Poměry sociální se prý konsolidovaly i hospodářské poměry prý se již ustálily. O tom máme jiné mínění. Ostatně není možno provozovati politiku pštrosí, strkati hlavu do písku a neviděti poměry kolem sebe. Kdo se trochu poohlédne po Československu, nemůže se takovými růžovými nadějemi nechati ukonejšiti, jako to učinil pan ministr financí, jako představitel finanční správy a ostatní odpovědní politikové při jednání o rozpočtu na rok 1924 tvrzením, že poměry hospodářské se již ustálily, že jsme na nejlepší cestě ke všeobecné konsolidaci. Naproti tomu je nutno zde konstatovati, že na místo konsolidace nastupuje zde čím dále tím více rozvrácenost rodinného a sociálního života nejníže postavených vrstev společenských následkem snižování mezd a platů a současně zdražování potravin, které jest možno konstatovati úřední statistikou. Poměry ve skutečnosti se zhoršily. Je tedy otázka, zdali lze tento druh politiky a soustavy politické, namířené proti vrstvám nemajetným a vrstvám, které jsou dnes postaveny právě před fakt, že jejich poměry se nemohou zlepšiti za dnešního režimu, který chce bez opory lidu a proti jeho zájmům dále vládnouti.
Veškeré státní vydání, a uvedu tady některé cifry, které ilustrují nejen hospodářskou, nýbrž i politickou situaci Československa, jsou rozpočeteny na 19.993,976.925 Kč. Příjmy jsou odhadnuty na 16.391,293.591 Kč. Podle tohoto výpočtu jedná se o schodek v hospodářství pro příští rok, činící celkem 603,683.314 Kč. Jest jisto, a pro nás není to žádným tajemstvím, že finanční správa měla velmi těžkou práci při deflační politice, kterou zahájili orgánové vládní a politické směry, které dnes v Československu rozhodují, aby deflační politice bylo učiněno zadost také po stránce rozpočtové, aby rozpočet nevykazoval příliš vysoký schodek a na druhé straně, aby nebyl tak vysoký, jako v minulých letech. Šéf ministerstva financí se pyšnil tím, že jde o faktické snížení 4 miliard po stránce výdajové, ale nutno dodati, že také jde na druhé straně o podstatné snížení rozpočtu příjmového. Konečná cifra vykazuje deficit 603,683.314, jenomže je nutno při zjišťování celkového deficitu a správnosti výpočtu sledovati jednotlivé položky, které jsou zařaděny jednak na kontě výdajovém, jednak příjmovém. A tu vyslovuji předem svoji pochybnost o tom, byly-li všechny položky tak odhadnuty, aby odpovídaly skutečnému poměru nebo pravděpodobnému vývoji v příštím roce. Naopak domnívám se, že jsou zde příjmy příliš vysoko odhadnuty a jako konkrétní případ uvádím daně uhelnou a z obratu a na druhé straně, že i při vydání bylo příliš mnoho šetřeno, a to při vydáních, kterým se nevyhne státní správa v příštím roce a která se týkají zejména placení dluhů zahraničních, amortisace a zúrokování těchto dluhů.
