Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Ke zprávě rozpočtového výboru jsou po prvé letos přiloženy také zemské rozpočty a v nich se dočítáte nákladů s tituly, jako ve státním rozpočtu. Jsou to náklady na zemědělství, živnosti, obchod a průmysl, humanitu a zdravotnictví, veřejnou bezpečnost, osvětu, veřejné stavby, všeobecný pensijní état, elektrisace země a podobné. Tyto náklady činí v Čechách okrouhle 501 milionů a úhrada obmýšlená 498 milionů, takže by tento rozpočet končil schodkem asi 3 milionů korun. Ale tato obmýšlená úhrada není nikterak kryta samostačností důchodů zemských. To jsou v obrovské většině příspěvky státu, jednak příděl na dani pozemkové 22 milionů a příděl na dani z obratu 315 milionů, celkem okrouhle 337 milionů, to jest více jak 67% nákladů zemských hradí stát, a to v podstatě na úkoly, jež obstarává také sám. Není zde možno účelně zjednodušiti úkoly, jež obstarává úspěšně země, sloučiti se stejnými úkoly, jež obstarává stát a úkoly, jež mohou býti úspěšně obstarávány státem vzíti z kompetence zemí? Jistě by se ušetřil velmi značný správní náklad. Zodpovědění těchto otázek je tím naléhavější, že stojíme před vytvořením župního zřízení. Není možno, abychom měli skoro patery správní úřady pro stejné úkoly, autonomii obecní, okresní výbory, okresní politické správy, župní úřady a na konec starý zbytek zemských správ. Slýcháme někdy, že existuje nějaký poradní sbor pro zjednodušení, zlevnění a zlepšení státní správy, a byli bychom velmi povděčni, kdybychom byli zavčas seznámeni s výsledky těchto prací, abychom také mohli říci svůj názor. Se způsobem dosavadních úspor, jako byl prostý škrt 150 mil. přídělů zemím, souhlasiti nemůžeme. Snížením přídělů nezmenšily se přece náklady; proto podali jsme resoluční návrh na sestátnění zemských drah a očekáváme ještě další zlepšení. Naprosto nesneseme jakéhokoliv zkrácení v poslání zemí na poli humanity a kultury. Za to nám zodpovídají příslušná ministerstva vnitra a financí, jež zemské rozpočty upravují a schvalují.

Velmi často, zejména s míst vysokých úředníků státních, mluví se o vysokém procentu autonomních přirážek. Myslím, že tento stav při dnešním hospodářství se stane chronickým prostě proto, že také státní správa povážlivě se dlouho nehlásí ku plnění svých povinností, zejména ku splnění paragrafu 20 novely k obecnímu zřízení, jímž se uvoluje převzíti mimo jiné také věcné náklady na školství, veřejnou bezpečnost, chudinství a zdravotnictví.

Nezbytné zjednodušení správy bude míti aspoň v budoucnosti jistý vliv na zmenšování míst úřednických, a to naplňuje nás do budoucnosti jistými obavami o osud těch, kteří jako absolventi škol středních nebo vysokých budou se ucházeti o zaměstnání ve veřejných službách. Jest jistě naší chloubou, že máme na universitách a technikách celkem 24.566, a odečteme-li cizince v počtu 5215, tedy 19.351 posluchačů, že máme 382 středních škol, jež nám dávají kolem 10.000 abiturientů, ale je zapotřebí se velmi vážně zamysliti, čím tyto massy studovaných lidí bude možno zaměstnati - a tu již nyní bylo by potřeba, aby sklon našich studií vedl k zaměstnáním praktickým - produktivním. To však závisí od jiných činitelů, totiž, jak sami jsme produktivní a jak se dovedeme ve světové soutěži jiných národů uplatniti. A na příznivém splnění těchto úkolů visí také nejen projednávaný rozpočet, ale i existence tohoto státu.

