Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Míním dáti hlasovati najednou o schválení obou závěrečných účtů. Námitka proti tomu není? (Nebyla.)
Není jí.
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo tedy souhlasí s návrhem pana zpravodaje na schválení závěrečných účtů státních výdajů a příjmů za měsíc listopad a prosinec r. 1918 a za r. 1919, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím jsou schváleny oba závěrečné účty.
Dále jest nám rozhodnouti o resolučním návrhu výboru rozpočtového, který je obsažen v tištěné zprávě. Není tedy třeba jej čísti.
Kdo souhlasí s resolucí výboru rozpočtového, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím schválen jest také resoluční návrh výboru rozpočtového a vyřízen jest odstavec prvý pořadu dnešní schůze.
Přikročíme ke druhému odstavci, jímž jest:
2. Druhé čtení osnovy zákona o provádění Mezinárodní opiové konvence ze dne 23. ledna 1912, vyhlášené pod čís. 159 Sb. z. a n. z roku 1922 (tisk 4023).
Zpravodaji jsou páni posl. Netolický a Sedláček.
Má pan zpravodaj posl. Netolický nějaké korektury?
Zpravodaj posl. Netolický: Nikoli.
Předseda: Pan zpravodaj posl. Sedláček má nějaké korektury?
Zpravodaj posl. Sedláček: Nemám.
Předseda: Páni zpravodajové korektur nemají.
Kdo tedy ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zdvihne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu zákona také ve čtení druhém.
Tím vyřízen jest odst. 2. dnešního pořadu a jest nám teď rozhodnouti o naléhavých interpelacích.
Podle § 69 jedn. řádu máme rozhodnouti, zda a kdy jest zahájiti rozpravu o interpelacích, označených za naléhavé, rozdaných v předešlé 200. schůzi dne 10. dubna 1923.
Jest to především naléhavá interpelace posl. Bubníka, Warmbrunna a soudr. vládě o úpadku banky "Bohemie" (tisk 4055).
Žádám za přečtení záhlaví a petitu.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 4055. Naléhavá interpelace posl. Bubníka, Warmbrunna a soudr. vládě o úpadku banky "Bohemie".
Podepsaní táží se vlády:
1. Jest vláda ochotna zakročiti s největší přísností proti jakémukoliv nereelnímu podnikání a zakládání nových podniků, neodpovídajícímu skutečné potřebě hospodářských poměrů?
2. Jest vláda ochotna provésti ve všech bankách okamžitou revisi, uložiti pokuty bankám, jež provozují nereelní obchody, v nich trestně stíhati rozhodující činitele a všechny banky bez výjimky podrobiti skutečné veřejné a trvalé kontrole?
3. Jest vláda ochotna neprodleně zjistiti finanční stav bank, kterým hrozí úpadek, a zakázati jim zatím, aby přijímaly vklady a prováděly všeliké transakce, přesahující rámec běžných obchodů?
4. Co hodlá vláda podniknouti na ochranu drobných vkladatelů, ohrožených úpadkem Bohemie, neb jiných bank a jest ochotna učiniti všechna vhodná opatření, aby k zmírnění ztrát drobných vkladatelů bylo zajištěno a použito jmění vedoucích činitelů banky Bohemie?
5. Jest vláda ochotna okamžitě naříditi trestní vyšetřování a vyhledávání, zda se vedoucí činitelé banky Bohemie nedopustili zločinu nebo přečinu podvodného neb lehkomyslného úpadku neb pod.?
6. Co hodlá vláda podniknouti proti těm svým členům, kteří proti výslovnému znění ústavy jsou členy představenstev neb dozorčích rad výdělečných akciových společností a společností s ručením omezeným?
Předseda: Tazatelé navrhují, aby rozprava se zahájila ihned.
Kdo tedy souhlasí, aby této za naléhavou označené interpelaci přiznána byla rozprava podle §§ 69, 65 a 68 jedn. řádu, a aby rozprava podle návrhu tazatelů zahájila se ihned, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím rozprava této interpelaci přiznána byla.
Dále je nám rozhodnouti o naléhavé interpelaci posl. dr. Charváta, dr. Vrbenského a soudr. vládě ve věci revise Živnostenské banky (tisk 4064).
