chybí strany od 393 do 398 !!!!!!
pro národohospodářské ozdravění, aby výnos zemědělství byl zvýšen. Avšak odpusťte, pánové, pakli jsou nejdůležitější, nejprimitivnější položky sociální péče, jež jsou určeny pro lidi, stavěny za munici, za cestovní výlohy ministerstva, za měď, za chov dobytka, meliorace a odvodňování, pak je to rozpočet, který nutno nazvati do nejkrajnějších důsledků nesociálním.
Kapitola "Ministerstvo národní obrany" zasluhuje vůbec několika slov. Náš specielní zpravodaj - nechci mu předbíhati - bude jistě míti při této kapitole dosti co říci. My máme, - tak jsme to slyšeli v rozpočtovém výboru - 22.000 důstojníků a rotmistrů a 127.000 mužů, tedy na 6 mužů jednoho gážistu. Snížení: Sníženy byly požitky mužstva a zaokrouhleny nahoru byly požitky vyšších pánů, generálů. V době snižování a účelné šetrnosti zvýšila se vydání na policii z 272 na 289 milionů, na četnictvo z 225 na 235 milionů v době, kdy se výdaje na potřeby a z řízení sociální snižují. To vše dohromady nese značku kapitalistického státu, který nebéře zřetele na své nejchudší obyvatele. Rozpočet je sestavován se zřetelem k vládnoucím a kapitalistickým třídám státu. Kdybychom teprve znali účetní uzávěrky, posunul by se obrázek - o tom jsem přesvědčen - v tom směru ještě více. Účetní zpráva, kterou máme z roku 1919, poskytuje nám malou ukázku, jak se věci vyvíjejí. Roku 1919 bylo stanoveno v rozpočtu pro ministerstvo sociální péče 54 milionů, spotřebováno bylo podle účetní uzávěrky 28 milionů, na zemědělství bylo preliminováno 60 milionů, spotřebováno 78 milionů. Kde jde o sociální péči, máme menší spotřebu o 28 milionů, v zemědělství naproti tomu je proti rozpočtu spotřeba větší o 18 milionů.
Další kapitola, s níž musíme býti velmi nespokojeni, týká se "Státní péče bytové". Vydali jste tu více než 3 1/2 miliardy. Zkoumáme-li, kam peníze přišly, musíme konstatovati, že do krajin německých přišlo velice málo. Nemáme přesného přehledu, nýbrž pouze částečnou zprávu, která je však příznačná. Ministerstvo veřejných prací uveřejnilo před několika dny výkaz, z něhož vysvítá, že od 1. června 1921 do 1. října 1923 bylo povoleno státních úvěrů v částce 1791 milionů korun na veřejné stavby bytů. Z těchto 1791 milionů připadá na Prahu samu 510 milionů, tedy více než čtvrtina celkové sumy.
Proti poznámce pana generálního zpravodaje chtěl bych slovíčko připojiti. Podal nám obraz našeho zahraničního obchodu, který potřebuje některého omezení a doplnění.
Pan generální zpravodaj nazývá naši obchodní bilanci aktivní, což je také nepochybno. Snažil se podati důkaz, že je aktivní, poněvadž vyvážíme hotové výrobky v množství mnohem větším než dovážíme surovin, a hledě k tomu oddával se optimistickým nadějím. Myslím, že tento optimismus pana generálního zpravodaje není oprávněn, hledí-li se ke skutečným poměrům v Evropě. Německo, jež bylo dosud účastno při naší obchodní bilanci na vývoze více než čtvrtinou, na dovoze jednou třetinu, hospodářsky se shroutilo. Tento národohospodářský zánik Německa, vyloučení jeho z mezinárodního obchodu se zbožím pro nejbližší dobu, působí ovšem nutně na naši obchodní bilanci. A kdyby byl pan generální zpravodaj i pečlivě sledoval naši obchodní bilanci, byl by již viděl cestu, kterou se ubírá bilance našeho i zahraničního obchodu s Německem. Vývoz do Německa na příklad v měsíci červenci s 284 mil. klesl v říjnu na 161 milionů a klesne v listopadu a prosinci ještě více. Nyní se táži: kde má býti zjednáno aktivum, když tato velká aktivní položka bude v nejbližší kapitole obchodní politiky scházeti? A naskytla by se tu otázka se stanoviska hospodářského, - s politického stanoviska bylo o tom podrobně promluveno i z našeho klubu v debatě o zahraniční politice - jak se republika staví k hospodářskému shroucení Německa. Zde by měly rozhodovati nikoli jen soucit, nýbrž i účinek praktických možností pro naši obchodní politiku - třetina našeho dovozu a čtvrtina našeho vývozu nebudou v nejbližší době patrně již existovati. Shroucení Německa nás stihne tížeji, než shroucení některé jiné zem. Pan dr. Kramář, zástupce strany národně-demokratické při zahraniční debatě tu prohlásil: "Ano, jak má zmizeti v Evropě nezaměstnanost, když bolševictvím jest 12 milionů lidí vyřazeno z evropského hospodářství!" Bylo mu to líto, jistě, avšak já se táži: Jak se má utvářiti problém zaměstnanosti, jak se musí v celé Evropě a nejdříve i u nás nezaměstnanost stupňovati, když 60 milionů lidí se vylučuje před našimi zraky z hospodářství? V tom směru se neprojevují žádné účinky na naše hospodářské poměry? A pakli pan ministr pro věci zahraniční prohlásil neutralitu Československa vůči poměrům v Německu - nechci o tom pronášeti úsudku - je to se stanoviska národohospodářského proti hospodářskému shroucení v Německu příliš málo. Nutno se tázati, zda republika nemá jiného prostředku, než zůstati neutrální, aby zadržela a zabránila hospodářskému shroucení celého národa a v prvé řadě nám jde o hospodářské shroucení celé třídy dělnické. Potud musí zahraniční politika přihlížeti k politice vnitřní, k národohospodářským nutnostem. Měli bychom se domnívati, že jako to víme my, že to víte i vy. Avšak skutečnost je jiná, a jakkoli se tak mluví o samostatnosti tohoto státu, poslední úvahy ve státě se řídí nikoli potřebami vlastních občanů a obyvatel, nýbrž vůlí cizí imperialistické moci, která shroucení Německa způsobila a přivodila. Vidíme toto shroucení a tážeme se, zda by nebylo povinností státu, vzhledem k tomuto shroucení a hrozné nouzi zaujmouti k Německu postavení jiné, než se dálo dosud. Náš klub neopomene dáti v tomto směru podněty a doufáme, že stát učiní praktická opatření. Prospěl by sobě a celému svému hospodářství měrou nesmírnou, kdyby se mu podařilo odstraniti ten zmatek a zavésti konečně normální poměry, méně v zájmu Němců, nýbrž v zájmu vlastního hospodářství.
V rámci rozpočtu nebylo promluveno ani slova o berní reformě dávno slibované; daně jsou nespravedlivé a zastaralé. Ani slova dále o dávno nutné reformě správy. Má se nám dostati zřízení župního, nikdo neví, jak to vypadá. Podle všeho, co je známo o demokracii tohoto státu a jaké máme zkušenosti, nebudou také župy nástrojem demokracie, nýbrž jen nástrojem centralistického a byrokratického vládnoucího systému. Potřebujeme správy, která pracuje laciněji, jednodušeji a která je tu proto, aby člověku prospívala, aby prospívala hospodářství a která by nesloužila národnostní propagandě.
O finančním zákoně je třeba učiniti některá zjištění. Je příznačno, že ve článku VII. finančního zákona dává si ministr financí nebo vláda poskytnouti dvakráte zmocnění k úvěrovým operacím. Jednou zmocnění k úvěrovým operacím na úhradu schodku 602 miliony korun a po druhé zmocnění k takovým operacím na prolongaci, konversi a zaplacení státního dluhu. Odpusťte, co to znamená? Což pak prolongace státního dluhu stojí peníze, stojí peníze konverse, že jsou nutny úvěrové operace? Zaplacení státního dluhu je v rozpočtu obsaženo a uhrazeno schodkem 602 milionů. Tedy pro jednu a touž položku opatřuje se vlastně dvakrát zmocnění k úvěrovým operacím. (Posl. Hackenberg [německy]: Aby byla sněmovna vyřazena!) Možná! Kdo ví, co se za tím skrývá a zahaluje! To však je rozpočtová nemožnost; ač na to členové našeho klubu upozornili v rozpočtovém výboru a většina to patrně sama nahlédla, nic se na tom nezmění.
Zvláštní otázkou je článek IX. finančního zákona, který je zcela nový, že se totiž dává do rozpočtu k převzetí dráhy košicko-bohumínské nebo jiných drah zmocnění k úvěru 270 milionů korun, ač to mělo býti obsaženo v rozpočtu normálním, ač je k tomu podle zákonných pravidel potřebí zákona zvláštního. To se děje za tím účelem, aby ministerstvo železnic, nejsouc kontrolováno Národním shromážděním, mohlo touto částkou volně nakládati.
