Ministerstvo financí jako nejdůležitější státní resort vykazuje příjem 1.649,080.782, a výdaje 9.077,804.040 Kč. Finanční zpráva ovšem nemá pouze příjmy daňové, finanční zpráva má také příjmy podnikové, které znamenají ten zbytek do příjmů vymezených rozpočtem na r. 1924. Při sestavování rozpočtu ministerstvo financí naráželo na značné potíže. Pan ministr Bečka byl velmi upřímný. Přiznal se, že nemohl dostati dílčí rozpočty.
Ale současně to byla stížnost gen. presidenta Nejvyššího kontrolního úřadu dr. Körnera o nedodávání účetních závěrek, ale pan ministr si stěžoval, že nedostává resortní rozpočty a že přes všecky urgence, které byly opakovány až do června t. r. tyto rozpočty nebyly doručovány. Konečně přece rozpočty dostal, ale já zde vyslovuji své mínění, že ministerstvo financí hrálo zde úlohu takového deus ex machina. Když starořecký spisovatel tragedií nevěděl, jak to má udělati, když nemohl si z krise pomoci jiným způsobem, jednoduše zakročilo božstvo. V tomto případě při sestavování rozpočtu, neměli jsme božstva, ale byl zde ministr inž. Bečka se svými referenty, kteří nasadili sekeru a osekali všecky rozpočty. zejména rozpočty charakteru soc. - politického a sociálně-zdravotního. Ministerstvo financí jednoduše vzalo si jednoduchou zásadu za svoje vodítko, o 15-20%. Všecky položky, které zdánlivě jsou zbytečné. Podle toho také rozpočet vypadá. Pan ministr financí řekl, že prý rozpočet byl překročen podle prelimináře, kterým se zabývalo ministerstvo financí, o 6 miliard. Když se mělo 6 miliard ušetřiti, ovšem, že musily tyto úspory býti někde provedeny, a podle našeho přesvědčení byly provedeny právě tam, kde býti provedeny neměly. Všecka břemena daňová podle rozpočtových položek i podle dosavadní prakse jsou nesena pracujícími vrstvami. Má se zvětšiti dokonce dnes, jak se proslýchá, daň z obratu, má býti daň z obratu vymáhána i z těch artiklů, z toho zboží, které dosud je osvobozeno, jako je maso, sádlo, máslo a jiné potraviny. Místo aby daňová břemena nepřímá byla snižována, hodlá ministerstvo financí, státní správa finanční, je zvětšovati. Stanovisko, které je zde zaujato státní správou, je čistě fiskální. To vysvítá zejména z jednotlivých položek reálních i osobních daní. U reálních daní je zajímavé, porovnati poměr reálních daní k osobním a poměr přímých daní k nepřímým. Reální daně jsou: Pozemková, která má vynésti 151,200.000 Kč, domovní daň třídní 10,210.000 Kč, domovní daň činžovní 60,500.000 Kč, 5% daň z budov od činžovní daně osvobozených 1,380.000 Kč. tedy celkem reální daně vynesou podle rozpočtu 223,290.000 Kč.
Osobní daně, t. j.: osobní daň z příjmů, výdělková, daň důchodová a daň z tantiem, celkem 1.332,337.000 Kč, dají celkem s reálními daněmi 1.760,557.000 Kč.
Cla mají vynésti 603,750.500 Kč. Ve skutečnosti cla mohou býti označena jako spotřební daně, které se vymáhají na hranicích, poněvadž většina cel je ukládána z poplatků, které jsou uloženy právě na potraviny nebo předměty spotřeby, tedy ne na předměty výroby.
Při kapitole zdravotnické a soc.-politické se pánové vyjadřovali proti alkoholismu, že je třeba bojovati proti nemírnému pití lihovin. Ale kam bychom přišli v Československé republice, kdyby nebylo možno vymáhati daně z těchto "alkoholu velmi plných", ne "prostých" nápojů (Posl. Toužil: Co by dělal Prášek, kdyby nebylo kořalek!) a kdyby nebylo lihu. Ze značné míry stojí a padá rozpočet státu s daní z kořalky a nápojů lihových, kromě jiných daní spotřebních, jako z obratu a z uhlí.
Z kořalky má se vybrati na dani 406 milionů Kč, na dávce z droždí 1,710.000 Kč, na dávce denaturační 2,360.000 Kč, licenční poplatek činí 2,275.600 Kč, z cukru 164,687.000 Kč, z minerálních olejů 8,200.000 Kč, ze zapalovadel, t. j. sirek 12,006.000 Kč, na všeobecné dani nápojové 231,500.000 Kč, z masa 99,800.000 Kč, z potravní daně na čáře 15,300.000 Kč, na dávce z uhlí 600,000.000 Kč, na dani z vodní síly 31,300.000 Kč, z obratu 1.593,000.000 Kč, na poplatcích a dopravní dani 494,503.360 Kč, výnos z monopolů státních 47,021.600 Kč.
