3. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mostě za vydání k trestnímu stíhání posl. dr. Schollicha pro zločin podle §u 15, odst. 3, případně podle §u 16, odst. 2, zákona na ochranu republiky (tisk 4660).
Zpravodajem je p. posl. Dyk, jemuž dávám slovo.
Zpravodaj posl. Dyk: Slavná sněmovno! Krajský soud v Mostě žádá za vydání posl. dr. Schollicha pro zločin podle §u 15, odst. 3, případně podle §u 16, odst. 2 zákona na ochranu republiky.
Pokud se tkne žádosti za vydání pro zločin podle §§ 15 a 16, jsou výroky posl. dr. Schollicha opakováním známých německo-nacionálních theorií a nemohly vážně ohroziti republiky.
Žádost za vydání pro přečin podle §u 305 tr. z. byla odvolána a nemohl se jí tudíž výbor zabývati.
Navrhuje proto imunitní výbor, aby posl. dr. Schollich vydán nebyl.
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati.
Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Pan zpravodaj v souhlase s usnesením výboru navrhuje, aby poslanecká sněmovna nesvolila k trestnímu stíhání posl. dr. Schollicha.
Kdo s návrhem tímto souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina.
Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trestnímu stíhání posl. dr. Schollicha a vyřízen jest odstavec 3 pořadu dnešní schůze.
Přejdeme ke 4. odstavci, jímž jest:
4. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Olomouci za vydání k trestnímu stíhání poslance dr. Schollicha pro přečin podle §u 305 trest. zák. event. přečin podle §u 15, čís. 2 zákona na ochranu republiky (tisk 4661).
Zpravodajem je p. posl. Mach, jemuž dávám slovo.
Zpravodaj posl. Mach: Slavná sněmovno! Podle obsahu trestního oznámení krajským soudem v Olomouci ze dne 15. května 1923, č. j. Vr. 700/23, shledává se podstata uvedeného přečinu v několika výrocích v řeči, kterou proslovil uvedený posl. dr. Schollich dne 15. října 1922 na veřejné schůzi okresní skupiny německé nacionální strany v Unčově.
V první části své řeči řečník pojednal o pozemkové reformě a zabírání lesního majetku a pravil: "Setrvá-li vláda na zabírání lesního majetku, Němci učiní jediné správné opatření a německý les vzplane ohněm a kouřem . . . ."
Ježto doporučováním, aby lesy, které mají býti zabrány, byly spáleny, veřejně podněcoval k trestním činům a tím vzniknouti by mohly škody nejen státu ale i obyvatelstvu, imunitní výbor navrhuje posl. sněmovně, aby svolení k trestnímu stíhání posl. dr. Schollicha pro přečin §u 15, č. 2 zák. na ochranu republiky dáno bylo.
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Zapsáni jsou na straně "proti" p. posl. dr. E. Feyerfeil; na straně "pro" p. posl. dr. Schollich.
Než udělím slovo prvnímu řečníku na straně "contra", navrhuji ve smyslu usnesení presidiálního řečnickou lhůtu 15minutovou. (Výkřiky posl. dr. Schollicha.)
Jest snad proti tomu námitka? (Námitka nebyla.)
Není jí, návrh můj je přijat.
Dávám slovo p. posl. dr. E. Feyerfeilovi.
