Předseda: Všecky tyto návrhy jsou dostatečně podepsány a jsou předmětem jednání.
Ke slovu není dále nikdo přihlášen, debata je skončena.
Uděluji závěrečné slovo p. zpravodaji.
Zpravodaj posl. Roudnický: Slavná sněmovno! Předložený vládní návrh nezvyšuje daně cukerní. Jestliže původní osnova návrhu zněla, aby daň obnášela ze 100 kg čisté váhy 54 K, byl to součet z daně a přirážky.
Kol. Dietl poukazoval na veliké jitření, které nastalo r. 1899, když cukerní daň byla zvýšena. Tehdejší jitření v celé říši bylo oprávněné. Vždyť z 19 K na 100 kg zvyšována byla daň o 100%, na 38 K. Tehdy obnášela daň cukerní 50% prodejní ceny. Jestliže cukr stál 87 až 80 K za 100 kg, jistě že to byla velice vysoká daň, poněvadž žádáno bylo 38 K daně cukerní. Dnes poměry jsou docela jiné. Při prodejní ceně 430 K je daň cukerní i s přirážkou 54 K.
Kol. Bubník navrhoval, aby zřízena byla zvláštní komise, která by rozdělovala cukr. Já jako referent nechci snad polemisovati, nýbrž jenom upozorňuji, že jistě celý stát má z toho velikou radost, že dřívější státní rozdělovny již likvidují, že jejich činnost je u konce. Jistě, že by neodpovídalo smýšlení a názorům většiny obyvatelstva, aby znovu státní rozdělovny byly zaváděny.
Aby se 1/5 cukru zprostila daně, myslím, by to bylo velmi těžké, ježto zatěžovala by se administrativa, a že daleko více by se spotřebovalo na administrativu, než by obnášela celá tato daň.
Kol. Dietl žádá, aby vláda Národnímu shromáždění podala zprávu, jaká opatření učinila ke snížení cen cukru. Vláda již na jaře vykonala svoji povinnost a viděli jsme, že její snaha byla účinná a že, ač kartel snažil se vyhnati ceny cukru do výše, přece jen musil ceny snížiti a zůstalo při starém. Nyní již dosti bylo oznámeno jednak v rozpočtovém výboru a jednak i v novinách, co učinila vláda, aby cena cukru byla snížena.
Podobně nemohu se vysloviti ani pro resoluční návrh, aby byla zajištěna úhrada pro tuzemsko, poněvadž výroba cukru a množství je takové, že je obava, že ani nebude cukr do ciziny vyprodán.
Navrhuji zamítnutí všech resolučních návrhů. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Nejprve hodlám dáti rozhodnouti o návrhu na přechod k pořadu, jejž podali pp. posl. Dietl, dr. Holitscher a soudr.; bude-li zamítnut, budeme hlasovati o osnově obsažené ve zprávě výborové.
Ježto k této osnově pozměňovací návrh podán nebyl a osnova sama má toliko 2 články, nadpis a úvodní formuli, míním dáti hlasovati o celé osnově najednou.
Námitek proti tomuto způsobu hlasování není? (Nebylo.)
Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.
Nejprve jest zde návrh na přechod k pořadu, jejž podali pp. posl. Dietl, dr. Holitscher a soudr.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
1. Návrh posl. Dietla, dr. Holitschera a druhů:
Navrhuje se, aby se přes návrh přešlo k pořadu.
Předseda: Konstatuji, že sněmovna jest způsobilá se usnášeti.
Kdo souhlasí s přečteným návrhem, jejž podali pp. posl. Dietl, dr. Holitscher a soudr., prosím, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest menšina, návrh jest zamítnut.
Teď budeme hlasovati o celé osnově, o jejích dvou článcích, nadpisu a úvodní formuli tak, jak jest obsažena ve zprávě.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou tohoto zákona, obsahující 2 články, nadpis a úvodní formuli, ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, tím osnova zákona, její dva články, nadpis a úvodní formule jsou schváleny ve znění zprávy výborové a poslanecká sněmovna přijala osnovu tuto v prvém čtení.
Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.
