Předseda (zvoní): Žádám pana poslance, aby se zdržel takových výroků.
Posl. Haken (pokračuje): Foch je generálem reakce a imperialismu francouzského. . .
Předseda (zvoní): Žádám pana poslance, aby se zdržel výroků, vztahujících se k representantu válečné moci ve státech spojeneckých.
Posl. Haken (pokračuje): - Já s ním ve spojení nejsem - . . . jako je Hindenburg generálem tohoto směru v Německu. Oba jsou stejnými řezníky evropského proletariátu.
Předseda (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku.
Posl. Haken (pokračuje): Dělnictvo může se pokloniti starořímskému Spartakovi, vůdci vzpoury otroků; Žižkovi, obhájci svobody myšlení ve středověku; může vzdáti hold vůdcům veliké revoluce francouzské, zejména vůdcům pařížské Komuny; pokloní se revoluční proletářské armádě ruské; smekne i před Maxem Hölzem, vůdcem revolučních proletářských skupin v Německu; ale uvědomělý dělník a socialista nesmekne před Fochem, generálem kapitalistického imperialismu a reakce.
Žádná armáda není bez politické tendence a nikdy bez ní nebyla. Armáda je nástrojem politické moci a určitých politických tendencí. Historie i přítomnost nás o tom přesvědčuje. I československá armáda je ve službách určitého politického směru. Ve vojenský stejnokroj oblečení proletáři jsou nuceni sloužiti kapitalistické reakční třídě a jejím snahám. Tu je rozpor mezi třídním cítěním většiny jednotlivců zařazených povinnými odvody do armády a těmi, kdo o jejich osudu rozhodují. Tento rozpor je čím dále znatelnější a končí rozkladem armády, před nímž jí neuchrání ani persekuce jednotlivých vojínů, ani nový kázeňský řád. (Potlesk komunistických poslanců.).
Předseda (zvoní): K slovu se přihlásil pan ministr národní obrany Udržal.
Ministr Udržal: Slavná sněmovno! Zákon, o jehož přijetí se jedná, obsahuje ustanovení, jež nebyla dosud, až na nepatrné výjimky, upravena zákonem. Úprava věcí v tomto zákoně obsažených, děla se ve služebních předpisech, jež v bývalé monarchii vydávány byly vojenskou správou se schválením panovníkovým bez jakékoliv ingerence parlamentu. Tak jde tu především o starý služební řád (Dienstreglement) a řízení před čestnými radami. Jest přirozeno, že tyto služební předpisy upravovaly materii způsobem našemu demokratickému nazírání naprosto nevyhovujícím. Našemu demokratickému zařízení odpovídá, aby zásady vojenského kázeňského a kárného práva byly upraveny za součinnosti Národního shromáždění - tedy zákonem. Zákon tento má poskytnouti nejenom nesporný právní podklad pro trestání vojenských osob za poklesky proti kázni, nýbrž má určiti pevnějším způsobem disciplinární stránku poměru vojenských gážistů, a to bez rozdílu, ať jde o gážisty do hodnostních tříd zařaděné - tedy důstojníky, nebo o gažisty mimo hodnostní třídy - tedy rotmistry. Jest to zajisté značný krok kupředu oproti dosavadnímu právnímu stavu věci.
Jest ovšem jisto, a bylo na to s mnohých stran také poukazováno, že navržený zákon stanoví v části věnované řízení před kárnými výbory tresty dosti citelné, jež mohou nepřímo postihnouti i rodinu trestaného gažisty. V tomto směru pokládám za potřebné zdůrazniti, že osnova nezavádí tu ničeho, co by neplatilo paralelně pro ostatní t. j. civilní státní zaměstnance a že, bude-li přikročeno v tomto směru ke změně disciplinárního zákona (služební pragmatiky), platného pro občanské státní zaměstnance, bude zajisté provedena i příslušná změna dotyčných ustanovení této vojenské předlohy.
Ostatně jsem pevně přesvědčen, znaje výborného ducha důstojnického sboru československé armády a jeho ukázněnost že tak závažné poklesky, které by mohly míti v zápětí plnou tíži trestu, se buď vůbec nevyskytnou, nebo jen ve zcela ojedinělých případech. Kromě toho i v takových ojedinělých případech, kdy vzhledem k tíži poklesku bude zapotřebí použíti trestu nejzávažnějšího, poskytuje zákon možnost, aby bylo určitý způsobem postaráno o nevinné příslušníky rodiny potrestaného gažisty, čímž zmírňuje tíži dotyčných ustanovení ku prospěchu nevinné rodiny.