Tedy na přímých daních bude odvedeno dle výpočtu a návrhu vlády 19 1/2%, na nepřímých konsumních daních a dávkách 80 1/2%. To je obraz velmi plastický, věrné zrcadlo třídního panství městské a venkovské buržoasie proti městskému a venkovskému proletariátu, poněvadž 4/5 veškerých dávek státem vymáhaných spočívají na bedrech malého drobného pracujícího lidu. Ministerstvo financí ve svém dnešním složení ovšem má docela jiný názor než my o reformě daňové. Byla slibována reforma daňová už s platností od roku 1924. Nyní přišel ministr financí inž. Bečka a slibuje nám ji s platností od 1. ledna 1925, ovšem jen reformu daní přímých a tvrdí, ve svém exposé dal to na jevo i ve své odpovědi na dotazy, že není možné spokojiti se pouze s jednou progresivní daní z příjmů po př. daní dědickou, nýbrž že je nutno míti celý soubor daní přímých i nepřímých, aby se tím získal zdroj a aby se prameny příjmů mohly zjistiti. Jinak prý to není možné.
My jsme jiného náhledu. Je třeba uvésti do soustavy daňové zjednodušení, zavésti skutečnou daň, která by obsahovala výnos bez práce zjednaný. Výnos pracovní osvoboditi od daní, a to tak vysoko, aby bylo zachráněno a úplně aby bylo ponecháno bez zdanění existenční minimum. Dávky mohou býti placeny jenom z těch obnosů, které překročují existenční minimum. A kromě toho má býti a měla by býti zavedena jednotná daň, stoupající až do určitého obnosu, daň osobní z příjmů a dědictví a všecky přebytky, které by byly nad určitý normál, měly by býti skonfiskovány ve prospěch státu.
Podle statistiky, kterou nám předneslo ministerstvo financí, máme zvláštní rozdělení svého poplatnictva, a to s příjmy od 1600 Kč do 6000 Kč je prý poplatníků 585.221, s příjmy od 6000 Kč do 20.000 Kč 120.017. Jest viděti, že ohromná většina se nalézá na té nejnižší stupnici a to zde ještě nejsou poplatníci, kteří nemají ani ten obnos 6000 Kč, kdežto poplatníků s příjmy od 20.000 Kč do 100.000 Kč jest 19.590, a s příjmy od 100.000 Kč do 500.000 Kč jen 2.414 a s příjmy od 500.000 Kč do 12 milionů Kč jest 236. V republice československé jest poplatníků s ročním příjmem od 1/2 milionu do 12 milionů 236!
Vážení pánové, kdybych chtěl zde vypočítati celkový příjem jednotlivých kategorií, tedy připadá na nejnižší z nich příjem 2.340 mil. Kč. Na jinou kategorii s příjmem prostředně 12.000 jest 1560 milionů. Na kategorii se 60.000 Kč připadá 11.754 milionů a na kategorii s příjmy od 1/2 milionu do 12 milionů připadá celkově 1.416 milionů Kč.
Kdybych se chtěl říditi jen tímto výkazem tvrdím, že by stačilo zdaniti kategorii od 12.000 nahoru progresivně, aby na základě výnosu této jedné osobní daně z příjmů mohly býti hrazeny všechny úhrady, ovšem s patřičným omezením na výlohy skutečně důležité, ve prospěch celku nutné.