Zbývá ještě rozhodnouti o resolucích. Nejprve je zde resoluční návrh pp. posl. Dietla, R. Fischera a druhů. Žádám, aby byl přečten.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
2. Resoluční návrh posl. Dietla, R. Fischera a druhů:
Přes dobré žně a mimořádně vysoké zisky z exportního cukru cukerní průmysl hrozí stále zvýšením ceny cukru, ač již od počátku cukerní kampaně byly ceny svévolně zvýšeny bez jakýchkoliv důvodů.
Vláda se vybízí, aby Národnímu shromáždění při poradách o návrhu o dani z cukru podala zprávu, jaká opatření byla učiněna nebo na jaká se pomýšlí, aby bylo přivoděno přiměřené snížení cukerních cen.
Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s přečteným resolučním návrhem, jejž podali pp. posl. Dietl, R. Fischer a druzi, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest menšina, tento resoluční návrh jest zamítnut.
Dále jest zde resoluční návrh, jejž podali pp. posl. Hackenberg, Häusler a druzi. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
3. Resoluční návrh posl. Hackenberga, Häuslera a druhů:
Ministerstvo financí se vybízí, aby poslanecké sněmovně podalo v nejkratší době přehlednou zprávu o výsledcích žní a o vývozu cukru.
Předseda: Kdo souhlasí s přečteným resolučním návrhem, jejž podali pp. posl. Hackenberg, Häusler a druzi, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest menšina, návrh jest zamítnut.
Dále jest zde resoluční návrh pp. posl. Tauba, Dietla, R. Fischera a druhů. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
4. Resoluční návrh posl. Tauba, Dietla, R. Fischera a druhů:
Vláda se vybízí, aby tak rychle, jak jen možno, podala poslanecké sněmovně zprávu o opatřeních k úhradě potřeby cukru ve státě.
Předseda: Kdo souhlasí s přečteným resolučním návrhem, jejž podali pp. posl. Taub, Dietl, R. Fischer a druzi, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest menšina, jest zamítnut.
Dále jest zde resoluční návrh, jejž podali pp. posl. Bubník a soudr.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
5. Resoluční návrh posl. Bubníka a soudr.:
Vláda se vyzývá, aby 1/5 odběru cukru spotřebitelských organisací dělnických zprostila daně a přirážky z cukru.
Předseda: Kdo souhlasí s resolučním návrhem pp. posl. Bubníka a soudr., prosím,
aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest menšina, návrh jest zamítnut.
Dále jest zde resoluční návrh týchž pánů poslanců.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
6. Resoluční návrh posl. Bubníka a soudr.:
Vláda se vyzývá, aby zřídila rozdělovnu cukru, v níž by byly zastoupeny spotřebitelské organisace.
Předseda: Kdo souhlasí s tímto resolučním návrhem, jejž podali pp. posl. Bubník a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest menšina, návrh jest zamítnut.
Tím vyřízen jest odstavec 1. pořadu dnešní schůze.
Přerušuji projednávání dnešního pořadu a uděluji nejprve slovo panu ministru obchodu inž. Novákovi k prohlášení.
Ministr. inž. Novák: Slavná sněmovno! Dámy a pánové! Pan posl. Mlčoch ve včerejší plenární schůzi (13. prosince) reagoval na moje prohlášení, které jsem za účelem informování přirozeně znepokojené široké veřejnosti ihned po prvém projevu p. posl. Mlčocha v parlamentu z 30. listopadu t. r. uveřejnil v denním tisku.
Pan posl. Mlčoch mně především formálně vytýká, že jsem mu nedal odpověď v parlamentě, dále že jsem nevyčkal sdělení konkrétních dat, o které ho teprve později požádala moje presidiální kancelář, a konečně tvrdí podle stenografického protokolu, "že skutečnost, že povolovací řízení stalo se střediskem protekcionářského nebo i snad dokonce korupčního, prokázal řadou případů."
K tomuto tvrzení p. posl. Mlčoch a prohlašuji, že se mu průkaz tento naprosto nepovedl. Vyvrátil jsem oficielní zprávou v novinách veškery případy, pokud je konkrétně uvedl, resp. pokud i bez konkrétních jmen na základě úředních záznamů daly se vyšetřiti.