Uvedu několik položek, které jsou velmi charakteristické pro posuzování sociálního ducha a hospodářské soustavy, která vládne v Československu. Největší položka neproduktivní, zatěžující všechny občany Československa, je položka, která je označena jako státní dluh. Na umořování a zúročení tohoto státního dluhu se preliminuje 1.986,131.074 K. Podle percentuelního poměru činí tedy zúrokování a umořování státního dluhu z celkového rozpočtu výdajového 12%. K této položce, která znamená více než 1/10 veškerého rozpočtu výdajového, se řadí velice důstojně položka věnovaná na ministerstvo nár. obrany, která je zde uvedena v rozpočtu částkou 2.299,973.630 K. To znamená, že na ministerstvo národní obrany pro rok 1924 se v rozpočtu uvádí percentuelně 13·7 %, naproti tomu, vážení, položka věnovaná na školství, a to nejenom na vysoké střední školství, nýbrž i na školství národní a občanské a na všechny kulturní potřeby československého obyvatelstva pro rok 1924 figuruje v rozpočtu pouze 599,750.451 K. A zde je viděti eklatantní, úžasný rozdíl, který se objevuje mezi percentuelním věnováním na kulturní potřeby a na potřeby vojenské, event. splácení státních dluhů, poněvadž na školství je pamatováno pouze 3 1/2%, kdežto na sociální péči, čili na odvětví státní správy, které by mělo býti dotováno nejlépe, poněvadž zde jde o vrstvy skutečně nejtíže dotčené, invalidy, nezaměstnané, péči o mládež, o. matky a kojence, na tyto všechny potřeby je v rozpočtu vyhražena položka pouze 786,962.927 Kč, čili 4·7%. A zdravotnictví! Při projednávání rozpočtu ve výboru mimovolně se člověk musel usmáti různým těm krásným programatickým řečem, které uváděli zástupci ministerstva zdravotnictví a také někteří páni z koalovaných stran, kteří velmi nadšeně zdůrazňovali a s velikým elánem bojovali proti lidovým chorobám, pro potírání alkoholismu, potírání venerických nemocí, tuberkulosy a na druhé straně chtějí všechny tyto stinné stránky a ty všechny příznaky sociální rozvrácenosti a nedostatečných opatření právě chudých vrstev odstraniti nebo napraviti položkou 159,142.893 Kč, což znamená percentuelně 0·93%. (Posl. Toužil: Bude se léčiti křesťanským slovem "Pozdrav Pánbůh!") A odkazem na věčnost, kde se každý dočká ráje, kterého nemohl nabýti zde na světě.
Další péče jest věnována resortu zásobovacímu, a abych tento obrázek doplnil, uvádím, že na ministerstvo zásobování lidu, které se vlastně dosud reálně nezabývalo spotřebitelskou politikou ve velkém, organisací spotřeby, nýbrž takovým příštipkářstvím v oboru zásobování, bylo vyhrazeno 18,764.334 Kč, čili 0·0001, čili jedna desetitisícina procenta.
Tedy, vážení pánové, to jest jenom kratičký výňatek z cifer státního rozpočtu pro r. 1924. Na státní dluh plus ministerstvo nár. obrany 25·7%, na kulturní potřeby, sociální péči a zásobování lidu celkem 9·13 %.
Za to máme položky, které se výborně hodí zejména těm, kteří hájí dnešní stav a kteří si nemohou stěžovati, že by určité potřeby majetných vrstev, ať spotřebitelů zemědělských nebo průmyslových byly špatně obstarávány. Na zemědělské výzkumnictví bylo pamatováno položkou 6,793.423 Kč, naproti tomu to jest výzkumnictví, které má za účel dokonalé analysování chorob zvířecích, po případě zjišťování příčin nákaz dobytčích - naproti tomu je položka pro tělovýchovu v obnosu 6 mil. Kč. Nákup koní pro ministerstvo národní obrany - je vidět, že jsme uprostřed cifer, které jsou věnovány různým účelům ne příliš blízkým právě potřebám, které by hověly sociální péči - bude vyžadovati pouze pro rok 1924 33,400.000 Kč, chov vojenských koní kromě toho vyžaduje 2,115.000 Kč. Tedy připočtete-li ještě položku, která je zapsána v ministerstvu zemědělství a určena pro chov dobytka a je tam započtena obnosem 30,639.509 Kč na chov dobytka je vyhrazeno v rozpočtu 66,154.509 Kč. A pro nezaměstnané dělníky pro celý příští rok snížena dotace ze 75,000.000 Kč na 70 mil. Kč.
Kdybych zde chtěl porovnávati položky, které jsem uvedl, se starostí vlády o sociální pojištění, měl bych velmi vděčnou látku. Ale jen docela suchopárně konstatuji, že pro příští rok na sociální pojištění je pamatováno v resortu ministerstva soc. péče obnosem 400 tisíc korun. A já z tohoto místa s veškerým vědomím odpovědnosti a významu prohlašuji, že jsme pevně přesvědčeni, že sociální pojištění v tomto smyslu, jak se dnes připravuje, jakým tempem se vede jednání o něm, nehledě ani k zásadní otázce jeho organisace a jeho zásadního účelu a jeho celkového účelu nebude provedeno, nebude uzákoněno v dohledné době a zejména požadavek sociálního pojištění uváděn pouze jako agitační prostředek stran, které se musí vykázati nějakou positivní prací, ačkoliv tato práce v tomto smyslu vlastně je prací negativní.