Pan gen. zpravodaj jako pasivum zdůrazňoval drahotu. Konstatoval sice také celkový pokles od ledna 1922 do října, a to u potravin celkem asi 43%, u průmyslových výrobků asi 41%, ale nedodal, že drahota jak potravin, tak i výrobků průmyslových v r. 1923 neustále stoupá. Jak je možno vysvětliti tento zjev při stlačení mezd, při obětech, jichž se podjal stát, jako snížení tarifů dopravních, zejména na potraviny, snížení daně uhelné? Odpověď nalézáme zase u pana gen. zpravodaje, který v pasivech uvádí sobectví a touhu po rychlém zbohatnutí. Žel, že tato touha jest dnešním systémem vysokých ochranných cel a t. zv. povolovacího řízení značně podporována. Stoupnutí kursu naší koruny mělo jen tam zlevňovací vliv, kde předměty k nám dovážené nebyly chráněny příliš vysokými koeficienty celními. Proto ovšem nepoklesly ceny průmyslových výrobků, kde skutečně jsou celní koeficienty vysoké.

Je to věc pro nás do budoucnosti tím povážlivější, že toho, co dnes vyrobíme, nemůžeme zkonsumovati a spokojujeme se s vysokou celní ochranou při omezené výrobě a nesmírné nezaměstnanosti, na místě, abychom zracionalisováním výroby hleděli zmírniti nezaměstnanost a hleděli do budoucnosti dobýti cizích trhů. Je-li tato politika přímo sebevražedná, co říci o hesle celní parity průmyslových výrobků s cenami produktů zemědělských? To je politika sebevražedná dvojnásob. To znamená při stlačených mzdách, značné nezaměstnanosti nové stoupnutí vlny drahoty, celou řadu mzdových bojů a přirozeně nový náklad na státní správu, nové daně, jež zase zaplatí právě ti, kteří se mohou nejméně brániti a na něž veškeré břemeno bude převaleno. A ptáte-li se, pro koho tyto oběti mají býti přineseny, seznáte, ze zde jde o nepatrný zlomek občanstva, podnikatele průmyslové a velké producenty agrární. Žel, že vyskytla se také obchodní komora, která se za tento národohospodářský omyl postavila. Nám nemůže býti pomoženo vysokými cly agrárními ani průmyslovými. Bludný kruh může býti proražen jen poskytnutím takové ochrany naší produkci, aby nebyla znehodnocena domácí práce. V té věci dostávají dnes zemědělci za obilí více, než dostávali před válkou a průmyslníci jsou nad potřebu cly chráněni a dostávají daleko více. Proto revise těchto cel je nutná. Jinak dosud přinesené oběti státem na dávkách a dělnictvem na mzdách jsou marné. My nedostaneme těchto i obětí z kapes prostředkovatelů a podnikatelů jinak, než snížením přemrštěných cen výrobků v konkurenčním boji.

Vedle výstřelků zvýšených celních koeficientů je zde ještě jiná instituce, která nemůže zůstati bez kontroly, t. j. povolovací řízení pro dovoz a vývoz. Volné uvážení ministerstva obchodu vede často ku stavu monopolního postavení některých dovozců a někdy vede k těžkému postižení naší výroby. Mám po ruce doklady, kde povoleno bylo jedné firmě vyvézti 50 tisíc kg surových kozin, když dodá domácímu zpracování 25 tisíc kusů kozin. Výsledek je nyní ten, že jsou kůže vyvezeny a domácí produkce 25 tisíc kusů kozin nedostala, musila omeziti výrobu a je s vývozní firmou v nadějném sporu. Zde by se jistě dalo předejíti tím, že by vývozce složil příslušnou kauci, která by při nesplnění podmínek propadla.

Charakter úhrady státního rozpočtu je stále protisocialistický a jestli nás může něco s tímto stavem smířiti, je to fakt, že nežijeme ve státě socialistickém, a že všechny úhrady jsou důsledkem dosavade stávajících soukromokapitalistických řádů. Tento stav bude se měniti tím tempem, jakým společnost bude i přejímati ve výrobě úkoly, jež obstarávali dříve jednotlivci.

Jádro úhrady skýtá ministerstvo financí.