Proberu ještě jednou případ za případem, aby se mi nemohla vytýkati neúplnost.
1. Pan posl. Mlčoch vrátil se k tvrzení "Reformy" ze dne 25. července t. r., v němž bylo uvedeno, že jistá liberecká firma v soudní síni dokázala, že za vývozní povolení platila provisi 128 tisíc Kč zprostředkovateli. K tomu jsem konstatoval, že tento případ týká se vývozního povolení č. 203.539 ze dne 10. března 1921 na vývoz 50 tisíc kusů kozin, kde vznikl civilní spor mezi firmou Hartstein v Liberci s firmou Polák v Praze, zda částka 128.000 Kč, kterou žádal Polák od Hartsteina, je odměnou za opatření vývozního povolení či slíbenou provisí za obchodní uskutečnění vývozu, jak tvrdí Polák.
Tento civilní spor zůstal v klidu následkem mimosoudního vyrovnání stran. Dal jsem ihned, jak "Reforma" v červenci t. r. přinesla tuto zprávu, případ vyšetřiti také po stránce správnosti meritorního udělení povolení, a tu bylo zjištěno, že tehdejší referent (úředník Obchodní a živnostenské komory v Praze) případ předložil už tehdy poradnímu sboru pro obor jirchářský, který za předsednictví p. sen. Jaroše doporučil, aby žádost byla příznivě vyřízena. Podotýkám ještě, že uvedený případ spadá do doby úřadování dřívějšího ministra obchodu pana JUDra Hotowtze.
2. Posl. Mlčoch tvrdil dále, že firma Jindřich Houska v Čes. Budějovicích dostala povolení na dovoz česneku a cibule. . . (Posl. Horák: To byl křen!) Tenkráte to byla cibule, křen budu servírovati pánům později. (Veselost.) . . . dostala povolení na dovoz česneku a cibule - tedy ne na křen - za 3 měsíce, kdežto jiné firmy ihned. Výslovně ještě poznamenávám, že v poslední schůzi mluvil p. posl. Mlčoch o cibuli. O křenu mluvil teprve včera a k tomu jsem konstatoval, že žádost uvedené firmy č. 111.955 byla podána 23. května 1923 a vyřízena dne 26. května 1923, tudíž ne za 3 měsíce, nýbrž za 3 dny a týž den vyzvednuta. O novém tvrzení pana posl. Mlčocha ve příčině téže firmy - o křenu - promluvím ještě dále.
3. Pokud se týče obvinění vznesených výslovně proti referentovi oděvní skupiny Procházkovi, že nestejnoměrně vyřizuje žádosti za dovoz vlněného zboží, neuvedl pan posl. Mlčoch jmen příslušných firem a nemohl jsem proto tenkráte věc objasniti. K tomuto případu se ještě dnes vrátím. Zatím jsem uvedl jen tolik, že povolení vídeňské firmě Leiner bylo uděleno prostřednictvím speditérské firmy Caro a Jelinek v Praze na dovoz vzorkové kolekce konfekčního zboží po složení jistoty, že vzorky budou opět vyvezeny, což se také stalo.
4. Dále vytýkal pan posl. Mlčoch, že určitý, jím nejmenovaný obchodník - stále totéž, nejmenovaný o chodník, to ztěžovalo mně pátrání, ale přes to vyšetřil jsem věc jak náleží - nedostal povolení na dovoz holí, kdežto vídeňská firma prostřednictvím zprostředkovatele povolení dostala. K tomu jsem prohlásil, že dovoz holí povoluje se na kontingent rakouský, který jest tak značný, že ani jediná žádost meritorně nebyla zamítnuta; cizozemská firma ovšem podle platných předpisů musí míti zdejšího prostředníka. Dovoz holí z Německa nepovoluje se zásadně nikomu, vzhledem k dumpingu, který Německo provozuje.
