Je pozoruhodno, že o tuto otázku interesovali se ponejvíce vyšší státní úředníci, zejména státní úředník na Vinohradech pan Scholle, který vedl spor. Služku dal léčiti na účet nemocenské pokladny, ale když šlo o placení příspěvků, podal stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, že jeho služebná k pojištění nenáleží. Tento pán se nestyděl služebnou dívku posílati pro peníze, ale když šlo o to, aby za ni zaplatil příspěvky, hnal se až do Kadetky na Hradčany, aby podal protest proti tomu, že služebné nepodléhají pojištění.
O služebné osoby v domácnosti není na základě tohoto rozhodnutí pro případ nemoci nikterak postaráno. Je pozoruhodno, že poslechlo jen asi 10% chamtivých zaměstnavatelů, 90% jich nechalo služebné pojištěné dále nejenom v městech, ale i na venkově. Tedy vidíme, že zaměstnavatelé a zaměstnavatelky poznávají sami, kdyby neměli služebné pojištěny, že by při jejich onemocnění nesli risiko. Že by zaměstnavatelé pečovali sami o své služebné osoby více, než jim dosavadní čelední řád nařizoval, je nemyslitelno.
A správní soud se odvolává ve svém rozsudku přímo na čelední řád v Čechách, který nebyl prý zákonem z 15. května 1919 zrušen. Páni právníci zapomněli, že tentýž čelední řád neplatí na Moravě, ve Slezsku a Slovensku. Tedy v důvodech, které uvedli ohledně nezrušení čeledního řádu pro Čechy, zapomněli uvésti, že tyto důvody neplatí pro Moravu, Slezsko a Slovensko. Vzhledem k tomu, že okresní nemocenské pokladny od 1. července roku 1919 pojišťovaly služebné osoby, je nezbytno, aby nejbližší oprava zákona byla učiněna se zpětnou platností, neboť jinak vzešla by spousta různých sporů a nedorozumění.
Je to tak zcela spravedlivé, když 99 % zaměstnavatelů služebné osoby k nemocenskému pojištění přihlašovalo, aby i nepatrný zlomek těch, kteří o nejasné znění §u 4 se opírajíce, služebné k nemocenské pokladně nepřihlásili nebo je odhlásili, rovněž ku pojišťovací povinnosti jako všichni ostatní zaměstnavatelé byl přidržen.
Jiné rozhodnutí nejvyššího správního soudu týká se ustanovení §u 7 nemocenského zákona o zařazování pojištěnců do nových tříd. Toto rozhodnutí ze dne 18. května 1923, č. 1162, rozhoduje opětně v konkrétním případě, že zařazení pojištěnců do mzdových tříd má se díti ne jako dosud tím způsobem, že se týdenní výdělek dělil šesti, t. j. počtem pracovních dnů, a tato jedna šestina byla vzata za základ pro zařazení do mzdové třídy. Nejvyšší správní soud ve věci té byl opět jiného náhledu a vypočítává, že týdenní výdělek jest výdělkem ne za 6 dnů, nýbrž za 7 dnů, a proto dělí týdenní výdělek sedmi a teprve sedmou část týdenního výdělku považuje za denní výdělek pro zařazení do mzdové třídy.
Ještě kuriosnějším je to v případě udání denního výdělku, neboť pak má býti denní výdělek násoben šesti, a výsledek dělený sedmi má dáti teprve denní výdělek směrodatný pro zařazení do mzdové třídy.
Tyto výpočty neodpovídají dosavadní praxi, jak za celých 33 roků u nemocenských pokladen byl denní výdělek pojímán, a zase přidržuje se nejvyšší správní soud prý nejasnosti znění nemocenského zákona. I v tomto případě vznikne v nemocenském pojištění tolik sporů, že v mnohých případech mohly by nemocenské pokladny býti těmito spory přivedeny úplně k rozkladu. Je to zase jen vyhovění přání několika zaměstnavatelů, kterým nejvyšší správní soud vychází ve svých rozhodnutích vstříc. Většina zaměstnavatelů nečinila nikdy námitek proti dosavadnímu zařazování nových tříd a byla s dosavadním způsobem spokojena.
Ještě je třetí rozhodnutí nejvyššího správního soudu, který vyhovuje přáním a zájmům zaměstnavatelů. Je to rozhodnutí ze dne 10. dubna 1923, č. 5906. Rozhodnutím tím dává se právo zaměstnavateli, že nemusí u nemocenské pokladny pojišťovati příslušníky své rodiny, třebas byli tito i plně v jeho živnosti zaměstnáni, a považuje i takovéto zaměstnání za "vypomáhání" podle nemocenského zákona.
