Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Vyzývám pana posl. inž. Kallinu, aby s rozhodnutím presidiálním nepolemisoval.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): . . . . a to při jednání, aby byl vydán soudům, proto, že prý překročil řečnickou lhůtu, odňal slovo, ačkoliv nemohlo zůstati neznámo, že kol. Schollich, aby se nemusil ještě jednou hlásiti ke slovu, mluvil již také k druhému bodu denního pořadu, ačkoliv předseda opětovně u poslanců většinových stran často více než půlhodinná překročení řečnické lhůty provázel blahovolným úsměvem . . . (Hluk.)

Předseda (zvoní): Znovu vyzývám pana posl. inž. Kallinu, aby v tomto způsobu nepokračoval, a volám ho k pořádku.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): . . . . . . ale v tomto případě se neostýchal . . . . . . (Hluk. Posl. Patzel [německy]: Kde to jest napsáno, že se nesmí kritisovati?)

Předseda (zvoní): Žádám pana posl. Patzela, aby zachoval klid.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): . . . . . ale v tomto případě se neostýchal dáti kolegu Schollicha policejním násilím vyvléci ze síně, prohlašujeme se solidárními s kolegou Schollichem a nezúčastníme se dalšího jednání.

Předseda (zvoní): Volám pana posl. inž. Kallinu za tento výrok k pořádku.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): Kdo po tomto brutálním násilném činu může srovnati se svou důstojností, aby se účastnil dalšího jednání, nechť to učiní. (Souhlas na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Konečný.

Posl. Konečný: Slavná sněmovno! Dovolte mi, abych jednak reagoval na vývody předešlých pánů řečníků a jednak abych zde mohl objasniti praksi imunitního výboru, která v poslední době byla prováděna.

Až do doby, než jsem se stal místopředsedou imunitního výboru, byla prováděna taková prakse, že spisy byly přidělovány jednotlivým klubovním kolegům, a důsledky toho byly, že páni kolegové ponechávali si spisy u sebe někdy i několik let, až do doby, kdy ta imunitní věc byla promlčena. Až tehdy, když tato věc byla promlčena, teprve páni referenti se odhodlali podati imunitnímu výboru zprávu a ovšem navrhli nevydání dotčených poslanců, poněvadž by to již nemělo smyslu.

Když tato prakse imunitního výboru - a zcela právem - byla kritisována v různých časopisech i v jednotlivých poslaneckých klubech, bylo rozhodnuto, že tato prakse se má změniti tak, že nebudou již přidělovány spisy klubovním kolegům, nýbrž kolegům klubů jiných. Tato prakse zahájena byla již za předsednictví kol. dr. Mazance, že nepřiděloval spisy klubovním kolegům, nýbrž že je přiděloval kolegům klubů cizích. (Hlasy: Na váš návrh!) Já jsem, prosím, tehdy ještě nebyl ani členem imunitního výboru, já jsem tam přišel teprve, když tato prakse se již provozovala. Tím se ovšem stávalo, že nebyla dána možnost jednotlivým občanům, jichž čest byla uražena a dotčena, aby mohli nalézti práva a dotčené poslance pohnati k odpovědnosti.

Slavná sněmovno! Páni poslanci si zde stěžovali, že to není demokratické, když poslanci jsou vydáváni k trestnímu stíhání. Já se táži, jakým právem mohou si poslanci osobovati více práva, nežli obyčejní občané? Tak si my - většina imunitního výboru - demokracii nepředstavujeme. Demokracie nesmí znamenati hulvátství, nesmí znamenati, že imunita dává poslanci možnost, aby beztrestně se mohl dotýkati cti klidných a pokojných občanů, aby je a celé rodiny mohl urážeti a sám pak se mohl krýti poslaneckou imunitou. (Výborně!) Když jde o obyčejného občana, tedy musí se ze svých skutků odpovídati, a podle mého názoru i podle názoru většiny imunitního výboru mají i poslanci za své trestné činy odpovídati. Nelze přece dělati zde takové hrdiny, jak to dělají páni z oposičního tábora a hlavně z tábora německého na schůzích, kde jsou chráněni poslaneckou imunitou a kde dovolují si urážeti většinu tohoto státu, hrubě a sprostě urážeti jednotlivé státní úředníky a zřízence, ba dokonce dovolují si ohrožovati je i na jejich bezpečnosti. (Různé výkřiky na levici.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Posl. Windirsch [německy]: Ale politické řeči nemusíte přece tak pronásledovati!)