5. Pan posl. Mlčoch tvrdil, že bratří Arentové - případ zvláště zajímavý - mají výhradné právo na dovoz gumových látek a plášťů, zatím co prý jiné firmy povolení vůbec nedostanou. Především jsem konstatoval, že dovoz gumových látek se povoluje všeobecně každému žadateli, poněvadž jediná tuzemská továrna spotřebuje vyrobené zboží tohoto druhu pro vlastní konfekci. Ostatně máme smluvní dovozní kontingent s Rakouskem 200 q, s Anglií (společně s příbuznými celními položkami 500 q a výrobci, zejména živnostnictvo, těchto výhod smluvních závazků plně používají. Také dovoz gumových plášťů je zaručen smluvními kontingenty s Rakouskem 200 q a s Anglií 500 q - tedy číslice přímo astronomické. Z Rakouska byl již kontingent vyčerpán, a to dovozci, mezi nimiž firma Arent vůbec nepřichází. (Posl. Petrovický: Kde je Mlčoch našel?) Slyšel to v kavárně, jak jste slyšeli! Ale i přes kontingent povoluje se tento dovoz z Rakouska, Anglie vůbec volně, ba i z Německa, kde smluvního závazku není, v zájmu lidového ošacení. Z mimosmluvních zemí povoluje se dovoz jen obchodníkům konfekcí, nikoli výrobcům a také ne na sklad, aby tyto věci se zbytečně nezdražovaly.
6. Firma Louis Dubail et Co. ani fa. Weiner na Král. Vinohradech o dovoz čaje letos vůbec nežádaly. Poněvadž p. posl. Mlčoch tvrdil, že ředitel fy. Dubail se vyslovil vůči Weinerovi, že povolení dovozu stálo 80.000 Kč, učinil jsem ihned trestní oznámení státnímu zastupitelství v Praze proti neznámému pachateli pro zločin zneužití úřední moci, pokud by snad úplatek přijal úředník, po př. zločin podvodu, pokud někdo na účet úředníka vybral podvodně tento "úplatek". A jest nyní na svědcích a také na panu posl. Mlčochovi (Výborně! Potlesk.), aby soudu jmenovali osoby.
7. O firmě Fučikovský, o níž pan posl. Mlčoch tvrdil, že má monopol na měřicí přístroje, kdežto všem konkurenčním firmám bylo jich dovážení zakázáno, sdělil jsem s veřejností, že měřicí aparáty fy. Fučikovský byly řádně vyzkoušeny ministerstvem financí a jsou předpisovány tímto ministerstvem za měřidla do lihovarů, jako to bylo za Rakouska, kde to měla předepsáno firma Dolanský z Vídně. V povolovacím zení proto dovoz těchto měřicích přístrojů vůbec nepřichází.
8. Pan posl. Mlčoch pozastavil se nad tím, že "na 3 kg cukru žádá se zvláštní povolení za velmi těžkých podmínek, kdežto celé vagony mohou se vyvážeti docela klidně." To vysvětlil jsem tím, že vývoz nezdaněného exportního cukru - divím se, že to pan poslanec neví - jest přirozeně zcela volný, kdežto vývoz cukru zdaněného v zájmu konsumentů (Souhlas.) na základě usnesení ministerské rady (Hlučný souhlas.) byl obmezen na 5 kg a balíček pro jednotlivý vývoz. Z toho, co jsem uvedl, vidí slavná sněmovna, že jsem reagoval na všechny případy panem poslancem uvedené a že jsem je vyvrátil, pokud byly konkretisovány. V případě referenta oděvní skupiny Procházky - vrátím se k tomuto případu panem posl. Mlčochem nedostatečně precisovaném, dostalo se mně s jiné strany upozornění, že jde o firmu "Au Derby" Rudolfa Dolejše na Národní třídě, který se domníval, že byly jeho žádosti o dovoz jinak vyřizovány než žádosti jiných firem. Šel jsem ve vyšetřování ještě dále, než bylo mou povinností a dal jsem všechny tyto stížnosti co nejpřísněji a nejpodrobněji vyšetřiti a mohu na základě úředních spisů a všech protokolů, jež mám po ruce, se slavnou sněmovnou sděliti, že ani v jediném případě nebyla shledána nekorektnost, nýbrž naopak, že všechny případy i vůči firmě Dolejš i vůči firmám jím uváděným byly rozhodnuty přesně v rámci platných směrnic.