Tolik je potřebí vytknouti o rozhodnutí nejvyššího správního soudu se zřetelem k tomu, že tyto 3 rozsudky, které jsem citoval, jsou schopny přivésti poškození našich pojištěnců Doufejme, že sněmovně se dá možnost, aby zejména v osnově zákona, která má býti předložena v několika dnech ohledně prodloužení nemocenského zákona do konce r. 1924, než vejde v platnost podle pravděpodobnosti zákon o sociálním pojištění, tyto vady a rozsudky nejvyššího správního soudu korigovala.
Nyní chci věnovati několik slov kapitole cenové politiky a zásobování vůbec již proto, že při každé debatě rozpočtové vidíme, že se v tomto sále ozývají hlasy, aby ministerstvo zásobování jako úřad zbytečný bylo zrušeno. V rozpočtu tohoto ministerstva snížen byl proto také náklad zejména na potírání lichvy s 5,796.480 Kč na 4,467.360 Kč, tedy o 1,329.120 Kč v rozpočtu méně.
Zdálo by se proto podle těchto číslic, že potírati lichvu v Československu není potřebí. To ostatně slyšíme od majetných živlů již od převratu. Je proto nutné, abychom si všimli několika zajímavých dat. Ježto nyní drahota pozvolna sice, ale neustále stoupá, je potřebí účinnějšího dozoru na lichvu. Zvláště pak nutno hleděti k tomu, aby ceny životních potřeb nestoupaly, nýbrž klesaly, když dělnictvu a úřednictvu je stále ze mzdy strhováno. Nutno učiniti účinný dozor a prováděti nemilosrdně dohled na sdružení, které diktuje obchodníkům ceny pro konsumenty v detailu a učiniti opatření vyhnouti se všem nedostatkům, které v dozoru jsou.
Jsou to zejména kartely a já ukazuji zvláště na cenovou politiku u obilnin, kde vidíme, že přes to, že letos i loňského roku úroda v Československu byla mimořádně dobrá a také i za hranicemi je dobrá, u nás obilniny stoupají v ceně a zejména teď po žních. To nám potvrdí porovnání u pšenice, žita a ječmene.
2. ledna letošního roku na pražské burse stála cena pšenice mezi 140 až 165 Kč, 27. listopadu byla cenována mezi 170 až 178 Kč; žito 2. ledna cenováno bylo 105 až 110 Kč, kdežto koncem listopadu stálo již 140 až 145 Kč; ječmen 2. ledna stál 130 až 135 Kč, 27. listopadu pohybovala se cena ječmene mezi 135 až 142 Kč.
Zde bylo se strany agrární tvrzeno, že ceny obilnin klesají. Já uvádím jen tato tři porovnání, která jsou úředně zjištěna ze záznamu pražské plodinové bursy, abych na nich dokázal, že toto tvrzení je nesprávné. Přijdu ještě k některým jiným cifrám, zatím však na mase, másle a omastku chci ukázati, jaký je vzestup poslední doby.
Stoupání cen chlebovin možno sice odůvodniti částečně zvýšenými dopravními náklady v Německu, ale nemalý vliv má i přenesení dovozu chlebovin na povolovací řízení. Výbor živnostenský zaměstnával se otázkou povolovacího řízení a došlo tam ke konfliktu mezi panem ministrem obchodu a kol. Mlčochem, který se snad netaktně vyjádřil o tomto úřadě. Ale já musím říci, aby zejména zásobovací správa zkoumala pokud povolovací řízení letošního roku mělo vliv na zvýšení cen, zejména u obilnin a masa. Nestačí jen říci, že jest úřad veden objektivně a dobře, nám musí záležeti na tom, aby žádným nařízením ve státě, zejména ne povolovacím řízením, které provádí úřad pro zahraniční obchod, nebyl ztěžován dovoz, nýbrž spíše, aby dovoz byl umožňován, ale takovou měrou, aby cenová politika šla ku prospěchu konsumenta. U nás se spotřebuje ročně kromě domácí produkce asi 30.000 vagonů obilí, ale dovozními povoleními je kontingentováno měsíčně 1500 vagonů obilnin nebo mouky, což dělá ročně 18.000 vagonů, takže se nedostává podle těchto cifer 12.000 vagonů. Je nesporné, že sice dovozní povolování kontingentu bylo částečně splněno, ale jen do 1. srpna t. r. Od 1. srpna letošního roku povolovací řízení se dělá protikonsumentsky, a tím se také vysvětluje, proč u nás, ačkoliv produkce zejména pšenice, žita a ječmene, tedy obilnin pro výživu obyvatelstva, zejména mouka a chléb, je dobrá, cena chleba a pečiva stoupá. Proč? Protože kontingent určený pro celý rok, od 1. srpna zásadně se nepovoluje.