Pan ministr zemědělství dr. Hodža ve svém velmi dlouhém a obsáhlém referátě se vyjádřil, že politická demokracie je možná pouze zmenšením moci feudalismu. Pan ministr dr. Hodža žije ještě v době před 20 anebo 30 lety, jestliže se domnívá, že proklamování této zásady je něčím novým nebo dokonce tak zvláštním a státnickým, že by to překvapilo. My už nežijeme v době čistého liberalismu a tím méně v době feudalismu. Máme sice určité výhonky feudální soustavy ještě dnes, máme také ještě případy liberální soustavy hospodářské, ale celková směrnice doby vede docela jinam. My jsme překonali období feudální a liberální soustavy a vcházíme do období docela nového, pro jehož zásady a uskutečnění značná část pánů, kteří se domnívají, že jsou politicky úplně zralí, nemá dostatečného pochopení a proto mohou takové výroky činit.
Pan ministr dr. Hodža může ovšem být spokojen, poněvadž na jeho resort bylo pamatováno s patřičnou okázalostí: Na odvodňování a zavodňování v Československé republice je pamatováno obnosem 12 milionů, na agrární operace 2 miliony 337 tisíc, příspěvek melioračnímu fondu 15 milionů, na fond pro zpeněžení dobytka 2 miliony, na fond pro chov koní 28,639.509 Kč. Na přípravné práce pro sociální pojištění 400.000 Kč.
Péče o mládež - uvádím vždy jednu stinnou a jednu světlou stránku, která vykazuje docela jen paprsky pronikající zdí, kdežto ta stinná stránka znamená ohromnou tmu v podobě ohromných milionů vrhaných na účele neproduktivní, nejen protisociální, ale i protidělnické - na péči o mládež je vyhrazeno 14 milionů korun, na zvěrolékařství naproti tomu 12 1/2 milionů korun, tedy pro péči veškeré mládeže československé je v rubrice 4 v rozpočtu 14 milionů, na potírání epidemií 5·1 milionu, na živnostenskou inspekci celkem 3·961 milionů. To je po stránce všeobecné.
Nyní si dovolím několik poznámek k jednotlivým resortům, poněvadž jsem byl delegován do generální debaty, abych posoudil několik směrnic jednak z politiky vnitřní, jednak ze zahraniční.
Pro ministerstvo zahraničí je vydání preliminováno na 173,234.110 Kč, jeho příjmy mají býti 30,300.000 Kč. Při této příležitosti nemohu si odepříti jednu pozná ku a to, že ministerstvo zahraničí pěstuje příliš velikou representaci. Jestliže na jedné straně se honosíme tím, že Československo je demokratický stát, demokracie neprojevuje se nějakým přepychovým, representačním způsobem života a v representačních zařízeních našich legací ať v cizině nebo doma, nýbrž prostým, agilním, rozhodným vystupováním, sledujícím určité cíle, které jsou ovšem také rozumné. Naše celá zahraniční politika jest orientována, kdybych se chtěl vyjádřiti krátce, na záhadě, a při tom zapomíná na hospodářský stav vlastního státu, který vyžaduje orientace docela jiné.
