Abychom se zase vrátili k inkompatibilitě samé. Obyvatelstvo venkovské očekává především odpověď na otázku: Je předloha na ochranu před korupcí vhodná ve státním životě čili nic? Odpověď nemůže zníti jinak než: Jen tehdy, když je to teprve začátek a dlouho ještě není konec s opatřeními, poněvadž ve zvláštních případech rozhodně nejsou přece těmito aférami kompromitováni jen členové Národního shromáždění, to bylo by mimořádně podivné, kdybyste zákon proti korupci chtěli omeziti jen na členy Národního shromáždění. Bylo by to přímo urážkou členů této sněmovny. Nikoli, to musí jíti dále, pánové! Nezáleží to na znění, nýbrž na provedení. Myšlenka, že musí dojíti k vyčištění atmosféry, musí jíti dále.
To je především předlohou, která byla podána včera v úmyslu, aby také úřednictvo bylo chráněno od korupčních pokusů. Mluvím tu s hlediska poslance, avšak zajisté také v plném stavovském sebevědomí, které mám jako úředník. Bylo tradiční vlastností úřednictva, že jeho čestný štít byl čistý, a jenom nováčkové, kteří se dostali do úřadů z motivů politických, mohli dosud tento štít snížiti. Je naším požadavkem a naším právem, aby štít úřednictva byl zase očištěn, aby v nás, v úřednících, obyvatelstvo zase spatřovalo objektivní a nezištné zástupce veřejné správy. K tomu je třeba spravedlnosti a pravdy, a tu bych se zcela krátce dotkl odpovědi na interpelaci, kterou jsme dostali včera a která obsahuje odpověď na moji interpelaci o zmaření volební svobody v zemi hlučínské. Tu se praví doslova: "Popud k přerušení volby v Kravařích byl dán ve volební místnosti č. 2, kde se volební komise usnesla pro německou agitaci letáky, které tupily republiku Československou, volbu přerušiti a své funkce vůbec složiti. Proto byla volba odložena ve volební místnosti č. 1." Chci tu skutečně zjistiti, že s německé strany nebyl v Kravařích vydán ani jediný leták, který by třeba jen zdaleka tupil Československou republiku. Jediný leták, který vydalo vedení naší strany nejen v okresu hlučínském, nýbrž v celém Slezsku, zněl: "Kdo v národní tísni stojí při němectví, komu se nelíbí fráze nebo libovůle, kdo chce pořádek a křesťanskou morálku, ten ať volí německy a křesťansko-sociálně." Táži se sněmovny, v čem tu záleží tupení Československé republiky? Mohu však jistě prokázati, že právě z protivné strany byly vydány také německé plakáty a letáky, které měly takový obsah, že mohly proti nám takové podezření vyvolati, avšak jen u těch, kdož neznali původu letáků, což nebylo však možno na místech oficielních, poněvadž přesně věděli, oč v tomto případě šlo a odkud letáky pocházejí. Pánové! Mohl bych tu ukázati leták, který obsahuje mimořádně mnoho nezákonností, který byl všude vydáván, aniž byl uveden podpis tiskaře nebo nějakého odpovědného místa podle tiskového zákona, aby mohlo býti po něm sáhnuto, který byl tedy všude vydáván bez jakéhokoli tiskového oprávnění a sliboval nejtěžší stranictví a nezákonnosti, budou-li voleny volební listiny moravských stran, jak ony se tam rády tak nazývají. Je tedy hrubým zlořádem, když se přichází stále s takovými frázemi, místo aby se hledělo přímo v tvář skutečnostem. Znám to. Pojmem nepřátelství proti státu se hází tak rychle - nedávno byl takový případ také v ústavním výboru - a tu si člověk bezděčně vzpomíná na citát z "Fausta": "neboť kde scházejí pojmy, tam právě v pravý čas se dostaví slovo". Tím se, dámy a pánové, pravdě průchod nezjedná, že se předstírají takové vytáčky, aby byly zrušeny volební výsledky a aby se potom mohlo přikročiti k novým volbám. Nové volby také vždy ukázaly, že vypadnou vždy ještě příznivěji, takže se účelu naprosto nikdy nedosahuje. Když jsem mluvil s tohoto místa jako úředník podle svého dřívějšího povolání, dělal jsem zajisté rozdíl mezí výkonem mandátu jako poslanec a mezi povoláním jako politický úředník. Musím se právě s tohoto místa jednou pro vždy co nejrozhodněji ohraditi proti tomu, aby mého občanského povolání jako vrchního okresního komisaře používala nadřízená politická správa k tomu, aby mně překážela ve vykonávání mého mandátu podle mých povinností nebo k pokusu vpadnouti mně vzad.
