Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): dávám slovo dále p. posl. Bubníkovi.

Posl. Bubník: Vážené dámy a pánové! Při projednávání státního účtu za rok 1920 vzpomínám si na moment, kterého jsem byl svědkem při debatě o účetní závěrce za rok 1918 a 1919. Tehdy to byl zrovna zpravodaj p. prof. dr. Srdínko, který si stěžoval na opožděné předkládání státní účetní závěrky a sliboval, že pokud to půjde, bude učiněna náprava. Přišel rok 1923 a 1924, a máme teprve to potěšení, po lhůtě, opožděné o 2 léta, zkoumati a za dosti nepatrné pozornosti sněmovny jednati o účetní závěrce, ze které je možno si teprve udělati představu o skutečném hospodaře-ní státním v roce 1920.

Velmi interesantní jsou důvody nebo omluvy, které přináší jednak vláda a jednak zpravodaj rozpočtového výboru. V předmluvě k účetní závěrce z roku 1920 se praví, a to bude jistě zajímati státní zaměstnance a úředníky, že to byla úprava platů státních zaměstnanců, která byla příčinou odkladů a průtahů, takže nebylo možno sestaviti státní účet za tento rok ve lhůtě, která je stanovena zákonem na 18 měsíců. O této státní účetní závěrce měli jsme vlastně jednati nejpozději v červenci 1922, a máme dnes již březen 1924! Ale je tady ještě jiný moment. Úvodová zpráva omlouvá toto opoždění a pan president Nejv. účetního kontrolního úřadu, který prý je přítomen dnešnímu jednání sněmovnímu k tomuto předmětu denního pořadu, jistě bude souhlasiti s tím, tvrdím-li, že Nejvyšší účetní kontrolní úřad nemohl svoji kontrolu provésti nejenom včas, ale ani ne tak, jak by bylo zapotřebí, poněvadž materialie, dílčí rozpočty, nebyly dodávány Nejvyššímu kontrolnímu úřadu včas a poslední prý došly až v září 1923.

My si představujeme kontrolu trochu jinak, nežli je to běžné dnes u státního hospodaření. Vzpomeneme-li si z prakse na kterýkoliv podnik - nemusí to býti ani podnik výdělečný, může to býti podnik družstevní nebo obyčejná spolková organisace - tu přece je všeobecně známo, že se rozvaha dělá na konci každého hospodářského nebo spolkového období a valná hromada se koná již za naprosto zjištěného stav u hospodářství příslušné organisace. Pokladník musí podati svůj referát a i musí se vykázati také revisní zprávou, má-li dostati absolutorium. Ale při statním hospodaření v Československu prozatím tato zásada neplatí a proto, vážení pánové, mám vážné důvody tvrditi, že toto opožděné předkládání státní závěrky, a s tím také spojená příliš opožděná kontrola celého hospodaření, má za následek velké nešvary ve státním hospodaření, a je také příčinou mnohých, ve veřejnosti dnes projednávaných a vládou v mnohém směru nelibě nesených afér korupčních. Je to zejména jeden případ, na který poukazuji a který bude jistě zajímati p. zpravodaje, poněvadž v této věci je to jeho povinností, aby se zabýval takovými momenty.

Ministerstvo národní obrany, ve kterém dnes, jak se dovídáme, je prováděno tak zvané čištění, a ve kterém bylo zatčeno celé množství vysokých úředníků pro zpronevěru státních peněz nebo pro přijímání různých úplatků při různých obchodech, vykazuje podle státní závěrky z r. 1920 nejvyšší přírůstek, který je abnormální vzhledem k ostatním resortům. Vydání v r. 1920 tak, jak bylo preliminováno, nebylo vůbec hrazeno skutečnými příjmy, které jsou uvedeny v rozpočtu, a proto se hospodařilo v r. 1920 ex lex: vláda neměla parlamentem povolenou úhradu. Vydání překročila příjmy, a teprve přijatým zákonem z února 1921 byl schválen dodatečný rozpočet. Proti r. 1919 znamená účetní závěrka značný vzestup v těchto položkách: Je to především státní dluh, který musel býti amortisován a zúrokován 398 Kč na místo 112 Kč. Celkový přírůstek státního dluhu činí dokonce 4 1/2 miliardy Kč. Dále jsou velmi zajímavé položky, pokud jde o přírůstek na skutečný preliminář, u předsednictva ministerské rady z 9 na 46 milionů, u ministerstva vnitra ze 77 na 197 milionů. Překročení rozpočtu ministerstva nár. obrany činí sumárně 215 milionů, ministerstva financí 263 mil. a ministerstva vnitra 59 mil. Kč. Jestliže jsem zde uvedl jenom nejzávažnější a nejkřiklavější překročení rozpočtu, uvedu na druhé straně úspory, které provedla státní správa v r. 1920 a které, jak je možno dokázati - vztahují se na účely, které jsou všeobecně důležité a které mají pomáhati zejména nejnemajetnějším vrstvám, pracujícímu lidu a střednímu stavu.