Před nedávnem jsme slyšeli exposé pana ministra zahraničních věcí dr. Beneše, na něž bylo odpověděno také ústy zástupce našeho klubu. Od té doby se několik událostí sběhlo v cizině, a já jen namátkou zmiňuji se o kritických poměrech, které se vyvinuly v Německu. Zahraniční politika československá jest vedena zásadou neutrality. Jest ale otázkou, kam až tato neutralita půjde. Nám je totiž známo, ze francouzský min. předseda Poincaré se vyjádřil, že vláda francouzská jest ochotna vyplatiti 1200 mil. zl. franků pro potřebu Polska a Československa pro určitý případ, který nastane, kdyby Československo a Polsko mělo snad zakročiti, nebo kdyby snad mělo nějakým způsobem zavésti akci v těchto rozháraných poměrech Střední Evropy, čili jinak, Československo a Polsko je snad předurčeno podle šablony francouzské politiky zahraniční k tomu, aby svou brannou silou a svou diplomacií vedlo akci jednak proti Německu, po případě také proti sovětskému Rusku. Tedy v tomto případě myslím, že československá politika zahraniční by nemohla odpovídati skutečným zájmům čsl. národa a že tradici, historii, ale i současným poměrům naprosto odporuje. Československo a jeho zahraniční politika musí se naučiti a musí se přeorientovati. A jestliže dosud vedla politiku, která je jednostranná, a která, můžeme říci, má jedinou vignetu, totiž francouzskou, myslím, že jestliže sledujete podmínky zahraničních obchodů, které jsou uvedeny ve zprávě rozpočtového výboru pod č. 4300, pozorujete z nich velmi poučný obrázek, totiž ten, že Československo je spjato hospodářsky s bezprostředními svými sousedy. Největší vývoz a dovoz zboží jde směrem na sever a jih, do Německo a z Německa, do Rakouska a z Rakouska, a kromě toho obchod zahraniční jest veden značně s Polskem a balkánskými státy. Francie vystupuje zde v roli velmi podružné. Největší obtíž československého obchodu a průmyslu je v tom, že Československo jest státem přeindustrialisovaným, totiž státem, jehož velká nosnost průmyslová neodpovídá při daném stavu nákupní schopnosti nemajetných vrstev spotřebě domácí a musí tedy hledati odbyt v cizině. Dnes hledá se dosud na různých místech, také ve Francii, ale ten nemohl býti tak veliký, aby odpomohl kritickému postavení a hospodářské krisi československého průmyslu. Poněvadž Československo je průmyslovým státem, musí hledati odbyt pro své zboží a výrobky průmyslové ve státech převahou zemědělských. Takovými jsou malé státy na Balkáně, Rumunsko, Bulharsko, Řecko a po případě Turecko, to jsou státy s nepatrnou rozlohou a státy s příliš malou řekl bych nosností a po stránce hospodářské ještě nejisté, kdežto vyrůstá zde ohromný stát, který je zemědělský, jehož počet obyvatelstva jest 150 mil., jehož rozloha jest 1/6 celé zeměkoule. Ale poněvadž v čele tohoto státu je režim, který je příliš nebezpečný pro kapitalistickou soustavu západní Evropy, ale nejen Evropy, ale i Ameriky, není proto možno, aby Československo, aspoň sama zahraniční správa československá, řídila se dosud tím pravidlem, trochu oddalovat se od Ruska po stránce hospodářské, nemluvě o politické. Ovšem, že tím domácímu průmyslu a obchodu nesloužila, naopak podlamovala možnost vývoje průmyslu v Československu, a není jinak možno. Ne-li dnes, jistě v krátké době a dohledné budoucnosti budou muset býti navázány pravidelné styky s Ruskem, se Svazem Sovětských Socialistických Republik. Zprávy, které o Rusku se přinášejí a které se objevují v jednotlivých časopisech, ovšem nenasvědčují tomu, že by oficielní veřejnost československá sledovala s nějakým zájmem vývoj v Rusku. Sleduje je jen potud, pokud snad jsou namířeny proti dnešnímu režimu v Rusku. Uvedu několik dat o dnešním hospodářském stavu Ruska, aby aspoň z tohoto místa bylo jednou po stránce všeobecné naznačeno, jakým způsobem Rusko provádí svou politiku hospodářskou. Rusko není průmyslovým státem, je státem z 9/10 zemědělským, a proto věnuje největší péči zemědělství. Nejen že sociální revolucí v říjnu r. 1917 byla provedena změna majetku: všechny velkostatky prohlášeny za majetek státní, nýbrž i po stránce organisace, po způsobu nové hospodářské politiky je viděti, že Rusko učinilo úžasný pokrok v posledních dvou letech. Já jsem slyšel minulého roku p. generálního zpravodaje prof. dr. Srdínka, který mluvil o tom, že Rusko věnuje velmi značnou část svých příjmů na vojenská vydání, který se honosil tím, že u nás vojenská vydání nevykazují takového obnosu, na druhé straně, že poměr jednotlivých položek k sobě je u nás příznivější, než v sovětovém Rusku. Vážení pánové, nemám novějších dat. Čtyři roky po sociální revoluci v Rusku byl následující pořad položek ve státním rozpočtu ruském. Celková státní správa za carského režimu v r. 1914 byla vyjádřena v rozpočtu 11·3, za sovětského režimu 17·4, na kulturní potřeby za carského režimu 5·7, za sovětského 10·4, na ochranu práce a hygieny za carského režimu 3·1, za sovětského 12·1, na průmysl dříve 12, nyní 30·3, na obranu za carské vlády 27·5, za dnešního stavu věcí 11·1.
