Začátek schůze v 5 hod. 10 min. odpol.
Přítomni:
Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: dr. inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: Anděl, dr. Gažík.
193 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, Habrman, dr. Hodža, dr. Markovič, inž. Novák, Stříbrný.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 278. schůzi poslanecké sněmovny.
Dodatečně na včerejší schůze udělil jsem dovolenou posl. Janu Bečkovi a Čundrlíkovi pro neodkladné záležitosti, posl. dr. Gažíkovi pro nemoc v rodině.
Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám, aby byly sděleny.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické vyslal do výboru ústavně-právního posl. Ulricha za posl. Jana Bečko; do výboru soc.-politického posl. Tayerle za posl. Tadlánka; do výboru rozpočtového posl. Svobodu za posl. Kubála.
Klub poslanců republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu vyslal do výboru zemědělského posl. Dubického za posl. Nejezchleba-Marchu.
Klub slovenských ľudových poslancov vyslal do výboru ústavně-právního posl. dr. Labaye za posl. dr. Gažíka.
Klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" vyslal do výboru soc.-politického posl. Schäfera za posl. Palmeho.
Klub poslanců "Bund der Landwirte" vyslal do výboru imunitního posl. Zierhuta za posl. Schuberta; do výboru zemědělského posl. Kaisera za posl. Zierhuta.
Předseda: Došly některé dotazy, odpovědi atd. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Dotazy:
posl. dr. W. Feierfeila ministrovi financí o postupu berní správy v Bílině při zjišťování poplatku z převodu majetku po zemřelém Vilému Nitschovi z Kostomlat,
posl. Uhla předsedovi vlády, ministru soc. péče a ministru zemědělství o zabezpečení zaměstnanců na velkém pozemkovém majetku,
posl. inž. Junga ministrovi vnitra, že zábřežská okr. politická správa zneužívá tak zvaného Prügelpatentu,
posl. dr. Korlátha ministrovi pošt a telegrafov o menovaní Emmy Jacinovej rod. Jungbauerovej,
posl. Karpíškové ministru zdravotnictví a tělesné výchovy v záležitost reformy porodnické pomoci.
Odpovědi:
min. spravedlnosti:
o poskytování slovenské výhody soudním zřízencům na Slovensku,
o poskytnutí slovenské výhody dozorcům vězňů na Slovensku,
o poskytnutí slovenské výhody zaměstnancům Komenského ústavu v Košicích,
min. financí:
proč nepřiznána slovenská výhoda zřízencům berních správ na Slovensku,
ve věci celního správce Jakuba Budia vesměs na dotazy posl. H. Bergmanna,
min. soc. péče na dotaz posl. Němce o prodlužování osmihodinové doby pracovní u hostinského pomocnictva,
min. vnitra a školství a nár. osvěty na dotaz posl. Fr. Navrátila a druhů o vyřízení odvolání obce palonínské z rozhodnutí zemské správy politické v Brně,
min. věcí zahraničních na dotaz posl. Krause, aby bylo poukázáno k výplatě dědictví po zemřelém Eduardu Teubnerovi z Paříže,
min. soc. péče na dotaz posl. inž. Kalliny, aby válečnému invalidovi Fr. Heinovi ze Staré Role u Karl. Varů byl doplacen důchod válečného poškozence,
min. financí na dotazy posl. Patzela o zařazení míst: Marianských Lázní, Nýrska, Trmice a Staré Role (u Karl. Varů) do vyšší třídy místních přídavků,
min. zemědělství na dotaz posl. Zierhuta o rozšiřování dobytčích nákaz tím, že dobytek ze stájí na jatkách jest prodáván dále jako užitkový dobytek,
vlády na dotaz posl. inž. Junga, Patzela a Simma, jak se chová přídělový komisař pozemkového úřadu Řezáč v Opavě.
Předseda: Počátkem s chůze byly tiskem rozdány zprávy a interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Tisk 4749. Zpráva výboru imunitního o žádosti disc. senátu vrch. zem. soudu v Brně za vydání posl. dr. Brunara k trestnímu stíhání pro disciplinární přečin podle § 157 notářského řádu.
Tisk 4750. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za vydání k trestnímu stíhání posl. dr. Budaye pro přečin rušení obecného míru podle § 14, č. 3 zákona na ochranu republiky.
Tisk 4758. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 4735), kterým se prodlužuje působnost zákona ze dne 4. července 1923, čís. 151 Sb. z. a n., o poplatkových a dalších daňových úlevách při splynutí (fusi) nebo při přeměně právního útvaru podniků veřejně účtujících, společností s ručením obmezeným a společností komanditních, dále při přeměně pravovárečných měšťanstev ve společnosti akciové.
