Z celého materiálu, jak byl předložen rozpočtovému výboru, je viděti, že ve státním hospodářství se věnovalo již tehdy na počátku samostatnosti československé mnoho na representaci, ale velmi málo se staral stát, resp. tehdejší vláda o uspokojení naléhavých a velmi vážných potřeb zejména pracujícího lidu. Aby to vyniklo a abych zde mohl podati obrázek o celkových příjmech a překročení rozpočtu anebo o nedosažení obnosu preliminovaného do rozpočtu na rok 1919, užiji několika nápadných položek z roku 1919.
Ministerstvo zahraničních věcí překročilo v tomto roce svůj rozpočet o 15,458.271 Kč. Ministerstvo zemědělství, druhá protekční kategorie, překročilo rozpočet o 18,218.276 Kč. Předsednictvo min. rady překročilo rozpočet o 2,319.696 Kč. Naproti tomuto překročování rozpočtu v jednotlivých resortech, které jsou neproduktivní, máme nápadnou úsporu v kolonách resortů, které by měly býti právě pokud možno nejvíce dotovány. Tak na pensijních a zaopatřovacích platech se v tomto roce ušetřilo 150 milionů, na ministerstvu soc. péče 25,892.417 Kč. Ministerstvo pro zásobování lidu - připomeňme si doby tehdy neobyčejně abnormální pro zásobování ušetřilo z preliminovaného obnosu, ač mělo spíše překročiti rozpočet, celkem 752.007 Kč. Ale i na kulturních potřebách, jak vidno z rozpočtu ministerstva školství a ze státní účetní uzávěrky, bylo ušetřeno 31,958.792. (Nepokoj. - Posl. Merta: Nenamáhej se! Počkej, až ti pan předseda zjedná klid!)
Pane předsedo, kolega Merta si stěžuje, že není klid. (Předseda zvoní.)
Nyní několik cifer podrobných, ze kterých vynikne ještě více ohromný rozdíl mezi vydáními na určité účely, které by mohly býti dotovány mnohem mírněji, a vydáními, která byla skutečně provedena na účely potřebné a důležité. Na vyslanectva bylo zaplaceno celkem 7,403.492 Kč, rozpočet byl na 3,498.920 Kč, byl tedy překročen rozpočet o 3,904.552 Kč. Byl bych velice rád, kdyby šéf ministerstva pro zahraniční věci nebo pan referent, který, bohužel, není přítomen, nám vysvětlil odůvodnění, které se nalézá v doprovodu Nejvyššího kontrolního úřadu, proč byl v ministerstvu zahraničí překročen rozpočet o 3,904.552 Kč. Jako důvod se zde uvádí, že prý úředníkům exponovaným na cizím území bylo služné v československé měně rozpočtené vypláceno v cizích valutách a ještě k tomu v relaci mírové. Já bych si přál a přímo žádám, aby mně bylo nejen vysvětleno, nýbrž také panem referentem nebo zástupcem ministerstva zahraničí zde konstatováno, o jaký právní modus se opírá výplata úřednictva a osob exponovaných na cizím území v mírovém poměru a v cizí valutě.
Ministerstvo vnitra ušetřilo 123.431 Kč, ovšem ne na četnících a na zařizování určitých potřeb, které souvisí s policejní a
politickou správou, nýbrž v položce na ochranu vystěhovalců, a jest zde neobyčejně zajímavá argumentace, že prý se tak stalo z nedostatku žadatelů, kteří se hodlají vystěhovati, o podporu. Na Slovensku jsou zvláštní poměry, jak všeobecně známo, a domnívám se, že vinníkem nejsou žadatelé, nýbrž tamější úřady, které se málo staraly, aby vystěhovalcům byly poskytnuty informace, jak si mají počínati a mají-li vůbec právo na podporu.
Za to však v ministerstvu školství pro kultus římsko-katolický bylo vyplaceno o 1,123.076 Kč více, jako důvod se uvádí, že na Slovensku byly dále vypláceny požitky a podpory přiznané v uherském zákonu duchovenstvu a o úhradu nemohlo prý býti dříve postaráno. Vidíme zde dvojí loket. Na jedné straně se vyplácí na kultus a úhradu potřeb duchovenstva římsko-katolického, na druhé straně však na ubožáky, kteří nemohli zde existenčně vydržeti, trpěli bídu a hledali naději jinde, se nepomýšlelo.