Žádám za přečtení záhlaví a petitu.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 4064. Naléhavá interpelace posl. dr. Charváta, dr. Vrbenského a soudr. vládě v záležitosti revise Živnostenské banky.
Podepsaní táží se vlády československé:
1. Jest ochotna provésti okamžitě důkladnou revisi Živnostenské banky od převratu až do doby dnešní?
2. Jest ochotna podati o tom zprávu?
Předseda: Podatelé navrhují, aby se rozprava zahájila současná pro všechny interpelace ve věcech bankovních.
Kdo souhlasí, aby této interpelaci byla přiznána rozprava současně s ostatními interpelacemi bankovními, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina.
Také této naléhavé interpelaci byla přiznána rozprava.
Dále je rozhodnouti o naléhavé interpelaci posl. Biňovce, Staňka, Slavíčka, dr. Noska, dr. Lukavského a druhů vládě o bankovních poměrech (tisk 4074.)
Žádám o přečtení záhlaví a petitu.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 4074. Naléhavá interpelace posl. Biňovce, Staňka, Slavíčka, dr. Noska, dr. Lukavského a soudr. vládě o bankovních poměrech.
Podepsaní táží se vlády:
1. Je-li ochotna podati zprávu o stavu obou bank a našem bankovnictví vůbec,
2. dále o tom, jakých prostředků chce použíti na ochranu a bezpečnost vkladatelů a ku zamezení nezdravých zjevů v bankovnictví do budoucna.
Předseda: Podatelé navrhují, aby o této interpelaci ihned se zahájila společná rozprava pro všechny bankovní interpelace.
Kdo souhlasí, aby také této interpelaci přiznána byla rozprava, která by se zahájila ihned jako rozprava společná pro všechny bankovní interpelace, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím byla přiznána rozprava také této naléhavé interpelaci a přikročíme tedy ihned ke společné rozpravě o všech třech sdělených naléhavých interpelacích.
Nejprve udělím slovo navrhovatelům a potom zástupci vlády k odpovědi.
Za interpelanty jsou přihlášeni páni posl. Bubník, dr. Charvát, Sajdl; na to po prohlášení vládním jsou přihlášeni páni posl. dr. Srdínko, dr. Kubíček, Najman, dr. Nosek a R. Fischer.
Podle usnesení presidia navrhuji řečnickou lhůtu na 25 minut. (Námitka nebyla.)
Námitka proti tomu není. Návrh můj jest přijat.
Uděluji slovo prvnímu řečníku zapsanému, jímž jest p. posl. Bubník.
Posl. Bubník: Vážení pánové a paní! (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Bubník (pokračuje): Na začátku samostatnosti Československa byly slibovány všem občanům nově zrozeného státu československého ústupky sociální a tehdy byla skutečně veliká naděje mezi dělnictvem, že se budou prováděti nezbytné požadavky, které byly obsaženy v programech socialistických stran. Tehdy také buržoasie, měšťanské vrstvy, byly tak zastrašeny náhlým přesunem sil, že v prvním okamžiku byly naprosto bezmocny, a kdybych chtěl užíti obrazného výrazu, zalezly všechny jako krtci na zimu do svých děr. A tehdá se ukázalo, že dělnictvo, které mělo velmi silný aparát organisační v různých socialistických stranách, mohlo vymáhati určité koncese, ovšem ne rázu zásadního, nýbrž více méně rázu jen dočasného a praktického.
Tehdy bychom mohli sledovati a - dnes je k tomu vhodná příležitost - trošíčku alespoň přehlédnouti prvá léta samostatnosti Československa a zrození nové buržoasie, která přišla po té staré, na kterou se tolik dříve nadávalo, proti níž vyvstaly silné oposiční strany tak, že dneska můžeme z tohoto hlediska odstupu historického 4 až 5 let mluviti již trošíčku objektivně a říci: My máme vlastně dvě buržoasie. Jednou z nich je ta, která byla již před převratem, jejíž majetek pozemkový a majetek mobilní byly založeny buď před válkou anebo dobrou spekulací využito konjunktur válečných, a druhá buržoasie, která vznikla v Československu po převratě říjnovém, která tvoří kapitolu pro sebe a která zde doplnila řadu těch zbohatlíků a bohatých z minulé éry. "Zbohatnouti snadno a rychle," bylo hlavní heslo všech těch, kteří nebyli zvyklí pracovati a kteří spekulacemi, vidouce, že jiní dovedli to velmi rychle, chtěli jich napodobiti.