Cena chleba a pečiva přirozeně se tímto zvyšuje a to hlavně na venkově o 15 až 20 % dosavadní ceny. Pekaři odůvodňují toto zvýšení zvýšením cen mouky. Poněvadž není zde odůvodněno takové procento zvýšení, které ostatně je vyváženo částečným snížením cen uhlí, nesmí býti dovoleno zvýšení, naopak nutno přihlížeti, aby ceny chleba a pečiva byly snižovány, ovšem ne na úkor dělnictva, jak některé kruhy zamýšlejí zavedením noční práce v živnostech pekařských, nýbrž opravdovým snížením cen obilí a dozorem nad dodržováním kontingentů.
Také ohledně cukru je nutno si stěžovati na tomto místě. Cukrovarníci usilují o zvýšení cen cukru, ač doprava uhlí a práce jsou levnější; páni odůvodňují své snahy po zvýšení cen na př. tím, že mezinárodní ceny stoupají. To ovšem u nás nemůže nikdo uznati za důvod, protože produkci cukrovarnické se dala možnost snížením ceny uhlí, snižováním tarifů i levnějších prací, aby ceny cukru šly spíše níže, a proto je nutno na tomto místě se ohraditi proti tomu, aby nejen cukrovarníkům se nepovolovalo zvýšení, ale i to zvýšení, jež se provedlo poslední doby, třebaže to bylo poměrně malé procento, bylo odstraněno. Ostatně dnes vláda předložila osnovu zákona o dani z cukru a bude sněmovně dána příležitost, aby v této věci uplatnila své stanovisko.
O pivě je nutno také říci několik slov. Hostinským bylo stanoveno rozpětí, ale nebyla stanovena cena loko pivovar, takže pivovaru je ponecháno volné pole. Při příštím stanovení cen nesmí býti na to zapomenuto. V důsledcích toho mohou pivovary vypláceti obrovské dividendy. I když si všimneme toho, že pivo u nás je také nápojem, který nelze negovati se stanoviska boje protialkoholního, vidíme, že pivovar břeclavský vyplácí 20% za rok 1922, pivovar "Moravia" 15 % a smíchovský 25 %. Upozorňuji jen na tyto tři pivovary jako charakteristické.
Pozoruhodny jsou ceny u mléka. Jsme již 5 roků v samostatném státě a ceny mléka neodpovídají poměrům, když uvážíme, že mléko stálo před válkou nejvíce 10-12 hal. ve velkoměstech, na venkově as 8 hal. V Praze dnes je úředně zjištěno, že se mléko prodává za 2·20 Kč. Je pozoruhodno, že v Brně se prodává za 1·80 Kč, v Mor. Ostravě za 2·10 Kč, v Opavě za 1·80 Kč. Já srovnávám tato 4 velká města, abych na nich dokázal, jak podle toho, jak zásobování měst mlékem se děje, a jak kde lichva je na postupu, se ceny mléka zejména obchodníky a mlékárnami stanoví. Když může býti mléko v Brně za 1·80 Kč, proč nemůže býti v Praze také za tu cenu? Mimo to je nutno žádati zásobovací správu, aby věnovala pozornost zejména kvalitě mléka a nespoléhala se jen na státní úřad pro zkoumání potravin, a snad jen v hlavních městech, nýbrž aby se mléko posuzovalo jako produkt, který užívají děti a nemocní a že je proto nutno, aby kvalitě mléka státní správa věnovala zvláštní péči.
Jak jsem byl informován, chystají se velkostatkáři zdražiti mléko v Praze. Bude zajímavo, co státní správa, zejména ministerstvo zásobování tu učiní. Ale radíme mu, aby to provedlo r. 1923 tak, jako roku 1920, kdy učinilo celou řadu opatření.
Ceny dobytka se udržují na nepříznivé výši. Ale ještě nepříznivěji se to jeví v poměru ceny živé váhy k ceně masa ve výseku. Úředně byla zjištěna cena masa živé váhy 6 až 7·50 Kč. Je-li maso hovězí za 14 Kč, maximum za 15 Kč ve velkém, prodává se v malém za 16 až 18 Kč. Já uvádím pro krátkost času jen ceny masa hovězího, abych zde doložil, že opravdu zejména obchodníci s dobytkem a také obchodníci s masem provádějí na konsumentech neomluvitelné vydírání, jemuž musí čeliti zase jen státní správa, zejména rychlým povolením dovozu dobytka z ciziny k nám. Dovolávám se hlavně toho, aby veterinářský dohled byl přenesen z ministerstva zemědělství na ministerstvo zdravotnictví. I když nemám na mysli, že úředníci v ministerstvu zemědělství v oddělení veterinářském zúmyslně vše brzdí, přece se domnívám, že tendence toho úřadu je taková, aby k nám bylo dovezeno co možná málo. Pánové, kteří máte co dělati s povolovacím řízením dobytka, víte, že obchodník s dobytkem provádí křížovou cestu, než dostane povolení z důvodů zdravotních z některého státu cizího k nám. Že jsou to důvody nesprávné a pošetilé, na to máme celou řadu dokladů. Doporučovalo by se, aby veterinářský dohled přenesl se od ministerstva zemědělství na orgán objektivní, t. j. ministerstvo zdravotnictví, aby se předešlo zdání stranictví.