Na rok 1924 má rozpočteno na výdajích:

v příjmech:

tedy čistých příjmů 7.436,759.258

To činí:

Podíváme-li se na jádro příjmů, vidíme, že jádrem příjmů jsou vesměs daně spotřební. Je to clo, vlastní daně spotřební, daň dopravní, je to daň z obratu. Celkem daně spotřební činí zde okrouhle 4.286,000.000 Kč. Naproti tomu přímé daně jsou daleko menší, činí okrouhle 1.760,000.000 Kč. Tedy daně spotřební převyšují celkem 2·4krát daně přímé. Tento nezdravý poměr, musím konstatovati, jenž je průvodním zjevem všech rozpočtů ve všech státech, je možno paralysovati aspoň částečně tím, že se bude pracovati zatížením příjmů méně záslužných, nebo dokonce bezzáslužných a dále usilovati o to, aby z těchto důchodů státních, placených hlavně prací dělníků, bylo pokud možno nejvíce vyzískáno ve prospěch dělnictva. To znamená usilovnou práci k dobudování a zlepšení sociálně-politického zákonodárství, především ovšem k uskutečnění starobního a invalidního pojištění. Doplácí-li stát celkově na počet asi 90 tisíc pensistů ročně 522 miliony korun, musí se také nalézti příslušná úhrada pro miliony pracujících lidí ve starobním a invalidním pojištění.

Nedávný obranný boj uhlokopů a také lihová aféra velice jasně ukazují, kde by bylo zapotřebí, aby se natáhla ruka pana ministra financí. Docílilo by se tím hned dvojího: značného důchodu státního a na druhé straně ulehčení pro konsumenty. Předměty denní spotřeby nesmí zůstati v rukou jednotlivců, nebo nepočetných společností. Výroba cukru lihu, petroleje, uhlí zraje pro státní monopol. Obavy, že stát není schopen vésti hospodárně takové podniky vyvrátil již dávno ne socialista ale národohospodář velice konservativní universitní profesor dr. Albín Bráf. Ten praví: Stát nemá k provozování podniků soukromých způsobilosti menší, než taková soukromá podnikatelstva, která rovněž jako stát používati musí i k samému vrchnímu řízení více méně četného a složitého organismu námezdních osob, jakož i činiti musí zejména akciové společnosti, korporace. Konečně máme příklady před sebou: zisky tabákového monopolu, které v roce 1924 přesahují jednu miliardu, ukazují velmi jasně, že stát, když chce, hospodařiti dovede. Zde by se dalo mnoho získati a mnoho ušetřiti. Ovšem státní správa šetří dosud jinak. Ukázka velmi škodlivého setření jest stav úřednictva zaměstnaného u evidence pozemkového katastru. A přece péče finanční správy, jak z důvodů namáhavosti služby, tak zvláště důležitosti, měla by býti značná. Stará vojenská správa rakouská počítala mapujícím důstojníkům jeden služební rok za 16 měsíců. Toho není možno říci o naší správě, ač úkoly a přirozeně důležitost tohoto úřednictva stouply. Jde tu o dělení a slučování obcí a změny jejich hranic, vytýčení hranic státu, práce delimitační, které třeba přechodně pohlcují nyní 10% personálu.

A konečně - poslední, ne nejmenší - provádění pozemkové reformy a zavedení normálních poměrů na Slovensku. Na Slovensku řádné mapy má asi pětina země. Polovice má mapy, které byly vyhotoveny před 50 lety a potřebují reambulace. Tři desetiny Slovenska nemají katastrálních map vůbec. Jaký tu může býti právní podklad pro vyměřování daně pozemkové, daně z majetku, pro podnikání technické, jako stavba drah, silnic, regulace řek a měst, meliorace a komasace pozemků? Tato krajně naléhavá práce je odhadována technickými kruhy na 30 let a mělo by při ní pracovati 200 geometrů. Přistoupí-li k tomu mnohonásobné změny vyplývající z pozemkové reformy, hrozí zde úplná katastrofa, nejistota právního stavu se všemi důsledky. A této naléhavé práce nelze jen povšechně odbýti, nemá-li následovati dvojnásobná práce, aby to, co bylo zkaženo, zase bylo napraveno. Žel, k těmto dalekosáhlým úkolům nejsou přípravy žádné. Personál zůstává počtem daleko za personálem starého Rakouska. Rakousko za dob válečných, a to v r. 1914 a 1915, zaměstnávalo 1071 měřických úředníků. Československo, kteří tvoří asi polovinu bývalého Rakouska, má zaměstnáno asi 400 úředníků, z těch 10% jest zaměstnáno na delimitačních pracích, takže zbývá pouhých 360 sil na zdolání nesmírných úkolů. V Čechách je asi 230 okresů soudních, úředníků měřických je as 135, takže vypadá přibližně na 2 soudní okresy 1 úředník. A tu ještě možno podotknouti, že ze 466 systemisovaných míst je 66 míst neobsazeno. Konkursy jsou sice občas vypisovány, ale nemají úspěchu. Je to přirozené, že toto zaměstnání zodpovědné, namáhavé a špatně placené nemá mnoho uchazečů.

