Boľavou stránkou Slovenska je otázka štátných investíc. Tradícia pomeru štátneho eráru k potrebám obyvateľstva na Slovensku, t. j. v býv. Uhorsku je iná ako v našich historických krajoch. V historických zemiach obyvateľstvo následkom zemskej, ale aj vyvinutej a vypestovanej obecnej autonomie bolo vychovávané tak, že v prvom rade v rámci a pomocou svojich autonomných orgánov staralo sa o svoje kultúrne, socialne-zdravotné a hospodárske potreby. Na Slovensku nebolo tejto autonomie a nebolo tejto výchovy. Naopak, štátna správa tu všetky kultúrne, hospodárske a i iné ustanovenia stavala do služby maďarizácie, a preto, aby ich mohla zachovať výhradne vo svojich rukách, sriaďovala ich svojim nákladom. Preto tak veľký počet štátnych škôl na Slovensku, preto tak veľké štátne subvencie na všetky strany. Týmito tendenciami niesla sa činnosť uhorskej štátnej správy i pri vybudovaní priemyslu na Slovensku. I pán posl. Körmendy musel priznať včera, že priemysel na Slovensku vo svojej veľkej čiastke nevznikol z vlastných síl a možnosti, ale bol vybudovaný a udržovaný veľkými štátnými privilégiami. Nie tak preto, aby obyvateľstvo chudobných krajov došlo k zamestnaniu, ale viac preto, aby došlo k zamestnaniu na Slovensko z maďarských krajov presadené obyvateľstvo, ktoré vedľa toho, že našlo tu výživu, malo za úkol maďarizovanie krajov, kam bolo usadené. Týmto sa vysvetlí, že na príklad v Krompachoch, o ktorých sa tiež zmieňoval pán posl. Körmendy a ktoré ležia v slovensko-nemeckom kraji, prihlásilo sa v r. 1910 zo 6370 obyvateľov 2560 národnosti maďarskej a len 2440 k národnosti slovenskej a 1063 k národnosti nemeckej. Vieme, že naša republika pri svojich investíciach na Slovensku nemôže postupovať tak, ako postupovalo Maďarsko. (Posl. Tománek: Prečo nie?) Preto, poneváč nemôžeme robiť v republike žiadny dualizmus. My ako Slováci, ktorí chceme dokázať, že sme rovnoprávni, musíme sa prispôsobiť tomu, aby sme si tú autonomiu tiež dobyli. (Hluk. Výkřiky slovenských ľudových poslanců.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Neráčte vyrušovať pána rečníka. (Výkřiky posl. dr. Jurigy: Ohoľ ho!)
Posl. Benda (pokračuje): Taký výraz "ohoľ ho" som nepotreboval a nechajte si ho pre seba, poneváč ja som sa ľudáckej kultúre neprispôsobil. (Hluk.)
Ale zmena systému musí sa diať postupne a tak, aby ňou neboly podťaté žily kultúrneho a hospodárskeho života, aby nevzbudzovala medzi slovenským ľudom trpký pocit, že nový štát stará sa o jeho kultúrne a hospodárske potreby menej ako štát starý. Treba vychovávať obyvateľstvo slovenských obcí, okresov a žúp, aby k vybudovaniu svojich kulturných inštitúcií, menovite škôl prispievalo v prvom rade a prevážne samo. Ale i táto ako každá výchova vyžaduje svoj čas a do tej doby bude museť menovite pri výstavbe potrebných školských budov doplňovať štátna pokladňa nevyhnuteľné náklady, na ktoré obetavosť, porozumenie a po prípade i materiálne možnosti obyvateľstva jednotlivých krajov predbežne nepostačia.
Pokiaľ ide o priemyslové podniky, menovite, o podniky štátne, bude treba za cenu určitých obetí zachovať tento zdroj výživy obyvateľstva, kým spoločným úsilím orgánov štátnych a svojpomocných orgánov obyvateľstva nepodarí sa vytvoriť zdroje nové. Slovensko a slovenský ľud bol v Maďarsku kultúrne a hospodársky zanedbaný. Na tomto poli očakával a očakáva od nového štátu v prvom rade odčinenie starých krívd. Vieme, že pri mnohých ťažkých a nákladných úkoloch, ktoré pripadly štátu v prvých rokoch jeho budovania, nemožno pri najlepšej vôli vykonať na tomto poli všetko, čoho by bolo treba. Musíme však vykonať toľko, aby očakávanie slovenského ľudu, keď už nemôže byť zcela splnené, aspoň nebolo značne zklamané.