Budiž mně dovoleno několika slovy reagovati na vývody některých pánů řečníků. Jeden z pánů si zde posteskl, že máme v armádě ještě celou řadu lidí, kteří by tam dle jeho přesvědčení býti neměli, poněvadž se těžce prohřešili proti státu kdysi, když sloužili armádě rakouské, anebo za války atd. Já připomínám dotyčnému panu kolegovi, že máme osobní stížnostní komisi, kterou každý, kdo v armádě slouží, musel projíti, že tato osobní a stížnostní komise je složena v převalné většině z legionářských důstojníků a že vedení samo mají v rukou legionáři. Pokud se týče plukovníka Daubka, je mně známo, že se jistě něco stalo, co se státi nemělo. Já jsem také ihned, jakmile se mi zpráva o tom donesla, nařídil nejpřísnější vyšetření, poslal jsem tam samotného generálního inspektora Machara a věc byla vyšetřena, potrestána a zkrátka uvedena na pravý stav. (Posl. Koutný: A plukovníkem zůstane dále!) Nebylo by snad dobré, kdyby se rozhodovalo v duchu jen jedné politické strany, to není možno. (Posl. Kreibich: Plukovník Slezáček byl povýšen na generála!) Ano, komisí, pane kolego, v níž zasedají velmi vlivní a vynikající legionářští důstojníci, tedy o nějakém stranictví zde nemůže býti řeči. Ovšem, nechám vyšetřiti, co zde bylo řečeno, je-li pravda, že v jistých garnisonách se defilovalo před hrabětem Schönbornem. Já to pokládám za naprosto nemožné a myslím, že se to asi zakládá na nedorozumění. Je-li to pravda, pak jistě vojenská správa vykoná svou povinnost a zavede v této věci také náležitý pořádek.
Pan kol. Haken myslí, že ministerstvo pronásleduje komunisty, že zakazuje komunistům přístup do kasáren. Tomu tak není, to pan kol. Haken dobře ví: ministerstvo bylo nuceno zakázati volný přístup do kasáren všem členům zákonodárných sborů, ale snad se tak stalo na základě zkušeností, které ministerstvo učinilo s poslanci strany komunistické, to není vyloučeno. (Potlesk. Výkřiky komunistických poslanců.)
Kol. Haken zle se hněvá, že v nejbližších dnech má býti naším hostem vítěz ze světové války, tedy osvoboditel mnoha a mnoha potlačených, zotročených národů. (Výborně! Potlesk. Různé výkřiky komunistických poslanců. Posl. dr. Hanreich pokřikuje a tluče pěstí na ministerskou lavici.)
Předseda (zvoní): Volám pana posl. dr. Hanreicha za toto chování k pořádku.
Ministr Udržal (pokračuje): Maršál Francie a maršál Polska nepotřebuje, abychom ho hájili. (Potlesk.) Já jen připomínám, že včera - a říkám to s chloubou se strany soc.-demokratické bylo velmi jasně řečeno, dívají na maršála Focha. Maršál Foch na veliké schůzi byl nazván vším právem největším současným pacifistou, neboť kdyby jeho nebylo, snad by krveprolití válečné trvalo ještě dlouho a snad by bylo skončilo ujařmením národů. (Potlesk. Výkřiky.) Kol. Haken se nad tím nesmí pozastavovati, že druhé politické strany české se nestaví do služeb těch, kterým slouží on. (Tak jest! Zcela správně!)