A tak přicházíme k neuvěřitelnému faktu, že jsou měřické úřady v Československé republice zavírány pro nedostatek personálu. Stalo se tak v Novém Bydžově, kde geometr onemocněl, kancelářská síla byla povolána na vojnu, úřad se proto zavřel. To je věc, jak říkám, neuvěřitelná, ale žel, ne jediná. Také jinde došlo k podobnému opatření. Táži se: Může se s takovým jednáním spokojiti občanstvo, které si jde na tyto důležité úřady pro informace? Mohou také ostatní úřady, ať to jsou soudy, berní správy nebo berní úřady zodpovídati za následky? A může se udržování tohoto stavu pomíjením spravedlivých požadavků měřického úředníka nazývati šetřením? A táži se dále, je možno po této cestě, ať je to snížení postavení praktikantů z kategorie A na kategorii C nebo nepřiznání starobních přídavků nebo zadržování jmenování, jež nic nestojí, nebo konečně soustavné vyhýbání se spravedlivému požadavku přeřazení měřických úředníků do vyšší stupnice pokračovati? Důsledky, před kterými zde dnes stojíme, jsou velmi škodlivé, jsou to počátky, a budou daleko horší. Jsme si toho plně vědomi a upozorňujeme zavčas.

Skutečnou úsporou a bezpečností ve státním hospodaření je spolehlivá kontrola. Vybudování řádné kontroly státního hospodářství je neodkladnou potřebou po mnoha stránkách. Velmi jasnou a napovídavou obžalobou dnešních poměrů je již pouhá existence úsporné parlamentní komise podle zákona z 12. srpna 1921, č. 301, a dokladem daleko drastičtějším, že tato slibná instituce pro slabost k úkolům, jež si předsevzala, více nefunguje. Tento skličující fakt právě ukazuje, jak je účinné kontroly státního hospodářství zapotřebí. Než úsporná parlamentní komise měla již především vyšší úkol, úkol kontroly preventivní. Avšak my nemáme ani uspokojující kontroly detektivní. Každým rokem opakují se stížnosti v rozpočtovém výboru, že nemáme státních uzávěrek, jež, jak jsme ze stesku pana presidenta Nejvyššího kontrolního úřadu se znali, netkví jen ve vlažném konání povinností úřadů administrativních, ale také v nedostatku úředníků kontrolních. Důsledky, které tento nedostatek přivádí, je nemožnost aspoň přibližně rozpočtové částky příjmů posouditi a tím rozpočet nabývá tvářnosti náhodnosti. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)

Doklady pro toto tvrzení poskytl mi pan generální zpravodaj. Podle jeho sdělení a podle účinů, jež si opatřil, výdaje z r. 1922 rozpočteny byly okrouhle na 19.912,000.000 Kč, skutečné pak výdaje činily však pouze 18.335,000.000 Kč. Výdaje byly tedy menší o 1.577,000.000 Kč. Tyto diference jsou ještě nápadnější v požadovaných částkách na výdaje řádné, jež proti prelimináři byly menší o 2.782,000.000 Kč, kdežto výdaje mimořádné proti prelimináři byly větší o 1.205,000.000 Kč. Jakkoli je tato celková diference více než 1 1/2 miliardy menších vydání pro nás velmi příjemná, nesmaže nepříjemného dojmu nejistoty - a to nemluvím ještě o zvláštních pocitech, jež se každého člena tohoto slavného shromáždění musí zmocniti při pomyšlení: "Proto nutno bylo uskrovňovati se v naléhavých potřebách kulturních a soc.-politických, aby na konec požadovaný výdaj se ukázal nesprávným, a proto bylo nutno trvati na tísnivých dávkách a daních, aby se ukázalo, že částky ve vydání požadované této tísnivé úhrady nepotřebují?"