Tak úspora ministerstva sociální péče činí v r. 1920 proti stanovenému budgetnímu obnosu 717 mil. Kč. (slyšte!) Ministerstvo zdravotnictví ušetřilo v tomto roce ve svém resortu 2 1/2 mil. Kč. Je tu jedna omluva u ministerstva sociální péče, že prý nemohla býti provedena náležitá organisace péče o válečné invalidy, po případě také péče o nezaměstnané. Ale my se domníváme, že něco jiného je pravým důvodem. Státní správa už v roce 1920 neřídila se zásadou skutečné potřeby pomoci těm, kteří pomoci nejvíce zasluhují a potřebují, nýbrž řídila se t. zv. Sparsystemem, šetřiti, kde se šetřiti dá a poněvadž na. t. zv. státních nezbytnostech se šetřiti nesmí, šetřilo se tam, kde těch protestů je potud možno nejméně a kde lidé svého práva se mohou dovolati způsobem nejtěžším.

Speciální položky jsou tyto: Na policii a policejní úřady bylo věnováno proti stanovenému rozpočtu o 5·5 mil. korun více.

Vážení pánové a paní! Vzpomínám si na okolnost, která je velmi charakteristická. Na Podkarpatské Rusi jest snad nejrozvětvenější síť policejních a četnických úřadů, v každém sěle je jedna žandarmeria stanicia, v každém větším městečku jest slúžnovský úřad, v každé obci je notariát, který je udržován státní správou. Počet policejních zřízenců a četníků stoupl v poměru k režimu starému - tedy za Maďarska - o 217%! Tímto způsobem československá vláda chtěla zjednati klid a spokojenost na Podkarpatské Rusi. Jak se to podařilo, o tom svědčí výsledek voleb z 16. března 1924. V Bratislavě, jak se přiznává účetní závěrka za rok 1920, stoupla vydání, zejména na vydržování policie, tím způsobem, že se musela dávati měsíční dotace na státní policii 150.000 Kč.

Na kultus římsko-katolický vydalo se o 1/2 mil. více. Při této příležitosti si nemůžeme odpustiti jednu, řekl bych, dosti sarkastickou poznámku, že neustálé dotování kultu římskokatolického a částečně i ostatních kultů, tak zv. různých vyznání, nesvědčí zrovna o dobré snaze koaliční vlády, aby provedla rozluku církve od státu. A já jsem na svoji otázku, v rozpočtovém výboru kladenou, kolik máme profesorů theologie na diecesních seminářích v Československu, neobdržel žádné odpovědi. Jen na úpravu platů těchto učitelů náboženství bylo věnováno o 1/2 milionů Kč více než bylo původně předurčeno. Zato ovšem československá vláda má značně menší pochopení pro svoje povinnosti k vědě, umění a k sociálním potřebám. Tak na př. na vědeckých potřebách ušetřilo se - a to je skutečně hanbou, mám-li se vysloviti velmi mírným způsobem 1,300.431 Kč; na průmyslovém školství ve státě, který je převahou industriální, ušetřilo se 2,386.049 Kč, ale na lidové výchově, která byla dosud popelkou ve veřejné péči v Československu, ušetřilo se v rozpočtu r. 1920 215.000 Kč.