Vážené shromáždění! Na důstojníkovi chceme, aby konal svou povinnost, žádáme neúprosně, aby sloužil státu. A já mohu říci s chloubou, že ohromná většina našich důstojníků jest si svých povinností vědoma a s krajním sebezapřením státu, republice na obhájení našich svobod slouží. (Tak jest!) Ovšem musíme si také uvědomiti své povinnosti proti těm, kteří z naší vůle a z našeho příkazu na místech odpovědných slouží státu, slouží nám. (Hluk a výkřiky posl. Koutného a posl. Dubického.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Ministr Udržal (pokračuje): Důstojníci naši jsou namnoze v některých krajích nejvýznačnějším kulturním elementem. Důstojníci naši starají se za časté nejen ve svěřených vojenských sborech, nýbrž i mezi civilním obyvatelstvem o pokrok kulturní a o odstranění analfabetů. Důkazů toho bych mohl podati celou řadu. Prosím tedy o uznání. Není možno chtíti, aby tam, kde jde o odměnu práce, byl důstojník uznáván za nějaký element méněcenný, jako je tomu ještě namnoze na Slovensku, a je v zájmu státu, aby co nejdříve tato křivda byla odstraněna, aby důstojníkům bylo dáno to, co jim patří, co dostává zaměstnanec civilní, ať gážista nebo podúředník, nebo zřízenec. V této věci musí se jim státi po právu. Když chceme na nich, aby konali povinnosti, musíme jim také dáti to, co jim patří. (Hlučný potlesk a pochvala.)
Předseda (zvoní): Dávám slovo panu posl. Dykovi.
Posl. Dyk: Vážené shromáždění! Pan ministr národní obrany zbavil mne povinnosti, abych reagoval na některé partie řeči kol. Jokla. Přece však zbývá tu určitý pasus, který bych nerad nechal bez povšimnutí. Je to onen u německého sociálního demokrata charakteristický pasus, kde kol. Jokl vidí vlastní jádro kázeňského řádu v §u 34, podle něhož neznalost služebního jazyka klade se na roveň kvalifikaci nevyhovující. Ovšem zamlčuje další větu: "nelze-li pro neznalost služebního jazyka vojenského gážistu z povolání ke službě upotřebiti, může býti ministerstvem národní obrany přeložen z moci úřední do výslužby (do zálohy s odbytným) i před uplynutím lhůty, stanovené v první větě tohoto paragrafu." Tento paragraf německý sociální demokrat akcentuje a napadl jej proto, že se mu zdá býti porušením mírových smluv. Tvrdí totiž, že v mírových smlouvách zavazuje se stát československý, že různost řečí nemůže býti závadou při přijímání do úřadu, ale zapomíná, že ony smlouvy mírové, nazývajíce náš stát státem národním, ponechaly mu možnost, aby si stanovil státní řeč. On tuto interpretaci mírových smluv, jakou zde podal, učinil více jako Němec, než jako sociální demokrat a jeho interpretace by vlastně činila státní jazyk něčím naprosto směšným, něčím theoretickým, čili: právě tato možnost, stanoviti si státní jazyk, interpretaci kol. Jokla úplně vyvrací. Po rozumu každého, kdo o textu mírových smluv uvažuje, různost jazyků ovšem nemůže býti závadou přijetí, to jest Němec nemůže býti nepřijímán proto, že je Němcem, nebo příslušník kterékoli národnostní menšiny proto, že tímto příslušníkem je, ale není tím řečeno, že by neměl povinnosti ovládati jazyk státní, služební, poněvadž, kdyby tomu tak bylo, pak by tu neběželo o určitou ochranu menšin, nýbrž o určitou privilej menšiny. A to ovšem nebylo v intencích mírových smluv.
Považuji za svou povinnost, na tento pasus kol. Jokla reagovati tímto výkladem.
Avšak jest mou povinností, abych reagoval také na vývody druhého oposičníka, a to posl. Hakena. Posl. Haken se vyslovil, že uvědomělý socialista nemá zájmu na ukáznění armády. Posl. Haken se v tomto směru poněkud přeřekl, poněvadž chtěl asi říci: Uvědomělý komunista nemá zájmu na ukázněné armádě, poněvadž, pokud sleduji činnost právě té strany, které on náleží, nelze u něho mluviti o socialismu. O tom by mohla přesvědčiti příslušníky strany, jíž náleží, všecka hospodářská a politická fakta v Rusku, jež jsou všechno spíše, než socialistická. Ovšem k tomu je třeba trochu nadprůměrně, řekl bych, hroší kůže, aby někdo dovedl hájiti jedním dechem určitou zásadu pro československou republiku a schvaloval naprosto její opak ve státě, který podle jeho mínění ony idee komunistické realisoval. (Veselost.) Zůstalo osudným privilejem našich komunistů, aby se rozčilovali nad trestem smrti v československé republice, ale aby ho hájili pro sovětskou republiku. Zůstalo jejich privilejem, aby se oni zde obraceli proti teroru a persekuci, ale naopak, aby schvalovali teror a persekuci v sovětském Rusku. Toto stanovisko je ovšem velmi pohodlné, ale velmi nemorální. Upozorňuji vsak tyto pány, že má také své nemorální důsledky, jestliže se volá do lesa určitým způsobem, les tímto způsobem také reaguje. Jestliže páni komunisté stříleli na Rašína, dočetli jsme se v posledních dnech, že se střílelo v posledních dnech na zástupce sovětské republiky. Není možno jedním dechem hájiti zásadu násilí a teroru a na druhé straně se mravně rozčilovati nad tím, že tohoto násilí a teroru užívá také někdo druhý. (Tak jest!)
