Chtěl bych se také zmíniti o položce 500.000 K, která je zařazena na úřední cesty presidentovy, která sem vlastně nepatří, nýbrž k jiné kapitole. Domnívám se, že zde jde o malý přesun, že se tam chce škrtnouti půl milionu korun; zde se tato položka vynořuje opět v zastřené způsobě.
Mnoho by se dalo říci o tiskovém oddělení. Jeho výdaje vstouply o 400.000 Kč a činí 7.9 milionů korun. Jednostranné zpravodajství "Československé tiskové kanceláře" jest velmi odsouditi. Také zde prý jsou případy korupce v kanceláři a čekáme na vysvětlení. Za úřední publikace bude příštího roku vydáno o něco více, a to 7·3 milionů. Chtěl bych poukázati na plýtvání peněz, jež jsou zde vynakládány, a které jsou určeny na rozšíření časopisu "Prager Presse" v jiných zemích. "Prager Presse" najde člověk všude, a nevím, zda jsou ve světě lidé, kteří se o "Prager Presse" vůbec zajímají.
Chtěl bych také ukázati na špinavou konkurenci žatecké státní tiskárny. Pojednáme o tom ještě v interpelaci, více se o tom nyní zmiňovati nebudu. Státní tiskárny snížily své výdaje z 28.7 milionů na 26·6 milionů, avšak mám pocit, že se ani zde nešetří tak, jak by toho snad bylo třeba.
Shrneme-li to vše, neukazuje se obraz konolidovaného státu a zvláště dobrého, spravedlivého hospodářství a proto rozpočet odmítáme. Mluvíme-li v této sněmovně vůbec k rozpočtu, činíme tak nikoliv ve vědomí, že tím dosáhneme účinku u většinových stran nebo u vlády, nýbrž činíme tak čistě z pocitu povinnosti, abychom se mohli ospravedlniti před vlastním svědomím, před stranou a dějinami. Činíme pouze svoji povinnost, žalujeme, více bohužel činiti nemůžeme. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Haken.
Posl. Haken: Vážení pánové! Hlavní referent o rozpočtu z našeho klubu, kol. Bubník, podrobil kritice i rozpočet ministerstva nár. obrany. Mně bylo uloženo, abych, pokud krátký čas dovoluje, poukázal na některá zásadní stanoviska naší strany k armádě. Je přirozeno, že naše náhledy nejsou jenom běžným názorem oposiční strany. My nemůžeme se spokojiti s výtkami k jednotlivým položkám a žádati nápravy v podrobnostech. Nejsme jenom stranou oposiční, nýbrž také revoluční. Proto náš poměr k armádě je úplně odlišný od ostatních stran, i od stran oposičních. Nám je jasno, že i armáda je nástrojem vládnoucí třídy a že její poslání je vysoce politické, jak uvnitř státu, tak i na venek. Hlasy volající po odpolitisování armády jsou buď hlasy lidí naivních, častěji však hlasy chytráků, kteří pod záminkou politické neutrality armády chtějí míti armádu ve svých vlastních rukou. Tyto své třídní zájmy ukrývají ovšem frásemi o národní armádě, o demokratické armádě. Ale s těmito hesly nevystačuje se ani na poli politickém, ani sociálním, selžou i u armády.
Myšlenka demokratické armády je dávno odbourána, právě tak, jako je demokracie odbourána v oborech jiných. V armádě je zavedena kázeň spojená s omezováním svobody, jako v armádách států monarchistických. Stará zařízení rakouské předválečné armády zavádějí se téměř všechna i v armádě naší. Co zbylo ještě z doby demokratických záchvatů po válce, cílevědomě je odbouráváno; vojákům je dokonce zakázána i svobodná četba, styky s civilním občanstvem, zábavy, účast na shromážděních. Špiclovský systém zaveden i mezi vojáky. Volební právo vojáků je sice zákonem zaručeno, ale jeho výkon je vojenskými kruhy znemožňován. Konečně útoky i na volební právo vojáků jsou se strany měšťáků, zejména se strany národně-demokratické, tak prudké, že myslím, není daleko doba, kdy o ně bude sveden nový boj. Vojíni mají k službě vojenské odpor, což ukázala i poslední mobilisace, ač její motiv, mobilisace proti monarchismu, nebyl nepopulární. Hlavní pramen odporu k vojenské službě vidím v tom, že vojíni, již rekrutují se z velké části z řad zemědělského a průmyslového proletariátu, cítí čím dále uvědoměleji, že jsou vlastně žoldáky v cizích službách, t. j. že jsou žoldáky cizí a domácí buržoasie, že vlastně slouží jejím třídním zájmům, že vlastně slouží svým třídním nepřátelům. Toto poznání nezastrou jim již vlastenecké a demokratické fráze. S uvědomovacím procesem třídní příslušnosti mezi proletariátem jde ruku v ruce toto přesvědčení i hlavami vojínů. Marně před touto myšlenkou stavíte malicherné hráze. Proces k třídnímu a revolučnímu uvědomění kvasí mezi chudým lidem na polích, v továrnách i v kasárnách. Jste směšní, domníváte-li se, že tento dějinný fakt zastavíte persekucí vojínů a zákazy vnucovanou, odpornou disciplinou.