Máme také, vážení pánové, monopoly. Jedním z nich je monopol solní. Zisková položka, obsažená v položce zisku státních monopolů jako zisk na soli jest umělou, ovšem podle našeho výpočtu, poněvadž aby byla docílena, muselo ministerstvo železnic povoliti režijní sazby na dopravu soli z Akny-Slatiny do Olomouce. Celková sleva daleko převyšuje vykázaný zisk a jest tudíž státní monopol solní silně pasivní, ačkoliv ukládá obyvatelstvu cenu soli desetkráte vyšší než v jiných státech středoevropských a mimo to v rozpočtu právě projednávaném jest opětně velkými položkami investičními účtován. Jediným, kdo ze státního monopolu solného má zisk, jest obchodní společnost Čechoslavie v Olomouci, která požívá v zásobování soli v tomto státě od jeho počátku až do dnešního dne výsad jako nikdo jiný. Touto otázkou zabývala se v posledním čase většina tisku socialistického i měšťáckého a shodla se v tom, že vedení tohoto monopolu bylo a je nehospodárné. Nejdříve správa monopolu svojí celní a dovozní politikou zamezila konkurenci zahraničních dodavatelů soli u nás a trh náš vyhradila jedné skupině německé. která využila své výhody a dodávala nám sůl daleko nad cenou. Od svého postupu správa monopolů neustoupila ani tenkráte, když tato skupina nestačila nám sůl dodávati, ač byla u nás o ní nouze. Některé časopisy zjistily, že stát náš utrpěl tímto škodu asi 200 mil. Kč, a že malou část z těchto škod dostala zpět Čechoslavia ve formě provise. Zajímavo je, že dovoz soli této skupině do republiky byl zakázán, když vypověděla Čechoslavii smlouvu (15. listopadu 1922). Správa státních monopolů odůvodnila tyto ztráty ochranou domácí soli prešovské, což jednak neodpovídá pravdě a jednak prešovská produkce representuje i při nepřiměřeně vysoké prodejní ceně obnos 7 mil. Kč ročně. Nyní stát dal výhradní mletí soli domácí téže Čechoslavii a některé časopisy zjistily, že jen tím, že musí si každý sůl koupiti od Čechoslavie a nemůže si ji doma mleti, vzniká škoda 50 mil. Kč ročně.
Správa státního monopolu solného připravuje zákaz dovozu dosud volné soli průmyslové a dobytčí, což by znamenalo škodu státu a nové zatížení těchto odvětví. Nejzáže zašly brněnské Lidové Noviny, které zjistily podrobně pasivitu státního monopolu solného na 300 mil. Kč ročně. Ačkoliv v různých časopisech byla správa státního monopolu přímo obviňována z nehospodárnosti a protekčního systému vůči Čechoslavii, nemohla ani jediného slova uvésti na vyvrácení tohoto těžkého obvinění.
Též ministerstvo zásobování v otázce této úplně selhalo, poněvadž neuznalo za vhodné něco pro snížení soli učiniti.
Bude nutno činnost státních monopolů podrobiti revisi a učiniti opatření, aby v budoucnosti správa státních monopolů nerozhodovala samovolně a bez kontroly veřejnosti ve věcech tak dalekosáhlých následků.
Bylo by žádoucno, aby p. ministr financí sdělil, zda jsou mu tyto poměry známy a co zařídil k nápravě.
Vážení pánové! Ministerstvo financí také dotuje jednotlivé položky a sestavuje také celkový program investiční za pomoci ovšem ostatních resortů. Jedním z důležitých kont dosud státní správou opomínaných, o kterém se chci zde zmíniti, je investiční položka pro Velkou Prahu. Nechci tím stavěti ovšem do pozadí naléhavé potřeby jiných měst v republice a nutnost jejich vybudování, ale pokládám za nutno zdůrazniti zvláštní úkoly, které vznikly utvořením republiky Československé hlavnímu městu Praze. Tvoření Velké Prahy bylo přirozeným a naléhavým důsledkem státního převratu. Vláda a Národní shromáždění projednaly a usnesly zákon o Velké Praze, ale dále se o Prahu vůbec nestaraly. Do hlavního města republiky v prvních dobách po převratu přistěhovaly se desetitisíce úředníků a zaměstnanců, sta členů cizích státních zastupitelstev, tisíce osob přišlo sem hledati zaměstnání a práce. Bytová nouze dosáhla úžasných rozměrů. Vzrostly nesmírně mnohé úkoly jiné. Nedostačují školy, zejména na předměstích. Nutno budovati kanalisaci, stavěti vodovody, prováděti veliké komunikační práce, všímati si úžasně zanedbaných obcí na obvodu Velké Prahy. Velká Praha je dnes po zdravotní stránce nejzanedbanějším velkoměstem střední a západní Evropy. Podle dobrozdání městského fysika dr. Procházky je úroveň veřejné hygieny Velké Prahy stejná jako úroveň veřejného zdravotnictví na Podkarpatské Rusi. To mluví za celé knihy.
Kromě toho je konstatováno, že v obvodu Velké Prahy, zejména v malých obcích, v obcích převážně dělnických, jako je Krč, Michle, Košíře, Motol, umírá do roka, vážení pánové, z kojenců do jednoho roku 40%.