Tisk 4760. Zpráva výboru imunitního o žádosti sedrie v Košicích, č. B. 3086/24, za vydání k trestnímu stíhání posl. Tausika.
Tisk 4761. Zpráva výboru imunitního o žádosti zem. soudu v Opavě za vydání k trestnímu stíhání posl. Matznera pro zločin podle § 15, č. 3 zákona na ochranu republiky.
Tisk 4721. Sbírka interpelací:
I. posl. Kučery, Hakena a soudr. min. vnitra o konfiskaci časopisu "Volnost" v Nymburce,
II. posl. Hlinku a spol. min. predsedovi o odňatie poštovej dopravy a o zákazu kolportáže časopisu "Denný Hlas",
III. posl. Beutela, Kirpalové, Grünznera, Schäfera a druhů min. soc. péče o rovnoprávném přikazování práce na nouzových stavbách v Ústí n. L.,
IV. posl. Hausmanna, Schustera a druhů min. soc. péče, že ve stavební živnosti jest porušován zákon o osmihodinné době pracovní,
V. posl. inž. Junga a druhů min. železnic o hromadném překládání německých železničářů z Jihlavy.
Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu návrhy:
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Tisk 4753. Návrh posl. J. Fischera a druhů na stavbu železnice z Teplé nad Bečvou přes Mnichov, Sangerberg, Litrbachy město, Vítkov do Falknova n. Ohří.
Tisk 4754. Návrh posl. Schuberta, Zierhuta a druhů na stavbu železnice Bezdružice-Úterý-Teplá n. Bečvou.
Předseda: Zápisy o 274. a 275. schůzi byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy, a poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle § 73 jedn. řádu a budou podle téhož paragrafu vytištěny.
Posl. Kaderka žádá za udělení dovolené.
Navrhuji, aby posl. Kaderkovi udělena byla dovolená na 2 měsíce.
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Dovolená jest udělena.
Přejdeme k pořadu schůze, a to k prvnímu jeho odstavci, jímž jest:
1. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 4583) o stíhání úplatkářství (tisk 4736) - pokračování.
Budeme pokračovati v rozpravě započaté v předešlé schůzi.
Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pí. posl. Kirpalová.
Posl. Kirpalová (německy): Slavná sněmovno! Pohnuta četnými úplatkářskými a korupčními aférami, předložila vláda sněmovně návrh zákona k potírání úplatkářství a korupcí. Zákon v prvním svém znění se ukázal nepřijatelným a byl užším výborem zlepšen. Avšak přes toto zlepšení tento zákon přece ještě nevyhovuje. Podali jsme stran toho pozměňovací návrhy a žádáme škrtnutí § 5 a navrhujeme dále změnu § 6 tak, aby po slovech "na roveň postaveny" byla vložena slova "pokud rozhodují v záležitostech podniku aneb mají vliv na rozhodnutí". Jako úspěch dlužno zaznamenati, že byla zrušena ustanovení o amnestii.
Již v úvodě jsem pravila, že přes zlepšení a přes tento zákon jistě nebude korupce vyhlazena. Vidíme záruku jen v tom, že u dodávek a zvláště u velice odpovědných dodávek jest kontrola, která má bdíti nade vším, jak, kde a komu se dodávky zadávají. Avšak jistější zárukou bylo by, kdyby úřednictvo bylo za své služby dobře placeno. Poslední soudní pře, ještě projednávaná, benzinová aféra, zcela jasně a zřetelně ukázala, že úředníci jsou dnes mnohem více náchylni ke korupci a úplatkům, že se dají velmi snadno svésti, a to proto, poněvadž jest jejich plat zcela minimální. Za projednávání této pře bylo možno jasně a zřetelně čísti a slyšeti, že úředníci v dosti vysokých hodnostních třídách dostávají měsíční plat slovy sedmnáct set korun. Považuji za zbytečné činiti k tomu nějakou poznámku. Jestliže se v projednávané soudní při dokáže, že u některého z úředníků rozhodovala nouze, že tedy svádění k přijetí úplatků bylo snadné, aby si zlepšil finanční stav, pak trest nemůže nikdy tak dopadnouti, jak by v tomto případě dopadnouti měl, neboť dokázaná nouze mírní nebo dokonce vylučuje trest. První zásadou bylo by tedy lepší placení zaměstnanců. Stát by jistě při tom neučinil zlého obchodu. Vidíme dnes, že úředníci přímo utíkají ze státních úřadů a nejlépe kvalifikovaní úředníci opouštějí svou službu, aby dostali lépe placená místa v soukromých a průmyslových podnicích. Charakteristické