Nepřál bych pak slyšeti centrálním úřadům kritiku takového hospodářství z úst našeho lidu, který musí na takové hospodářství platiti. Lid jest daněmi přetížen. A co nejhoršího jest, neví ani, kolik a jakých daní má platiti.
Pošlou mu z berního úřadu lístek - složenku, není na něm napsáno kolik má platiti, zač platiti. Divíte se pak té ohromné nespokojenosti? Pan ministr financí slíbil, že uvede tyto věci do pořádku, že dostane každý poplatník knížku platební, že bude věděti, zač a kdy a kolik zaplatil, že udělá zkrátka v tomto ohledu pořádek. Ten pořádek není udělán do dnes a zmatek se stále zvětšuje. Co budí pak ještě větší pozornost, jest ta okolnost, že dochází k velkým zmatkům zejména při placeni dávky z majetku a z přírůstku na majetku. U nás jest drobný zemědělský lid a kousky polí přecházejí často z majitele na majitele. Tu není řídký případ, že z jednoho kousku pole předpisuje se tato dávka dvěma až třem různým lidem. Rekursy proti tomu podané se nevyřizují a platy se vymáhají. Tu pak jsou oprávněny stesky našich poplatníků, že nemohou se svého práva dovolati. Na tuto okolnost bych pana ministra financí zvláště upozornil, aby konečně v tomto ohledu na úřadech byl učiněn pořádek.
Tím, že se přeplatek daní předepíše k dobru poplatníkovi, našemu lidu pomoženo není. U nás jest nouze o peníze. Není u nás velkých statkářů, nýbrž většinou lid malozemědělský. Ten ze svých malých polí hospodářsky nemůže sebe vyživiti. Těšil se na pozemkovou reformu, doufal, že bude moci svoje hospodářství tak zvětšiti, že bude moci z něho i se svou rodinou žíti, ale trpce se zklamal. Několik jedinců dostalo sice několik kousků pole, za to byly nadělány zbytečně zbytkové statky, a bída a nouze zůstaly v našem kraji dále trvalými hosty. Dříve měl náš lid možnost výdělku. Chodil na práci do Vídně a do jiných krajů, kam dnes jíti nemůže. Upozornil bych velmi důrazně vládu na zvláštnost našeho kraje. Celé dědiny dříve rozcházely se po světě za svým řemeslem zvěrokleštickým. Vydělaly si tímto řemeslem veliké peníze ve světě a jimi pak obživily své rodiny. Dnes hranice Ruska i Německa jsou jim zavřeny a tak v celých četných dědinách, kde dříve lid obstojně žil, objevila se bída a nedostatek. Průmyslu žádného v kraji není, a tu náš lid nemá pražádné obživy. Již z toho důvodu jest naprosto nutno, aby vláda v tomto kraji pomohla tomuto lidu a poskytla mu možnost najíti obživu.
Jistě při dobré vůli dalo by se najíti mnoho, velmi mnoho práce, jako systematické regulování řek a bystřin, stavby nutných silnic, stavby dávno projektovaných drah železničních atd.
Tím splnila by vláda vlastně jenom svou povinnost vůči širému tomuto kraji. Jinak bude za krátký čas kraj tento vylidněn, poněvadž celé řady mladých lidí se houfně stěhují do Ameriky a jiné ciziny, aby si našly obživu. To není zdravý zjev a nutno jistě v zájmu státu odstraniti jeho příčiny.
Znovu přimlouvám se velmi vřele, aby vláda tomuto kraji věnovala plnou svou pozornost a měla zřetel ke všem jeho potřebám, poněvadž tento kraj jistě této pozornosti a podpory si plně zaslouží. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Mikulíček.
Posl. Mikulíček: Paní a pánové! Rozpočet ministerstva zemědělství má charakter třídní a jako ze všeho v tomto kapitalistickém státě, budou z něho těžiti pouze bohaté vrstvy zemědělské, kdežto ku prospěchu domkářů a malorolníků a hlavně zemědělského dělnictva není v tomto rozpočtu určeno téměř ničeho.