Nyní je otázka, jakým způsobem se jim to podařilo. Lidská hloupost jest ovšem hlavním prostředkem, proč se spekulacím daří; ale kromě toho je třeba také ještě jiných činitelů, o kterých promluvím v průběhu svého, ovšem časově omezeného referátu.
Máme zde několik výseků kapitalistické společnosti, které se v Československu docela zařídily a chtějí se zde usaditi na trvalo. Máme zde především hlavní trh pro spekulaci papíry, ať již titry státními nebo podíly průmyslovými anebo produkty zemědělskými. Tím je bursa, ale hlavním, řekl bych, prostředím, ve kterém se spekulace provádějí ve velkém, o kterých prostému člověku, laiku a nezasvěcenci je velmi těžko mluviti, poněvadž nemá patřičné příležitosti, aby do nich viděl, jsou banky.
Banky byly před válkou již u nás dosti silně kapitálově dotovány. Měli jsme několik bank, jejichž ústředí bylo ve Vídni. Jednou z velkých bank domácích byla tehdy, v poměru k filiálkám vídeňským dosti slabá, t. zv. banka Živnostenská. Měla ve svém programu pomáhati úvěrem a zprostředkováním půjček zejména živnostníkům a obchodníkům. Výbojnost československého kapitálu bankovního můžeme sledovati právě bezprostředně po převratu. Je nutno poukázati na okolnost, že do bank ukládali své úspory jednak malí lidé, ale hlavně ti, kteří měli dosti volného kapitálu, kteří ho nechtěli použíti k vlastní výrobě nebo podnikání na vlastní pěst a ukládali tedy peníze do bankovních ústavů, aby jim přinášely pro dobu přiměřené ovšem zúrokování. Peníze do bank se tedy hrnuly, akcie vynášely značné dividendy, a pozorujeme, že mezi bankami a mezi jednotlivými činiteli zdánlivě mimo banky stojícími je úzké spojení. Ze začátku se mluvilo o tom jako o něčem, co je třeba chrániti a co je třeba jaksi z kurtoasie schvalovati, ale později tyto věci přerostly přes normál a dnes stojíme před problémem, který je skutečně dalekosáhlý, který dal podnět k podání interpelace, zejména se strany komunistických poslanců o úpadku banky "Bohemie".
Poměry hospodářské, které určují podle našeho názoru hospodářskou moc, a politické poměry, měly hlavní úlohu také v tomto případě. Hospodářské državy, moc kapitálová měla vliv na vytvoření politické situace, a jestliže některé politické strany zde vystupují dosud jen pod jménem politických stran, ve skutečnosti jsou nejenom programově, nýbrž i svou praksí zástupkyněmi určitých kapitálových vrstev a hájí zájmy čistě hospodářské. Pohnutky hmotné ve skutečnosti ovšem rozhodují o všech ostatních poměrech a mluví-li se u nás často o ideálech pokroku, o ideálech, které vedou ke svobodě, je to podle našeho přesvědčení jenom fráze, za kterou se skrývá holá skutečnost, která dostává svůj výraz ve slovech: mamonářství a sobectví. Je to boj, který ovšem je veden dnes nejenom mezi stranami kapitalistickými a stranami socialistickými, nýbrž uvnitř stran politických.
Monopolové postavení mezi bankami zjednala si u nás banka Živnostenská. Můžeme říci, že postavení finančních ústavů bankovních je ve skutečnosti v Československu daleko větší, daleko vážnější a má mnohem větší i smutnější důsledky nežli postavení bank cizích, na příklad v Anglii a v Americe. Velké podniky a obchody jsou dnes vesměs vázány na bankovní úvěr. Kde jaká továrna a obchodní podnik musejí se ucházeti o kredit u bank, aby mohly prosperovati a ve výrobě dále pokračovati.