S všeobecným povznesením zemědělství v sovětském Rusku od r. 1921 lze znamenati také trvalý vzrůst chovu dobytka a obzvláště mléčného hospodářství. Těchto několik poznámek věnuji ministerstvu zemědělství, zejména p. ministru dr. Hodžovi. Ačkoliv v letech válečných a v době hladu stav dobytka z 46·9 milionu v r. 1916 klesl na 31·8 milionu v r. 1922, tedy skoro o 1/3, vztahuje se tento pokles hlavně na stepní oblasti Ruska, Dolní Povolží, Sibiř, Kirgizsko atd., kde hlavně se vede kočovný chov dobytka. To je také území, které bylo občanskou válkou zejména postiženo. V ostatních částech Ruska, obzvláště v severním Rusku a Ukrajině stav dobytka nejen že nepoklesl, nýbrž - v porovnání s dobou předválečnou - dokonce poněkud vzrostl. Tak na př. stoupl stav dobytka v tak zvaném spotřebním severním obvodu Ruska z 9 milionů v r. 1916 na 9·3 milionu v r. 1923, v Ukrajině ze 6·4 milionu na 6·9 milionu. - Ještě závažnější je přírůstek krav v jednotlivých částech. Zatím co na příklad v petrohradském rayonu celkový stav dobytka od roku 1916 až do roku 1921 vzrostl o 2%, stoupl počet dojnic o 9·2%, na Bílé Rusi o 7·3%. V létech občanské války mléčné hospodářství podstatně pokleslo. Sibiř, která výrobou másla představovala významného činitele v hospodářství Ruska, vyráběla místo 4,442.000 pudů ročně v době předválečné pouze 280.000 pudů čili 6% celé předválečné výroby v roce 1921. Obraz se změnil s počátkem nové hospodářské politiky velmi rychle. V přítomné době mají všechny mléčné závody téměř výhradně družstevní charakter. U nás v rozpočtu státním na rok 1924 se škrtaly položky věnované na družstva a to o 40-50%. Tedy my jdeme zpátky, na místo, abychom šli kupředu. V přítomné době mají všechny mléčné závody téměř výhradně charakter družstevní. Veškerá výroba mléka v sovětské republice stejně jako odbyt čerstvého mléka, smetany a především másla a sýra jest koncentrována v rukou tří nejdůležitějších organisací: Zemědělského družstva "Selskosojuz", "Centrosojuzu", t. j. svazu konsumních družstev a organisace komisariátu pro zásobování "Gosmolko". Zde by se mohl něco naučiti pan ministr zásobování dr. Franke u nás.
Mezi organisacemi, které vyrábějí mléko a mléčné výrobky, stojí na prvním místě tak zv. "Selskosojuz", který v přítomné době zahrnuje kolem 4 milionů selských hospodářství, čili jednu čtvrtinu všech selských hospodářství vůbec. V roce 1922 zahrnoval "Selskosojuz" 2663 družstva, která provozovala mléčné hospodářství. Z těch připadalo na Sibiř 1528 a na evropské Rusko 1135.
Ale k nejdůležitějším vymoženostem ruské mléčné a máselné produkce náleží rozhodně okolnost, že ruské máslo se objevilo v tomto roce opětně po osmileté přestávce na londýnském trhu. Ruské máslo bylo v Londýně příznivě přijato a jest ceněno skoro stejně jako máslo z Nového Zélandu.
Činnost mléčných družstev v sovětském Rusku neomezuje se pouze na výrobu a prodej másla a sýra. V přítomné době tvoří mléčné družstvo středisko, ze kterého pronikají zemědělské znalosti do nejširších řad rolnictva. Revoluce vyvolala mocný převrat v mentalitě zemědělského obyvatelstva, probudila spícího obra-ruského sedláka a vrhla jej na dráhu hospodářského pokroku.