Ale my jsme také šetřili na tom, na čem bychom šetřiti neměli. Jsem velmi rád, že jsou přítomni zástupci Nejvyššího kontrolního úřadu a že kolega zpravodaj právě naznačil, že je to mínění celého rozpočtového výboru, tedy nejen zástupců státotvorných stran, nýbrž i členů oposice, že Nejvyšší kontrolní úřad musí býti vybaven pokud možno dostatečným počtem odborníků, nejen účetnických, ale i obchodně a prakticky vzdělaných úředníků. Nevím, jak je postaráno v tomto směru v době přítomné o dostatečný počet revisorů, ale ministerstvo financí nepodporuje tyto snahy, jak o tom svědčí státní účet z r. 1920, podle kterého bylo v revisním odboru ministerstva financí ušetřeno 782.508 Kč. Vážení pánové! Člověku to připadá tak, jakoby v státě československém nebylo třeba revidovati, jakoby tu bylo všecko v úplném pořádku a nebylo žádné příčiny, abychom si stěžovali na nedokonalou nebo špatnou správu veřejných věcí. Tedy nemusíme míti žádných dostatečně vzdělaných odborníků v revisním odboru ministerstva financí.

Na státních zaměstnancích ušetřilo se v roce 1920 104 miliony Kč. Do toho nejsou ovšem zařazeni železniční zaměstnanci, jak uvádí důvodová zpráva.

Více se vydalo r. 1920 na těchto potřebách státních: především na chov koní. Položka, která byla vyhrazena tomuto účelu v roce udaném, byla překročena o 5 1/2 milionu korun, zvěrolékařství bylo dotováno o 1 1/4 milionu více.

Representace v cizině vyžádala si většího obnosu nad stanovený preliminář o 27 milionů korun. Jest jednou dobře, že máme, vážení pánové, konečně výkazy aspoň částečné. Nejsou sice úplné, jak by ovšem měly býti předloženy parlamentu, poněvadž jsou to důležité položky, ze kterých je viděti, jak se stará vláda, zejména ministerstvo zahraničí o umístění legací.

Tak čteme ve státním účtu za rok 1920, že byly pro naše vyslanectví a vyslanecký personál zakoupeny úřední budovy legační za tyto obnosy:

Ve Vídni stál dům, který byl zakoupen pro tamější vyslanectví, 5 milionů korun. V Římě musíme míti asi dům mnohem krásnější po stránce architektonické a možná i po stránce antikvární, poněvadž tam jsou starobylé budovy, poněvadž budova v Římě stála 7 1/2 milionu korun. Ovšem, mluvil-li jsem o antikvitě, nechtěl jsem říci, že jsou tam snad lidé, kteří by měli antikvární smýšlení. Tam naopak jsou lidé asi modernější.  

V Berlíně stála nás budova 3 1/2 milionu korun a v Haagu, v sídle, ve kterém se rozhoduje nebo má se rozhodovati o věčném míru mezi národy a státy, zakoupila československá vláda budovu za menší obnos - snad ze skromnosti - za 1 1/4 milionu korun.

Na péči o válečné poškozence se ušetřilo celkem 739 milionů korun, na státních nemocnicích 1,702.219 Kč. Čteme-li tak vysokou položku, která značí úsporu z obnosu, který byl určen k účelům vybudování a opatření státních nemocnic, musím veřejně žalovati, že státní nemocnice v Československu jsou zanedbávány, jako byly již v minulosti i v době přítomné.

Vážení pánové! Máme jedinou státní nemocnici v Praze, to je Všeobecná nemocnice kromě státní nemocnice na Vinohradech. Oba tyto ústavy naléhavým potřebám nemocných lidí naprosto nedostačují. Jakým způsobem se zachází s nemocnými v těchto nemocnicích, je známo. Správa nemocnic si nemůže pomoci. Tam leží dva nemocní na jedné posteli nebo leží na podlahách. A jaká je doprava do těch nemocnic! Přijede-li nemocny dělník v noci do Prahy, nedostane se ani do nemocnice, ani do jiné místnosti, třeba útulku nočního, poněvadž o to není v Praze jako hlavním městě republiky vůbec postaráno, takže se musí potulovati po nádražních budovách a teprve v ranních hodinách může býti převezen do některé nemocnice a může ještě mluviti o štěstí, je-li přijat.