Myslím, že mnohému by se dalo zabrániti, kdyby sestavování rozpočtu dálo se za účasti nejvyššího účetního kontrolního úřadu. Ale úkoly kontroly stoupají, hospodářství státní, zejména státních podniků, jež nemají výhradně rázu správního, dostává se na nové koleje. Zde nevystačíme se starou formou pouhé kontroly, zda povolených příjmů a vydání správně bylo použito. Zde půjde o více, zda totiž v těchto podnicích bylo nejvíce vytěženo, zda snesou srovnání s podnikáním soukromým. Pro toto odvětví schází nám zatím především všechna zkušenost a potom schopní úředníci. A přece tato nová kontrola je pro budoucí sociální vývoj hospodaření nesmírně důležitá. Dovolávám se slov pana presidenta: "Nezbytnou podmínku a účinný začátek socialisace vidím ve státní kontrole veřejné výroby, práce a majetku." Bez této účinné kontroly, jež by nebrzdila, ale byla pobídkou největší činnosti racionelně hospodařícího státu, nepřijdeme k trvalému vyvlastnění soukromokapitalistických podniků, jež svou formou a pro všeobecnou potřebu občanstva dozrály pro státní monopol. A my jsme některým těmto věcem blíže, než jsme připraveni, když jsem se zmínil jenom o některých, třeba o těžbě uhelné, o výrobě cukru, lihu, petroleje atd.

Také minulého roku zabýval jsem se kontrolou státního hospodářství, ale rok minul a kontrola státního hospodářství je tam, kde byla roku minulého. Nedostatek zákona ze dne 20. března 1919, č. 175, požadavek zásadní, osamostatnění kontroly od účetních úkonů správních, dosud proveden není. Stejně není vyřešena otázka osobní nezávislosti a tak kontrolující úředník podléhá nadále ve své kontrolní činnosti správnímu úřadu, který má býti od něho kontrolován. Tento stav pro mladý, vyvíjející se stát je velmi nebezpečný, může snadno vésti k podceňování kontroly vůbec a především k ledabylému konání povinnosti.

Jsme vedeni upřímnou snahou podle svých sil prospívati, zlepšovati. Neztrácíme však v žádném okamžiku vědomí, že stav, ve kterém žijeme, je dobou přechodnou, provisoriem. Schvalujeme-li rozpočet, činíme tak především ve vědomí, že chráníme pracující vrstvy před škodami většími, a dále, že získáváme času, abychom v upevněné Československé republice mohli zavésti řády sociální. Také pan generální zpravodaj ve svém doslovu nebyl spokojen s poměry, které jsou v Československé republice a zejména vytýkal sobectví, touhu po rychlém zbohatnutí, chce více lásky k bližnímu, více kultury srdce méně touhy po zlatě. Nemáme pochyby, že tak hovořil do řad buržoasních, když citoval latinského básníka: "Quid non mortalia pectora cogic, auri sacra fames" - k čemu všemu svádíš lidská srdce, prokletá touho po zlatě!

Mluvím zde jménem těch, jimž touha po zlatě je cizí, kteří nenávidí zlata, jako mocenského prostředku a touží po spravedlnosti, jež jest dle našeho presidenta matematikou lásky. Tam bylo mluveno k vrstvám, které žijí, dobře žijí a usilují přece o bohatství a moc my chceme jen prostý, šťastný, člověka důstojný život.

Není pochyby, že náš požadavek jest skromnější a především krajně spravedlivý, že jest také životní hybnou silou lidského plemene, jeho vírou a nadějí v těchto dnech. Než splnění tohoto požadavku není jen věcí srdce, je také věcí boje, jehož vítězství může býti jen socialismus. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan posl. Josef Fischer. Dávám mu slovo.

Posl. Jos. Fischer (německy): Slavná sněmovno! Ve všech oborech a každým prostředkem hledí se vláda odrakouštiti, jen na jednom zdá se, že se jí to přece nedaří, totiž v oboru hospodářství finančního, kde finanční nouzi, staré dědičné zlo Rakouska, vleče za sebou. Ačkoli přítomný státní rozpočet číselně ukazuje zlepšení finančního stavu a zmenšením schodku jeví se na venek zvláštní výprava, je to přece jen zdánlivá bilance dvojitého účetnictví, byť ne amerického, ale snad francouzského, jež má ukázati cizozemské veřejnosti konsolidaci v našem hospodářství, kdežto poplatníci v Československém státě skutečně jsou zklamáni, protože ani poplatky ani daně v nejmenším se nezmenšily. Bylo by si přáti, aby se finanční poměry zlepšily, aby se mohl učiniti první krok k novému vybudování a sesílení hospodářského života v republice. My, Němci, však jsme se stali nedůvěřivými, a to plným právem, neboť po všecka léta dávají se nám veliké sliby, ale po všecka léta nabýváme zkušenosti, že jsme byli znamenitě podvedeni a obelháni.