V zahraničnej politike podporujeme síce snahu pána ministra zahraničných vecí, umožniť, potažne docieliť dobrý súsedský pomer i so štátom maďarským, musíme však stále zdôrazňovať, že proti tomuto súsedovi, menovite jeho dnešným vládnym predstaviteľom treba zachovávať stálu nedôveru a krajnú opatrnosť.
Pán posl. Körmendy tvrdil, že Malá Dohoda je spolčením sa troch na zachovaní koristi, ktorú urvali štvrtému, proti tomuto štvrtému. Takéto nazeranie srovnáva sa úplne s mentalitou, v ktorej žili a žijú maďarskí džentríci a feudalistickí násilníci. My ovšem, ktorí sme nevyrástli v ideologii práva silného lúpežníka na korisť, ale boli sme prez storočia práve tou korisťou, dívame sa na Malú Dohodu ako na prostriedok, ktorým má byť znemožnené maďarskému feudalistickému lúpežníkovi, aby sa znova zmocnil koristi, ktorá mu bola spravodlivosťou dejín odorvaná, aby si znova podmanil cudzie národy, ktoré po prevrate boly vrátené do štátnej jednotnosti so svojimi kmeňovými bratmi. Voči režímu Bethlenovsko-Horthyovskému treba byť na stráži. Nie je pravda, že by medzi Bethlenom a Horthym bol nejaký zásadný rozdiel. Najviac možno tu hovoriť o rozdiele, ktorý nie je väčší, ako rozdiel medzi Kahrom a Hitlerom. Obidva majú jedon cieľ: integritu bývalého Uhorska pomocou triednej krutovlády maďarskej oligarchie. Bethlen je typickým zastupiteľom tejto zpiatočníckej, násilníckej, ale nebezpečnými diplomatickými schopnostiami obdarenej oligarchie. Jeho snahou je upevniť krutovládu oligarchie, tedy upevniť stále nebezpečie pre europský mier. Akým spôsobom pracuje táto oligarchia, to najlepšie dokazuje detronizačný zákon. Pod tlakom dohody uzákonil Bethlen detronizáciu Habsburkov a vyhlásil pred celým svetom v diplomatických notách, že Habsburkovia sú v Uhrách odbytí a že niet nebezpečia ich návratu. Štylizáciu detronizačného zákona previedol pán Bethlen tak prefíkaným spôsobom, že predvčerom Bethlenov minister spravedlnosti mohol prehlásiť, že určitá čiastka maďarských sudcov právom tak vysvetľuje detronizační zákon, že Habsburkovia sú ešte vždy právoplatnou dynastiou, len výkon ich panovníckych práv je suspendovaný. (Posl. Tománek: A čo Hohenzolernovia?) Aj pokiaľ ide o Hohenzolernov, máme my naše stanovisko a staviame sa proti nim ako proti Habsburkom. A že tento názor maďarských sudcov sdeľuje aj pán Bethlen, toho najlepším dôkazom je, že dal rozkaz na trestné stíhanie jednotlivých ľudí. Jediná v demokratizácii Uhorska je záruka, že pôžička nebude zneužitá na zbrojenie. Žiadame nášho pána ministra zahraničia, aby čo najdôraznejšie v tomto smysle uplatnil svoj vliv. Bez demokracie Maďarska žiadnu pôžičku Maďarsku! Bethlen dal rozkaz na trestné stíhanie tých demokratických politikov, ktorí minulého mesiaca oslavovali piate výročie detronizácie Habsburkov. Z toho videť, ako vážne berie Bethlen detronizáciu. Práve tak vážne a úprimné sú uistenia Bethlenove, že prípadná pôžička pre Maďarsko nebude použitá na zbrojenie. Pokiaľ oligarchovia budú vládnuť v Uhrách, do tých čias bude možná Bethlenovská falošná politika. Pokiaľ bude v Uhrách verejné a korupčné hlasovacie právo, do tej doby nebude možné veriť