Nejzajímavější ovšem je, kolik může Rusko vyvésti obilí, resp. produktů obilních. Rusko prožilo úžasnou katastrofu v roce 1921. Velké sucho, které postihlo nejenom Rusko, nýbrž i střední Evropu, také Čechy, Moravu a zejména Slovensko a Podkarpatskou Rus, vyvolalo tam skutečně strašlivou pohromu, která měla za následek hlad v několika guberniích. Ale Rusko se zrestaurovalo po této živelní katastrofě. Žně v roce 1923 vynesly sovětskému Rusku množství obil ve výši 2.757 milionů půdu čili přes 44 milionů tun. Ve všech částech sovětského Ruska nebyly žně stejně příznivé. Ačkoliv lze ve všech částech Ruska znamenati přírůstek osevné plochy, má jedině Ukrajina zvýšení hrubého výnosu proti roku 1922. Potřeba obnáší: pro setbu 510 milionů pudů, pro výživu obyvatelstva 1.427 milionů pudů, pro krmivo dobytka 304 miliony pudů. Tedy celkem 2,286 milionů pudů. Zbývá tudíž ze žní letošního roku přebytek obilí ve výši 471 milionů pudů čili okrouhle 7·5 milionů tun. Odečteme-li ještě spotřebu obilí pro města v přibližné výši 249 mil. pudů, skoro 4 mil. tun, zůstává přebytek 222 mil. pudů čili 3 1/2 mil. tun, jímž lze nyní volně disponovati. K tomu přistupuje ještě loňský zbytek žně na venkově, který byl dne 1. srpna 1923 odhadován na 110 pudů, a ústřední statistický úřad v Moskvě odhaduje zásoby organisací, které neučinily žádných údajů o svých zásobách, celkem s registrovanými přebytky obilí na 180 mil. pudů a v přítomném okamžiku má sovětské Rusko přebytky 400 mil. pudů čili skoro 6 1/2 mil. tun.
Vážení pánové! Proč jsem to řekl? Předně proto, aby bylo viděti, jak daleko pokročilo zemědělské hospodářství na Rusi, a za druhé proto, abych označil, že Rusko ze všech států evropských první a v míře největší pochopilo velikou lidskou povinnost, kterou vyjádřilo zásobováním a vývozem potravin, zejména obilí, do ohrožených krajů, do hladem ohrožených krajů Německa. Zato naše ministerstvo vnitra, které má v rozpočtu vydání 597 milionů 750.430 Kč a příjmy 7,201.260 Kč, velmi krásně representuje se rozmnožováním především politických úřadů I. instance a kromě toho rozmnožováním orgánů četnických. Při této položce je nutno konstatovati, že v Československu není možno mluviti o svobodě slova, a to nejenom v územích Čech, Moravy a Slezska, nýbrž především na území slovenském, a že zejména tam shromažďovací a spolčovací svoboda je naprosto neznámou veličinou. Politické úřady na Slovensku zakazují nejenom schůze, které jsou oznamovány a které se tam chtějí pořádati v době povolební, nýbrž i za volební kampaně a to proto, že na Slovensku vládnou autokrati, a co řekne župan, to platí. (Posl. Merta: 28. října zakázali komunistům schůzi prý proto, že je svátek!) A 27. října před tím, soudruhu Merto, sešli se v obci Dulově, v maličké obci nedaleko hranic, 16 km od poslední stanice, sedláci, drobní zemědělci, kterým ministerstvo zemědělství, jemuž jsem právě adresoval několik číslic z hospodářského rozpočtu sovětského Ruska, připravilo skutečnou katastrofu. Ministerstvo zemědělství chce tam totiž zrušiti soukromý nájem půdy, která dosud byla obdělávána několika desítkami rodin z Dulova a chce z těchto pozemků utvořiti akátový sad. Chce tam krátce sázeti akáty. Proti tomu se ohradili mužíci, kteří se sešli před cerkví. Náhodou šli kolem četníci se strážmistrem. Četnický strážmistr se táže sedláků: "Co zde děláte?" A sedláci odpovídají: "Scházíme se pouze do cerkve, protože nám berete chléb." Na to četnický strážmistr nařídil pohotovost, velel ke střelbě a byly vystřeleny celkem 32 ostré rány. (Výkřiky komunistických poslanců.) Při této střelbě pak padl jeden lidský život a tři mužíci byli těžce raněni. Po této akci četníci honili ubohé chalupníčky po okolí, stíhali je po lesích, byli vyšetřováni příbuzní zatčených, ženy jejich byly četnickými pažbami bity a v pravém slova smyslu znásilňovány! A to se děje v době, která si dává v čelo znak demokracie a svobody slova. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Máme velmi pěkné doklady o tom, jakým způsobem se chová ministerstvo vnitra a zemská politická správa k federovaným dělnickým tělocvičným jednotám. Po rozchodu strany soc. demokratické na levici a pravici také organisace tělovýchovná doznala změny potud, že ze starého Svazu dělnických tělocvičných jednot vystoupily všechny jednoty, které se základní linií svazovou nebyly spokojeny a vytvořily federované dělnické tělocvičné jednoty, které dnes, můžeme říci, patří k nejsilnějším kulturně výchovným organisacím československého státu.