jest také smýšlení tak mnohých občanů. Nejen mně, nýbrž mnohým kolegům staly se případy, že při intervencích, které jsme podnikali, žadatelé se pokoušeli nás přemluviti, abychom tomu neb onomu úředníku při intervenci nabídli malou odměnu, jak to oni jmenovali - my to nazýváme úplatkem. To musí rozhodně uvésti v nevážnost veškeré úřednictvo, i když se brání úplatkům. Avšak tato myšlenka jest velice blízká, neboť není vůbec tajemstvím a nemůže jím zůstati, že právě úředníci jsou velice špatně placeni. Obyvatelstvo se pokouší z těchto špatných platů úřednických dosáhnouti pro sebe prospěchu. Již jednou mluvíc o otázce válečných invalidů zdůraznila jsem s tohoto místa, že v tomto státě zvláště ony druhy úředníků, které se zabývají otázkou válečných invalidů, jsou velmi špatně placeny, mnozí z nich dostávají měsíční plat pravím od čtyř set do osmi set korun. Co vyplývá z toho zcela nepatrného platu? Uvádím to v souhlas se svými prvými vývody, kde jsem pravila, že stát s touto nesprávnou úspornou soustavou dělá velice špatný obchod. Úředníci se nemohou plně a cele věnovati své práci, jsou nuceni, aby zajistili živobytí pro sebe a, jsou-li ženatí, i pro své rodiny, vydělávati peníze ještě jiným způsobem. Přála bych si, aby se vláda sama jednou rozhlédla, kolik jejích zaměstnanců a úředníků jest nuceno po zákonité osmihodinné nebo, jak tomu jest v úřadech, sedmihodinné pracovní době konati ještě práci čtyř-, pěti- a šestihodinovou, aby si takto zajistili vedlejší výdělek. Nalézáme mnoho státních úředníků - budiž to řečeno k hanbě tohoto státu, rozhodně ne k hanbě úřednictva které lze po jejich práci nalézti v biografech, divadlech a jiných podnicích jako biletáře, aby si právě zajistili malý vedlejší výdělek. Ne jednou, nýbrž mnohokrát jsme se zabývali touto otázkou a také zde ve sněmovně jsme předložili několik návrhů týkajících se toho, zvláště ke zlepšení tak zvaného prosincového zákona. Jest jisto, že vláda prosincovým zákonem sledovala dvojí cíl, neboť tehdejší ministr financí Novák v rozhovoru se zástupcem časopisu "Neue Freie Presse" z Vídně pravil: "Musili jsme snížení u úředníků provésti proto, poněvadž jsme se domnívali, že když my uděláme počátek, pak také všechny soukromé podniky sníží mzdy a platy úředníků a dělníků." Co zamýšlel pan ministr financí a nejen on sám, nýbrž celá tehdejší vláda a všechny následující vlády, stalo se skutkem. Neboť vidíme, že největší a nejrychlejší snižování mezd a platů se provádělo po prosincovém zákonu, a to mnohem ostřejší formou, než to předpověděl tehdy pan ministr financí Novák; nejen 15, nýbrž 30, 40 a 50% bylo ubráno z platů a mezd. Klub soc. demokratických poslanců, aby poněkud zlepšil postavení úřednictva, pokoušel se podati několik pozměňovacích návrhů k tomuto zákonu. Návrhy leží ovšem ještě někde v zásuvkách pánů ředitelů a nedostaly se v tomto parlamentě na světlo. Mohu již dnes říci, že náš klub si nedá pokoje, dokud nebude rozřešena otázka lepších platů úřednictva.
Jako úředníkům v činné službě, tak se vede také pensistům. Stran toho jsme stále znovu podávali návrhy a nepromeškali žádné příležitosti k tomu, poněvadž nejrychlejší vyřízení této věci považujeme za nutné a samozřejmé. Přejeme si, aby staropensisté byli postaveni na roveň s novopensisty. Otázka pensistů všeobecně jest odstavcem pro sebe a bylo by možno celé hodiny o tom mluviti, kdyby se měla jen poněkud vylíčiti nouze těchto lidí. Vláda prohlašuje v odpovědi na interpelaci komunistického klubu a také na zakročení a domluvy našeho klubu, že tato otázka bude upravena a že se horlivě konají porady. Než se však provedou porady o této věci a než vláda něco učiní, neboť praví, že to jest celý soubor otázek a že nemůže této jediné otázky vytrhnouti z celého finančního komplexu, mohou zatím ubozí pensisté vyhladověti a zemříti. S tohoto místa protestujeme proti jednání vlády a žádáme, aby staropensisté byli postaveni na roveň novopensistům a aby tyto otázky byly konečně vyřešeny.