V rozpočtu toho ministerstva je také položka na chov dobytka, hlavně koní, přes 70.000 Kč. Obnos tento je presentem hlavně velkostatkářům a velikým sedlákům, neboť domkáři a malorolníci, kteří chovají hlavně kozy, sem tam nějakou tu kravku, nemají z toho nákladu ničeho, neboť náklady spojené se šlechtěním toho dobytka musí si platiti sami Domkáři a malorolníci, hlavně však zemědělské dělnictvo trpí za nynějšího režimu v pravém slova smyslu bídou a hladem. Příčiny toho nedostatku v řadách zemědělců, pracujících ať za mzdu nebo na svých několika měřičkách chudých polí, jest několik.
Jedna z hlavních příčin je nedostatek půdy. Slibovali jste lidu za snesitelných pro něj podmínek příděl půdy, která z velké části byla v dobách pobělohorských předkům nynějších proletářů a poloproletářů uloupena, ale v praksi jste tento zemědělský lid jen zklamali. Důkazy najdete všude tam, kde je vaše parcelace provedena a kde lid proti ní přímo živelně bouří, neboť domkářům a malorolníkům jste nabytí půdy stanovením pro ně nedostupných cen znemožnili a tisíce poctivých dělnických zemědělských rodin jste existenčně zničili. Radost z vaší pozemkové reformy má pouze několik vašich protekčních dětí. Z většiny válečných keťasů, ze kterých přídělem zbytkových statků jste nadělali novou šlechtu, ve vydírání pracovní síly v mnoha případech hravější a žravější, než byla šlechta stará. Jen poněkud zasvěcený člověk tomu vašemu klidnému legálnímu vývoji nediví. K praktickému provádění pozemkové reformy ustanoven je Státní pozemkový úřad, vybavený neomezenou pravomocí. A už při sestavování toho úřadu byli majitelé uloupených latifundií směrodatnými politiky ujištěni, že tato pozemková "revoluce" jim nijak hospodářsky neublíží a ze ji povedou jejich nejlepší přátelé. Důkaz je tato zpráva "Práva Lidu", uveřejněna v čísle 257. t. r. Článek je nadepsán "To vysvětluje vše!": V těchto dnech vyšla anglická kniha o naší pozemkové reformě "Land Reform in Czechoslowakia". Napsala ji profesorka historie ve státě New York, L. E. Testorová na základě asi půlletého studia poměrů v naší republice. V této knize je mnoho zajímavých podrobností, jež naší veřejnosti i mnohým odborníkům zůstaly do dnes neznámy, jež však vysvětlují mnoho, co se zdá na naší pozemkové reformě nevysvětlitelným. Na stránce 120. je na příklad otisknuta překvapující informace o tom, jak bylo obsazováno místo předsedy Pozemkového úřadu. Když Svaz českých velkostatkářů byl tázán presidentem Masarykem, zda by mu nemohl býti jmenován někdo, koho by svaz českých velkostatkářů pokládal za objektivního kandidáta pro předsednictví Pozemkového úřadu, zástupci Svazu odmítli tak učiniti. Jednali podle rady tehdejšího ministra zemědělství Karla Práška, který je ujistil, že kandidát, kterého má na mysli strana agrární pro toto místo, které mu určitě bude dáno, byl by přítelem dosavadních majitelů půdy a byl by pamětliv jejich zájmů. Tímto kandidátem byl právě dr. Viškovský, nynější předseda Státního pozemkového úřadu. Domovináři jistě přijmou se zadostiučiněním tuto zprávu, kterou podle poznámky pod čarou obdržela prof. Testorová ve svazu československých velkostatkářů a která je tedy naprosto spolehlivá. Tato zpráva zároveň ukazuje, jak upřímná byla politika, která na táborech lidu k uspokojení domovinářů čtvrtila velkostatkáře, které však za kulisami ubezpečovala, že kandidát strany agrární na předsednictví Pozemkového úřadu bude vždy pamětliv zájmů velkostatkářů." (Posl. Dubický: Nechtěl byste také citovati hlasy anglického tisku o Rusku?) Ano, pane kol. Dubický, já budu o Rusku mluviti, mám to zde také.
Myslím, že důkaz tento musí otevříti oči všem zemědělcům, kteří se kojí nadějí, že jejich přímo živelní touha po půdě bude Státním pozemkovým úřadem uspokojena.
Ano, byli uspokojeni, ale ne domkáři, a malorolníci, nýbrž protekční děti koaličních stran, hlavně strany agrární, a to bez ohledu na to, jsou-li Češi a křesťané či jsou-li to různí Klingerové a Steinové, židé.
