My, zástupci německého národa, bojujeme za práva svého lidu. Chceme na cestě skutečnosti střízlivě spolupracovati k obrodě našeho lidu, nikdy však neučiníme z bezprávnosti vynucené mocí bezprávnost dobrovolnou. Při společné práci mohli bychom se setkati. Avšak pak, pánové, musí býti pro většinu v této sněmovně všude vyhlášena zásada, že poválečné heslo: "Moc je nad právo" má zmizeti a na všech úřadech a také na budově Národního shromáždění že má býti zřetelný nápis: "Násilí proti menšinovým národům tohoto státu umřelo. Stejné právo a stejná svoboda pro všechny státní občany se zrodila." (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Řečnická listina jest vyčerpána a tím jest skončena povšechná rozprava.
Dříve než podle § 53 jedn. řádu dám hlasovati, musím reagovati na řeč p. posl. dr. Lelleye, který, mluvě o francouzském národě, užil výrazu, jak jsem nyní teprve mohl konstatovati z těsnopiseckého záznamu: "imperialistické mocenské šílenství dekadentního národa." Tento urážlivý výrok velkého, kulturního, s námi spřáteleného národa odmítám jako neparlamentní a volám dodatečně pana posl. dr. Lelleye k pořádku. Zároveň také odmítám urážlivé výroky jeho v téže řeči o českém národě, když mluvil o pojmech "les Bohèmes, les Tchèques".
Podle §u 53 jedn. řádu hlasuje se po skončené rozpravě povšechné o tom, má-li osnova, a je-li několik osnov, která z nich má býti základem rozpravy podrobné.
Návrh na přechod k dennímu pořadu podán nebyl. Budeme tedy hlasovati.
Pan zpravodaj navrhl ke konci svého referátu, aby sněmovna se usnesla vejíti o státním rozpočtu v rozpravu podrobnou.
Prosím, račte se posaditi. (Děje se.)
Konstatuji, že sněmovna je schopna usnášeti.
Kdo tedy souhlasí, aby osnova finančního zákona a státní rozpočet vzaty byly za základ rozpravy podrobné, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh je přijata rozpočet je předmětem podrobné rozpravy.
Budeme nyní jednati v podrobné rozpravě o skupině první tak, jak bylo prohlášeno. Do této první skupiny patří tyto rozpočtové hlavy: I. President republiky, II. Kancelář presidenta republiky, III. Národní shromáždění, IV. Nejvyšší správní soud, IX. Předsednictvo ministerské rady, X. Ministerstvo zahraničních věcí, XI. Ministerstvo nár. obrany, XII. a XII. A. Ministerstvo vnitra, XIX. a XIX. A. Ministerstvo spravedlnosti, XXIV. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy.
K podrobné debatě v této první skupině přihlášeni jsou jako řečníci "pro" páni posl. Benda, R. Bergman, dr. Hnídek, Pechmanová, Hrušovský, dr. Matoušek, Hummelhans, Špatný, Špaček, Šamalík, Němec, Pik; "proti" pp. posl. Blažek, Heeger, dr. Buday, Schubert, S. Mayer, dr. W. Feierfeil, dr. Jabloniczky, dr. Brunar, Darula, Schweichhart, dr. Kubiš, Haken, Uhl, Blatná, Jokl.
Pan zpravodaj si nepřeje slova, dávám proto slovo prvnímu "proti" zapsanému řečníku a tím je pan posl. Blažek. (Místopředseda dr. inž. Botto převzal předsednictví.)
Posl. Blažek: Dámy a pánové! Z oddělení státní činnosti, která souvisí s touto částí rozpočtu, nejvýznačnější pro dosavadní koaliční režim jsou zjevy na poli soudnictví. Je v úpadku režim, ve kterém soudnictví je zjevně ovládáno kapitalistickými vlivy. Tak je tomu u nás. Řeknu otevřeně: My jsme s osvobozením vraha Daskalovova nebyli překvapeni. V době rozkladu kapitalistické společnosti počítáme se sesílením třídní justice jako s věcí naprosto samozřejmou. Od osvobození vraha Jaurésova přes spoustu vrahů, zavraždivších velký počet dělnických bojovníků v Německu, z nichž od doby vraždy spáchané na Liebknechtovi a Luxemburgové snad ani jediný nebyl odsouzen, až k poslednímu osvobození vraha Daskalovova a Vorovského táhne se jediná logická důslednost třídní brutality panující buržoasie.