Nyní ke zcela jinému odstavci, který však má stejný význam jako odstavec o úřednických otázkách. Jaká úřednická politika se v tomto státě provozuje, o tom nejvýmluvnějším důkazem jsou zprávy, které se objevily v poslední době, o zamýšleném zavedení celibátu ženských zaměstnanců. Jestliže oficiosní časopis "Prager Presse" dne 1. června psal, že tato zpráva předbíhá skutečnosti, nemůže nás tato náhražka dementi nikterak uklidniti, neboť víme z trpké zkušenosti, že skutky vždycky následují, když reakce ohlásí nějaký kousek. Ve skutečnosti přináší již dne 17. června legionářský časopis "Národní Osvobození", aniž bylo uveřejněno nějaké dementi, doslovné znění návrhu zákona, jejž vypracovala meziministerská komise. Kdyby se tento návrh uskutečnil, vrhlo by nás to zpět za poměry starého Rakouska. Při této příležitosti si vzpomínám na projev posl. dr. Kramáře, jenž ve schůzi úsporné komise pravil, že stát má příliš mnoho úředníků, že nutno šetřiti, a jenž při této příležitosti ohlásil snížení počtu úřednictva. Nyní se má provésti toto zamýšlené snížení počtu úřednictva a klamná úsporná soustava na útraty žen. Pokoušejí se ovšem dokázati, že ženy jsou mnohem dražšími a současně mnohem méně cennými silami než mužští úředníci. Důvodová zpráva uvádí statistiky z prvé doby po válce, ovšem bez udání let; to jest právě doba, kdy se mnoho ženských zaměstnanců po zrušení celibátu provdalo a ovšem žádalo o mateřské dovolené. Nemohu projednati všech paragrafů návrhu v 25minutové řečnické lhůtě a chci jen zdůrazniti nejkřiklavější z nich:
§ 3 tohoto návrhu se zabývá dovolenou ženských státních zaměstnanců na dobu těhotenství a mateřství v zákonité výměře 12 týdnů. V této době dostane žena jen 60 % svých platů, delší dovolená nebude vůbec placena. Místo aby stát za tuto dobu poskytl příspěvky ve formě podpory v šestinedělí - neboť státní úřednice nepodléhají ovšem zákonům o nemocenském pojištění, nedostávají tedy nemocenského platu a premie za kojení, musejí zaplatiti lékaře a porodní asistentku - snižuje stát ještě jejich příjmy. Nemusí se tedy každá matka nutiti, i když jest nemocná a potřebuje zotavení, aby nastoupila své místo, když tato lhůta uplyne? Kde jest zde péče o matky a o děti? Toto zpátečnické a nesociální opatření, které svým výsledkem směřuje proti státnímu zájmu, jest snižováním mateřství a vláda ho nikdy nemůže ospravedlniti. Právě tak křiklavé a právě tak reakční jsou §§ 8 a 9. Vdavky úřednice mají býti beze všeho vzdáním se úřadu, ano i služební poměr již daný může býti zrušen, jestliže manželský život, mateřství nebo život ve společné domácnosti se značně dotýká služebních povinností zaměstnance. Nechtějí-li státní úřednice ztratiti svá místa, nesmějí se vdáti, neboť stát netrpí u nich žádného legálního nebo nelegálního manželství, ano on platí premie za přeletavý život lásky. Avšak vyhození nemá tak boleti, na ránu patří také náplast, neboť podle § 11 patří zaměstnancům za zrušení služebního poměru podle §§ 8 a 10 odbytné, ovšem vyjímaje případ, že zaměstnaná zanedbávala úmyslně své služební povinnosti. Považuji za zcela zbytečné činiti nějaké poznámky k tomuto paragrafu. Toto odstrčení ženy, toto snižování mateřství jest novým smutným příkladem, jak se v tomto státě zneužívá ducha ústavy, ducha demokracie.
Tímto útokem proti úřednicím se podniká první krok k odstranění těžce vybojované rovnoprávnosti ženy, avšak zneklidnění, oprávněné rozhořčení nad tím se musí rozšířiti daleko za vrstvu úřednic, neboť je-li jednou prolomena zásada, jaké politické právo ženy, jaké vůbec právo svobody jest zde ještě jisté před reakcí? S tohoto místa protestujeme co nejostřeji a prohlašujeme, že veškerý ženský svět musí býti naplněn hlubokou nedůvěrou proti právní vůli tohoto státu. Svých těžce dobytých práv budeme úporně a energicky stále hájiti a věříme, že zamýšlená loupež na rovnoprávnosti ženy nalezne německé a české ženy v témž obranném postavení.
K zákonu samému chci ke konci ještě prohlásiti: Ačkoliv nám neposkytuje záruky, že úplatkářství a korupci bude učiněna přítrž, budeme přece pro tento zákon hlasovati. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Luschka.