maďarským vládam. Nikde na svete niet verejného hlasovania, jedine v oligarchickom Maďarsku niet tajného hlasovania. Tento europský škandál umožňuje ďalšiu vládu ľudom à la Bethlen. Pán posl. Körmendy-Ékes zmienil sa tiež včera, že záujmy maďarskej menšiny na Slovensku sú nerozlučne sviazané s osudom Maďarska bez ohľalu na diktát mierových smlúv. Nemám síce práva hovoriť menom maďarského proletariátu, ale som tiež presvedčený, že maďarskí proletári nedajú si diktovať od p. Körmendyho a nedovolia, aby pán Körmendy ich menom tu hovoril. Maďarský proletariát má oproti Bethlenovi a Horthymu svoje stanovisko a od toho stanoviska ho nikto neodvráti, tým menej pánovia, ktorí si nechajú nadávať kresťanských socialistov, ktorí síce tuná robia vlastencov, ale nechávajú si ako včera, keď Körmendy rečnil, privolať maďarského vyslanca, a keď domluvil, pán poslanec Körmendy za ním bežal a už vyjednával, ako by táto reč mala byť využitá a zneužitá. S ľuďmi à la Körmendy nemôže mať ani maďarská sociálna demokracia nič spoločného a stanovisko sociálnej demokracie českej k Horthyovcom a Bethlenovcom je všeobecne známe.
Pán posl. Lelley zmienil sa tiež o pozemkovej reforme a hovoril o tom, že Československá republika berie pôdu Maďarom. Tu treba pripomenúť, že keď pôdu Maďarom berie, sú to veľkostatkári a feudálovia, ktorí slovenský a maďarský ľud potlačovali, ktorí mu jeho národnostné a sociálne práva brali, ktorí v cudzine za groše robotníkmi slovenskými zarábané hodovali. Tu myslím, že Československá republika ako republika demokratická činí len svoju povinnosť, keď takým berie pôdu a dáva ju do rúk ľudu, ktorý na nej pracoval. (Výborně! - Výkřiky posl. dra Jurigy.) Ja nie som tiež spokojný s dosavádnym prevádzaním pozemkovej reformy, ale keď bude tu dobrá vôľa, keď sa tu bude skutočne pracovať k tomu, aby sa pôda dostala do rúk tých, ktorí na nej pracujú, potom sa dostaneme k tomu cieľu, ktorý sme od pozemkovej reformy čakali. (Posl. Tománek: Ale tak nie, ako to robí minister Hodža!) Naše stanovisko je aj proti dr. Hodžovi zcela jasné a my už pánu dr. Hodžovi v tomto ohľade našu mienku sme povedali a povieme. My s dosavádnym prevádzaním pozemkovej reformy nie sme spokojní, poneváč dosavádne prevádzanie pozemkovej reformy vyháňa tisíce a tisíce robotníkov do cudziny, hlavne Ameriky, keď u tých maďarských veľkostatkárov nenachádzajú ľudského súcitu.
Pán dr. Lelley hovoril tiež o menšinách, a hovoril, že oni, ako Maďari, sa nemôžu uplatniť. Ja neviem, v akom pomere alebo v akom okolí žije pán dr. Lelley, ale musím pripomenúť, že aj my Slováci máme príčinu, aby sme si sťažovali. V Trnave máme na slúžnovskom úrade úradníka, ktorý neovláda ani jediného slova slovenského a práve tento úradník má záležitosti paritnej komisie, má záležitosti ubohých bírešov-zemerobotníkov, tam sa na nich vrhá, tam ich trestá a žiadny z nich nepríjde ku svojmu právu. Preto sa musí sám pán minister vnútra čo najrýchlejšie postarať o to, aby v slovenskom meste bol úradník, ktorý štátnu reč slovenčinu, ovláda. Nemáme nič proti tomu, aby tam, kde sú Maďari, mali úradníkov, ktorí ovládajú maďarčinu, aby sa s ľudom mohli dohovoriť.