A jak se provozuje doprava z nemocnice do nemocnice! Je všeobecně známo, že kdo má smrt na jazyku, jest ze Všeobecné nebo Vinohradské nemocnice převážen na poslední stanici, kterou je Nemocnice milosrdných sester pod Petřínem na Malé Straně. Doprava nemocných děje se docela v obyčejných vozech. Pro lidi, kteří jsou téměř na pokraji hrobu, není postaráno o dopravu, která by neohrožovala v těch posledních okamžicích jejich život, který se jim zkracuje jistě tímto způsobem. (Posl. Toužil: Viděl jsi zařízení ústavu choromyslných?) V Bohnicích? (Posl. Toužil: Ne, zde. Ty staré budovy a jejich lázně!) To je kapitola sama pro sebe. Já uvádím jen nejkřiklavější případy, ačkoliv mám velmi malou naději, že se něco v této věci podnikne. Nebožka parlamentní úsporná komise provedla jen jediné aktivum za doby své krátké činnosti, než se dostala do archivu starožitností. Zkonfiskovala - ale jenom na papíře - 73 automobilů a tenkráte zástupce klubu komunistických poslanců navrhoval, aby aspoň jeden z těch automobilů byl věnován dopravě nemocných nemajetných lidí ze Všeobecné nemocnice na Malou Stranu. Co se s těmito automobily, tehdy zkonfiskovanými, stalo, to ovšem nám není známo, ale je nám známo tolik, že žádný z automobilů nebyl tomu účelu věnován.

Na tělovýchově se ušetřilo 123.000 Kč. Za to Československo se representuje nejen svými legacemi v cizině, nýbrž podporou mezinárodních sportovních podniků. Nemáme nic proti tělovýchově a proti takovému způsobu podporování jejího i za hranicemi, ale musí zarážeti obnos, který na jedné straně znamená úsporu na tělovýchově v rámci celého státu obnosem 123.000 Kč a na druhé straně dotace olympijských her antverpských obnosem 440.000 Kč.

Na potírání nakažlivých nemocí bylo ušetřeno 3·9 mil., na podpoře nezaměstnaným bylo ušetřeno 172 mil. Kč.

Z výnosu, který máme v r. 1920, je viděti, že daně spotřební vynesly o 1·2 miliardy více než se počítalo. Daně osobní o 528 mil., dávka z kořalky o 148 mil. více, dávka z uhlí o 258 mil. a monopol tabákový o 423 mil. více. Kdybychom neměli kořalku, tabák a uhlí, nemohli bychom vůbec v Československu, za jinak stejného stavu státních financí, existovati. Podkladem celého státního hospodaření byly příjmy, které právě vycházejí z monopolů, v tomto případě tabákového, a z nepřímých daní, uvalených právě na proletářské vrstvy.

Rok 1920 byl rokem, který můžeme nazvati rokem hospodářské konsolidace. Konsolidace v tomto roce znamenala upevnění mocenského postavení třídy majetné, odklon od revolučních požadavků stran socialistických v Československu, persekuci dělnického hnutí, která byla zahájena ve velkém i měřítku nastolením úřednické vlády Černého. Právě proto, že tento rok po stránce politické a hospodářské byl namířen proti proletariátu československému, jenž nabyl zkušenosti, že za daného stavu věcí a režimu nemůže se dělnictvo nikdy nadíti nějakého zlepšení, naopak, že kurs vládní bude namířen proti němu, nemůžeme ani dnes při projednávání státní uzávěrky za tento rok souhlasiti s jejím schválením a protestujeme proti hospodaření v r. 1920 tím, že budeme hlasovati proti ní. 

Jsem zplnomocněn klubem poslanců komunistické strany Československa učiniti dodatečně tento důrazný protest: Vláda vypsala volby na Podkarpatské Rusi, které byly provedeny dne 16. března t. r. Konečné skrutinium bylo uměle zdržováno, a přes to, že národ karpatoruský má již ve skutečnosti své oprávněné zástupce, nebyly těmto vydány dosud ověřovací listiny. Příčinou tohoto odkladu je porážka, kterou utrpěly koalované strany právě při volbách v zemi, která je součástí Československa, ale která dle mírových smluv má býti nadána úplnou samosprávou. Průtahy, které činí s uznáním mandátů vláda československá, nejsou omluvitelné. Žádáme vládu, aby učinila okamžitě všechna opatření k povolání zvolených zástupců Podkarpatské Rusi jak do sněmovny poslanecké, tak do senátu. (Výborně! - Souhlas stoupenců řečníkových.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Horák.