Aby se mohlo čeliti vzestupu cen masa, nutno se postarati o moderní chladírny ve větších městech, zejména v Praze. Ministerstvo zásobování má v rozpočtu na r. 1924 na zlevňovací akci 4 mil. Kč. Je nutno, aby tato číslice byla účelně využita a zejména, aby se nedopustilo, aby z ní něco zbylo, poněvadž před svou řečí jsem se dozvěděl, že z r. 1923 zbývá něco přes 4 mil. Kč. Snad je to chyba, když právě v době, kdy je zvyšovací tendence životních potřeb, v této věci ministerstvo šetřilo a nevyčerpalo dosud sumu pro r. 1923 určenou a preliminovanou.
Při bramborách, které jsou lidovou potravinou, bylo letos potřebí zvláštní kalkulace cenové. I když u producenta cena brambor do konce října nepřekročila za 1 q 34 Kč, vidíme, že na pražských trzích prodávají se za 80 až 100 Kč. To zase ukazuje, že meziobchod zneužívá poslední nemožné dopravy pro mrazy a zvyšuje v malém cenu brambor do té míry, že to není v poměru k občanským ziskům žádného jiného produktu. Brambory se vyvážejí do Vídně a na druhé straně brání se dovozu brambor na Slovensko pro tamní průmyslové závody. Tedy do Vídně brambory se vyvážejí, ale průmyslové brambory k nám nesmějí býti dopravovány proto, poněvadž producenti mají zájem na tom, aby brambory, které sami mají, byly náležitě zpeněženy. Je jisto, že cena brambor značně stoupne z jara, poněvadž se brambory nehospodárným způsobem vyvážejí do cizích států.
Je nutno si stěžovati, že postrádáme předložení zákona o konsumentských komorách. Tyto mají býti protiváhou zemědělských rad a obchodních komor a zároveň ochranou konsumentstva, až bude ministerstvo pro zásobování lidu zrušeno. Je nutno, aby tato instituce zamezovala vší lichvě a nepřiměřenému ocenění ať zemědělských, nebo jiných produktů. Komory nutno nadati rozsáhlou pravomocí, aby měly možnost vniknouti do všech detailů, všech oborů působnosti, zejména služby zásobovací. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
K zásobovacím stížnostem patří i otázka ceny uhlí. My vidíme z poslední hornické stávky z porovnání mezd a z obětí, které přinesl stát na dávce z uhlí a dělníci na mzdě, že toto snížení nemá výrazu v ceně uhlí. Je proto nutno říci s tohoto místa, aby zejména ministerstvo veřejných prací, jemuž báňská služba podléhá, jak to dost správně naznačil p. ministr kol. Srba, v otázce cenové politiky tepelných hmot, si bylo vědomo, že těžaři a obchodníci jsou dva činitelé, kteří mají dnes cenu uhlí v rukou. Ale nejen to. Ukazuji zejména na palivové dříví a na stavební dříví. Všichni mi přiznáte, že se zdá, jakoby cena palivového dříví byla sešněrována a že velkostatkářů a zejména panství, kde palivové dříví se kupuje, cenová akce a odbourávání cen v posledních dvou letech se vůbec netýká. Nutno, aby zejména ministerstvo zemědělství, jemuž podléhá tento resort, si uvědomilo, že nejde v tomto případě, kde jde o zlevňovací politiku, vždycky jen o uhlí, ale také o dříví. Všichni, kteří mají co dělati zejména se znalostmi v poměrech lesnictví, cenové politice palivového dříví a ovšem i dříví řemeslného, musí žádati, aby státní správa prostřednictvím ministerstva zemědělství v této věci učinila žádoucí pořádek. Zejména, když mzdy lesních dělníků, jakož i cena za povozy atd. neustále klesají, je nutno dožadovati se nápravy.
Při této příležitosti musím uplatniti také tužby okresu, který po 16 let zastupuji, to je kraje příbramského. Ministerstvu veř. prací náleží tam, jak známo, státní báňský podnik na stříbro a olovo. Tento kraj, jak známo, je přímo odkázán na tento státní podnik. Tento podnik má ročně 5 až 8 mil. Kč deficitu a je proto pochopitelno, že nepřijímá nikoho do práce. Uvážíte-li, že je na příbramských dolech zaměstnáno 2000 dělníků a úředníků, že z jejich synů nikdo do práce není přijat, uvážíte-li dále, že je tam ještě 3000 vdov a jiných provisiantů, je pochopitelno, že tento okres je na státní podnik mimořádně odkázán. Ale nevyrábí-li se, nepřijímají se nové síly do podniku a je tedy pochopitelno, že hospodářská kalamita je pociťována v celém tom podbrdském kraji. Státní správa železniční z našeho podnětu uvážila tyto okolnosti a projektuje tam zřízení dílny na opravu lokomotiv. Je pozoruhodno, že práce byly zadány již koncem únoru 1923, ale teď ještě nejsou prováděny, protože vyvlastňovací řízení proti majitelům pozemků, kteří nechtí dobrovolně prodati za přiměřenou cenu místo, kudy má jeti vlečka, uvázlo buď u ředitelství státních drah v Plzni, nebo u příslušného soudu. Je nutno s tohoto místa přibíti ledabylost, která se k tomuto kraji projevuje a apeluji, aby příslušné resorty, zejména ministerstvo spravedlnosti a železnic ujaly se tohoto kraje, poněvadž nejde jen o dělníky, jde o živnostníky, obchodníky, jde o lidi, kteří na výživu báňských i příštích železničních zaměstnanců jsou odkázáni. A opravdu zájem hospodářský tohoto zuboženého kraje vyžaduje, aby náprava se zde stala co nejdříve.
K ministerstvu soc. péče je nutno zejména vznésti apel, aby bytové politice stejně jako v minulých pěti letech věnovala se péče i do budoucnosti. Zákonem o stavebním ruchu státní správa vyšla ovšem bytové politice lidové mimořádně vstříc, což je viděti zejména v těch miliardách, které byly státem poskytnuty. Zákon má býti znovu obnoven a nutno jen říci, aby byl obnoven co možná za snesitelných poměrů finančních pro stavebníky, poněvadž veliká města bytů nemají. Bylo by jistě nošením dříví do lesa, kdybych to před vámi dokazoval fakty. Faktem je, že státní správa sama u svých zaměstnanců vidí, že tito jezdí okolo Prahy, Brna, Košic, Bratislavy, Plzně 40 až 80 km daleko denně do svých bytů. Je nesporno, že státní správa bude museti v zájmu svých vlastních zaměstnanců hleděti, aby zákon o stavebním ruchu byl tak reformován, aby umožnil bydleti zejména pro zaměstnance státní, dělníky, kteří jsou odkázáni svým živobytím na velká města, aby bytová politika byla prováděna dále v poměru k minulým letům.
Při této příležitosti dožaduji se toho, aby zejména ministerstvo soc. péče zkoumalo, zda majitelé domů, zejména činžáků ve městech, kteří dostali státní podporu na stavby, opravdu nájemné stanovili v poměru k státní záruce. Dochází celá řada stížností, že nájemné v těch činžácích, postavených na základě státní záruky, je přemrštěné a bude věcí ministerstva sociální péče, aby kontrolou, třebas jenom zkušební, zjistilo pokud výše státní záruky plyne ve prospěch skutečně majitelů domů, nebo plyne-li výhoda, kterou stát poskytl, ve prospěch nájemníků. Prosím, aby hlavně toto upozornění nebylo přehlédnuto.
V závěru své řeči chci věnovati několik slov zdravotní péči. Je nesporno, že zdravotní péče v Československu proti jiným státům učinila značný krok ku předu. Máme však celou řadu nedostatků, které musejí býti v nejbližší době napraveny. Pravou hrůzou a ostudou Prahy i státu je Všeobecná nemocnice. O hrozném stavu, v jakém se tato nemocnice nalézá, bylo již napsáno tolik, že je to známo všem laikům, a bylo by opravdu podceňováním tohoto slavného shromáždění, kdybychom měli je tak za neinformované, že je potřebí na tyto nedostatky ještě upozorňovati. Hrozný stav této nemocnice je tím horší, protože slouží zároveň účelům učebným, ježto v tomto prostředí mají se budoucí lékaři učiti tomu, jak ošetřování nemocných v moderním státě a v moderních poměrech má vypadati. Vytýkáme zvláště nemocnici nedostatek řádné dietetické kuchyně pro choroby výměny látek, jako při cukrovce, choroby ledvinové a podobné.
Rovněž nedostává se internímu oddělení řádného oddělení pro tuberkulosní, jež by bylo vypraveno všemi prostředky, a to jak k ochraně okolí, tak k léčbě vzduchem, řádnu výživou a programem denním, v němž by se ležení a procházky hodně střídaly.
Chirurgické kliniky jsou přetíženy prací, a je nehumánní, jestliže zákroky chirurgické často dosti vážné, jako na klinice dr. Kukuly, musí se na těchto klinikách prováděti v hluku a křiku spolutrpitelů a zhusta také na očích těch, kteří na zákrok sami čekají. Lékaři jsou proti tomuto stavu bezbranní a je pro ně vykonávání odpovědných jejich funkcí za takových okolností pravým utrpením.
Podobný nedostatek mají i ostatní kliniky a oddělení. Nutno zejména si uvědomiti, že v Praze přibylo od převratu asi 60.000 duší. Lůžek pro nemocné nepřibylo ani jedno. V Praze máme ve Všeobecné nemocnici 1200 lůžek, v ostatních nemocnicích dohromady 800, tedy Velká Praha, která čítá přes 650.000 obyvatel, má jenom 2000 lůžek, to je zrovna tolik, jako před 10 lety. Důsledky se objevují tím, že lidé chorobní zejména z chirurgických klinik jsou propouštěni a vidíme tyto ubožáky, jaké utrpení snášejí, zejména v elektrikách nebo drožkách, když jsou z kliniky dopravováni.
Čeho však je pro Velkou Prahu nutně potřebí, je zřízení resp. vystavení moderní nemocnice, která slouží čistě k účelům léčebným o velikém počtu lůžek.
Prof. dr. Syllaba na tuto okolnost již ukazoval, počítáme, že taková nemocnice musila by míti aspoň 2000 lůžek. Zřízení její v nejbližší době je nutností, zejména na periferii města. A tu zvláště dávám v úvahu a doporučuji, aby zdravotní správa si zajistila pozemky na jihu Velké Prahy, zejména při provádění pozemkové reformy, aby pro budoucí léčebný ústav pro Velkou Prahu, který by byl jenom formálně pro Velkou Prahu, poněvadž sem by byli dováženi i lidé z venkova, aby si zdravotní správa opatřila pozemky a aby každoročně v rozpočtu na budování velké nové nemocnice se pamatovalo.
Jako důležitý doprovod při nově postavené nemocnici nutno uvésti řádné, moderní, všemi prostředky k léčení vypravené oddělení pro nemocné rakovinou, jaké nyní zřizuje se velmi intensivně a s velkými náklady ve Francii a Anglii a doufáme, že nezůstaneme na tomto poli pozadu.
K rozvoji nemocenské péče je však nutno, aby nemocnice byly řádně doplněny jednou složkou, která by je zbavovala lidí, nepotřebujících nutně nemocničního ošetření, kteří však nemají, kam se uchýliti a stiženi jsou poruchami, jaké vyplývají ze stáří. Tedy chorobince a chudobince musejí býti řádně vypraveny, a to tak, aby stačily pojmouti kádr lidí, kteří potřebují ochrany, aby se jim staly skutečným domovem. Je pravda, že zde nemá povinnosti jen stát, nýbrž také obce, ale je také nutno s tohoto místa apelovati, aby stát s obcemi pro ty chudáky, kteří nemají domovů, vystavěl více chudobinců, nežli je dosud.
Dnes se věnuje se strany soukromé veliká péče boji proti tuberkulose. Máme dnes řadu moderně vypravených sanatorií a pavilonů při okresních nemocnicích, které slouží léčení počínající a zhojitelné tuberkulosy plicní. Co nám však schází, jsou řádně vybavené nemocnice, kde by byli léčeni těžší tuberkulosní nemocní, kde by nalezli tito nemocní nejenom útulek, ale kde by byli opravdu léčeni odborným lékařem, ovládajícím léčbu hygienicko-dietetickou i operativní zákroky, které dnes při této chorobě v pokročilejším stadiu často vedou k zdárnému výsledku. Rozumí se, že takovéto nemocnice musily by býti upraveny velmi pěkně a útulně.
Kdyby šlo o nemocné, kteří se nemohou již uzdraviti, zejména mezi chudými lidmi, nutno tady zvláště apelovati na okresní výbory, aby při okresních nemocnicích zřizovaly pavilony pro nemocné pokročilou tuberkulosou, aby tito lidé, když již nemohou býti uzdraveni, zahynuli aspoň v lidských poměrech a ne, jak je tomu dnes, že otec a matka umírá za trapných poměrů v přítomnosti 5 až 6 dětí, které infekci tuberkulosy již nesou s sebou. Jako další potřebujeme v tomto oboru pavilony odborně vedené při většině okresních nemocnic, kde by mohli býti isolováni tuberkulosní nemocní z rodin alespoň na tu dobu, než bude lze takovéto rodině poměry řádně upraviti.
Co dále potřebujeme, jsou pracovní kolonie, které by byly zřízeny pro pacienty, kteří nepotřebují již ústavního léčení, kteří mohli by si sami na své živobytí přivydělati a byli by v těchto koloniích odloučeni od ostatního obyvatelstva, a neohrožovali by toto obyvatelstvo nákazou. Hnutí za vybudováním těchto kolonií došlo v cizině plného porozumění, má dobré výsledky a my se nesmíme těmto potřebám a novým proudům u nás uzavírati. Rovněž potřebujeme řádných moderních nemocnic pro léčení chirurgické tuberkulosy u dospělých. O léčení dětské chirurgické tuberkulosy je alespoň z části postaráno v sanatoriích v Luži a Smokovci, byť nedostatečně, avšak v oboru chirurgické tuberkulosy dospělých nestalo se u nás dosud téměř ničeho. Ovšem, jak jsme zjistili, v nemocnicích, kde se léčí dětská tuberkulosa, musí býti polovina žadatelů propouštěna. poněvadž není místa. Ještě horší je to však s dospělými. V Čechách mimo Benešova a Německobrodska nemáme ústavu, kde by bylo možno léčiti chirurgickou tuberkulosu. Bude věcí zdravotnické správy, aby tyto věci zkoumala a hleděla učiniti opatření, aby vedle pavilonu v Benešově, který má jen 40 lůžek, byl zřízen zejména v blízkosti Prahy někde v nemocnici vinohradské pavilon pro chirurgickou tuberkulosu, aby zde bylo možno prováděti léčení odborně.
Ústav pro kožní tuberkulosu (lupus), který musí býti umístěn blízko Prahy, musí býti ústavem samostatným, opatřeným řadou kolonií pro práci a zaměstnání chovanců, vybavený světloléčebnými přístroji a zařízením pro chirurgickou léčbu. Je-li pravdivá zpráva, že sanatorium na Pleši za podpory pana presidenta má stavěti pavilon, můžeme tuto zprávu jen pozdraviti a státní zdravotnickou správu žádati, aby přispěla všemi prostředky k tomu, aby při tomto sanatoriu byl zřízen pavilon, kde by lupus mohl býti léčen.
Při zdravotnictví nesmíme zapomínati na péči preventivně profylatickou, která soustřeďuje se v sociálně-lékařských ústavech a ve stanovách Masarykovy Ligy a která má za účel, aby zamezila vypuknutí nemoci. Jestliže věnujeme peníze na léčení chorob již vypuknuvších, tím spíše musíme věnovati peníze na to, abychom zabránili vzniku nemoci. Je to počínání účelné, protože tímto omezíme nemocnost v budoucnosti. Velmi důležitým požadavkem zdravotním je jednotnost sociálního pojištění a zejména nemocenského pojištění, a budeme míti možnost touto věcí se mnoho zabývati.
Smutnou kapitolou v oboru úředních lékařů jsou naši školní lékaři a naše školní lékařství. Kontrola zdravotního stavu dítěte musí býti pravidelná a musí se vztahovati na celý vývoj dítěte, na jeho vývoj duševní i tělesný a musí býti brán zřetel také na rodinné poměry, na celé mimoškolní prostředí, v němž dítě vyrůstá. Za pomoci školních sester bylo toto již v mnoha státech prováděno - tak na př. ve Švýcarsku - a my žádáme a musíme žádati, aby také u nás takový stav ve školním lékařství byl zaveden. Škola musí býti hygienicky zařízena. K tomu není potřebí luxusu, nýbrž aby v každé školní budově byla řádná umyvadla, zejména na venkovských školách, kde by děti mohly vyhověti základním pravidlům slušnosti a čistoty, aby se u nich mytí a starost o čistotu vžila. Rovněž sprchy dají se v mnohých školních budovách, zejména na zahradách velmi nenákladně zříditi. Zákon o stavebním ruchu dovoluje, aby spolky a korporace starající se o péči o dítě, využily dobrodiní tohoto zákona pro získání mnohých míst na hříště ke školám připojená. Uvidíme, jak tohoto zákona bylo opravdu využito.
Rovněž bude zajímavo zjistiti, kterak léčebné ústavy využily jednotlivých možností, které jsou jim dány tímto zákonem, zejména pokud jde o opatření léčebných místností, zvláště pro vývoj dětí a pro ochranu dětí a matek a ukáže se, že není možno svalovati všechnu vinu na stát, nýbrž na odpovědné korporace, jimiž není vždycky stát, a že musí býti jednotlivci, kteří nedovedou zákona pro účely zdravotní plně využíti, poháněni k odpovědnosti.