Posl. dr. Luschka (německy): Dámy a pánové! Tento návrh zákona jest plodem věcné spolupráce většiny se značnou částí oposice této sněmovny, a naše oposice nemůže popírati, že výsledkem této spolupráce jest několik podstatných změn proti původnímu návrhu. Byli jsme odhodláni pracovati společně na tomto zákoně, poněvadž má sloužiti očistě morálky ve veřejném životě, a přemohli jsme při tom své pochybnosti proti tomu, že se neustále projednávají mosaikové, částečné novelisace právních komplexů, jako trestního práva, jen s tím zřejmým účelem, aby se rozpaky vlády odstranily aspoň zdáním práva, aby se tak pouze usnadnilo umění vládnouti a aby se upevnila soustava vlády vládnoucí proti nám. Avšak úmysl zákona, aby se čelilo možnosti podpláceti a takovým událostem v úřednickém sboru, pohnul nás, abychom tomuto návrhu zákona propůjčili své síly a budeme také proň hlasovati, jsouce přesvědčeni, že takový zákon jest nutný. Zlepšení návrhu nedospělo tak daleko, aby se nám jevil bezvadným, avšak přece bylo dosaženo podstatného zlepšení v precisování textu, a tak bylo lze vyloučiti všechny ony vedlejší úmysly nebo aspoň jejich většinu, které v návrhu chtěly vytvořiti nové možnosti donašečství pod rouškou povinného oprávnění. Budeme však čekati, zdali tato provedená zlepšení a zákon, jenž se tím stal pro nás přijatelným, budou také skutečně míti výsledky, jež mu chceme přiznati, a zdali jest skutečně poctivý úmysl odstraniti korupci a dokázati to činem.
Tento zákon jest v zájmu veřejných zaměstnanců a proto žádáme, aby tyto věci byly upraveny, neboť obnovení neporušené stavovské vážnosti úřednictva všech veřejných sborů jest jak naléhavou, tak také nevyhnutelnou nutností. Jest však nejvyšší čas, aby v souvislosti s ustálením zákonitých opatření byla učiněna také ona praktická opatření, která směřují k tomu, aby všechny nevhodné živly byly z úřednictva vymýceny a aby všechny druhy pokušení k úplatkářství byly od úřednictva odvráceny. Jest velice politování hodné pro úřednictvo, že pro aféry, které se přihodily, tak snadno bylo všeobecně obviněno úřednictvo většinou nevinné a že důvěra k úřednictvu byla podkopána. Známe-li dřívější názory úředníka, jenž celou svou bytost, celou svou pracovní sílu stavěl do služeb své povinnosti, a právem třímal vysoko vztýčený čestný štít neúplatnosti a nezištnosti a se ctí jej nosil, pak musíme velice litovati, že to musilo dojíti tak daleko, že bylo nutno vytvořiti zákon jako je tento a tím projeviti celému světu, že skutečně jest v úřednictvu mnoho shnilého. Avšak i když se zákona bude užívati sebe svědomitěji a rozumněji, jest jím přece učiněn teprve krok, aby úřady byly ve veřejném životě učiněny znovu tím, čím mají býti, totiž sídlem pořádku a právní ochrany pro veškeré obyvatelstvo. Pánové! K tomu třeba také mravních sil a nikoliv jen zákonitých opatření, aby se dosáhlo toho, aby se úřednictvu znovu vrátila stará důvěra obyvatelstva a aby se znovu zvýšila úroveň a stavovské vědomí úřednictva.