Ještě několik slov k devisovému obchodu Bankovního úřadu. Opětně je slyšeti stížnosti, že Bankovní úřad obchoduje devisami a že má z tohoto obchodu nedovolený, nesmírný zisk. Zisk, který Bankovní úřad zastrčí, činí u dolaru více než 1 korunu, u anglické libry 4 až 5 korun. Tento přílišný zisk při vázaném obchodu s devisami je zlým zatížením, a řekl bych, že se to nepatří. O tom se nevyslovil ani generální rozpočtový zpravodaj, ani ministr financí.
Dosud nebylo možno dosíci zprávy o uzávěrce státní obilní společnosti; nic neslyšíme o ústředně lihové; slyšíme ovšem o jednom skandálu po druhém, čteme, že se dějí pokusy všechny skandály přicházející na světlo ututlati, patrně v té míře, jak jsou na nich interesovány čili nic jednotlivé strany, které mají zvláštní vliv na vedení státu.
V rámci tohoto rozpočtu jsme neslyšeli, a to nutno s politováním konstatovati a naplňuje to naše voliče úzkostlivou starostí, co se má státi s velikým dílem, na nějž toužebně čekají tisíce a tisíce lidí: s uskutečněním sociálního pojištění. Před rokem a dnem bylo nám slibováno, měsíc po měsíci, a letošního jara nám bylo slíbeno, že má býti vyřízeno již v tomto roce; ještě před týdny se říkalo, že bude vyřízeno v tomto roce. Pak nám bylo opět řečeno, že příští týden bude vydána důvodová zpráva a že se přikročí k poradám o tomto zákoně. A opět již uplynuly 4 týdny, a důvodová zpráva dosud předložena není, takže zákon ten nyní vyřízen býti nemůže.
Z celé naší kritiky, kterou tu zajisté právem musíme o rozpočtu pronášeti, vidíte, že tento rozpočet je rozpočtem státu kapitalistického, že je rozpočtem, který nebéře zřetele na praktické potřeby širokých vrstev lidu, nýbrž je způsobilý sloužiti zájmům tříd kapitalistických. Z těchto věcných důvodů rozpočet odmítáme. Odmítáme jej však i proto, poněvadž obsahuje důvěru pro vládu, k čemuž však důvodu nemáme a kterou projeviti nejsme ochotni.
Naše kritika rozpočtu je věcná. Jsme tím proniknuti a přesvědčeni, že kritika věcná u vás také nepadá na úrodnou půdu. Poměry parlamentární jsou takové, že této kritiky nedbáte. Jmenujete to demokracií. To je vaše věc. Podle našeho názoru je to opakem jejím a my nechápeme, že pan generální zpravodaj mohl svoji řeč skončiti větou: Co schází československé vlasti ke štěstí? A odpověděl na to s přesvědčením, že československé vlasti ke štěstí neschází nic. Tohoto názoru sdíleti nemůžeme. Snad by byl měl pravdu, kdyby byl mluvil jen o národě českém a zvláště o té části, která patří ke kapitalistickým vrstvám českého národa. Mluví-li však o vlasti, pak mluví o celé Československé republice, a tu bychom přece řekli, že československé vlasti schází to nejdůležitější. Schází jí odstranění jejího národnostně byrokratického, vládnoucího systému, schází jí zbudování úplné rovnoprávnosti všech národů ve státě obývajících - i těm má se státi stát vlastí - schází jí, aby přestala býti nástrojem českého kapitálu proti dělníkům, schází jí, aby velké, neproduktivní výdaje na militarismus věnovala kulturním a sociálním účelům všech svých obyvatelů, schází jí vybudování pravé demokracie a svobody. To vedle jiného schází podle našeho přesvědčení československé vlasti ke štěstí.
Ze všech těchto důvodů rozpočet odmítneme. (Potlesk a souhlas na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. Lelley. Dávám jemu slovo.
Posl. dr. Lelley (maďarsky): Veľavážené dámy a pánovia! Odhlasovanie alebo neodhlasovanie štátneho rozpočtu bolo vždy a prevážne otázkou dôvery. A najmä u nás. Je pravda, že rozpočtovým zákonom poskytuje zákonodárstvo štátu na jedon rok existenčnú možnosť hospodárskeho života, avšak možnosti tejto použije vláda, spôsob tejto možnosti závisí na vôli vlády, a keby to už nikto nevedel, my zaiste vieme, čo znamenajú v tomto štáte medze zákonných možností, aký je tu zvyk prevádzať či neprevádzať zákony.