Ve věci dalšího stíhání korupce příslušnými opatřeními bych ještě zdůraznil, že my při tom ještě klademe také požadavek, aby konečně byla provedena reorganisace pozemkového úřadu, neboť v něm spatřujem také bahnisko korupce, a poukazujeme na to, že podstatné problémy, jež se tam projednávají, musí býti veřejně kontrolovány, poněvadž se tam nerozhodují jen otázky vlastnické, právní a existenční, nýbrž vyživovací problém pro veškeré obyvatelstvo. Proto právě v boji proti korupci požadujeme reorganisaci pozemkového úřadu v tom smyslu, aby byl podřízen jako každý jiný odbor veřejné správy parlamentární kontrole. Skutečnosti samy o sobě, že tu máme zákony, nedávají ještě určité naděje, že tomu bude také skutečně jinak. Přijde na provádění, a tu žádáme ode všech orgánů, aby co nejstriktněji a naprosto nestranně vykládaly a prováděly zákon o neslučitelnosti, zákon o ochraně proti podplácení a všechny zákony jiné, které seny. V této dobré víře, kterou dnes chceme ještě míti, v níž domnívám se, že je ještě možno odvrátiti se od dosavadních názorů a obrátiti se k nejpřísnějšímu potírání korupce - úmyslně to zdůrazňuji - chceme také v těchto obou předlohách viděti dobré znamení, ze nyní bude zahájen boj proti korupci na celé čáře a postupováno na celé čáře proti šejdířům a moderním peněžním, loupeživým rytířům, a jen proto budeme hlasovati pro obě předlohy. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr. Charvát.
Posl. dr. Charvát: Paní a pánové! Jménem poslaneckého klubu socialistického sjednocení prohlašuji:
V novele zákona o volebním soudě za velmi důležitou pokládáme změnu §u 13 v odst. 1. lit. b), která větu, odůvodňující ztrátu poslaneckého mandátu "z důvodů nízkých a nečestných" formuluje v novém znění "z důvodů nízkých nebo nečestných". Tímto novým zněním jest podstatně změněn smysl tohoto paragrafu a dotčena je rušivě ústavní listina. Aby poslanec byl zbaven mandátu, není již třeba dokladů, že přestal býti "z důvodů nízkých a nečestných" příslušníkem strany, z jejíž kandidátní listiny byl zvolen, nýbrž stačí, že jednal jen nečestně, to jest podle důvodové zprávy, "když vědomě porušil čestný závazek, dobrovolně své straně daný".
Že tato "reforma" a její výklad je v přímém rozporu s § 22 úst. listiny, není tvůrcům této osnovy nikterak na závadu. Prakse volebního soudu již ukázala, že lze klidně minouti zmíněný paragraf ústavní listiny, odmítající pro poslance jakýkoli příkaz a zavazující poslance slibem, že "bude zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí".
Dnešní novelou dostává se téměř po roční lhůtě právního podkladu protiústavnímu rozhodnutí volebního soudu ze dne 22. června 1923, jímž zbaveni byli členové našeho klubu dr. Vrbenský a soudr. poslaneckých mandátů. Tento rozsudek, který vzbudil zájem i za hranicemi našeho státu, je jistě kuriositou, neboť zbavil čtyři poslance mandátu proto, že ve sněmovně podle platného jednacího řádu odvážili se podati k projednané předloze pozměňovací návrhy a že hlasovali tak, jak slavnostně slíbili: "Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."
Na občanech spořádaného státu se žádá, aby zachovávali zákony. Ve státě opravdu spořádaném mají ovšem úřady, povolané k ochraně právního řádu, býti jim v tom příkladem, neboť v tomto smyslu je zákon skutečně společenskou smlouvou: buď zavazuje jak občanstvo, tak orgány státu, anebo vůbec nikoho. Ve státě, kde zachovávání zákona se žádá na malém člověku, kdežto silným jedincům a úřadům je zákon pouze k disposici, aby jej užili, kdy si přejí, ale aby jej také odložili, kdy se jim zlíbí, tam je velmi nesnadné zdůrazňovati před veřejností právní řád demokratický, demokracii samotnu a jiné čisté ideály.