Pan ministr nár. obrany podal před několika dny v branném výboru zprávu o sebevraždách v čsl. armádě. Měla-li rakouská armáda největší počet sebevražd ze všech armád Evropy a jestliže sebevražednost v naší armádě jest větší, než v rakousko-uherské, pak tato skutečnosti je zjevem velmi povážlivým. Podle statistiky ministerstva nár. obrany spáchá každý třetí den jeden voják sebevraždu. Statistika ministerstva nár. obrany uváděla i příčiny sebevražd. Bylo by demagogickým tvrzení, že všechny sebevraždy byly zaviněny špatným zacházením nadřízených. Uznávám, že příčiny sebevražd jsou různé. Nemám však důvěry k vojenským kruhům, jež příčiny vyšetřovaly. Už značný počet případů, v nichž vojenská správa příčinu sebevraždy nezjistila, je podezřelý. To vojenské vyšetřování známe dostatečně. Vzpomeňme jen případu v Trhanově. Značná část příčin sebevražd prýští přímo z vojenské služby. Dochází-li většina vojínů k poznání, že jsou vlastně nástrojem zájmů jim nepřátelské třídy, pak nejen nelze mluviti o lásce a nadšení, nýbrž o odporu. V tomto stavu jest nesvoboda a disciplina dvojnásob těžkou.
Nejsou to jen útrapy fysické, nýbrž i duševní, které skličují vojína. To je jedno. A druhé: Nadřízení a důstojníci musejí dbáti individuality sobě svěřených vojínů. Důstojník musí ovládati nejen svoje řemeslo, nýbrž musí býti na výši moderního učitele, musí míti znalosti psychologické i pedagogické. Je to možno žádati tím spíše, že na jednoho důstojníka připadá 10 až 12 vojínů v naší armádě.
Ale nespokojenost jest nejen u mužstva, nýbrž i v řadách důstojníků. Máme vlastně v armádě 2 kategorie důstojníků. Důstojníky legionáře a nelegionáře. Situace prvních je nepoměrně lepší. Vždyť jim bylo započítáno tolik služebních let, jako snad jen princům některých monarchů, Při tom dosáhli nejen platů z této služební doby vyplývající, nýbrž i hodností, jež přirozeně neodpovídají jejich vojenským vědomostem a zkušenostem. A tak platíme řadu generálů a štábních důstojníků, kteří vlastně nejsou k potřebě. Vysokých hodností dosáhli někde na Sibiři ve vagoně nebo při rekvisici dobytka a teď se sem dostali na důležitá místa v armádě. Pak není divu, že máme 111 generálů. (Slyšte!)
Pan ministr nár. obrany podal nedávno v branném výboru velmi smutný obrázek existenčních poměrů nižších kategorií důstojníků a rotmistrů. Tyto poměry jsou, jak on tvrdí, zaviněny nízkými platy těchto kategorií a stoupající drahotou. Je zajímavo, že když jde o důstojníky, že se stoupající drahota přiznává, ale když se mluví o dělnících nebo o jiných státních zaměstnancích, tedy se stoupající drahota nepřizná.
Ceníme si odvahu a otevřenost, s jakou pan ministr nár. obrany o této otázce mluvil, litujeme jen, že podobné odvahy nenašel ministr školství, železnic či pošt, aby vylíčil, že právě v takových neudržitelných existenčních poměrech žije většina státních zaměstnanců a učitelů.
