Pojednávaje o tomto návrhu zákona, věnoval jsem zvláště pozornost těmto dvěma otázkám, otázce pensistů a otázce pěstounek na mateřských školkách, a ještě jednou vyzývám slavnou sněmovnu, aby se pokusila tyto dvě otázky co nejdříve urychleně rozřešiti. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo ďalej má paní posl. Deutschová.
Posl. Deutschová (německy): Ctěné dámy a pánové! Dva zákony, které nám dnes byly předloženy, jsou nouzové zákony a jest vždy hanbou pro stát, jestliže v pravidelných dobách musí předkládati nouzové zákony. Oběma návrhy má býti zmírněna část strašlivé bídy učitelských pensistů, která vládne na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Již jednou jsme se zabývali stavem učitelských pensistů na Slovensku, a to v listopadu a prosinci 1922. Nouze učitelských pensistů však v těchto dvou letech neustala. Je-li bída starých učitelů na Slovensku ještě větší než v ostatním Československu, záleží to také ve školské soustavě, která tam vládne. Skoro dvě třetiny škol jsou školy konfesijní, vydržované církevními společnostmi. Proti 980 státním školám jest na Slovensku 2443 škol neveřejných. Musíme si předložiti otázku: Co získá stát při této úpravě školních poměrů všeobecně? Neboť ve skutečnosti nejsou náboženské společnosti jedinými vydržovateli školy. Náklad, jímž přispívají na školní břemena, činí 31/2 milionu korun, kdežto státní náklad na tyto školy činí 75 milionů korun. Ohromná mocenská posice klerikální strany jest podpírána státem při této úpravě školství. Avšak vidíme nejen na Slovensku, jak se poskytují výhody klerikalismu, nabyli jsme také smutných zkušeností, že všude v našich školách vzrůstá vliv klerikální strany. Žádáme svobodnou moderní školu, osvobozenou od všech konfesijních a politických vlivů a tohoto požadavku nelze právě v našem státě ani dosti zdůrazniti.
Budeme hlasovati pro oba tyto zákony, poněvadž mírní část veliké nouze lidí, kteří skutečně mají nárok na to, aby se jim pomohlo, avšak musíme zdůrazniti, že tyto zákony mají mnohé nedostatky a chyby, s nimiž nejsme naprosto srozuměni. Velkou chybou jest, že tyto zákony jsou zákony zmocňovacími. V důvodové zprávě k návrh u pro Podkarpatskou Rus se to také zcela jasně praví. Stojí tam: "Podle § 3, odst. 4 ústavní listiny bude sice úkolem sněmu Podkarpatské Rusi, aby upravoval zákonem právní a hmotné poměry učitelstva škol obecných a občanských na Podkarpatské Rusi. Ježto však pomoc pensistům nestátních škol obecných a občanských" - na Podkarpatské Rusi - "nelze odkládati až do doby, než se sněm na Podkarpatské Rusi ustaví, je potřebí, aby Národní shromáždění učinilo dočasně příslušné opatření." Co jest zde uvedeno v důvodové zprávě, stojí za přemýšlení. Táži se: Kde jest autonomie Podkarpatské Rusi, která podle ustanovení mírové smlouvy byla přece Podkarpatským Rusům slíbena a zajištěna? Proč vláda neumožní, aby se ustavil zemský sněm na Podkarpatské Rusi a mohl zasedati a země sama mohla ony věci upraviti svými samosprávnými sbory? Proč nerozepisuje vláda voleb do zemského sněmu? Že se to neděje, jistě nezáleží v nezpůsobilosti Podkarpatského obyvatelstva, aby si samo mohlo vládnouti, nýbrž ve strachu, že by nositelé samosprávné moci na Podkarpatské Rusi mohli dělati jinou politiku, než by bylo příjemno vládě, což jest po posledních volbách na Podkarpatské Rusi velmi pravděpodobné. Tu jest již lépe podle starého osvědčeného receptu vykoupiti si přízeň klerikální strany tím, že se jí vydají školy, jak se to již stalo dříve. Vedle toho si může vláda ještě dovoliti také při této úpravě gesto příznivce, který krmí strádající učitele, jež církev nechává hladověti.
Avšak v zákoně jest omezení, neboť tohoto daru z milosti se nedostane každému, nýbrž černé ovce budou odděleny od zbožných bílých beránků. Přiznání přídavků a výpomocí jest činěno závislým na zachovalosti a smýšlení nikoliv státu nepřátelském. Víme, co v tomto státě platí všechno za státu nepřátelské, jak jest tento pojem pružný a jak se úzkoprse vykládá. Neboť touto větou lze z těchto zákonů učiniti vnadidlo nebo je přeměniti v trest. Takovéto zákony jsou však také demoralisační, poněvadž vychovávají denuciantství a pátrání po smýšlení druhých. Většina kulturního výboru zamítla náš návrh, aby toto gumové ustanovení bylo ze zákona vypuštěno, zamítla také náš druhý návrh, který chtěl vymýtiti nesociální ustanovení, že se přídavky na děti vyplácejí jen nejvýše pro 5 dětí. Domnívám se, že nebude příliš mnoho učitelských rodin, které mají větší počet dětí, avšak tam, kde skutečně jest 5 dětí, jest také bída a hlad větší a vyšší podpora odůvodněna. Žalujeme na úzkoprsost, která lpí na tomto zákoně.