Na vysokých školách - a jest to pro mne velmi vděčná příležitost, že se mohu o tom zmíniti, poněvadž referentem rozpočtového výboru pro účetní uzávěrky za rok 1919 jest vysokoškolský profesor, který jistě nemá příčiny, aby si liboval hmotné postavení zaměstnanců našich vysokých škol - se ušetřilo 3,184.196 Kč, poněvadž prý nebyla provedena úprava platů profesorů, úředníků a zřízenců, která prý nevyžadovala obnosu určeného v rozpočtu. Já se pamatuji, že to byl zejména jeden z vysokoškolských profesorů pan prof. dr. Srdínko, který si stěžoval při debatě o rozpočtu opětovně, že není dotována přiměřeným způsobem česká universita v Praze. A nyní vidíme, že ministerstvo školství již v době, kdy mohlo poskytnouti patřičný obnos na úhradu platů profesorů a úředníků, resp. zřízenců, se o to nikterak nestaralo.
Ale vysoké školství je záležitostí pouze omezeného počtu posluchačů, nám záleží především na školství obecném, a tu je třeba vytknouti, že na obecné školství, na výchově širokých vrstev občanstva a na vyplnění nejprimitivnějších kulturních požadavků obyvatelstva tohoto státu bylo ušetřeno na obecných školách v roce 1919 20,028.641 K. (Slyšte! - Výkřiky posl. Housera.) My nepotřebujeme žádné revise, zdá se, že dnes bude příležitost ještě v debatě, která bude navázána na pilné interpelace v záležitosti úpadku bank českých, zejména banky "Bohemie", mluviti o revisních orgánech. Ale ministerstvo financí v roce 1919 nepotřebovalo rozvětvovati svůj revisní aparát a následkem toho, poněvadž revisní odbor ministerstva financí nemohl prý v plném rozsahu býti vybudován - velmi podivná to výmluva - ušetřilo se na tomto kontě 16,219.800 Kč.
Ministerstvo železnic na osobních výdajích ušetřilo 6,546.067 K. Rád bych, aby zřízenci a úředníci železniční, kteří jsou odmítáni se svými požadavky za úpravu platů, a zejména všichni státní zaměstnanci, kteří byli postiženi redukcí svých nouzových a rázových přídavků od 1. dubna, rozpočtených právě ze železničních podniků státních již od 1. ledna tohoto roku, tuto okolnost dobře si zapamatovali, poněvadž ministerstvo železnic a nejvyšší kontrolní úřad, který jistě přijímá jen důvody a materiál od jednotlivých resortů a ministerstev, se vymlouvá, že prý nebylo systemisováno dostatečné množství sil, že nebyla obsazena uprázdněná místa, že nebyly provedeny postupy, propuštění a výplaty odbytného, že prý toto všechno nedosáhlo očekávané výše. Že by železniční zaměstnanci byli spokojeni a že by jejich postavení nevyžadovalo zlepšení, o tom jistě není třeba zde mluviti. Právě zaměstnanci železniční nejsou spokojeni. Poukazuji na jeden moment: Byl jsem v neděli v Lounech a zjistil jsem, že dílny státních drah tam mají docela jiný způsob vypočítávání akordní práce, která dnes na základě systému Taylorova je vypočítávána, docela jinak než ve státních dílnách nymburských a bubenečských. (Posl. Houser: Na škodu zaměstnanců!) Ano, na škodu zřízenců. Ale jest to ještě jiná okolnost. Železniční správa tohoto roku přikročila k úsporám na nepatřičném místě a zredukovala mimořádné příplatky železničních zřízenců - a jsou to zejména odpovědní zřízenci na drážních elektrárnách, jako je Česká Třebová a Tábor - z 560 Kč, resp. z 500 Kč na 400 Kč měsíčně. Na základě tohoto tak zvaného úsporného systému můžeme se sejíti, až bude předložena účetní uzávěrka za rok 1922-1923 s tím že momentem, že se ušetřilo, poněvadž se na jedné straně bralo a na druhé straně nedávalo se, na co měli úředníci a zřízenci nárok.