Posl. Horák: Slavná sněmovno! Veškeré úřady republiky od ministerstva počínaje a berními správami konče vyznamenávají se známou vleklou chorobou opožděného předkládání jejich pracovních výslednic.

Tím trpí také ovšem náš veškerý hospodářský život, trpí tím hlavně poplatnictvo, neboť opožděné zpracování materiálu vyskytuje se zejména u úřadů daně ukládajících. Tyto poměry snášíme už 5 let, ač každý rok u příležitosti projednávání rozpočtu slyšíme uklidňující slova, že blížíme se poměrům a době, které dovolí běžné vyřizování veškeré agendy. Výtka tato platí hlavně berním správám a úřadům, které mají povinnost vyřizovati odvolání. Většina odvolání čeká již třetí až čtvrtý rok na své vyřízení. Poplatníků zmocňuje se nervosita, neboť nevědí, na čem jsou. To platí zejména o těch, kteří daněmi byli přetíženi a kteří očekávají zlepšení platebních povinností svých. Že tím trpí autorita úřadů, pociťujeme my zástupci poplatníků nejvíce, neboť naskytují se denně případy stížností, které by odpadly, kdyby odvolání vyřizovala se rychleji. Každý čeká rád, třeba i 6 měsíců, ale být několik let v nejistotě, tu dojde i nejtrpělivějšímu odvaha k dalšímu čekání. Tyto poměry mají další přímý vliv na ostatní agendu ve všech státních úřadech a v důvodové zprávě stěžuje si také Nejvyšší účetní kontrolní úřad na tuto závadu, uváděje, že závěrečný účet státní za rok 1920, který měl býti předložen Národnímu shromáždění do konce června 1922, teprve v listopadu 1923 s opožděními 1 1/2 roku byl předložen a nyní teprve s opožděním téměř 2 let je projednáván.

Tímto velkým intervalem mezi závěrečnými účty státních výdajů a příjmů za rok 1920 a státním rozpočtem na rok 1924 je znemožněno řádné porovnávání preliminovaných a skutečných příjmů a výdajů, což by mělo příznivý vliv na každoroční preliminář, kdyby přesné číslice příjmů a výdajů z předchozího roku byly zjištěny. Uvádím tu jako příklad rozvahu příjmů a výdajů dávky z majetku a přírůstku na majetku za rok 1920, dle níž jeví se výtěžek 192,354.650 K 66 h. Od té doby nemáme přesných, upravených číslic, ač výtěžek této dávky páčí se dnes přes 3 3/4 miliardy K.

Trpělivosti nám jistě nikdo upírati nebude neboť poslanecká sněmovna Nár. shromáždění projednávala závěrečný účet za 2 měsíce r. 1918 a celý rok 1919 teprve 17. dubna 1923, tedy za 4 1/2 léta. Je pravda, že mimořádní události v letech předchozích stěžovaly vybudování ústřední státní pokladny se vším příslušenstvím, jako je poštovní úřad šekový a j. Všechny tyto překážky mimořádných dob bylo nutno překonati a proto také nenašel se tehdy nikdo, kdo by byl nechtěl uznati tyto mimořádné nesnáze. Konečný účet má vždy v každé hospodářské jednotce rozhodující vliv na budoucí vývoj celého hospodaření a skýtá zrcadlo všeho snažení a práce dle konečného účtu posuzuje se celá hospodářská mohoucnost a solidnost základů finanční správy státu. A je-li tento konečný účet včasně zhotoven, pak nemohou se objeviti značnější diference mezi preliminovaným a skutečným stavem. Je-li však rozpjetí mezi uzávěrkou a rozpočtem několik roků, potom nelze ani v prelimináři uváděti přibližnějších příjmů ani vydání. Stav takový není prospěšný hospodářskému vývoji, průmyslu a živnosti u nás, neboť cizina, s kterou jsme ve spojení, posuzuje naše hospodaření a finanční výsledky dle pevných bilančních účtů a nikoliv dle rozpočtových preliminářů, které bývají, jak tomu bylo v r. 1919, v kontrastu se skutečností, třeba pro finance našeho státu příznivějším.