Zlé a osudné jsou nedostatky i v jiných oborech. Stát měl od počátku povinnost při spěti hlavnímu městu, ale místo toho těžil z hlavního města Prahy. Uvádím jen tyto doklady za srozumění s našimi zástupci v ústředním zastupitelstvu Velké Prahy: Stát žádá od mistr soc. péče měl neobyčejnou radost, když s námi mohl sděliti, že se bude stavěti samostatná budova pod Slovany na Vyšehradě. Ovšem stát přejímá pozemky od obce pražské jen za režijní ceny. Právě při stavbě budovy pro min. soc. péče v Podskalí je obec donucena pro nájemníky z domů, které se zbourají, postaviti 9 nových činžovních domů. Stát nepřiznal obci právo k vybírání okresních přirážek za obce ku Praze připojené, stát nepřevzal osobní výdaje na okresní lékaře ve Velké Praze, Praha svým nákladem vede i jiné agendy, které vlastně připadají státu. Takovým a jiným způsobem za 5 let bylo uvaleno na obec pražskou státem břemeno jdoucí do set milionů. Každý stát přispíval a přispívá na potřeby hlavnímu městu, tím více to bylo nutností u hlavního města nově vzniklého státu. Je potřebí, aby vláda i Národní shromáždění uvědomily si povinnost, kterou mají k hlavnímu městu a aby na dobu aspoň 10 let pravidelným příspěvkem umožnily mu vybřednouti z dnešní hrozné krise bytové, odčiniti nejhorší zdravotní závady a zahájiti plánovitou práci úpravy předměstí Velké Prahy a jejího okolí.
Věc si představujeme tak, že by na investiční práce Velké Prahy bylo povoleno celkem 1/2 miliardy Kč a z tohoto obnosu by se vyplácelo ročně 50 milionů na krytí běžných, nutných, naléhavých prací investičních, provozovaných Prahou.
Ministr financí se svým elaborátem návrhů na státní rozpočet ovšem vyslovil velké uspokojení. Nemůžeme nežli letmo projíti ještě několik dalších kapitol, zejména těch nejdůležitějších, jako je ministerstvo železnic, při kterém se jedná dnes o neobyčejně důležitou stavbu druhých, po př. třetích a čtvrtých kolejí z hlavního města do velkých středisek průmyslových, po př. velkých měst na Moravě a Slovensku. Ministerstvo železnic mělo by se postarati o to, aby tam, kde jsou stavby projektovány nebo v chodu, bylo postaráno o třeba jen provisorní čekárny, zejména v místech, kde je velká frekvence školních dětí a dělníků, jezdících z domova do práce v jiném místě nebo večer zpět.
V rozpočtu ministerstva veř. prací bylo překvapením pro nás, že toto ministerstvo nehodlá se zabývati prováděním velkého projektu štěchovické přehrady, a to v těch rozměrech, jak to bylo původně zamýšleno. Prý to bude projekt jen menší, poněvadž se dokázalo odbornými posudky, že využitkování vodní síly u Štěchovic bylo by nákladnější, nežli zužitkování odpadků a špatných druhů uhlí ze státních resp. soukromých dolů na českém severu. Bylo by ovšem dobře, má-li se přistoupiti ke stavbě regulace Vltavy u Štěchovic a zejména regulace Vltavy u Karlína a Libně na Maninách, aby se se stavbou započalo brzy, poněvadž to má velkou cenu pro nezaměstnané dělnictvo Velké Prahy, které tím najde příležitost ku práci.
Ministerstvo veř. prací vykazuje příjem 8, 700.000 Kč, vydání 786 milionů 962 tisíc Kč. Není dostatečně postaráno ani o sociální pojištění dělnictva po stránce všeobecné, není možno dnes, jak jsem již řekl, vážně pomýšleti se stran koaličních na uzákonění sociálního pojištění. Invalidé jsou opomíjeni. Dosud není ani agenda nedoplatků od 1. května 1920 provedena, nezaměstnaným má se povoliti pouze 70 milionů v rozpočtu na rok 1924, tedy má se ta položka snížit o 5 milionů, starobní zaopatření je hudbou budoucnosti a živnostenská inspekce je teprve v takovém vývoji, který teprve naznačuje, jak by měla vypadat, ale který není ještě vrcholem, dostatečným uplatněním toho, co dělnictvo žádá, totiž aby v podnicích, ve kterých pracuje, bylo před nebezpečím úrazu a ohrožením svého zdraví pokud možno nejdokonaleji zabezpečeno.
Na zdravotnictví se pamatuje položkou 159 milionů 142.000 Kč. Není možno tuto položku považovat za takovou, aby odpomohla závadám, které se vyskytují, a na druhé straně máme zásadní stanovisko, že všechny preventivní prostředky proti chorobám sociálním jsou úplně marný, dokud bude soustava sociální položena na základě rozdílu mezi bohatým a chudým a dokud bude snižována sociální úroveň právě člověka pracujícího a povyšována sociální úroveň člověka nepracujícího.
Ministerstvo nár. obrany vykazuje jednu z největších položek v rozpočtu na rok 1924. Není možno se tomu divit, je ministerstvem národní obrany dnes opatřeno 40.000 důstojníků a poddůstojníků. Dnes připadá na 8 mužů průměrně jeden důstojník a 150 milionů korun se vydává pouze na krmivo pro koně. Požitky mužstva obnášejí 65 milionů, ale požitky gážistů 380,373.790 Kč. Za to na francouzskou missi, na důstojníky, kteří jsou sem posláni, aby instruovali československé štábní důstojníky, je vyhrazeno 9,800.000 Kč, na soustředění vojsk a cvičení jejich, to znamená na manévry, je v příštím roce pamatováno obnosem o 13 milionů vyšším než loni, totiž 65 miliony.
Celý rozpočet má ráz třídní, pamatuje se zde pouze na zájmy těch, kteří podpory nepotřebují, chráněni ti, kteří už dostatek ochrany mají na základě a vlivem svého soukromého vlastnictví. Ochrana malých a nemajetných je pouze zástěrkou, je pod titulem sociální péče, který je pouze ubohým a nedokonalým pokusem o sociální péči, kterého my můžeme uznávat. Tento státní rozpočet je přirozeně obrazem celkových poměrů politických i hospodářských v Československu.
Dostal jsem, vážení pánové, "Súrnu žiadosť amerických Slovákov na Československú republiku v záležitosti Spiša a Oravy", ve které se obracejí nejenom na vysocectěného presidenta a vysokou vládu, nýbrž také na zákonodárné Národní shromáždění a výbory. V této súrné žádosti je jeden pasus, který zde přečtu k vůli zajímavosti a charakteristice (čte): "Veď štát je súhrn občanov, organizovaných k vôli dokonalejšiemu dosahovaniu vysokých cieľov tohože občianstva. A preto, dovoliť že by značná časť občianstva bola obetovaná za nejaké materiálne výhody, je proti štátna akcia; ba je horšie: Je trestuhodná vlastizrada".
Tento pasus se ovšem přizpůsobuje žádosti Slováků na připojení Oravy a Spiše, ale má všeobecnou platnost. Materielní zájmy jsou dnes rozhodujícím činitelem nejen v Československu, nýbrž ve střední Evropě vůbec určujícím, dirigujícím faktorem, který ovšem nemá potom na zřeteli to, co musí míti každý člověk otevřeného srdce, pochopení pro strázně a potřeby toho, kdo je utiskován.
"Demokracie", o které se dnes tolik mluví, není vládou lidu a pro lid. Stát, který se řídí jejími zásadami, které jsou pouhými hesly na oklamání lidí důvěřivých a zastření skutečných poměrů a cílů, je organisací, jejímž úkolem jest udržeti neudržitelné. Dnes jest hlavním poměr státu k věcem a k majetku a hmotné síle. Tento poměr musí se přeměniti, poněvadž musíme vybudovati ne poměr státu k věcem, nýbrž poměr státu k lidem, musíme vybudovati zdravý poměr lidí k sobě, čili vytvořiti společenský útvar, v němž by bylo všem potřebám kulturním, hospodářským a sociálním nejen určité třídy, nýbrž všech vyhověno.
To je program komunistické strany československé, která bojuje za práva proletariátu a tím za povznesení celku z bahna sobectví, bezideovosti a mamonu k stavu všeobecného dobra sociálního. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, panu posl. Práškovi.
Posl. Prášek: Slavná sněmovno! Klub čsl. socialistů věnuje rozpočtové debatě i rozpočtu samému největší pozornost a největší píli a proto velmi těžce nesl, že projednávání rozpočtu poměrně na poslední dobu stanovené má tak málo vymezeného času, aby mohl do detailu v jednotlivostech a v podrobnostech tento rozpočet zkoumati a mohl také v jednotlivých význačnějších položkách zaujmouti jasnější a určitější stanovisko. To říkám ne proto, že bychom chtěli při debatě rozpočtové licitovati nebo dražiti, nebo že bychom snad chtěli dělati líbivou politiku poukazováním k tomu, kde by bylo potřebí zvýšiti. To nemá strana v úmyslu, poněvadž vycházíme z předpokladu, že státní rozpočet nemůže býti dělán pod zorným úhlem všech těch potřeb, které by byly snad žádoucny, které by volaly po uskutečnění, nýbrž, že také musíme přizírati k tomu, jak daleko můžeme zatížiti nosnost našeho poplatnictva, abychom mohli tato potřebná břemena také na ně uvalovati. Z těchto důvodů nemůžeme a nebudeme v rozpočtové debatě nižádným způsobem - a nečinili jsme to ani v rozpočtovém výboru - licitovati, ale mluvíme-li a ujímáme-li se slova v této debatě, činíme to proto, abychom poukázali na směrnice, jimiž by se měla podle našeho přání nésti správa státu v budoucnosti, jak by peněz, které dnes těžce se od poplatnictva shánějí, bylo hospodárně využito. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
A tu jest třeba, aby v budoucnosti rozpočet byl sděláván již předem, za součinnosti členů rozpočtového výboru. Bylo by správné, aby jednotliví referenti jednotlivých ministerstev přicházeli předčasně, dříve než sevrou ten železný kruh cifer do určitého plánu, přicházeli informovati členy rozpočtového výboru, by v tom vzájemném kontaktu stavěna byla ona velmi důležitá stavba státního rozpočtu, který, můžeme říci, jest ve střední Evropě téměř jedinečný, poněvadž jsme jediným státem, který řádným rozpočtem každoročně, v určité zákonné lhůtě podaným, uzavírá a bilancuje hospodaření státu. Jsme jediným státem § v tom velkém rozbouřeném moři a můžeme vážně si říci, že také chápeme po této stránce plně odpovědnost své strany a hlasujeme-li a budeme-li hlasovati pro rozpočet, který je nám předložen, činíme to u vědomí, že stát musí býti bezpodmínečně pevný, nejen politicky, ale i hospodářsky v době, kdy vidíme i v sousedních státech naprostý rozvrat hospodářský a ovšem také rozvrat politický.
Z těch důvodů nebudeme odpírati státu prostředků k jeho existenci a výživě, byť bychom i snad někdy v budoucnu - neříkám pro tuto dobu - nemohli souhlasiti se všemi počiny vlády. V každém případě budeme stát chrániti a dotovati tak, abychom mohli řádným způsobem žíti a sami také se rozvíjeti. Je také potěšitelné, že letošní rozpočet vykazuje více než značné snížení proti roku loňskému, ovšem snížení, které bylo už nanejvýš nutné, abychom, když snižujeme vydání, mohli snížiti příjmy, což znamená úlevu poplatníkům. Ovšem snižování za každou cenu, snižování bez myšlenky, pomocí škrtů, nebylo by vždy - správné a zdravé ve prospěch rozvoje státu a jeho hospodaření. A tu právě k těmto kapitolám chceme poukázati, aby bylo velice opatrně při tak zvaných úsporách postupováno, aby nebylo šetřeno tam, kde snad eventuelní úspora v budoucnu mohla by znamenat poškozování rozvoje hospodářského našeho státu. Náš hospodářský život vyžaduje tu největší pozornost po všech stránkách. My prožíváme a prožívali jsme ještě také za války vážnou krisi a mám obavu, že tato krise potrvá snad 3, snad 4, snad 5 let. A proto vyžaduje největší pozornosti všech činitelů, kterým skutečně záleží na tom, aby tato krise byla ne předmětem politické agitace a licitace, nýbrž aby byla vážným podnětem k přemýšlení o uspořádání národohospodářské politiky tohoto státu a zároveň musí býti naší snahou, aby odstraňována byla příčina této krise, která dnes velmi značně zatěžuje ne snad pouze dělníky a pracující třídy, ale i živnostníka a výrobní třídy a přirozeně tím i stát, neboť nikdo jiný tento stát netvoří. Naše výrobnost trpěla doposud touto krisí. Dnes můžeme říci, že podstatně výrobnost se zlepšila, dnes můžeme říci, že nejhorší okamžiky úpadku naší výrobnosti jsme překonali, že dnes je tendence vzestupná a přáli bychom si, aby tato tendence byla také daňovou naší soustavou a celou politikou podporována. Aby se výnos výrobnosti povznesl, domnívám se, je nutno, abychom z těchto důvodů věnovali