Podle výkazu, který máme z r. 1921 a jenž je přesný, největší bankou je Živnostenská banka s akciovým kapitálem 200 mil. Kč, po ní přichází Česká eskomptní banka se 150 mil., pak banka Union se 120 mil., banka pro obchod a průmysl s 80 mil., Pražská úvěrní banka se 75 mil., Banka československých legií se 70 mil., Agrární a Česká banka po 60 mil. Kč a Hospodářská úvěrní banka s 50 mil. akciového kapitálu. Těchto 14 bank představuje kapitál, který vynáší průměrně tolik, že výnos akcií, čili tak zvané dividendy přesahuje úrokovou míru průměrně o 50 a ještě více procent. 14 bank s kapitálem od 20 do jednoho sta milionů Kč! Ze 40 akciových bank roku 1921 vyplacen byl zisk 241 1/2 mil. Kč. Průměrné zúrokování činí 19%, pokavad je to vykazováno na valných hromadách jednotlivých akciových bankovních společností. Akciový kapitál ve skutečnosti tvoří však pouze 6% celkového kapitálu, s nímž banky spekulují a obchodují.
A nyní, pokud jde o konkretní případ banky Bohemie: Bylo řečeno předsednictvem, že se ujme zástupce vlády, přirozeně ministr financí, slova v této debatě. Bude třeba, aby právě ministerstvo financí na určité dotazy, bez jakýchkoliv - řekl bych - ohledů na levo nebo na pravo odpovědělo. Jednu okolnost bychom rádi viděli, aby nám zde byla potvrzena nebo vyvrácena. Novinářsky bylo publikováno, že roku 1922 byla provedena revise činnosti banky Bohemie. Výsledek revise byl takového druhu, že roku 1922 již byla banka skutečně pasivní, takže již tehdy, roku 1922, měla její činnost býti zastavena. Bankovní úřad ministerstva financí nesdělil ovšem revisního nálezu ani správní radě banky, a prý ani vládnímu komisaři banky, za to ovšem důvěrnou cestou bylo naznačeno různým ústavům bankovním, v jakém stavu je banka Bohemie, a současně byla dána rada panu dr. Scheinerovi, který byl členem správní rady, aby ze správní rady banky Bohemie odešel. Banka Bohemie fakticky stala se neobyčejně choulostivou záležitostí pro vládní koalici. O tom svědčí ferman, který byl zaslán redakci časopisu "Rudé Právo". List přinesl 14. dubna tuto noticku v rubrice mezi různými zprávami: "K úpadku banky Bohemie. Policejní ředitelství nám telefonicky sdělilo, že jakékoli poplašné zprávy o ztroskotání sanace banky Bohemie budou považovány za pobuřující a nesmějí býti uveřejňovány." Policejní ředitelství - jistě v intencích a z rozkazu ministerstva vnitra a toto zase jistě na základě usnesení ministerské rady - takové rozkazy vydalo, takže do tisku nemohly přijíti ani autentické a nestranné zprávy o stavu, ve kterém je banka Bohemie v době přítomné.
Banka Bohemie byla tedy po revisi a po revisi přešla do rukou nové správy 12. května r. 1922 zvolen byl do správní rady člen poslanecké sněmovny dr. Kubíček, který byl zvolen předsedou správní rady. Současně byl tehdy zvýšen akciový kapitál banky z 15 na 35 milionů korun. Zpráva o úpadku banky Bohemie se dostala do veřejnosti nešikovností nebo snad možná nešikovností - nechci to klasifikovati - prozrazením důvěrného usnesení drem Kramářem (Slyšte!) redaktoru "Lidových Novin" Basovi, který předal ji pražskému deníku německému "Prager Tagblattu". Jinak byla by bývala zpráva o poměrech v bance Bohemii vůbec ututlána, a my neměli bychom příležitosti, abychom o této věci mluvili. (Různé výkřiky.)