Sněmovna má netoliko právo, ona má povinnost, aby státní rozpočet prozkoumala a veřejně kritisovala, a bylo by též nutno, aby pan ministr financí o tomto způsobu spolupráce uvažoval nebo aspoň dotyčné promluvy vyslyšel; avšak on a celá sněmovna utíkají od osamělého řečníka, čímž sněmovna se stala skutečně ubohým zařízením a ústavně zcela bezcennou. Za těchto poměrů národ dávno ztratil úctu před tímto důležitým státním činitelem, německý lid rozumí této grotesknosti, že žijeme v absolutistické republice, jejíž rázem je násilí. K čemu mám se zabývati další analysí, porovnáváním číslového materiálu, když rozpočet skutečně již usnesením několika lidí je stanoven - a na tom dosti? Chci tedy aspoň mluviti oknem ven, k veřejnosti, aby lid viděl, jak naši rolníci, živnostníci a majitelé domů tímto způsobem zákonodárství trpí a jak náš hospodářský život do bídy upadá a krvácí.

Je skutečností, že majetníci, poplatníci v této republice třikrát důkladně jsou svlékáni. S počátku a především je to válečná půjčka, která na nás donucováním, přemlouváním a lákáním byla uvalena a dodnes čeká na výplatu. Kolik sebevražd, co hladu, bídy a prokletí vzešlo z nevyplacení válečné půjčky? A zde máme ještě muže většiny, kteří s posměchem se radují z neštěstí těchto obětí! Dlužno konstatovati, že Rakousko, když již nemělo žádných peněz, vše zaplatilo z válečné půjčky, zřídilo kasárny, baráky, arsenály, zásoby a zbraně, které jsou v oblasti republiky a od ní byly převzaty do vlastnictví, a proto by měla vláda míti již mravní povinnost, aby válečnou půjčku vyplatila. My však nedáme pokoje, dokud tento požadavek se nesplní. Schází jen dobrá vůle, neboť válečná půjčka mohla by se splatiti, kdyby to nesmyslné velikášství státu jednou konečně vzalo za své a především přestaly obrovské výdaje na nepotřebný militarismus, kdyby tento výdaj aspoň na polovici byl snížen. Naše dobré peníze, jež vězí ve válečné půjčce, jsou majetkem národním, z majetku národního tvoří se život hospodářský a tento zajišťuje trvání státu. Přejete-li si, pánové, aby se stalo jinak vaší vlastní vinou, pak nechte i nadále otázku válečných půjček nevyřešenu, a následky si přičtěte sami!

Poplatník a majetník dále je vysvlékán až do naha dávkou z majetku a zvláště dávkou z přírůstku na majetku. Tím jsme však zbavováni hotových peněz a velmi mnozí upadají do velkých dluhů. V našich vrstvách se rozmohla pochopitelná zoufalost. Ale nikdo z panstva vládnoucího nechce to viděti ani slyšeti a je planým omíláním frází, když se pan zpravodaj dr. Srdínko ke konci své řeči, apostrofuje republiku, tázal: "Co ti, republiko, schází k tvému štěstí?" a sám sobě odpověděl: "Abys ještě více lásky nalezla k svému bližnímu." Chraniž nás Bůh před touto láskou! Musím při tom maně mysliti na slova: "Miluji tě, jestliže mi všechno, všechno dáš." Při dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku přestává zdravý rozum a spoření v obyvatelstvu a zdá se, že ti, kdož nic nedělají a drží se slova: "Nesejí aniž žnou a přece Otec nebeský živí je" jsou na tom mnohem lépe, než ti, kdo spoří a pracují. K čemu také míti majetek a k čemu malé jmění k provozování živnosti, když potom přijde fiskus a všecko skonfiskuje? Kdo si dávku z přírůstku na majetku vymyslil a chce ji vymáhati v přítomném rozsahu, ten patří buď do blázince nebo za mříže! Vzešel vůbec nějaký přírůstek na našem rolnickém majetku? Jak vypadá dnes odhad pozemků? Mohu vám uvésti příklady, že malá hospodářství s 2 ha půdy před rokem stála ještě 70.000 Kč, kdežto dnes můžete za ně dostati sotva 40.000 Kč. Nechci se však zabývati dalším číslovým materiálem. Vláda by měla sama na to přijíti, aby dávka z přírůstku na majetku při novelisaci zákona byla docela zrušena, poněvadž za prvé poplatníci více platiti nemohou, a poněvadž za druhé stát také konečně této dávky nepotřebuje. Vždyť dostanete velkolepé půjčky cizozemské, jež vás přes tu potřebu přenesou. My tedy žádáme, aby nám zaplacení dávky z majetku, zdůrazňuji, jen té dávky, bylo povoleno aspoň ve třiceti ročních lhůtách. Jest skutečností, že naši malorolníci, naši domkáři a ti řemeslníci, kteří dávku z majetku musí platiti, takovou dávku nemohou sehnati a z pokladen nemohou obdržeti žádné půjčky. Těmto lidem se pak dávka z majetku knihovně zaznamená, čímž vzrostou jim nové výdaje.