V roce 1920 nastalo značnější překročení povolených úvěrů; u ministerstva národní obrany o 215,212.753 Kč, u ministerstva financí byla spotřeba větší o 184,504.000 Kč, u ministerstva veřej. prací o 172,322.000 Kč.

Vyšší potřeba u ministerstva národní obrany odůvodňuje se doplněním zásob ztenčených spotřebou v roce 1919 následkem vojenských operací na Slovensku. Ježto se potřeba ta týkala hlavně potravin a válečného materiálu, připomínám k tomu vzhledem ku právě konanému vyšetřování dodávek pro toto ministerstvo, že bude účelným přezkoušeti nejen všechny dřívější doplňovací dodávky, kde jde o větší množství, ale přezkoumati a přísné revisi podrobovati všechny budoucí dodávky, a to nejen pro toto, ale i všechna ostatní ministerstva.

Při kapitole VI. tit. 1. shledáváme překročení výdajů při přídělech zemím o 44,100.000 Kč, které svědčí o špatném hospodářství ve všech zemských samosprávných korporacích, na což bylo námi často poukazováno.

Následkem počátečného neodborného hospodaření v obcích, na což dlužno opět poukázati, zařazeny býti musí v budoucnu všeobecné příděly do pravidelného státního rozpočtu; a sumy ty jsou tak pozoruhodné, že dlužno u nich se pozastaviti. Rozpočtům obecním nebylo přikládáno váhy a výdaje řítily se po šikmé ploše obecních výdajů bez náležité obezřetnosti.

Uvádím několik příkladů obecního hospodaření z těchto dob. Obecní přirážky činily v obcích

Kladno má 3000%, Březové Hory 4500%, a Olprechtice na Domažlicku, které měly roku 1914 35%, měly r. 1921 10.000%, čili při každé základní sazbě 1 Kč obnáší obecní přirážky 100 Kč.

Vedle zvýšení obecních přirážek vzrostl obcím měrou netušenou dluh, jehož zúrokování a umoření vyžádalo si značné obnosy a tudíž zvýšení nároků na poplatnictvo. (Posl. Pik: Všechno jest zdraženo, proto musí býti vyšší přirážky.) Ale ne o tisíce procent, pane kolego. Tak činily dluhy obecní

(Posl. Pik: To jsou investiční náklady, to je pochopitelné! Která obec nemá dluhy, nic nedělá. Máme moc dluhů, ale moc jsme toho udělali.) V r. 1923 provedené volby do obcí zjednaly určitou nápravu v převážné části obcí, ale novým obecním správám kyne špatná perspektiva, neboť budou museti za dřívější hříchy po léta šetřiti a dobře hospodařiti, aby obecní finance přivedly do pořádku.

Při titulu 3 - úvěrní operace činí rozdíl vyšších výdajů 8 mil. Kč za úrokové závazky z kontokorentních záloh peněžních ústavů. Doporučuje se, aby ve všech případech, kde možnost tomu je dána, používalo se úvěru poštovního úřadu šekového.

Při kap. X, tit. 1. činí rozdíl vyšších výdajů 11,644.276 Kč, z nichž příspěvek na výdaje Společnosti národů obnáší téměř 7 mil. Kč. Nejen v našich listech, ale i v cizozemských bylo si stěžováno na to, že ve výdajích Společnosti národů se nešetří a že zastoupení států této Společnosti je dosti nákladné. Záslužným činem ministerstva zahraničí by bylo, vykonati iniciativní kroky za tím účelem, aby náklady tyto staly se snesitelnějšími.

Celková spotřeba tohoto ministerstva činila 64 mil. Kč oproti preliminovaným 49 mil., tudíž překročení o 15 mil. Kč, čili o 31%, tedy překročení prelimináře dosti značné.

Vracím se ke kap. XI, tit. 2 § 6, kde figuruje částka 59 mil. Kč na zakoupení oděvu, lůžek a vlny pro ministerstvo nár. obrany. Dle zkušeností z poslední války doporučuje se augmentační potřeby podrobiti přísné revisi nejen co do počtu, ale i po stránce kvality, neboť se ukázalo, že oděv a obuv po víceletém uchování ve skladištích následkem jich nevětrání a pochybeného ošetřování značně na kvalitě trpí a často stane se nepotřebnou. Totéž platí i o léčebných pomůckách.