Ale při tom procesu vraha Daskalovova ukázalo se, jak vláda může zasahovati do soudnictví, aby je učinila nástrojem své politiky. Jednou je to politická linie, která není přímo proti dělnictvu, ale mnohem větší je počet případů v soudnictví, kde bez ohledu na ně je formální právo služkou stávajícího vládního režimu. Od procesu po prosincových událostech, od civilního procesu v organisaci bývalé sociálně-demokratické strany můžeme uvésti celou řadu případů, kde odvislost soudnictví od potřeb koalice je zřejmá. Uvádím rozsudek soudu, kterým poslanecká skupina Vrbenského byla zbavena mandátu za to, že podle svého přesvědčení hlasovala v této sněmovně. Uvádím dále případ redaktora Kozáka a dále i žalobu pana Hampla. Najednou výkonný výbor politické strany byl právní osobností, mohl býti žalován, kdežto v řadě jiných procesů výkonný výbor strany nebyl nic a jenom pan Němec soukromým vlastníkem všeho.
Zmiňuji se také o předem hotovém rozsudku kladenského soudce Ludvíka. Prakse v soudnictví může býti změněna jenom změnou mocenských poměrů. Proto my, komunistická strana, voláme a budeme volati dělníky k boji za změnu stávajících mocenských poměrů. Neslýchanou praksí během celého minulého roku byly koalicí prováděny konfiskace. To je prostě, pánové, světová hanba, co se u nás v tomto ohledu děje. Dokáži to na tom, jaká je konfiskační prakse proti naší komunistické straně. Dovoluji si beze všeho ohledu prohlásiti, že za celou tu dobu šedesátiletého trvání pověstného rakouského tiskového zákona, prohlášeného roku 1862, až po dobu osvobození našeho národa nebylo v celém Rakousku provedeno tolik konfiskací českých časopisů, vládám a státu rakouskému nepohodlných, jako dokázala v posledním tříletí naše slavná československá censura pod egidou a přímým řízením rovněž slavné koalice. Po známé novoroční řeči z r. 1921 zejména stouplo horečné řádění censury u nás.
Bylo to tehdy proti tisku levice, proti "Rudému Právu", ústřednímu listu komunistické strany naší. Počaly dále pracovati soudy, a to v souhlase s neskrývaným přáním koalice. Konfiskace stíhala konfiskaci, jedna křiklavější druhé. Proti konfiskacím podávány námitky, nastupovány kroky právní obrany, ale marně. Podařilo-li se před první instancí přesvědčiti tiskový senát o bezpředmětnosti a bezpodstatnosti konfiskace, dal senát námitkám místa. Bohužel, stalo se to jenom ve čtyřech případech, ale i tak v tomto skrovném počtu případů dokumentováno, že konfiskací byl porušen zákon. Ale hned na to následující instance zrušila rozhodnutí instance prvé a konfiskaci opět potvrdila. Mohu tedy prohlásiti: Není v Československé republice žádného dovolání práva na ochranu svobody tisku. Prosím, pánové a dámy, potlačena i řeč poslance, která proslovena byla ve sněmovně a otištěna v novinách! Censura ji zabavila ještě dříve v novinách celou, než její pouhou část potlačilo tehdy ve stenografickém protokolu sněmovním presidium posl. sněmovny. A přes to, že konfiskace poslanecké řeči v novinách byla první instancí po námitkách zrušena, instancí další byla opět k velikému úžasu právnické veřejnosti, jež případ tento tehdy s interesem sledovala, aspoň v té části potvrzena, pokud provedena byla konfiskace řeči ve sněmovním protokolu.