Posl. Konečný (pokračuje): Pokud se týče politických řečí, mohu prohlásiti, že imunitní výbor velmi objektivně zkoumá každý soudní spis, zdali jde o věc politickou, či jen o soukromou urážku cti.

Slavná sněmovno! Když jsem převzal funkci místopředsednickou, měli jsme na stole 104 trestní spisy (Slyšte!), které již tam ležely 2 až 3 roky. Většina těchto věcí týkala se urážek na cti. Pokud to byly věci politické, mohu prohlásiti, že to byli i členové stran koalice, kteří navrhovali nevydání pro politické věci, ať byly sebe ostřejší, ač snad mohlo se míti za to, že by každý soudce mohl příslušného poslance odsouditi pro velezradu, pro urážku armády nebo četnictva atd. (Hlas: Koalice!) Imunitní výbor nikdy, když šlo o věci politické, tyto poslance k trestnímu stíhání nevydal.

Z těchto 104 trestních spisů náleželo 7 koalici a 91 oposici. Z těchto 91 trestních spisů oposice nebylo vydáno k trestnímu stíhání 51 poslanců a pouze 37 jich bylo vydáno k trestnímu stíhání, ve velké většině pro soukromé urážky na cti. (Posl. dr. Hanreich [německy]: Řekněte, ve kterém parlamentě je tolik případů imunitních, jako zde, a kde se tolik poslanců vydává!) To není věcí naší, nýbrž to je věcí těch oposičních poslanců, kteří se domnívají, že kritika znamená nadávky a urážení. (Výkřiky posl. dr. Hanreicha.)

Předseda (zvoní): Žádám o klid!

Posl. Konečný (pokračuje): Kritisovati můžete sebe ostřeji, za to vás nikdy imunitní výbor nevydá, ale když se dopouštíte urážek, nemůžete ovšem býti v tomto ohledu chráněni imunitou.

Pan kol. dr. Kubiš vytýkal mi, že jsem si neprávem usurpoval místo předsednické v imunitním výboru. On dále prohlásil, že jsme p. kolegu dr. Mazance zbavili členství a předsednictví v imunitním výboru proto, že se k trestním imunitním věcem poslanců oposičních stavěl jaksi objektivně a nestranně. K osvědčení pravdy považuji za nutné konstatovati, že pan kol. posl. Mazanec vzdal se předsednictví imunitního výboru sám o své újmě, a to proto, že jedna imunitní záležitost, která byla ve výboru schválena, byla poslaneckou sněmovnou imunitnímu výboru vrácena. Z toho důvodu resignoval pan posl. dr. Mazanec na místo předsednické v imunitním výboru, a když jsme pak neměli předsedu ani místopředsedu, byl jsem 11. dubna zvolen místopředsedou imunitního výboru. Prohlašuji, že jsme za tyto dva měsíce mého předsednictví vyřídili všechny věci, které tam ležely 2 až 3 roky, že dnes imunitní výbor je se svými pracemi hotov a že všechno, co tam bylo po léta úmyslně zdržováno, je vyřízeno. (Výborně!)

Pokud se týká obvinění, že imunitní výbor vydal poslance k trestnímu stíhání bez spisů, musím proti tomu konstatovati toto: Když imunitní výbor učinil opatření, aby nadále nebylo možno sabotovati práci imunitního výboru, bylo usneseno, aby páni poslanci do 14 dnů referáty vrátili anebo podali zprávu. Když toho páni z oposičního tábora neučinili, uvažoval imunitní výbor, jakých kárných prostředků má použíti, aby jaksi donutil poslance ke konání zpravodajské povinnosti, a tu bylo rozhodnuto, poněvadž jsme spisů neměli, aby bylo požádáno ministerstvo spravedlnosti, aby nám předložilo opisy trestních spisů. Poslanci nebyli vydáni bez trestných spisů vyjma 5 záležitostí, které se týkají pp. posl. Tománka a dr. Kubiše, kde ani ministerstvo spravedlnosti opisy trestních spisů nemělo. (Výkřiky ľudových poslanců slovenských.) Opisy trestních spisů zde tedy vždy byly a rozhodnutí na vydání bylo učiněno na podkladě opisů, jež nám dalo k disposici ministerstvo spravedlnosti. Tedy i to je nepravda, že imunitní výbor vydal všechny poslance bez trestních spisů.