Třetím a nejhorším zlem, protože pro poplatníka stálým, jsou nesnesitelné a těžké daně, kterých nemůžeme již platiti. Nepotřebujeme více vyzývati k tomu, aby se daně neplatily, jak se nám často vytýká, lidé na venkově nemohou jich prostě zaplatiti. Naše daně se nedají prostě více snésti. Platíme dnes čtrnáctkrát víc než v Rakousku, a při tom se máme mnohem hůře než dříve, zvláště nyní, kdy selské obyvatelstvo vymáháním daní je nanejvýš roztrpčeno, ježto se vymáhají částky nyní po třech letech poštovními složenkami najednou. Říká se sice: Neznalost zákonů není ochranou, lidé měli přijíti a se tázati, jak se to má s daní výdělkovou pozemkovou a t. d. Ale když takový člověk přišel k berní správě, řeklo se mu často: Řiďte se dřívějšími předpisy! Ty však pocházely vesměs ještě z dob rakouských, a zase nemohly býti platny, a tak lidé byli přímo uvedeni ve zmatek. A tu vám nyní v mém rodném městečku prostý řemeslník, jenž bez pomocníků a jen s učněm pracuje a má jediný pozemek, na němž může držeti si jednu nebo dvě kozy, dostane platební příkaz, aby do 14 dnů zaplatil 1600 korun na zadržených a prozatímních daních za rok 1923. To je nemožno, a přece se to požaduje, ano dokonce se exekučně zabaví jediný kus dobytka. Nikdo nemá příležitosti, aby tato předepsání na poštovní složence prozkoumal, a ve mnoha případech objeví se předepsání jako mylná. Proč nedostala berní správa již dávno rozkaz, aby o daňové částky upomínala a vydala předepsání? Jak mohu si dáti předepsati z docela malého podniku výdělkovou daň 180 korun, aniž měl jsem příležitost činiti námitky a úřadu vysvětliti, že takového příjmu vůbec nemám, z něhož by se mi mohlo předepsati 180 korun. Tu platí prostě: Chceš-li mluvit, drž hubu a plať! Tak to u nás venku vypadá! K tomu se druží ještě exekuce do 14 dnů. Lidé ztrácejí přímo hlavu. Jak může takový ubohý tvor býti s to, aby sehnal tisíce? Tu nezbývá, než dáti si líbiti knihovní záznam. Ano, v jednom případě byly kupci, který má svůj majetek ve Vídni, ale nemůže jej přenésti sem, přes to zdejší berní správou předepsány daně s výzvou, aby do 14 dnů zaplatil 83.000 korun na zadržených daních, kdežto celý jeho majetek má hodnotu sotva ještě několik set. Všecky rozklady a osobní zákroky zde v Praze jsou marný. Pokrčilo se rameny a řeklo se: Musíme majetek tak vzíti, jak byl dříve odhadnut, my za tyto poměry nemůžeme. Pak musíte právě vydati jiný zákon.