Posl. dr. E. Feyerfeil (německy): Dámy a pánové! Jestliže jsem se při jednání o tomto imunitním případu přihlásil ke slovu, děje se to z toho důvodu, poněvadž jsem pokládal za nutné osvětliti před širokou veřejností, jak se zde, zvláště v imunitním výboru, postupuje, má-li býti poslanec vydán k trestnímu stíhání, a pověděti jí také o pozoruhodných událostech, k nimž došlo v posledních schůzích imunitního výboru. Od té doby, co trvá tato sněmovna, usiluje se o zásadní směrnice pro jednání o jednotlivých žádostech za vydání, úsilí to však dosud z důvodů, jež lze lehce prohlédnouti, nevedlo k žádnému výsledku, ač by takováto dohoda byla nezbytnou podmínkou pro bezvadnou práci imunitního výboru a pro jednotné projednávání různých imunitních případů. Ve všech mravních státech a u všech mravných národů se pokládá imunita poslanců nikoli za jejich výsadu, nýbrž za právo národa na to, aby poslanci, volení národem, při projevu svého politického mínění byli chráněni před trestním stíháním a tak bez ostychu mohli projeviti politické přesvědčení oněch stran, které je vyslaly do sněmovny. Tohoto názoru musil by také býti imunitní výbor této sněmovny, kdyby mu vážně záleželo na tom, chrániti svobodný projev mínění poslanců a tím opatřiti základ pro veřejný život ve státě ve znamení skutečné demokracie. Kdyby bylo imunitnímu výboru této sněmovny na tom záleželo, bylo by bývalo možno svrchu zmíněné dohody snadno dosíci a bylo by bývalo možno již dávno ustanoviti jako zásadu pro projednávání jednotlivých imunitních případů, že se za žádných okolností nevyhoví žádosti o vydání pro výroky, které učiní poslanec vykonávaje své povolání, lhostejno, děje-li se to ve sněmovně nebo mimo poslaneckou sněmovnu, naopak, že poslanci mají býti vydáni jen pro takové zločiny, které nejsou nikterak ve spojitosti s vykonáváním poslaneckého mandátu. K takovémuto pojetí poslanecké imunity, které podle mého mínění jest zároveň pojetím poslanecké imunity, jak ji chápe celý civilisovaný svět, nechtěla však většina této sněmovny nikdy dáti svůj souhlas, naopak v imunitním výboru a také ve sněmovně projednávají se různé žádosti o vydání zcela bez zásadních směrnic, což vzbuzuje dojem, že si většina sněmovny chtěla zachovati možnost, podobné případy imunitní projednávati různě podle nálady, jaká vládne mezi většinou a oposicí, podle stranické příslušnosti poslance, o jehož vydání se žádá, a podle obsahu inkriminovaných výroků, i když je poslanci učinili naprosto jen v souvislosti se svou politickou činností. Při tom jest konstatovati, že se tato nálada většiny proti poslancům oposičním právě v poslední době den ze dne zhoršovala v přímém poměru k potížím v koalici, takže jsme se musili dožíti toho, že se stále více zahnizďuje praxe vydávati oposiční poslance pro pouhé slovní delikty, spáchané při vykonávání jejich poslaneckého mandátu. S touto svou praxí jest tento stát mezi všemi parlamentně spravovanými státy světa jistě ojedinělý a pro budoucnost bude jistě třeba zde, kde se to tak často se zvláštní oblibou děje, rozmysliti si mluviti o reakcionářském režimu starého Rakouska, ač tam snad mnohdy byly spáchány poklesky proti parlamentarismu, kde se však nikdo neodvážil, tak jako se to děje zde, omeziti zásadu demokracie, svobodný projev politických názorů poslanců tím, že poslanci byli vydáni k trestními stíhání čistě pro politické slovní delikty.