Pokud se týká projednávaného případu p. kol. dr. Schollicha, musím konstatovati, že nejde o věc politickou. Může se to posuzovati sice jako politická řeč, ve které však bylo vyzýváno ke trestním činům. Kol. dr. Schollich při kritice Pozemkového úřadu vyzýval, kdyby ty lesy byly zabrány, aby byly raději zapáleny, a proto imunitní výbor dospěl k názoru, že zde to není pouhá kritika, nýbrž že zde je vybízeno k trestním činům, a proto rozhodl, aby posl. dr. Schollich v tomto případě k trestnímu stíhání vydán byl. Naproti tomu prohlašuji, že v mnohých případech, kde šlo ještě o ostřejší kritiku vládního nařízení, mírových smluv atd., přes to, že ta kritika byla velmi ostrá, nebyl vydán k trestnímu stíhání, a proto všechny stížnosti se strany hlavně německých kolegů jsou bezpodstatné. Páni poslanci potřebovali prostě na prázdniny přinésti si nějaký bengál, jímž by mohli před svými voliči ospravedlniti jaksi svoji negaci v parlamentě, že prostě pro svoje voliče nic neudělali, nýbrž že zde pouze úplně negativně kritisovali. (Výkřiky posl. dr. Hanreicha.)

Předseda (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Posl. Konečný (pokračuje): Tato dnešní scéna byla inscenována a připravována, páni poslanci zde potřebovali agitačního prostředku pro své prázdniny.

Tímto považuji, že jsem s dostatek vyvrátil docela neoprávněné výtky, které imunitnímu výboru dnes byly učiněny. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Patzel.

Posl. Patzel (německy): Vážení páni kolegové! Mnoho nedůstojných událostí minulých týdnů jest dnes v této sněmovně důstojně zakončeno. Neboť to, co se dnes zde událo a pročež žaluji na předsedu jako na socialistu, jest již jen vrcholem toho, co vidíme po týdny.

Předseda (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku.

Posl. Patzel (pokračuje): Prosím. Poněvadž páni z koalice ještě dávno nepřešli přes své lihové a benzinové aféry a přes své vnitřní krise, neměla sněmovna k hanbě parlamentarismu po týdny na denním pořadu kterékoli schůze nic jiného, než hromadu imunitních věcí. Tak tomu není, jak to pan řečník přede mnou líčil. Jest to známkou všeobecného hanebného smýšlení nejširších vrstev v tomto státě, které chtějí poslancům a parlamentaristům zavěsiti náhubek a znemožniti jim kritisovati. Nebo i negativní kritika, pane kolego Konečný, jest positivní, chce-li čistiti a vymetati. A měli byste býti rádi, že jest v této síni oposice, která poctivě mluví, neboť jinak by se musili pánové z koalice v bahně, puchu, jenž vychází z lihu a benzinu, již dávno morálně zalknouti. Zde stál německý poslanec, jenž nepatří k mé straně, obžalován a před možností, že bude vydán, aby putoval do žaláře. Loupežnému vrahovi se dává možnost, aby mluvil otevřeně, socialista jako předseda mu zde - snad se stal nervosním - tuto možnost odňal. Není správné, že by byl kolega Schollich ihned neuposlechl nařízení předsedových, neboť i když řečnická lhůta uplynula, může mluviti dále, může mu býti shovíváno. Zvláště člověku, jemuž jde o svobodu, jenž má býti uvržen do žaláře, dlužno dovoliti mluviti. Ale co se zde děje, jest hanbou.

Předseda (zvoní): Volám pana posl. Patzela pro tento výrok k pořádku.

Posl. Patzel (pokračuje): Před 4 lety jsme také volili předsedu, abychom dbali parlamentarismu. Na to, jak se zdá, pánové zapomněli, že my máme v sobě více parlamentární důstojnosti a cti, než mnozí z vás. Tehdy nejen že jsme přijali váš návrh, abychom volili zástupce nejsilnější strany, nýbrž jsme jej také volili. Jsme zvyklí ctíti šedý vlas, ale když někomu nervy nestačí, nemá předsedati, neboť musí věděti, že musí hájiti spravedlnosti i vůči obžalovanému. Proti postupu, jejž jsme zde právě prožili, se co nejostřeji ohrazujeme jménem pravdy a cti. (Souhlas na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Modráček.