Musím ďalej poukázať na to, že ministerstvo spravedlnosti stáva sa ministerstvom peňažníctva. Ono spravuje tak zv. sirotské fondy. Minulý týždeň prišiel obežník na jednotlivé sirotské úrady a mestá, že fondy a hotové groše majú byť vložené do jednotlivých slovenských bánk. My by sme proti tomuto stanovisku nič nenamietali, ale hovoríme, aby groše, keď už sa vyberajú z jednotlivých bánk, ktoré sú prípadne neisté, dávaly sa do peňažných ústavov, ktoré sú istejšie, a aby sa tým peňažným ústavom nariadilo, že musia v prvom rade podporovať záujmy miest, obcí, okresov, prípadne družstiev, aby pri stavebnom ruchu, pri dlhodobom úvere v prvom rade mestá dostaly pôžičku, nie za keťasský úrok 12 až 14 procentný, ale za úrok primeraný. V tomto ohľade bude nutné, aby sa ministerstvo spravedlnosti o týchto veciach informovalo a celú vec previedlo k spokojenosti ľudu, čo umožní, že pomery na Slovensku budú kráčať ku konsolidácii.
Kolegovia z ľudovej strany, ktorí sú tu prítomní, mňa trochu apostrofovali. My máme oproti ľudovej strane už svoje stanovisko. (Posl. Tománek: Špintanie!) To bolo slušným spôsobom povedané ústy kol. dr. Dérera a ja môžem prehlásiť, že my nikdy v politike "Ohoľ ho" a v politike "špintania" (Posl. dr. Juriga: Nech žije "Ohoľ ho!") s ľuďákmi nepôjdeme. My budeme podporovať zdravú politiku, ktorá prospieva celému ľudu, a nikdy sa nepostavíme na politiku "špintania" a nadávania "ohoľ ho"! (Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Heeger.
Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno! (Výkřiky posl. dr. Jurigy.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím, pane poslanče dr. Jurigo, neračte vyrušovať.
Posl. Heeger (pokračuje): Slavná sněmovno! (Opětné výkřiky posl. dr. Jurigy.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím pána posl. dr. Jurigu, aby nevyrušoval řečníka.
Posl. Heeger (pokračuje): Slavná sněmovno! Zdemokratisování zákonodárství bez současného zdemokratisování správy je přirozeně dílem kusým. Muselo se míti za to, že se za pětiletého trvání tohoto státu provede také reforma v demokratisaci správy. Alespoň mnozí doufali, že na místo byrokratické státní správy nastoupí snad přece alespoň kousek samosprávy lidu. Mohli jsme však pozorovati, že páni většinových stran velmi mnoho o demokracii mluví, ovšem o zvláštní, československé demokracii, která má pouze tu jednu nevýhodu, že se zastavila na poloviční cestě a že se, pokud šlo o reformu vnitřní státní správy, naprosto ztratila. V tomto oboru bylo tudíž až do dneška zatroleně málo vykonáno.