Nejskvěleji však tento názor většinových stran o poslanecké imunitě a jejich praxi při vydávání byl odhalen událostmi v jedné z posledních schůzí imunitního výboru, v níž režie u koaličních poslanců nechtěla dobře fungovati. Neboť pro tuto věc došlo k řídkému případu rozporu v projevu mínění mezi jednotlivými pány koalice, při čemž koaliční poslanci spolu polemisující, temperamentně hájíce své mínění, zřejmě zapomněli na přítomnost oposice a poskytli tak drahocenné nahlédnutí do karet koalice. Tímto způsobem jsme se dověděli, že koaliční režie pracuje nejen s politickou, celní a snad s jakousi lihovou "pětkou", nýbrž - slyšte a žasněte, předpokládajíce, že ještě máme jakýsi stín pocitu pro demokracii a parlamentarismus - také s imunitní "pětkou". Tedy ani přede dveřmi imunitního výboru se nezastavuje diktatorský režim direktoria "pětky" a také v imunitních případech se zakazuje poslancům koalice, aby svobodně myslili. Naopak i v těchto záležitostech stojí pod neúprosným velením "pětky". Při takovémto stavu věcí nelze se více diviti, přihodí-li se častěji, že členové imunitního výboru náležející koalici, kteří nebyli přítomni jednání o některém předmětu denního pořadu, právě teprve ve chvíli, kdy se hlasuje, vstoupili do zasedací síně výboru a hned hladce hlasovali, při čemž jim úplně stačí znamení rukou jejich koaličních kolegů, meritum věci jest vedlejší. Neboť demokracie a parlamentarismus se pouze hrají, ve skutečnosti se podřizují bez vůle diktátu "pětky", neboť se tu uspořuje myšlení a zabraňuje naprosto neodvratnému rozpadu protipřirozené koalice. Zajímavé jest také, k jakým ostrým a zároveň nelogickým trestům se sahá proti vzpurným koaličním poslancům. Tak prohlásil náměstek předsedy v jedné z posledních schůzí imunitního výboru koaličnímu členovi, když se nechtěl hned přizpůsobiti mínění předloženému koalicí, že již není členem výboru, neboť zameškal čtyři výborové schůze a náležitě se neomluvil, ač tento člen pozváním ke schůzi a tou okolností, že jej náměstek předsedy klidně nechal před událostí hlasovati, byl jím uznán za člena výboru. Že toto prohlášení náměstka předsedy bylo ještě také nezákonité, poněvadž podle jednacího řádu tento trest nenastupuje jistě automaticky, poznamenávám jen mimochodem. O jiných neslýchaných událostech v imunitním výboru, jako na př. o tom, že, ačkoli nebyly po ruce soudní spisy, učinilo se usnesení, doporučiti poslanecké sněmovně, aby byl poslanec vydán, poněvadž dosavadní zpravodaj ve výboru spisů nepředložil, mluvil již jiný řečník a ještě bude mluviti, takže si to dnes mohu uspořiti, abych k žalobám, které již byly předneseny, připojoval nové. Ostatně případ, že poslanec jest navržen, aby byl vydán, ač nebyly předloženy trestní spisy a ač výboru imunitnímu nebyla předložena žádost za vydání k trestnímu stíhání, opakoval se právě dnes zase přes můj protest ve schůzi imunitního výboru.
My, oposiční poslanci, nemáme moci nutiti poslance většinových stran, aby důstojným způsobem pojímali poslaneckou imunitu a parlamentarismus. Musíme tedy nechati věci tak, jak běží, a také věc kol. Schollicha, o níž právě jednáme a kde mohlo jíti opět jen nanejvýš o politický slovní čin, spáchaný na voličské schůzi, bude zde dnes najisto projednána podle známé praxe většiny. Jsem téměř přesvědčen, že většinové strany při dnešním rozhodnutí zcela přehlédnou opět onu věc, že se totiž tím, že bude vydán německý poslanec, dostane nejen nové potravy národnímu hnutí v našem národě a že náš velký německý národ nemůže býti zničen vydáním německých poslanců, že však na druhé straně jest velmi pochybné, zda český národ, který jest snad jako celek nevinen na praxi, která se zde provádí, bude moci snésti jako trvalé zatížení kruté nepřátelství německého národa vzbuzené těmito událostmi. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo má pan posl. dr. Schollich.
Posl. dr. Schollich (německy): Dámy a pánové! Přihlásil jsem se k slovu, ne snad, abych vám zde podával nějaké vysvětlení, abych nějak seslaboval svá slova, ne abych skuhral o milost nebo snad padal na kolena, jak jsme se toho zde již dožili, nýbrž přihlásil jsem se k slovu, abych znovu jednou charakterisoval způsob, jak se zde s oposicí nakládá, abych poněkud posvítil na praxi, kterou provozuje imunitní výbor a abych se znovu jednou důkladně vypořádal se šalebným slovem demokracie, s níž tak často děláte propagandu v cizině, a abych vám ukázal, že nemáte vůbec práva činiti si nárok na toto slovo pro svůj stát.