A musím zde říci, že podle mého názoru toto odsouzení, které zde pronesl posl. Hakena které vyvrcholilo v tom, že je u nás armáda nástrojem vládnoucí třídy, bychom mu přáli také pro Rusko. (Posl. Haken: Ano, ano!) Prosím, tedy úplně schvaluje kol. Haken, že je armáda nástrojem určité třídy v Rusku. Dobrá, já na to přistupuji, ale pak pozbývá práva kritiky, aby vytýkal některé jiné třídě, jestliže jinde se staví na toto stanovisko. My jsme však dalecí toho, abychom se stavěli na stanovisko třídní a naopak; jestliže si stěžoval (Hluk. Předseda zvoní.) posl. Haken, že snad se čelí určité agitaci komunistů v kasárnách, tedy konstatujeme: My nechceme nikdy dopustiti, aby armáda stala se kdy nástrojem určité a kterékoliv třídy (Výborně!), poněvadž v tom okamžiku, kdy se stane armáda nástrojem třídy, nevládne demokracie, nýbrž vládne násilí. Ale jestliže se domnívá, že tento teror armády je prospěšný širokým vrstvám lidu, posl. Haken, poněvadž ví, že to není pravda, se nemýlí, ale klame lid, který tomu věří. Faktum je, že v Rusku z této hrůzovlády, která byla nastolena pomocí vojenských bodáků, nevzešel žádný prospěch širokým vrstvám lidovým a hrůzovláda je jasným dokumentem bankrotu.
Ale přicházím k tomu, co vytýkal nám. Mluvil o poměru t. zv. buržoasie v armádě. Ale já jasně prohlašuji, že poměr nás, kteří za Rakouska jsme musili považovati armádu za nástroj určitého útoku, určitého nebezpečí, k armádě se změnil. Chceme-li ovšem armádu československou, chceme ji nikoli jako nástroj útoku, ale jako prostředek k obraně. Této obrany je, bohužel, třeba, a je jasné, že chvíle, kdy realisovala by se přání Hakenů a Joklů, a naše armáda rozvrátila se v stranickou a třídní agitaci, byla by signálem k útoku mnoha našich nepřátel na republiku. (Výborně! Tak jest! Výkřiky komunistických poslanců: V Živnobance je nepřítel! Předseda zvoní.)
Pokud se týče vnitřních nepřátel, těch je mnoho a tamhle na těch lavicích jsou (ukazuje na lavici komunistických poslanců) ti největší. (Výborně! Veselost.)
Ale musím se zde zabývati ještě posledním a vrcholným passem z řeči posl. Hakena, ač to činím s určitým trapným pocitem, nechtěje zatahovati příliš do debaty maršála Focha. Chápu, proč Hakenové nenávidí toho, kdo zbavil lesku Šmeralů vídeňský salon. (Veselost.) Chápu, proč nenávidí toho, který znemožnil také to, co oni vždy zbožňovali a zbožňují, to jest vítězství a vládu Germánstva nad celým ostatním světem. Ale právě to, co u pánů komunistů je hanbou Fochovou, je u nás jeho zásluhou, kterou si získal pro celou civilisaci a pro celý svět. Končím své vývody tím, že právě pan poslanec Haken nejvíce by měl býti vděčen maršálu Fochovi, poněvadž pouze on mu umožnil, aby dělal revolucionáře. V Rakousku by ho nedělal.
Můj klub bude hlasovati pro předloženou osnovu zákona. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, debata je skončena.
Žádám o přečtení podaných návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
1. Návrh posl. Jokla, Uhla, dr. Haase a soudr.:
Sněmovna se usnáší na přechodu k pořadu přes osnovu zákona o kázeňském právu.
2. Resoluční návrh posl. dr. Luschky, dr. Raddy a soudr.:
Dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, pozbývají platnosti bez předpokladů § 33 tohoto zákona všechna zkrácení zaopatřovacích požitků vojenských pensistů, k nimž již došlo řízením správním.
Předseda: Návrhy tyto jsou dostatečně podepsány a jsou předmětem jednání.
Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji posl. Špačkovi.
Zpravodaj posl. Špaček: Slavná sněmovno! Docela stručně budu reagovati na výtky řečníků, které ještě nebyly odmítnuty panem ministrem nebo řečníky přede mnou.
Pan kolega Jokl nazývá zákon náš jedním z nejreakcionářštějších. Myslím, že podle toho, co vidíte z detailně přečteného zákona, můžeme nazvati zákon tento zákonem pokrokovým, poněvadž jmenovitě řízením kárným odnímá libovůli, která byla dána t. zv. čestným radám za Rakouska, a dává přesný návod pro obžalovaného a určuje mu meze, ve kterých může svoji obhajobu, má-li pro ni reální základ, provésti; a řekl jsem původně, že zákon tento místo zastaralých předpisů dává všem zúčastněným skutečnou právní basi, odstraňuje libovůli, a jistě již z toho důvodu může býti nazván pokrokem a nikoli "krokem nazpět".
Nevím ničeho o tom, že by se hrozilo Svazu československého důstojnictva rozpuštěním za to, že předložil určité požadavky svých návrhů k tomuto zákonu, nýbrž naopak sdělil jsem již ve své úvodní zprávě, že jsme tyto požadavky s deputací Svazu důstojníků hleděli uvésti v zákon potud, pokud účelnost zákona neb parita zaměstnanců státních a zaměstnanců civilních úspěšné vyřízení žádosti jejich umožňovala.
Pan kol. Jokl tvrdí, že zákonem tímto, bude-li uskutečněn, bude popřena základna právní bezpečnosti osobní v naší republice, která je vyjádřena principem, že nikdo nesmí býti odňat svému řádnému soudci; poněvadž v daném případě neběží o výkon řádného soudce ve smyslu trestního zákona nebo specielního zákona vojenského, nýbrž o určitou pravomoc disciplinárního představeného vůči podřízenému při vykonávání denní služby vojenské anebo o způsob hájení tak zvané stavovské cti, nelze tu mluviti, poněvadž se stanoví zvláštní normy pro postupování v těchto případech, že by někdo byl odňat svému řádnému soudci při všeobecném respektování zákona trestního ať civilního, ať vojenského.
Pan kol. Jokl nesprávně překládá slovo"kárání", německým "Züchtigung". U nás má slovo "kárati" daleko jiný význam než německé "züchtigen". Káráme dítě nebo kohokoli pro nějaký přestupek, který neznamená žádné ohrožování ani zájmů veřejnosti, ani zájmů druhých. Tedy nic podobného tomu, co nazývá Němec slovem"züchtigen".
Jestliže si pan kol. Jokl stěžuje, že zákonem se stanoví odklad účinku za určitých kautel, musím toto mínění vyvrátiti poukazem na to, že ovšem při řádném provádění disciplinární pravomoci, jmenovitě v poli, nelze odkládati provádění určitých, celkem menších trestů proto, že tu nastupuje pořad instanční stížnosti, nýbrž je to přirozeným následkem toho, aby disciplina, které se vyžaduje, mohla býti skutečně okamžitě prováděna. Ovšem zákon měl na zřeteli možnost, že by někdy mohla býti způsobena dotyčném postiženému újma, a hleděl jeho právo hájiti tím, že dal nadřízenému, který má eventuelně stížnosti vyhověti, možnost, aby sám odkládal účinek v těch případech, kde se zdá, že stížnost je účelná, že by jí mohlo býti vyhověno.
Pan kol. Jokl se zbytečně bojí, že by mohl býti kterýkoli německý důstojník stíhán za to, že navštěvuje německé spolky nebo dokonce německý dům. Něco podobného v zákoně není. Zákon stíhá jen takové jednání nebo opomenutí, které je v příkré protivě s pojmem representanta státního pořádku, respektive obránce státu proti nepříteli ať cizímu, ať domácímu. Návštěva nějakých německých spolkových místností nebo spolků nemůže pro německého důstojníka za něco podobného býti pokládána. Jestliže zákon v disciplinárním řízení stanoví aboliční právo presidentovo, není tím nijak rozšířena, řekl bych, pravomoc presidentova z toho důvodu, poněvadž takové aboliční právo vyhražuje se panu presidentovi i v dnešním zákoníku trestním civilním a ovšem je i ve vojenském, a je tedy jenom provedení tohoto práva aboličního v řízení kárném a disciplinárním provedením všeobecné zásady argumento a maiore ad minus.
V zákoně není řečeno, že by mohla býti rozsudkem disciplinárního nebo kárného výboru odňata postiženému invalidní renta. Tuto invalidní rentu jest rozlišovati od požitků zaopatřovacích ve smyslu pensijního nároku. Invalidní rentu, jakožto důsledek určitého humanitního, sociálního zabezpečení občana postiženého válkou, nemůže nikdo, ani žádný kárný výbor, postiženému odejmouti.
Tresty na požitcích, proti nimž se pan kol. Jokl jakožto proti drakonickým ohražoval, jsou úplně převzaty pro vojenské osoby z všeobecné pragmatiky státních zaměstnanců civilních, jmenovitě státních úředníků. A jestliže právní výbor nemohl vyhověti požadavkům Svazu důstojnictva, aby po této stránce zmírněním těchto následků nebyla způsobena jakási prejudice pro budoucí možnou reformu pragmatiky civilních státních zaměstnanců, tož dělo se to ve smyslu toho zájmu, aby co možná normy disciplinární, normy požitkové pro veškeré státní zaměstnance, ať civilní, ať vojenské, byly stejné, a bude jistě, bude-li to vůbec možno, tomuto nároku a požadavku Svazu důstojnictva vyhověno tím, že příště, doufejme snad v době nedaleké, bude provedena reforma pragmatiky pro státní zaměstnance ať civilní, ať vojenské kategorie.
Pan kol. Dyk vyvrátil právní, resp. bezprávní názor pana kol. Jokla, jakoby ustanovení, že důstojník Československé republiky má znáti jazyk velící, jímž jest jazyk státní, a které také v § 34 zákona vzato je za podklad možnosti diskvalifikace důstojníka, mohlo býti vykládáno jako porušení mírových smluv. Jestliže pragmatika pro státní zaměstnance civilní i vojenské předpokládá určité požadavky všeobecného a specielního vzdělání, jestliže následkem toho musí také předpokládati takové důsledky, jako je znalost řeči velící, nemůže v tom jistě býti spatřováno porušení mírových smluv. Bylo by to nedůsledné, kdyby něco podobného bylo tvrzeno.
Pan kol. Jokl může býti bez obavy, že "Innerhalb der Grenzen der Staatsgesetze" nemohl by se státi dobrý a poctivý Němec nebo Maďar příslušníkem branné moci československé. Právě proto, že naše zákony, provádějící důsledky mírových smluv, říkají, že má nárok na veřejný úřad, tudíž i postavení důstojníka branné moci československé každý občan státní, jen jestliže sobě osvojí určité všeobecné a speciální znalosti, mezi něž patří i znalost státního jazyka, jest možnost dosažení důstojnického patentu Němci a Maďaru zaručena. Není pravda, že by zákon tento, jmenovitě závěr jeho, čelil proti těm, kteří slouží aktivně nebo dočasně aktivně a jsou specielně německé národnosti. Otevřeně přiznávám, že je samozřejmým důsledkem nejen tohoto zákona, nýbrž i docela obvyklého občanského názoru na stát a jeho zřízení, že nemůže býti zřízencem státu, zvláště vojenským, ten, kdo nezná jazyka většiny obyvatelstva, který je bezprostředním, dorozumívacím prostředkem ve službě. Tedy ani němečtí důstojníci, neznající česky, neumějící se dorozuměti s většinou svého podřízeného mužstva, nemají náležitostí všeobecných, že totiž nemohli nebo nechtěli si její jazyk eventuelně dosud osvojiti, a musí tudíž nésti důsledky toho, že budou eventuelně jako diskvalifikovaní propuštěni.
Připojuji se tedy úplně k vývodům pana kol. Davida, jmenovitě pokud běží o určité případy, které jmenoval. Připoměl bych jen na základě svých soukromých znalostí, že generál Slezáček svého času, když jsem měl proti němu určité námitky, byl mně chválen velitelem 8. divise opavské generálem Marti, který ho pokládal za nejlépe odborně kvalifikovaného důstojníka našeho v r. 1920.
Panu kol. Hakenovi nebudu odpovídati. Učinil tak již pan ministr národní obrany Udržal a kol. Dyk. Jsme přesvědčeni jistě všichni, že armáda naše není armádou měšťáckou, nýbrž demokratickou. Slouží v ní každý bez ohledu na to, k jaké třídě anebo k jakému postavení sociálnímu patří. Je-li v národě většina socialistů, jest armáda socialistická, bude-li v národě většina komunistů, bude armáda komunistická. Není v ní žádného příkazu, aby voják měl to neb ono přesvědčení, naše armáda jest armádou národní, jest taková, jakou jest většina národa. Násilím nemůže se naše armáda dělati jinou, než jak odpovídá přesvědčení většiny obyvatelstva tohoto státu.
Musím ovšem připomenouti p. kol. Hakenovi, že z toho je zjevno, že naše armáda nemůže býti nazývána armádou třídní, že v jejím čele stál a možná že i jindy bude státi zase třídně uvědomělý politik, jakým byl na příkl. p. kol. dr. Markovič, který byl přece jako socialista třídně uvědomělým ministrem národní obrany. Ale je přirozeno, že stát musí se brániti každé agitaci, která jde na kořeny jeho existence. Je to důsledkem přirozeného zákona sebezáchovy, platné pro každý živý, zdravý organismus, tudíž i pro stát. A jestliže náš stát brání se proti rozleptávání svého organismu, nečiní nic jiného, než každý zdravý živel v přírodě, a nic jiného, než co dělá jiný, dobře organisovaný stát, jako na př. stát sovětské ruské republiky.
Není pravda, co pan kol. Haken myslí, že nemáme samostatné armády, že ona je exponentem francouzského imperialismu. Naše armáda musí poslechnouti vedení politiky. Toto vedení jest určováno vůlí lidu při lidovládě, stojící na základě všeobecného, rovného a tajného práva hlasovacího, při vládě parlamentní, která se rekrutuje z většiny poslanců, resp. senátorů v Národním shromáždění na základě tohoto volebního práva vyslaných. Naše armáda v tom smyslu je úplně demokratickou. Jestliže ovšem vůdčí činitelé našeho státu chtějí dělati spojeneckou politiku vůči Francii musí přirozeně ji dělati také vojensky a v tomto případě je docela přirozeným následkem, že eventuelně naše armáda mohla by býti povolána i ke spolupůsobení na straně Franci. S radostí jsem uvítal, že pan ministr národní obrany i kol. Dyk odmítli útoky, pronesené p. kol. Hakenem proti maršálu Fochovi, sdílím samozřejmě jejich názory a myslím, že generál Foch zůstane nám všem trvale representantem oněch krásných mravních i materielních sympatií západního světa, které doprovázely naše snahy revoluční, z nichž se zrodila naše samostatnost politická, a proto my všichni jistě - kromě snad pánů, kteří se zde vyslovili proti této návštěvě - vítáme návštěvu maršála Focha s vřelým díkem za všechnu podporu, kterou našemu revolučnímu zahraničnímu hnutí poskytl v dobách jeho organisace, vítáme ho s vědomím nezbytnosti našeho trvalého politického přátelství vůči Francii a doufáme a chceme doufati, že toto přátelství dnes jenom na citech založené promění se v dohledné budoucnosti v přátelství té formy, jakým je naše přátelství vůči Jugoslavii, Rumunsku a jiným státům. (Tak jest!) Je samozřejmé, že vítáme generála Focha jako representanta spřátelených velmocí, které nám podstatně pomohly k dosažení našeho národního ideálu, stejně vřele, jakoby p. kol. Haken vítal ruského velitele armády sovětské, velmi disciplinované a velmi tvrdě organisované, p. komisaře pro vojenství Trockého. To je přece přirozené.