Kap. XII - ministerstvo vnitra - vykazuje větší výdaj o 59 mil. Kč, z čehož velká část připadá na Slovensko a Podkarpatskou Rus, kde mezi jiným bylo třeba upraviti organisaci policejní služby. Z toho zaplaceno bylo městu Bratislavě 18 mil. Kč na vydržování policie. Jelikož závěrečný účet z r. 1919 vykazuje značnější překročení - a to číselně větší na Slovensku a v Podkarpatské Rusi než v historických zemích - a odůvodněn je tím, že nastal z nedostatku spolehlivých předpokladů, lze z toho souditi, že opakování se větších výdajů v r. 1920 stalo se za týchž modalit, jako v r. 1919, čemuž bylo lze předejíti na základě zkušeností z tohoto roku.

Při výdajích u kap. XIII - ministerstvo školství - lze konstatovati týž fakt jako u kapitoly předcházející, že totiž každé překročení lze uvésti v souvislost s nepředvídaným rozsahem jich na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Značné částky představují diety, cestovní výlohy, drahotní přídavky a mimořádné výpomoci v těchto zemích, které chceme mermomocí k sobě těsně připoutati. S jakým výsledkem se tak děje, ukazují nám poslední události.

V ministerstvu školství docíleno v r. 1920 značnějších úspor, a to, jak v odůvodnění se praví, tím, že rozšiřování škol průmyslových a zařizování škol živnostenských nebylo provedeno. Rovněž vybudování školství průmyslového bylo odsunuto vzhledem k poměrům. Mám za to, že právě na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde je potřebí povznésti řemesla a živnosti a vymaniti je z rukou nepřátelských živlů, měla by se akce zřizování těchto škol a podporování podobných učilišť usnadňovati. Celková úspora na školství tomto na Slovensku činí 3,086.690 Kč a mám obavu, aby se šetrnost na nepravém místě, jak je tomu v tomto případě, nevymstila.

Revisní odbor ministerstva financí ušetřil podle kap. XIV. tit. 2 následkem neobsazení povolených míst 792.538 Kč. Prý následkem nedostatku kvalifikovaných sil. Tomu si dovolím odporovati, neboť vypíše-li některá soukromá firma účetnická místa, dostane velký počet nabídek. Soukromá firma platila roku 1920 lépe účetní síly než ministerstvo financí, ale každá síla se jí vyplatí, jelikož se za peníze v soukromém podnikání žádá náležitý výkon, který je opět pod náležitou kontrolou. Proto pilní a dovední opouštějí z jištěná místa ve státní službě a věnují se službě soukromé lépe placené. V soukromé službě neplatí ani tak léta ztrávená v kanceláři, ani stáří, jako výkon. Pilný úředník dělá v soukromém povolání karieru. To bylo dříve také u státního úřednictva a osvědčovalo se to. Přichází tu opět k platnosti naše stanovisko: menší počet, ale dobře placeného úřednictva a žádati řádný výkon.

Ze státních pokladen vyplaceny byly bezúročné zápůjčky: Úřednické prodejně v Brně 40.000 Kč, Nákupně úřednických družstev v Praze 3,000.000 Kč, Centrospolu, ústřednímu zásobovacímu společenstvu zaměstnanců státní a veřejné služby na Slovensku 1,000.000 Kč. Pěkně to hospodaříme! Na jedné straně platí stát ze svých výpůjček u bank 8 % debetní úrok a půjčuje tyto peníze na druhé straně bezúročně. Když vedle velkých daní, velké režie, bez všelikých výhod se strany státu a veřejných činitelů živnostník a obchodník musí platiti kontokorentní úrok z výpůjčky peněžním ústavům více než 8 % a musil platiti r. 1920 10 % úroků z obmeškaného placení daní, je mu ovšem těžko konkurovati s institucemi požívajícími veškerých možných výhod a bezplatného úvěru od státu. V nejčastějších případech se stává, že stát, nehledě k úrokům, nedostane zpět ani zapůjčený kapitál, který se obyčejně odepíše. Proto staví se živnostnictvo proti každému subvenčnímu hospodaření státními penězi.