Pracujete o tom, aby poslanecká imunita byla zrušena a aby poslanci pro své výroky na shromáždění byli vydáváni. Účel jest zřejmý. Jest to zastrašení, jehož - musíme, bohužel, uznati, že s velkým štěstím - užíváte u německého obyvatelstva a jehož se má nyní užíti také u poslanců, zastrašení, aby se nikdo neodvažoval veřejně působiti. Víme, že lidé prostě pro mlhovitá udání slídičů jsou vlečeni před soud, že přednostové okresních politických správ na udání nějakého neznámého, často na anonymní přípisy, předvolávají dotčené osoby a beze všeho důvodu pomáhajíce si krásným "Prügelpatentem" prostě je trestají a zavírají. Němečtí státní úředníci se již více neodvažují jíti na nějakou schůzi, poněvadž vědí, že budou disciplinárně potrestáni. Máme již pro to také několik příkladů. Máme několik okresních hejtmanů, kteří právě v tom provádějí velkolepé věci. Tak byla na př. v neděli právě ve Fulneku slavnost české menšiny. Při tom několik Němců, nemohu ještě zjistiti, zda náhodou či úmyslně, mělo zavřena okna a záclony spuštěny. Okresní hejtman Ščava z N. Jičína poslal četnictvo k těmto lidem, poněvadž v tom spatřuje urážku českého národa, a jsem úplně přesvědčen, že pomocí Prügelpatentu tyto lidi také potrestá. Nuže, dámy a pánové, není pochybnosti, že se ti lidé dají zastrašiti. Spekulujete přece s nepatrnou obětavostí na německé straně, víte, že se lidé unaví tímto neustálým obtěžováním úřady a prostě ustoupí. Tím ovšem všeobecně zabíjíte všechen politický život.
Poslanecká imunita byla dosud, jak již uváděl kol. dr. Feyerfeil, nedotknutelná ve všech státech, které mají nárok na kulturu. Můžete se vrátiti k nejstarším dobám, až k Římanům, a naleznete, že tribunům lidu vykonávajícím svůj mandát nebyly nikdy činěny překážky a že byli nedotknutelni. Také ve starém Rakousku nikoho nenapadlo pro takové přečiny volati poslance k odpovědnosti, neboť jak byli byste mohly vy, české strany, ve starém rakouském parlamentě dělati obstrukci a provozovati svou politiku, která vás vedla k vítězství, kdyby byl rakouský stát zaujal to stanovisko, které zaujímáte dnes proti oposici? Právem bylo nedávno v Hakenově procesu poukázáno na to, že v rakouském parlamentě předseda kdysi odmítl zakročiti, ačkoli se posl. Sternberg dopustil urážky majestátu. Rakouská poslanecká sněmovna totiž hájila své důstojnosti, poněvadž ji měla, naší sněmovně tato důstojnost ovšem schází úplně.
Předseda (zvoní): Volám pana posl. dr. Schollicha za tento výrok k pořádku.
Posl. dr. Schollich (pokračuje): A vyslechnete-li si mínění obyvatelstva, pak se dovíte, jak se o této sněmovně, abych se vyhnul ostřejšímu výrazu, smýšlí. Předseda rakouské poslanecké sněmovny dbal, aby důstojnost sněmovny byla hájena, a zakazoval si každé zasahování do svých práv. Zde u nás předseda udává obstrukci policii, poněvadž polámala několik lavic, nevinný žert, jako případ Hakenův, nafukuje na zločin proti státu a vydává poslance k potrestání a vykonává censuru tisku, kterou by mu mohl záviděti každý státní zástupce. Pánové, to jest ten velký rozdíl mezi tak zvaným zpátečnickým starým rakouským a pokrokovým československým parlamentem.
A nyní, dámy a pánové, několik slov o praxi v imunitním výboru. Myslilo by se, že se tam rozlišuje podle přečinů a že při žádostech o vydání by se mělo rozhodovati podle stanoviska, je-li to na př. nepoctivost, vražda, krádež, urážka na cti atp. V těchto případech měl by se rozhodně vydati nález, že poslanec bude vydán, u přečinů však, které přestávají na vykonávání mandátů, u řečí atp. - tak to aspoň bylo dosud všude zvykem - aby poslanec vydáván nebyl. U nás však se v imunitním výboru rozlišuje podle stran, k nimž patří poslanci, o jejichž vydání se žádá, zdali patří ke koalici či k oposici. Patří-li ke koalici, pak může dělati co chce, může urážeti koho chce, nebude vydán. Patří-li však k oposici . . . (Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Žádám o klid. Slovo má pan posl. dr. Schollich. (Výkřiky posl. dr. Kubiše a Modráčka.)
Žádám pana posl. Modráčka o zachování klidu.
Posl. dr. Schollich (pokračuje): Pane kolego Modráčku, vy jste přece nejostřejší v imunitním výboru. Patří-li tedy poslanec k oposici, pak se vyšetřuje každé slovo, vyšetřuje se kriticky. (Stálý hluk.)