Jsou to dvě věci, jež se staví v popředí správy. Především demokracie, která chybí, a za druhé problém odrakouštění v tomto státě samotném. Byly-li na tomto poli činěny pokusy, aby se provedly alespoň zjevné změny, z části se to také podařilo, pouze s tím rozdílem, že jsou dnes místo černo-žlutých červeno-bílá okresní hejtmanství, dále že zmizela stará místodržitelství, avšak zemské vlády trvají s vyměněnými presidenty, zkrátka našla se nová vývěsní tabule, ale pod ní se skrývá stará firma. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.) To, co by bylo bývalo důležitým, úleva a zjednodušení těžkopádného správního aparátu, především rozšíření autonomie samosprávných korporací, to všecko zůstalo do dneška nevyřízeno. Naopak máme celou řadu omezení zvláště v oboru obecní samosprávy. Ministerstvo vnitra, jehož úkolem by bývalo, aby zde reformovalo, podniklo do dneška v té příčině tolik co nic. Bylo na tom dost, že se správa alespoň zevně odrakouštila, při čemž se vše pohoršlivé co připomínalo staré Rakousko, odstranilo, bylo na tom dost a bylo to označeno za hlavní úkol, že se jednotlivým městům nařídilo, že musí zmizeti označení ulic pojmenovaných po členu císařského domu, dále se dbalo toho, aby všechny císařské pomníky a podobné věci byly odstraněny, dbalo se však také toho, poněvadž se cítí republikánsky, aby se v jednotlivých městech na veřejných budovách při všech narozeninách monarchů a při ostatních monarchistických příležitostech vyvěsily prapory. Za takového rozporu může se mnohdy přitrefiti nehoda, jaká na příklad stihla dva státní úřady v Československu. Město Krňov mělo na svém hlavním náměstí pomník císaře Františka Josefa. Již r. 1920 se město snažilo pomník odkliditi, prodati a z výtěžku zbudovati jiný pomník, přiměřený průmyslovým poměrům. Sotvaže se o tomto úmyslu dozvěděl státní památkový úřad, sdělil městské obci výnosem ze dne 20. listopadu 1921, že se tento pomník prohlašuje za uměleckou památku, že nesmí býti odklizen, nýbrž že musí býti potomstvu zachován. To bylo rozhodnutí státního památkového úřadu ze dne 20. listopadu 1921. Politická okresní správa žádala však rozhodnutím z 12. června 1923 okamžitého odstranění onoho pomníku, který byl státním památkovým úřadem označen za uměleckou památku. Dnes se má věc tak, že tento jako umělecké dílo hodnocený pomník, který měl býti potomstvu zachován, je uschován v skrytém koutku stodoly.
Ačkoliv se tolik usilovalo, aby všecko viditelné bylo odrakouštěno, nebyla odstraněna skutečná hanba, která převzata byla ze starého Rakouska. Připomínám pouze, ze je na př. hanbou pro demokratické pojímání republiky, platí-li do dneška ještě stále Prügelpatent, který vydán byl císařský patentem roku 1854, a že jsou ještě politické okresní správy, které úřadují a vynášejí trestní rozsudky podle tohoto císařského patentu. Připomínám dále, že je po našem mínění hanbou, jestliže dnes, kdy máme všeobecné demokratické volební právo, jež umožňuje mládeži a ženám politickou činnost, ba jež poskytuje ženám možnost, aby byly voleny do parlamentu, existuje zároveň zastaralý zákon spolkový a shromažďovací, dle něhož nesmí býti mládež a ženy členy politických spolků, kdežto politická práva mohou vykonávati.
Neříkej nikdo, že je to pouze reakcionářské ustanovení, jež zůstává na papíře. Je faktem, že jsou politické okresní správy, které úřadují podle zákona spolkového a shromažďovacího, že požadují od politických spolků seznamy členů, aby zjistily, nejsou-li v seznamu také osoby, jež nesmí býti členy. Zdá se, že ministerstvo vnitra toho všeho nepozoruje. Zevní viditelnost odrakouštění byla důležitější nežli všeobecné zreformování správního aparátu. O svobodě shromažďovací nechci se teprve zmiňovati. Chci poukázati pouze na to, že se tomu má dnes tak, že se do každé členské schůze oposičních stran vysílají zástupci vlády kromě pohotovosti četnictva. Dále chci poukázati na to, že se co do poměru státní správy k dělnictvu nic nezměnilo na poměrech, jaké byly i za starého Rakouska, že se dosud jako dříve vysílá četnictvo proti dělníkům, že se dosud jako dříve užívá státní moci k ochraně svatého vlastnictví. Mohli jsme to pozorovati při stávce horníků v Mor. Ostravě, kde byl vypracován celý válečný plán, kde bylo četnickému velitelství v Opavě nařízeno, aby vyslalo 200 mužů, kde bylo mužstvo z celého Slezska a z nejodlehlejších vsí dirigováno do Ostravy, kde se dávalo četníku 25 K na den, zatím co musili platiti jen za nocleh 10 K Užívá-li se policie a četnictva i k takovým úkolům, tu se nám zdá již pochopitelným, že ve znamení všeobecného snižování cen, všeobecného snížení mezd a platů, položka výdajů na policii a četnictvo od roku 1919 až do dnešního dne stoupla o 681%.