Výrok volebního soudu, který loňského roku zbavil čtyři poslance mandátů, byl podařeným kouskem právnické rabulistiky. Ostatně volební soud svým výrokem uplatnil zcela prazvláštní zásadu. Na jedné straně zbavil mandátů poslance, kteří přešli do oposice, ale ponechal mandát poslancům, kteří z oposice přešli do stran koalovaných. Není již také žádným tajemstvím, že k tehdejšímu rozsudku došlo jen ubohou většinou jednoho hlasu (7:6), že z občanských přísedících volebního soudu hlasovali pro ztrátu mandátu stoupenci dvou vládních socialistických stran a příslušník strany lidové. K těmto přiklonil se předseda Pantůček s votantem správního soudu, aby získána byla jednohlasová většina.
Když pak v nesocialistickém koalovaném tisku objevily se kritické stati o tomto rozsudku, zdálo se, že pro budoucnost tato podivuhodná prakse volebního soudu je již znemožněna. Ale tato domněnka byla klamná. Nynější novela nejen že schvaluje tuto praksi, ale poskytuje jí zákonného podkladu pro budoucnost. Jaké nedozírné následky může míti tento novelisovaný zákon, uvedl v těchto dnech legionářský deník "Národní Osvobození", který napsal: "Poslanci a senátoři stali by se potom pouze poslušnými nástroji výkonných výborů a představenstev klubů, budou jen hlasovacím materiálem. Bude jim pouze dovolena práce ve výborech a intervence ve prospěch straníků. Za situace, která se vyvinula a která by se po uzákonění ještě upevnila, nutno uvažovati o tom, nebylo-li za poměrů, kdy se osnovy přijímají často beze změny, jak byly vládou navrženy, nebo jak se o nich pětka nebo desítka dohodla, lepší, zmenšiti počet zákonodárných sborů a náklady s vydržováním tak zmenšiti."
Tak kritisuje tuto předlohu legionářský deník, jemuž nemohou býti podkládány neloyální úmysly. Tak smýšlí široká veřejnost, pro niž demokracie, svoboda přesvědčení a rozhodování jsou velikými, pevnými, mravními hodnotami, jež nelze ohýbati podle paragrafů a podle nahodilé potřeby. Ovšem i tato část veřejnosti postupně se přesvědčuje, že její pokrokářské úsilí a práce ztroskotávají se o moc vládnoucí většiny, že její ideály jsou zesměšňovány praksí byrokratické reakce a že otázky, které nevyplynuly z naléhavých potřeb veřejného života, jsou prohlašovány za státní nutnost, řeší se však podle potřeb a zájmů koalice.
Tato pokroková veřejnost čím dále tím jasněji si uvědomuje, že dosavadní vládní systém postupně odbourává demokratické svobody a pod rouškou demokracie a parlamentarismu skrývá své diktátorské tendence. Rychlé promrskávání zákonů, odstraňujících soustavně vnitřní obsah revolučních vymožeností, vzbuzuje odpor nejen zde v parlamentě, ale i mezi občany, nehlásícími se k žádné oposiční skupině. Diskuse pokládá se za zbytečnou. Vláda všemi prostředky prosazuje svou vůli k moci a upevňuje své postavení zákony, které namnoze odporují ústavě.
Není tedy divu, že vážnost zákonodárných sborů klesá, že veřejnost je roztrpčena a v jejím nitru děje se hluboký názorový přerod, jehož výsledky budou velmi příkré pro koalici.
Budeme hlasovati proti oběma předlohám. (Potlesk stoupenců řečníkových.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Haken.