Avšak jak divně to působí, když se pořádek a právní ochrana úřady udržuje nebo provádí jen potud, pokud jest ve prospěch národům nebo dokonce stranám, kterým se nadržuje! Jaká je to právní ochrana, když se na př. při obecních volbách opatrně rozlišuje, kdo dosáhl úspěchu při volbách, a když by měla býti vítězem oposiční strana, obecní volby se zrušují z nejnicotnějších záminek, kdežto s druhé strany, když většinové strany mají býti vítězi, nevyhoví se ani nejtěžším pochybnostem proti správnosti a čistotě volebního řízení a když tyto námitky jsou jen zamítány? Jest to známkou nedostatku nestrannosti, pro co máme ve Slezsku četné příklady. Zmiňuji se jen o proslavených a pověstných obecních volbách v hlučínském okrese, kde se nepřetržitě opakují tyto volby, jež sice mají tytéž nebo ještě lepší výsledky pro skutečné smýšlení obyvatelstva, avšak za to dávají stále větší podnět úřadům k týrání. Jaký to je typický příklad nedostatku nestrannosti, když nedávno - a to jest charakteristické - jistý okresní hejtman pravil straně: "Co mi tvrdíte, jest snad správné, avšak jestliže rozhodnu podle vašeho, křičí výbor, rozhodnu-li proti vám, křičíte vy. Jelikož však výbor jest mocnější než vy, rozhodnu přece raději podle výboru." To jest stav, jejž dlužno nazvati přímo úžasným a jenž rozhodně jest velice vzdálen nestranného úřadování. A je správné, jak již včera byla učiněna zmínka, že čím výše se přichází do úřadů, tím více se má pocit, že jsou výtečnými expositurami stran a že tím propůjčená moc není na prospěch jiných stran než vládnoucích. A není skutečně správné, že když nejvyšší úřady a odpovědná nejvyšší místa jsou obsazena podle národnosti, přece vždy němečtí úředníci, ti, kteří skutečně nestranně až k sebezapření konají svůj úřad, jsou zatlačováni ze všech důležitých a odpovědných míst a musejí udělati místo jiným, kteří vůbec jen z politických ohledů byli přijati do úřadů a zastávají rozhodující místa v úřadech. Jest charakteristické, že úřady, které mají velký význam pro všeobecnost ve svém oboru působnosti, jsou vyslovenými doménami stran. Jest snad Pozemkový úřad něčím jiným, než stranickým úřadem prvního řádu? Jest stejné pro všechny a může zde býti skutečně chráněna nestrannost, když činovníci Pozemkového úřadu při rozdělování a přídělu půdy uchazeče o půdu prostě odmítají a příkře jim prohlašují, jak se několikráte stalo ve Slezsku a právě v hlučínském okrese, že Němci nemají nároku na příděl půdy? To není nestranné úřadování, a zákony, které jako tento jsou usneseny k očistě veřejného života se zřetelem na úřednictvo, mají především dbáti toho, aby úřady jak dolů tak vzhůru byly nezávislé a aby měly jen jeden úkol: Přísnou nestrannost, aby v jejím duchu sloužily spravedlnosti.
Avšak, pánové, vedlejší vlády, to jest také žaloba, která se všeobecně slyší. Ony způsobují často nejen stranickost, nýbrž také domýšlivost, která není v zájmu úřadů, jež mají sloužiti obyvatelstvu; domýšlivost, která se již dnes dá v mnoha úřadech označiti jako zakuklený úřednický absolutismus, proti kterému jednotlivé strany nejen že jsou bezmocny, nýbrž také se zdají nanejvýš ubohé, chtějí-li se v nějakých důležitých věcech domáhati svého práva v zastoupení vlastních nebo svěřených zájmů. Ubohými proto, poněvadž pýcha, s níž jsou přijímány, a nicotnost poznámek, jimiž jsou odbývány, mohou vzbuzovati jen pocit, že stojí proti správě, která se věnuje zájmům služby tak, že se strana cítí otrokem, s nímž prostě jeho pán špatně nakládá. To jest jeden z účinků moderního úředního života, jenž jistě podstatně přispěl k tomu, aby důvěra v úřady a všeobecná úcta před nimi podstatně byla zmenšena.
Avšak netoliko po této věcné stránce mají stížnosti proti těmto úřadům často hlubší pozadí a čekají na nutné zlepšení, totiž na vytvoření jiných poměrů, nýbrž především po osobní stránce jest čas, aby se při této příležitosti se zřetelem na zákon, jenž se projednává, poukázalo na ony závažné okolnosti, které právě tento zákon učinily zdánlivě nutným, totiž aby se mravnosti pomohlo tím, že se proti pokusu podplácení zavedou těžké trestní sankce. Jak již několikrát bylo zdůrazněno, vina toho záleží v nedostatku zájmu pro bídu úřednictva všech druhů zaviněnou tím, že jejich existence není zajištěna platem, jenž jim právně náleží. Přihlíží-li se ke zdražení potravin, jako vůbec ke zdražení celého živobytí, jest především při nejmenším nápadné, že drahota jde daleko nad životní úroveň státních úředníků, jak jest vypočítáno podle indexních číslic. Mezi bývalou zlatou korunou a českou korunou jest v cenách předmětů potřeb aspoň stanovena parita, avšak platy státních zaměstnanců zůstaly daleko za touto paritou. Z toho vyplývá rozdíl, jenž živobytí úřednictva nepřetržitě zhoršuje. Již jde-li o normální vydání, jest pochybno, může-li úředník jako otec rodiny se svou rodinou vystačiti s platem; avšak když nastanou zvláštní události, jako na př. nemoci nebo dokonce nutnost operace nebo bytové nesnáze, jest to pro úředníka pohromou, z níž po stránce hospodářské vůbec nelze vybřednouti. Platy možno tedy právem pro velký počet druhů státních zaměstnanců označiti jen za hladové platy. Právě pánové, kteří se ve starém Rakousku nejvíce zasazovali o požadavky státních zaměstnanců, mají zde nyní jen dlouhodobé sliby a potom jen rozpočtové pochybnosti.