Předseda (zvoní): Žádám o klid.
Posl. dr. Schollich (pokračuje): V tomto případě se ovšem každé z jeho slov co nejpodrobněji přezkoumá a velice snadno se z toho udělá velezrada podle § 58 nebo delikt podle §§ 65 a 66. Chci vám jen uvésti několik případů z poslední doby. (Hluk. Výkřiky posl. Modráčka.)
Předseda (zvoní): Žádám pana posl. Modráčka o zachování klidu.
Posl. dr. Schollich (pokračuje): Posl. Stříbrný a dr. Franke nebyli vydáni, ačkoli jde o čistě soukromé věci. (Posl. dr. Kubiš: Celý imunitný výbor je humbuk. Máte imunitnú "pětku"! To je ruská "črezvyčajka"! To je svinstvo!).
Předseda (zvoní): Volám pana posl. dr. Kubiše za tento výrok k pořádku.
Posl. dr. Schollich (pokračuje): A dnes máme před sebou tisk, podle něhož se kol. Najman nevydává, a to pro urážku na cti. On sice nepatří právě ještě ke koalici, avšak jest možno, že touto cestou se zamýšlí přetáhnouti živnostenskou stranu z oposice. Rozlišuje se tedy v imunitním výboru, vyšetřuje se a praví se, že to prý není urážkou na cti, ačkoli by přece bylo věcí soudce zjistiti, co jest urážkou na cti a co nikoli. Vidíte již na těchto několika příkladech - daly by se ještě podle libosti rozmnožiti - že nejde o předmět, nýbrž pouze o osobu, která má býti vydána.
Moje vydání bylo navrženo pro řeč, kterou jsem pronesl dne 5. října 1922, tedy před půl druhým rokem v Unčově, kde jsem mezi jiným mluvil o vyvlastňování půdy a o sestátnění lesů a kde jsem tehdy pravil: "Trvá-li vláda na vyvlastnění lesního majetku, učiní Němci jediné správné opatření, německý les vzplane ohněm." Jaká jest tedy povaha skutku? Trvá-li vláda na sestátnění lesů, na vyvlastnění, na krádeži německé půdy, pak učiníme proto opatření. Přiznávám se klidně k těmto slovům. Opravdu nevím, zdali jsem je pronesl, poněvadž celá věc jest příliš dávná, avšak přiznávám se k nim dobrovolně, i kdybych je byl nepronesl. Pravil jsem to tedy a míním to vážně, neboť, vezme-li nám vláda německé lesy, pak se samo dostaví vše, nač jsem zde ukázal. To jsou právě následky vaší vyvlastňovací methody. Pozorujte pozemkovou reformu a co se zde vykonalo a ještě každý den koná, jak se prostě německému národu zabírají tisíce hektarů - vyvlastňují, jak zní moderní slovo pro to, to zajisté nelze nazvati vyvlastněním, neboť jest to rozhodně čirá krádež. Zamýšlíte-li tedy skutečně nám prostě odebrati tisíce hektarů a poté provésti počeštění - a to jest zřejmý cíl a účel pozemkové reformy, jež váš tisk a vaši poslanci častěji doznali - pak se, pánové, nesmíte diviti, probudí-li se v těch, kdož jsou tím postiženi, hrozné rozhořčení, které se při příležitosti jednou projeví.