správnému rozvrstvení daňového systému co největší pozornost, abychom podchytili všecky možné možnosti k povznesení výrobnosti. Doposud po této stránce snahy států nebyly snad vždy na nejsprávnějších cestách, totiž snad nebyly správně podchyceny, povážíme-li, že stát obětoval, aby povznesl průmysl. celé miliony na uhelné dávce, uvážíme-li, že stát obětoval 30 milionů v úlevách na př. při monopolu sirkárenském a nevidíme-li výsledky tohoto povolení státu v řadách konsumentských, nevidíme-li to ve zlevnění produktů, musíme si říci, že je potřeba, abychom zde v každém případě velice opatrně sledovali tendenci nejen kartelů, ale i velkokapitalistických jednotlivých podniků, které právě na jedné straně používají této krise ke snižování a stlačování úrovně sociálních příjmů zaměstnanců, na druhé straně bezohledně vymáhají od státu různých úlev, nevidíme-li, že tyto oběti státu v žádném případě nejsou úměrné tomu, co by se v řadách konsumentských mělo objevovati, musíme říci, že, jak se zdá, těch peněz je užíváno k tomu, aby podniky mohly dále rozšiřovati onu velkokapitalistickou državu. Uvážíme-li nepěkné zjevy, které se odehrávají, nad kterými se musí člověk zachvěti, že snad má býti používáno peněz, které jinak by patřily svou povahou státu, ke korumpování, pak musíme říci, že je potřeba, aby se co nejpřísněji prováděla revise v těch podnicích, aby tyto revise vedly ke zjištění, jakým způsobem, snad nemravným, se hospodaří, ale aby bylo zjištěno, o kolik obrovských milionů je stát ošizen v daních a tím také naše samosprávné svazky v přirážkách. Přímo řeknu, že těchto peněz je používáno k přímému působení i proti demokracii, uvážíme-li zjevy, které se při volbách odehrály. A měl jsem příležitost viděti ten smutný zjev při volbách ve Zlíně, kde pan Báťa přímo komandoval strašlivým středověkým způsobem své nazírání politické svým zaměstnancům, kde přímo hnal své zaměstnance, jakým způsobem smějí a mohou přemýšleti. Pak se musíme ptáti, kdyby se to mělo opakovati ve státním ústrojí, co se stalo v ústrojí obecním, zda by to bylo prospěšno demokracii a tendencím našich zákonů. Proti takové demokracii bychom se musili co nejvážněji ohraditi. Nesnesli bychom takové tendence.
Řekl jsem, že naše výrobnost musí jíti s rozumným rozvrstvením daňovým. Náš systém daňový je systémem, který se neosvědčuje, náš systém daňový je přežitkem ze starého Rakouska a proto je více než správno, aby již jedenkráte byl radikálním způsobem reformován. Nehodlám při tom dělati snad lacinou slávu, že bych chtěl mluviti proti daním a z daňových věcí dělati politiku. Jsme si vědomi, že stát, pokud bude žíti, musí míti určité příjmy a také stát musí svůj příjem krýti daňovým systémem. Ale ovšem daňovým systémem, který by byl spravedlivým, který by spravedlivě rozlišoval a spravedlivě zatěžoval, a který by nebyl třídním daňový systémem na podporu velikých a bohatých a na utiskování a ruinování malých. (Výborně!) Uvážíme-li, že u nás máme poplatníků zdaněných mezi příjmem 1600 Kč až od 6000 Kč příjmů, tedy jistě příjem více než minimální, 585.221, pak si musíme říci, že vlastně ten nejmenší člověk je největším poplatníkem a musíme podle toho říci, že politika naše musí býti politikou, která se musí snažiti pomáhati těmto nejmenším, nejchudším poplatníkům v našem státě, a že nemůže to býti v žádném případě politika, nadržující politice kapitalistické, nýbrž že musí to býti politika směru socialistického. To říkám velmi vážně u vědomí toho, že to snad nebude politika dělaná pro třídu dělnickou, ale i pro třídu živnostenskou, úřednickou a zřízeneckou. Pro mne není politika živnostenská mluvením o snižování daňových břemen, není mluvením proti platům zaměstnanců samosprávných a státních. Pro mne je problémem, aby konsumentu dobře se dařilo, ať již ten konsument je z řady živnostnictva, dělnictva nebo zřízenectva. Nebude-li míti konsument dostatečného příjmu, nebude-li se konsumentu dobře dařiti, jsem přesvědčen, že se nebude dařiti dobře i živnostníku, i bez ohledu na to, v jakém zastoupení politickém živnostnictvo by bylo.
Máme některé daně, které považujeme za velmi tísnivé. Ty nejtísnivější daně bych shrnul do kategorie daní konsumních. Konsumní daně jsou nejtísnivější v každém směru a proto se budeme museti snažiti, aby do budoucna v našem systému daňovém odstraněny byly ty nesrovnalosti, které vznikají, ať již je to v jakékoliv podobě vybíráno.