Postupuje-li mezi mužstvem armády třídní uvědomění proletářské, ukazují se mezi vysokým důstojnictvem snahy přímo fašistické. Dosti prononcovanou osobou v tomto směru je generál Gajda. I ve veřejném tisku a dokonce v tisku vládě blízkém jako je "Čas", byly o tom uveřejněny takové podrobnosti, že přímo vyzývám pana ministra nár. obrany, aby o nich promluvil. Gajda není tak velikým vojenským odborníkem, za nějž je z mnohých kruhů vydáván, aby byl pro to armádě tak nutný. O jeho posledních manévrech na Slovensku vyjádřil se generál Spirée velmi posměšně, že takové manévry, jaké prováděl Gajda na Slovensku, ukazovali Francouzi, když se tam přišli podívati černoši. Generál Gajda je armádě přímo nebezpečný svým dobrodružným založením. Poslyšte jeden zajímavý příklad:
Dne 10. dubna 1923 došlo v úseku hranic u obce Hymny k nedorozumění pohraniční stráže československé a maďarské. Podle čsl. úředních zpráv byl maďarskou hlídkou do Maďarska odvlečen - nebylo snad zjištěno, zdali už mrtvý či ještě živý - správce finanční stráže stanice Pereny Jan Sedláček. Případ je znám. Tato událost mohla míti ohromné následky, jakmile se jí zmocnil-známý aférista policejní ředitel Klíma v Košicích a dobrodruh gen. Gajda. Do vládou vydržovaného časopisu "Slovenský východ" inspiroval články, štvoucí přímo do války s Maďarskem a volající po odvetné krvi. V důstojnických i občanských kruzích vyšetřil jsem tyto podrobnosti:
Dne 15. dubna v 7 hod. večer dostavil se k redaktoru "Lidových novin" v Košicích jménem K. policejní úředník Bukovský se vzkazem od řed. Klímy, aby se okamžitě dostavil na županský úřad. Tam ho již očekával župan dr. Ruman, policejní ředitel Klíma, gen. Gajda s podpl. Maternou, policejní rada Benda a redaktor "Slovenského Východu" Filla. Redaktorovi K. bylo Klímou a Gajdou vyhrožováno zatčením, neprozradí-li pisatele článku v "Lidových novinách". Článek vycházel z kruhů důstojnických a upozorňoval na nebezpečí, do něhož chce zavléci stát svým dobrodružstvím gen. Gajda. Když se redaktor zdráhal, byl prohlášen za zatčena. V jeho bytě vykonána okamžitě prohlídka pod vedením podplukovníka Materny. Ptáte se, co zamýšlel generál Gajda? Nic jiného, než se značnou silou naší branné moci vtrhnouti do Maďarska a v pohraniční vesnici dáti povražditi asi 60člennou posádku maďarského vojska. O tomto dobrodružném a romantickém plánu nepochybně věděl policejní ředitel Klíma a župan Ruman. Z tohoto faktu plyne, jak nebezpečným mužem je generál Gajda, do jaké situace může jeho povaha přivésti celý stát. Možná, že se hodil k lupičským výpravám, které konal v Sibiři, ale ve státě, u republikánského vojska jest osobou přímo nebezpečnou, zejména na místě, jež nyní zastává. Budeme žádati pana ministra nár. obrany, aby se o tomto případě, jenž veřejnosti není dosud znám, vyjádřil. (Výkřiky posl. Toužila.)
Mluvil-li jsem o legionářích, již nabyli výjimečných výhod a tvoří, abych tak řekl, dobře situovanou a zabezpečenou legionářskou aristokracii, nemohu zapomenouti tisíců legionářů, již snad daleko více se zasloužili, ale již zapomínáni a odstrkováni pachtí se po získání nějaké mizerné trafiky či vůbec nějakého zaměstnání v zemědělství či v průmyslu. Nejsou to ti, jež zvete, aby vám dělali ve vypraných legionářských stejnokrojích stafáž při různých slavnostech a parádách. Najdete je všude a poznáte je podle zbytků zamazaného a roztrhaného stejnokroje. I oni jsou s ostatními dělníky vyhazováni z práce, i oni pracují za bídnou mzdu, i oni trpí s rodinami bídu. To je legionářský proletariát. O třídní rozpory rozbíjí se i Jednota legionářů.