Jak pražská censura - a ta byla slavná - neslýchaně v tomto tříletí postupovala, vidíme ze statistického přehledu konfiskací ústředního listu komunistické strany, persekuce "Rudého Práva" a jeho "Večerníku". V tomto jediném listě řádila censura takto: Roku 1920 od 16. září zabaveno bylo ve 14 číslech a ve dvacetidevíti článcích a statích na 33 místech 733 řádků. Roku 1921 v 79 číslech ve 145 článcích a na 162 místech zabaveno již 4594 řádků. Roku 1922 ve 43 číslech a 103 článcích na 116 místech zabaveno 3352 řádků. A letošního roku 1923 až do 30. září propadla konfiskaci 72 čísla. Ve 113 článcích a statích na 136 místech zabaveno 4108 řádek. V uplynulém právě tříletí až do 30. září bylo "Rudé Právo" a jeho "Večerník" zkonfiskováno 201 krát, ve 390 článcích a statích na 449 místech. Za tuto dobu zkonfiskovala pražská censura v tomto jediném našem ústředním listě 12.787 tiskových řádek. To je opravdu rekord, za který by se nemusela styděti ani ta nejčernější reakce na zeměkouli, ale která zůstane nehynoucí, nesmrtelnou ostudou demokratické Československé republiky. A je zajímavo, jaké byly ty hrozné věci, kterých se to "Rudé Právo" a jeho "Večerník" dopouštějí. Svědčí o tom konfiskační nálezy pražského státního zastupitelství, k radosti nedotknutelné vládní koalice šmahem potvrzované zemským trestním co tiskovým soudem a dalšími instancemi. "Rudé Právo" dopouštělo se podle těchto konfiskačních nálezů samých zločinů a přečinů proti veřejnému řádu, rušení veřejného pokoje, popouzelo k nenávisti proti nynějšímu stávajícímu režimu, proti četnickému sboru a proti podobným pěkným zřízením, dopouštělo se také zločinu velezrady, podněcování ke vzpouře, svádění vojáků k neposlušnosti, porušovalo soustavně ustanovení zákona na ochranu republiky, o kterou jeví koalice tak nesmírný strach před komunistickým hnutím.
Pražská censura řádila nejenom v článcích a statích s tendencí po rozumu šosáků protistátních, ale prováděla konfiskace i vyloženě protizákonné. Tak příkladně potlačila článek ze 27. února 1923, jednající objektivně o projednávaném právě zákonu na ochranu republiky i s citáty knihy majora Kratochvíla "Cesta ruské revoluce", která veřejností je nezávadně čtena a obsahuje sice smutné, ale pravdivé dokumenty ze slavné československé sibiřské anabase. A jenom namátkou uvádím z posledních měsíců, že byly potlačeny zprávy dosvědčující dokumentárně porušování občanských svobod ústavou zaručených a týkajících se Podkarpatské Rusi a Slovenska. Potlačena každá zmínka o neslýchaném korupčním špiclovském režimu v těchto dvou zemích republiky. Potlačeny dále zprávy o neslýchaném hospodářství státní správy Pozemkového úřadu se státními lesy. Ke zvýšení veřejné důvěry v koaliční režim potlačen 7. července dokonce objektivní posudek čtenáře listu o konjunkturální politice pánů sociálních demokratů a československých socialistů, před nimiž pražská censura leží oddaně na svém komisním břiše.
Ani zpráva o přípravách evropské reakce k válce proti sovětskému Rusku a o poměrech a hanebném násilí francouzské vojenské správy proti německému dělnictvu v Poruří nenalezla milosti před zrakem pražského censora. I fašismus národních demokratů dne 19. července vzal v ochranu, zabaviv celý titulní článek "Rudého Práva", dne 16. srpna vzal v ochranu pány agrárníky, zabaviv celý článek "Čachry agrárníků v ministerstvu zemědělství a ve Státním Pozemkovém úřadě s lesy v Podkarpatské Rusi". Neslýchané zlořády a neřestné hospodářství se státním jměním kryto je násilným umlčením nekompromisního komunistického tisku. A jak se chovala pražská censura při provalení finančního bahna v čelných čsl. bankách, je známo. Potlačovala v našem tisku všechny zprávy, kterými odkrývána byla machinace zkrachovaných bank.
Důstojně pracuje také do rukou tiskové censury předsednictvo naší slavné poslanecké sněmovny, a na základě monstrosního §u 9 jedn. ř. konfiskuje s obzvláštní zálibou řeči a interpelace našich poslanců. Co ve jménu bezpečnosti státu a ohrožené mravnosti páše předsednictvo této sněmovny. . . .
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Žiadam pána poslanca, aby jednanie predsedníctva nekritizoval.
Posl. Blažek (pokračuje): . . . . nedělo se ani za praxe rakouské, za doby největšího vládního útisku, ale jde docela za hranice myslitelné persekuce volného projevu a veřejného mínění.
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Volám pána poslanca k poriadku za toto mienenie. (Výkřiky.)
Posl. Blažek (pokračuje): Zde jsou výměry našeho nejvyššího censorního úřadu, předsednictva poslanecké sněmovny, a ty ukazují tu vaši demokracii v pravém světle. Aby nebylo omylu, podotýkám, že jsou to výměry pouze za letošní rok. (Hluk. Výkřiky.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím o ticho, neráčte vyrušovať pána rečníka.
Posl. Blažek (pokračuje): Co všechno se odvažuje předsednictvo této sněmovny konfiskovati jako projev ohrožující bezpečnost státu, uvádím: V naléhavé interpelaci posl. Hakena a soudr. na surové, provokační řádění pražské policie proti pokrokovému studentstvu byla věta: "Vláda bojí se jakýchkoli voleb a snaží se stůj co stůj (Vyloučeno z těsnopisecké zprávy usnesením předsednictví posl. sněmovny ze dne 22. listopadu 1923.) udržeti se při moci." Toto slovíčko " " (Vyloučeno z těsnopisecké zprávy usnesením předsednictví posl. sněmovny ze dne 22. listopadu 1923.) bylo předsednictvem posl. sněmovny konfiskováno.
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Pán poslanec uviedol výrok konfiškovaný zrejme tým cieľom, aby výrok bol imunizovaný; volám ho preto k poriadku a výrok jeho predložím predsedníctvu k rozhodnutiu. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím o ticho.
Posl. Blažek (pokračuje): A hned v následující větě: "která z této republiky učinila (Vyloučeno z těsnopisecké zprávy usnesením předsednictví posl. sněmovny ze dne 22. listopadu 1923.) každé svobodné myšlenky," skonfiskovalo předsednictvo slovo " " (Vyloučeno z těsnopisecké zprávy usnesením předsednictví posl. sněmovny ze dne 22. listopadu 1923.) (Hluk. Různé výkřiky.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Opakujem totiež, čo som riekol.
Posl. Blažek (pokračuje): Naléhavou interpelaci na ministra národní obrany o volební agitaci mezi vojskem a zneužívání armády ke stranické agitaci předseda poslanecké sněmovny pan Tomášek zdráhal se dáti vytisknouti, poněvadž prý je volebním letákem pro vojsko. Interpelace byla sice později vytištěna, ovšem se značným zpožděním. Ještě dříve bez závady přinesly ji - to je zajímavé - některé krajinské listy, z nichž ani slovo nepropadlo konfiskaci. Tato skutečnost je příšerným dokladem, (Výkřiky posl. Skaláka.) že předseda zákonodárného sboru je horším censorem než naši c. k. okresní hejtmani.
O tom, jak předsednictvo sněmovny i jinak snaží se potlačiti naše projevy, nestačí-li na to jeho censorská prakse, uvádím tento případ. Zmíněná již naléhavá interpelace o surovém, provokačním řádění pražské policie proti pokrokovému studentstvu odevzdána byla komunistickým poslaneckým klubem ve sněmovní kanceláři dne 4. června. Její vytištění však bylo předsednictvem uměle zdržováno, takže až 28. června ve 217. schůzi, tedy v poslední schůzi jarního zasedání, byla rozdána tiskem, takže k hlasování o ní došlo, pánové a dámy, až teprve 30. října, tedy za 5 měsíců. (Výkřiky posl. Housera.) To jsou, prosím, jen tak některé malé doklady o tom, jak dnešní celý vládní systém potlačuje tiskovou svobodu a volné projevy mínění. Stejně však šlape dnešní vládní režim i ostatní práva a zákony, za jejichž strážce se tak rád chlubně vynáší.
Volby do samosprávných sborů, do okresů, do žup, do nemocenských pokladen a pod. nejsou vůbec vypisovány. A o tom, jak prováděny byly poslední obecní volby, snesli jsme a sneseme ještě řadu křiklavých dokladů a nejen my jsme to byli, ale i z rozporu mezi samotnými koaličními stranami je patrno a zřejmo, jakých násilnických prostředků použila dnešní Švehlova vláda při provádění obecních voleb. Přinesli jsme dále řadu dokladů nejen ve svém tisku ale i v interpelacích o tom, jak protizákonně jednaly úřady při červnovém vyložení voličských seznamů, dále o zneužívání úřední moci úřady republiky ke korupci, znásilňování politického přesvědčení a politické svobody. Odhalili jsme veřejně aféru politického referenta v Podkarpatské Rusi, známého pana dr. Bláhy, který jako úřední orgán sváděl rovněž úřední orgány, četníky a pod. tajnými oběžníky ke korupčním volbám v Podkarpatské Rusi. (Výkřiky posl. Housera.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím o ticho.
Posl. Blažek (pokračuje): A na toto naše odhalení odpověděla vláda stručně, že s machinacemi svého exponovaného úředníka nesouhlasí. To bylo všechno. Státní úřady v intencích dnešního vládního režimu persekvují naše hnutí, pronásledují naši mládež, sestrojují umělé velezrádné procesy, aféry a znemožňují činnost našich dělnických tělocvičných a sportovních spolků, zakazují nám kulturní podniky, divadla, přednášky o fašismu a pod.
Přední náš pracovník v mládeži, soudruh Michal, byl 4 měsíce vězněn ve vyšetřovací vazbě, z níž nakonec musel býti propuštěn pro nedostatečnost důkazů a trestní řízení proti němu musilo býti zastaveno. Nedávno v Pardubicích inscenován byl proces s příslušníky skautů práce, v němž byli obžalováni hoši i 13ti letí. Jen z tohoto mála, vážení pánové, co jsem uvedl, vyplývá: V Československu je soudnictví úplně ve službách dnešního vládního koaličního režimu, který na ně vykonává libovolný vliv. Samospráva je šlapána, že existuje většinou jen na papíře. Tisková svoboda je rdoušena hůře, nežli tomu bylo za Rakouska, projevy poslanců jsou libovolně potlačovány, jejich řeči censurovány. . . . (Posl. Toužil: To všechno odpovídá washingtonské deklaraci, kterou podepsal pan president!)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím o ticho, nevyrušujte pána řečníka.
Posl. Blažek (pokračuje): . . . . shromažďovacího práva a občanských svobod zaručených ústavou se u nás nešetří. A nyní se táži, co zbývá, pánové, z té vaší ústavní listiny, co zbývá z jejích svobod ústavou zaručených, co zbývá z vaší slavné demokracie?
Tyto činy vašeho režimu, to nejsou jen přehmaty vyvolané chvilkovou náladou nebo povahovým založením toho kterého činitele dnešního hospodářského a společenského řádu, o nějž opíráte svou politickou moc, ty jsou v rozkladu a tak nutně rozkládá se také všechno o, o co jste se jako o nástroj své moci opřeli Všechny zásady demokracie a práva, které jste vybudovali v dobách, kdy jste jako nový činitel v dějinách lidstva povoláni byli v určitém období, abyste jim vtiskli svůj ráz, dnes musíte zapírati a ničiti, chcete-li se ještě chvíli udržeti při moci. Vaše úloha, úloha buržoasie v dějinách lidstva je dohrána. Vy to sami cítíte a vidíte. Hospodářské poměry vyvrcholily a třídní protivy se vyostřily do krajnosti. Vám nezbývá nic jiného než zničiti ještě všechno to, co jste ve své lepší minulosti stvořili, a potom odejíti.
Nám říkáte, že jsme státoborní. Avšak my, kteří analysujeme vývoj lidstva podle vědeckých method historického materialismu, vám upíráme právo k vědecké kritice. Vaše demokracie, vaše státověda, vaše právo pozbylo vědeckého základu v okamžiku, kdy jste utkvěli na představách pomíjejících epoch vývoje lidstva, uzavřeli své oči před vzrůstajícími třídními rozpory. My, komunisté, pracujeme cílevědomě a jistě k tomu, aby dělnická třída převzala moc a vládu z vašich neschopných rukou. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej p. posl. Benda.
Posl. Benda: Vážené Národné shromaždenie! V živote našej štátnej správy v tomto roku najvýznačnejšou udalosťou bolo, že na Slovensku pristúpili sme k prevedeniu t. zv. župnej reformy v smysle zákona č. 126 z r. 1920. So stanoviska jednotného vývinu administratívnej autonomie na celom území našej republiky nepovažujeme za najšťastnejší tento postup pri prevádzaní župnej reformy. Súdime, že s tohoto stanoviska bolo by bývalo správnejšie, pristúpiť k prevedeniu župnej reformy vo všetkých 21 župách naraz. Chceme veriť, že príčiny dnešného spôsobu prevádzania župnej reformy sú výhradne technické ťažkosti a nedostatok povolaných síl, nie nedostatok odhodlanosti postaviť sa súčasne na celom území republiky proti odporu, s ktorým stretá sa naša župná reforma na strane českých a slovenských autonomistov.
Na Slovensku dospeli sme pri prevádzaní župnej reformy tak ďaleko, že máme zvolené župné zastupiteľstvá, ale okolnosť, že sa do dnes nesišla, je neznáma. Bolo to asi pre nedokončenie jednacieho riadu, čo nasvedčuje tomu, že voľby na Slovensku do žúp a okresov boly prevedené driev, než boly vykonané nevyhnuteľné prípravné práce pre činnosť zastupiteľstiev a okresných výborov. Pri prevádzaní župnej reformy na Slovensku túto nemožno nevytknúť.
Stalo sa už, že k sriadeniu nových žúp bolo pristúpené len v jednej časti republiky a že nebude možno dovŕšiť tento postup tým, že by aj zemský župný sväz bol aktivovaný len na Slovensku skorej ako v Čechách a na Morave. K tomuto stanovisku vedú nás tieto úvahy: S aktivovaním zemského župného sväzu súvisí aj ustálenie jeho kompetencie, ktoré sa má stať vládnym nariadením. K tomuto nariadeniu dosiaľ nedošlo. Máme záujem na tom, aby usnášanie a vydanie tohoto nariadenia dialo sa v dobe, keď aktivovanie župného sväzu bude už predo dvermi nielen na Slovensku ale i v Čechách, na Morave a v malom Sliezsku, to jest v dobe, keď na tom, aká bude kompetencia župného sväzu, budú už celkom bezprostredne interesovaní všetci rozhodujúci činitelia nielen na Slovensku, lež i v historických zemiach. Bolo by pre nás na Slovensku politicky i vecne nesnesiteľným, keby nariadenia o kompetencii župného sväzu, usnesené dnes hlavne pod zorným úhlom jeho aktivovania na Slovensku, bolo potom, keď by došlo k aktivovaniu župného sväzu v historických zemiach menené a kompetencia sväzu rozšírená. Obavy, že by sa tak mohlo stať, sú príliš odôvodnené, preto musíme stáť na tom, aby župný sväz bol uvádzaný do života na Slovensku, v Čechách, na Morave a v Sliezsku súčasne, aby jeho kompetencia bola určovaná bezprostredne pod tlakom tohoto súčasného uvádzania do života.
So sriadením župného sväzu súvisí aj otázka ďalšieho trvania úradu ministra pre správu Slovenska. Nie sme síce nadšení činnosťou tohoto úradu, ale súdime, že kým zostáva zemská politická správa a zemský správny výbor alebo komisia v Čechách, na Morave i v malom Sliezsku, nemôže prestať úrad ministra pre Slovensko v Bratislave. Pri tom ovšem musíme vysloviť svoj nesúhlas na jednej strane s tendenciami, ktoré sa prejavujú u niektorých centrálných úradov v Prahe a ktoré smerujú k tomu, aby právomoc úradu ministra pre Slovensko bola čo najviac súžovaná a tým jeho význam stále stlačovaný. Na druhej strane ovšem musíme ľutovať, že pán minister pre správu Slovenska nenachádza dosť energie a odhodlanosti, aby týmto degradovacím tendenciám náležite čelil a význam svojho postavenia a úradu, kým trvá, dostatočne uhájil. Môžeme ho ubezpečiť, že by v takomto svojom počínaní mohol rátať na našu podporu.
Menovite by mal byť zachovaný, poťažne zabezpečený pre ministra pre Slovensko i mimo plena vlády - náležitý vliv pri všetkých dôležitých rozhodovaniach, týkajúcich sa Slovenska a bez jeho súhlasu by k podobným rozhodovaniam nemalo dôjsť. Ovšem tým menej by sa mali diať podobné rozhodovania bez vedomia ministra pre správu Slovenska, ktorý v konci koncov podľa prostého nazerania obyvateľstva na Slovensku je tomuto v prvom rade zodpovedný za to, čo sa na Slovensku deje. Medzi dôležité opatrenia, týkajúce sa Slovenska, rátame tiež rozhodovania vo veciach personálnych. Súdime, že žiadne dôležitejšie mesto na Slovensku nemalo by byť obsadené bez súčinnosti a spoluzodpovednosti ministra pre Slovensko. Pri tom ovšem zdôrazňujeme, že menovite na Slovensku je dôležité, aby sa na zodpovedné miesta dostali ľudia, nielen z dostatočnými odbornými znalostiami, ale aj s náležitým porozumením pre zvláštne pomery na Slovensku a pre svoje zvláštne výchovné poslanie medzi slovenským ľudom. Pri tomto ovšem musí byť smerodajná skutočná schopnosť a nie len služobné roky, ktorých Slováci, neslúživší v bývalom Maďarsku, mať nemôžu.
Prichádzame s konkrétnym návrhom, ako by sme si prestavovali činnosť ministerstva pre správu Slovenska, ktorý by v pozdejších časoch mohol byť i ministrom krajanom v Podkarpatskej Rusi, a to:
1. Expositúry rezortných ministerstiev sriadené v Bratislave nech sú ponechané a vybudované na tom základe, aby ím pridelené bolo samostatné vybavovanie všetkých zásadne nesporných, menej významných a lokálnejšieho rázu záležitostí, týkajúcich sa Slovenska. Pri tom nech sa im aj príslušné rozpočtové príspevky pridelia.
2. Expozitúry musia pracovať v dohode s ministrom s plnou mocou; prípadné diferencie medzi expozitúrou a ministrom s plnou mocou vyriešia si ministri medzi sebou alebo v ministerskej rade.
3. Expozitúry sú: Zemedelstvo, obchod, sociálna pečlivosť, verejné práce, školstvo, zdravotníctvo.
4. Záležitosti ministerstva vnútra podliehajú aj so všetkými podriadenými úrady na Slovensku ministrovi s plnou mocou, ktorý túto agendu vykonáva v smysle rámcovej dohody, v súhlase s ministrom vnútra. Minister vnútra vykonáva všetky veci, týkajúce sa Slovenska prostredníctvom ministra s plnou mocou pre Slovensko.
5. Inštitúcie a úrady ostatných rezortov (ako generálne finančné riaditeľstvo, poštovné a železničné riaditeľstvá atď.) povinné sú ministrovi s plnou mocou podávať na požiadanie zprávy. Jeho pokyny a žiadosti musia rešpektovať a v prípade, že by nemohly vyhovieť, sporné veci vyriešia si ministri medzi sebou, prípadne ministerská rada.
6. Ministerstvá nech vypracujú s najväčším urýchlením návrhy kompetencie expozitúr podľa bodu 1. a tieto návrhy nech schváli ministerská rada.
7. Nech sa liberálnym spôsobom umožní, aby schopní slovenskí úradníci boli získaní do prezídií jednotlivých ministerstiev. Vzhľadom na panujúcu hospodársku krízu pokladáme za bezpodmienečne nutné, aby obsadenie týchto miest bezodkladne prevedené bolo aspoň v ministerstvách hospodárskeho rázu.
8. Ministerstvo pre Slovensko a expozitúry ministerstiev v Bratislave nemôžu byť odbudované do tých čias, kým v historických zemiach trvajú zemské správne autonomné inštitúcie a úrady a kým v celej republike župné sväzy s primeranou kompetenciou nebudú vybudované.
9. Bezodkladne učiniť treba nasledovné opatrenia:
a) sriadiť osobný referát všetkých rezortov v Bratislavskom ministerstve podľa usnesení ministerskej rady z 22. júla 1922,
b) liberálne aplikovanie predpisov o prijatí do verejných služieb slovenských uchádzačov,
c) pri zamestnaniach dôležitejších, kde sú schopní Slováci, nahradiť nimi Čechov, bez zvláštnych kvalifikácií menovanie na Slovensku len výlučne Slovákov,
d) jednotná úprava slovenskej výhody,
e) úrady na Slovensku nech vydávajú úradné spisy stránkam po slovensky.