Nová úprava požitků státních zaměstnanců jest nevyhnutelně nutna, má-li býti úřednictvo vůbec placeno přiměřeně k svému stavu a své pracovní výkonnosti. Jest nutno, aby se také mravní úroveň znovu zvýšila a aby se předem čelilo každé možnosti, jež má býti zákonem vyloučena a tresty postižena. A jak stále ještě nedochází k nové úpravě požitků a úředníkům se stále dostává jen slibů do daleké budoucnosti, tak se také neprovádí starý požadavek o zvýšení místních přídavků; nenastala také již možnost, aby se provedla akce vybavení úřednictva z dluhů a aby se vyhovělo tomuto těžkému odstavci k ulehčení životních poměrů úřednictva. Nejen u úředníků v činné službě, nýbrž také u pensistů byla zde vždy ta těžkost, že se zvýšení slibuje, avšak neprovádí, a že se jak požitky aktivních úředníků, tak i pensistů snižují na takovou nejmenší míru, že jí je snad příliš mnoho k smrti, k životu však rozhodně příliš málo. Než státní úředníci podlehnou zoufalství, hledají vedlejší výdělek, a když se jim i v tom brání, co jest zde snazšího, než že podlehnou pokušení, které s třetí strany na ně působí, aby je v jejich úřadování podplatilo a tím učinilo méně cennými? Této nucené cestě, do níž jsou vháněni, lze se vyhnouti jen tím, že po stránce hmotné budou tak postaveni, aby mohli volně a nezávisle úřadovati, když jest zajištěna existence jejich a jejich rodiny. Dále nemocenské pojištění, nová úprava a novelisace služební pragmatiky jsou požadavky, k nimž dlužno přihlížeti, smýšlí-li se skutečně poctivě s úřednictvem. Avšak místo aby se vyhovělo hmotným nutnostem státních zaměstnanců, usiluje se naopak dosavadní svobodu úřednictva, pokud ji ještě má, stále více omezovati. Není-liž to nové omezení svobody úředníka, chce-li se i u státních zaměstnanců v činné službě omezovacími ustanoveními znemožniti cesta do ciziny? Není právě se stanoviska úřednictva, jež plně dostojí svým úkolům, jen žádoucí, aby i oni někdy šli do ciziny, aby seznali jiné kraje, lidi a poměry a mohli tak rozšířiti svůj obzor, co by zase mohlo býti ve prospěch jen jejich službě ve zdejším kraji? Dlužno to nazvati malicherným, ne-li dokonce zlomyslným, chce-li se stále více ukazovati činným státním zaměstnancům a pensistům, že ve všem jsou závislí na policejních opatřeních a ustanoveních, že jejich volnost také mimo službu jest podstatně omezena, že i když opustili kancelář, nejsou svými pány, nýbrž jsou stále ještě pod poručnictvím, které se příčí stavovskému zájmu, ba dokonce důstojnosti svobodného občana.
Nezávislost úřednictva po stránce hmotné a povznesení sociální úrovně úřednictva považujeme za naléhavé nutnosti. Avšak i výběr úřednictva pro vedoucí místa se nám jeví důležitým. Dosud se tento výběr řídil skoro jen politickými, ano dokonce stranicko-politickými ohledy. Ne vždy byli vybráni nejlepší, nýbrž ti, kteří se oné politické straně zdáli nejspolehlivějšími po stránce stranicko-politické, byli vybráni pro nejvyšší úřady. Těch, kteří vynikali svou věcnou výkonností, bylo nanejvýš dbáno tak, že musili vykonávati práce jiných dotud, až i zde se stali postrádatelnými. To jest velká škoda pro správu, poněvadž neměla jmenovati úředníky podle politických hledisek, nýbrž podle výkonnosti nestranně a rovnoprávně.