Vy se velmi často vychloubáte, že převrat v Československu se udál bez jediné kapky krve. Ano, páni vlastenci, vy sami se přete mezi sebou o to, kdo z vás měl větší zásluhu na politické samostatnosti Čechů. V poslední dobu zejména brzy ten či onen z vás, ať Kramář, Klofác či Markovič, vystupuje na veřejných schůzích a vykládá o zásluhách a pod vlastníma nohama pálí si kadidlo slávy. Jak jste směšni! Osvobození českého národa, politická jeho samostatnost je výsledkem světové 4leté války. Miliony lidí muselo trpěti a krváceti na všech frontách Evropy, aby pak vznikly nynější státní útvary. Vy, již zmocnili jste se vládní moci, jste ovšem nekrváceli. Vy jste udělali "revoluci" při plných sklenicích vína, při Hašlerových písničkách. Ve své maličkosti nevzpomenete ani, že jste se dostali k vládní moci po milionech hrobů obětí světové války, po horách utrpení chudého lidu všech národů Evropy, po milionech zmrzačených údů a vypálených očí.
Ukázal jsem na počátku své řeči, jak i v proletářích oblečených ve vojenský stejnokroj pokračuje třídní uvědomovací proces. Důkazem toho byl výsledek obecních voleb. Voličové, vojáci, volili většinou komunisticky. Komunistická strana přes všecka opatření a čachry dostala v kasárnách nejvíce hlasů. Vezmete-li, což chcete učiniti, vojínům volební právo, myslíte, že jim vezmete i jejich přesvědčení?
Přes všechno pronásledování šíří se revoluční socialismus v masách proletariátu, v továrnách, polích i v kasárnách. I armáda, nástroj vládnoucí buržoasní třídy, se rokládá. Ještě si lidstvo neoddychlo od poslední strašlivé války, již uvedli jste opět v pohyb všecky zbrojovky a továrny na výrobu výbušin a nábojů. Opět milionům vtiskujete zbraně do rukou. Cvičíte miliony proletářů ve zbrani. To je váš, měšťáci, tragický, ale neodvolatelný osud. Tyto zbraně obrátí se v určité chvíli proti vám, aby podepřely vládu vítězné proletářské třídy. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pí. posl. Blatná.
Posl. Blatná (německy): Slavná sněmovno! Justice v letošním státním rozpočtu pochodila opět neobyčejně špatně a v justičním rozpočtu zejména výkon trestu. Má to již neblahé účinky v t. zv. osobním nákladu, v nedostatku úřednictva. Naši ředitelé, naši správci trestnic jsou přímo zavaleni administrační prací. Sotva se mohou věnovati své nejvznešenější úloze, péči o duši vězňů. Vězně spatří, jen když vězeň přijde do trestnice, když z ní odchází, snad i v mimořádných případech, když se dá vězeň správci ústavu ohlásit, nebo když bývá v situaci pro něj obyčejně velmi nepříznivé správci ústavu hlášen. Trestanec, který již na svobodě bývá zpravidla bezuzdné povahy, zřídka kdy nalezne v ústavě útěchu, i když tam pobude léta, nenalezne nikoho, jehož by se mohl držeti, neboť správci ústavu, vedoucí vrchní úředníci a také podřízení úředníci jsou zaměstnáni jen vyřizováním administračních prací, udržováním kázně, potlačováním revolt, vůbec zabraňováním případů, jež by mohly upoutati pozornost veřejnosti na trestnice, jež by mohly hnouti svědomím veřejnosti a připomenouti jí, že trestnice značí nejhlubší lidskou bídu.