Slyšel jsem zde mluvení o obratové dani. Jsem hluboce přesvědčen, že tato obratová daň je velmi nesprávně označována jako dvouprocentní daň obratová, poněvadž je 10ti-, 12ti- až 14ti procentní, a bude-li se mluviti o reformě dani obratové, v žádném případě to nesmí býti ve formě vzestupné, ale úměrně spravedlivé, ne jak se dosud vybírá. Rovněž budeme museti mluviti o některých daních, řekl bych nepřímých, které přímo zdražují. Měl jsem příležitost na některou z nich již v rozpočtovém výboru ukázati a řekl jsem znovu, že je třeba, abychom si všímali daní, které se na první pohled zde jeví nevinnými. Jest to daň z vodních sil, která v každém případě zdražuje výrobnost ať ve mlýnech, ale také v průmyslu a také v praksi elektrárenské a je potřebí, aby byla spravedlivějším, promyšlenějším způsobem upravena, aby tím netrpěl rozvoj velmi slibně se rozvinujícího hospodářství vodního a abychom tímto způsobem mohli vyráběti lacinou energii pro naše třídy výrobní.
Mám ještě za povinnost, abych upozornil, že je potřebí i při dnešních daňových věcech rozumným způsobem přizírati k jednotlivým odvětvím. A jistě ve všech klubech byli zaplaveni přáním a prosbou od těch, kteří jsou odsouzeni k vymření, a to jsou vinaři mělničtí. Mělnické víno t. zv. páskovou dávkou z vína bylo by téměř odsouzeno k zániku a toho si nesmíme přáti, jako u žádného jiného českého oboru, který má své tradice a který hrál určitou roli národohospodářskou i značnou úlohu v obchodě. Musíme si přáti, abychom takovouto daní, která ve státním rozpočtu téměř nic neznamená, protože výnos její je odhadnut na 5 až 6 mil. Kč a ještě bude klesati, neničili celého velkého odvětví naší produkce. (Posl. Dubický: Také na Slovensku!) Já jenom poukazuji na to, že Mělnicko se bez lahvového vína neobejde. Na Slovensku není ani tak láhvové jako spíše sudové víno, ale musím souhlasiti, aby i zde byla určitá ochrana, a aby zdanění odpovídalo hospodářskému rozvoji tamního kraje, jejž chceme podporovati právě tak jako kraje české. Nebudeme agitovati daňovým systémem, nýbrž chceme v každém ohledu ve všech směrech a ve všech korporacích pracovati k nápravě těchto věcí.
Jsem přesvědčen - a už p. kol. Dubický se zmínil o Slovensku - že do budoucnosti politika státu se musí nésti k tomu, abychom odborným způsobem vychovávali občany pro příští jejich úkoly, nejenom živnostníky, nejenom dělnictvo, nýbrž i zemědělce - velmi loyálně to říkám. Potřebujeme krátce, abychom přikročili ke specialisaci naší výchovy. Bylo poukazováno několikráte na to, že máme veliké množství vysokých škol, že máme veliké množství inteligence s vysokoškolským vzděláním, a že kdyby počet její rostl stejným tempem do budoucnosti, pak musili bychom se zamysleti nad těmi lidmi, kteří by z těchto škol vycházeli. Je tedy nutno dáti naší výchově nové směrnice tím, že budeme působiti na zodbornění celé školské výchovy, ať v oboru podnikání živnostenského, ať rolnického nebo dělnického. Musíme se snažiti, aby naše školství mělo tendenci vychovávati k odborné způsobilosti, ovšem s přiměřeným přihlížením k charakteristickým známkám kraje, po případě charakteru národnímu. Doposud tyto odborné školy byly ponejvíce fedrovány a udržovány autonomními korporacemi. Byly to naše obce, okresy, země, obchodní a živnostenské komory, které ponejvíce doposud byly nositeli odbornictví ve školství. To však dnes již nestačí, zvláště když si uvědomíme, že jest zde tendence, aby stát sám byl nositelem úkolů kulturních a hospodářských, jakož i břemen z toho vznikajících. A tu musíme si přáti, aby stát si všímal těchto věcí a ulehčil břemeno oněm autonomním korporacím, na jichž bedrech doposud spočívalo. Věc tato souvisí ovšem velmi úzce s celým hospodařením našich autonomních korporací, zemí a obcí, které velmi vášnivě křičely před sděláváním státního rozpočtu v obavě, aby snad nebyly zkráceny ve svých rozpočtech. Zejména naše země silně si stěžovaly, že sníženy byly dosavadní t. zv. příděly zemím a jiným autonomním svazům. My budeme vycházeti jistě s toho stanoviska, že bude nutno šetřiti nejenom ve státní správě, nýbrž i v autonomních svazcích - tím nechci nikterak říci, že by se v nich rozhazovalo ale - budeme se také snažiti o zjednodušení celé agendy veřejné správy, aby chod úředních prací dál se zjednodušeným způsobem.