Posl. Modráček: Pan posl. dr. Schollich a pan posl. inž. Kallina si stěžovali, že imunitní výbor počíná si stranicky, (Výkřiky.) že vydává oposiční poslance skoro zásadně a že vydává je pro výroky politické, které v každém státě poslancům jsou dovoleny. Oba dva vylíčili jednání imunitního výboru tak, jako kdyby se tam skutečně páchala nějaká politická tyranie.

Oproti tomu chci konstatovati, že velká většina politických případů je imunitním výborem vyřizována negativně, totiž není vyhověno žádosti soudu za vydání. V posledních dvou dnech sebral jsem se stolu rozdané zprávy imunitního výboru, týkající se německých poslanců. Je jich 16. Z těchto 16ti zpráv pouze ve třech navrhuje se vydání. (Slyšte!) Mezi těmi zprávami, jež navrhují nevydání, nalézají se výroky a činy, které skutečně před každým soudem byly by trestny, ale imunitní výbor vůči poslanci choval se tak benevolentně, že neuznal tyto výroky nebo toto jednáni přes to, že před zákonem je trestné, za postačující ke zrušení imunity a nevydal poslance.

Mezi těmi případy jsou některé dokonce toho druhu, že je ani necitujeme ve zprávě, poněvadž by veřejnost nepochopila, proč jsme dotyčného poslance nevydali. Je navrženo nevydání poslance pro výrok o legionářích, který zde nechci ani jmenovati, je navrženo nevydání poslance pro výroky politické, jež skutečně hraničí na velezradu. Nicméně jsme v imunitním výboru odhlasovali, že poslanec vydán nebyl. Ale ovšem tam, kde už je zjevno, že dotčený poslanec vybízí posluchačstvo k trestním činům, není přece možno býti shovívavým, zde musíme už dáti průchod zákonu. Takovouto agitaci nemůžeme připustiti, poněvadž pak by prostě zavládla v celém státě anarchie (Výborně!), kdyby poslanec měl právo mluviti cokoliv, kdyby měl právo vybízeti vojáky, aby nebojovali, kdyby měl právo volati, aby lid zapálil lesy atd. Takové výroky nesmí si prostě dovolit i ani poslanec chráněný imunitou! Jen v těchto případech, jež jsou opravdu velice křiklavé, imunitní výbor pro politické přečiny poslance vydal.

Připomínám, že v žádném státě v Evropě by se netrpělo, aby poslanec takovým způsobem mluvil o státě, jako se děje u nás. (Výborně!) Netrpělo by se to ani v parlamentě, natož ve veřejných schůzích. U nás naopak můžeme se chlubiti, že poskytujeme projevům vlastního mínění se strany poslanců takovou benevolenci, jaká se neposkytuje nikde.

Já bych prosil pány z německé strany, aby se zeptali, co si mohou dovoliti poslanci v Italii, co si mohou dovoliti poslanci čeští v Rakousku. Myslím, že by se přesvědčili, že takové vystupování, jaké si dovolil pan kol. Schollich nebo jiní jeho kolegové, by se tam prostě za žádných okolností netrpělo.

Opakuji zde, že imunitní výbor, zejména v politických záležitostech, choval se co nejbenevolentněji a že nevydal ve většině případů poslance pro výroky, pro něž by v jiných parlamentech vydáni byli. Opakuji, že ze 16 případů imunitních, týkajících se německých poslanců, pouze ve 3 případech imunitní výbor odhlasoval vydání! (Výborně!)

Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. Dyk. (Výkřiky na levici.)

Žádám o klid. (Výkřiky posl. dr. Hanreicha a posl. Patzela.)

Pane kolego Patzele, slovo má p. posl. Dyk.

Posl. Dyk: Vážená sněmovno! Je jednou záhodno, aby s českých stran se odpovědělo na známou onu teorii o velezradě, která s německé nacionální strany se nám zde vytrvale vykládá. Páni němečtí nacionálové jsou dosti špatnými znalci historie . . . (Posl. dr. Hanreich [německy]: Nu ovšem, Barbarosa!) Já kašlu na vašeho Barbarosu a všecky německé císaře! (Výkřiky. Hluk. Veselost.)

Předseda (zvoní): Žádám o klid. Pane posl. dr. Hanreichu, slovo má p. posl. Dyk.

Posl. Dyk (pokračuje): To jsou císaři vaši a ne moji.

Náš poměr k Rakousku byl poněkud jiný. Páni němečtí nacionálové přehlížejí, že my jsme Habsburky svobodnou volbou r. 1526 povolali na český trůn a že v dějinném zápolení mezi Habsburky a naším národem byli to Habsburkové, kteří porušili slib. Porušení slibu se stalo od prvního Habsburka Ferdinandem I. počínaje až do vašeho Františka Josefa. (Výkřiky posl. Patzela.)