Zároveň si musíme dnes stěžovati na to, že se celého správního aparátu, úřadů a jejich orgánů zřejmě užívá ve prospěch vládních stran k volebním účelům a za jiných příležitostí. Mohli jsme za obecních voleb na Hlučínsku konstatovati nejhrubší porušování zákona. Především bylo to policejní ředitel tví v Mor. Ostravě, které se dopustilo přímo hrubého porušování zákona. Chci z ohledu na krátkost doby mi vyměřené uvésti jen několik případů. Tak přišli do různých voličských schůzí jako zástupci policejního ředitelství v Mor. Ostravě nejen zástupci vlády, nýbrž dokonce tajní agenti, ačkoli nemají žádného práva dostaviti se do takové schůze jako vládní zástupci. Skutečně vykonávali práva vládních zástupcův a na hrozbu, že se podá stížnost k představeným, se odpovědělo: "Můžete dělat, co chcete, můžete věc přivést i v parlamentě na přetřes. To vám nic nepomůže." Je viděti, jakou úctu k parlamentu mají podřízené orgány policejního ředitelství v Ostravě. Schůze byly rozpouštěny pouze pro to, že bylo přítomno několik nevoličů. Četnictvo rozhánělo schůze. Kandidát Jindřich Kubný byl odveden přímo s lože a dodán k okresnímu soudu pouze proto, že byl nepříjemným a nikoli vládním kandidátem. Zástupce při opavském zemském úřadu inž. Kozák prohlásil deputaci z Darkovic: "Pouze těm se dostane půdy, kdož budou při volbách voliti česky." A tak vidíme porušování zákona, vykonávání vlivu na volby úřady a jejich orgány (Výkřiky.) a přes toto vykonávání vlivu na volby, přes toto hrubé porušování zákona nebylo v mnohých místech možno dosíci většiny pro vládní strany. Tyto volby byly prostě zrušeny a nové volby nebyly do dneška provedeny. Tak by se dalo v této kapitole ještě dále pokračovati. I vy páni z vládních stran musili byste opravdu energicky protestovati pro takovým příhodám.
Další otázkou, kterou se dnes musím obírati a která se týká specielně ministerstva vnitra, jsou věci státního občanství. Ministerstvo vnitra rozhoduje o státním občanství. Podle zákona má vlastně rozhodovati zemská správa. Avšak v praksi se to má tak, že zemské správy nesmí rozhodovati, dokud nepředložily spis ministerstvu k posouzení. A tu byl sestaven přímo nehorázný recept pro rozhodování a udělování státního občanství. Nehledě k tomu, že se takové žádosti potulují dlouho, mnohdy až dva roky, nehledě k tomu, že po uplynutí této doby je rozhodnutí zamítavým, je zajímavo konstatovati, že se dříve, nežli se státní občanství udělí, zavádí tak zvané vyhledávací šetření. Podkladem tohoto vyhledávacího šetření jest vyšetřovací arch, jehož obsah jest velmi zajímavý, který však zároveň ukazuje, jakému vlivu jsou přístupna rozhodnutí o státním občanství. O tomto dotazníku chci uvědomiti ctěnou sněmovnu; obsahuje 14 otázek a obsah je velice příznačný a ukazuje, jaká našeptávání často rozhodují při udělení státního občanství. Především se dotazuje po národnosti a po několika docela formálních záležitostech. V bodu 6. se však klade otázka: Byl žadatel před nebo po 28. říjnu 1918 nějak politicky činným? V bodu 8. se táže: Jak se choval k zájmům českého národa před převratem a jak se chová k Československé republice po převratu? Chtěl bych především zjistiti, že zodpovědění daných otázek je tajným řízením, které se provádí zpravodajem jednotlivých politických úřadů bez vědomí toho, kdo žádal o státní občanství. Další otázka je: Upisoval kdysi rakouské a uherské válečné půjčky? Pakliže ano, v jaké výši. Když tedy někdo upsal válečnou půjčku, může se to tedy podle okolnosti státi osudným, že nedostane státního občanství, ačkoli tisíce lidí bylo nuceno k upisování válečných půjček a nezáleželo to mnohdy na jejich svobodném rozhodnutí. Avšak ještě pěknější je to v bodu 