Mohu také se slavnou sněmovnou sděliti doslov protokolu, sepsaného s majitelem firmy Au Derby Dolejšem, jemuž byl výsledek šetření se všemi spisy předložen a jenž prohlásil jako svůj celkový úsudek, "že nemůže tvrditi, že by kterýkoli referent, jenž v jeho věcech přišel v úvahu, vědomě nebo se zlým úmyslem dopustil se jakýchkoli nesprávností a že nabyl přesvědčení, že referenti jednali podle směrnic, které mu byly vyloženy."
Nyní obracím se k novým, včera v plenu sněmovny předneseným sdělením pana posl. Mlčocha, jež jeho tiskem byly označeny křiklavým titulem "Nové úžasné odhalení korupce". (Posl. Petrovický: Ale ministrova odpověď tam nebyla!) To se ví, proč.
Pan posl. Mlčoch především znovu uvádí případ firmy Houska z Budějovic. (Hlas: Křen!) To je ta cibule! V prvním prohlášení jednalo se o cibuli a reagoval jsem na cibuli, nyní stal se z cibule křen a reaguji proto na křen.
Jindřich Houska z Českých Budějovic podal dne 25. srpna 1923 pod čís. 123897 žádost za dovoz 60 q křenu z Bavor. Dne 30. srpna t. r. sděleno bylo firmě, že dovoz se povolí, prokáže-li, že nemůže křen nakoupiti v tuzemsku. Stalo se tak na základě směrnice ze dne 3. srpna 1923, čís. 142858, podle které k podnětu zemědělské rady pro Slovensko a ministerstva zemědělství bylo stanoveno, že dlužno chrániti tuzemskou, zejména slovenskou produkci. (Výborně!) A toho také je potřeba.
Stejným způsobem bylo postupováno i proti ostatním firmám. Ježto firma Houska vyzvání tomuto nevyhověla, byla její žádost stornována. Na základě později změněné směrnice byl opět dovoz z Bavorska ve větším rozsahu povolován, a byla tudíž i nová žádost firmy Houska ze dne 19. října 1923, č. 138159, tak jako žádosti ostatních firem, příznivě vyřízena dne 22. října 1923.
Z podaných žádostí lze seznati, že v prvém případě byla cena za 1 q křenu 183 Kč, v druhém případě 220 Kč. Pan posl. Mlčoch uvedl, že obchodník musil koupiti za 450 Kč. Táži se, zdali se neměl dovolávati lichevního soudu? To by byla správná cesta! (Posl. Horák: Musel zaplatiti v Bavorsku!) On ho koupil zde od zdejšího obchodníka. Tak to bylo řečeno. Konstatuji, že v Bavorsku stál 220 Kč, dříve 183 Kč. To jsou čísla protokolární, můžete se podívati do tehdejších bavorských novin.
Není vyloučeno, že někteří obchodníci, kteří dostali dovozní povolení na křen v době před obmezením dovozu, to jest před 3. srpnem 1923 s obvyklou 3měsíční lhůtou platnosti, mohli dovézti v době, kdy jiným žadatelům bylo dovozní povolení odpíráno. Tato skutečnost je zcela přirozeným důsledkem administrativního řízení povolovacího, poněvadž vydané povolení jest nabytým právem, jež straně nelze odejmouti, i když směrnice se změní.
I v tomto případě firmy Houska celý postup byl na základě úředních spisů náležitě vysvětlen a pan Houska, kterého jsem povolal do Prahy, uznal, že bylo jednáno správně a že o nějakém úplatkářství nemůže býti řeči. (Posl. Horák: V klubu řekl opak!) S těmi všemi pány jsou zavedeny protokoly, tak jako s tím falešným prohlášením o Baťovi, které podepsal pan tajemník jednou tak a po druhé onak. Důsledky si ponese sám, ať jest příslušníkem kterékoliv strany. (Výborně!)