Předseda (zvoní): Žádám o klid!

Posl. Dyk (pokračuje): Jestliže první Habsburk počal tím, že porušil přísahu, kterou složil na práva království Českého, a jestliže poslední Habsburk končil tím, že odvolal reskript královský, musíte uznati, že bylo mravní právo na české straně, aby na toto porušení slibů se strany německých císařů odpověděl národ tím, že nerespektoval sliby, které nebyly samovolné, nýbrž které mu byly jen vnucovány. (Výkřiky slovenských ľudových poslanců: Pittsburská dohoda! Kde je autonomia Slovenska? Prezident to podpísal!)

Předseda (zvoní): Žádám o klid.

Posl. Dyk (pokračuje): Prosím vás, páni Slováci, já mluvím teď o německých nacionálech. Máte-li něco proti mně, vyřiďte si to ve chvíli, kdy budeme státi proti sobě, a ne, kdy vy budete sekundanty Němců! (Potlesk. Výkřiky ľudových poslanců slovenských a posl. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Žádám p. posl. Mikulíčka, aby nevyrušoval řečníka.

Posl. Dyk (pokračuje): Kolego Mikulíčku, vy jste chyběl ještě k této svaté alianci. Vy jste se objevil v pravý čas! Všichni nepřátelé státu si tu podávají ruce. (Hluk a výkřiky ľudových poslanců slovenských.)

Předseda (zvoní): Žádám o klid.

Posl. Dyk (pokračuje): Kdekoliv byly ohroženy zájmy německého nacionalismu, vždycky se dostavili komunisté, aby těchto ohrožených zájmů hájili. Já to konstatuji jako jeden další doklad.

Mluvil jsem o postavení našeho národa a přecházím ke kapitole druhé. Kdyby se strany německé mohlo býti řečeno, že my jsme nedodrželi závazků, které jsme převzali mírovými smlouvami nebo ústavními zákony, mohl bych říci, že tento postup je oprávněný. Já jdu ještě dále, pánové s německých nacionálních lavic! Já bych chápal úplně, že můžete býti toho mínění, že tento stát je nepřátelský, že jste do něho byli vnuceni, že je to, jak vy říkáte "Gewalstaat", a to všecko. Ale já konstatuji, že dnes, když jsem byl referentem o věci dr. Schollicha, který tyto teorie přednášel, navrhoval jsem nevydání p. posl. dr. Schollicha, poněvadž tyto německo-nacionální teorie neberu příliš vážně. Vím, že p. posl. dr. Schollich musí to říkat, i jeho posluchači vědí, že to musí říkat a že on sám to nebéře vážně, a vím, že z toho způsobu nějaké ohrožení republice nevychází. Něco jiného jest, jestliže poslanec vykládá ne pouze své politické názory, svůj poměr k republice, své přátelství nebo nepřátelství - pro to nikdo ještě nebyl vydán, že by řekl, že se mu tato republika nelíbí, že má k ní postavení záporné; v takovém případě učiněn byl návrh na nevydání - ale něco jiného jest, jestliže vyzývá k trestním činům. A tu, prosím, s hlediska demokracie dávám na uváženou těm, kteří tu mluvili o kompromitované demokracii: Chrání-li se poslanec, který vyzývá k trestním činům a svádí k nim ty, kteří budou trestáni za to, zač on trestán nebude, táži se, zdali tento "demokratický" výklad nesnižuje poslance na jakési agenty provokatéry, kteří vyvolávají trestní stíhání lidí, kteří jsou svedeni, kdežto ten, který je svedl k trestním činům, zůstane kryt a netrestán. Jestliže němečtí poslanci chtějí na takové agenty provokatéry býti snižováni, ponechávám to jejich vkusu a jejich pojetí o demokracii. Ale jestliže tu byly citovány různé výroky z řad národně-demokratických, konstatuji, že postavení a poměr německých obyvatelů a jejich poslanců je trochu jiný. Češi si byli vědomi, jestliže někoho napadají, že ten někdo se bude brániti, byli si vědomi, že napadají stát a že je stihnou určité nepříjemné konsekvence, nebrečeli jako p. posl. Baeran. V tom směru jsme si byli vědomi, že činíme-li určitý akt nepřátelský, že se může nepřátelským aktem s druhé strany odpověděti. Takového poměru, aby naše republika byla napadána, ale aby se nesměla brániti, nemohou čeští poslanci státotvorných stran připustiti! (Výkřiky posl. dr. Hanreicha. - Posl. dr. Kubiš: Štátotvornou je každá strana!)

Já zde mluvím vůči německým nacionálům a dělám rozdíl mezi vámi a německými nacionály potud, že program strany ľudové směřuje ne k rozbití republiky, nýbrž k jakési federalisaci, kdežto páni s německo-nacionální strany, smím-li je bráti vážně, tvrdí, že jsou zásadně proti tomuto státu, a prohlašují, že tento stát je neschopen života, že ho neuznávají atd. V tom je jistě veliký rozdíl. Stanovisko ľuďáků je stanoviskem strany oposiční vůči dosavadnímu systému a řádu, ale stanovisko německo-nacionální strany je stanoviskem zásadně nepřátelským. Proto bych prosil, abyste v této, věci nechali pány, ke kterým mluvím, aby se hájili sami.

Konstatuji, že není možný takový stav, aby státní autorita trvale byla napadána, aniž by se bránila. Bylo zde již jinými řečníky vyloženo, že toto právo sebeobrany, které musí reklamovati každý stát, který chce žíti, uplatňuje se jen v případech nejřidších, ne tehdy, když běží o projev určitého politického přesvědčení, nýbrž kde se přechází k určitým výzvám ke konkrétním trestním činům. Kdyby ani v tomto směru poslanci nebyli odpovědni, pak ovšem by došlo ke konsekvencím, které jsem již naznačil.

Ale p. posl. Patzel mluvil o důstojném konci nedůstojných posledních týdnů. Nevím, co tím myslil. Pro případ, že událostmi posledních týdnů myslil návštěvu páně presidentovu na Moravě a ve Slezsku, ukazovalo by to jen, že ani tehdy, kdybychom ozdobili německými barvami vůz své republiky, němečtí nacionální poslanci dnešní se s ní nesmíří. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má pan posl. Böhr.

Posl. Böhr (německy): Slavná sněmovno! Jménem německé pracovní pospolitosti mám čest učiniti toto prohlášení: Člen sněmovny byl dnes na rozkaz předsednictva násilím ze síně vyveden. Toto neslýchané nakládání se zástupcem lidu se zakládá na oněch proslavených ustanoveních jednacího řádu, jež jsme odevždy označovali za největší znásilnění parlamentarismu. (Souhlas německých poslanců.) V tomto zvláštním případě se však toto opatření předsedy sněmovny stalo z důvodu, jenž použití nejostřejších trestních prostředků jednacího řádu nikterak neospravedlňuje . . . .

Předseda (zvoní): Žádám pana řečníka, aby s rozhodnutím předsednictva nepolemisoval.

Posl. Böhr (pokračuje): . . . . . tím spíše, že několikráte poslanci většinových stran mohli často překračovati svou řečnickou lhůtu a předsednictvo jim v tom nikterak nepřekáželo, a především poslanci volanému k odpovědnosti rozhodně bylo třeba poskytnouti dosti příležitosti k obhájení ve vlastní věci. Proti tomuto jednání se tímto co nejostřeji ohrazujeme. (Potlesk německých poslanců.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, debata je skončena.

Dávám závěrečné slovo zpravodaji panu posl. Machovi.

Zpravodaj posl. Mach: Slavná sněmovno! K vývodům pana posl. dr. E. Feyerfeila a dr. Schollicha dovoluji si připomínati, že pánové, a specielně pan posl. dr. Schollich, mají nejmenší příčiny stěžovati si do skoro až umírněného jednání výboru imunitního při projednávání žádostí za vydání oposičních poslanců k trestnímu stíhání. V projednávaném případě inkriminované výroky přesahují meze dovolené kritiky politických a hospodářských poměrů republiky i se strany oposičního poslance a jsou vybízením k nezákonným činům. Proto doporučuji znovu poslanecké sněmovně, aby svolila k trestnímu stíhání posl. dr. Schollicha. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Pan zpravodaj podle usnesení výboru imunitního navrhuje, aby posl. sněmovna svolila k trestnímu stíhání posl. dr. Schollicha.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trestnímu stíhání posl. dr. Schollicha.

Vyřízen je odst. 4 pořadu dnešní schůze.

Přejdeme k 5. odstavci, jímž jest:

Zpravodajem je pan posl. Maxian, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. Maxian: Slávna snemovňa!

Hlavné štátne zastupiteľstvo v Košiciach žiada priapisom zo dňa 23. apríla 1924 pod čís. 5442/24 vydať posl. Tausika pre prečin podľa § 14, bod 5 zák. na ochranu republiky.

Naznačeného prečinu dopustil sa posl. Tausik tým, že dňa 18. novembra 1923 v Užhorode na verejnej schôdzi ľudu komunistickej strany použil ostrej kritiky oproti ministrom, pozemkovej reforme, vojsku, policii a bývalému pánu ministru Mičurovi.

Všeobecne jedná sa o reč opozičného poslanca prednesenú pred voličmi, tedy o politickú činnosť tohoto poslanca, ktorá súvisela s výkonem poslaneckého mandátu, o kritiku ostrú, leč neprekročujúcu prípustnú medzu.

Imunitný výbor navrhuje v tomto prípade nevydať posl. Tausika k trestnému stíhaniu pre prečin dľa § 14, bod 5 zákona na ochranu republiky.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Pan zpravodaj v souhlase s usnesením imunitního výboru navrhuje, aby posl. sněmovna nesvolila k trestnímu stíhání posl. Tausika.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trestnímu stíhání posl. Tausika.

Vyřízen jest odst. 5 pořadu dnešní schůze.

Přejdeme k 6. odstavci, jímž jest:

Zpravodajem je pan posl. Maxian, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. Maxian: Slávna snemovňa! Súdna stolica v Huste rozsudkom zo dňa 25. januára 1924 odsúdila posl. Mondoka do väzenia na jeden týždeň pre prečin dľa § 14, č. 3 zákona na ochranu republiky, ktorého činu sa menovaný dopustil dňa 11. marca 1923 na schôdzi komunistickej strany v Jasini, kde medzi iným hovoril toto:

"Za podatky vas derli Madjari a drut i teper - ja vid vas zvidaju to, ščo za podatky nas derli Madjari, bo to naši neprjateli buli, no čudujeme sja, ščo ešte dušče drut nas i naši bratja Čechy."

Súdna tabula v Košiciach ako súd odvolací o odvolaní dosiaľ nerozhodla, pretože odsúdený bol pri voľbách do Národného shromaždenia dňa 16. marca 1924 na Podkarpatskej Rusi konaných zvolený poslancom do Národného shromaždenia republiky Československej a preto sa žiada o jeho vydanie.

Imunitný výbor preskúmal trestné spisy a pretože sa jedná o čin spáchaný keď ešte dotýčny posl. Mondok poslancom nebol, v dobe, keď hore uvedená reč bola prevedená, navrhuje, aby posl. Mondok k trestnému stíhaniu vydaný bol.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá, budeme hlasovati.

Pan zpravodaj v souhlase s usnesením imunitního výboru navrhuje, aby posl. sněmovna svolila k trestnímu stíhání posl. Mondoka.

Kdo s tím souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trestnímu stíhání posl. Mondoka a vyřízen je odst. 6 pořadu dnešní schůze.

Přejdeme k odstavci sedmému, jímž je:

Žádám p. místopředsedu imunitního výboru posl. Konečného, aby za nepřítomného zpravodaje p. posl. Špačka převzal referát, a dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Konečný: Slavná sněmovno! Soudní stolice v Užhorodě žádá přípisem ze dne 12. srpna 1922, j. č. Vr 599/22, za souhlas ke stíhání posl. Tausika pro zločin podle § 4, odst. 1 čl. XL z r. 1914, přečin podle § 172, odst. II; § 174 čl. zák. V z r. 1877, přečin podle § 1, § 2, § 3, odst. II, bod 1 a 2 čl. zák. XLI z r. 1914 a přestupek podle §§ 46 a 66 zák. přest. čl. zák. XL z r. 1879.

Zpráva výborová byla vám rozdána tiskem 4664. Jelikož zpráva je obšírná, nebudu ji čísti a podotýkám pouze, že imunitní výbor rozhodl navrhnouti posl. sněmovně, aby posl. Tausik byl vydán k trestnímu stíhání pro uvedené trestné činy.

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Než udělím slovo řečníku zapsanému, navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůtu 15minutovou.

Jest snad proti tomu námitka? (Námitky nebyly.)

Není jí. Návrh můj je přijat.

Dávám slovo p. posl. Hakenovi.

Posl. Haken: Je zajisté hanbou této sněmovny, jestliže i politické otázky, otázky politického rázu, projednávají se u příležitosti imunitních záležitostí poslanců, a je dokonce směšností koaličních politiků, jestliže podporují oposici, lépe řečeno obstrukci německých poslanců vlastními řečníky. Moje prohlášení nebude tedy polemikou ani s předsednictvem, ani s těmito koaličními politiky, nýbrž chceme tímto prohlášením dáti výraz svému smýšlení při projednávání imunitních záležitostí.

Jsem splnomocněn klubem komunistických poslanců prohlásiti toto: Bouřlivé scény, propukající čím dále tím ostřeji v evropských parlamentech, jsou jedním z příznaků rozkladu parlamentarismu. Krise parlamentarismu je součástí krise celé dnešní hospodářské a společenské soustavy. Přehlédneme-li jarní zasedání této sněmovny, seznáme, že parlamentarismus i v Československé republice je v naprostém úpadku. Nebylo programu, parlament živořil a potácel se den ke dni. K řešení naléhavých otázek neměla koalice síly. Většina pořadu schůzí jarního zasedání byla vyplněna projednáváním imunitních záležitostí poslanců. Denní pořady sněmovny jsou nejen těžkou obžalobou vlády a sněmovní většiny, nýbrž také mezinárodní ostudou a jasným poučením pracujícímu lidu o neudržitelnosti a neužitečnosti parlamentního systému. Je-li dnešní pořad poslední schůze jarního zasedání vyplněn zase jen téměř imunitními záležitostmi, je třeba, abychom zdůraznili své stanovisko. Buržoasie v dnešní své kritické situaci nemůže na podkladě demokracie ani za pomoci vládních socialistických stran udržeti svoji posici. Aby ji udržela, užívá všech zoufalých prostředků protidemokratických, ačkoliv nosí masku demokracie. V této pro sebe zoufalé situaci sahá na svobodu občanskou, na svobodu tisku, na imunitu poslaneckou. Buržoasie je všude stejná, poněvadž rozklad její hospodářské základny je zjevem světovým. Podstata jejích method je táž, ať v Československu, ať v Italii, Jugoslavii, Bulharsku, Polsku nebo Německu. Těmito zoufalými prostředky k udržení moci ukazuje buržoasie svou naprostou slabost a bezmocnost. Jsme přesvědčeni, že násilnické metody buržoasie dokonale otevrou oči chudým vrstvám lidu venkovského i městského, jenž konečně pochopí, že třídní protivy nebudou vyřešeny demokracií a parlamenty, nýbrž revolučním náporem proletářských mas. Třídní násilí buržoasie bude odklizeno jen touto cestou. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Pan zpravodaj vyžaduje si doslov. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Konečný: Slavná sněmovno! Pan posl. Haken považoval znovu za nutno zdůrazniti, že imunitní výbor vydává poslance pro řeči politické. Já jsem úmyslně nechtěl zde citovati před slavnou sněmovnou, co považují pánové z oposičního tábora za politické řeči.

Pan posl. Tausik, o jehož vydání se zde jedná, pravil, že všichni Češi přišli do Podkarpatské Rusi se nažrat a obohatit, že všichni úředníci státní jsou aparátem nemravné a shnilé buržoasie, a že jsou v Podkarpatské Rusi od policajta přes četníky a slúžného k županovi všichni zloději, kteří přišli na úkor tamního lidu se obohatit, že vláda postavila do služeb cizince, že četnictvo je hrubým výkonným orgánem kapitálu a buržoasie, že jmenovaný aparát provádí na dělnictvu teror, proti kterému má dělnictvo vystoupiti rovněž terorem a každého stávkokaze zbíti jako psa, že praktický význam pozemkové reformy spočívá hlavně na odstranění všech českých úředníků schönbornovských velkostatků, neboť tito, jako všichni Češi, chrání buržoasii na úkor zdejšího lidu.

Slavná sněmovno! Jestli taková řeč poslance chce se považovati za politický projev - pak odpusťte. Když posl. Tausik zde zejména říká o veškerém úřednictvu českém na Podkarpatské Rusi a na Slovensku, že chrání buržoasii - připomínám, že celá řada těchto úředníků je organisována ve straně komunistické a tedy se p. posl. Tausik hrubě dotýká cti i vlastních svých stoupenců.

Poněvadž v tomto případě nejde o politický projev, navrhuji, aby poslanecká sněmovna se usnesla vydati posl. Tausika k trestnímu stíhání.