Jak se provádí toto vyvlastňování půdy, ukáži vám na jednom příkladu, abyste neříkali, že není to pravda, že se půda Němcům prostě odbírá a Čechům přikazuje. Státní pozemkový úřad vydal výnos ze dne 25. července 1922, č. 37811/22-IV, a přikazuje v něm přídělovému komisaři v Opavě, aby půdu, která má býti rozdělena v obci Sádku, nepřiděloval obyvatelům bratříkovickým, kteří jsou nejblíže a mají na ni nárok, nýbrž aby tuto půdu dal českým obyvatelům Hlavnice. Ve výnosu se praví doslova: "Obec Bratříkovice jest obec úplně německá a podle přípisu státního pozemkového úřadu v Praze z 25. července 1922, jehož opis je přiložen, mají jen české obce dostati příděl půdy ze Sádku." To je úřední výnos státního pozemkového úřadu, v němž se zcela jasně a zřetelně praví, že Němci nesmějí nic dostati, právě poněvadž jsou Němci. (Výkřiky posl. dr. Lodgmana.) Víme totéž o případech na Hlučínsku, kde se již půda rozděluje. Když ředitel Magerstein v Kravařicích na schůzi lidem prohlásil, že musejí znovu vrátiti půdu, ač ji mají již po celý rok, a když byl tázán proč, prohlásil, že neví proč. Pak sáhl do kapsy a četl z kandidátní listiny německé křesťansko-sociální strany jména oněch lidí, jimž má půda býti znovu odebrána a to jen proto, že se při volbách prohlásili za Němce. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Ano, vážení, věříte, že vyváznete přes odpor tisíců úředníků a dělníků, kteří vyvlastněním půdy zůstanou bez zaměstnání a budou vyhozeni na ulici? Musíte si přece uvědomiti roztrpčení těchto lidí a zjišťuji jen fakt, který se snadno může státi, že tito lidé ve svém rozhořčení sáhnou ovšem k nejostřejším prostředkům. To byl účel mého projevu, zjištění skutkové povahy a myslím, že to jest úplně v mezích toho, co může člověk říci jako poslanec demokratického svobodného státu. (Výkřiky posl. dr. Lodgmana.)
Jest ještě druhá žádost o mé vydání a chci také o ní hned mluviti, poněvadž jest škoda času, abych vás při každé příležitosti obtěžoval, a poněvadž také nemá žádného účelu o tom ztráceti mnoho slov, výsledek rovná se beztak nule. Na druhé schůzi v lednu 1923 v Novém Jičíně jsem mezi jiným prohlásil, že v případě války s Německem nebudeme více tak hloupí, jako v roce 1866, abychom stříleli na své německé bratry. To nás ovšem dnes více ani nenapadne. Vše ostatní jest ovšem bez významu, poněvadž není správné. To si k tomu přimyslil nějaký slídič. Se slovem velezrada provozujete nyní . . . (Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Schollich (pokračuje): Jest zvláštní, jak často užíváte tohoto slova velezrada ve svém státě proti nám. Rád bych dnes jen upozornil na slova pana dr. Kramáře, jichž dne 11. listopadu . . . (Výkřiky. Hluk. Výkřiky posl. Modráčka a posl. dr. Kubiše.)
Předseda (zvoní): Žádám o klid. (Výkřiky slovenských ľudových poslanců: Volajte Modráčka k poriadku! - Hluk. Výkřiky.)
Volám pana posl. Modráčka a pana posl. dr. Kubiše, kteří se oba dali strhnouti k výrokům nepřípustným, k pořádku. (Výkřiky slovenských ľudových poslanců.)
Žádám pány o klid, aby pan řečník mohl pokračovati. (Stálý hluk a výkřiky. - Předseda zvoní.) Žádám o klid. (Spor poslanců slovenské ľudové strany s jinými poslanci před ministerskou lavicí.) Žádám pány před ministerskou lavicí, aby zachovali klid. (Výkřiky. Stálý hluk. - Posl. dr. Kubiš: Nech pán predseda volá tú špiritusovú spoločnosť k poriadku!)
Volám pana posl. dr. Kubiše pro tento výrok k pořádku.