11., kde se praví: Zúčastnil se upisování československé státní půjčky anebo jiných veřejných půjček, nebo měl účast na nějakých dobročinných akcích? V tomto případě se mu může podle okolností dostati i doporučení, byl-li v té příčině podán důkaz. Dále se praví: Dostává žadatel z prostředků nynějšího svého domovského státu aneb z veřejných fondů tímto státem spravovaných pensi neb zaopatřovací požitky, invalidní rentu, vyživovací příspěvky nebo činí snad nárok na ně jako pensista a t. d. Pensisté, činní v dřívějším služebním místě, kteří si dali zajistiti příslušnost do některého místa republiky, mohou podle okolností býti zbaveni státního občanství, poněvadž činí nárok na pensi. Nyní přijde poslední bod, který jest snad nejpříznačnější, v němž se praví, není-li příčin, z nichž by se dalo souditi, že by udělením československého státního občanství mohla vzniknouti státu neb jeho zařízením škoda neb nevýhoda po stránce hmotné, mravní nebo národní, a je-li dotyčná osoba z politických nebo hospodářských důvodů nežádoucí nebo nepohodlná. Může tudíž každý důvěrník vládní strany, nějaký člověk z nevraživosti učiniti prostě ne příjemnou poznámku a dotyčný ztrácí případně státní občanství. Co to znamená, lze pochopiti pouze tehdy, když se ví, že je tisíce lidí, kteří trpí spolu, neudělí-li se státní občanství, že jsou železniční a státní zaměstnanci, kteří se neucházeli o dosažení domovského práva, že je mnoho dělnic v tabákových továrnách, které provdáním pozbyly státního občanství, všichni tito lidé visí ve vzduchu, ministerstvo vnitra nečiní žádného rozhodnutí, ve většině případů se rozhodne o žádosti zamítavě. Zrovna tak má se to i u pensistů. Konal-li pensista službu v Bílsku-Bělé a přišel-li ještě před rokem 1918 do Československa a dal-li si zde slíbiti v některé obci domovské právo, je polskou vládou zamítnut, poněvadž se mu dostalo přislíbení do domovské obce československého státu, avšak československý stát ho zase odmítne, poněvadž na základě smluv musí dostávati pensi odtud, kde byl naposled v služebním místě. Takový postup, takový tajný soud je po našem mínění nelidský, je nesvědomitý a musíme tudíž žádati, aby tyto poměry byly odstraněny a aby také ministerstvo vnitra zavedlo reformu při udělování státního občanství, aby nebylo zůstaveno jednotlivým vlivným lidem, aby rozhodovali o osudu a o slastech a strastech mnoha lidí.
Chtěl bych ještě docela krátce uvésti ministerstvu vnitra a parlamentu toto na vědomí. Obírali jsme se nedávno i v této sněmovně poměry v Německu a dokonce i české strany zahájily dobročinnou akci ve prospěch německého proletariátu; konstatuji tedy, že v území okresního hejtmanství děčínského sbírali dva dělníci na německé proletáře, že touto sbírkou chtěli pomoci ku zmírnění nouze a bídy, že však okresní politická správa v Děčíně nejen že zabavila sebraný peníz, nýbrž potrestala tyto 2 dělníky 24 hodinným vězením. To je na každý způsob velice příznačný postup; doufám, že ministerstvo neopomene žádného pokusu, aby v nějaké formě opět napravilo hanbu, která zde byla spáchána. Nuže, dámy a pánové, pokud nevnikne demokracie do správy, pokud i zde nenastane reforma, pokud i zde nebude zjednodušen těžkopádný aparát, dotud nebudeme míti ani zde žádného ozdravění a dotud budou se vyskytovati takové ojedinělé přehmaty jednotlivých byrokratických orgánů. Z těchto důvodů nemůžeme hlasovati pro tuto kapitolu rozpočtu. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce pořadu.
Nebude-li námitek, přikročili bychom k vyřízení zbývajících odstavců pořadu, jež jsou vesměs druhá čtení a pak na konci volba. (Námitky nebyly.)
Námitek proti tomu není. Přikročíme tedy ke 2. odst. pořadu, jímž jest: