Dále máme oprávněné stížností na přílišné a zcela neodůvodněné škrty u stavebních nákladů, jež byly provedeny na naléhání ministerstva financí. Jestliže některé stavební družstvo přes všechny urgence, přes všechny intervence léta čekalo na vyřízení své žádosti, a jestliže pak byly provedeny tak citelné škrty, které uvádějí podnikatele nebo družstvo v nebezpečí úpadku, nesmíme se diviti, že mnozí lidé nemají dostatečné důvěry k státní podpoře. Podkladem pro zúčtování musí býti den, kdy byly práce zadány a nikoli mnohem nižší stav na trhu často až po 2 letech, v době vyřízení žádosti.
Dovoluji si tudíž podati návrh, aby státní úřady při stanovení stavebního nákladu braly za základ stav, který je na trhu v době zadání prací a aby byla tato částka oznámena stavebníkovi do 4 neděl po podání žádosti, aby se tím stavebník nebo společenstvo ještě za stavby mohlo říditi.
Právě tak musíme žádati, aby vláda věcným posuzováním žádostí o osubvence zmírnila příkrosti přechodné doby, které vyplývají z nového zákona. Běží zejména o to, aby se skutečné snížení státní subvence, které má na mysli nový zákon, skutečnými škrty stavebních nákladů nerozšiřovalo také na ony žádosti, které právem mají býti posuzovány podle zákona z r. 1923. U některých společenstev byly provedeny škrty v takovém rozsahu, že čekatelé byli nuceni zaplatiti z vlastního na př. místo 15.000 Kč 45.000 Kč. Poněvadž prováděcí nařízení bylo vydáno příliš pozdě, zejména v německém území nebylo možno včas vyhověti všem zákonným požadavkům, čímž byli žadatelé opět poškozeni. Mimo to v prováděcím nařízení není úplně vypočteno vše, co se v plánu vyžaduje. Žádáme tudíž ministerstvo, aby buď v prováděcím nařízení nebo jiným vhodným způsobem byly uveřejněny zásady, podle nichž úřad pro podporu stavebního ruchu posuzuje stavební plány.
Ještě bych se zmínil o poplatkovém ekvivalentu těchto stavebních družstev. Stavební družstva musí platiti poplatkový ekvivalent podle hodnoty z 1. ledna 1921, kdy byla velmi příznivá konjunktura a ceny byly nadmíru vysoké. Taková cenová hladina jest ovšem neodůvodněná a takové předpisy jsou ovšem rovněž neodůvodněné, poněvadž ceny zatím klesly jistě více než o třetinu. Přes to musejí stavební družstva 10 let platiti poplatky vyšší hodnoty. Za základ vyměřovací musila by býti vzata buď hodnota stavby nebo mírné její zvýšení. Jak se bude stavebním družstvům vyměřovati daň, až přestane osvobození, to jest ještě nerozřešená otázka. Každému musí býti velmi nápadný hrozný nepoměr u národů tohoto státu, jak se jim uděluje státní stavební subvence.
Dosud jsme marně žádali od vlády přehlednou zprávu o udělených stavebních subvencích, z níž bychom seznali podíly jednotlivých národů tohoto státu. V soc.-politickém výboru při jednání o podporách v nezaměstnanosti zpravodaj posl. Dubický prohlásil, že se jich využívá hlavně v německých okresech. S německé strany mu bylo dáno náležité vysvětlení. Kdyby se zpravodaj při projednávání předmětu, o němž právě mluvíme, odvážil jen naznačiti něco takového, ocitl by se v nejpříkřejším rozporu se skutečností.
Jestliže pan zpravodaj včera namítal, že Němci v době vydání zákona o podpoře stavebního ruchu z r. 1919 spekulovali jen s německým územím Čech a nevěnovali tudíž dostatečné pozornosti tomuto zákonu, můžeme poukázati na to, že nám záleží hlavně na pozdějším zákoně a konečně že i tenkrát byly od Němců bez omezení vybírány daně. Doufám, že přednášejíce svá přání a požadavky, nemluvíme do větru a že směrodatné úřady učiní všechno, aby urychlily vyřízení těchto žádostí, aby zavládla liberální praxe při odhadování stavebních nákladů a při konečném vyúčtování, jakož i při posuzování nutných podmínek a že budou pečovati o to, aby byla podnikatelům staveb včas také poskytována podpora po zákonu jim náležející a konečně že se vláda brzkým rozřešením otázky válečných půjček pokusí odstraniti aspoň poněkud obtíže s úvěrem.
I když oceňujeme státní péči a uznáváme nutnost státních podpor v době mimořádných hospodářských obtíží a mimořádné bytové tísně, cíl musíme spatřovati v tom, aby byla opět rozprouděna soukromá stavební činnost. Jest úkolem všech, kdož mají zájem o bytovou péči, aby objektivně uvažovali o jejích předpokladech. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej p. posl. Hausmann.
Posl. Hausmann (německy): Slavná sněmovno! Návrh zákona, který projednáváme byl očekáván veškerou veřejností se zvláštním napětím. Vždyť noviny přinesly zprávu že ve vládní většině pracují jisté síly, které žádají úplné odstranění zákona o podpoře stavebního ruchu. Tyto síly nabyly vrchu. Zní to snad protimyslně, když něco takového tvrdím, vždyť přece právě projednáváme návrh, který se opět zabývá podporou pro stavby obytných domů; a přece je tomu tak; neboť tento návrh není již novým zákonem o podpoře stavebního ruchu, jako bývaly ony dosud termínované zákony. Sama vláda to říká v § 1, kde se zcela jasně praví: Dokud nebude vydán nový zákon o podpoře stavebního ruchu, má platiti tento zákon, který se dnes předkládá k usnesení. Nabytá práva jsou tímto zákonem zrušena. Neboť nelze snad přece popírati, že všem, kdož podali žádost o státní podporu podle zákona platného do 31. prosince t. r., bylo by také zachováno a muselo by býti zachováno právo, i kdyby se bylo vůbec nic neučinilo, poněvadž to přece není jejich vinou, že přetížené úřady, které mají vyřizovati tyto žádosti, neučinily tak včas a nezaslaly jim vyřízení. Jestliže proto, že bylo pozdě vydáno prováděcí nařízení, nebylo možno předložiti úřadům všech příloh, jež byly žádány, nesmí býti za to činěn odpovědným žadatel, to lze jistě uznati za spravedlivé. Avšak tímto návrhem se svaluje odpovědnost na něho a stíhá ho škoda, kterou nezavinil, stíhá ho škoda, která povstala tím, že úřady nemohly zdolati požadavků na ně kladených.
Neboť kdo vlastně dostane podporu ještě podle starého zákona? Podle starého zákona - nelze tomu aspoň jinak rozuměti a prohlásili to také zástupci vlády v soc.-politickém výboru - dostanou podporu ještě jen ti, kdož měli tolik odvahy, že se pustili do stavby, ačkoli neměli v rukou vyřízení svých žádostí, a budou moci do 31. prosince prokázati určitý pokrok ve stavbě, jak je stanoveno v 2. odst. § 11 prováděcího nařízení. Tyto odvážlivce nutno posuzovati ještě podle starého zákona. (Posl. R. Fischer [německy]: To jsou také finančně silnější!) O tom budu ještě mluviti. Znám množství měst v pohraničních územích republiky, kde bylo možno v poslední době pozorovati zvlášť silný soukromý stavební ruch ve smyslu tohoto zákona. A znám případy, že stavebníci, kteří mají po ruce dost peněz, dávali v tomto měsíci pracovati osm hodin nejen ve všední dny, nýbrž i v neděli. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!), jen aby dosáhli do 31. prosince předepsaného pokroku ve stavbě. To mohou dělati jen lidé, kteří nyní v poslední chvíli přišli konečně k rozumu - byli by to mohli učiniti již dávno - a poznali, že mohou nejen pomáhati mírniti bytovou tíseň, nýbrž také opatřiti práci a míti z toho ještě výhody. Družstvo - obce na tom nejsou o mnoho lépe - nemůže ovšem podniknouti něco tak odvážného. Sice i družstva se o to pokusila, avšak bohužel získala při tom velmi trpké zkušenosti.
V této náhražce zákona o podpoře stavebního ruchu se praví, že má býti brán zřetel na všechny ony stavby, s kterými bylo sice započato, u nichž však nelze prokázati pokrok předepsaný v odst. 2. §u 11, totiž na obce a družstva, na něž se vztahuje odst. a), zkrátka na všechny ony stavebníky, na něž se vztahuje odst. a) s 55%, jestliže podali žádost včas, tedy místa privilegovaná do 31. prosince, neprivilegovaná do 30. června. Rovněž neprivilegovaným místům, jak se praví v § 4, má býti poskytnuta podpora i když nepodala žádostí do 30. června, avšak jen v případech zvláštního zřetele hodných. Ve výboru jsme podali mnoho návrhů a většinu z nich opakujeme zde ve sněmovně, tak také návrh k § 4, odst. c). Bylo poukázáno na to, že náš návrh, který žádal, aby tyto případy byly posuzovány podle odst. a), jest zhoršením. Ve výboru jsem již neměl příležitosti uvésti to na pravou míru. Toto tvrzení není správné. Žádáme pro všechny takové případy určitý stupeň podpory, totiž 55%. Namítá se nám, že se ve vládním návrhu praví, že i tyto případy se budou posuzovati podle starého zákona, tedy že dostanou více, než zde navrhuje člen oposice. Zdálo by se, že jest tomu tak, kdyby to nečinila ilusorním tato velmi známá poznámka: "avšak jen v případech zvláštního zřetele hodných". Úřad může tak posuzovati všechny případy, ale nemusí tak posuzovati také vůbec žádný případ a vyhoví při tom přece jen plně zákonnému ustanovení, nedospěje-li k přesvědčení, že je to případ zvláštního zřetele hodný. A stranou nechávám otázku, zda jest nad pochybnost jisto, že úřad, který o tom má rozhodovati, může zcela nestranně posouditi, je-li ten či onen případ zvláštního zřetele hodný. (Posl. R. Fischer [německy]: Komu dal Bůh úřad, tomu dal také rozum!) Říká se to, avšak i když je zde rozum, stále ještě není jisto, bude-li lidská křehkost konec konců vykládati zákon zcela nestranně. Náš návrh jde tudíž dále, poněvadž obsahuje povinnost a každý by pak měl nárok. Vůbec našim návrhům se vedlo tentokráte velmi podivně. Většinou se prohlašovalo, že jsou značným nebo méně značným zhoršením vládního návrhu. Popírám to a hned to na jednom ukáži. V návrhu se praví, že z výtěžku losové půjčky místo 150 milionů, jak bylo stanoveno ve starém zákoně, má býti povoleno 600 milionů korun. Ve svém návrhu jsme žádali, aby tam byla znovu zařazena stará částka. Jako ve výboru, tak i zde prohlašuji, že náš návrh nesměřuje proti státním zaměstnancům, avšak jsme do té míry upřímní a odvážní, abychom řekli, že všichni, kdož by na konec pro tento náš návrh vystoupili proti nám, jsou oklamáni. Podle toho, co bylo oznámeno z vládních míst, počítá se, že losová půjčka vynese do 31. prosince 400 milionů Kč. Státním zaměstnancům se slibuje 600 milionů. 400 milionů, to jest hrubý výtěžek, od toho nutno odečísti režii a případné výhry. Byly-li dosud nějaké taženy, nevíme. Máme tudíž za to, že nikdo nemůže bráti takového ustanovení vážně, poněvadž pro ně vůbec chybí předpoklad. Dají-li se tím úředníci svésti, jest to jejich věcí. V návrhu jsme žádali, aby byl nynější zákon prodloužen o jeden rok a vláda aby se zatím snažila nalézti podklad pro nový zákon. Neboť já jsem přesvědčen, že přes to, že nabyly vrchu ony síly, které nechtějí už ničeho slyšeti o státní podpoře na odstranění bytové tísně, vláda bude nucena opět vypracovati zákon, čímž bude lze i nadále pracovati o řešení otázky "bytové tísně a bytové péče".
Jest to právní omyl a podle mého mínění porušení práva, jestliže všichni oni čekatelé, kteří v dobré víře se ucházeli o státní podporu, nyní ji buď vůbec nemají dostati nebo jen v míře značně omezené. Jest jisto, že tento návrh vzbudil všeobecné zklamání. Jsme toho mínění, že vláda - nevíme, jaké má v té věci úmysly - má a musí neprodleně přikročiti k vypracování podkladu pro nový zákon o podpoře stavebního ruchu. Že to má v úmyslu a že jest přesvědčena, že se ani tento stát, ačkoli se stále tvrdí, že jest úplně konsolidovaný, neobejde bez takového zákona, to vidíme, jak jsem již jednou řekl, z první věty § 1, která zní: "Až do vydání nového zákona platí tento zákon", jenž se zde v návrhu předkládá sněmovně na vědomí. Avšak bude potřebí, abychom velmi brzy od vlády uslyšeli, kdy máme tento zákon očekávati. Dnes se mají věci tak, že je zde vlastně jen ochota pracovati na tom, co zde ještě jest, a vyslovil-li řečník přede mnou, pan kol. Schälzky, přání, aby byl nynější zákon všeobecně hodně liberálně vykládán a liberálně ho používáno, opakoval bych toto přání s dvojnásobným důrazem také vzhledem k novému zákonu, který má býti nově vypracován. Neboť právě tento zákon ponechává dvéře dokořán nejrůznějším výkladům. Není zajisté možno, aby družstva a obce, které nešetřily ani časem ani námahou a obětmi, jen aby pomáhaly mírniti bytovou tíseň, nikoli proto, aby hájily a chránily svých osobních zájmů, nýbrž v zájmu veškerenstva a státu, aby tyto korporace byly tak strašně zklamány především už zákonem samým a pak také ještě jeho výkladem, jaký se mu bohužel tu a tam již dává a jenž vhání tyto korporace do záhuby. My jsme přesvědčeni, že tak jako dříve i nyní jest a zůstane povinností státu, aby i nadále náležitě pečoval o rozřešeni otázky bytové tísně. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Wittich.
Posl. Wittich (německy): Dámy a pánové! Stalo se již pravidlem v této sněmovně, že soc.-politické zákony, které jsou určeny pro dělnictvo, bývají vydávány v takové formě, že jim dělníci nerozumějí a na druhé straně že dávají byrokracii možnost, vykládati zákony libovolně, ovšem v neprospěch dělníků. Takovým pružným zákonem jest také zákon, o němž právě jednáme. Že se vláda tohoto roku rozhodla snížiti státní podpory na stavby, toho jest tím spíše litovati, poněvadž zejména na Slovensku lze pozorovati, že se tam velmi živě a silně rozproudil stavební ruch. Přijetí tohoto návrhu zákona bude míti ovšem za následek že nastane opět ochromení čilého stavebního ruchu; a to již z toho důvodu, poněvadž v nynější době vlastním kapitálem mohou stavěti jen bohaté horní vrstvy obyvatelstva, kdežto dělníkům nebo úředníkům, drobným řemeslníkům a zemědělcům pro ohromnou drahotu stavebních hmot není možno, aby si postavili sebe skrovnější domek. Řekněme si upřímně: dělník si nemůže postaviti domek, ani když počítá se státním úvěrem v rámci stavebního družstva, a to z toho důvodu, poněvadž platný zákon vyžaduje, že jednotlivec nebo družstvo, žádající o státní úvěr, má-li stát poskytnouti záruku, musí prokázati, že má nejméně 10% peněžní částky. To tedy znamená, že družstvo musí míti při nejmenším aspoň vlastní staveniště, chce-li se s úspěchem ucházeti o státní záruku. Dělník si dnes nemůže postaviti domek, poněvadž byt o 2 až 3 místnostech vyžaduje nákladu asi 80.000 až 84.000 Kč. Je tudíž zcela vyloučeno, že by dělník již předem, nebo třebas jen ve splátkách sehnal 10 nebo také jen 8% a že by je mohl ze své mzdy zaplatiti. Musíme tedy prohlásiti, že i při sebe liberálnějším používání tohoto stavebního zákona dělníkům není možno opatřiti si přiměřené byty. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Také ze všeobecných hospodářských a veřejně-zdravotnických důvodů jest velmi litovati, že se tento zákon o stavebním ruchu zhoršuje. Na Slovensku jest - myslím, že to netřeba zvlášť zdůrazňovati - všeobecná hospodářská krise. Jedině stavební ruch poněkud oživoval hospodářský život. Bude-li nyní stavební ruch odnětím dosavadní výše podpor znovu ochromen, bude to míti za následek, že tím velmi značně utrpí hospodářsky život.
Avšak jsou zde také důvody veřejného zdravotnictví. Kdybyste si vyjeli za účelem studia bytových poměrů do větších měst a zejména také do venkovských obcí, velmi byste se zděsili smutných bytových poměrů v oněch končinách. (Souhlas na levici.) Nestačí, když stát řekne, že poskytne to či ono, avšak sám nepřiloží ruky k dílu a z poznání, že musí něco učiniti, nevyvodí také posledních a nejkrajnějších důsledků tím, že sám opatří lidem bez přístřeší obydlí. V poslední výborové schůzi prohlásil odborový přednosta dr. Kubišta, že jestliže které území tohoto státu, pak jistě Slovensko může tvrditi, že mu bylo dosavadním zákonem přáno.
V první části svých vývodů jsem připustil, že stavební ruch na Slovensku potěšitelně oživl. Avšak bylo by zcela mylné, kdybychom tím zároveň také uznali, že oživení stavebního ruchu prospívá dělníkům a méně zámožným lidem. Stavějí-li se dnes na Slovensku byty, jsou určeny výhradně pro státní zaměstnance. - Prohlašuji, že jistě ani 5% z dosud vyplacených nebo převzatých státních záruk nebylo poskytnuto na Slovensku osobám, které nemají zvláštního štěstí, býti státními zaměstnanci. Vláda by měla býti také do té míry prozíravá a měla by uvážiti účinky, vyplývající z toho, že dělníci a soukromí zaměstnanci musejí bydleti v bytech zdraví škodlivých, kdežto státní zaměstnanec má byt o 3 až 4 pokojích s koupelnou, tedy byt zdravý, člověka důstojný. Nemyslíte, že i to v mnohém směru musí rozněcovati štvaní, národnostní nepřátelství a nevraživost těch, kdož jsou nuceni, protože se s nimi nestejně zachází, protože je k nim stát lhostejný, ustavičně bydleti v bídných, nezdravých bytech?
Návrh, o němž právě jednáme, má nejen ráz zřejmého ochabování péče, kterou má stát věnovati bytové tísni, nýbrž vyslovuje také jasně a zřetelně, že se stát úplně vzdává další povinnosti, čeliti bytové tísni a že chce obyvatelstvo tohoto státu, pokud je bez bytu, vydati na pospas hrubé zvůli a chamtivému vykořisťování spekulantů s domy a pozemky. Vždyť to vidíme. Domácí pánové, majitelé velkých a ohromných domů nemají naprosto žádného zájmu, aby stát poskytoval dalších záruk a podpor, poněvadž jim záleží právě na tom, aby byl nedostatek vhodných bytů, aby mohli dráze pronajímati své spatné byty. Proto nám, jakožto zaměstnancům a dělníkům záleží nesmírně na tom, aby stát i nadále v tomto směru plnil svoji povinnost.
Zvláště na venkově na Slovensku setkáváme se s bytovou tísní, poněvadž na venkově není nikoho, kdo by se o to aspoň trochu staral Úřady se dívají na tu bídu úplně lhostejně a bezradně. Ovšem, jest nutno uvážiti četné obtíže, o nichž se pro krátkost času nezmiňuji. Avšak chtěl bych připomenouti směrodatným činitelům vládním, aby upozornili své podřízené orgány, že jest nejen jejich povinností, dobře nebo i špatně vésti a spravovati veřejný život, nýbrž že je nutno jeviti také nějakou iniciativu. Měli by dbáti toho, aby bylo více než dosud pečováno o přirozené potřeby obyvatelstva. Věřte mi, že tato ohromná nerovnost dělnictvo strašně dráždí. Velká masa dělnictva, která dlouhá léta pozorovala ohromný rozdíl mezi životem příslušníků vlastní třídy a boháčů, nedovede pochopiti, že se v tomto státě znovu a v mnohých směrech mnohem vyzývavěji a křiklavěji projevuje zpupnost a hýřivý život majetných, zatím co mezi dělnictvem roste dosud nebývalá bída a nouze. Nám sociálním demokratům jest ovšem jasno, že bytová tíseň jest přirozeným průvodním zjevem kapitalistického společenského řádu a že úplné rozřešení bytové otázky s hlediska pracující třídy jest možné jen tehdy, až bude zvrácen kapitalistický společenský řád. Avšak přece jen myslíme, že republika, která o sobě říká, že jest republikou demokratickou, má k svým státním občanům projevovati aspoň tolik smyslu pro povinnost, že jim umožní, aby bydleli v řádných, člověka důstojných bytech. Jen tehdy, až velké dělnické masy seznají, že se stát o ně stará, že plní zcela svoji povinnost, až bude všeobecné přesvědčení, že blaho dělnictva je v této republice podporováno a umožňováno, jen tehdy bude možné, aby se dělnictvo s těmito poměry smířilo; jinak ovšem ne. Proto bezohledný boj proti této soustavě, která chce uvrhnouti pracující lid v bídu a i nadále ponechati jej v neštěstí! (Souhlas stoupenců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Warmbrunn.
Posl. Warmbrunn (německy): Slavná sněmovno! Vládní návrh o stavebním ruchu, který má dnes sněmovna projednávati, jest od zákona z května 1919 již neméně než pátou předlohou, která původní základní zákon, jenž byl zákonem vysloveně nouzovým, mění ve smyslu stupňovaného a soustavného zhoršení. Myšlenka, která byla základem původní předloze, vznikla z nesmírné katastrofální nouze bytové, v níž žily zvláště vrstvy proletářské, z nouze, z níž dnes, abych to jen hned řekl, nejste ještě venku, nýbrž do níž jste se dostali ještě beznadějněji, jak jest to logickým následkem hospodářského řádu za nynějšího systému. Zákon ten jest zákonem z nouze, měl býti jakýmsi druhem zákona ochranného pro nebydlící vrstvy proti vzrůstající brutalitě kapitalistického stavebního hospodářství, jehož smyslem ovšem jest, že nestaví ze samozřejmého účelu, aby lidé měli byty, že spíše používá bytové nouze a tísně lidí byt hledajících jen k tomu, aby horentními činžemi z bytů bezohledně vydělávalo. Kapitál se nestará o to, že tisíce a tisíce lidí je bez bytů, že desetitisíce lidí musí nedůstojný život tráviti v bídných, ztuchlých děrách, kapitál nezná slitování, nemá uznání, kapitál staví jen, když se investice rentuje od 15% výše. Když při předposlední předloze v lednu 1922, myslím, kol. Biňovec a Chalupa podávali zprávu, pravili asi: Nebudou-li míti peněžní ústavy uznání cituji podle smyslu - a nebudou stavěti, najdeme prostředky a cesty, abychom je přinutili. Nuže, finančníci, kapitalisté z této vyhrůžky nezbledli, mnoho se neulekli, v roce 1923 stavěli právě tak málo, jako nebudou stavěti v roce 1924 a 1925. A když dnes ve výboru týž zpravodaj projevil v debatě mínění, že zvláště německým finančním ústavům schází chuť ke stavebním úvěrům a tím chtěl nepřímo říci, že se čeští kapitalisté chovají snad lépe, ukazuje to velmi špatnou představu o povaze ústavů finančních, o povaze kapitalismu. Mohu pana zpravodaje ubezpečiti, že finanční kapitál, ať už je v rukách českých nebo německých, ukazuje vždy jeden a týž obličej. Finanční ústavy neinvestují kapitálu do stavby bytů, ba kašlou na maličkost státní záruky 6% zúročení, pokud mohou uložiti své peníze mnohem lépe v jiných výnosnějších obchodech. Proč má kapitalista dávati státu a celku kapitál na stavbu bytů, když s ním může v obchodě s lihem vydělati 100% a ještě více! (Výkřiky na levici.) Kapitál čeká, ten ví velmi dobře, že pro úpadek socialistického hospodářství přichází a přijíti musí chvíle, kdy i poslední hříčka socialistického zdánlivého paragrafu přivede se neúprosností kapitalistické hospodářské ofensivy ad absurdum. Na tento moment kapitál čeká, v konkrétním případě na okamžik, až bude odstraněna nebo proražena velká hráz, zvaná zákonem o ochraně nájemníků, až zoufalé masy statisíců, jimž bude ohrožena střecha nad hlavou, budou brutálně přinuceny k těm obětem, které způsobí, aby se stavební spekulace kapitálu vyplácela. Je samozřejmo, že to nejde najednou. Jak se zdá, je zde připraveno a usneseno omezovati ve stupňované rovnoměrnosti ruku v ruce tento zákon stavební se zákonem o ochraně nájemníků. Státní záruka byla sní žena ze 70% na 55%, po případě z 50% na 25% podle jednotlivých případů. Rovněž částky poskytnuté státem v § 6 pode jménem příspěvků které stát platí po 25 let na zúročení a amortisaci, značí silné snížení, které není v žádném poměru ke skutečnému poklesu stavebních nákladů.
Hlava III. dřívějšího zákona o soudech cenových se již neprodlužuje. Zajímavá jest jen pohřební řeč, kterou věnuje důvodová zpráva tomuto paragrafu, když praví: "Neprodlužuje se účinnost hlavy III. o cenových soudech úmyslně, neboť instituce cenových soudů se vůbec nevžila a také jí není potřebí." Tak daleko jsme to přivedli. Nepotřebujeme cenových soudů pro upravování cenových poměrů ve stavební živnosti, poněvadž lichváři patrně podle mínění zákonodárcova vymřeli. Nikdy ještě nebyly vyjádřeny s upřímností tak vděčnou podvod a házení písku do očí celého sociálního zákonodárství v tomto státě, jako v těchto posledních řádkách důvodové zprávy. I když sebe více snažím se najíti parlamentárně věcný výraz pro charakteristiku praktických účinků stavebního zákona ve smyslu původní idee, jež byla zákonu základem, tu vždy zase připadá mně slovo "podvod". Částky, k nimž se stát zavázal podle dosavadních zákonů ve formě podpor a záruk, dosahují sumy téměř tří miliard. Toto břemeno je tím tíživější, že jednotlivé dílčí částky jsou splatny v době 25 let, tedy v dobách, kdy žádný člověk nemůže říci, jak se tyto číslice v našich platových pojmech budou vyjímati za nejistého stavu valuty. Avšak i kdyby to byla suma dvakráte tak velká a ještě větší, kvitovali bychom ji beze slova, kdyby praktické uskutečnění zákona aspoň trochu pokulhávalo za původním účelem jeho. Mohlo se především jednati jen o to, aby bylo pomoženo k laciným bytům nebydlícím a špatně bydlícím chudým vrstvám obyvatelstva se zvláštním zřetelem k hustě obydleným průmyslovým střediskům. Pomohly v tomto směru nesmírné proudy peněz, tyto miliardy, které vyžadují předlohy, pomohly tyto miliardy, které byly větším dílem opatřeny daněmi z nejnižších a nejširších vrstev pracujícího obyvatelstva, skutečně také aspoň poněkud bytové nouzi těchto lidových vrstev? Ne, tisíckráte ne, když se přesvědčíte o praktickém účinku zákona. Jděte na př. do okolí Prahy a přesvědčete se, co a jak se stavělo za státní stavební podpory. Největší část peněz byla rozdrobena do stavby nevýnosných vil a malých domků. Velké stavby, které by byly pro bydlení hromadné, možno opravdu spočítati na prstech jedné ruky. Táži se vás na podmínky, na jaké přijde dnes bydlení i v případech nejpříznivějších, kde stavěla družstva! Tažme se, co stojí nejskromnější byt. V domech, jež stát podporoval 50 až 60% stavebního nákladu, zadávají se byty o kuchyni a 3 pokojích jen po předběžném složení pěti- až desetiroční činže 20.000 až 60.000 Kč. Ježto i počet těchto bytů je tak omezen, že se mají ke skutečné poptávce po bytech jako kapka k moři, věší se ovšem na obchod s těmito novými byty různí bytoví spekulanti, různé "bytové kanceláře", které si dají platiti sta korun za pouhé sprostředkování; pravím, "za pouhé sprostředkování". Když někdo hledá byt a musí do takové novostavby, podporované státem, podle těchto famosních stavebních zákonů, vložiti předem kapitál 20 až 60.000 Kč, aby byt dostal, pak se táži: jsou to byty pro proletariát, jsou to byty pro ony široké vrstvy obyvatelstva, jimž se stala bytová nouze katastrofou? Možno opravdově věřiti sociálnímu smyslu zákona, aby byl podporován stavební ruch, zvláště v okolí velkých měst, když se ponechává obchod se stavebními místy volné konkurenci nejdrzejšímu lichvaření? Na příklad za stavební místo asi 500 m2, tedy ne příliš velké, požaduje se v okolí Prahy asi 100.000 až 200.000 Kč. Také nejlacinější místa sprostředkováním družstev přijdou vždy ještě na 40.000 až 50.000 Kč, nepočítaje ani přirážky na kanalisaci atd. Který proletář může na takovém místě postaviti domek? Zákon je školským příkladem pro tragiku polovičatosti. Otevírá dokořán dvéře spekulaci a většina stavebních spekulantů používá ho způsobem takovým, aby využili konjunktury stavbou vil a rodinných domů a aby shrábli stavební podporu státní po dobu 25 let jako dobrou rentu.
Podáme k předloze několik pozměňovacích návrhů. Hned však zdůrazňujeme, že i kdybyste byli ochotni návrhy ty přijmouti, nemůže býti již nic změněno na základním zlu zákona. Jen soustavným, bezohledným používáním záboru bytů, na nějž jsme opět a opět již před lety poukazovali, použitím těchto 3 miliard v tom smyslu, že by stát nakoupil stavební potřeby ve velkém, že by se pečovalo o plánovité zřizování hromadných bytů, odpomohlo by se poněkud zlu, které nyní vyrůstá k neodvratitelné katastrofě pro veškeré pracující obyvatelstvo tohoto státu. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále p. posl. Kučera.
Posl. Kučera: Ctěná sněmovno! Vláda jak bylo již řečeno pány referenty soc. politického a rozpočtového výboru, chystá se likvidovati zákon o podporách stavebního ruchu. Vychází tím vstříc spekulantům nouzí bytovou. Nedostatku bytů chystají se využíti domácí páni ještě více nežli dosud. Vláda přiskakuje jim na pomoc. Omezuje svým návrhem podporu na stavbu domů, aby při vyšším stavebním nákladu bylo možno vyšroubovati činže výše nežli dosud. Má se tím dopomoci i majitelům starých domů, aby stejným způsobem vyháněli činže nahoru, neboť neustále si naříkají, že se jim domy nerentují. Je prokázáno, že družstva stavební postavila domy, v nichž je činže daleko nižší, nežli v domech soukromých majitelů, ať již jsou to majitelé domů starých, nebo majitelé domů postavených se státní podporou, a proto má býti činnost stavebních družstev za razena.
Vláda svým návrhem připouští ovšem provedení započatých staveb, na něž žádosti byly podány. Již provádění dosavadního zákona o stavebním ruchu dalo by se mnoho vytýkati. Ani obce a okresy nečinily v otázce odstranění bytové nouze vše, co bylo jejich povinností, aby lidé bez přístřeší mohli náležitě bydliti. A ze Slovenska docházejí zprávy, že tam vlastně tento zákon teprve se začíná praktikovati. Ačkoliv tedy v tomto oboru nebylo, co je žádoucno, vykonáno, již přichází vláda s návrhem, kterým mají býti dosavadní výhody rušeny.
Jen několik slov k našim opravným návrhům. Návrhy tyto ve výboru soc.-politickém neprošly a opětujeme je v plenu. Chceme, aby podpory byly zaručeny všem stavbám, započatým r. 1923 a 1924, budou-li dokončeny do konce r. 1925. Svými návrhy usilujeme dále o odstranění rozdílu, který zde panoval vzhledem k ustanovení, že určitá místa byla považována za privilegovaná, jiné obce byly pak vyloučeny z nároku na podporu přidělovanou podle tohoto zákona. Činíme ústupek, aby podpory staveb pro r. 1924 děly se jenom tam, kde skutečně je prokazatelná bytová nouze. Žadatel byl by nucen předložiti zvláštní úřední průkaz, že v obci je potřeba obytných staveb.
Pokud jde o výši státní záruky, žádáme, aby zejména stavební družstva měla zabezpečenu záruku ve výši 70% pro námi označené stavby, v letech 1923 a 1924 podnikané, mimo to aby v omezené míře byla záruka státní přiřknuta osobám soukromým, jež dělíme ve dvě kategorie: Stavebníkům, kteří staví jem menší domy v rozsahu jednoho až čtyř bytů, navrhujeme 45% státní záruky. Stavebníků" kteří se pouštějí do staveb činžovních, tedy do staveb s 5 i více byty, navrhujeme podporu 40%.
Je pravda, že v tomto smyslu jsme snad byli méně liberální ve svém návrhu nežli sama vláda, a bylo nám to také vytýkáno. K tomu se beze všeho přiznáváme. Jde-li o soukromé stavebníky, kteří chtějí z důvodu bytové nouze podnikati určité stavby a nemají dostatečného kapitálu, mohou svou potřebu uhraditi prostřednictvím stavebních a bytových družstev. Jsou-li to však takové osoby, které nemají zapotřebí oné společenstevní podpory, stanovené pro stavební družstva, a mohou se odvážiti samostatného podnikání, pak ovšem není také nikterak odůvodněna vyšší ochrana, která by se jim zákonem zaručovala. Takovýmto stavebníkům jsme právě určovali podporu menší. Návrh náš vychází s hlediska potřebné ochrany osob sociálně slabších.