Posl. dr. Schollich (pokračuje): Pravil jsem před tím, že se divím, že Češi mají tak často na jazyku slovo velezrada. Držím se zde slov pana dr. Kramáře, která pronesl dne 11. listopadu 1910 v delegaci rakouské říšské rady: "Stojím na stanovisku", pravil, "že jest to přímo chorobné, hledati samé velezrádce. Mělo by se přec konečně již jednou přestati hledati velezrádce." To je také naše mínění, neboť musím vám přiznati pánové, že výraz "velezrada" a pojem, který si pod tím dnes představujete, pro nás neexistuje. Tvrdíme totiž, že není velezrady, a přidržujeme se zde slov jednoho z vašich velkých mužů, pana Síse, která pronesl 6. května 1921 v Paříži, kdy pravil: "Co jest vyšší? Zájmy státu nebo zájmy národa? Ani okamžiku jsme my" - míněni jsou dr. Kramář, dr. Rašín a Habrman - "kteří jsme se zařídili podle národní orientace, nepochybovali, že máme jen povinnosti ke svému národu a nikdy ke státu, a že musíme dostáti těmto povinnostem bez zřetele, zda se tím stáváme vinnými zločinu proti psaným rakouským zákonům. (Výkřiky.) Kdybychom byli poslouchali těchto zákonů, byli bychom poškodili věc svého národa a stali se vinnými nejtěžšího zločinu, zrady vlastního národa." Vidíte, ten muž má pravdu. Na tomto stanovisku stojíme také my. Pravíme, že není velezrady v životě národa, a vaše činnost ve starém Rakousku, na níž si dnes tak mnoho zakládáte, jest nejpádnějším a nejlepším důkazem toho. Uvádím zase jen vaše vlastní doznání, které jste stran toho učinili, na př. řeč pana posl. dr. Kramáře ze dne 22. ledna 1920, pronesenou v revolučním výboru, kde pravil: "Byli jsme nuceni bojovati za cizí slávu, proti sobě samým, a jaký byl náš zájem? Naším zájmem bylo Rakousko morálně rozvrátiti. Demoralisovali jsme vojsko, a musím zde říci, že to jest veliká nespravedlnost, jestliže se tato naše práce zde dostatečně neoceňuje. Musím říci tolik, že by nebylo tohoto slavného italského vítězství v poslední bitvě na Piavě, kdyby tam nebyla bývala tato zdemoralisovaná rakouská armáda, která se pluk za plukem, divise za divisí vzdávala. Proč? Poněvadž jsme tam pracovali my a jiné slovanské národy. Rozvrátili jsme administrativu." Krátce, nyní vypočítává vše a praví ke konci: "Vše to, řekl bych, bylo naší vlasteneckou povinností. Musili jsme to tak učiniti."
Dvě věci tedy, úplně stejného druhu a dnes najednou tento odlišný názor. (Souhlas na levici.) Připomeňte si jen, pánové, co tropili vaši páni poslanci ve starém Rakousku. Vzpomeňte si jen na rok 1867, kdy putovali do Moskvy a promlouvali tam štváčské řeči proti státu a slavili slavnosti sbratření. A nyní, když naši poslanci vyjdou do Rakouska nebo k našim bratrům do Německa, jmenujete to velezradou. Vzpomeňte si jen na rok 1868, kdy císař František Josef přijel do Prahy k posvěcení Eliščina mostu, byly vámi vylepeny plakáty, jimiž se zakazovala všem Čechům účast na tomto přijetí. A dnes! Když se naši lidé nezúčastní všech loyálních projevů vůči presidentu Masarykovi, prohlašuje se to všechno za neloyální. Činí-li dva totéž, pak to není stejné. (Různé výkřiky.) Vzpomeňte si jen na srbskou krisi, kdy se české pluky otevřeně bouřily a kdy poslanec Klofáč pronášel v Srbsku řeči, kde se strhávaly černožluté prapory a volalo "Na zdar Srbsku!" Vzpomeňte si na činnost poslance dr. Kramáře a svého presidenta Masaryka v cizině za světové války atd. Vzpomeňte si, jak jste vychovávali své vojáky a jakou činnost oni vyvíjeli za války! Neříkáme, že to je velezrada. Nedávno to velice pěkně vyslovil časopis "Graslitzer Volksblatt" slovy: "Nebyla to zbabělost, když Češi v boji proti nepříteli, jehož považovali za přítele, odhodili zbraň, nýbrž odvaha; nebyla to věrolomnost, když porušili přísahu praporům, jejichž vítězství si nepřáli, nýbrž věrnost. Dali tím příklad, jak národ, jenž si nepřeje státu, v němž bydlí, a jejž považuje za překážku svého volného rozvoje, tento stát rozbije a na jeho troskách zřídí říši své vlastní vůle, svého sebeurčení. Z tohoto příkladu se mohou učiti potlačené národy všech věků."