Pokud se týče podání Obchodnické jednoty československé v Brně v záležitosti povolování dovozu mouky a obilí, konstatuji, že netoliko dovoz mouky, nýbrž i dovoz a vývoz vůbec musí býti povolován každému oprávněnému živnostníku a obchodníku, tudíž také komisionářům a samostatným obchodním jednatelům, kteří jsou přece legitimními obchodníky. Či přeje si pan posl. Mlčoch, abych komisionářům a obchodním jednatelům znemožnil zahraniční obchody? Speditérům jako takovým dovoz a vývoz zboží se nepovoluje, ale jsou samozřejmě speditéři legitimováni, aby podávali žádosti za dovoz a vývoz jménem legitimních firem, ale jen potud, pokud skutečně obstarávají také dopravu zboží, o jehož dovoz a vývoz žádají. Při tom požaduje se od speditérů vždy příslušná speciální plná moc stejným způsobem jako u ostatních žadatelů - a přísně se zkoumá oprávnění živnostenské.
Přistupuji k případu firmy "Vegetas", kde vytýká pan posl. Mlčoch, že firma utrpěla velikou škodu tím, že nebyl firmě povolen kompensační dovoz raných bramborů sadbových. Především poukazuji, že tento případ - jak sám pan stěžovatel uvádí - jest z jara roku 1920! (Slyšte!) tedy z doby, kdy povolovací agenda byla konána československou vývozní a dovozní komisí, resp. od 26. dubna 1920 komisí pro zahraniční obchod, jež obě vyřizovaly příslušnou agendu svými laickými sbory zcela autonomně. K meritu připomínám jen tolik, že žádost za dovoz sadbových bramborů došla komise dne 23. března 1920 pod čís. 48139 a vyřízena byla příznivě již dne 4. března 1920, tedy druhý den! (Výkřiky.) To jsou, prosím, protokoly. Stálo to mnoho práce, poněvadž je to záležitost již 4 roky stará. Nebude-li se věřit více státním úřadům nežli křikům a pomluvám, pak je ovšem těžké každé vysvětlení!
O vlastním jádru nezdá se býti pan posl. Mlčoch firmou náležitě informován. Tuto záležitost dal jsem již počátkem roku 1922 podrobně vyšetřiti kontrolním oddělením ministerstva obchodu a mám po ruce příslušnou podrobnou úřední zprávu pro sněmovnu. Ale poněvadž obsahuje vlastně totéž, nechci sněmovnu unavovati předčítáním velmi obsáhlého spisu. Pánům poslancům však stojím k disposici.
Připomínám jen tolik, že firma proti zamítavému rozhodnutí ve příčině náhrady uváděné škody nepodala stížnost ke správnímu soudu, takže toto rozhodnutí je v právní moci.
A teď přijde také něco pikantního, ovšem jiného rázu, než jsou páni zvyklí. Nyní se firma domáhá náhrady škody žalobou u obchodního soudu z titulu domnělého porušení smlouvy, uzavřené prý s bývalým kompensačním úřadem. Dlužno tudíž vyčkati soudního rozhodnutí.
Přicházím konečně k případu dovozního povolení na dovoz automobilu pro továrníka Karla Zejdu z Přerova, které obstarala firma Lidka Soukupová, jednatelství a komisionářství v Praze.
Podle zdejších spisů podala tato jednatelská firma žádost za dovoz ojetého automobilu pro Karla Zejdu pod čís. 431925, vykázavši se při tom jednak plnou mocí ze dne 12. dubna 1923, jednak potvrzením pražského magistrátu ze dne 27. března 1923, č. 635, o odpovědi komisionářské živnosti, na niž obdržela živnostenský list pod čís. 7520.
Poznamenávám, že tento případ se vyšetřil zvlášť přísně, a nesnesu, aby se pochybovalo o pravdivosti tohoto řízení, poněvadž tomu byl věnován dnešní celý den.
Současně předložila jednatelská firma typový list, z něhož referent viděl, že jde skutečně o ojetý automobil značky Oppel, typ 8/25 HP, číslo motoru 46868.
Zároveň v žádosti podepsané vlastnoručně panem Karlem Zejdou, kterýž podpis shodoval se zřejmě s podpisem na plné moci, bylo uvedeno, že automobil dostává se p. Karlu Zejdovi od jeho tchána k vyrovnání staré pohledávky. Račte dávati nyní dobrý pozor. Nebylo tudíž formálních závad, aby žádost nebyla vyřízena, a povolení vyručeno podávající jednatelské a komisionářské firmě. In merito bylo vyřízení rovněž správné a bylo všeobecně vůči všem žadatelům praktikováno.