Federované dělnické tělocvičné jednoty těší se ovšem obzvláštní pozornosti a oblibě politických úřadů. Kdykoli je možnost, zastavuje se činnost, rozpouštějí se jednoty z nejmalichernějších a nejnepatrnějších důvodů nebo bez důvodů. Jako konkretní příklad uvádím tento: Dostal jsem právě předevčírem do ruky novou stížnost, která se opakuje již několikráte. Ve Světlé n. Sázavou, městečku blízko Německého Brodu, byla federovaná dělnická tělocvičná jednota. Byla tam naší složkou tělovýchovnou. Loňského roku 28. září, v den patrona českého sv. Václava, vyjel si pan komisař okresní politické správy z Ledče n. Sázavou do dvou míst a sice do Dolního Města u Světlé a do Světlé n. Sázavou v nočních hodinách. Navštívil funkcionáře federovaných jednot, zabavil všechen majetek těchto jednot, odvezl jej do Ledče a ačkoliv se poukazovalo na to, že federované jednoty nebyly v žádném styku s agitací, která prý byla vedena organisací komunistické mládeže, ačkoli federované jednoty stály vzdáleny této agitaci nejen po stránce osobní, nýbrž i věcné, ačkoliv jim nebylo nic dokázáno, byla činnost obou jednot zastavena, a to bezdůvodně proti znění celého dnešního právního řádu a přes všechny intervence. (Posl. Merta: I proti starému rakouskému řádu!) Je to horší než za rakouského řádu, protože za 20 roků v Rakousku nebylo rozpuštěno tolik organisací a zastavena činnost tolika jednotám, jako za 1 rok 1923 politickými správami Československa.
To je důležité konstatovati, že politická správa odpírá vyříditi stížnost, že se věc protahuje: politická správa předala stížnost zemské politické správě, ta ji opět předala do ministerstva vnitra a odtud putuje k zemské politické správě. A když jsem zjišťoval, jestli to je v zemské politické správě, dověděl jsem se v tomto případě, že spisy byly odeslány k dalšímu šetření tam, odkud vyšly, totiž okresní politické správě v Ledči n. Sáz. Tedy ten, kdo je žalovaným, je současně žalobcem. V tomto případě je celý proces neobyčejně zajímavý, a my protestujeme proti takovému způsobu vyřizování stížností a zakročování proti dělnickým tělocvičným jednotám.
Ve Spišské Belle zabavil okresní náčelník odboru skautů turistické hole s podotknutím, že na ně musí býti zbrojní pasy. Pan okresní náčelník nejspíš se domnívá, že z turistických holí může se stříleti, že na ně platí zákon o nošení zbraně. (Výkřik posl. Merty.) Škoda, že tu nejsou zástupci lounského okresu. Měli jsme tu příležitost minulého týdne v sobotu v posledním jednání rozpočtového výboru intervenovati u ministerstva vnitra.
V Lounech je okresní správní komise, byla totiž, existovala již 5 roků; v Lounech je nejbídnější nemocnice, jakou je možno vůbec najíti v Československé republice. Okresní správní komise se usnesla na tom, že bude tuto nemocnici přestavovati resp. že postaví novou nemocnici, ale poněvadž členové agrární strany, zástupci okresní správní komise, nebyli s tím srozuměni a nechtěli věnovati určité částky na stavbu nové nemocnice, postavili se proti tomu návrhu a poněvadž byl návrh přijat, jednoduše zajeli si do Prahy a zde u zemské politické správy vymohli, a sice na základě falšovaného podpisu a potvrzení presidenta zemského správního výboru Nerada rozpuštění okresní správní komise a sice proto, poněvadž prý okresní správní komise nejedná ve smyslu předpisů daných. Ale když byli delegáti této komise v Praze u pana presidenta zemské politické správy Kosiny, nedovedl vůbec dáti žádných důvodů, pro které by byla okresní správní komise rozpuštěna po stránce věcné.