Vidíte, to byl kdysi váš způsob myšlení, a to jest náš způsob myšlení dnes, a kdo se změnil, nejsme my, nýbrž vy. Najednou jste zvláštním způsobem změnili své mínění o těchto pojmech. (Výkřiky posl. Myslivce, dr. E. Feyerfeila a dr. Lodgmana.) My jsme nechtěli tohoto státu, byli jsme do tohoto státu násilím vtlačeni a našeho práva na sebeurčení nebylo dbáno. (Posl. Myslivec: Vy jste sem přišli a uznali tento stát! - Hluk.) My jsme byli násilím vnuceni do tohoto státu a dnes nám chcete vyčítati, že chceme proti tomuto státu páchati velezradu. (Posl. Langr: Když se vám zde nelíbí, vezměte si své rozumy a můžete odejíti!) Ano, se svou půdou rádi odejdeme. Dnes nám chcete činiti výčitky, že se přiznáváme ke svému národu, což jste sami považovali za to nejposvátnější a tak často dokazovali, a vytváříte velezradu. Nerozumím, jak lidé ve vlastně tak krátké době, v několika letech mohou úplně změniti své názory na tentýž předmět. Když jsem tedy pravil, že v případě války s Německem nebudeme již tak hloupými jako r. 1866 a nebudeme stříleti na své německé bratry, zjistil jsem tím jen něco samozřejmého (Souhlas na levici.), co jste vy sami měli také ve zvyku. Kterýsi poslanec koaliční teprve nedávno pravil: "Naši čeští vojíni nestříleli také proti svým slovanským bratrům, je samozřejmé, že vy nebudete střílet proti Němcům." Pravím tedy, že má slova byla výstrahou ministrovi zahraničních věcí dr. Benešovi, aby se ve své politice spolků a při upevňování svého státu nepouštěl do hraček a aby se měl na pozoru, aby nezačal války, poněvadž nemůže předvídati její konec a poněvadž jest možné, že válka by byla počátkem konce tohoto státu.
Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již uplynula.
Posl. dr. Schollich (pokračuje): Máme zde důkazy, pane předsedo, že koaliční poslanci daleko překročili svou řečnickou lhůtu.
Předseda (zvoní): Žádám pana řečníka, aby s předsedou nepolemisoval.
Posl. dr. Schollich (pokračuje): Ani mě nenapadá polemisovati. Ale budu klidně mluviti dále.
Z tohoto důvodu, pravil jsem, bylo by mi přímo radostí a přimlouvám se za to . . .
Předseda (zvoní): Poněvadž pan řečník nedbá připomenutí předsedova, odnímám mu slovo. (Ironický potlesk německých poslanců. Různé výkřiky a odpor na levici. - Posl. dr. Schollich pokračuje v řeči. - Předseda zvoní.)
Vyzývám řečníka pana posl. dr. Schollicha, aby opustil řečnickou tribunu. (Posl. dr. Schollich pokračuje v řeči. - Hlučné výkřiky na levici.)
Poněvadž pan řečník neuposlechl vyzvání předsedova, aby opustil řečnickou tribunu, a tím znemožňuje, aby se pokračovalo dále v jednání, vylučuji jej na pět schůzí posl. sněmovny. (Potlesk koaličních poslanců. - Hlučný odpor německých poslanců. - Posl. dr. Schollich setrvává na řečnické tribuně. - Předseda zvoní.)
Vyzývám pana pořadatele posl. Mašatu, aby - případně s použitím parlamentní stráže - zjednal rozhodnutí předsedovu průchod.
Přerušuji schůzi.
(Schůze přerušena v 5 hod. odpol. - opět zahájena v 5 hod. 40 min. odpol.)
Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.
Před přerušením vyloučil jsem p. posl. dr. Schollicha z důvodů, že odpíral mým nařízením a mařil sněmovní jednání takovým způsobem, že se nemohlo v jednání pokračovati, z účasti na dobu 5 schůzí.
Podle §u 52 jedn. řádu má sněmovna po odchodu vyloučeného poslance rozhodnouti bez rozpravy prostým hlasováním, schvaluje-li vyloučení.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Budeme hlasovati.
Táži se, zda-li sněmovna schvaluje vyloučení pana posl. dr. Schollicha z pěti sněmovních schůzí? Kdo s vyloučením souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Vyloučení tím je schváleno.
Budeme pokračovati dále v debatě o předmětu, který byl projednáván.
Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. inž. Kallina.
Posl. inž. Kallina (německy): Dámy a pánové! Když se zde udál čin v parlamentních dějinách neslýchaný, že předseda řečníkovi, jenž mluvil ve vlastní věci, a to při . . .