějakou průvodkyni, jak se stalo také jednomu úředníku z ministerstva zásobování. (Hlas: Pane ministře, slyšte!) Pan ministr o tom dobře ví. (Výkřiky.)

Je nemožno, abychom se mohli u nás nějak průmyslově a obchodně vyvíjeti, dokud bude taková příšerná výše obecních přirážek. Prosím, dostavil se k nám do klubu malý venkovský živnostník, který měl předepsáno na přímé dani výdělkové 360 Kč, ale 2700% na obecních přirážkách, čili přirážky obnášely v tomto případě více než 10.000 Kč. Za takových poměrů přirozeně není možno, aby obchod se rozvíjel.

Vizme poštovné! Prosím, dnes je znemožněno, abychom mohli posílati ceníky, nabídky, poněvadž když stojí dopis korunu, potom se nevyplácí rozhodně, aby se nějaké nabídky nebo něco podobného dělalo. Totéž je při balíčkové poště. Dříve, za starého Rakouska, stála doprava 5 kg balíčku 30 h, v celém Rakousku 60 h. Ale dnes doprava tohoto balíčku stojí 5-6-8 K! Tedy jak potom je možno, aby se rozvíjel obchod, aby se rozvíjel průmysl, když je takovou drahotou poštovného dovozného přímo dušen a rdoušen?

Jednou z příčin toho, že není možno, aby se průmysl rozvíjel, jsou ohromné nemocenské a úrazové příspěvky. Je to úžasné, co se dnes od živnostníka žádá, aby se platilo! Prosím, dnes musí z takového dělníka platiti obrovské obnosy nemocenských úrazových příspěvků, zatím co nemocenské pokladny potom skládají veliké reservní fondy, (Hlas: Stavějí paláce!) stavějí paláce a dávají z takto vydělaných a já bych řekl přímo vydřených peněz z pokladny na agitaci politických stran. (Hlas: Ředitel nemocenských pokladen mají příjem jako ministr!) Ano, za časté se poslancům vytýká, že si odhlasovali veliké platy, že mají ohromné příjmy, ale vidíme, že takový úředník nemocenské pokladny je daleko na tom lépe nežli poslanec. (Tak jest! Různé výkřiky.)

Je zajímavo, že strany, které svého času vydaly heslo "nekupovati, počkati s nákupem až bude levněji", dnes si stěžují na nezaměstnanost a poukazují na příčiny nezaměstnanosti. My jsme to byli, kteří ihned tehdá, když vláda svoji známou zlevňovací akci začala prováděti, poukazovali na to, jak nesprávné jest heslo vržené do lidu: "Čekati, až bude levněji, nekupovati!" Prosím, poslechlo se, nekupovalo se a důsledek toho potom byl ten, že lidé poslechnuvše tohoto štvaní, nekupovali a ze nebylo obchodu a v důsledku toho, že nebylo poptávky, nemohly také továrny vyráběti. Měli by si proto rozhodující činitelé také jedenkráte říci, že je třeba studovati napřed hesla, než se do lidu vrhají. Lituji, že právě socialistický tisk tak často útočí bezdůvodně na živnostnictvo a obchodnictvo. My nestavíme se nikdy proti dělnictvu a vidíte jak je to naše strana, jak jsou to naši vedoucí činitelé, kteří se staví s dělnictvem do jedné fronty, když se jedná o porušení noční práce v pekařství, že je to právě naše strana, která hájí zásadu, aby noční práce v pekařství povolována nebyla. Proto se divím, že při každé příležitosti dělnický tisk se vrhá na živnostnictvo, jakoby ono bylo drahotou vinno. Obrátil jsem se na celou řadu obchodních gremií s dotazem, aby mně sdělily, zač prodávají konsumní spolky a zač prodává obchodnictvo. Gremium v Polici n. Met. píše: "Ve zdejším sociálnědemokratickém konsumu "Důvěra" prodávají se vlněné punčochy za 31 K, u obchodníků za 30 K. Barchety u téhož konsumu za 15 K, v obchodě za 12 K. A při tom tento konsumní spolek neplatí skoro žádných daní." Obchodní gremium v Budyni píše: "Zdejší konsum prodává krystalový cukr za 4·80 K, obchodník za 4·60 K, mouku za 3·60 K, obchodník za 3·50 K. Chleba stejné váhy prodává konsum za 4 K, živnostník za 3·80 K"