Lituji, že pan posl. Mlčoch uvedl valutového referenta, poněvadž tomuto muži čisté povahy způsobil veliké a závažné nepříjemnosti, které ohrožují jeho budoucí postavení. (Posl. Horák: On dal jen originál dopisu!) Ale od koho?!
Valutový referent opatřil správně valutovou rubriku otiskem razítka "bez valuty", protože v žádosti v rubrice: "Způsob a čas placení" bylo uvedeno "Neplatí se, jelikož jde o vyrovnání staré pohledávky." To ten pán, který zadával, musil také v té rubrice viděti.
Toto razítko "Bez valuty" valutový referent musil vytisknouti na základě generelního zmocnění ministerstva financí. Nevím, jak to mohla ta panička nebo slečinka napsati, když tam měla vytisknuto "Bez valuty". (Posl. Horák: Ale to jest její originál!) Pánové, to není žádný rukopis Králodvorský. To je dokázáno, o to se hádati nebudeme! (Posl. Horák: To druhé je také dokázáno!) To vaše falsum se dokáže zrovna tak!
Co zmíněná jednatelka tvrdí ve svém dopise firmě Zejda, že "není povinen odvésti peníze bance", jest nesmyslné, ježto nešlo o vývoz a tudíž také ne o odvod valuty bankovnímu úřadu, nýbrž o dovoz automobilu a nemohl v tomto případě žadatel obdržeti příděl valuty a touto volně disponovati. (Slyšte!) To by páni poslanci mohli také věděti.
Poněvadž z dopisu jednatelky Soukupové, který reprodukoval pan posl. Mlčoch, je zřejmo, že jmenovaná, ačkoliv zaplatila toliko za formuláře 2 Kč, za kolek 3 Kč a na poplatku dovozním 113 Kč, vymáhala od továrníka Zejdy 2477 Kč, vyjímajíc ještě honorář za její intervenci a mluvíc v dopise o "dousseru atd.", učinil jsem ihned i v tomto případě oznámení státnímu zastupitelství (Výborně!) pro zločin zneužití moci úřední nebo braní úplatku ve věcech úředních, po případě pro zločin podvodu, pokud takový úplatek poskytnut nebyl. (Hlasy: A ještě na cti utrhání!) K tomu se ještě vrátím.
Dlužno tudíž vyčkati výsledku trestního řízení, které zajisté pravdu odhalí.
Při té příležitosti nemohu se zdržeti, abych nevyslovil nad tím podiv, že i routinovaní obchodníci a továrníci dávají se často vykořisťovati sprostředkovateli, kteří líčíce ohromné obtíže, s nimiž jest prý dosažení povolení spojeno, vymáhají nepřiměřené odměny, naznačujíce často podvodně i nutnost podplacení úředních orgánů. Nutno jen litovati, že dotčení žadatelé sami neučiní ihned oznámení a neinformují se o výši skutečných výloh.
Panu posl. Mlčochovi chtěl bych především připomenouti, že způsob, kterým bojuje proti povolovacímu systému, jest po mém názoru zcela pochybený.
Proti povolovacímu systému dlužno bojovati argumenty národohospodářskými a nikoliv tím, že mermomocí a za každou cenu se chce dokázati, že orgány, pověřené výkonem této agendy, nekonají své povinnosti, tedy výtkami do administrativních závad, a to ještě velmi pochybnými. (Souhlas.)
Tím ovšem nechci říci, že bych byl proti tomu, aby eventuelní závady administrativního řízení byly odkrývány, naopak, já jsem sám první z těch, kdož přejí si v zájmu našeho státu administrativy co nejčistší, a bezohledně stíhám každý sebemenší poklesek, řádně ovšem zjištěný a prokázaný při výkonu úřední agendy. (Výborně! Potlesk.) Ale přál bych si, jednak aby předčasným uveřejňováním dotčených případů nebyla sjednávána eventuelně pachatelům možnost, aby zmařili odkrytí a potrestání svých činů, jednak aby takováto obvinění, pokud pronesou se veřejně, stala se na takovém místě a za takových okolností, aby i úředníci, kteří takovým výrokem jsou těžce na své cti dotčeni a kteří prokáží naprostou korektnost svého jednání, měli také možnost hájiti legálními prostředky, to jest před forem soudním, svoji čest. (Výborně! Potlesk.)