Ke konci zvláště ukazuji na ušlechtilý účel Červeného kříže. Jako Pražan mám za svou povinnost se zastati hlavně ochranné stanice. Jak jsem řekl, v Praze je 650.000 obyvatelů, je zde jen jedna instituce pro první pomoc, která je vydržována ze soukromých prostředků. Když se uváží, co dělá taková instituce zdravotní pro první pomoc, co znamená ochranná stanice zejména pro dělníky v továrnách, jak tato pomoc přichází v ústrety nemocenským pokladnám a venkovským obcím, zejména při dopravě nemocných z nádraží, je nutno, aby ochranná stanice, která je pobočným orgánem Červeného kříže a i jiná zařízení, která jsou nutna k vykonávání zdravotní služby pro Velkou Prahu, byly státní zdravotní správou podporovány nejen finančně, ale i morálně.
Hlasujíce pro rozpočet, vážené dámy a pánové, máme za to, že svými požadavky, které pronesli jednotlivci z naší strany, tlumočíme jednou za rok své názory na činnost jednotlivých resortů, zejména v otázkách provádění sociální a zdravotní služby, cenové politiky atd.
Připomínám, že hlasujeme pro rozpočet, jak již předešlí řečníci z mého klubu řekli, proto, že co dáváme státu, dáváme také lidu. Ale chceme, aby státní správa byla vedena moderně, zejména po stránce sociální a zdravotní, poněvadž modernost nespočívá na hezkém názvu, nýbrž na dobrých zákonech a jejich dobrém provádění. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kaufmann. Dávám mu slovo.
Posl. Kaufmann (německy): Dámy a pánové! Otázka vyživovací, o níž mám zde dnes promluviti z příkazu svého klubu, byla nejen za posledních válečných let, nýbrž i zajisté v době poválečné nepřetržitým zdrojem těžkých starostí širokých vrstev pracujícího lidu. Bylo by bývalo zajisté nejdůležitějším úkolem dřívějších vlád tohoto státu a také nynějších, aby všecek svůj um a všechny své síly nasadily na to, aby se upravila a do pořádku uvedla výživa širokých vrstev občanů tohoto státu, takže by byla bývala s beder pracujících vrstev tohoto státu sňata tato nejtěžší starost. Nebylo tomu však tak. Zdá se, že bývalé a také nynější vláda mají jiné starosti. Nevynakládají alespoň oné energie, aby čelily vyživovacím obtížím, které dnes ještě trvají; ačkoliv jsou obchody, sklady a skladiště naplněny zbožím, které konsumující obyvatelstvo potřebuje, trpí přes to vše naše dělnictvo těžkou nouzi, poněvadž jeho příjmy, jeho mzda není v žádném poměru anebo lépe řečeno je ve velkém nepoměru k cenám tohoto zboží. V první době poválečné se ovšem zdálo, že se snadno dostaneme přes těžké přechodní období z hospodářství válečného do mírového, poněvadž kromě nadání dostavila se dobrá konjunktura. Dělníci mohli, opírajíce se o své dobré odbor, organisace, mzdovými hnutími, dosažením zvýšení mezd vždy, při nejmenším ve větší části vyrovnati tenkráte rapidně vzestupující drahotu. Celá konjunktura trvala však pouze krátkou dobu. Šílená, čistě na prestyži budovaná měnová politika, celní politika brzdící jakýkoliv vývoz, jakýkoliv obchod zboží s cizinou, zboží zdražující tarifní politika, vedly napřed k tomu, že se všeobecná světová hospodářská krise v tomto státě obzvláště přiostřila. Ve chvíli, kdy nastala stagnace výroby, v okamžiku, kdy provoz byl omezen, kdy se dělnictvo propouštělo, kdy dělnictvo vidělo, že se otupuje jeho nejdůležitější zbraň v podniku, odborová organisace, a kdy jí nemohli použíti, poněvadž podnikatelé raději dnes nežli zítra zavírali podniky, mohli jsme záhy pozorovati, že bylo snahou podnikatelům aby vytvořili možnost soutěže na úkor dělníků snižováním mezd, že nepoměr mezi mzdou a cenou zboží vždy rostl a že podnikatelé systematicky přikročují k tomu, aby snižovali mzdy, donucujíce dělníky k nepřetržitým bojům obranným. Zatlačeni do defensivy, můžeme ovšem teprve od jara 1921 pozorovati nepřetržité boje dělníků proti snižování mezd, počínaje stávkou kovodělníků na jaře 1921 a konče zatím velkým zápasem horníků před několika týdny.