Posl. Haken: Paní a pánové! Poslední dobou byla veřejnost právem pobouřena provalivšími se aférami korupce, v nichž byly účastny osoby, zaujímající vysoká postavení úřední i politická. To, co až dosud bylo odhaleno, jest jenom malou částí skutečnosti. Poctiví občané bez rozdílu politického přesvědčení očekávali, ze vláda zakročí proti korupčníkům důsledně a tvrdě. Leč vláda nemá patrně tohoto úmyslu, nemá ho ani sněmovna, která zamítla náš návrh na zřízení zvláštního vyšetřovacího výboru, a předevčírem iniciativní výbor zamítl náš návrh na vyšetření aféry lihové, rovněž jako vyšetření archivu vídeňského. Ani prohlášení pana min. předsedy Švehly ve sněmovně nedávno učiněné nedává záruky, že by vláda chtěla korupci stíhati i tehdy, jsou-li jí účastni politikové a jejich strany.
Nelze popříti, že ministerstvo národní obrany velmi přísně vystoupilo proti účastníkům korupční aféry benzinové. Leč ani tento postup nemůže veřejnost uspokojiti, poněvadž v jiných případech se tak neděje, a je všeobecné mínění, že přísný postup v aféře benzinové má zamaskovati daleko těžší a významnější aféru, korupční aféru lihovou. Lihová aféra daleko hlouběji dotýká se veřejného zájmu, neboť v ní nejde jen o korupci jednotlivců, nýbrž o korumpování významných politických činitelů, jejich stran a tisku. Lihová aféra projevuje se jako těžký vřed našeho společenského a politického života.
Vláda je si vědoma toho, že korupce a zneužívání mandátu poslaneckého a senátorského zahnízdilo se pevně v zákonodárných sborech Národního shromáždění. Je si vědoma dále toho, že občané pozbývají důvěry k zákonodárným činitelům. Vždyť členové zákonodárných sborů nebyli jen dodavateli špatných protilidových reakčních zákonů, nýbrž i dodavateli koní, lihu, cukru, cikorky atd. státu, (Výkřik.), dodavateli buď přímými nebo zprostředkovateli. Poněvadž z dodávek a protekčního zprostředkování dodávek plynul jim značný zisk, je přirozeno, že, ač na venek vlastenci, měli na zřeteli v prvé řadě svůj osobní prospěch. Vždyť občané nemohou zavírati očí před faktem, že někteří členové zákonodárných sborů ve velmi krátké době značně se obohatili. Nemohou neviděti, že z roztrhané chalupy páně poslancovy vyrostl krásný, vzorný statek, nemohou neviděti, že poslanec, jenž před krátkým časem byl chudý, jest majitelem kapitálu, vily, závodních koní či známým rozhazovačem peněz. Tyto případy, třeba jen jednotlivé, přece nejsou tak řídké, aby nepodlamovaly vážnost zákonodárného sboru jako celku a nevnucovaly lidu mínění, že poslanecký mandát jest jen prostředkem k nabytí majetku a k vedení luxusního, rozmařilého života.
Aby vláda pozvedla poněkud mínění lidu o činech Národního shromáždění, předložila zákon o inkompatibilitě čili neslučitelnosti poslaneckého mandátu s funkcemi výdělečnými. V celku by byl tento počin vlády správný, kdyby byl míněn vážně a opravdově a kdyby byla naděje, že jím bude naprosto znemožněno zneužívati poslanecké funkce pro vlastní prospěch.
Tvrdíme již předem, že předloha tohoto úmyslu nemá a že se mine účinkem. Konečně ani vláda, ani sněmovní většina žádného účinku nečeká. Předloha má býti jen pískem do očí veřejnosti, vždyť je dělána s takovou rafinovanou mazaností, že spíše bude zdí, za níž se korupčníkům a sinekuristům bude dobře dařiti. (Výkřik posl. Blažka.) Nařkne-li je kdo z úplatkářství a obročnictví, budou se krýti zákonem a kromě toho mohou podle §u 18 předlohy stíhati toho, kdo jim tuto výtku učiní, ať už to byl člen zákonodárného sboru nebo kdokoli jiný.