Takový případ vzrušil mysli před několika týdny, byla to tyfová epidemie na Borech, o níž byly šířeny zprávy, o níž se psalo v novinách, v kteréžto souvislosti byly činěny těžké výtky také lékaři trestnice. Vyžádala jsem si od ministerstva spravedlnosti dovolení, dostala jsem je a navštívila jsem Bory. Musím zde prohlásiti, aniž přeceňuji takovou návštěvu, která se vždy koná za přítomnosti úředníků, že se trestanci nikterak nevyslovili proti ústavnímu lékaři kromě jediného případu. Avšak v této souvislosti ráda bych připomenula něco jiného. Zkoumáme-li náš rozpočet, shledáme, že v našich ústavech, i v těch největších, bývá ustanoven nejvýše jeden lékař, kdežto duchovní správce bývá nejméně jeden, mnohdy dva, dokonce i tři, podle různých vyznání. Tento jeden lékař v trestnicích, uvážíme-li, jak bývají přeplněny, při nejlepší vůli nemůže vyhověti všem svým úkolům; mnohdy musí považovati někoho za simulanta, neboť by nemohl pomáhati těžce nemocným, kdyby chtěl lehce nemocné uznávati za nemocné a z toho důvodu - nechci snad poukázati na to, že zde snad může přicházeti v úvahu a rozhodovati přání, míti příznivou vězeňskou statistiku bývá zejména lékař v trestnici často přímo nucen, aby používal této methody a neuznával četných případů onemocnění. V našich velkých trestnicích je potřebí nejméně dvou lékařů, z nichž jeden by měl býti vždy psychiatr. Kdybychom měli v trestnicích psychiatry, brzy by se ukázalo, jak škodlivý vliv mívají naše methody v trestnicích na charakter, na mysl a rozum trestanců. Avšak ukázalo by se také ještě něco jiného: upozornilo by se na četné pathologické zjevy, s kterými se setkáváme v našich trestnicích. Sama jsem viděla v trestnici v Mírově šíleného.
Avšak i když musím prohlásiti, že mnohé zprávy byly přehnány, zůstává zde, pokud se Borů týče, tolik skutečností, že je tím celá soustava trestnictví co nejhůře kompromitována. Na př. roury vodovodu byly v takovém stavu, tak rozežrány rezem, že do nich vnikaly splašky z kanálů a že při zkouškách vody, jež byla vždycky zasílána fysikátu, již od ledna tu a tam byly shledány bakterie. Jest se jen diviti, že tato tyfová epidemie nepropukla již dříve. (Výkřiky posl. Hackenberga.)
Ještě několik slov o vězeňské stravě. Strava se skládá hlavně z husté polévky a z luštěnin, z luštěnin připravených v podobě kaše, které již svou podstatou působí škodlivě, poněvadž nadýmají a zeslabují žaludek, zvláště když uvážíme, že trestanci nemají skoro žádného pohybu. Nechci zde vůbec poukazovati na jednotvárnost této stravy, která jistě také působí škodlivě, chtěla bych však říci také několik slov o tom, že se k přípravě této stravy nakupuje to nejlacinější, co lze sehnati. V Borech mi vypravovali a také úředníci to připustili, že jáhly byly tak promíšeny myšinami, že to vzbuzovalo až ošklivost. Jak ilustraci k bodu "vězeňská strava" mohla bych uvésti rozhovor s kterýmsi trestancem, jehož jsem se tázala, co bylo příčinou jeho disciplinárního trestu. Řekl mi, že jako silný člověk mívá stále hlad a že prý si povšiml, že na dvoře trestnice bývalo tu a tam slyšet zvuk, jako když něco pleskne. Přistoupil prý, sice proti zákazu, k oknu a pozoroval, že ze společných cel často vyhazují luštěniny. Upozornil tedy na sebe trestance a řekl prý jim, aby již těchto luštěnin nevyhazovali, ale sbírali je do nádoby a poslali mu je po dozorci. A dozorce prý ho udal; uznává prý, že se provinil proti kázni a že trest zaslouží. Jiný trestanec si mi stěžoval, že prý mu den před tím dozorce dal čtyři políčky, poněvadž měl roztrhanou podšívku kabátu. Myslím, že poznámky k tomu jsou zbytečné.
Když již o těchto věcech mluvím, podotýkám, že to nejsou sanitní zvláštnosti jen Borů. Bory mají také topení, které jest naprosto zastaralé a již nefunguje. Na Pankráci není vůbec vodovod ani kanalisace. V Mírově jsou poměry snad nejhorší. Vodní roury jsou tam rovněž rozežrány rezem, takže do poschodí vůbec nelze vodu vésti. Ráda bych zde upozornila na to, že kdyby snad někdy vypukl v Mírově požár, způsobilo by to nutně ohromné neštěstí.