Tato možnost se jim odnímá, jestliže se pronášejí takováto vážná a náležitě nedoložená a neprokázaná obvinění pod ochranou ústavně zaručené imunity poslanecké. (Tak jest!)
A co zvláště nutno co nejrozhodněji odsouditi, jest okolnost, že určité listy uveřejňují tyto útoky pod křiklavými a pobuřujícími tituly, palcovými písmenami tiskovými, z nichž neinformovaná veřejnost, hlavně však cizina, může k veliké škodě pro náš stát dovozovati nepříznivé úsudky o naší státní administrativě.
Charakteristické jest a svědčí jen o tom, že sami pisatelé zpráv nemají dostatečné důvěry v jich podstatnost, když tytéž listy neotisknou úředního vysvětlení jednotlivých případů, aby jejich čtenáři neměli příležitosti dívati se na věc objektivně, a aby tak patrně vzbuzen byl u čtenářů dojem, že zprávy tyto zůstaly nevyvráceny. A pak se pánové diví a hněvají na mne, když používám občas § 19.
Opětně s důrazem prohlašuji, že jsou u mne každému dveře otevřeny, kdo mne přijde na něco upozorniti, a že každý případ s největší svědomitostí vyšetřím. Výmluvu, kterou často slýchávám, že takováto sdělení jsou denunciantstvím, což zpravidla říkají ti, kdo takovéto pomluvy a povídačky potají šíří, dlužno odmítnouti a uvědomiti si, že jest to občanská povinnost všech, kdož mají upřímně na srdci blaho republiky. (Výborně! Potlesk. - Různé výkřiky.)
Předseda (zvoní): Učiním některá presidiální sdělení:
Výboru zemědělskému a ústavně-právnímu přikazuji:
Tisk 4357. Usnesení senátu o vládním návrhu zákona o okresních záložnách hospodářských a kontribučenských fondech peněžních v Čechách.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. A Chalupovi, Janu Bečkovi a Karpíškové pro neodkladné zaměstnání.
Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Do výboru kulturního vyslal klub poslanců strany lidové posl. Rýpara za posl. Janalíka.
Do výboru rozpočtového vyslal týž klub posl. Rýpara za posl. Adamovského; klub poslanců rep. strany zemědělského a malorolnického lidu posl. Jana Černého za posl. dr. Hnídka.
Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců "Deutsche christl-soz. Volkspartei" posl. Böhra za posl. Schälzkyho; klub poslanců strany soc. dem. posl. Skotka za posl. Tayerle a posl. Tadlánka za posl. Jašu.
Předseda (zvoní): Mezi schůzí byly tiskem rozdány zprávy a naléhavé interpelace. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 4372. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 4351) o stavebním ruchu.
Tisk 4375. Zpráva výborů ústavně-právního, branného a rozpočtového k usnesení senátu o usnesení posl. sněmovny (tisk sen 1470, 1517 a k tisku 1517) k vládnímu návrhu zákona, kterým se zrušují dosud platné zákony o vojenské taxe (tisk posl. sněm. 3592, 3743 a 4066).
Tisk 4376. Zpráva výboru kulturního o usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1712, 1735), jímž se doplňují některá ustanovení zákona ze dne 17. února 1922, č. 75 Sb. z. a n., upravujícího organisaci odborných škol pro ženská povolání a právní poměry učitelstva těchto škol v republice Československé (tisk 4360).
Tisk 4365. Súrna interpellícia posl. Hlinku a spol. min. obchodu o nesvedomitom konkurenčnom hnutí remeslníckych závodov z Čiech a Moravy na Slovensku. (Hluk. - Výkřiky posl. Veverky a Horáka.)
Předseda (zvoní): Žádám pány posl. Veverku a Horáka, aby zachovali klid!
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala ve středu dne 19. prosince 1923 v 11 hod. dopol. s