Pre nás, ktorí tu zastupujeme národ maďarský, je jednoducho nemožné dôverovať vláde a odhlasovať jej štátny rozpočet.
Máme k tomu tisíc príčin všeobecných a zvláštnych. Všeobecné, ktoré sa týkajú odvekého obyvateľstva na Slovensku vôbec, a zvláštne, ktoré následkom nestálej, bludnej a deštruktívnej politiky vlády ohrožujú menšinové národy v základných podmienkach ich existencie.
Vy tam na vládnych laviciach srovnávate dnešné pomery a pomery starého Rakúska, dnešné pomery so štátnou sústavou starého kráľovstva maďarského a pri bengálskom ohni a svetle pochodní chcete sami sebe nadišputovať, že ste oslobodili Slovákov zpod rakúskeho či maďarského jarma.
Vy, pánovia, s touto lžou šialite sami seba a šialite, či lepšie rečeno ošialiť chcete slovenský ľud. Je síce pravda, že národ český prestal byť čiastkou monarchie pod hegemoniou Nemcov a vydobyl si svojej samostatnosti. Nemáme príčiny, aby sme sa tomu netešili alebo to popierali. To však, či a koľko ste touto zmenou získali a získate na poli svetového hospodárstva, svetovej politiky a v sociálne-kultúrnom ohľade, bude možné objektívne posúdiť až po niekoľko decennií.
Dnes ešte žijete v opojení slávy a víťazstva, ktoré je o to väčšie a omamujúcejšie, čím menšie sú vaše pravé zásluhy pri jej vydobytí, a opojenie toto zastiera vám oči ružovým závojom, cez ktorý vidíte niečo iné, než čo sa v skutočnosti dnes už ukazuje. Cez tento závoj už dnes temne presvitajú paprsky toho systému, ktorý ovláda náš štátny život a ktorého charakteristikou je na poli hospodárskom bezcitný egoizmus, bezúzdna korupcia a ako následok toho - deštrukcia na celej čiare.
Na poli politickom stali ste sa vazalmi imperialistického mocenského šialenstva národa dekadentného, a keď snáď i Poincaré alebo niektorý iný velikán kde-tu vás potľapká po pleciach, nuž myslíte si, že ste vskutku niekym alebo niečim? Nie ste ničím iným, ako lútky a figúrky drótom pohybované. Pánovia! Pojem "les Bohèmes" zmenil sa iba v pomenovaní na "les Tchèques" a jeho význam zostane ešte dlho, veľmi dlho tým, čím bol predtým a ktorý ste si prez storočia naozaj a právom zaslúžili v tom Babylone na brehu Seiny.
Náš kulturálny život, na čele s vypáleným znamením immorality a s falošnými heslami vedy a pokroku, trpí v otroctve tej deštruktívnej moci, ktorá vedená na provázku slobodno-zednárskeho a židovského smeru všetko chce obrátiť v rumy, čo je vznešené, čo znamená cenu a mravnosť.
Tento beznádejný fakt zakrývate vy heslom demokracie a nadišputujete si, že ste oslobodení, avšak pri tom nevidíte, že stali ste sa otrokmi demagogického, mravnosť neznalého, sobeckého a plytkého svetového názoru, ktorý nevie stavať, len búrať, ktorého otroctvo je hroznejšie a horšie, než ktorékoľvek utlačovanie, poneváč to neznamená otroctvo tela, ale duše. (Souhlas maďarských poslanců.)
Že z akého rabstva ste vy slovenský národ vyslobodili, o tom nech hovoria Slováci sami, (Výkřiky.) ja ako predstaviteľ tej tak zvanej otrokárskej rasy nechcem o tom s tohoto miesta prehovoriť, musím však konštatovať, že podarilo sa vám z tohoto "zotročeného", avšak kvetúceho Slovenska urobiť "slobodnú" krajinu, avšak zničenú pustatinu a hospodársky hrobitov.
Môj kolega posl. dr. Körmendy-Ékes už včera tu vyložil, že Slovensko je hospodársky hrobitov, kde studené a nemé továrenské komíny obviňujú nehodnú vládu zo spáchaných hriechov, kde zničené je poľné hospodárstvo, zničený je dosiaľ kvetúci malopriemysel, hodený korisťou českému veľkopriemyslu, udusený je obchod, hladuje ľud, ktorého jediným útočišťom a jedinou nádejou je Amerika.