Žalujeme, že se u nás všechny otázky učitelstva a školy upravují s hledisek národních a stranicko-politických. Před měsícem našli jsme ve Zprávách státního statistického úřadu přehled veškerého školství v Československu. Číslice tam jsou velmi poučné. Předvádí se nám tam stav školství na konci školního roku 1922 a 1923. Neboť pozoruje-li se stejně přistřižený a stejně upravený obraz tohoto přehledu, spatří se úmysl a člověka to rozladí. Neboť celá zpráva jest upravena v tom smyslu, aby se dokázalo, že Němci jsou kverulanti, kteří zcela nespravedlivě si stěžují na rdoušení škol a nespravedlivosti. Avšak jedné věci nemohou všechny statistické umělecké výpočty zastříti, že naše obecné školství bylo všemi násilnými prostředky udupáno. Z našich obecných škol bylo nám již tolik odňato, že již nezbývá téměř nic, co by bylo možno ještě vzíti, avšak chuť, jak se zdá, ještě nepřešla, nýbrž roste s jídlem. Neboť stále ještě se neskončila válka proti našemu německému školství. Ministerstvo školství si nyní jen vyhledává jiné operační pole pro svá dobývačná tažení. Nyní přikročuje k zavírání ústavů pro vzdělání učitelů a středních škol. Puštění žilou, které jsme zvláště utrpěli na středních školách, jest ovšem již dosti velké, avšak, jak se zdá, vládě ještě nepostačuje. Musím přiznati, že ministerstvu a jeho úředníkům nelze upříti jisté velkorysosti. Škoda jen, že se tato velkorysost dostavuje, aby se projevila jen tehdy, když jde o reakcionářská opatření, že však není po velkorysosti ani stopy, kde jde o moderní reformu školy. Vždy je k tomu třeba jakési úzkostlivé velkorysosti, chce-li se jednou ranou zavříti německému obyvatelstvu tři střední školy a tři ústavy pro vzdělání učitelů. Tři z ohrožených ústavů jsou v Praze, jsou to dvě reálná gymnasia a jedna reálka. Avšak v tomto uzavíracím rozkazu jest zcela zničující rána pro pražské němectví. Všechny prý věcné důvody, které předneslo ministerstvo, nemohou zastříti skutečnosti, že máme zde co činiti především se stranicko-politickými pohnutkami. Jeden článek pana prof. Lukavského jest potvrzením tohoto předpokladu. Neboť jistě se smíme domnívati, že tento článek jest polooficiosní. Profesor Lukavský stěžuje si ve svém orgánu, v nedělním čísle "Národních Listech" do bezpráví, které bylo spácháno na českém obyvatelstvu, že jsou ohroženy uzavřením dvě české střední školy v Chrudimi a Pardubicích. Bude vskutku toto bezpráví menší, způsobí-li se bezpráví také Němcům? Domnívám se, že nikoliv; slyšíme-li však tento hlas zástupce oné strany, která, jak se zdá, jest v ministerstvu školství skutečně u vesla, pak se k tomuto předpokladu dojde. Tenorem onoho novinářského článku jest tento důvod: Jestliže se nám Čechům uzavrou dvě střední školy, musí se Němcům bezpodmínečně uzavříti tři střední školy. Domníváte se, že se touto politikou oko za oko, zub za zub, poslouží pokroku? Já myslím, že nikoliv. Pokračujete tím jen v potlačovací politice starého Rakouska a odsuzujete tím svou vlastní politiku, která není ani o vlas lepší. Želíme uzavření každé školy, ať německé nebo české, poněvadž v tom spatřujeme reakcionářské opatření. Musíme však protestovati proti tomu, že se českému obyvatelstvu jako náplast vydávají výnosy, které nám mají vzíti tři střední školy. Střední školy, o něž v Praze jde, jsou plně obsazeny a vykazují plný počet žáků. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Pan prof. Lukavský ve svém článku podal úplně klamný obraz pražského středního školství. Jsme zvyklí, že přispěcháte vždy hned s čísly, abyste nás umlčeli. Děje se to také tentokráte perem pisatele nedělního článku a jestliže ministerstvo školství postupuje se rdoušením škol přísně, pak jest pan prof. Lukavský velký a velkorysý v podávání důkazů, které úplně nesouhlasí. Tak ve svém článku uvádí úhrnný počet německých středních škol v Praze číslem 10, avšak počítá mezi ně také ústav pro vzdělání učitelek domácích nauk a školu pro vzdělání pěstounek mateřských škol. To jest ovšem klamání veřejnosti, která středními školami rozumí něco zcela jiného. Avšak jest také vědomé klamání, jestliže se úhrnný počet žáků tří pražských středních škol, jimž hrozí uzavření, udává "přibližně 200", kdežto ve skutečnosti činí asi 600. Každý jednotlivý z těchto ústavů čítá asi 200 žáků. Jest to také neuvěřitelně křiklavé klamání veřejnosti, tvrdí-li se, že do německých středních škol v Praze docházejí hlavně čeští žáci. Tím dává pan prof. Lukavský nejen příslušníkům svého národa skutečně zcela nezasloužený mravní políček, nýbrž jest to také nepravdivé tvrzení, které není nic jiného, než zcela obyčejné otravování vod. Domnívám se, že pan prof. Lukavský jistě ani sám nevěří, že Češi posílají své děti do německých středních škol. K tomuto násilnému závěru přichází jen při konstatování, že německé střední školy v Praze se zřetelem ke klíči obyvatelstva vykazují větší kontingent středoškoláků, než české obyvatelstvo. Že pro tuto věc jest rozhodující sociální rozvrstvení pražských Němců, toho nechce pan profesor nahlédnouti. Náš boj o spravedlnost jest tak těžký, poněvadž na české straně musíme vždy očekávati jen indolenci a neinformovanost o našich poměrech. Je, bohužel, odvaha, jíti se špatným vylíčením a vykonáváním vlivu až do ministerstva školství. Ve sledování stranickopolitických účelů zdá se, že určitým vrstvám je každý prostředek spravedlivý a dovolený.