Za to ministerstvo soc. péče, které je ve všech případech popelkou - aniž bych se chtěl příliš zastávati dnešní správy ministerstva soc. péče, ale jest třeba konstatovati tento moment, poněvadž právě o sociální potřeby pracujícího lidu je nejméně postaráno - ministerstvo soc. péče již v roce 1919, v době vybudování československého státu, kdy mělo se vyjíti vstříc oprávněným požadavkům trpících invalidů, válečných poškozenců, válečných vdov a sirotků, ušetřilo 4,096.559 K, a to proto, poněvadž prý "činnost dozorčí a přípravy k vybudování sociálního pojištění zůstaly proti očekávání pouze v začátcích". A já nyní na adresu ministerstva soc. péče ptám se, v jakých poměrech a v jakém stadiu se nalézá sociální pojištění dělnictva dnes? A jestliže už pro rok 1919 platila výmluva, že bylo sociální pojištění v začátcích, že se teprve mohlo přikročiti k vybudování, jak daleko pokročily přípravy k sociálnímu pojištění roku 1923? Podle našich zpráv, které čerpáme, poněvadž jiných nemáme, ze žurnalistiky - konstatuji, že celou serii článků o sociálním pojištění přinesl pražský časopis "Tribuna" a od něho potom zprávy z tohoto resortu též jiné časopisy - je konstatováno, že předloha o sociálním pojištění nebude předložena v měsíci dubnu, ale že nebude předložena pravděpodobně ani v měsíci květnu! A i kdyby byla předložena, kdyby byla schválena ministerskou radou, kdyby byla schválena před tím "pětkou" a příslušnými orgány koaličních stran, přišla by k projednávání někdy na podzim 1923 ve výboru soc.-politickém. Není třeba se zde omlouvati, poněvadž věc sama pánům neleží asi příliš na srdci. Prohlašuji, že dnešní způsob propagandy a agitace se sociálním pojištěním spočívá na velmi vratkých základech, na omylech, po případě na klamných zprávách. Když sociální pojištění bude provedeno, musí býti se svojí platností - poněvadž bude zavedena karenční doba pro nabytí nároků na invalidní a starobní důchod - odsunuto nejméně na 4 roky, A já se táži pánů, zejména ze stran socialistických, co chtějí říci k oprávněným stížnostem lidí, dělníků a dělnic, kteří jsou sestárlí a kteří v této době čekací ztratí vůbec nárok na důchod starobní, resp. invalidní? Když klub komunistických poslanců předložil přesně a věcně vypracovanou předlohu iniciativní o zavedení starobního zaopatření, vyskytly se socialističtí politikové, kteří tuto předlohu odsoudili, prohlašujíce ji za demagogii. Ale jaký jiný druh záchrany a jiný způsob zajištění existencí samy dávají, o tom svědčí račí tempo, které vykazuje problém sociálního pojištění a jeho zavedení v Československu.
Jest zde velmi interesantní věc: Roku 1919, když jsme žili ještě v abnormálních poměrech, když sice konjunktura hospodářská byla mnohem lepší než dnes, ale poválečné stíny ještě vrhaly se na první měsíce, ba na celý rok 1919, v této době vláda ušetřila na nemajetných vrstvách - a přiznává se, že to nebylo vydáno - 12,953.241 K, poněvadž byla snaha "vrátiti občanstvo od používání lidových kuchyní a veřejného zásobování k hospodaření v rodinách". Lidé, kteří měli vyhaslý krb, kteří neměli co dáti do úst, jejichž spižírny vykazovaly prázdnotu, měli se naučiti hospodařiti a zásobovati se doma, do veřejných kuchyní nesměli, poněvadž - vláda chtěla ušetřiti! A podařilo se jí to! Obnos, který ušetřila, je skutečně respektu hodný!
Úřad zmocněnce Československé republiky ve Vídni zasluhuje zvláštní kapitoly. V účetních uzávěrkách státních se mluví, že zmocněnec Československa ve Vídni má mimořádné úkoly v ohledu právním a vojenském, že má úžasné povinnosti, že je přepracován, že nese na sobě úžasná břemena a proto musí býti tento úřad dotován poměrně k této výkonnosti. Tedy zmocněnec Československé republiky v r. 1919 (Hlas: Kdo to byl?) - byl to pravděpodobně budoucí min. předseda, který se přestěhoval z Vídně do Prahy, zajisté k potěšení nás všech - vyžadoval 762.389 K. (Slyšte!) Nuže na tyto účely bylo dostatečně prostředků, na jiné velmi odůvodněné a potřebné účely sociální politiky státní prostředků nebylo.
Teď bych se rád zeptal: Vy chcete budovati stát a při tom zapomínáte právě na potřeby nejširších vrstev, zapomínáte, že státem není pouze byrokratický aparát státních úřadů, ať již zde nebo venku, nýbrž že základem státní politiky jest starost o nejširší vrstvy lidové. Stát je vám prozatím prostředkem - vám, kteří se vykazujete tím pyšným jménem státotvornosti - prostředkem k moci a udržení vlastního režimu, který ovšem vykazuje velké poruchy a štěrbiny, úplatky, korupcí a vydávání malých na pospas velkých. To je dnes výsledek tohoto systému t. zv. státotvorných stran. Měšťácká morálka a zásada soukromého vlastnictví byla určovatelkou politiky státu československého v roce 1919 a jest jí i dosud.
Účelem veřejné činnosti podle našeho přesvědčení musí býti nejen starost o zastoupení, o representaci, o vybudování pouhého aparátu státního, nýbrž musí zde býti starost o spokojenost všech, kteří pracují a kteří jsou vydáni dnes ještě bídě a nedostatku na pospas. A k tomu ovšem bude třeba jiných method a jiných prostředků, kterými se vykázati nemůžete a které jsou obsaženy v programu komunistického hnutí. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo dále přihlášen. Přeje si pan zpravodaj závěrečné slovo?
Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Nikoliv.