Vážení pánové! Proti tomu se mělo protestovati na veřejné schůzi. K čemu vlastně svoláváme schůze? Jistě jen proto, abychom na veřejných shromážděních vyslovili buď svoji nelibost anebo svoje určité návrhy, po případě plány, jakým způsobem napraviti dosavadní stav. Veřejná schůze je příležitostí, aby občanstvo dalo na jevo svou vůli a své mínění. Okresní hejtman v Lounech je jiného mínění. (Výkřiky posl. Blažka.) Schůzi, která měla býti protestem proti neodůvodněnému a protizákonnému rozpuštění okresní správní komise, nedovolil, zemská politická správa tento zákaz potvrdila a ministerstvo vnitra k tomu docela klidně přikývlo, třebas by zde nebyli pouze zúčastněni členové komunistické strany. Dodávám, že předsedou okresní správní komise v Lounech - to byla její největší chyba - byl komunista a kromě toho ovšem při této schůzi, která byla svolána dvěma stranami, nejen komunistickou, nýbrž i československou socialistickou, byli dotčeni i příslušníci státotvorných stran.
Jeden charakteristický případ z posledních dnů mohu také uvésti. V Německu je veliká bída. Děti tam umírají předčasně, takže každé čtvrté dítě je tuberkulosní, každé druhé dítě postrádá buď vůbec spodního prádla, anebo má špatné prádlo a tu chtěla mezinárodní pomoc ruská se svou filiálkou v republice Československé a za pomoci rad krajských uspořádati ve prospěch hladovějících německých dětí řadu koncertů v Čechách, na Moravě a na Slovensku.
Koncerty byly už vyjednány, poněvadž si nikdo nedovedl představiti, že by byly překážky kladeny takovému kulturnímu podniku, který je docela nezávadný, docela nevinný. Ale stalo se něco jiného. Ony jsou totiž nepředvídané cesty ministerstva vnitra. Účinkujícím virtuosem na těchto koncertech měl býti světově známý houslista Soermus; ten má ovšem to neštěstí, že je původem ruským státním občanem. Koncertoval na koncertech za tímto účelem pořádaných v posledních dvou měsících v Holandsku, ve Francii, ve Švýcarsku, v Rakousku, ale brány Československé republiky jsou mu uzavřeny. Základy Československé republiky byly by ohroženy a otřeseny, kdyby její hranice překročil virtuos na housle Soermus.
Intervenovali jsme v této záležitosti, upozornili jsme na, řekl bych, naivnost stanoviska ministerstva vnitra, na neudržitelné stanovisko politické správy státní, my jsme upozornili na to ministerstvo zahraničí. Nebylo to nic platno. Bylo nám řečeno, že záležitost je tak důležitá, že musí býti předložena celé ministerské radě. Jestli ministerská rada nemá nic důležitějšího na práci, než se zabývati povolováním vis zahraničním houslistům, tedy dovolte, abych vyjádřil své politování nad tímto způsobem jednání ministerské rady. Myslím si, že takovýmito lapáliemi by se min. rada nemusila zabývati, ale že zase těmito malichernostmi by neměly naše státní úřady zatěžovati svoji agendu.
Prosím, to jest trvání jednání. Měl jsem dostati dnes vyřízení, ale bylo mi řečeno, že ta věc je hotova. To se táhne od minulé středy a toto vyřízení čeká na svoji odpověď. Soermus je ještě ve Vídni. Koncerty, které byly projektovány, musely býti odvolány, finanční ztráta na místo výtěžku je na naší straně, musíme dopláceti a musíme všecky výlohy, spojené s reklamou a s reservováním místností zaplatiti ze svého. (Posl. Rouček: Což pak kdyby ty housle začaly mluviti o těch dlouhých uších jako ta basa?) Domnívám se, že na tuto myšlenku státní správa nepřišla a mám velkou obavu, aby snad tento důvod nebyl v zamítacím důvodu uveden.