Áno, naše národy sú oslobodené, aby v cudzích mestách, vo vojsku cudzieho, ba nepriateľského ducha poctive slúžily, sú oslobodené, aby závratné daňové bremená snášaly, sú oslobodené, aby hladom zahynuly alebo so žobráckou torbou vyvandrovaly. (Výkřik posl. dr. Jurigy. - Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Toto je všeobecné položenie, ktoré zapríčinila vláda, ktorá teraz od nás žiada dôveru a odhlasovanie rozpočtu.
Avšak ako sa vytvári obrázok zo zorného úhlu práv menšinových národov?
Práva menšín sú písané a nepísané. Písané sú tie, ktoré sú zabezpečené mierovou smluvou, základným štátnym zákonom a ústavnou listinou; nepísané sú tie, ktoré sú spojené už s tunajším jestvovaním, s faktom života v medziach tohoto štátu.
Oproti Slovákom vymlúva vláda podlé porušenie Pittsburskej smluvy tým, že smluva táto nie je pojatá do ústavnej listiny, do základného zákona štátu, nie je zákonom a preto ani nie je záväzná. Môžeme slovenský ľud len uspokojiť: neboli by ju dodržali ani vtedy, keby bola pojatá do zákona, poneváč ani im nenapadne dodržovať a rešpektovať pozitívne zákony, ktoré zabezpečujú práva menšinám, ba všetko podniknú, aby tieto zákony ošmykli.
S popisom ľudu, ktorý je už po celej Europe tak vychýrený, novým a župným okresným sriadením nič iného nezamyšľajú, ako ošmyknutie menšin o práva. (Výkřiky.)
Právo, zákon a spravedlnosť má tu cenu len dotiaľ, dokiaľ sa na ne neodvoláva Maďar alebo Nemec. Pre týchto jestvuje len jedno právo: jus murmurandi, (Výkřiky posl. dr. Jurigy.), ale i to len con sordino, aby to nepočulo cudzozemsko, bo v najlepšom prípade bola by to illoyalita, v horšom však protištátny čin, irredenta. (Hluk. Výkřiky.)
A jestli nechcete veriť, že je tomu tak, poslúžim vám príkladom. Včera som tu pocul pozemkovú reformu do nebies vychvaľovať. Rozdelené bolo udajne 100.000 ha pôdy, avšak koľko z toho dostali Maďari a Nemci? Pozemková reforma poskytuje týmto len toľko, koľko stačí pre rakev, ale toto ochotne dáva. Avšak jestli tážeme sa, koľko vzal štát Maďarom a Nemcom a koľko na tom získal, vzrastie počet hektárov na stotisíce a suma zisku na sto milionov. (Výkřiky.) A to menujete vy rovnosťou pred zákonom a nehanbíte sa tvrdiť, že máme práva, rovné prvotriednym občanom.
Hneváte sa, keď povieme, že štátne zákony rozlišujú občanov prvej, druhej a tretej triedy. Máte pravdu, bo my na Slovensku sme občania až desiatej triedy. (Výkřiky posl. dr. Jurigy.) Avšak ako občan som až v desiatej triede. Zákon to docela srozumiteľne a jasne vyjadruje, keď jedného občana zemí historických činí rovnocenným desiatim občanom na Slovensku, keď vyžaduje tisíc predpisov k tomu, k čomu tuná stačí iba sto predpisov. Avšak uvediem iný príklad, príchuti kulturálnej. Slovenskí duchovní dostávali od štátu určitú sumu ako doplnok svojej dotácie. Je na to zákon. Nedostávali to darom, ale si to zaslúžili. Sú pravými učiteľmi, vernými priateľmi, poradcami a vychovávateľmi ľudu a ako takí konajú samému štátu neoceniteľné služby. (Výkřiky posl. dr. Jurigy.) A jestli dá im štát niečo, je to iba nepatrná odmena za prácu nimi konanú.
Podľa živého a pozitívneho zákona môže tento doplnok duchovnému odňatý byť len na základe právoplatného sudcovského rozsud alebo pre protištátne počínanie duchovného, konštatované disciplinárnym usnesením.
A čo sa oproti tomu stalo? Našiel sa v bratislavskom referáte istý hlúpy, nenávistný, nesvedomitý človek, je to cirkevný referent, od tých čias už vyhodený, ktorý spáchal tú podlosť, že tieto podpory odňal bez každého sudcovského alebo disciplinárneho rozsudku s odôvodnením, ktoré je práve tak zlomyselné ako hlúpe, práve tak hanebné, ako bezpodkladné.