Živnostenská banka, která tvoří koncern sama pro sebe, jejíž nitky zasahují na všechny strany, takže je angažována nejenom v podnicích domácích, nýbrž i v cizích odvětvích, představuje zvláštní skupinu bankovních spekulantů. Ta se postavila proti sanaci banky Bohemie, za každou cenu chtěla vynutiti její krach a proto vedla útoky, které jednak osobně a jednak, řekl bych, formálně byly všeobecně podnikány v "Národních Listech", "Právu Lidu" a "Národní Politice", aby tak kryla snad ústup nebo prestyž svého příslušníka dr. Scheinera. Jest nyní také nutno uvážiti, že úpadek banky, jako je Bohemie, dotýká se osudů tisíců malých vkladatelů. Měl jsem příležitost mluviti zde o tom s ministrem financí, ačkoliv v osobních záležitostech nevcházíme vůbec ve styk se členy této vlády. Ministr financí musel býti o této věci informován, poněvadž ze Slovácka, z Hodonína, přišel člověk, který cestoval do Ameriky a měl svoji hotovost deponovanou v bance Bohemii. Bylo to tisíc dolarů. Měl všechna svoje zavazadla v hotelovém pokoji. Když přišel do Prahy, dověděl se, že mezí tím byl vydán zákaz výplaty těchto deponovaných peněz a vkladů v bance Bohemii. Tento člověk se jmenoval Masaryk. Byl to člověk, který byl chudák, byl americkým občanem, byl činný v zahraniční revoluci v Americe, byl ve styku s těmi, kteří vedli zahraniční revoluční hnutí, v cizině sebral značné obnosy a byl připraven touto svou důvěrou k Bohemii o své vklady. Dělníci českoslovenští, kteří byli tak bláhoví, že se dali zlákati a odešli na práci do severní Francie, aby tam pomáhali při znovuvybudování území válkou zničených, naši vlastní lidé uložili si své poslední koruny, totiž franky, do filiálky Bohemie v Paříži, a teď nám píší zoufalé dopisy, co bude s těmi vklady, které byly jedinou poslední nadějí pro tyto ubožáky, až by se vrátili, aby mohli pomocí těchto peněz, těžce nastřádaných, alespoň pro nejbližší budoucnost existenci svou zachrániti. Teď ovšem přišli o tyto své naděje.
Jest třeba, aby se pomýšlelo na způsob, jak tyto zjevy odstraniti. Dověděli jsme se zase cestou, řekl bych, jen žurnalistickou nebo informativní, že se jedná o sanaci a že na sanaci naléhají i jiní činitelé, než jsou zaměstnanci a zástupci vkladatelů zdejší banky Bohemie. U československé vlády zakročilo vyslanectví francouzské vlády, byl tam italský vyslanec, do Prahy přijel zvláště k tomuto účelu komisař dr. Zimmermann, zástupce vlády rakouské z Vídně, aby porokoval o věci. Francouzský a italský vyslanec hájili vesměs zájmy vkladatelů svého národa. Pozastavovali se nad tím, jak mohla vláda československá připustiti vklady, když již před rokem za režimu Scheinerova věděla, že stav banky Bohemie je insolventní. Francouzský vyslanec se vyslovil o našem finančním hospodářství, že takového "svinstva" - to jsou jeho slova - na světě ještě neviděl. (Slyšte!)
Nuže, nyní se pomýšlí na sanaci. Je zvláštní, jak si páni představují sanaci. Jest především nutno, abychom věděli, že banku Bohemii, tak jako všechny banky, které se nalézají v podobném postavení, zavedly do dnešního stavu nejen poměry, nýbrž i určité osoby, a že především mají svým celým jměním ručiti za výplatu vkladů ti, kteří byli ve správních radách a byli dříve ve vedení těchto bank, o něž jde. Ale tato cesta nemá býti nastoupena. Nevím, co řekne pan ministr financí dnes o prostředcích, na kterých se usnesla vláda československá, ale pokud nám je známo, jest zde projekt, že ze všech vkladů, nejen ze vkladů banky Bohemie, nejen ze vkladů Moravsko-slezské, nýbrž ze vkladů všech bank a peněžních ústavů má býti strženo jedno procento z úroků na sanaci zkrachovaných bank. (Výkřiky.)