Ctění pánové a paní! Už před rokem jsem na tomto místě mluvila o nehospodárných pracovních methodách a pracovních prostředcích, jak ještě dnes v našich trestnicích panují. Mluvila jsem o špatném stavu knihoven a o nejhorší kapitole, o školství v našich trestnicích, dále o nedostatku místa, který při dnešním přeplnění nutí správy ústavů, aby nechávaly vícekrát trestané pracovati společně s prvně potrestanými, při čemž bývají lepší živly bez ochrany vystaveny vlivu živlů horších. Mstí se zde hříchy starého Rakouska, které nestavělo trestnic, nýbrž za drahé peníze kupovalo kláštery a hrady a dávalo je nákladně upravovati. Avšak od převratu hřeší nyní Československo ve vlastním oboru působnosti.
Příklad pro ducha, jaký vládne u nás při výkonu trestu, podává nám rozpočet. Jen malá čísla, ale příznačná! Potřeba pro školství letošního roku klesla se 152.000 Kč na 115.000 Kč, kdežto potřeba pro církev stoupla se 16.000 na 22.000 Kč.
Mne zajímala zejména čísla týkající se trestnice v Mikulově, této trestnice pro mladistvé, v níž jsem již skoro rok kontrolorkou. Tato čísla poskytla mi vysvětlení otázky, která mne kolik měsíců trápila a s níž jsem si nevěděla rady. Dovolte, pánové a paní, abych se vám zde několika slovy zmínila o svých zkušenostech získaných za své činnosti jako kontrolorky v trestnici pro mladistvé v Mikulově. Při svých prvních návštěvách jsem shledala, že tam bylo vyučování úplně odstraněno. O překot se tam pracovalo na časově omezené zakázce, která přišla od ministerstva soc. péče. Ale jakým způsobem se tam pracovalo! Aby se vykonalo pokud možno nejvíce práce, byl zaveden t. zv. Taylorův system. Do dílen přišly látky na součástky šatů již nastříhané a trestanky pak konaly dílčí práci docela bezduchým, mechanickým způsobem. Byla jsem v kuchyni a shledala jsem, že trestanky tam zastávají pomocné práce, škrabou brambory a pod., kdežto vlastní kuchařskou práci vykonávají dozorkyně. Podobné poměry byly ve všech ostatních oborech. (Posl. Grünzner [německy]: Co pak mají dělat, když vyjdou z trestnice?) Nejsou vychovávány pro žádné povolání a stát na ně bude znovu platit, poněvadž velmi brzy se dostanou zase do vězení.
Podala jsem o těchto svých dojmech zprávu ministerstvu spravedlnosti a připojila své návrhy. Prohlásila jsem, že právě Mikulov se svou soustavou pavilonů, se svými zvláštními stavbami a protože je to trestnice pro mladistvé, poskytuje možnost, vychovávati z těchto trestanek aspoň lidi schopné k práci, že právě Mikulov je ústav, který by bylo možno bez velkých okolků, bez složitého znovu zařizování, bez zvláštních nákladů přeměniti na ústav v moderním duchu. Poukázala jsem na to, že zahradnictví a mlékařství, které se tam provozuje, mohlo by poskytnouti trestankám příležitost, pokud přicházejí z venkova, aby se připravily pro zemědělství. Jest tam trojí kuchyně; pro trestanky, pro nemocné a pro úředníky. Poukázala jsem na to, že právě kuchyně a domácí práce poskytují možnost, aby byly z trestanek vychovány způsobilé pomocnice v domácnosti. Ovšem nesměly by tam vykonávati jen pomocné práce, jako škrabání bramborů a pod., nýbrž musely by v určitých skupinách pod vedením zkušené kuchařky konati práce jako v domácnosti. Poukázala jsem na to, že je zejména nezbytné, aby se z mechanicky produktivní práce v povolání stala práce instruktivní. Zkušená odborná učitelka mohla by docela dobře a snadno vychovati z trestanek způsobilé krejčové a švadleny prádla.