(Posl. dr. Medvecký: Slovák to nikdy nedostal za maďarských časov!) Pán kolega posl. dr. Medvecký vraví, že Slovákom v Maďarsku nedávali podpôr. Prosím, ja nevravím o tom, čo bolo v Maďarsku, ale čo je tuná. Vyhodený cirkevný referent vytasil sa s tým dôvodom, že veľké množstvo duchovných nedodržalo sľubu, ktorý složili štátu.
Človek, - abych sa mu zalichotil - s minimálnou inteligenciou, minimálnej mravnej ceny chcel sa povýšiť za sudcu svojich kňazských spolubratov, starcov, v zásluhách sošedivelých, a bezpríkladným cynizmom chcel im vypáliť na čelo znamenie vlastizrady preto, bo nie sú Čechoslováci a nie sú vo vládnej strane. Výkřiky.)
Najvyšší správny súd v konkrétnej sťažnosti rozhodnul, že vláda len na základe sudcovského výroku alebo disciplinárneho rozhodnutia je oprávnená zastaviť podporu. Avšak vláde ani nenapadlo rešpektovať rozhodnutie správneho súdu; už od mesiacov beháme, otierame kľučky, posielajú nás s jedného miesta na druhé, ukazujú dobrú vôľu porozumenie a úctu k zákonu, avšak zákonité požitky nevyplácajú, a trestné alebo disciplinárne pokračovanie zahájiť sa neopovážia; uznávajú, že referent urobil škopovinu, odsudzujú jeho protizákonné počínanie, avšak na stá duchovných nechajú hladovieť, bo možná predsa len zmäknú a obrátia sa na jediné samospasiteľné politické vierovyznanie; a to je podporovanie vlády. (Hluk. Výkřiky.)
Eklatantný príklad, ako sa zákony prevádzajú, je prípad farára v Dolnom Ďurade. Je duchovným troch maďarských dedín; jeho nešťastím je, že následkom falzifikácie, a spáchanej sčítacím komisárom, boly obce tieto kvalifikované za slovenské. Obyvateľstvo jednohlasne trvá na maďarskom vyučovaní a na maďarských bohoslužbách. Dokazuje to doslovne vysvedčenie slovenského, nie menšieho veľkňaza, ako je apoštolský administrátor Pavel Jantausch. Dokazuje i to, že v smysle cirkevných predpisov farár ani nie je oprávnený svojmocne zmeniť bohoslužobnú reč, ktorú ustanoví cirkevná vrchnosť na základe žiadosti ľudu. Bratislavský referát však vo svojej múdrosti ide tak ďaleko, že v úradnom spise konštatuje nespôsobilosť farára v Dolnom Ďurade k zastávaniu duchovného úradu a konštatuje to s platnosťou pre celé Slovensko preto, lebo podľa cirkevných zákonov káže v maďarských obciach po maďarsky.
Opravdu nevie človek, či sa má smiať alebo zlobiť nad takouto mierou blbosti, ktorou si chce referát do svojho oboru pôsobnosti vyvlastniť právo, aby konštatoval spôsobilosť cirkevných osôb k zastupovaniu niektorého postavenia.
Pre rovnosť práv charakteristická je práca strany Csánki-Neumanovej, utvorené ministrom zemedelstva dr. Milanom Hodžom. Strana táto, ako známo, vymyslená bola pánom ministrom k otráveniu Maďarstva, ktorého príklonnosť k tomuto ľudu ešte dosiaľ sme nespozorovali, avšak do istého času prejavuje voči nemu nejakú podozrivú lásku. (Výkřiky.)
Nemôžeme nič namietať oproti tomu, že pán minister praje si podporovať Maďarstvo. Nemá špatné gusto. Takto chce si upevniť v Prahe pozíciu, ktorú možná inak upevniť nemôže. Že jeho strana láka lživými sľuby, to neberieme vážne, bo zvykli sme už k tomu od sociálnych demokratov a argalášov, avšak čo najnovšie prevádza, to už je priamo bezcudná potupa.
Jestli má kto u niektorého slovenského úradu nejaké podanie alebo žiadosť, dostáva celú kopu dopisov od Csánkiovcov. (Výkřiky posl. dr. Jurigy.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane kolego dr. Jurigo, nevyrušujte.
Posl. dr. Lelley (pokračuje): V dopisoch stojí, že jeho vec bude priaznive riešená, jestli vstúpi do ich strany. Že Csánkiovci lžú, že falošnými sľuby lákajú, to nám nie je novinkou, avšak že úrady na vládny rozkaz sdeľujú Csánkiovcom mená a presné adresy žiadateľov - bo veď ináč sa to ani nedá predstaviť - to je postup, ktorý naozaj charakterizuje režím samý. (Hluk. Výkřiky.)
Že vláda ide svojim stranníkom na ruku, to je stará vec, avšak že by vyriešenie žiadostí urobila závislým od toho, či niekto vstúpi do vládnej strany a či nie, to je zprznenie každej rovnosti, spravedlnosti a zákona. Je to špinavá metoda kuplírov, od ktorej s hnusom odvráti sa každý poctivý človek a ktorú možno len opovrhnúť. A ja tu pred zákonodárnym sborom štátu vypaľujem na tento postup strany pána ministra znamenie pohany.
Mohol by som celú kytku sviazať z podobných pestrých kvietkov, z kvietkov pošliapávania práva, zapierania rovnosti a porušovania spravedlnosti. Dokazuje to len, že režím tento je nemravný, korupčný, blbý, podlý a zločinný, že jeho cieľom je výlučne zdeptanie a zničenie našich národov.
Tento systém priniesla nám a sleduje vláda a Maďarstvo nemôže mať dôvery v tejto vláde a my, aby sme túto nedôveru aj zovne vyjadrili, odopierame tejto vláde možnosť ďalšieho vedenia štátnej domácnosti.
Prv než by som končil, pokladám za nutné, aby som môjho priateľa dr. Medveckého . . . . (Posl. dr. Juriga [maďarsky]: Ako sa opovažuješ menovať ho priateľom? Menuj ho kolegom!) Menujem ho priateľom, bo protivníkov v politike nepokladám za osobných nepriateľov. Kolega dr. Medvecký svojim obvyklým argalášskym spôsobom vykrucoval včerajšiu reč môjho priateľa posl. dr. Körmendy-Ékesa. Povedal, že dr. Körmendy-Ékes pred celou snemovňou sa vyslovil, že my Maďari musíme udržovať s Maďarskom stále styky. (Výkřiky.)
Dr. Körmendy-Ékes vo svojej včerajšej reči povedal, že Slovensko je so svojou geografickou polohou a hospodárskou pozíciou odkázané na to, aby si vydobylo maďarské trhovisko, preň to jediné, prirodzené trhovisko. To povedal môj priateľ dr. Körmendy-Ékes vo svojej včerajšej reči. Môj priateľ dr. Medvecký hneď si to vykladá tak, ako by sme my robili politiku iredenty a že nie sme loyálni. (Výkřiky.)
Ctené dámy a pánovia! Úprimne charakterizoval som systém, pod ktorého jarmom stone celé Slovensko. Tento systém priniesla nám táto vláda a nemáme žiadneho dôvodu k tomu, aby sme jej venovali dôveru a rozpočet odhlasovali; práve naopak: všetky dôvody máme k tomu, aby sme tejto vláde neráčte mňa špatne rozumieť - opakujem: tejto vláde v najväčšej miere nedôverovali.
Nehlasujem pre rozpočet. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. Hajn. Dávám mu slovo.
Posl. dr. Hajn: Paní a pánové! Generální debata rozpočtová podle zvyku je jinde debatou politickou nejprvotřídnější. Jestliže v našem parlamentě nepotrvá někdy dlouho zájem ani při této příležitosti, má to své zvláštní příčiny, neboť naše veřejnost politisuje ráda a jmenovitě ráda o politice zahraniční. Ale právě této politice se ve skutečnosti v našem Národním shromáždění i v jeho zahraničních výborech daří nejméně; zaviňuje to arci také divoké stanovisko jinojazyčné oposice, která nutí ke zdrženlivosti. Jen záleží na tom, aby se nesestoupilo až pod její meze, sice bychom se na konci ocitli u úplného vyřadění parlamentu ze zahraniční politiky.
Nebudu se mnoho zabývati otázkami zahraniční politiky. Nenastala příčina, abychom v nejmenším změnili něco na svém stanovisku k politice Německa, které sice podepsalo mír versailleský, ale jehož vlády se chtějí za každou cenu vymknouti z jeho závazků a vymýtiti jej z kořene, třebas i za cenu nové světové války a tím i za cenu ještě hlubšího svého rozvratu hospodářského i mravního. Stejně není příčiny, abychom v nejmenším měnili něco na svém stanovisku k Francii a její politice. Francie nechce, než čeho si vydobyla krvavě a k čemu se spojenci donutila poraženého nepřítele.