Až dosud kryla korupčníky jen censurní prakse. Nyní nebude možno na korupčníky upozorniti ani v zákonodárných sborech. Censurní prakse v Československé republice stává se již evropským skandálem, jsou zabavovány nejen politické a teoretické úvahy, ale - a to je třeba v tomto případě zdůrazniti - zprávy o korupci a korupčnících. Právě projednávaný zákon tiskový má tuto praksi jednak zhoršiti, jednak uzákoniti, a ve sněmovně zavedlo nynější předsednictvo velmi tuhou, s demokracií se nesnášející konfiskační praksi. A máme v rukou už celou sbírku konfiskačních výměrů předsednictva sněmovny, jimiž celé části interpelací jsou zabavovány. (Výkřik posl. Blažka.) Dne 2. dubna dostali jsme tři takové konfiskační nálezy, presidium zabavilo jimi 191 slovo interpelovaných článků. Je příznačné, že většina týká se zpráv o korupci.
Hájení a obranu korupce pojala podle všeho vláda do svého programu. Každá zmínka o korupcích v tisku či ve sněmovně je jí velmi nemilá. Nutno jí však připomenouti staré české pořekadlo: "Nehněvej se na zrcadlo, máš-li křivou hubu." A skutečně nejnenáviděnějším člověkem koaliční většiny je ten, kdo jí přidrží zrcadlo před očima. Naši koaliční vlastenci zprofanovali heslo revoluce francouzské, hnutí husitského i revolučního období roku 1848, zprofanovali Husa, Žižku, Havlíčka i Masaryka. Heslo Masarykovo: S pravdou ven! - provádějí utloukáním pravdy. Heslo téhož muže: "Nebát se a nekrást" - změnili praksí v "Nebát se a krást".
Oklešťujete občanské svobody, oklešťujete imunitu poslanců, chcete umlčeti každého, kdo se odváží kritiky. Zákonem o volebním soudu chcete míti možnost zbaviti se poslance z vlastních řad, jenž by nemohl snésti vašeho reakčního, protilidového tlaku. Jeho vzpouru, jeho mravní pobouření nazvete nečestností a zbavíte jej mandátu. Potřebujete zákona proti novým Vrbenským a proti novým Bartoškům. To jest obsah předlohy o volebním soudě.
Uvádím několik případů reakční prakse z posledních dnů. Koalice vidí, že její posice v lidu je čím dál otřesenější. K udržení své politické moci chápe se prostředků persekučních. V prvé řadě jde koaliční vládě o to, aby znemožnila kritiku svých činů v tisku a řečmi na schůzích. Nynější koaliční vláda je vládou sociální a kulturní reakce, která "suchou cestou" nastoluje úplnou diktaturu buržoasie. Tuto tendenci je viděti ze zákonodárství, z chování se vlády a úřadů.
Na Slovensku bylo textilní dělnictvo vehnáno do stávky, při níž úřady a četníci velmi tvrdě zakročují proti dělnictvu. Na Moravě na Přerovsku, Prostějovsku a Vyškovsku vypukla stávka zemědělského dělnictva, poněvadž velkostatkáři odpírali jednati o kolektivní smlouvě pracovní. Stávka byla zahájena 9. dubna, ale již 10. dubna zaslal přerovský okresní hejtman Bočan vyhlášku všem obecním úřadům stávkového obvodu, že považuje stávku za bezdůvodnou a že úřad dodá stávkokaze. To se také k velkému pobouření dělnictva domácího stalo. Včera byli zatčeni důvěrníci dělnictva všech dvorů i krajský tajemník Svazu zemědělského dělnictva v Prostějově. Také v tomto případě vystupují úřady z rozkazu vlády velmi brutálně proti dělnictvu. (Posl. Skalák: Ale za to ministr vnitra krade hlasy!)
Místopředseda Buříval: Volám pana posl. Skaláka za tento výrok k pořádku. (Posl. Skalák: Krade hlasy!) Volám opětně pana posl. Skaláka k pořádku.
Posl. Haken (pokračuje): To jsou fakta. Stalo se na Podkarpatské Rusi a na Slovensku také.
Místopředseda Buříval (zvoní): Volám pana posl. Hakena k pořádku. (Výkřiky poslanců strany komunistické.)
Prosím o klid. (Posl. Tausik: Největším podvodníkem volebním je pan ministr Malypetr!) Volám pana posl. Tausika k pořádku.