Nejhůře je to v berních okresech na horách, jako na př. v okrese nýdeckém, žlutickém, bochovském, kynžvartském. Tam berní úřady postupují bezohledně a zabavují. Nemají soucitu pro náš drobný lid. Znám případ, kdy válečná vdova bernímu úředníkovi prohlásila, že nemůže zaplatiti, že by musila žebrati, aby peníze sehnala. Dostala odpověď "Jděte tedy žebrat!" Pak se nedivme, když tato bída mezi lidem vyvolá hlubokou nenávist a pohrdání zákonem a úřadem. Zabředli jsme přímo do daňové roboty státu. Šlo by to, kdyby se chtělo, tento stát se svými bohatými prostředky potřeboval by jen zredukovati svá docela nepotřebná vydání, pak by se dalo vystačiti. Co nás stojí representace a francouzská vojenská mise, za to by se mohli mnozí malí poplatníci osvoboditi. Ale ne, na venek je nutné velikášství, doma nechť lidé mrou hladem. Může-li to tak jíti dále? A k tomu to příživnictví, tato korupce ve státě! To se musí jednou odkliditi. Není-liž to hanbou pro republiku, když denně v novinách se ohlašují zpronevěry a podvody vysokých státních úředníků ano i mužů z vlády? Půjde-li to tak dále, pak musí celé národní hospodářství zaniknouti, a tím, pánové, také sláva v tomto státě. Opětně se vás táži, chcete to tak?

Žádáme o důkladnou daňovou reformu, naprosté odstranění válečných přirážek. To prostému muži nejde na rozum, on si říká: Tak dlouho máme již válečná léta za sebou a stále a stále ještě se vybírají válečné přirážky. Máme snad ještě lidi, kteří nosí bláznivou myšlenku v hlavě, že se lidé za jiné nechají zase vésti na jatky, že snad u našeho obyvatelstva najdeme radostný ohlas pro válku a válečné mrzáky, kteří dosud ještě nebyli zaopatřeni? Tu se důkladně zmýlíte. Žádáme, aby se zvláště přihlédlo k malým zemědělským podnikům, k našim řemeslníkům, kteří v této hospodářské krisi bídně hynou, obzvláště však k nešťastným rudohořanům. Přál bych si jen, aby jednou v zimě na osm dní přišel některý z pánů ministrů do Rudohoří, ne aby tam pěstoval sport, nýbrž aby s tímto týraným obyvatelstvem prochutnal bídu a nouzi. Tito lidé nejsou žádní žebráci, nechtějí žádné almužny, oni chtějí práci a možnost práce. Chtějí míti možnost, aby si opatřili potraviny a suroviny, chtějí míti možnost dopravy svých výrobků, potřebují výjimečných sazeb. Ale nenajdou ohledu zrovna tak, jako při předpisování daní a dávek z majetku. Jedná se s nimi zrovna tak, jako se šťastnými obyvateli krajů české nížiny. Představte si jednou Boží Dar, nejvýše položené městečko v Evropě, a jiná horská místa, jako Aberthamy, Pernink, Blatno a t. d. Tyto obyvatele postihne dávka z majetku v částce 10.000 nebo 20.000 korun tíže, než lid, který v lepších krajinách snadno najde své vyjítí. Ale pro to nemají úřadové nejmenšího porozumění. Když se nedávno dostavila deputace k tamní berní správě a prohlásila, že poměry jsou nesnesitelné, že lidé daní prostě platiti nemohou a více platiti nebudou, tu onen vrchní finanční rada, správce berní administrace, neupozornil stěžovatele na dobrodiní zákona stran poshovění platů, nýbrž upozornil je na zákon o ochraně republiky a vyjádřil se, že deputaci udá a dá zavřít. Tak vyhlíží pomoc, kterou našli ti lidé, váživší dalekou cestu s hor dolů k úřadu. Ti pánové, kteří podnikají nákladné studijní cesty do Švýcarska, Francie, Belgie a já nevím kam ještě, chovají pro tyto země více zájmu, nežli pro německé kraje a obzvláště pro naše horské oblasti okrajové. Máme však doma vážné muže, kteří se odvažují toho kroku a žádají pomoci, i kdyby to měla býti svépomoc! Nemůžeme trvale více snášeti tohoto stavu v našich krajích, kde ječmen ani neuzraje, kde pod prvým sněhem je nám dobývati oves a brambory, jestliže se úřadové a nejvyšší místa neujmou trýzněného a souženého obyvatelstva.