Jako důvod uzavření škol se uvádějí úsporné důvody. Na útraty Němců se dosud vskutku dosti uspořilo. Jistě nemáme přebytku německých středních škol, jak se to tvrdí s české strany. Ostatně ještě žádná země nezašla na přebytek škol, avšak na přebytek vojska. Když musíte spořiti, spořte přece na militarismu. Místo školy zrušte raději prapor vojáků a učiníte pro pokrok lidstva jistě více, než při dosavadní metodě.
Ostatně jest zcela obyčejný prostředek, aby úplně zmlkly naše žaloby do potlačování škol, dejte nám školskou autonomii, jak jsme ji již často a často žádali, dejte nám, abychom své školy vydržovali sami a spravovali, pak bude vyloučen jeden z nejsilnějších momentů, který rozdvojuje Čechy a Němce. Ostatně, vždyť nežijeme za čínskou zdí! Bezpráví, které zde pácháte na Němcích, bude pozorováno také ve Vídni a dojde ohlasu, neboť i v Rakousku jsou národovci jako zde, a tak, bohužel, bude bezpráví stíháno bezprávím. Bude to hra s vyměněnými úlohami, při nichž oba národy nic nezískají.
Boj proti školám, který rozvíjíte, jest ostatně zcela zvláštní doprovod k fanfárám, které sem zaléhají z Moravy. Kde zůstává ohlas presidentových slov? V celé světové politice více a více proniká myšlenka smíření národů. Jen zde se nechce dbáti těchto známek míru. Politika držitelů moci v tomto státě jest řízena záštím a nepřátelstvím, týmiž pohnutkami, které lpějí na politice starého Rakouska a které je zničily. Což vám věčná krise vládní koalice a pracovní nezpůsobilost v parlamentu v posledních měsících se strašlivou zřetelností neukázaly, kam vede cesta, po které jste se nyní pustili, nemá to býti nejzřetelnější známkou k obratu? (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Dále má slovo pan posl. Kurťak.
Posl. Kurťak (malorusky): Vážené dámy a pánové! Ve světové válce nastal historický převrat, státy se rozpadly, nové se založily, i povstalo nesčíslně mnoho základních otázek v každém státě, z kterýchžto otázek dodnes velmi mnohé zůstaly nerozřešeny. Takovou nesplněnou otázkou je též naše, jež nám byla zaručena mírovou smlouvou, naše autonomní otázka - a kromě toho objevují se různé úžasné jiné otázky, tak jak nynější na denním pořadě stojící návrh zákona, jenž jedná o dalším hladovění našich starců, našich buditelů a učitelů, jimž možno děkovati za to, že se na Podkarpatské Rusi ještě nyní mluví rusky. To jsou ti učitelé, kteří pracovali v těžkých dobách mezi cizím lidem, a nezanechali svého ruského jazyka - tito učitelé jsou nyní trestáni, jsou teď nuceni hladověti. Zapomnělo se jejich svízelů, práce, úsilí, kteréžto práci - lze říci - nynější kultura děkuje za svůj rozvoj.
Minuly čtyři roky, co tito naši buditelé, tito úplně zničení pracovníci na kulturním poli hladovějí, marně demonstrují slovem, marně prosí příslušné úředníky, vůdce a pana Bechyně, ministra školství, o pomoc. Nepomohli jim nic, slibovali jim často, každý den více, avšak nedali nic. Nyní jsme dospěli k okamžiku, že se těmito našimi pensisty, jejich vdovami a sirotky zabývá tento velmi nepříznivý návrh zákona, jenž, jak je zřejmo, nestojí na spravedlivém základě. Tento návrh zákona vypracovali ti pánové, kteří neznají postavení těchto našich učitelů, kteří r. 1868 založili svůj vlastní fond, když na Podkarpatské Rusi pod dřívějším Maďarskem nebylo jiných učitelů, jen učitelé církevní. Tito učitelé založili ze svých skrovných haléřů s podporou státu fond. Založili jej též státní učitelé r. 1890, a tento fond měl více jak 40,000.000 korun. Tyto haléře složili v té naději, že za svoji těžkou práci člověk ke stáří bude moci bezstarostně žíti z dříve zaplacené částky. Převrat tyto plány přetrhl a nedal jim možnosti, aby byli alespoň v takovém postavení, jako učitelé státní.
Učitelé církevní konali větší práci kulturní než učitelé státní. To znám dobře, neboť i já jsem byl církevním učitelem, a potom učitelem státním. Jako církevní učitel tenkráte jsem učil na šestitřídní nerozdělené škole, a kromě toho připadla mi ještě služba církevní. Státní učitel měl rozdělenou školu jenom jednotřídní nebo dvoutřídní, každé prázdniny měl volné, každý svátek byl volný - a církevní učitel nikdy neměl možnosti, aby se cítil jako skutečný státní učitel.
Mám naději, pánové, že po mých slovech tento návrh zákona, jenž ustanovuje tak zahanbující částku v paušále našim učitelům, se změní, chci jej zničiti, chci poučiti původce tohoto návrhu zákona, aby vzali v úvahu, jak učitelé byli placeni podle zákona, jak dostávali podle ustanovení zákona svoji pensi.
V dřívějších dobách každý učitel měl 1000 K platu a tím začínal své působení. Církev platila učiteli, a když jeho plat nedosáhl 1000 K, dostával státní pomoc, takže dostával 1000 korun, jako státní učitel. Ve skutečných letech byl rozdíl, ale ne příliš značný, neboť když státní učitel ukončil 40 let skutečné služby, měl 3200 korun konečného platu na 1 rok, a církevní učitel měl 3000 korun. Rozdíl dostával z 40milionového fondu. Učitelé dávali svůj mezi tím drahý peníz na fond ve zlaté měně, a spláceli jej každý měsíc - a nyní tito učitelé, když stát byl nucen počítati jeden s druhým, český stát s maďarským měly rozřešiti tuto otázku, aby naši dávní učitelé nehladověli - zůstávají v nouzi. Za čtyři roky vláda se necítila povinnou toto vykonati. Komu se má za to děkovati? Možno děkovati pouze jednomu školnímu vůdci, jenž u nás spravuje školské věci, panu radovi Peškovi, k němuž často přicházeli každodenně naši hladovějící pensisté a prosili o pomoc. Milosrdenství pro ně nebylo; p. Pešek nechal naše učitele hynouti hladem, a zamýšlel je zničiti za opravdu ruskou jejich práci z dávných dob a s nimi zničiti náš ruský jazyk i naši kulturu.
Tito učitelé mají doposud 85 korun roční pense. Jistý užhorodský učitel Meňkov dostává 9 K 60 hal. měsíční pense. Ten listonoš, jenž přinášel mu pensi, se smíchem přicházel k tomu starci i tak mu odevzdával náhradu za čtyřicetileté jeho kulturní působení a vždy toho nešťastného pohnul k slzám. Druhý příklad: učitel Alexandr Džupa, jenž má 24 let služby, dostává 35 K pense měsíčně. Vdova Menkelevová, jejíž muž sloužil 28 let, jež má 4 nedospělé děti, dostává 33 K měsíčně. Vdova Kolbová, jejíž muž sloužil 24 roky, má 13 K měsíčně, a k tomu má ještě dvě nedospělé děti. Bokšaj Petr, jenž sloužil 36 let, jenž trpěl nadávky za to, že se opovážil učiti rusky, má obdržeti podle tohoto návrhu zákona ještě méně než dostává dosud, neboť dostával 243 K, a až se návrh stane zákonem, bude dostávati 166 K 60 hal. Jedním slovem Petr Bokšaj má dáti ze své částky těm, kteří dosud brali po 6 a 9 korunách měsíčně, ačkoliv z dosavadní své pense nemohl žíti a v rozkoších se nenalézal.
Je zřejmo, že tento návrh zákona dělali lidé neodborní (Výkřiky.), - uráží naše učitelstvo, neboť pro staropensisty neustanovuje platy od r. 1919. (Výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Kurťak (pokračuje): Neodborní lidé pracovali tento návrh zákona, neboť skutečná léta měla býti započítána od r. 1919. Osnovatelé tohoto zákona měli by věděti, kolik má každý pensionovaný učitel let služby za sebou, mají věděti, jaký fond oni založili, a proto já teď se nemohu shodnouti s tím, neboť o nás rozhodují bez našeho sněmu, neboť tento návrh zákona se téměř vysmívá našemu ruskému lidu.
My, jako žáci těch našich ruských učitelů-pensistů, kteří nás neponechali, abychom zapomněli svůj mateřský jazyk v té době, když ve školách byl ustanoven pouze maďarský jazyk, děkujeme jim, a přede vším světem voláme na soud pány, kteří ustanovili ten návrh zákona. Kulturní svět, jenž ví, že hladem umořiti jednoho učitele znamená tolik, jako zničiti jeden stát, odsoudí ty pány, kteří nechávají naše staropensisty hladověti. Z ohledu na to, že jsme ve sněmovně s vládními stranami, jež jsou ve většině, odvoláváme se k nim, aby dobře uvážili postavení našich učitelů-pensistů. I vy jste, pánové, měli své učitele, a oni jsou nyní v dobrém hmotném postavení. I vy máte též svého velikého učitele zakladatele tohoto státu pana presidenta Masaryka a druhého učitele Komenského, máte své školy, a vidíte, že naše školy jsou pobořeny, a naši ubozí staří učitelé nyní hladovějí.
Na naší Podkarpatské Rusi nyní jsou pouze učitelé státní, kteří - lze říci - v 80 až 90 % nejsou definitivními, a kromě toho je asi 30 ruských církevních učitelů, kteří od r. 1868 ještě učili. Počet těchto učitelů jest nyní nepatrný, jak to vidíte. Tito učitelé jsou slabě placeni. Církevní učitelé nyní dostávají ročně nejvíce 1200 K za 20 až 25 let skutečné služby, a státnímu učiteli, jenž má pouze 20 let služby, platí ještě jednou tolik. Podivuhodná otázka! Nevím, čeho tím chce stát dosáhnouti. Chce dosáhnouti toho, aby naše církevní školy zanikly úplně. Toho již dosáhl ve skutečné míře, neboť církevní učitelé odstoupili ze školy, neboť nemohou z malého platu vydržovati sebe i svoji rodinu. Tento návrh zákona ukazuje, co se stane s našimi buditely: jsou odsouzeni k zahynutí.
Deputace těchto pensistů přicházely k poslancům, sešlo se 152 pensistů, starých učitelů. Bylo strašno dívati se na tuto vyschlou skupinu, jež se zove učiteli ve výslužbě na Podkarpatské Rusi. Tato část obyvatelů Podkarpatské Rusi je v takovém postavení, v jakém není v celém světě podobné společnosti. (Posl. dr. Juriga: Hanba Československej republiky!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Volám pana posl. dr. Jurigu k pořádku.
Posl. Kurťak (pokračuje): Pakliže vláda může dávati 300 tisíc korun na ukrajinské divadlo za jeden rok, na politisující Prosvitu, které náš lid nechce znáti, má najíti podporu též pro naše staropensisty. Avšak vláda podporuje cizí uprchlíky, aby dělali v Podkarpatské Rusi veliké spory, aby náš jazyk, ten ruský jazyk, který naši staří učitelé chránili pod maďarským režimem, zneslavili. Vláda podplácí tyto lidi, neboť kalí duši našich dětí.
Nechci pokračovati ve své řeči, neboť zde bylo pronešeno již mnoho mínění o této otázce, avšak dovoluji si předložiti návrh, aby stanoveny byly příslušné platy učitelům na Podkarpatské Rusi: 1. aby byl stanoven plat jak učitelům státním tak též církevním, 2. na základě stanoveného platu, na základě skutečných let, aby byla stanovena pense, jak státním, tak i církevním učitelům, 3. učitelům zpěvákům, kteří nyní působí na Podkarpatské Rusi od r. 1919, aby byl stanoven plat od 1. ledna a aby se jim dal týž plat jako učitelům státním, 4. učitelům zpěvákům ve výslužbě, jako vdovám, aby byl stanoven plat podle skutečných let od 1. ledna 1919.
Tento návrh zákona vyšel z nesprávných informací, kteréžto nesprávné informace podával p. Pešek, náš nepřítel, nepřítel naší školy. Žádáme, aby byl ihned přeložen z Podkarpatské Rusi, ze školského oddělení, a byl tam dosazen ruský člověk, který se cítí blízkým našemu lidu, kteréhožto podkarpatského kompetentního muže tito starci učili našemu ruskému slovu. Mám naději, že tyto návrhy budou přijaty k návrhu zákona. Hlasuji zde proti tomuto vládnímu návrhu zákona, ježto mu nedůvěřuji. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slov o má dále p. posl. Bobok.
Posl. Bobok: Slávna snemovňa! Vládou prítomne predložený návrh zákona o výplate odpočivných a zaopatrovacích požitkov, jednorazových výpomocí k nim pre učiteľov neštátnych škôl, pre opatrovateľky neštátnych opatrovieň a ich potomkov našu pozornosť vyzýva na pittsburskú dohodu, pánom prezidentom našej republiky slávnostne podpísanú, v ktorej medzi iným nachádzame i toto: "Slovensko bude mať svoju vlastnú administratívu, bude mať svoj snem a svoje súdy. Slovenčina bude úradným jazykom v škole, v úrade a vo verejnom živote vôbec." Keby právoplatnou smluvou zabezpečené práva slovenského národa boly už - ako by maly byť - do života uvedené a náš národ pre svoje špeciálne slovenské veci by mal svoj snem, tak ku príkladu otázka slovenského školstva nebola by tak neuspokojivým spôsobom riešená, ako sa to deje teraz. (Výkřiky posl. dr. Jurigy a Tománka.)
Okrem iného príčina nespokojnosti terajšieho vedenia slovenského školstva väzí v tom, že toto vedenie úplne sa protiví zásadám demokracie a nie vôľa ohromnej väčšiny slovenského národa sa plní, ale jedna mizivá menšina, pomocou českej väčšiny získanej, uskutočňuje na Slovensku taký školský program, ktorý slovenský národ za svoj uznať nechce.
Slávna snemovňa! Ako na dôkaz tohoto môjho tvrdenia nech je mi dovolené sa odvolať len na minuloročné októbrové župné voľby. Keď spočítame vtedy oddané hlasy na slovenskú ľudovú stranu, na sdružené opozičné maďarské strany a na agrárnu, teraz už republikánsku stranu, hneď vidíme, či školský program terajšej vlády zodpovedá vôli ohromnej väčšiny slovenského národa alebo nie. Nie, lebo tieto strany všetky vo svojich programoch výslovne majú ponechanie cirkevných škôl na Slovensku. A čo vidíme? Vláda všemožne sa usiľuje na soštátnení všetkých škôl na Slovensku. V tomto my vidíme nezadržanie, ba šliapanie demokracie voči slovenskému národu. Už aj ako zásadní odporcovia všemohúcnosti štátu, za ktorým riadne len zopár tyranskou chuťou našpikovaných veličín sa skrýva, nikdy neuznáme absolútne právo štátu na dieťa. Dieťa patrí v prvom rade podľa zákona prírody rodičom, rodine. Slovenské deti patria slovenským rodinám a v súhrnu slovenských rodín slovenské dieťa patrí slovenskému národu i nie štátu. (Výborně! Potlesk ľudových poslanců slovenských.)
Československá republika ako štát, ktorý štát i my Slováci tvoríme, musí podľa zákona prírody rešpektovať toto právo slovenského národa a práve preto za nešťastie považujeme pokračovanie pražskej vlády vo školstve slovenskom, keď ona jako reprezentantka štátu stavia sa proti slovenskému národu.
Slávna snemovňa! Česká väčšina, brachiálna a súdobná moc vlády, ktorá nateraz na Slovensku denně stá a stá Slovákov žaláruje, na čas môže prekaziť uskutočnenie vôle národa, ale ako aj dejiny poslednej svetovej vojny nám svedčia, že národ je vždycky silnejší nežli štát. Štáty pominuly a národy jestvujú a jestvovat budú, kým ony samy sa života svojho nezrieknu. A my Slováci tohoto života sa nikdy nezriekneme. Ale tak sa zdá, že pražský centralizmus tohoto poučenia povšimnúť si nechce.
Slávna snemovňa! Výsledkom vládou nesprávne prechovávanej snahy zoštátnenia všetkých škôl na Slovensku je aj prítomný návrh zákona. Je on akoby prostriedkom vyhľadaným k znechuteniu a k odstrašeniu všetkých tých, ktorí v cirkevných školách na Slovensku pracujú alebo za ich udržanie horlia. Ako pri iných príležitostiach, tak i tu vláda pod všelijakými zámienkami ozaj majsterským umelectvom dáva na javo, že ona na prácu neštátných slovenských škôl pohŕdave sa díva, aj ich účinkovanie za menej cenné a práve zato aj menšej odmeny hodné drží. Schválne som pomenoval neštátne školy na Slovensku, slávna snemovňa, poneváč pražská vláda v iných čiastkach republiky krem Slovenska a Podkarpatskej Rusi práve tak blahovolne sa chová i k neštátnym školám, ako ku školám štátnym. O učiteľstvo na Morave hned pred 5 roky bez všetkého rozdielu bolo postarané, ale o naše učiteľstvo slovenské a rusínske pražský centralizmus už toľko pečlivosti nemal, nechal ich pri nesriadených platoch, vystavil ich strádaniu, hladu a biede, zabúdajúc na to, že hladovenie ako lákavý a prítažlivý prostriedok nikde na svete sa neosvedčilo ku tomu štátnému útvaru, ktorý hladom a biedou trýzni svoje obyvateľstvo. (Tak je!) A buďte presvedčení, že tento váš systém sa neosvedčí ani na Slovensku, ani na Podkarpatskej Rusi.
Ale, slávna snemovňa, aby nespravedlnosť počínania vlády voči neštátnym školám slovenským ešte bola kriklavejšia, pražský centralizmus zašiel i ďalej. On totiž robí rozdiel nielen medzi českými zemami a slovenskými krajinami a Podkarpatskou Rusou, ale i na samom Slovensku dvojakou mierou merá, a to inou mierou štátnym školám a inou školám neštátnym.
Vládne nariadenie z 26. marca 1920, čís. 181 Sb. z. a n., rozšírilo paritný zákon len na jednu kategoriu učiteľstva, na učiteľstvo štátne. Slávna snemovňa! Štátnemu slovenskému učiteľstvu ako mojej krvi tejto výhody zo srdca prajem, ale mne ako synovi cirkevného slovenského učiteľa nemôže to zabrániť, abych horké slzy nevylial nad toutou krivdou, ktorá sa tým stala, že totiž výhod na štátne slovenské učiteľstvo rozšírených paritným zákonom je neštátne učiteľstvo až dosiaľ pozbavené.
Prísna povinnosť nám tu nastáva, vďaku a hold slovenského národa tlumočiť neštátnemu slovenskému učiteľstvu za tú hrdinskú trpelivosť, s ktorou oni svoje podceňovanie, odstrkovanie a krivdy so strany pražskej vlády snášajú. Sláva tým, ktorí sa slovenského národa držia, s ním spolutrpia. Národ slovenský im toho nikdy nezabudne. (Výborně!)
Slávna snemovňa! Všetky tieto krivdy, ktoré na slovenskom neštátnom učiteľstve boly spáchané, jsem dosud vypočítal, dosahujú vlastne svojho vrcholu pri penzionovaní neštátnych slovenských učiteľov. Ťažko je nám ustáliť, či nenávisť, pomsta a či nesúcosť a krátkozrakosť zapríčinila pri penzionovaní neštátnych slovenských učiteľov tie ošklivé, poľutovaniahodné hmotné pomery, které dôvodová zpráva prítomného návrhu zákona musí sama toto vykázať.
Pri penzistoch činí penzia najvyššia ročne 4.226 Kč, mesačne 351·66 Kč, najmenšia ročná penzia činí 380 Kč, mesačne 31 Kč 66 h. (Výkřiky posl. Tománka.) Pri vdovách najvyššia ročná penzia činí 1.000 Kč, mesačne 83 Kč 33h, najmenšia ročná penzia 168 Kč, mesačne 14 Kč. Drahotný prídavok, slávna snemovňa - ako sama dôvodová zpráva tohoto návrhu uznáva - neštátni slovenskí učitelia od 1. januára 1923 vôbec nedostávajú, kdežto ďalej ho dostávajú štátni učitelia na Slovensku.
Slávna snemovňa! Pýtam sa, že pražský centralizmus tento krutý osud biedy uvedenými číslicami označený vlastne komu nameral? Trestal, šľahal on mnohých zostárlych, o slovenský národ dobre zaslúžilých Slovákov, učiteľov neštátnych a ich pozostalé rodiny. A prečo ich trestal? Trestal ich preto, poneváč súc na Slovensku 75% cirkevnych škôl, nemohli sa všetcia umiestiť v štátnych školách. Trestal ich preto, lebo oni bez svojej viny prišli skôr na svet a museli slúžiť pod bývalou uhorskou vládou. Trestal ich preto, poneváč oni svoje penzijné príspevky platili do bývalého maďarského učiteľského penzijného fondu, ktorýžto fond bez ich viny nachádza sa v Maďarsku.
Slávna snemovňa! Z týchto troch príčin dva dôvody platia aj pre štátnych učiteľov slovenských. Štátni učitelia tiež slúžili pod bývalou uhorskou vládou, štátni učitelia na Slovensku tiež platili svoje príspevky do pešťského učiteľského penzijného fondu. A čo vidíme vzdor tomu? Štátni učitelia na Slovensku majú zvýšené a sriadené svoje penzie a neštátni slovenskí učitelia nemajú. Prečo nemajú? Snáď nestačí štátna pokladnica? Slávna snemovňa! Moje presvedčenie je: Keď nestačí, nech nikomu nestačí, alebo nech každému v menšej síce, ale rovnej miere stačí. Lebo, za tie isté zásluhy jednému namerať viac, druhému menej, to okrem nespravodlivosti je spolu aj najnebezpečnejším prostriedkom budiť nenávisť a nespokojnosť proti republike a prekážať v konsolidácii neblahých pomerov.
Slávna snemovňa! Vláda prítomným návrhom zákona neutešené hmotné pomery slovenských neštátnych učiteľov, penzistov definitívne riešiť nechce. Ona si to ponecháva len na budúcnosť, a len na tri roky, a síce na r. 1924, 1925 a 1926 jednorazovú výpomoc dáva a to najvyššie v tejto výmere: Pre penzistov učiteľov po 2.000 Kč ročne, pre vdovy po 1.400 Kč ročne. Túto jednorazovú výpomoc pripočítajúc k ich malichernej riadnej penzii, ľahko si utvoríme, slávna snemovňa, úsudok o staraní sa našej vlády o zabezpečenie chleba našich slovenských neštátnych učiteľov-penzistov.
Snáď bolo by zbytočné šíriť ďalej o tom slov. Čo sa týka spôsobu a podmienok udeľovania tejto jednorazovej výpomoci, s tým súhlasiť nemôžeme.
§ 1, bod 5 ku príkladu zakazuje vyplatiť výpomoc tým, ktorí svojim chovaním poškodili vážnosť učiteľského stavu, alebo svojim protirepublikánskym chovaním prehrešili sa proti Československej republike. Dobre! Kto sa prehrešil, nech je trestný! Ale, slávna snemovňa, kto to dokáže, kto to má dokázať, že voľakto tieto prestupky spáchal? O tom v zákone neni reči. Snáď majú dokázať to protirepublikánske chovanie alebo snáď poškodenie vážnosti učiteľského stavu, tí premnohí udavači, snáď to majú dokázať českí četníci, snáď to majú dokázať súdy, pred ktoré stá a stá Slovákov bez príčiny pre malichernosti ženú? (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Veď, slávna snemovňa, v terorizovaní na Slovensku už sme natoľko zašli, že v týchto dňoch jeden politický štátny úradník výslovně pohrozil istej dáme preskúmaním jej oprávnenosti na štátnu vdovskú penziu preto, lebo ta dáma ako domáca paní pýtala si od neho nezaplatené bytné a on, ako napísal v liste, videl v tom uraženie suverenity Československej republiky. Jestli ctená vláda sa zaujíma o tento list, nech si ho dá v pôvodine predostrieť skrz pána župana zvoleňského, ktorému bol i s ponosou zaslaný.
Po takýchto zkušenostiach je samozrejmé, že každý nepredpojatý Slovák má oprávnené obavy, zdali u penzistov-učiteľov neštátnych celkom správnym spôsobom sa bude dokazovať to poškodenie stavu učiteľského, vážnosti jeho alebo prípadne previnenie sa proti Československej republike, keď zákon o tomto tak neurčite hovorí.
Ohľadom §u 3 návrhu, dovolím si na koniec predniesť pozmeňovací návrh na zmenu celej osnovy paragrafu. Slávna snemovňa, cieľom tohoto návrhu zákona pri všetkej zdánlivej humanite je vlastne, ako som naznačil, rozčúlenie myslí slovenských neštátnych učiteľov, je to násilné pripravovanie a prekotné vynucovanie soštátnenia všetkých škôl na Slovensku. Podmienky, kedy, ako a komu tieto jednorazové výpomoci majú byť vyplácané, sú tak podozrelé, že následkom toho machináciami a figlami stranickosti môže sa zmariť celá intencia tohoto zákona.
Ale slávna snemovňa, čo nás najväčšmi uráža a pokoruje, čo nám najväčšie rany krívd zadáva, to je spôsob riešenia úhrady, ktorým vláda 2,416.000 K na zakrytie týchto jednorazových výpomocí venovať chce. Vláda totiž aspoň tohoto roku chce to zaokryť z úspor tohotoročného štátneho rozpočtu a síce v kapitole XIII v tit. 6, § 1 z položiek 4 a 14. Položka 4 obsahuje štátne podpory pre neštátne školy na Slovensku, z ktorýchžto položiek sa poukazujú i štátne doplnky platov neštátnych učiteľov slovenských.
Do povahy berúc tú okolnosť, že táto položka je dľa presnej potreby vypočítaná, ďalej uvážiac to, že každoročne v povážlive veľkom počte vychodia mladíc i z učiteľských ústavov a zaplnia všetky stanice, to i sám pán minister osvety nám doznal, že ročne o 1200 ich vyjde viac než ako ich umiestiť môžu, nám možno myslieť len na jeden veľmi nespravedlivý spôsob sporenia, ktorý spôsob samé faktá potvrdzujú.
Bratislavský školský referát totiž v najnovších časoch je veľmi štedrý v rozdávaní disciplinárnych vyšetrovaní pre učiteľa. V takýchto pádoch patričnému učiteľovi štátna podpora sa zastaví a po dokázaní neoprávnených žalôb pri mnohých i rok ujde, než mu zadržanú podporu štátnu zase vyplatia. Toto prosím je jeden spôsob toho sporenia. Druhý spôsob sporenia pozostáva v tom, že slovenským učiteľom chybne poukazujú ich platy, hmotne ich ukracujú, a chudiaci učitelia revízie dočkať sa nemôžu.
Slávna snemovňa! My slávnostne protestujeme proti tomu, aby naším aktívnym neštátnym slovenským učiteľom a ich rodinám bez dostatočnej príčiny aspoň na čas chleba sa vyrazil a aby sa z toho omrvinka dávala slovenským neštátnym penzistom. S jedného žobráka kapsu sňať a oddať ju druhému, to neznamená odpomoženie biede. Od vlády žiadame iný spôsob riešenia úhrady, bez ukrivdenia aktívnych neštátnych slovenských učiteľov a neštátnych slovenských učiteľov penzistov. Neprestaneme požadovať dôstojnosť života, zabezpečenie výživy a dostatku chleba pre naších učiteľov.
Návrhu len ako prvú čiastku riešenia tejto otázky prijímame, ďalších požiadavkov sa nezriekame, a v tomto ohľade dovoľujeme si predostrieť i našu rezolúciu. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, a je tedy skončena společná rozprava o odstavcích 1 a 2 pořadu, totiž o zprávách výborů kulturního, soc.-politického a rozpočtového o učitelských požitcích jednak na Podkarpatské Rusi (tisk 4734), jednak na Slovensku (tisk 4733).
Byly podány k oběma osnovám návrhy pozměňovací a resoluční.
Žádám, aby byly přečteny návrhy podané k osnově zákona o učitelských požitcích na Podkarpatské Rusi (tisk 4734).
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Simma a druhů:
§ 1, odst. 5 nechť zní:
"Jednorázová výpomoc se vyplatí toliko těm osobám, které prokáží, že jsou státními občany československými a bydlí na území Československé republiky."
2. Pozměňovací návrh posl. Simma a druhů:
§ 2 nechť zní takto:
"Pensionovaným učitelům a opatrovatelkám dětských opatroven, kteří působili na nestátních školách obecných nebo občanských mimo území Podkarpatské Rusi na území bývalého uherského státu, jakož i jejich pozůstalým se poskytne podle §§ 1 a 3 tohoto zákona určitá jednorázová výpomoc, dokáží-li, že jsou československými státními občany a bydlí na území Československé republiky."
3. Pozměňovací návrh posl. Simma a druhů:
§ 5 nechť zní takto:
"Zjistí-li se u jednotlivých pensistů, vdov a sirotků přeplatek zvýšení pense z doby po 28. říjnu 1918, které nebylo přiznáno úřady nebo orgány oprávněnými k tomu podle platných československých předpisů, budiž tento přeplatek pensistům prominut a převzat státní pokladnou."