Připojuji se vřele k slovům, které pronesl pan ministr národní obrany vůči nárokům důstojnictva, že uzákoňujíce tuto vládní osnovu, nechceme tím našemu důstojnictvu branné moci způsobiti nové újmy nebo navaliti na ně nová břemena, nýbrž uzákoňujíce tuto předlohu, která má zaručiti správné a dobré fungování naší branné moci, slibujeme zároveň této branné moci, že v každém čase a podle možnosti i finančně ji podepřeme i jiné nároky její, jmenovitě po stránce hmotné, pokud je to s finančním stavem naší republiky srovnatelné.
Ve smyslu toho, co jsem právě řekl, musím ovšem jménem výboru branného vysloviti se proti návrhu p. posl. Jokla, který navrhuje, aby se přešlo přes tuto předlohu k dennímu pořádku, i proti návrhu kol. Luschky a soudr. Navrhuji přijetí zákona, jak je vytištěn ve zprávě výborů branného a ústavně-právního. (Výborně!)
Předseda (zvoní): K doslovu uděluji slovo p. zpravodaji posl. Rýparovi.
Zpravodaj posl. Rýpar: Slavná sněmovno! Řečníci kteří mluvili k návrhu zákona dotkli se, pokud se týká ústavně-právního výboru, dvou věcí. Především dotkli se § 12., pokud se týká zavedeného šetření před kárným výborem proti vojenským gážistům, kteří jsou členy Národního shromáždění. O tomto bodě pojednává již důvodová zpráva a ústavně-právní výbor měl toto také na zřeteli a stanovil, že jenom pro jistotu, aby nenastala pochybnost, byla tato věta vřaděna do zákona. Ostatně zůstává úplně netknuto ustanovení § 2-3 ústavní listiny, dle něhož sama sněmovna dává souhlas k stíhání nebo ne.
Druhá otázka, které se dotkli, byla pravomoc presidenta republiky, pokud se týká omilostnění, zastavení trestního řízení atd. Rovněž o této záležitosti jednal ústavněprávní výbor a shledal, že je v předloze vše podle ústavní listiny, kterou zaručena je presidentu republiky pravomoc omilostňovati ve všech případech s vyloučením trestních činů soukromo-žalobních.
Pokud se týká resolučního návrhu p. kol. Jokla a soudr., aby se přešlo přes tuto osnovu k dennímu pořadu, a resolučního návrhu p. posl. dr. Luschky, dr. Raddy a soudr., dovoluji si podotknouti, že oba návrhy byly podány v ústavně-právním výboru a oba byly zamítnuty; první proto, poněvadž je žádoucno, aby jednou tato věc kázeňského a kárného řádu byla urovnána.
Resoluční návrh posl. dr. Luschky, dr. Raddy a soudr. k vládnímu návrhu zákona o vojenském kázeňském právu, kárném právu při porušení povinnosti úředních, služebních a stavovských vojenských gážistů, jakož i o odnětí vojenské hodností a přeložení do výslužby řízením správním s podotčením, že takovýchto případů vůbec není a nebude, naopak že tato otázka je vyřešena §em 33, bodem 2, takže tento resoluční návrh stává se úplně zbytečným.
Dovoluji si navrhnouti slavné sněmovně, aby přijala návrh zákona tohoto ve znění branného a ústavně-právního výboru a zároveň zamítla jak návrh posl. Jokla, tak resoluční návrh posl. dr. Luschky a soudruhů. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Při hlasování míním postupovati takto: Nejprve budeme hlasovati o návrhu posl. Jokla, Uhla, dr. Haase a soudr. na přechod k dennímu pořadu. Bude-li tento návrh zamítnut, budeme hlasovati meritorně. Poněvadž k osnově nebyl podán návrh pozměňovací ani doplňovací, míním dáti pak hlasovati najednou o celé osnově zákona, obsahující celkem 39 paragrafů, o nadpisu zákona, nadpisech jednotlivých částí a úvodní formuli. (Námitek nebylo.)
Námitek proti tomuto způsobu hlasování není, budeme tedy hlasovati.
Nejprve je tu návrh pp. posl. Jokla, Uhla, dr. Haase a soudr. Prosím, aby byl přečten.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Návrh posl. Jokla, Uhla, dr. Haase a soudr.:
Sněmovna se usnáší na přechodu k pořadu přes osnovu zákona o kázeňském právu.