Píše se o tom, že je v likvidaci Pozemková banka. Pokud nám bylo řečeno, nejedná se o likvidaci ani obyčejnou, ani mírnou a postupnou, nýbrž prý o konkurs Pozemkové banky. Ostatně nelze se tomu diviti, poněvadž jeden bankovní ústav, který je ve spojení s celou ostatní budovou finanční a kapitalistickou, je vybudován z karet, že zasahuje jedna kartička do druhé a jedna strhává druhou do bahna, a když se jeden sloupeček kývá, začne se chvěti a spadne celá budova z karet. Kolik jich přijde na řadu, nevíme. Ale je potřebí zde konstatovati, že likvidující česká Pozemková banka prodělala v jedné dřevařské společnosti pouze 20 mil. Kč.
Ovšem na osudu banky Bohemie je interesována jedna z velmi silných politických stran. Je velice, řekl bych, choulostivé mluviti - mluvíme-li o politických stranách - o jejich domácnosti. Pokud se týká vnitřních poměrů politických stran, nemám v úmyslu zasahovati do těchto poměrů, ale pokud jde o vliv politických stran na hospodářství bank a ústavů, který svádí k nemravnosti, tak máme povinnost nejen vytýkati, nýbrž také kritisovati a odsuzovati. Jedna z velkých stran, která se dostala k vedení Bohemie a vytvořila koncern, zvláště proti Živnostenské bance, je strana malozemědělského a venkovského lidu. (Posl. Roudnický: Na Rusku to dělají lépe?) Pane kolego Roudnický, my zde mluvíme především o Československu. Takovéto druhy korupce na Rusku nejsou možné. A jestliže vy chcete hájiti bankovní konsorcium, které je představováno Živnobankou, divím se, že máte k tomu tolik kuráže. (Posl. Myslivec: Mluvte o snědených krámech v Rusku!) To je vaše věc. Jestliže se Evropa nestydí a nestyděla pomáhati zemím kapitalistickým, aby Rusko bylo vrženo do takového postavení, a jestli vy s tím souhlasíte, je to věc vašeho svědomí jako příslušníka strany, která má hlásati lásku k bližnímu. (Posl. Roudnický: Nefixlujte!) V našem postupu není švindlů ani fixlování, ale můžeme poukázati na druhé strany, které toto v programu mají.
Jsou zde angažovány 2 velké strany politické, národně-demokratické a agrární, a je zvláštní, že právě obě tyto strany vystavují si vysvědčení největší státotvornosti. Což pak nevědí, že činností, kterou provádějí jejich osobnosti, tento stát, který mají tvořiti, vlastně podkopávají a že to nejsou dělníci a pracující lid, který je nespokojen, nýbrž že jsou to právě lidé, kteří z vrstev buržoasních z nenasytnosti boří to, co třebas původně chtěli stavěti? Tedy tyto dvě strany, které jedině jsou angažovány, bojují proti sobě. Snad vás bude velmi interesovati, že právě zprávami o úpadku banky Bohemie důvěra ve státotvornost těchto politických stran byla do jisté míry otřesena také zvenčí. Důvěra zahraničního kapitálu je značně zeslabena, o čemž svědčí, že holandská státní banka nepřijímá již akreditivů Živnobanky. Vyskytly se projekty nacionalisace Živnobanky a převedení její na banku cedulovou. Je pravda, že Živnostenská banka má neobyčejně veliký majetek, který dosud nemohl býti podroben přísné, nestranné revisi. Ona vykazuje ve svých závěrkách určité obnosy, ale pokud je nám známo, tyto obnosy neodpovídají skutečnosti. A dnes můžeme odhadnouti jmění Živnostenské banky, angažované v různých podnicích nejen doma, nýbrž zejména v zahraničních cizích státech, ve Vestfálsku, Porýnsku a Jugoslavii, na 20 až 25 miliard Kč. Kdybychom provedli nacionalisaci, myslím, že by vláda měla k tomu velmi vhodnou příležitost. Kdyby pan ministr financí nebyl zrovna sám přímo angažován osudem Živnobanky jako její bývalý předseda, možná že by provedl - a já tvrdím, že jako ministr financí Československé republiky, který je povolán a poslán tam měšťanskými stranami, by mohl provésti, má-li na zřeteli blaho státu - prodej akcií Živnobanky za běžný kurs. My jsme pro vyvlastnění Živnobanky bez náhrady, ale ministr financí, který se hlásí k měšťanským stranám, ať přijde s takovým návrhem a jistě by našel, má-li na zřeteli dobro celku, většinu. Jmění je utajeno.