Dále se také říká, že prý konsumní spolky platí ohromné daně, že konsumní spolky platí právě takové daně, jako živnostník. Mám zde bilanci, a sice bilanci hospodářského družstva skladištního pro okres vodňanský. Dle této bilance tento konsumní spolek měl obrat přes 11 mil. korun, daň a poplatky obnášely 348 K. Prosím, nyní mně to vysvětlete: Je ta bilance správná, nebo není M A jak je to možno, že takový konsumní spolek při 11 milionech obratu vykazuje 348 K daně? Prosím, tento konsumní spolek prodává, jak se mně zde píše, daleko dráže než živnostník. Jinde máme podobné případy. V Hlinsku všichni živnostníci prodávají levněji, než tamější konsumní spolky. Úředníkem konsumního spolku gážistů v Hlinsku jest úředník na dráze. Od čeho je úředníkem na dráze? Od toho, aby si hleděl svého úřadu! Tento úředník na dráze provozuje obchody a tento našimi penězi placený úředník dne 6. prosince 1922 pronesl štvavou řeč proti obchodnictvu a živnostnictvu v Hlinsku, ve které bylo přímo obchodnictvu vyhrožováno. Prosím, takovým způsobem pracuje úřednictvo našeho státu republikou placené proti obchodnictvu, které musí nésti největší tíhu daňovou. Jak je to s bilancí? Konsumní spolek v Hlinsku "Svépomoc" měl 4 miliony korun obratu a zaplatil na dani výdělkové z obratu 800 K. To znamená, že by byl jen na dani z obratu, kdyby ji byl správně přiznal, musel zaplatiti 40.000 Kč. Obchodní gremium v Opočně píše: "Zdejší konsumní spolky prodávají o 5 až 8 % dráže než živnostník. Konsumní spolek v Hronově prodává žitnou kávu za 3·50 Kč, obchodník za 3·20 Kč, povidla za 8 Kč obchodník za 6 Kč." A tak to jde dále. Mohl bych poukázati na konsumní spolek pro Beroun, v Sobotce, v Lomnici n. P., v Rokycanech, Kralupech a jinde, a přišel bych k tomu, že tyto konsumní spolky prodávají daleko dráže nežli obchodníci a živnostníci. A slyšeli jste, že by byl někdo zde nebo vláda někdy chtěla stíhati konsumní spolky pro předražování? Ne, vláda konsumní spolky nestíhá, v takových případech stíhala vždy jen nás.

Divím se, co vlastně má ještě ministerstvo zásobování v republice co činiti. Ve výboru zásobovacím jsme se svého času usnesli, že má býti ministerstvo zásobování zrušeno. Mluvil tehdy pro zrušení ministerstva zásobování tehdejší pan ministr Srba. Ministerstvo zásobování mělo býti zrušeno. A já se táži, koho to ministerstvo zásobování ještě dnes zásobuje? Nikoho! Dnes jest vlastně jen k tomu, aby šikanovalo malé lidi a nechalo velké docela klidně se pohybovat. Pan kolega se usmívá, ale já mu řeknu, proč to ministerstvo zásobování které dovede stíhat a které stíhá, zde je! Dovedlo na př. naříditi společenstvům, že se zrušují jejich úmluvy a ujednání; na společenstva mělo dosti síly a moci, těm zakázalo: vy nesmíte cenové úmluvy dělat, a kdo tak udělá, bude pokutován a trestán. Ministerstvo zásobování to prosadilo, poněvadž se jednalo o malé živnostníky a řemeslníky. Ale vzpomněl si cukrovarnický kartel, že zvýší ceny cukru. Pan ministr zásobování nám řekl, že cukr jest volný, že on nemůže stanoviti cenu cukru a donutiti cukrovary k tomu, aby cukr nezdražovaly. Já věřím, že jest obchod s cukrem volný, ale kdyby živnostníci nebo obchodníci, ač jejich výrobky jsou také volné, chtěli něco předražovat, pak má ministerstvo zásobování hned po ruce lichevní úřady a těm i by byl každý, kdo by předražoval, stíhán. Kde byl pan ministr zásobování se svými lichevními úřady, když cukrovarníci, kteří každoročně vykazují 20-30% dividendy, zvýšili ceny cukru? Proč pan ministr zásobování okamžitě neposlal úředníky pro potírání lichvy a nenechal stíhat tyto cukrovarníky pro lichvu, kterou prováděli? (Posměšně volání sociálně-demokratických poslanců.) Vy se smějete! Je to charakteristické, že sociální demokraté, kteří na svých schůzích lidem mluví o snižování cen, smějí se tomu, když někdo poukazuje, jak v naší republice jest kapitalistická společnost cukrovarnická chráněna. Tedy cukrovarníci vydělávali ohromné sumy. Oni ze staré řepy a ze starých surovin dnes cukr rafinují a nemají naprosto žádného důvodu k zvyšování. Jestliže však poukazují, že na světovém trhu stouply ceny surovin, vždyť mají přece suroviny domácí a vytěží dostatečně tím, když tuto surovinu, kterou za laciný peníz koupili, v cizině draho zpeněží. Ovšem, když šlo o kováře, jak nám zde označil pan ministr, koláře a kováře donutil pan ministr k snížení cen o 50 až 60%, ovšem ne pány cukrovarníky. Na ty si pan ministr netroufá. (Hlas: Ať jde nakoupiti lacinou mouku!) Ovšem, lacinou mouku, neboť víme, jak ministerstvo zásobování s tou lacinou moukou hospodařilo a co na této mouce vydělalo, slyšeli jsme to a bylo to nepříjemno panu ministru zásobování, že to přišlo na veřejnost. Slyšeli jsme, že státní obilní ústav prodělal přes 7 miliard korun. Co to znamená, vážení pánové? Že těchto 7 miliard korun poplatnictvo již musilo zaplatiti nebo ještě zaplatiti musí. K tomu vedlo státní obhospodařování, státní hospodářství. Je to úžasná číslice, uvážíme-li, že oběh našich peněz, počet našeho oběživa v republice činí něco přes 8 miliard a že jedna ústředna, státní obilní ústav prodělal 7 miliard korun.