Toto nerobíme snáď, že by sme boli autonomisti, ale robíme to z toho dôvodu, že je potreba, aby sa Slovensku v tomto ohľade vyhovelo, aby sa sobraly heslá, ktorými rôzne autonomistické a štátu koľko ráz nepriateľské strany agitujú.
Tiež pri otázke úradníckej na Slovensku treba dbať vo zvýšenej miere toho, aby medzi úradníctvom bola náležitá harmonia a shoda. Rovnaké povinnosti, ale aj rovnaké práva. Je neudržiteľný naďalej spôsob, akým sa prevádza tak zvaná slovenská výhoda, ktorá bez všetkého plánu v niektorých odvetviach štátnej správy bola priznaná všetkým zamestnancom bez výnimky, v iných odvetviach však len niektorým. Je nemožné, aby štátny zamestnanec v železničnej službe požíval výhod, ktorých štátny zamestnanec toho istého postavenia v súdnej službe nepožíva.
Konečne pri tejto otázke nutno znova zdôrazniť, že miesta, ktoré nevyžadujú zvláštnych odborných znalostí a zvláštnej kvalifikácie, majú byť obsadzované žiadateľmi z kraja, v ktorom je sídlo úradu alebo dotyčného ministerstva.
Súhlasíme, že v konsolidácii našich pomerov dospeli sme za päťročného trvania našho štátu hodne ďaleko. Nesmieme si ovšem zatajovať, že na Slovensku sme nedospeli tak ďaleko, ako v zemiach historických. Toto sa vysvetľuje predovšetkým zaostalosťou pomerov a ľudí na Slovensku. Pri tom však nutno pripísať tento zjav tomu, o čom som sa zmieňoval už vyššie, že mnohé orgány štátnej správy na Slovensku nemaly náležitého pochopenia pre veľký rozdiel, ktorý je medzi poslaním orgána štátnej správy vo vyspelých zemiach historických a na nevyspelom Slovensku a Podkarpatskej Rusi. Nepomôžu dobré zákony štátnej správy a nariadenia, keď sa neprevádzajú alebo zle sa prevádzajú. V historických zemiach má obyvateľstvo potrebnú vyspelosť a organizačné prostriedky, aby samo pôsobilo k uplatňovaniu dobrých zákonov v svoj prospech. Na Slovensku a Podkarpatskej Rusi týchto predpokladov nieť dosiaľ v potrebnej miere. Je žiadúcne výdatné spoluposobenie orgánov štátnej správy alebo prípadne ich iniciatívneho pôsobenia v tom smere, aby obyvateľstvo práv a výhod, zabezpečených mu demokratickými a sociálne-politickými zákony pre seba uplatňovalo. Miesto toho boli sme však svedkami zjavov na príklad pri prevádzaní zákona o podpore v nezamestnanosti alebo stavebného ruchu, že niektoré úrady alebo úradníci používajú, lepšie rečeno využívajú zaostalosti obyvateľstva k tomu, aby sa výhody tohoto zákona uplatnily čo najmenej. Slovensko a jeho ľud je v mnohom nevyspelý. Túto nevyspelosť je treba odstrániť svedomitou výchovou vždy a všade a u každého. Každý, kto je v službe republiky a myšlienky jednotnosti tohoto štátu má mať za svoju nielen úradnú, ale aj republikánsku a národnú povinnosť tejto výchovy sa zúčastniť. Učiteľstvo a profesorstvo plní tento úkol svedomite a obetave. Je treba, aby toho nasledovalo aj všetko ostatné štátne úradníctvo a zamestnanectvo. Ovšem len nadutí kulturträgeri a anarchistickí modloborci tento úkol plnia zcela iným zpôsobom, ktorí nepríjdu k slovenskému človeku s porozumením a láskou, ktorí sa neprispôsobia jeho úrovni, ktorí, jestli mám sa vysloviť, sa najskorej k slovenskému človeku ponižujú, aby ho takto získali a potom seba povýšili.