Tyto protekční děti dostaly za směšně nízkou cenu krásné zbytkové statky a venkovský pracující lid český je Státním pozemkovým úřadem odsouzen této nové šlechtě od východu slunce až do západu na jejich statcích v potu tváře otročiti, neboť mzda, kterou dnes velkostatkáři platí a která se pohybuje mezi 100 až 200 Kč měsíčně, není poměrem námezdním, nýbrž přímo otrockým.
Pan kol. Šamalík, tuším, že člen správního výboru Státního pozemkového výboru (Výkřik: Není jím! Nikdy jím, bohudík, nebyl!) jistě však dobře informovaný, s tohoto místa obvinil Státní pozemkový úřad z věcí tak hrozných, že je nebezpečí, že činnost Státního pozemkového úřadu zastíní korupci, spáchanou Družstvem hospodářských lihovarů a Československou lihovou komisí. Neboť, jestliže Státní pozemkový úřad desítky tisíců ha půdy za 1100 Kč ha kupuje a prodává ji drobným zemědělcům za průměrných 3500 Kč a 4000 Kč ha, je nutno bedlivě prozkoumati a přísně vyšetřiti, kam ony ohromné miliony, které tato diference představuje, plynou. Neboť jinak zase nevíme, zdali jsou zpronevěřovány nebo přímo kradeny, nebo zda se jich neužívá na špinavou korupci. Nemohu se zde pro nedostatek času pouštěti do podrobností, můžete si je přečísti v denním tisku včera a dnes. Jsou to však fakta, která poodhalují clonu z hospodářství, které udržuje dnešní koaliční systém a které by v žádném jiném právním státě nemohlo býti beztrestně pácháno. Nezdá se vám, pánové z koalice, že Státní pozemkový úřad jedná protizákonně, že jeho jednání je trestné a silně zapáchá protekcí a korupcí, že je vaší povinností zjednati radikální nápravu?
Jaký ohromný rozdíl je v řešení pozemkové otázky u nás v demokratické republice proti jejímu řešení v sovětském Rusku, o tom podává důkaz rolník Václav Čech z Předína u Třebíče, který, když letošního roku osobně prozkoumal poměry ruských mužíků, píše: "Prohlašuji, že nejsem komunista a že usiluji o samostatné domkářské hnutí. Zkušenosti, kterých jsem v Rusku i cestou nabyl, poněvadž tam silně nepůsobí při likvidaci korupce, jsou pro mne, sedláka politicky činného, neocenitelné. Poznal jsem, co lží, co pomluv, a všech myslitelných hanebností se o Rusku píše. Nezavírám oči před nedostatky v Rusku, které místy jsou, ale jak se stará sovětská vláda o zemědělství a sedláky, o tom možno mluviti jen s největším uznáním. Přál bych to vše viděti našim domkářům všech směrů a rolníkům agrárním i lidovým. A myslím, že by prohlédli škrabošku těch, kdož se snažili v očích důvěřivého lidu sovětskou vládu haniti a tupiti. Měli by viděti, jak sovětská vláda se stará o hmotné a duševní povznesení sedláků. Proto mužíci stojí pevně za sověty a nikdy nedopustí, aby jejich vláda byla zlehčována, oni ji hájí a oni ji také uhájí!"
To jsou slova sedláka, který předem mluví, že není komunista a že usiluje o hnutí naprosto jiného směru, než je komunistické.
V Rusku rozřešili zemědělskou otázku po bolševicku, ale k úplné spokojenosti ruských sedláků. Šlechta, která tamější sedláky přímo otročila, byla půdy, kterou k jejímu prospěchu svými mozoly obdělával ruský mužík, zbavena a půda dána pracujícímu lidu. (Posl. Koutný: Bez náhrady!) Ano, bez náhrady, poněvadž již si dost z ní vytěžili. To je ovšem sovětské Rusko! U nás v demokratické republice "Graf" Schönborn vlastní přes polovici veškeré půdy v Podkarpatské Rusi. Lid tam trpí a předčasně umírá hladem, šlechtické rodiny Schwarzenberků, Lichtensteinů, Mansfeldů a Berchtholdů, toho bídáka, který vyvolal světovou válku, jakož i svatá církev katolická vlastní v naší husitské republice miliony měřic půdy a povolaní činitelé Státního pozemkového úřadu nemohou anebo vlastně nechtí se rozkývati, aby podle našich pravoplatných zákonů hospodářské výsady těchto parasitů ve prospěch lidu oklestili. A nebude lépe, dokud pracující lid venkova nespojí se s proletariátem městského průmyslu a svoje spravedlivé požadavky neuskuteční sám.
Druhá příčina bídy zemědělského lidu je nespravedlivý daňový a přirážkový systém, podle kterého domkáři a malorolníci jsou povinni platiti tutéž, ba poměrně větší pozemkovou daň nežli velkostatkáři. Ačkoliv strana agrární, která, ovšem neprávem, přivlastňuje si monopol na hájení zemědělského venkovského lidu, je v našem státě už šestý rok u vesla, nezmohl se žádný její člen na návrh, aby i pro zemědělce zavedeno bylo daně prosté existenční minimum, aby také domkář a malorolník z toho, co svojí krvavou prací z půdy dobudou a sami se svojí rodinou spotřebují, nemusili platiti několik druhů daní. Vytýkám to přímo této straně vládnoucí, poněvadž návrhy oposice, byť i byly sebe lepší, demokracie v tomto parlamentě hází pod stůl. Připomínám jen osud návrhů, které jsme podali k zákonu o obnovení pachtu a k novelisaci zákona náhradového.
Dávka z majetku a přírůstku na majetku rovněž těžce doléhá na domkáře a malorolníky. Velmi mnoho humbuku natropily koaliční strany mezi svými voliči, že musejí býti krutá ustanovení tohoto zákona změněna, ale pořád jsou to jenom slova a zase slova. Zatím unikají státu stamiliony této dávky u různých válečných keťasů, kteří rafinovaným konkursem nebo vyrovnáním znemožňují, aby od nich byla tato dávka vynucena. A klerikální tisk v župě uhersko-hradišťské byl tak drzý, že lživě štve, že my r. 1920 zvolení poslanci jsme venkovský lid dávkou touto zatížili, ačkoliv se tak stalo v Revolučním národním shromáždění za spoluúčasti i klerikálních poslanců, a my jsme teprve v červnu r. 1920 (Posl. Šamalík: My se jmenujeme lidová strana!) - vy také nám říkáte bolševici! - do této budovy jako poslanci po prvé vkročili.
Zemědělský lid na venkově tím, že se jednotně neorganisuje a že po způsobu proletariátu průmyslového se nevzdělává a že ve své zaostalosti tvoří kádr černé klerikální reakce, zaviňuje sám, že je na všechny strany okrádán. Dodává cukrovarům cukrovku za cenu, při které možno i s režií vykalkulovati cenu cukru za 2.50 Kč 1 kg. Ale sám konsumuje cukr za 5 Kč 1 kg. Dodává ječmen k výrobě piva, ale když ve žňových vedrech chce vypíti sklenici tohoto nápoje, platí za tento výrobek z jeho vlastní suroviny vyrobený cenu čtyrnásobnou proti ceně režijní, poněvadž, jak poslední bilance cukrovaru přerovského zjistila, daně - většinou spotřební - obnášely v tomto cukrovaru obnos větší, než jaký byl vydán za slad, chmel a uhlí.
A tak je to u masa a u všech denních potřeb. Tedy i pro venkovského domkáře a malorolníka platí jedině změna soukromokapitalistického nynějšího systému ve spravedlivý systém socialistický, který jedině může odstraniti příčiny jeho bídy a nedostatku. A ten, kdo bojuje boj za odstranění tohoto nespravedlivého systému, poctivě také pracuje pro blaho venkovského lidu.
V závěru svého referátu pokládám za svoji povinnost zmíniti se o událostech, které neobyčejně rozrušily veřejnost naší, a to nejen uvnitř naší republiky, ale které vzbudily přímo úžas za hranicemi tohoto státu, hlavně v kruzích, jež až dosud byly vládním tiskem, vydržovaným státními penězi, informovány v tom smyslu, že Československá demokratická republika je spravována lidmi ideálně čistými a hlavně nezištnými.
Jsem povinen tak učiniti také proto, že nám události tyto potvrzují v plném rozsahu to, co jsem tvrdil s tohoto místa dne 28. listopadu. 1922 a co veškerá československá žurnalistika kromě listů strany komunistické ignorovala. Je to korupční bahno špiritusové. Už loni jsem dokázal, že Družstvo hospodářských lihovarů pod egidou vládní okradlo stát o 335 milionů Kč a že o tyto miliony se rukou společnou a nerozdílnou dělili věrně jak přední agrární politikové, tak židi Wantoch, Fischl, Braun, Stern, Popper, Berka a Kovanitz. (Posl. Tausik: A také koalice!) Je v tom kus politické nepoctivosti - když to už po zásluze nejmenuji darebáctvím - že agrární listy, hlavně "Večer" a "Lidový Deník", štvou stále proti naší straně na venkově tím, že Trocký, který v Rusku odstranil kapitalistické vykořisťování ruských mužíků a proletariátu, je žid a že těmto listům nijak nevadí, když mohou příslušníci jejich strany Donát, dr. Kubíček, dr. Rolíček a Karel Prášek společně s židy okrádati stát a konsumenty.
Už před rokem jsem připomínal, že vlivné kruhy pokoušejí se o to, aby Družstvu hospodářských lihovarů udělen byl monopol k obchodování s lihem. Přes naše varování však tomuto přímo zlodějskému družstvu lihovarů monopol za garancie bank, hlavně Živnobanky a za ministrování pana inž. Bečky, bývalého člena správní rady Živnobanky, udělen byl. A následky odnáší jak stát, tak obyvatelstvo Československé republiky. Cena lihu vyšroubována o 16-18 Kč na litru výše, než je cena lihu za hranicemi. Počítáme-li podle pana dr. Rolíčka ve "Venkově" uvedené statistiky, že výroba lihu obnáší u nás okrouhle 500.000 hektolitrů, okradou tito špiritusoví lichváři československý stát a obyvatelstvo okrouhle o 3/4 miliardy ročně v poměru oproti ceně lihu zahraničního. Pak se pranic nedivíme, když vlivem známých politických činitelů daruje stát špiritusovým žralokům tak tučné sousto, že tito snaží se svoji výhodnou posici na věčné časy udržeti podplácením rozhodujících činitelů.
Když před rokem odhalili jsme existenci lihového fondu, my, strana oposiční, byl náš výkřik umlčen. Leč známé pořekadlo praví, že vyjde pravda na jevo jako olej nad vodu. Nepřirozený svazek koaličních stran má za následek časté šarvátky, při nichž poplatníci dozvědí se věci velmi užitečné. A v těchto křečkovitých potyčkách začali si páni koaličníci před širokou veřejností vytýkati, že je za určitých podmínek u nás všecko ke koupi. A v jednom takovém záchvatu nesmiřitelného hněvu prozradil národně-demokratický list "Český deník" v Plzni, že z kampaně r. 1920 a 1921 bylo vyplaceno 11,800.000 a že z kampaně r. 1921 a 1922 vzato 10 mil. Kč z pokladny Družstva hospodářských lihovarů na umlčení socialistických stran. Vrchní ředitel Ernst Berka potvrdil, že se tak stalo, ale že nemůže říci, komu byly peníze vyplaceny. V jiné poradě špiritusového družstva prohlásil po vzoru Jana Nepomuckého předseda senátu a zároveň předseda špiritusového družstva, že nikdo ho nepřinutí, aby prozradil, kdo peníze obdržel. Člen správní rady Bachrach rovněž potvrdil, že bylo dáno 10 mil. Kč na umlčení socialistických stran a oficielní časopis "Hospodářský lihovarník" uveřejnil, že špiritusové družstvo vynaložilo na propagační, rozumějme korupční, fond za tri kampaně 33 miliony Kč. Na výtku družstevníků při valné hromadě, že se mnoho vydává na korupci, odpověděl ředitel Ernst Berka toto: "Loni obdrželi jste za 10 mil. Kč ve vyšších přijímacích cenách 80 mil. a letos také nepochodíte špatně."
Těmito doloženými zprávami se hnisající vřed špiritusové korupce provalil a vydává mezi našimi koaličníky přímo nesnesitelný zápach, až je z toho mnohým nanic. Čeští soc. demokraté, resp. posl. Stivín, napsali 15. listopadu t. r. do "Práva lidu" úvodník, který končí: "Ostatně by nebylo trestního řízení ani potřebí. Příslušní činitelé lihovarnického družstva mohou sděliti, komu a jaké peníze dali. Může to říci zejména president lihovarského družstva pan Karel Prášek, předseda senátu Národního shromáždění. My budeme trvati na tom, aby mluvili, ať již dobrovolně nebo ze soudního donucení jako svědci."
To bylo ovšem 15. listopadu. Od té doby provádějí vládě členové socialistických stran opravdový tanec mezi vejci. Místo aby se očistili z nařknutí z úplatnosti a donutili pana Karla Práška, aby řekl, komu peníze korupční vyplatil - a byli to lidé z jejich řad a aby se jich bezohledně zbavili, spokojili se s Práškovým prohlášením v koaliční desítce, které nic určitého nepovídá. A když v úterý 27. listopadu ve schůzi senátu měli možnost zřízením 17členné komise, tedy i za přibrání účastníků oposice, bez nichž by se to nedalo tak zamazati jako před samými koaličníky, přinésti do korupčního bahna jasno, znemožnili uskutečnění této vyšetřovací komise a hlasovali proti návrhu německých sociálně demokratických senátorů, příslušníků jejich vlastní Internacionály, aby bahno bylo zatušováno. A vrcholem jezovitství je dnešní článek v "Právu lidu" v "Různých zprávách". My komunisté jsme obviněni, že jsme v této věci ničeho nepodnikli, že jsme mlčeli, když byly obviněny socialistické strany, že měli jsme také zvednouti odpor, že jsme se měli starati o to, aby bylo jasno. Lihová věc, při níž se dává do chřtánu lihovarníků 3/4 miliardy oproti cenám zahraničním, byla upečena v lihové "pětce" a uzákonění přebírání a prodávání lihu prostřednictvím družstva lihovarského bylo upečeno v ministerské radě. Parlament neměl možnosti v této věci něco promluviti, aspoň po stránce zákonně-právní. My jsme se dožadovali nápravy v této věci již před rokem a byli jsme umlčeni vámi k vaší vlastní škodě, neboť po stezkách, které jsme vám ukazovali, mohli jste jíti a nemusili jste se všichni topiti, jako se topíte dnes. (Posl. Toužil: Ministr dr. Kállay byl v tom lihu rovněž zúčastněn.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Volám pana posl. Toužila k pořádku! (Posl. Toužil: Ministr dr. Kállay byl rovněž v lihu zúčastněn.)
Volám pana posl. Toužila opětně k pořádku!
Posl. Mikulíček (pokračuje): My jsme dnes před dělnickou veřejností sociálně patriotickými novinami a hlavně "Právem lidu" obviňováni, že máme účast na této korupci. Pánové, vy jste měli "Pětku" v hrsti, a jestliže se v tisku sdělovalo, že přišel k p. posl. Sajdlovi, členu "Pětky", vyjednavač a nabízel 3 miliony Kč, měli jste chlapa chytiti za límec a ukázati naň, kdo to je! (Posl. Toužil: Jestliže předseda senátu podplácí, pak takový chlap nemá býti předsedou senátu.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Volám pana posl. Toužila k pořádku!
Posl. Mikulíček (pokračuje): Pánové, je to vaše škoda, poněvadž není možno lépe lidu otevřít oči, než tím, co vy sami na sebe povídáte. Včera právě jsme četli v denním tisku a dnes je to opětně, že se dostavili k p. posl. Sajdlovi jednatel lihovarského družstva a nabízel 3 miliony Kč, ale pan Sajdl zase opomenul sděliti veřejnosti, kdo ho ke korupci naváděl.
Z toho je viděti, že korupčního svinstva je tu na fůry. Je to charakteristické, co je v našem státě za zřízení koaličních stran možné, že usvědčený korupční člověk může býti zároveň předsedou zákonodárného sboru. Toho jsme neshledali ani v nejzaostalejším státě! U nás pod ochranou státu a státních stran je tentýž stát několika opravdovými lumpy okrádán o celé stovky milionů a nenajde se, pánové, k vaší hanbě jediná koaliční strana, která by důrazně trvala na potrestání těchto korupčních zlodějů. A to, oč je okrádán stát patentovanými korupčními zloději, hledí naše finanční správa vymačkati na chudém pracujícím lidu!