S úřednickým dorostem to již také vázne. Není tajemstvím, že skorem ve všech úřadech a oborech lze pozorovati značný nedostatek nových úřednických čekatelů. Horší plat proti soukromým zaměstnancům, nemožnost skutečně dobrého postupu, pro německé státní úředníky zvláště nemožnost dosáhnouti důležitějších míst a vykonávati svobodně a nezávadně své úřední povinnosti, zdržuje mnoho takových lidí, kteří by to byli dříve považovali za samozřejmé, aby se ucházeli o státní službu ve všech důležitých směrech akademického vzdělání. S dorostem úřednickým to vázne a následek toho jest, že sama práce úřadů jest stále vadnější, kdežto zákony a úkoly správy stále vzrůstají. Aby se napravil tento zlořád, není jiné cesty, než vyslyšeti požadavky úřednictva, co nejdříve zahájiti jejich materielní zabezpečení a také skutečně vyhověti opakovaným slibům v uvedených důležitých věcech. Dále jest důležito, aby se v úřednictvu posilovalo vědomí rovnosti bez ohledu na národní nebo jiné rodové přednosti či vady - podle názoru - a aby se u úřednictva oceňovala výkonnost a jen výkonnost, aby se učinila přítrž propašování úředníků s nepovolané strany a aby zvláště byly rozpuštěny ony vedlejší vlády, které jsou nejtěžším zatížením úředníka v úředním styku. Stane-li se to, pak myslím, že nebudeme již vzdáleni doby, kdy se znovu úroveň úřednictva zvýší, a kdy bude možné spokojené úřednictvo. Pak zase nastane radost z práce a správa bude očištěna od oněch živlů, které působí ne ve prospěch, nýbrž na škodu veřejnosti a také úřadů. Přejeme-li si však vážně takového zlepšení a věnuje-li se vláda tomuto úkolu, pak nepotřebujeme takových zákonů jako tento. Neboť nebude zapotřebí obávati se o mravnost úřednictva vědomého své odpovědnosti a své stavovské cti. (Potlesk na levici.)
Předseda: Byly podány některé návrhy. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Hakena a soudr.:
§ 5 budiž škrtnut.
2. Pozměňovací návrh posl. Kirpalové, Grünznera a druhů:
§ 5 budiž škrtnut.
3. Návrh posl. dr. Haase, Hackenberga a druhů k odst. 2 §u 6:
Za slovy "na roveň postaveny" buďtež vsunuta slova "pokud rozhodují v záležitostech podniku aneb mají vliv na rozhodnutí".
4. Pozměňovací event. návrh posl. Hakena a soudr.:
V případě, že bude přijat náš návrh na škrtnutí § 5, nechť titul zákona zní takto: "Zákon ze dne . . . . . . . . . . . . . . . . . . o stíhání úplatkářství."
5. Návrh posl. dr. Lukavského, dr. Noska, J. Marka, Staňka, Slavíčka a soudr.:
Resoluce usnesená v ústavně-právním výboru při vládním návrhu zákona o stíhání úplatkářství (tisk 4583) budiž odkázána výboru rozpočtovému.
6. Pozměňovací návrh posl. dr. Czecha, Grünznera, Tauba a druhů k resoluci ústavně-právního výboru:
V odstavci 1 buďtež mezi slova "vypracovala a" a "podala" vsunuta slova "ještě před parlamentními prázdninami".
V odstavci 3 budiž slovo "neprodleně" nahrazeno slovy "ještě před parlamentními prázdninami".
Odůvodnění: Dne 30. listopadu 1923 přijala poslanecká sněmovna jednomyslně návrh podaný klubem poslanců německé soc. demokratické strany dělnické, aby požitky staropensistů byly co nejrychleji upraveny, a vláda dosud tomuto jednomyslnému požadavku poslanecké sněmovny nevyhověla. Postavení úředníků a pensistů jest však takové, že nutná náprava nesnese odkladu. Pro osoby, které jsou odkázány na pevné platy, které jsou zadluženy, nebo jimž zadlužení hrozí, z nichž část žije v největší bídě, může i odklad několika měsíců míti katastrofální účinky. Chce-li tedy sněmovna úředníkům a pensistům skutečně pomoci, nesmí se rozejíti, dokud nesplnila jejich oprávněných požadavků. Musí tedy býti neurčité znění výborové resoluce nahrazeno zněním zcela přesným.
7. Resoluční návrh posl. dr. Kafky a druhů:
Vláda se vybízí, aby, zrušíc příslušné staré rakouské dvorní dekrety, nově upravila otázku cest státních pensistů do ciziny. Při tom při zachování zásady, že státní zaopatřovací požitky mají býti všeobecně spotřebovány doma, mají býti v případech hodných zřetele umožněny výjimky se zřetelem na oprávněné zájmy státních pensistů a s ohledem na dalekosáhlé a drahé zatížení úřednického aparátu, spojené s dosavadní praxí, a cesty do ciziny, jejichž účelem není trvalý pobyt v cizině, nemají podléhati zvláštnímu povolení a býti dovoleny bez jakýchkoli hmotných srážek. Těchto zásad jest také užíti se zpětnou platností pro dosavadní případy cest státních pensistů do ciziny.