Mluvčí z řad našich komunistů se dovolával zahájení hospodářských a obchodních styků se svazem sovětských republik. Proti obchodním stykům nikdo nebyl, ani ne naše strana, jen když zůstávaly v hranici čistě privátního podnikání a byly vedeny na vlastní osobní risiko. Proti tomu, aby se tyto privátní záležitosti staly kolejemi, na kterých by se svezly touhy po stycích mezistátních, jsme byli a jsme se vší rozhodností. Stejně zamítáme, aby náš stát bral na sebe nějakou garancii za to, že bude sovětským Ruskem skutečně za vyvezené československé zboží i zaplaceno.
Zdá se mi býti, paní a pánové, zcela nemožným, abych pominul mlčením včerejší hlas jednoho kolegy z našich řad národních Rozhodně ovšem nepůjdu za ním ani v jeho tonu, ani v jeho podrobnostech; omezím se na projev, že platí za uznané pravidlo mezinárodních styků nevměšovati se do vnitřních poměrů druhého státu. Zdá se mně, že nejsem neskromným, myslím-li si, že se při tomto svém projevu mohu odvolati na to, jak jsem jako sněmovní referent mluvil o bulharském míru neuillském jako o míru těžkém pro Bulharsko a jak jsem ztrátu Egejského moře prohlásil za ztrátu veškerého Slovanstva, neboť Bulharsko je státem slovanským. Tenkráte jsem také vyslovil přání, aby vzájemná úprava poměrů dvou slovanských sousedů nedala na sebe dlouho čekati, ale omezil jsem se také jen na toto přání, neboť cokoli by bylo bývalo nad to, mohlo býti jen na škodu, nikoli na prospěch. Jestliže pan řečník apeloval na konec na našeho pana zahraničního ministra, aby vědomost o všech útiscích, které dle něho snáší v Bulharsku oposice, především zemědělská strana bulharská, vnesl před forum Společnosti Národů, sotva mu pan ministr vyhoví, protože - nehledě ke kompetenci Společnosti Národů - se velmi dobře a velmi živě pamatuji, jak pan ministr zahraniční odmítal podobné volání po jakékoliv intervenci proti sovětskému režimu v Rusku, kde se všemožné ukrutnosti dály opravdu v rozsahu přiměřeném velikosti Ruska . . . (Posl. Dubický: Jste přece také proti ukrutnostem v Rusku?) zajisté - a já neodstoupil od této linie, nevměšovati se do poměrů sovětského Ruska, ani tehda, kdy se u příležitosti nebezpečí hrozícího pravoslavným hodnostářům začaly se svými protesty vměšovati spřátelené velmoci.
Pokud se týče Čechů a Slováků z Ruska a ruské emigrace, postačí zde v plenu, poukáži-li na své vývody v rozpočtovém výboru, leda že bych vzpomněl jedné okolnosti, která neobyčejně mě podivuje hned od počátku a které také neobyčejně želím, totiž té okolnosti, že ruská naše emigrace má jedno své gymnasium v městě ryze německém, s okolím ryze německým, a že tedy mládež ruská dívá se na náš slovanský stát, na naši slovanskou republiku vlastně očima tamějšího obyvatelstva a okolí, neboť již byly zjištěny některé nedobré toho následky na mysl a náladu tamější ruské mládeže. Myslím, že při dobré a hlavně pevné vůli by se tato věc ještě mohla napraviti.
V krátkém období byli jsme zde svědky dvou živých scén při vývodech řečníků, jež se týkaly jednoho a téhož předmětu, Slovenska. Jenže konečný dojem u každé té scény byl zcela jinaký. Kdežto v prvém případě, za řeči a po řeči posl. Kramáře, byl všeobecný pocit ulehčení a jistá harmonie, vyzněla druhá příležitost, při níž mluvčím byl posl. Hlinka, tóny disharmonickými a všeobecný pocit byla nelibost a rozrušení. Pátrám-li po příčinách, nevidím jich tentokráte nikterak v poslanci Hlinkovi, jako spíše v jeho choru. Jest mi i toho srdečně líto, že se tyto domácí, stranické, mocenské boje odehrávají i na tomto foru (Výborně!), což ve skutečnosti znamená, že se odehrávají na těle samého státu. Jinak ve věci samé je možná diskuse, jakmile, díky formulaci posl. Hlinky, je jen vnitřní naší otázkou. Za to není možná diskuse o projevech choru páně řečníkova, nikoli snad proto, že by byly velezrádné, nýbrž proto, že jsou lidsky urážlivé a národně nesnesitelné a nedodávají cti nikomu.