Posl. Haken (pokračuje): O nezákonných a libovolných činech úředníků v Podkarpatské Rusi bylo tu už umluveno. Leč u nás začíná podobná prakse. Náchodský okresní hejtman odmítl povolení veřejné schůze, dokud mu nebude oznámen řečník. Turnovský okresní hejtman zakázal konání veřejných schůzí v Českém Dubě a Turnově. Zákaz odůvodňuje tím, že by se tam mluvilo proti francouzsko-české smlouvě a proti koalici. Úřední výměr máme v rukou. Prosím" již koalice spadá pod ochranu zákona a úřadů. Máme hlášeny případy zákazů důvěrných schůzí příslušníků organisací strany. Tato prakse, jak je viděti, je daleko přísnější prakse starého Rakouska. Dnešní časopis legionářů "Národní osvobození" uveřejňuje podobný případ. Rada okresní politické správy v Třeboni Novotný zakázal provozovati divadelní hru pašiovou "Ježíš Kristus" s tím odůvodněním, že hra sama, jsouc rázu náboženského, byla by s to pobouřiti veřejný pořádek v Kardašově Řečici, zejména lze-li se obávati při hercích ochotnících případného extempore při provádění hry. Prosím, pan okresní hejtman se domnívá, že to pobuřuje náboženský ráz hry.
Budeme hlasovati proti všem třem předlohám reakčních výjimečných zákonů, jež nám právě vláda předložila, budeme hlasovati proti reakci, již uzákoňujete, i proti korupci, již chráníte.
Vládní návrh zákona o neslučitelnosti jest sdělán neupřímně a má jen oklamati veřejnost. O neslučitelnosti nebudou totiž podle tohoto zákona rozhodovati voličové, nýbrž koaliční většina sama. Je možno, že by tato většina starala se o vyloučení sinekuristů a korupčníků z vlastních řad? (Výkřiky.) Vždyť, kdyby se tak stalo, ocitl by se pravděpodobně předseda sněmovny pan Tomášek v situaci, kdy by jeho stereotypní výraz "To je většina" byl omylem. (Veselost.) "Většina" nebyla by většinou.
Jsme svědky toho, že dnešní doba vyznamenává se vůbec všeobecným poklesem morálky. Důsledkem všeobecné pokleslosti mravní jsou i četné korupční aféry dnešní doby. Hlavní zásada o finančně silných jedincích vydala květy i tam, kde jich nebylo žádáno. Vidí-li občané, již mají v rukou nějaké rozhodovací právo, že mnohé veřejně činné osoby, dokonce členové zákonodárných sborů, obohacují se nekalými prostředky, že svého již dostatečně placeného mandátu používají k obohacení, protekcionářství, dokonce že korumpují a dávají se korumpovati, jsou tlačeni do stoky této neřesti těmito vysokými příklady také. Příčiny všeobecné pokleslosti veřejné morálky nejsou vždy dobře odhadovány. My o nich usuzujeme takto:
Z dějin víme, že kasta či třída, jež dostoupila kulminačního bodu vývoje, nabyvši vrchol moci a bohatství, byla vždy uchvácena mravním rozvratem. Tak tomu bylo již ve starém Římě. Když vládnoucí třída patricijská došla největší moci a bohatství, rozkládají se její podmínky hospodářské a její morálka. Když ve středověku katolická hierarchie nabyla největší moci a bohatství, jest uchvácena mravní hnilobou. Před velkou revolucí francouzskou má šlechta sice všechno bohatství národa i všechnu moc v rukou, ale rozkládá se mravně. Rozklad hospodářské základny má v zápětí rozklad morální. Můžeme-li v dnešní době konstatovati naprostý rozklad mravních hodnot a pokles společenské morálky, je tento fakt neomylným svědectvím toho, že hospodářská a společenská základna naší doby pozbývá stability. Jako původní zjev pozorujeme vždy, že znemravnělost šíří se částečně i do třídy či kastty, jež přímo na vládě a moci zúčastněna není. Je-li tedy morální rozklad dnešní doby zjevem společenským, prýštícím z určitého stavu hospodářského vývoje, nedá se napraviti ani opravdově míněnými zákonnými opatřeními a trestnými sankcemi, ale rozhodně se nedá napraviti návrhy zákonů, jež nemají v úmyslu bolák dnešní doby léčiti, nýbrž pouze opatřiti náplastí, pod níž - o tom není pochyby bude hniloba kvasiti tím bezpečněji. Poctivě pracující člověk poznává, že on a jen on platí sinekur a korupce svými mozoly. Dodavatelé mají miliony na korumpování veřejných činitelů, ale nemají peněz na slušné hodnocení práce. Mzdy dělníků a zaměstnanců jsou snižovány, aby bylo dosti peněz na korupční fondy. Nepochybujeme, že velká většina občanstva zejména ono, jež poctivou prací čestně hájí svoji existenci, je mravní hniloby ušetřeno. Tato velká většina občanstva těžce nese mravní prohnilost vládnoucí třídy, ale tato většina musí přijíti ku přesvědčení, že mravní rozklad dnešní doby je důsledkem rozkladu hospodářské základny společenské. Boj za novou osobní i společenskou morálku souvisí a vlastně je jedině podmíněn bojem za nov společenský řád. Rozklad kapitalistického řádu a jeho morálky bude postupovati a nedá se příštipky zastaviti. Ale na druhé straně bude boj za nový socialistický řád společenský a tím i novou morálku je neodvratitelný a nutný. Čím bude neudržitelnost kapitalistického řádu patrnější, tím bude větší fronta pracujícího lidu odhodlána k boji. Nepochybujeme, že tento boj dodá mu ohromné, nečekané obětavosti a velikého nadšení, jež posílí jeho mravní hodnotu. (Výborně! - Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo dále má p. posl. Ulrich.