Pozemková banka nalézá se také v úpadku. Má býti tedy sanována cukerním kartelem a proto zdražil se cukr o 60 hal. na jednom kilogramu. Tedy souvislost mezi spekulacemi cukerními a mezi sanováním určitého bankovního ústavu jest zde příliš úzká.
Posl. dr. Kubíček dosud, pokud vidíme, na naléhání bývalých kolegů neresignoval na mandát poslanecký, ale nám bylo podivno, že klub poslanců agrární strany ho - takovým příliš mírným tonem - nevyzval, nýbrž jen doporučil, aby p. posl. Kubíček se vzdal mandátu. Možná, že strana agrární má určité příčiny, aby jednala se členem posl. sněmovny, který byl předsedou banky Bohemie, v rukavičkách a hodně mírně. Říká se, že prý je mnoho vinníků. P. posl. dr. Kubíček, přihlásí-li se k debatě, je povinen zde před forem sněmovním v zájmu své osoby učiniti o věci prohlášení a říci, co je na věci pravda. Říká se, že je více vinníků a jedním z vinníků je bývalý předák banky Bohemie dr. Scheiner, a to, jak jeden z přívrženců agrární strany řekl, prý z 90%. On věděl o stavu Bohemie, ale na "různá vydání" prý pan dr. Scheiner příliš nehleděl. Zařadil na příklad do položky 1,250.000 Kč, v níž prý byla zahrnuta - to jest ovšem otázka strany sociálně-demokratické - subvence pro její agitační fond! (Výkřiky.)
Agrární strana má zase jisté, určité důvody, aby zde tuto historii a tuto aféru přešla, když ne mlčením, tedy aby aspoň vyšla mezi touto Scyllou a Charybdou pokud možno málo otřesena. Mám tu jednotlivé výkazy příjmů agrárních předáků. Na př. pan předseda senátu Československé republiky Prášek je předsedou spolku hospodářských lihovarů a má za tuto funkci prý půl milionu korun. Pan dr. Rolíček je předsedou průmyslových lihovarů a má rovněž 500.000 Kč. Presidentem rafinerií lihovarů je pan posl. dr. Kubíček, který prý má za tuto funkci rovněž půl milionu korun.
Hospodářské lihovary vykazují disposiční fond 20 milionů Kč. Bylo by dobře, kdybychom věděli, k jakému účelu bylo tohoto disposičního fondu používáno, kolik vymáhá agrární strana příspěvků od svých příslušníků a čím platí své sekretariáty a bohatě dotovaný aparát organisační. (Předseda zvoní.)
Než, vážení pánové, pan předseda mě napomíná, moje řečnická doba je skoro už vyčerpána. Proto jen několik poznámek ještě.
V kritickém okamžiku, když se jednalo před několika týdny o zákonu na ochranu republiky, byla to komunistická strana, která vystoupila z důvodů zásadních proti tomuto zákonu. "Rudé Právo" mělo článek, který uvádí momenty, které byly podkladem zákona na ochranu republiky v Německu a píše zde v doslovu: "Pro naše dělníky může býti německé praktikování zákona jedině poučením: Budujte systematicky jednotnou frontu, stavte se v obranné šiky, abyste dovedli zdolati fašistickou reakci, která se bude v pozadí zákona roztahovati na váš účet. Řiďte se příkladem německého proletariátu, který ví, jak republiku chrániti, byť i byl doposud slabý. Chráněním republiky se zbraní v rukou zesílí tak, aby mohl přejíti k útoku."