Pánové, my jsme tu podali pilnou interpelaci. Podle jednacího řádu mělo býti týž den, kdy byla vydána tiskem, o ní hlasováno. Znemožnili jste to, poněvadž to ve vašich řadách silně smrdí. (Výkřiky. Hluk. - Posl. Karpíšková: Seno, seno, pane kol. Mikulíčku!) Každá kráva volá po seně. U nás i voli to dělají. (Výkřiky posl. Stivína.) Seno je věcí soudního řízení, pane posl. Stivíne, vy, který jste se velmi široce rozpřahoval dne 15. listopadu, znemožnil jste ve výkonném výboru dne 27. června zřízení vyšetřovací korupční komise. Já jsem otevřeně řekl Šmeralovi, abyste mne k vůli senu vydali, poněvadž nešlo tu o seno odcizené. (Výkřiky. Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid!
Posl. Mikulíček (pokračuje): Jen buďte bez starosti, já z toho vylezu čistý, jinak bych sem na toto místo nelezl. A to, oč jest okrádán stát těmito korupčníky, hledí naše finanční správa vymačkati na chudém pracujícím lidu. Loňského roku bylo v obci, v níž bydlím, provedeno 523 exekucí pro nezaplacené daně. Byly těmto chudákům zabavovány kozy, ba dokonce i jediné sváteční šaty.
Pánové a dámy z koaliční strany, nezdá se vám, že činnost vaše dělá z dělníků nespokojené komunisty? Kdybyste měli zájem o to, aby lodička tohoto státu řízena byla lidmi čistých rukou a poctivého charakteru, musili byste korupční zloděje, ať jsou to třebas předsedové zákonodárného sboru, poslati co nejdříve do kriminálu.
Místopředseda Buříval (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku!
Posl. Mikulíček (pokračuje): Ale vy místo toho, abyste opravdu státoborné živly odstranili, necháte vašimi četníky honiti lidi, kteří z bídy nesou nůši klestí z panského lesa, aby mohli uvařiti chudý oběd a zahřáti své děti, tyto chudáky necháváte odsuzovati vašimi soudy do kriminálu a zbavovati volebního práva. (Hluk. - Výkřiky komunistických poslanců.) V sovětském Rusku jsou defraudanti a korupčníci stavěni bezpodmínečně ke zdi. (Trvalý hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid!
Posl. Mikulíček (pokračuje): Jednotliví nezúčastnění páni poslanci hřímají proti tomuto svinstvu jak ve Státním pozemkovém úřadě, tak v korupci špiritusové. Jestliže však svým hlasováním systém, v němž všechny tyto nepravosti jsou možny, podporují, musí přijmouti výtku, že jsou spoluodpovědni. (Výkřiky komunistických a soc.-demokratických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid! Žádám pana řečníka, aby pokračoval.
Posl. Mikulíček (pokračuje): Proč mne páni nenechají mluviti? Proč se rozčilují? (Výkřiky pana posl. Blažka a Stivína.)
Místopředseda Buříval: Žádám pana posl. Blažka, aby nevyrušoval. (Posl. Stivín: Proč tam posíláte takového člověka?)
Posl. Mikulíček (pokračuje): Poctivějšího možná, než je pan Stivín, poněvadž tak nekotrmelcuje. Ono je rafinované, když se ukradne 30 milionů, to ovšem není zlodějství. (Trvalý hluk. - Výkřiky poslanců komunistických a soc.-demokratických. - Výkřiky posl. Kreibicha.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Žádám opětně o klid! Pane posl. Kreibichu, nemáte slovo!
Posl. Mikulíček (pokračuje): Pánové a dámy! Musíte nám, kteří jsme zájmy pracujícího lidu neprodali a věrně bojujeme za jeho spravedlivá práva, přiznati, že bojovati proti tomuto korupčnímu systému je příkazem naší cti. Nemůžeme projeviti nynějším vládnoucím kruhům důvěru a budeme proto hlasovati proti rozpočtu. (Posl. Kreibich: Vy jste v té lumpárně také, proto musíte mlčeti.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Volám pana posl. Kreibicha pro tento výrok k pořádku.
Slovo má dále pan posl. Johanis. (Trvalý hluk. - Výkřiky posl. Stivína a Kreibicha.) Žádám pana posl. Johanise, aby se ujal slova. (Hluk. - Místopředseda Buříval zvoní.) Žádám o klid.
Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Rozpočet, který letošního roku projednáváme, dává příležitost všem stranám a stavům, aby zde tlumočily své požadavky. I když máme na mysli, že skupina hospodářská a sociální pokročila již tak daleko a že řečníci vyčerpali mnoho cenných věcí, přece jen musíme . . . (Hluk. - Výkřiky posl. Hakena.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Pana poslance Hakena žádám o klid!
Posl. Johanis (pokračuje): . . . v předvečer, kdy se přikročí k projednávání sociálního pojištění, říci . . . (Hluk. Výkřiky posl. Tausika.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Pan posl. Tausik nemá slovo. Žádám p. posl. Johanise, aby pokračoval.
Posl. Johanis (pokračuje): . . . k této důležité osnově, která 28. června t. r. byla sněmovně předložena, že důvodová zpráva k ní čeká dlouho na zhotovení. Je nezasvěcencům sice známo, že důvodová zpráva bude velmi cenným dílem, na němž odborníci pracují, a bude orientací nejen pro potřebu sociálního pojištění u nás, nýbrž že bude také orientací o sociálním pojištění v cizích státech. Přece jen nutno dnes při závěru rozpočtové debaty apelovati, aby důvodová zpráva byla předložena s největším urychlením a aby po jejím předložení byla dána možnost výboru a hlavně odborným zájemníkům, aby osnově mohli věnovati tolik péče a pozornosti, jak dosah osnovy toho vyžaduje. Je nutno zejména říci, že massy příštích pojištěnců, tedy zaměstnanců ať již průmyslových, zemědělských nebo čeledi, postrádají opatření pro stáří a neschopnosti ku práci. Byla by proto chyba, kdyby sněmovna si tuto okolnost zvláště neuvědomila. Je třeba, aby státní správa a ostatní činitelé - mám na mysli strany, které chtějí toto pojištění vážně přivésti pod střechu - dali výboru možnost, aby osnovu brzy projednal, a to podle znění, jak ji odborníci vypracovali. Ustanovení o karenční době musíme realisovati uzákoněním osnovy a stanovením čekací doby, což hlavně je u pojištění starobního, invalidního, vdovského a sirotčího nejdůležitější věcí.
A když apelujeme při rozpočtové debatě na rychlé vyřízení osnovy, musíme říci, jak do sud uplatňován byl v nynějším dělnickém pojištění třídní duch. Je pozoruhodno, že po 5letém trvání státu rozsudky Nejvyššího správního soudu, pokud zaměstnávají se stížnostmi stran sociálního pojištění, jsou neudržitelné. Je nutno říci s tohoto místa, že je neobhájí ani právníci u Nejvyššího správního soudu.
Mám na mysli nálezy zákona z 15. května 1919. Oč jde? Nejvyšší správní soud 2. července 1923 rozhodl, že služebná u faráře Ignáce Weise z Dolní Nové Vsi u Bělohradu nepodléhá pojištění. Od 1. července 1919, kdy vešel v platnost opravený zákon nemocenský, byly služebné osoby v domácnostech u nemocenských pokladen pojištěny, podléhají tudíž nemocenskému pojištění. Také u nikoho nevznikly pochybnosti o tom, že by služebné dívky nebo jiné služebné osoby k nemocenskému pojištění nepatřily. Rovněž z důvodové
zprávy k tomuto zákonu a ze stenografického protokolu o zasedání Národního shromáždění z roku 1919 na straně 1340 z mé řeči a z řeči kol. Matouška na straně 1351 je nesporně viděti, že bylo úmyslem zákonodárců - nejenom socialistů, zastánců služebních osob, nýbrž i nezastánců - že osoby tyto k pojištění náležejí. Teprve po uplynutí plných 4 roků, po které byly všechny služebné osoby pojištěny v domácnostech u nemocenských pokladen, vystoupilo několik jednotlivců s názorem, že nemocenskému pojištění nepodléhají. Otázku tuto přivedli k řešení až k Nejvyššímu správnímu soudu, který používaje ne prý zcela jasného znění §u 4 nemocenského zákona dal jim za pravdu. Je pozoruhodno, že Nejvyšší správní soud se chytá sofistikování, jak my laici říkáme, totiž vykládá, že hospodářství není domácností, ale po 4 roky hospodářství bylo domácností. U rolníka nepopírají pojištění, ale u majetného člověka ve velkém městě Nejvyšší správní soud to popírá.