Musím říci, že všude se moje návrhy setkaly s porozuměním, u vlády, u ředitele ústavu, jenž celý hořel pro můj plán. Byla tam vyslána komise a zjistila, že lze tento plán bez značných nákladů uskutečniti a že jest účelný. Musím říci, že jsem měla radost. Avšak dnes se vám přiznávám: Toto porozumění na všech stranách zůstalo jen platonické a nepřešlo ve skutek. Až dosud jsem si nad tím lámala hlavu. Nevěděla jsem, co je toho asi příčinou. Nuže, rozpočet mi to nyní vysvětluje. Všechny příjmové položky, také položky trestnice pro mladistvé v Mikulově byly zvýšeny, všechny výdajové položky sníženy. Úsporná opatření to jsou, jež jsou počátkem i koncem celé naší politiky vzhledem k výkonu trestu. (Posl. Grünzner [německy]: Úsporná opatření na nesprávném místě!) Ano, na nejméně správném místě! Dosáhne se sice úspor, avšak tato politika znamená konec konců hazardování lidmi. Takovým způsobem se snad dospěje ještě k tomu, že vláda bude míti v našich trestnicích zdroje příjmů, ale pak je veta po výkonu trestu. Od moderního výkonu trestu žádáme především výchovu, nejen znalost povolání, nýbrž výchovu jiného druhu, žádáme psychiatrii a žádáme více vnitřního cítění. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Uhl.
Posl. Uhl (německy): Slavná sněmovno! Můj stoupenec Schweichhart poukázal zde před chvílí na jednu skutečnost, která tak výstižně ukazuje ducha, který v této státní správě vládne; poukázal zde na to, že při provádění pozemkové reformy v Opavě řekl jeden úředník: "Půdu dostane ten, kdo volí česky, kdo Němce, ať se vystěhuje." Duch, který mluví z těchto slov, pociťujeme ve všech oborech státní správy proti menšinovým národům tohoto státu, všude jej pozorujeme. Také zde v této sněmovně jej můžete pozorovati; neboť nesčetné řeči oposičních poslanců přicházejí stále a stále se stížností, že se k oposici menšinových národů v tomto státě nepřihlíží, že jejich žaloby zůstávají neoslyšeny, jejich stížností že se nedbá. Celá sněmovna, většina a oposice, jsou vždy postavovány před hotové, provedené, určité věci. Vinu na tom má nynější vládní soustava. Záleží to v podstatě koalice, která jest nejen tlakem pro většinové strany a pro všechny její příslušníky, nýbrž také jest tlakem pro oposici. Kdyby nebylo tohoto tlaku, kdyby koalice tohoto tlaku přísně a krutě neprováděla, nebyla by právě ona ani vláda možná. Příkré vnitřní rozpory v koalici by ji rozbily. Vše, co se předkládá, jest a musí tedy býti přijato beze změny. Neboť nejnepatrnější změna na nějakém zákoně, zcela zvláště však na státním rozpočtu vzbudila by hned závist a nedůvěru koaličních stran mezi sebou; a proto tedy musí býti vše přijato tak, jak to přijde. Ani většina, ani menšina nejsou s to, aby něco změnily a veškerá projednávání zde jsou vlastně jen zdánlivým projednáváním věci. Předstírá se zde jen parlamentní režim, předstírá se zde parlamentní projednávání. Předseda vlády Švehla před nedávnem ovšem řekl, že právě tento tlak, jemuž jsou všechny koaliční strany podrobeny, jest výhodou. Ovšem v jiných státech jsou také koaliční vlády, avšak shledáváme, že nikde není tato soustava tak zdokonalena jako v československém státě, nikde nevidíme, že většinové strany, strany vládní, jsou takovými zajatci koalice, jako v tomto státě. Nikde nevidíme tohoto úplného vpravení, podrobování se, jak to pozorujeme právě zde, v této sněmovně. Jinde když to nejde, koalice se rozejde, pokusí se utvořit novou vládu a nová vláda se snaží zjednati si novou vládní většinu. Tohoto jedině správného kroku netroufají si zde učiniti. Neboť, kdyby jej učinili, bylo by zřejmé, že udržují fikci národního státu a tomuto státu namlouvají, že tento stát lze spravovati jen touto koalicí. Pokud tato idea se bude zde zachovávati, není jiného vyhnutí.
České vládní methody poskytují světu vzácné divadlo. Pozorujeme čas od času, že se vládní strany mocně potírají, navzájem po sobě plivají, jedna nenechá na druhé ani vlásku na hlavě: než přes to přichází vždy opět chvíle, kdy si znepřátelení bratři padnou do náruče a pokrytecky se líbají. Pan prof. Srdínko poukázal ve své řeči k rozpočtu, že právě tento stát jest obdařen všemi dary a statky přírody, všemi krásami. Jest to správné, musíme k tomu jenom poznamenati a rozpočet nám to ukazuje, že se s těmito statky a dary přírody velmi vydatně nakládá. Důkazem toho jest sestavení rozpočtu. Jsou určitá zařízení, která nejsou v naprostém souladu s velikostí a výkonností státu, s velikostí a platební silou jeho obyvatelstva. Daleko přesahují číselný poměr. Poukazuji zde jen na militarismus a zahraniční politiku, dva odbory, které jsou v rozpočtu zvláště vydatně obdařeny.
