Počátky k této pragmatice byly již v našem státě učiněny; jsou tu již zákony o požitcích vojenských osob činně sloužících, o jejich platovém postupu, dále o odpočivném a platech zaopatřovacích, zejména zákon o úpravě služebních požitků vojska ze dne 19. ledna 1920, č. 195 Sb. z. a n., a zákon o vojenských požitcích zaopatřovacích ze 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., a zákony je doplňující.
Nyní přináší se další kámen ke stavbě vojenské pragmatiky. Zákonný základ má obdržeti partie disciplinární, právo kázeňské a kárné. Jest si jen přáti, aby v brzku následovalo pokračování další a aby nebyla daleká doba, kdy veškeré složky služebních poměrů vojáků, zejména těch, kteří si vojenskou službu zvolili za své povolání, budou postaveny na základ zákonný, jak je to nutno ve státě demokratickém.
Řekl jsem, že armáda u nás má sloužiti potřebám celého státu. Ona musí býti nejen vojensky zdatnou, ale i státu věrnou a spolehlivou. Ti, kdož ji vedou, musí býti proto prodchnuti státním republikánským duchem, obětovati vše pro vítězství a zachování celistvosti československého státu.
Nechci paušalisovati, vím jen, že nejen mezi důstojníky zahraniční armády, mezi důstojníky legionářskými, kteří svým zahraničním životem dokázali lásku k samostatnému československému státu, ale i mezi důstojnictvem domácím máme schopné a Československou republiku milující důstojníky, kterým leží na srdci jedině zájem armády a státu. Máme však také, bohužel, důstojníky v naší armádě, kteří byli za starého Rakouska postrachem a kteří dnes zaujímají významná místa v naší armádě. Setkáváme se s důstojníky, kteří byli v zajetí a měli pro naše osvobozovací snahy jen úsměšek a pohrdání, kteří vedli černé knihy, do nichž zapisovali československé legionáře. Znám velitele pluku ve Slezsku, který po převratu odmítl vstoupiti do československé armády a učinil takte prve po 8 měsících, a to v době, kdy již viděl, že staré Rakousko se nevrátí. Všichni tito proklínaní důstojníci za starého Rakouska, všichni ti, kteří za hranicemi vyhrožovali šibenicí legionářům, všichni, kteří v době převratu nevěděli, kde jest jejich místo, tak se mi zdá, že jsou jakýmisi tajemnými vlivy nejen držáni, ale dokonce i protežováni na úkor dobrých a zasloužilých legionářů a domácích důstojníků. Nesmí se proto nikdo diviti, že mezi legionářskými důstojníky a také mezi svědomitými a spolehlivými důstojníky domácími panuje veliké rozhořčení nad těmito zjevy. Dostal jsem řadu dopisů od spolehlivých, aktivně sloužících důstojníků, jež jsou bolestnými výkřiky nad poměry v některých částech naší armády. Zdůrazňuji, že jsou to dopisy od důstojníků, kteří mají na srdci jedině zájem státu a armády.
Právě v těchto dnech vede se u disciplinárního výboru v Brně řízení proti veliteli 29. pěšího pluku v Jindřichově Hradci p. plukovníkovi Daubkovi a podplukovníkovi Schillerovi ohledně výroků, které p. plukovník Daubek pronesl před celou řadou lidí při různých příležitostech, a pro výroky, jež učinil podplukovník Schiller v restauraci při manévrech. Pan plukovník Daubek dne 9. září 1922 pravil v kavárně v Jindřichově Hradci: 1. že zná důstojníky, kteří byli za republiky mimořádně povýšeni. Jeden proto, že neupisoval půjčky, a druhý proto, že za Rakouska kradl. Mluvě o manévrech, prohlásil plukovník Daubek: 2. "To přišel jeden takový komediant a blahopřál tomu druhému k tomu znamenitému výcviku a pokroku v armádě. Pak přišel Syrovej, to byl opravdu syrovej, ten nám neřekl nic, vůbec nic. Kdyby mně to řekl můj kaprál, tak ho zavřu na 30 dnů. 3. Pak jsme šli, tam nám dali nažrat, pak jsme šli zase dál a tak jsem si myslil, že tady zůstaneš a na československou armádu se vyflákneš. 4. Pak přišel president v takovém divném úboru, měl na hlavě čepici s pentličkou. 5. Pánové, v ministerstvu sedí takoví pancharti, dokud je sekerou nevymlátíme, nebudeme my důstojníci míti pokoje".