Tento pasus byl z článku "Rudého Práva" konfiskován. A v této chvíli, když jde o to postupovati proti všem, kteří nesou ve svém programu ne hesla, nýbrž skutečné cíle pokroku a lidské rovnosti, přicházíme k řešení otázky úpadku bankovních ústavů. Ty jsou výlupkem mamonářství a sobectví, jakého nebylo před válkou. Pravou příčinou bankovní sodomy je však jednak soustava kapitalistické výroby a bezmezné spekulace, jednak politický režim domácí, který je hnán do slepé uličky, na nějž mají vliv buržoasní koterie, který odporuje zásadě demokracie a je ve své "pětce" vyloženou oligarchií. Proti němu a jeho důsledkům stojí v boji komunistické dělnictvo za sociální rovnost, pravdu, mravnost a lidskou kulturu.
Ještě jednu reminiscenci si dovoluji. Předminulého roku 1921 jsme měli příležitost v jedné bouřlivé schůzi noční projednávati otázku mzdového sporu bankovního úřednictva. Tehdy po zdolání stávky bankovních úředníků byli to zástupci tehdejší vlády a zejména min. předseda, který řekl, že s úředníky se bude jednati kategoricky a že banky nebudou dbáti vůbec na určité ujednání, které bylo smluveno. Tehdy banky si hrály na naprosto autokratické, bezohledné zaměstnavatele. Nyní přišel den, kdy se s nimi začne účtovati. A tu mějme tolik odvahy a poctivosti, strhnouti clonu špatnosti, která tu jest a ukázati na ty viníky, ať jsou nejen známi, nýbrž také odsouzeni.
Jest v zájmu pracující třídy, aby nastala zde očista. Víme ovšem, že takovými prostředky, jako jest ochrana vkladatelů z prostředků státních, se nepomůže. Konečným cílem jest nám socialisace velkých bank, tak jako všech kapitalistických podniků. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr. Charvát.
Posl. dr. Charvát: Paní a pánové! Naše interpelace týká se nezdravého poměru, který po utvoření Československé republiky zavládl mezi ministerstvem financí a Živnostenskou bankou. Poměr ten je tak úzký, že neinformovaná česká veřejnost pokládá Živnobanku téměř za ústav státní, který vykonává všechny funkce státního finančního ústavu, který je opatřen všemi výhodami státní banky, ale bez její povinnosti. Bankovní úřad polovážně a položertem bývá označován za filiálku Živnobanky.
Krise českého bankovnictví odhalila zároveň privilegovanou úlohu, kterou hraje Živnobanka v českém peněžnictví, ve finančním hospodářství naší republiky a tato krise ukázala také nezdravý poměr ministerstva financí k Živnobance. Živnobanka těší se obzvláštní přízni zmíněného ministerstva, jako žádný jiný peněžní ústav. Její úplné spojení s ministerstvem financí a s Bankovním úřadem, řídícím devisovou politiku, přináší Živnobance nesmírné prospěchy a výhody.
Byla to především nostrifikace rakouských korun a rakousko-uherských rent, která obohatila značně tento ústav. Živnobanka, zvěděvši včas o odluce měny po převratu, dala si zaplatiti stonásobně staré koruny ze svých pohledávek, zejména ve Vídni a využila důkladně zákona o nostrifikaci starých rent, podle něhož bylo dovoleno, aby ministerstvo financí povolilo v určité relaci nostrifikaci starých rent rakouských nebo uherských, podle ustanovení, že škody, které utrpěly peněžní ústavy rozlukou měnovou, t. j. nedobytností svých pohledávek ve starých korunách, budou jim nahrazeny. Tato nostrifikace jde ovšem na účet československého státního dluhu, a jest třeba v zájmu veřejném zjistiti přesně, oč se při této příležitosti Živnostenská banka obohatila na úkor československého státního dluhu. Pokud mně bylo možno opatřiti si informace, byla z uvedeného titulu ministerstvem financí povolena nostrifikace celkem pěti miliard rent. Z tohoto úhrnu přiděleno pouze Živnobance přes dvě miliardy za neobyčejně výhodný kurs 2 3/4, čili jinými slovy, ministerstvo financí dalo ze svých kapes Živnobance dar přes 1 miliardu Kč. (Posl. Teska: Ze státních peněz!) Ano, ze státních peněz.