Posl. Ulrich: Slavná sněmovno! Projednáváme dnes zákon, který s povděkem uvítá naše veřejnost, neboť je to zákon, kterým má býti provedena hluboká mravní očista a který má naší veřejnosti poskytnouti pevnou záruku, že ti, kdož svobodnou vůlí národa povoláni byli k funkci nanejvýš čestné a důležité, býti zákonodárci svého národa a státu, funkce této nikdy nezneužijí k osobnímu svému obohacení a na úkor celku. Považuji proto tento zákon za výraz veliké mravní síly naší mladé demokracie a za důkaz, že ona, chápajíc poslání své, jaké má před národem a před dějinami, přičiní se svědomitě o to, aby tento největší klenot národa a státu, svobodnou vůli lidu, chránila a uchránila od každé poruchy.
Jsou u nás pochybnosti o demokracii. Jsou pronášeny zprava i zleva. Je mnoho těch, kteří se radují z každého nezdaru naší mladé demokracie používajíce toho jako vhodného argumentu, aby dokázali nevhodnost a neupotřebitelnost našich demokratických zřízení.
Jsou nám známy tendence obou těchto směrů. Prvému jde o to, aby diskreditováním demokracie upravoval cesty k reakci a k zardousení skutečné lidovlády. Druhý směr usiluje o to, aby rozvratem demokracie mohl dospěti k tyranii a k diktatuře. Sleduje-li každý z obou těchto směrů zdánlivě jiný cíl, jsou cesty a prostředky, jimiž k cíli tomuto spějí, úplně shodné.
Jsme zásadními stoupenci demokracie, neboť jsme toho přesvědčení, že bez demokracie není a nemůže býti socialismu. Socialismus a socialistické uspořádání společenských poměrů nemůže býti produktem diktatury a násilí, ale bude výslednicí hospodářského a mravního úsilí jednotlivců, kteří spojeni společným poutem veliké idee lidského pokroku, budou krok za krokem už v rámci dnešní společnosti budovati taková zařízení, která musí nutně vésti k socialismu, k socialisaci. Příští socialismus nezbytně však potřebuje, aby lid účastnil se na státní správě nejen nepřímo, ve formě zákonodárné a kontrolní, nýbrž aby čím dále tím více přebíral na sebe i funkce správní.
Funkce a úkoly demokracie jsou ohromné Ona jest dnes nositelem celé státní idee a podstatou celého uspořádání našeho státního života. Ona však musí se státi i nástrojem nového uspořádání společenského, cestou vedoucí k socialismu.
Chce-li demokracie obstáti a zdolati úkol, kterýž je na ni dějinami vložen, musí býti dostatečně silnou. Ale tu nejedná se o sílu formální, která prýští z podstaty a formy uspořádání volebních řádů, nýbrž o sílu mravní. Demokracie stane se mocnou toliko svojí vysokou mravní hodnotou, mravní silou.