Slavná sněmovno! Nyní přijde to hlavní. Důstojníci, kteří v disciplinárním řízení proti p. plukovníku Daubkovi a Schillerovi zavedeném byli vyslýcháni, potvrdili shora uvedené výroky, jsou za to nyní disciplinárně vyšetřováni, p. plukovník Daubek a podplukovník Schiller podali na ně žalobu pro urážku na cti a p. vojenský prokurátor žalobu pro porušení subordinace.
Pokládám za nutno upozorniti na tento případ a doufám, že samo ministerstvo národní obrany si ho povšimne. Vždyť přece není možné, aby byli obžalováni a eventuelně trestáni důstojníci proto, že při výslechu potvrdili urážlivé výroky p. plukovníka Daubka a podplukovníka Schillera.
Dámy a pánové! Zdůrazňuje se stále, že důstojníci musí býti také učiteli a vychovateli vojáků a musí se snažiti býti vzorem občanských ctností. Zejména na exponovaných místech, jako je Slovensko a Podkarpatská Rus, musí si býti důstojníci vědomi, že zvláště lid domácí pohlíží na ně jako na representanty naší státní moci. Bohužel, že i tu často docházejí stížnosti, a je nutno jen v zájmu armády a našeho státu se o nich zmíniti.
V Mukačevě v Podkarpatské Rusi je posádkovým velitelem p. generál Slezáček, který za starého Rakouska byl důstojníkem někde ve skladišti na frontě vůbec nebyl. U nás v Československé republice po převratu byl jmenován plukovníkem v Opavě, kde však se choval takovým způsobem, že musel býti přeložen do Podkarpatské Rusi. Byl přeložen do Mukačeva, a slavná sněmovno, byl povýšen na generála. Tedy místo, aby byl potrestán přeložením, byl sice přeložen do Mukačeva, ale s přeložením zároveň byl jmenován generálem naší československé armády.
Vystupování p. generála Slezáčka v různých nočních restauracích v Mukačevě je takového rázu, že p. generál slouží za terč posměchu a vtipů občanstva. Pan generál je také důvěrným přítelem bývalého šlechtice Schönborna-Buchheima. Častokráte nařídí hudbě vojenské koncertovati před zámkem tohoto bývalého šlechtice a dokonce častokráte nařídí defilování vojska, které přijímá společně s panem Schönbornem s balkonu zámku. Že pan generál Slezáček takovýmto jednáním nijak nezískává u místního občanstva úcty ke své osobě a že svými styky s p. Schönbornem-Buchheimem posiluje jen agitaci protistátních živlů v Podkarpatské Rusi mezi místním občanstvem, je samozřejmé.
Slavná sněmovno, jest nutno, jak již jsem podotkl na začátku, aby zde byla učiněna náprava, aby takovéto zjevy byly prostě odstraněny, neboť nebylo by jistě ku prospěchu státu, kdyby se měly u nás opakovati případy, jako byl posledně proces s Wurmem a Nowakovskim.
Bezpečí naší branné moci spočívá na prvním místě na věrnosti jejich příslušníků, to jest, všechna významná místa naší armády musí býti obsazena nejen vojensky zdatnými, ale také státu věrnými a spolehlivými důstojníky, důstojníky to, kteří i svým životem a svým vystupováním vzbuzovali by nejen u podřízených, ale také i u občanstva respekt a úctu k naší armádě a tím také respekt a úctu k naší Československé republice. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Haken.
Posl. Haken: Pánové! Nový kázeňský řád, jenž nám je vládou ke schválení předložen, má býti prostředkem k vnitřnímu ukáznění československé armády. Je třeba, abychom odmítnutí této předlohy poněkud zdůvodnili.
Poměr třídně uvědomělého dělnictva k armádě měšťáckého státu je určen třídním stanoviskem. Armáda není tu ničím jiným, než nástrojem vládnoucí třídy, a to nástrojem velmi důležitým, proto buržoasie na nákladech na ni nikdy nešetřila. Ráda vždy povolovala ohromné sumy na militarismus, přísně chránila a pěstovala ducha armády, aby se mohla na ni ve všech případech spolehnouti. Antimilitarismu v buržoasních řadách nikdy nebylo a měšťáčtí politikové byli vždy pro silnou, ukázněnou armádu. Česká buržoasie byla pro ni i ve starém Rakousku. Ohledy nacionální byly zatlačeny stanoviskem třídním.