Při kap. I. jsme žádali, co žádáme již od té doby, co trvá republika, aby vlastní vojenské oddělení kanceláře presidenta republiky bylo škrtnuto a zrušeno. Toto vojenské oddělení se skládá z generála, plukovníka, podplukovníka, majora, kancelářského oficiála a kancelářské oficiantky a 4 zřízenců. Tážeme se: Jest třeba této kanceláře, jest tato kancelář nezbytně nutná, zde v sídle ministerstva a v sídle vojenského velitelství? Navrhujeme tedy, aby tato položka byla škrtnuta.
Skvěle obdařena jest také hospodářská správa hradu, než přes každoročně se opakující vysoké částky nebyl nám ještě předložen stavební program. Ovšem, tyto vysoké částky, jichž vyžaduje stavební a hospodářská správa hradu, budou odůvodňovány potřebnou ochranou památek a udržováním historických staveb.
V této kapitole jest položka "Veřejné dobročinné účely". Doufáme, že se při užití této položky nebude přihlížeti k národním a politickým hlediskům.
V naší zahraniční politice vidíme snahu ukázati stát ve světě v nejkrásnějším světle, Čest, úctu a vážnost ve světě bychom si právě nyní mohli vydobýti, kdybychom zaujali přiměřené stanovisko k hrůznému dramatu, který se nyní odehrává na našich hranicích, v Německu, mohli bychom si vydobýti, kdybychom zaujali skutečně lidské a prozíravé stanovisko ke dramatu, jež právě prodělává německý národ. Lidskou povinností by bylo, pomoci tomuto milionovému národu, zachrániti jej před zánikem. Žádáme, aby pomocné akce, které jsou zahajovány pro Německo, nenarážely na potíže. V míněních našich diplomatů, porovnáme-li je se starou školou, nepozorujeme takřka žádného rozdílu. Ani sněmovna, ani výbor sněmovny nejsou vůbec informovány nebo opožděně. Ani sněmovna, ani výbor sněmovny nejsou tázány, jaké stanovisko má zaujmouti zahraniční politika ministerstva pro věci zahraniční k nejdůležitějším mezinárodním otázkám. V tomto oboru se jedná právě tak jako před válkou. Naše diplomacie působí ještě právě tak tajně, při svém jednání vzala si za zásadu právě tak nedbati zákonodárných sborů. Toto ministerstvo není levné. V rozpočtu na rok 1924 jest pro ně zařazeno 173 milionů.
Výdaje na zahraniční zastoupení jsou různé. Jest jasné, že musíme usilovati o pěstování pokojných zahraničních vztahů. Potřebujeme navázání nových obchodních styků, potřebujeme ochrany československých státních občanů v cizině. To jest úplně správné. Avšak přes to, zkoumáme-li tuto kapitolu, nalézáme mnoho zbytečného a nepotřebného. Poukazuji jen na to, že si dovolujeme sport vydržovati u Vatikánu v Římě vlastní vyslanectví. Předpokládám, že by naše zájmy v Italii a v církevním státu mohlo hájiti také naše vyslanectví v Římě. Navrhujeme tedy, aby tato položka byla škrtnuta. Informování ciziny, jak to provádí ministerstvo pro věci zahraniční, jest zajisté potřebné. Nic bychom proti tomu nenamítali, kdyby rozšiřovalo pravdivé zprávy o našich poměrech. Náš průmysl, naše výroba a náš obchod by toho skutečně mohly potřebovati. Musíme se však proti tomu ohraditi, aby informacemi bylo v cizině utrháno na cti části vlastních státních občanů. Bylo by potřeba, aby se ministerstvo více než dosud přičinilo o odstranění pohraničních omezení a poplatků za visa. Potřebujeme volný, neomezený styk. Nynější pohraniční omezení a předpisy pasové a o vidování jsou v praksi týráním a zbytečným trýzněním státních občanů, kteří chtějí za hranice nebo k nám. Poškozují obchod a jsou na překážku navázání hospodářských vztahů.