Demokracie potřebuje, aby veřejnost, lid, národ byl přesvědčen o tom, že ti, které postavil na nejvyšší místa a které povolal k nejvyšším a k nejvýznamnějším funkcím, jsou lidé čistí, poctiví.
To není zájem těch, kteří na místech těchto stojí, to jest zájem národa a státu, to jest zájem demokracie. Demokracie ovšem neznamená nevázanost nahoře, ale také ne dole. Demokracie, toť uskrovnění svých vlastních potřeb a zájmů, obmezení svých vlastních tužeb a přání, poněvadž demokracie nad zájem jednotlivců staví, protože musí stavěti, zájem kolektivity - celku.
Tímto zákonem, který projednáváme, zavádí se velmi podstatné obmezení osobní svobody jednotlivcovy. Členům zákonodárného sboru se jím zakazuje bráti účast na takovém hospodářském podnikání, které je v jakékoli spojitosti se státem, s podniky anebo fondy státem spravovanými, a to jak v účastenství přímém, tak i nepřímém.
Celý zákon o neslučitelnosti budován je na dvou myšlenkových principech. Rozlišuje neslučitelnost samu o sobě a rozlišuje dále velmi přesně zneužívání poslaneckého mandátu. Zakazuje v podstatě každému členu zákonodárného sboru, aby bral jakékoliv účastenství ať přímé nebo nepřímé na takových hospodářských podnicích a zařízeních anebo podnicích obchodních, které jsou, ať už jakýmkoli způsobem, ve spojení se státem, s ústavy či podniky nebo fondy státem spravovanými, pokud tyto podniky jsou buď dodavateli nebo odběrateli takovýchto státních podniků. Je to omezení velmi přísné a může se podle mého názoru v některých případech velmi citelně a velmi hluboko zařezávati do našeho národohospodářského života.
Bylo by omylem, kdyby někdo z nás chtěl tvrditi, že již sama účast v takovém hospodářském podnikání, které je v jakékoli spojitosti se státními dodávkami anebo s odběrem státních produktů, je něco samo o sobě nečestného, je něco, co by mohlo anebo musilo vylučovati z takovéto účasti člena zákonodárného sboru. Náš život při své komplikovanosti, a řekl bych, celý vývoj našeho státního života, směřuje k tomu, aby stát čím dále tím více přejímal na sebe takové úkony a funkce, které až dosud obstarávány byly soukromými podnikateli. Máme státní monopoly, solní monopol, tabákový monopol, státní železnice, stát je majetníkem dolů a jiných průmyslových podniků, a jest samozřejmou věcí, že již samotná obchodní účast, odběr, nakupování takových předmětů denní potřeby, uhlí, železa a jiných produktů, které jsou vyráběny státem nebo podniky stojícími pod státní správou, nemůže přece sama o sobě vésti k nějakému zneužívání poslaneckého mandátu. Státu patří cukrovary a bylo by velmi pochybnou věcí tvrditi, dodá-li rolník ročně 10 až 15 nebo 50 až 100 q cukrové řepy pro státní cukrovar, že by se jednalo o neslučitelnost v tom případě, když se stane poslancem, a bylo by dojista nesprávné a nespravedlivé domnívati se, že jest již samo o sobě nějakým zneužíváním poslaneckého mandátu, když některý člen této sněmovny je členem hospodářského výrobního družstva, které povahou svojí buď kupuje uhlí ze státního dolu neb jiné předměty státními podniky vyráběné, anebo na druhé straně těmto státním podnikům výrobky svoje dodává. Pánové, kdybychom chtěli jíti tak daleko a prohlašovati, že každá takováto činnosti sama o sobě je činností, která znamená zneužívání poslaneckého mandátu, že každý takovýto jednoduchý případ sám o sobě je tím, co označujeme velmi rádi oním okřídleným slovem "korupce", pak se mi zdá, že bychom šli přece jen příliš daleko, poněvadž i ten, kdo nyní přede mnou velmi ostře a temperamentně mluvil s tohoto místa o korupci, dostal by se dosti možná do situace, že členové jeho vlastního poslaneckého klubu, jsouce členy nějakého výrobního družstva dělnického, které se uchází o státní dodávky, které je dostává nebo je obstarává, byli by pak korumpováni, tedy členové klubu, jemuž přináleží p. posl. Haken, který zde tak temperamentně o korupci mluvil.