Abych uvedl příklad, poukazuji na dr. Kramáře. V jedné loňské schůzi zahraničního výboru zaníceně dokazoval, že světovou válku zavinili jen a jen Němci a že to byla válka Germánstva proti Slovanstvu. Rakousko-uherská armáda byla vybudována, jak tvrdil, proti Slovanům balkánským a s nimi proti Slovanstvu všemu. Ty "slovanské" omáčky dr. Kramáře jsou až příliš ohřívané, ale nezdržel jsem se tenkráte a vskočil jsem p. dr. Kramářovi do řeči otázkou: "Když tedy rakousko-uherská armáda byla vybudována jen proti Slovanstvu, jak vysvětlíte svůj militarismus za Rakouska, zejména ohnivou řeč v delegacích r. 1912, kde jste mluvil pro zvýšené náklady, pro válečné úkony, předlohy vlastně již válečné? Výslovně jste tenkráte končil svou ohnivou řeč pro rakousky militarism prosbou k členům delegací, aby alespoň k vůli stařičkému panovníkovi, jenž si na armádě tak zakládá, "militaristické předlohy odhlasovali".
Není divu, že tato otázka p. dr. Kramáře zmátla. Pan dr. Kramář byl a je monarchistou a militaristou. Jeho třídní zájmy potlačují i zájmy nacionální. Byl militaristou rakouským, teď je československým. Bude militaristou tak dlouho, dokud armáda bude nástrojem měšťácké třídy. Kdyby zítra česká armáda byla socialistickou a stala se nástrojem proletariátu, nebude většího antimilitaristy než dr. Kramář a jeho třída.
Chtěl jsem na tomto příkladě ukázati, že uvědomělý socialista nemůže býti přítelem armády měšťáckého státu. To byla stará zásada sociální demokracie, dokud nezradila socialistického, třídního programu. Uvědomělý socialista nemá zájmu na ukáznění armády, jež je nástrojem buržoasní třídy. Armáda, jež je většinou složena z proletářů, má býti dle vůle buržoasie jejím poslušným nástrojem. Proto nechce strpěti nějaká demokratická zařízení v armádě, ba usiluje zbaviti vojáky volebního práva.
Armáda má býti prý nepolitická. To je heslo licoměrné, měšťáky šířené. Ministr národní obrany zakázal v důsledku toho politickou agitaci, ale stíhá jen agitaci komunistickou. Zakázal poslancům vstup do kasáren a zbavil je tak možnosti kontroly, jak se zachází s vojáky. Buržoasní politické tendence šíří agitátoři, důstojníci Ymky zcela svobodně. Vojákům jsou zabavovány nejen dělnické časopisy, ale mám případ, že byl zabaven i Marxův komunistický manifest, jejž jsem v rakouské armádě svobodně četl. Vojákům jsou zakazovány dělnické tělocvičny, domy, čítárny, ba i zábavy. V Jičíně byli vojáci trestáni pro účast na taneční zábavě. V tomto městě v nedávných volbách většina vojáků-voličů volila komunisticky a od té doby místní velitelství se neštítí sebe malichernějších prostředků k vykouření komunismu z hlav vojáků. To má za následek, že kdyby byly volby dnes, odevzdají nám ještě více hlasů.
Persekuce vojínů šíření komunistických myšlenek mezi vojskem nezastaví a je jen zbytečným trýzněním vojínů. Naše vojenská správa chápe se prostředků, jakých užívala rakouská vojenská správa za války v předvečer rozpadu Rakouska.
Předložený kázeňský řád má zkonservovati ducha armády, s nímž nejen komunisté, nejen socialisté, ale žádný opravdu pokrokový člověk nemůže souhlasiti. Ačkoli vládní socialisté slouží reakčnímu směru v naší armádě velmi oddaně, přece jen občas najdeme v jejich časopisech výbuchy odporu. Objevily se i v "Právu Lidu" i v "Českém Slově". Nesnesitelné poměry ve Vojenské akademii v Hranicích našly dokonce ostrého odsouzení i v "Národních Listech".
Naše armáda nepodléhá jen reakci domácí, ale reakci cizí, francouzské. Nemáme vlastně samostatné armády. Československá armáda je exponentem nejen buržoasie domácí, ale i kapitalistické buržoasie francouzské. Hold, jejž naše buržoasie skládá generálu Fochovi, je holdem francouzské reakci, klerikalismu a francouzskému kapitalistickému imperialismu.